4.8.2009

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/19

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci

KOM(2008) 426 v konečném znění (dodatkové stanovisko)

(2009/C 182/04)

Zpravodaj: pan CROOK

Dne 23. října 2008 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 písm. a) prováděcích předpisů k Jednacímu řádu, rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko ve věci

návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci

KOM(2008) 426 v konečném znění (dodatkové stanovisko ke stanovisku z vlastní iniciativy).

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 10. prosince 2008. Zpravodajem byl pan CROOK.

Na 450. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. ledna 2009 (jednání dne 14. ledna 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 183 hlasy pro, 7 hlasů bylo proti a 18 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vítá návrh směrnice, která ve velké míře zohledňuje doporučení obsažená v jeho nedávném stanovisku z vlastní iniciativy týkajícím se opatření proti diskriminaci v oblastech mimo zaměstnání (1) a která by v celé EU měla vést k zavedení důsledných standardů ochrany proti diskriminaci na všech základech uvedených v článku 13 Smlouvy o ES.

1.2   EHSV se však domnívá, že v některých oblastech směrnice poskytuje menší ochranu, než jaká již existuje podle stávajících směrnic o rasové rovnosti a rovnosti mezi ženami a muži.

1.3   Tak tomu je v článku 2, který povoluje výjimky ze zákazu diskriminace, a to zejména v oblasti finančních služeb. EHSV doporučuje, aby se na věk a zdravotní postižení uplatňovaly stejné požadavky na transparentnost, hodnocení a dohled, jaké se již uplatňují v oblasti rovnosti žen a mužů.

1.4   EHSV se domnívá, že článek 3, který definuje oblast působnosti směrnice, naruší účinnost směrnice jako celku tím, že stanovuje omezení a umožňuje rozsáhlé výjimky.

1.5   EHSV se domnívá, že povinnost poskytovatelů zboží a služeb přijmout v předstihu opatření naplňující potřeby osob se zdravotním postižením a zajistit přiměřené úpravy, jež je uvedená v článku 4, je příliš omezená.

1.6   EHSV poznamenává, že orgány pro podporu rovného zacházení, které mají být určeny na základě článku 12, nebudou, na rozdíl od orgánů stanovených směrnicemi o rasové rovnosti a rovném zacházení s muži a ženami, pokrývat oblast zaměstnanosti a doporučuje, aby tato problematika byla ošetřena zařazením nového bodu odůvodnění.

1.7   EHSV vyjadřuje politování nad tím, že směrnice neřeší přiměřeným způsobem otázku vícenásobných diskriminací, a vyzývá Komisi, aby v této věci předložila příslušné doporučení.

2.   Obecný přehled

2.1   Ve svém nedávném stanovisku z vlastní iniciativy EHSV přezkoumal stávající antidiskriminační právní předpisy EU a členských států a dospěl k závěru, že je nyní potřeba přijmout nové právní předpisy EU, které zakazují diskriminaci mimo oblast zaměstnání na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

2.2   EHSV, který měl příležitost zvážit obsah návrhu směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, který předložila Komise, se rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko k navržené směrnici.

2.3   EHSV vítá, že mnoho ustanovení navržené směrnice přebírá ustanovení ostatních směrnic podle článku 13: definice přímé a nepřímé diskriminace a obtěžování, ustanovení o vymáhání práva a právních prostředcích nápravy, včetně přesunu důkazního břemene, ochraně proti šikanování a sankcích, které musí být účinné, přiměřené a odrazující. Stejně jako v případě směrnice o rasové rovnosti (2) pokrývá oblast působnosti navržené směrnice sociální ochranu, včetně zdravotní péče, sociální výhody, vzdělávání, přístup ke zboží a službám včetně bydlení (třebaže, jak je rozebráno níže, s omezeními a vyloučeními, která by mohla tuto oblast působnosti omezit).

2.4   V následujících připomínkách se EHSV zaměří na konkrétní ustanovení, která by podle jeho názoru mohla explicitně či implicitně vyústit v nižší úroveň ochrany náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, než která platí podle jiných směrnic přijatých na základě článku 13, které se týkají rasového nebo etnického původu nebo pohlaví.

3.   Připomínky ke konkrétním článkům

3.1   Článek 2

Článek 2 definuje koncept diskriminace. V odstavcích 1 a 4 jsou stejné definice klíčových pojmů jako v ostatních směrnicích vycházejících z článku 13. Podle odstavce 5 je odepření přiměřené úpravy podle čl. 4 odst. 1 písm. b) považováno za formu zakázané diskriminace.

3.1.1.1   Pro zajištění správné transpozice této směrnice do národního práva EHSV doporučuje (s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci Coleman v. Attridge Law, který potvrdil, že zákaz diskriminace na základě zdravotního postižení ve směrnici 2000/78/ES se vztahuje na osobu úzce spojenou s osobou se zdravotním postižením (3)), aby bylo ve směrnici vyjasněno, že diskriminace na základech uvedených ve směrnici zahrnuje diskriminaci na základě úzkého spojení s osobami určitého náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Čl. 2 odst. 6 umožňuje členským státům stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže „jsou odůvodněny legitimním cílem a jestliže prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné“.

3.1.2.1   EHSV doporučil (4), aby se nárok na preferenční zacházení vztahoval také na osoby se zdravotním postižením, na které se vztahují stejné testy ospravedlnitelnosti; toto by mělo doplnit opatření k zajištění účinného přístupu podle článku 4.

3.1.2.2   Mělo by se vyjasnit, že aby byl pro tento účel nějaký cíl „legitimní“, musí být v souladu se zásadou rovného zacházení, např. pomáhat dotčené skupině, aby se účastnila veřejného života za stejných podmínek.

Čl. 2 odst. 7 by členským státům umožnil, aby povolily poskytovatelům finančních služeb „přiměřené rozdíly v zacházení, jsou-li věk nebo zdravotní postižení u daného produktu klíčovým faktorem pro posouzení rizika založené na příslušných a přesných pojistně-matematických nebo statistických údajích“.

3.1.3.1   EHSV je znepokojen tím, že tato široká výjimka prodlouží trvání onoho dobře zdokumentovaného znevýhodnění mladých, starších a postižených lidí ve vztahu k bankovnictví a široké škále produktů pojišťovnictví.

3.1.3.2   Toto je ve výrazném protikladu ke směrnicí o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám (5), podle níž se mohou členské státy rozhodnout, že povolí rozdílné pojistné a pojistné plnění pro ženy a muže, avšak pouze tehdy, je-li to podloženo přesnými pojistně-matematickými údaji, které jsou shromažďovány, zveřejňovány a pravidelně aktualizovány; členské státy musí toto rozhodnutí po pěti letech přezkoumat.

3.1.3.3   EHSV souhlasí s tím, že u některých činností může být vyšší riziko pro lidi určitých věkových skupin nebo s konkrétním typem postižení. Čl. 2 odst. 7 však poskytuje příliš široký prostor pro rozdílná plnění, aniž by po pojišťovatelích požadoval zveřejnění pojistně-matematických údajů. Potenciální zákazníci nebudou vědět, zda je rozdílné pojistné odůvodněné a konkurenti na trhu pojištění nebudou podněcováni k nabízení spravedlivějších cen.

3.1.3.4   I v případě, že je rozdílné pojistné odůvodněné, je zveřejnění pojistně-matematických nebo statistických údajů nezbytné k zajištění přiměřenosti, jak ji požaduje čl. 2 odst. 7.

3.1.3.5   EHSV doporučuje, aby se na věk a zdravotní postižení vztahovaly stejné požadavky transparentnosti, přezkumu a dohledu členských států, jako se vztahují na rovnost žen a mužů. Navrhovaná směrnice by měla dát členským státům možnost povolit rozdíly v zacházení pouze tehdy, stanoví-li poskytovatelům finančních služeb povinnost zveřejňovat aktuální pojistně-matematické nebo statistické údaje relevantní k dotčené „rizikové“ činnosti, například řízení vozidla, cestování, umoření hypotéky, a k dotčené věkové skupině nebo konkrétnímu postižení. Tyto údaje by měly být pravidelně přezkoumávány, aby byly podchyceny jakékoliv změny rizik, a členské státy by měly mít po stanoveném období povinnost přezkoumat podklady pro rozdílné zacházení a zvážit postupné sdílení rizik a vyrovnání pojistného.

3.2   Článek 3

Článek 3 definuje oblast působnosti navrhované směrnice, tedy oblasti činností, na něž se zákaz diskriminace z důvodu náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace bude vztahovat.

3.2.1.1   EHSV vítá, že čl. 3 odst. 1 písm. a) až d) kopíruje oblast působnosti směrnice o rasové rovnosti (6), což také doporučoval (7).

3.2.1.2   Za čl. 3 odst. 1 písm. d), podle nějž jsou „přístup ke zboží a jiným službám, které jsou k dispozici veřejnosti, včetně bydlení, a jejich dodávky“ oblastmi, v níž je diskriminace zakázána, následuje v návrhu směrnice ustanovení: „Pododstavec d) platí pro fyzické osoby pouze tehdy, provádějí-li profesní nebo obchodní činnost“.

3.2.1.3   Tato výjimka, která se objevuje též v bodu odůvodnění 16, ve směrnici o rasové rovnosti není. EHSV se obává, že bez definice „profesní nebo obchodní činnosti“ bude dopad směrnice snížen v důsledku nedostatečné jasnosti. Pokud je cílem, jak tvrdí Komise (8), vyjmout z oblasti působnosti transakce mezi jednotlivci jednajícími jako soukromé osoby, pak EHSV upozorňuje, že toto lze vyčíst již z toho, že oblast působnosti zahrnuje pouze zboží a služby, které jsou k dispozici veřejnosti. V bodu odůvodnění 17 se dále uvádí: „Při uplatňování zákazu diskriminace je současně důležité ctít […] ochranu soukromého a rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti.“

Čl. 3 odst. 2 vyjímá z ochrany proti diskriminaci čtyři oblasti, kde je diskriminace spojena s postupy podle vnitrostátních právních předpisů o manželském a rodinném stavu, včetně reprodukčních práv.

3.2.2.1   EHSV uznává, že manželský a rodinný stav včetně reprodukčních práv jsou oblastmi, v nichž mají zákonodárnou pravomoc členské státy, avšak nesouhlasí s tím, že by taková pravomoc měla zcela vyloučit právní ochranu proti diskriminaci na úrovni EU.

3.2.2.2   Manželský stav. Pokud jde o vnitrostátní pravomoci ve věci regulace manželského stavu, Soudní dvůr nedávno rozhodl, že „rodinný stav a dávky, které z něj vyplývají, jsou v pravomoci členských států, do které právo Společenství nezasahuje. Je však třeba připomenout, že členské státy musí při uplatňování uvedené pravomoci dodržovat právo Společenství, zejména pak ustanovení o zásadě nediskriminace“ (9).

3.2.2.3   Rodinný stav. Pojem „rodinný stav“ není definován, a v důsledku toho je příliš vágní, než aby mohl být používán jako základ pro vyloučení ochrany.

3.2.2.4   Reprodukční práva. EHSV považuje přístup k službám týkajícím se reprodukce za nedílnou součást zdravotních služeb, a z tohoto hlediska by zde ani podle práva Společenství, ani podle vnitrostátního práva nemělo z žádných důvodů docházet k diskriminaci. Je prokázána diskriminace v oblasti služeb týkajících se reprodukce na základě sexuální orientace, zdravotního postižení a věku. Dále, jelikož služby týkající se reprodukce vyhledávají a využívají ženy, vyloučení ochrany proti diskriminaci v této oblasti by mohlo představovat kromě diskriminace na základě zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace také diskriminaci na základě pohlaví.

3.2.2.5   EHSV se tudíž domnívá, že čl. 3 odst. 2 by měl být jako celek přezkoumán a že konečná formulace by v každém případě měla stanovit, že vnitrostátní právní předpisy spojené s manželským stavem, rodinným stavem nebo reprodukčními právy musí být provedeny bez diskriminace osob na kterémkoli základě, který tato směrnice definuje.

3.2.2.6   Čl. 3 odst. 3 stanoví, že zákaz diskriminace ve vzdělávání je závislý na „odpovědnosti členských států za obsah výuky, činnosti a organizaci jejich vzdělávacích systémů, včetně poskytování vzdělávání osobám se speciálními vzdělávacími potřebami“.

3.2.2.7   EHSV se obává, že tato výjimka, která ve směrnici o rasové rovnosti není a která jde svým dosahem za konkrétní ustanovení článku 149 Smlouvy o vzdělávání (10), by mohla přespříliš omezit dopad této směrnice na vymýcení diskriminace a obtěžování ve školách a jiných vzdělávacích institucích.

3.2.2.8   EHSV poznamenává, že článek 150 Smlouvy o ES téměř stejnými slovy jako článek 149 stanoví, že členské státy jsou odpovědné za obsah a organizaci odborného vzdělávání, třebaže odborné vzdělávání spadá do oblasti působnosti antidiskriminačních právních předpisů EU bez jakéhokoli omezení (11).

3.2.2.9   Očividnost diskriminace ve vzdělávání na základě náboženského vyznání nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v celé Evropské unii byla jedním z hlavních důvodů navržení této směrnice. EHSV se domnívá, že zákaz diskriminace a podpora rovného zacházení ve vzdělávání má tak zásadní význam pro rozvoj demokratických a tolerantních společností, pro společenský a hospodářský rozvoj a pro dosažení sociální soudržnosti, že je k tomuto účelu nezbytná právní úprava na úrovni Společenství, která bude v souladu s zásadami subsidiarity a proporcionality podle článku 5 Smlouvy o ES.

3.2.2.10   Je obzvláště důležité stanovit vysokou úroveň ochrany proti diskriminaci v ustanovení o vzdělávání osob se speciálními vzdělávacími potřebami a zajistit spravedlivé a důstojné zacházení se všemi dětmi bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci. To by neznamenalo zasahování do politik členských států ve věci odděleného nebo integrovaného vzdělávání, nýbrž zajištění toho, že jsou tyto politiky prováděny bez diskriminace. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice ukazuje, jak může rozhodnutí o tom, komu by se mělo poskytovat vzdělávání pro osoby se speciálním vzdělávacími potřebami, může podporovat zakořeněné vzorce diskriminace ve vzdělávání (12).

3.2.2.11   EHSV se domnívá, že důslednost v ochraně před diskriminací ve vzdělávání má obzvláštní význam, a to vzhledem k přesahům, ke kterým na tomto poli často dochází mezi diskriminací na základě rasového a etnického původu a na základě náboženského vyznání nebo víry. Pokud nebylo omezení, jako je zde v čl. 3 odst. 3, nutné ve směrnici o rasové rovnosti, není jasné, proč je nutné v navržené směrnici.

3.2.2.12   Bez ohledu na to, jaké jsou hranice odpovědnosti členských států v oblasti vzdělávání, směrnice by měla výslovně stanovit, že veškeré takové funkce musí být vykonávány bez diskriminace.

3.2.2.13   Druhá věta v čl. 3 odst. 3 umožňuje rozdíly v zacházení ohledně přístupu do vzdělávacích institucí založené na náboženském vyznání nebo víře; EHSV se domnívá, že by směrnice měla zajistit, aby tyto instituce nemohly diskriminovat na žádném základě.

3.3   Článek 4

Článek 4 se týká rovného zacházení s osobami se zdravotním postižením.

3.3.1.1   Úmluva OSN o právech zdravotně postižených osob (13) obsahuje nevyčerpávající popis těch, kdo patří mezi „zdravotně postižené osoby“. Členské státy EU by měly k tomuto popisu přihlížet při vypracovávání vnitrostátních právních předpisů na ochranu a podporu rovnoprávnosti osob se zdravotním postižením. Pokyn v tomto smyslu a k významu diskriminace na základě zdravotního postižení by měl být zařazen do navržené směrnice.

3.3.1.2   EHSV vítá dvojí přístup v článku 4, jehož účelem je odstranění překážek v přístupu k sociální ochraně, sociálním výhodám, zdravotní péči, vzdělání a přístupu ke zboží a službám, které jsou k dispozici veřejnosti, a jejich dodávkám, a to včetně bydlení a přepravy, což je v souladu s doporučením EHSV (14). To zahrnuje povinnost přijmout v předstihu opatření nutná k tomu, aby byl osobám se zdravotním postižením umožněn přístup (čl. 4 odst. 1 písm. a)) a požadavek poskytnout přiměřenou úpravu k zajištění nediskriminačního přístupu v konkrétním případě (čl. 4 odst. 1 písm. b)). Čl. 2 odst. 5 stanoví, že nedodržení čl. 4 odst. 1 písm. b) je formou zakázané diskriminace. EHSV doporučuje, aby směrnice vyjasnila pojem „účinný nediskriminační“ přístup.

3.3.1.3   EHSV je znepokojen třemi omezeními povinnosti přijmout v předstihu opatření uvedené v čl. 4 odst. 1 písm. a), a to zejména toho, že opatření přijatá k umožnění přístupu by neměla

a)	představovat neúměrné břemeno

b)	vyžadovat zásadní změny sociální ochrany, sociálních výhod, zdravotní péče, vzdělání nebo dotčeného zboží či služeb nebo

c)	vyžadovat zavedení jejich alternativ.

3.3.1.4   Omezení v písmenech b) a c) nejsou přesně definována a je pravděpodobné, že umožní zachování neodůvodnitelných diskriminačních postupů. Například poskytovatel zdravotní péče, který nabízí služby zdravotní péče pouze osobám bez zdravotního postižení, by s odvoláním na písmeno b) mohl odmítat výzvy k úpravě svých služeb. Nebo místní orgán veřejné správy, který v současné době zajišťuje autobusovou dopravu do místní nemocnice, která neumožňuje přepravu cestujících na vozících pro tělesně postižené osoby, by mohl s odvoláním na písmeno c) odmítat výzvy k zajištění alternativní formy přepravy. EHSV má za to, že stačí požadovat, aby opatření, která se poskytují v předstihu, byla „rozumná“, což v současné době požadavkem podle čl. 4 odst. 1 písm. a) není, a podřídit povinnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a) jedinému ustanovení, že taková opatření by neměla představovat neúměrné břemeno.

3.3.1.5   Čl. 4 odst. 2 by svěřil závaznou právní moc konkrétním faktorům, které se mají vzít v úvahu při určení toho, zda by opatření podle čl. 4 odst. 1 písm. a) nebo čl. 4 odst. 1 písm. b) „představovala neúměrné břemeno“. Bod odůvodnění 19 uvádí jako faktory, které by se měly vzít v úvahu při posuzování, zda je břemeno neúměrné, velikost, zdroje a povahu organizace. Ve směrnici 2000/78/ES byly v bodu odůvodnění 21 uvedeny podobné faktory. V čl. 4 odst. 2 jsou uvedeny dva dodatečné faktory, „životní cyklus zboží a služeb“ a „možné výhody plynoucí z lepšího přístupu pro osoby se zdravotním postižením“. EHSV má za to, že oba tyto dodatečné faktory jsou nadbytečné, neboť by oba měly být součástí jakéhokoliv posuzování přiměřenosti, a mohou bránit v tom, aby poskytovatelé sociální ochrany, sociálních výhod, zdravotní péče, vzdělávání, zboží a služeb, bydlení a přepravy považovali za nutné přijmout opatření k zajištění účinného přístupu osob se zdravotním postižením.

3.3.1.6   Čl. 15 odst. 2 umožňuje členským státům odložit plné provedení povinnosti zajišťovat účinný přístup až o čtyři roky. EHSV by uvítal, kdyby všechny členské státy přikročily k co nejvčasnějšímu zajištění řádného přístupu pro osoby se zdravotním postižením, avšak není proti tomu, aby měly členské státy možnost odložit na toto omezené období platnost této povinnosti s tím, že účinná bude pouze předběžná povinnost podle čl. 4 odst. 1 písm. a). Je však naprosto nezbytné, aby směrnice jasně stanovila, že pro dosažení souladu s povinností poskytnout přiměřenou úpravu pro konkrétní osobu se zdravotním postižením podle čl. 4 odst. 1 písm. b) není možný žádný odklad přesahující lhůtu pro provedení směrnice do vnitrostátního práva.

3.4   Článek 12

3.4.1   EHSV vítá požadavek, aby členské státy určily jeden nebo několik orgánů pro podporu rovného zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, jejichž pravomoci budou obdobné jako u podobných orgánů podle směrnice o rasové rovnosti a směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám. EHSV rovněž vítá jasné vyjádření v preambuli (15), že takové orgány by měly fungovat způsobem, který by byl v souladu s Pařížskými zásadami Organizace spojených národů, které zejména usilují o zaručení nezávislosti vnitrostátních orgánů zabývajících se lidskými právy. Jak již EHSV konstatoval, tyto orgány by měly být odpovědné za pravidelné hodnocení výsledků vnitrostátních antidiskriminačních politik (16). Od těchto orgánu by se mělo očekávat, že se pravidelně zapojí do smysluplného dialogu s organizacemi zastupujícími osoby ohrožené diskriminací na všech základech uvedených v návrhu směrnice.

3.4.2   Navržené znění článku 12 však ponechává mezeru, neboť stále nebude stanoven požadavek na určení orgánu nebo orgánů na podporu rovného zacházení v zaměstnání a povolání bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, jelikož rámcová směrnice o zaměstnání (2000/78/ES) žádný specializovaný orgán pro rovné zacházení nepožaduje. Orgány ustavené podle směrnice o rasové rovnosti se musí zabývat jak rovností bez ohledu na rasový či etnický původ, a to v zaměstnání i mimo ně, a orgány ustavené podle směrnice o rovném zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a (přepracování) směrnice o rovném zacházení (2006/54/ES) by se měly zabývat rovností mezi muži a ženami jak v zaměstnání, tak mimo ně.

3.4.3   EHSV tudíž doporučuje dodatečný bod odůvodnění v preambuli navrhované směrnice, který by vyzval členské státy, aby svěřily orgánům určeným podle článku 12 rovnocenné pravomoci ve věci rovného zacházení bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk a sexuální orientaci v rámci působnosti rámcové směrnice o zaměstnání.

4.   Vícenásobná diskriminace

4.1   EHSV ve svém nedávném stanovisku z vlastní iniciativy uvedl prokázanou skutečnost, že často dochází k souběhu několika diskriminací, tedy k diskriminaci z více než jednoho důvodu podle článku 13. EHSV doporučil, aby nová směrnice potvrdila, že zásada rovného zacházení zahrnuje ochranu před vícenásobnou diskriminací, aby se tato skutečnost účinně projevila v právu EU a vnitrostátním právu.

4.2   Navržená směrnice uznává (17), že ženy jsou často oběťmi vícenásobné diskriminace, nebere však v úvahu vícenásobnou diskriminaci z jiných důvodů. EHSV doporučuje, aby se pokročilo směrem k plnému uznání existence vícenásobných diskriminací, čehož lze dosáhnout dvěma způsoby:

a)

dodatečným bodem odůvodnění v navržené směrnici, který by vyzval členské státy k zajištění toho, aby existovaly právní postupy k řešení situací vícenásobné diskriminace, přičemž by bylo zejména specifikováno, že vnitrostátní právní postupy umožní stěžovateli vznést stížnost pro všechny aspekty vícenásobné diskriminace v rámci jediného právního nároku,

b)	doporučení Komise, v němž by bylo uvedeno, že při vypracovávání a vymáhání vnitrostátních právních předpisů je třeba zohlednit problém vícenásobné diskriminace, který by měly zohledňovat vnitrostátní soudy, třebaže není pro členské státy právně závazný.

---

(1)  Stanovisko EHSV k tématu Rozšíření opatření proti diskriminaci na oblasti mimo zaměstnanost a argumenty pro jednotnou souhrnnou směrnici proti diskriminaci, zpravodaj: pan Crook (Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 102).

(2)  Směrnice Rady 2000/43/ES, článek 3.

(3)  Rozsudek Soudního dvora ve věci C-303/06 ze dne 17. července 2008 – v tomto případě se jednalo o diskriminaci rodiče bez zdravotního postižení, který sám vychovával zdravotně postižené dítě.

(4)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.10.5.

(5)  Směrnice Rady 2004/113/ES, článek 5.

(6)  Směrnice Rady 2000/43/ES, článek 3.

(7)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.6.

(8)  Kapitola 5 Podrobnosti o konkrétních ustanoveních v dokumentu KOM(2008) 426 v konečném znění.

(9)  Maruko v. Versorgungsanstalt der deutschen Bühnen, C-267/06, 1. dubna 2008, odstavec 59.

(10)  Čl. 149 odst. 1 Smlouvy o ES stanoví: Společenství přispívá k rozvoji kvalitního vzdělávání podporou spolupráce mezi členskými státy, a je-li to nezbytné, podporováním a doplňováním činnosti členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů a jejich kulturní a jazykové rozmanitosti.

(11)  Např. směrnice Rady 2000/43/ES, čl. 3 odst. 1 písm. b), nebo směrnici Rady 2000/78/ES, čl. 3 odst. 1 písm. b).

(12)  Rozsudek senátu ze dne 13. listopadu 2007 (č. 57325/00).

(13)  Článek 1.

(14)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.10.2.

(15)  Bod odůvodnění 28.

(16)  Poznámka pod čarou č. 1, odstavec 8.10.8.

(17)  Bod odůvodnění 13.

---