Access to European Union law
<a href="https://eur-lex.europa.eu/content/help/eurlex-content/experimental-features.html" target="_blank">More about the experimental features corner</a>
Choose the experimental features you want to try
EUR-Lex
Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

You are here
Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search

Document 52009AG0001

    Společný postoj (ES) č. 1/2009 ze dne 17. prosince 2008 přijatý Radou v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o založení Evropského společenství, s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanovuje obsah jeho příloh (Text s významem pro EHP a Švýcarsko)

    Úř. věst. C 33E, 10.2.2009, p. 1–29 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    10.2.2009   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    CE 33/1

    SPOLEČNÝ POSTOJ (ES) č. 1/2009

    přijatý Radou dne 17. prosince 2008

    s ohledem na přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. …/2009 ze dne …, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanovuje obsah jeho příloh

    (Text s významem pro EHP a Švýcarsko)

    (2009/C 33 E/01)

    EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

    s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na články 42 a 308 této smlouvy,

    s ohledem na návrh Komise,

    s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

    v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (2),

    vzhledem k těmto důvodům:

    (1)

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (3) stanoví, že obsah příloh II, X a XI uvedeného nařízení má být určen přede dnem jeho použitelnosti.

    (2)

    Je třeba upravit přílohy I, III, IV, VI, VII, VIII a IX nařízení (ES) č. 883/2004 tak, aby byly zohledněny jak požadavky členských států, které k Evropské unii přistoupily po přijetí tohoto nařízení, tak poslední vývoj v jiných členských státech.

    (3)

    V čl. 56 odst. 1 a článku 83 nařízení (ES) č. 883/2004 se stanoví, že zvláštní ustanovení pro používání právních předpisů členských států jsou uvedena v příloze XI tohoto nařízení. Cílem přílohy XI je zohlednit zvláštnosti různých systémů sociálního zabezpečení členských států, aby bylo usnadněno používání pravidel pro koordinaci. Řada členských států požádala, aby se v této příloze uvedly body týkající se provádění jejich právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení, a poskytla Komisi právní a praktické vysvětlivky k jejich právní úpravě a systémům.

    (4)

    V souladu s potřebou racionalizace a zjednodušení je nutný společný přístup, aby se zajistilo, že se bude v zásadě zacházet stejným způsobem s body, které se týkají různých členských států a které jsou podobného charakteru nebo sledují stejný cíl.

    (5)

    Jelikož cílem nařízení (ES) č. 883/2004 je koordinace právních předpisů v oblasti systémů sociálního zabezpečení, za něž nesou výlučnou odpovědnost členské státy, neměly by být do přílohy XI zahrnuty oddíly, které nejsou slučitelné s účelem ani cílem uvedeného nařízení, ani oddíly, jež mají pouze vyjasnit interpretaci vnitrostátních právních předpisů.

    (6)

    V některých žádostech se objevily záležitosti společné několika členským státům. Proto je vhodné se těmito záležitostmi zabývat na obecnější úrovni, přednostně prostřednictvím vyjasnění ve vlastním textu nařízení (ES) č. 883/2004 či v jeho přílohách, které by měly být odpovídajícím způsobem změněny, nebo prostřednictvím ustanovení v prováděcím nařízení podle článku 89 nařízení (ES) č. 883/2008, spíše než vložením obdobných oddílů pro několik členských států do přílohy XI.

    (7)

    Článek 28 nařízení (ES) č. 883/2004 by měl být změněn, aby se upřesnila a rozšířila oblast jeho působnosti a zajistilo se, že rodinní příslušníci bývalých příhraničních pracovníků mohou rovněž využít možnosti pokračovat v čerpání lékařské péče v zemi dřívějšího zaměstnání pojištěné osoby po odchodu pojištěné osoby do důchodu, pokud není členský stát, v němž příhraniční pracovník naposledy vykonával svoji činnost, uveden v příloze III.

    (8)

    V zájmu zajištění konzistentnosti příloh nařízení (ES) č. 883/2008 je rovněž třeba zabývat se určitými konkrétními otázkami podle jejich účelu a obsahu spíše v jiných přílohách než v příloze XI uvedeného nařízení.

    (9)

    Oddíly týkající se některých členských států v příloze VI nařízení (EHS) č. 1408/71 jsou nyní obsaženy v některých obecných ustanoveních nařízení (ES) č. 883/2004. Řada oddílů v příloze VI nařízení (EHS) č. 1408/71 se tedy stala nadbytečným.

    (10)

    Aby mohli občané snadněji používat nařízení (ES) č. 883/2008, když žádají o informace nebo uplatňují své nároky vůči orgánům členských států, je rovněž třeba uvést odkazy na právní předpisy dotčeného členského státu v původním jazyce, kdykoliv to bude nutné k tomu, aby se předešlo případným nedorozuměním.

    (11)

    Nařízení (ES) č. 883/2004 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

    (12)

    Nařízení (ES) č. 883/2004 stanoví, že se použije ode dne vstupu prováděcího nařízení v platnost. Toto nařízení by se tudíž mělo uplatňovat od stejného data,

    PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

    Článek 1

    Nařízení (ES) č. 883/2004 se mění takto:

    1)

    Za 17. bod odůvodnění se vkládá nový bod odůvodnění, který zní:

    „(17a)

    Vztahují-li se právní předpisy na osobu podle hlavy II tohoto nařízení, podmínky týkající se přidružení a nároků na dávky by měly být vymezeny právními předpisy příslušného členského státu při současném dodržování práva Společenství.“

    2)

    Za 18. bod odůvodnění se vkládá nový bod odůvodnění, který zní:

    „(18a)

    Zásada jednoty použitelných právních předpisů je velmi důležitá a měla by být posilována. To by však nemělo znamenat, že samotné přiznání dávky v souladu s tímto nařízením, jež zahrnuje platbu odvodů či pojistné krytí příjemce, má samo o sobě za následek, že se právní předpisy členského státu, jehož orgán tuto dávku přiznal, stanou použitelnými pro dotyčnou osobu.“

    3)

    V článku 1 se vkládá nové písmeno, které zní:

    „(va)

    ‚věcnými dávkami‘ se rozumí:

    i)

    pro účely hlavy III kapitoly 1 (dávky v nemoci, mateřství a rovnocenné otcovské dávky) věcné dávky stanovené v právních předpisech členského státu, které jsou určeny k poskytnutí a zpřístupnění lékařské péče a produktů a služeb souvisejících s touto péčí i k přímé úhradě nebo náhradě nákladů na tuto péči, produkty a služby související s touto péčí. Patří sem i věcné dávky dlouhodobé péče.

    ii)

    pro účely hlavy III kapitoly 2 (pracovní úrazy a nemoci z povolání) všechny věcné dávky týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání, jak jsou definovány v první odrážce a jež jsou upraveny v systémech členských států pro pracovní úrazy a nemoci z povolání.“

    4)

    V článku 3 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

    „5.   Toto nařízení se nevztahuje:

    a)

    na sociální a léčebnou pomoc nebo

    b)

    na dávky, u nichž členský stát přijímá odpovědnost za škody způsobené osobám a poskytuje náhradu, např. obětem války a vojenských akcí nebo jejích následků; obětem trestných činů, atentátů či teroristických útoků; obětem škod způsobených státními činiteli při výkonu služby; obětem, jež utrpěly znevýhodněním z politických či náboženských důvodů nebo z důvodu svého původu.“

    5)

    V článku 14 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

    „4.   Jestliže právní předpisy kteréhokoli členského státu podmiňují vstup do dobrovolného pojištění nebo dobrovolného pokračujícího pojištění bydlištěm v dotyčném členském státě nebo předchozí činností zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné, vztahuje se čl. 5 písm. b) pouze na osoby, které v určité předchozí době podléhaly právním předpisům uvedeného členského státu na základě činnosti, kterou vykonávaly jako zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné.“

    6)

    V článku 15 se slova „Pomocní zaměstnanci“ nahrazují slovy „Smluvní zaměstnanci“.

    7)

    V článku 18 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

    „2.   Rodinní příslušníci příhraničního pracovníka mají nárok na věcné dávky po dobu svého pobytu v příslušném členském státě.

    Pokud je však příslušný členský stát uveden v příloze III, mají rodinní příslušníci příhraničního pracovníka, kteří bydlí ve stejném členském státě jako příhraniční pracovník, nárok na věcné dávky v příslušném členském státě pouze za podmínek stanovených v čl. 19 odst. 1.

    Seznam uvedený v příloze III bude přezkoumán do … (4) na základě zprávy správní komise. Podle výsledků této zprávy může Evropská komise navrhnout nezbytné změny seznamu.“

    8)

    V článku 28 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

    „1.   Příhraniční pracovník, který odešel do důchodu z důvodu stáří nebo invalidity, má v případě nemoci nárok na pokračování v poskytování věcných dávek v členském státě, ve kterém naposledy vykonával svoji činnost jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, jde-li o pokračování léčby započaté v uvedeném členském státě. ‚Pokračováním léčby‘ se rozumí pokračování v prohlídkách, diagnostikování a léčbě nemoci po celou dobu jejího trvání.

    První pododstavec se použije obdobně pro rodinné příslušníky bývalého příhraničního pracovníka, pokud není členský stát, v němž příhraniční pracovník naposledy vykonával svoji činnost, uveden v příloze III.

    Seznam uvedený v příloze III bude přezkoumán do … (4) na základě zprávy správní komise. Podle výsledků této zprávy může Evropská komise navrhnout nezbytné změny seznamu.“

    9)

    V článku 36 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

    „1.   Aniž jsou dotčena jakákoli příznivější ustanovení odstavců 2 a 2a tohoto článku, použijí se ustanovení článku 17, čl. 18 odst. 1, čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 rovněž na dávky týkající se pracovních úrazů či nemocí z povolání.“

    10)

    V článku 36 se vkládá nový odstavec, který zní:

    „2a.   Příslušná instituce nemůže zaměstnané osobě nebo osobě samostatně výdělečně činné, která utrpěla pracovní úraz nebo onemocněla nemocí z povolání a která má nárok na dávky ze strany této instituce, odmítnout udělit povolení uvedené v čl. 20 odst. 1, pokud této osobě nemůže být přiměřené léčení poskytnuto na území členského státu, ve kterém má bydliště, v lékařsky odůvodnitelné lhůtě s přihlédnutím k jejímu aktuálnímu zdravotnímu stavu a k pravděpodobnému průběhu nemoci.“

    11)

    V článku 51 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

    „3.   Pokud právní předpisy nebo zvláštní systém členského státu podmiňuje získání, zachování nebo obnovení nároků na dávky pojištěním dotyčné osoby při vzniku pojistné události, tato podmínka se považuje za splněnou, pokud byla tato osoba v minulosti pojištěna podle právních předpisů nebo zvláštního systému tohoto členského státu a je při vzniku pojistné události pojištěna podle právních předpisů jiného členského státu proti stejné pojistné události, nebo, není-li pojištěna, pokud jí dávka za stejnou pojistnou událost náleží podle právních předpisů jiného členského státu. Druhá podmínka se však považuje za splněnou v případech uvedených v článku 57.“

    12)

    V článku 52 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

    „4.   Pokud výpočet podle odst. 1 písm. a) v jednom členském státě stále vede k výsledku, že nezávislá dávka je stejná nebo vyšší než poměrná dávka vypočtená podle odst. 1 písm. b), příslušná instituce od poměrného výpočtu upustí za předpokladu, že:

    i)

    tato situace je uvedena v části 1 přílohy VIII; a

    ii)

    nelze použít žádné právní předpisy obsahující pravidla pro předcházení souběhu uvedená v článcích 54 a 55, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 55 odst. 2; a

    iii)

    článek 57 se nepoužije na doby získané podle právních předpisů jiného členského státu v tomto konkrétním případě.“

    13)

    V článku 52 se doplňuje nový odstavec, který zní:

    „5.   Aniž jsou dotčeny odstavce 1, 2 a 3, poměrný výpočet se nepoužije na systémy poskytující dávky, jejichž výpočet není založen na časovém období, pokud jsou tyto systémy uvedeny v části 2 přílohy VIII. V takových případech má daná osoba nárok na dávku vypočtenou v souladu s právními předpisy dotčeného členského státu.“

    14)

    V čl. 56 odst. 1 písm. c) se před slova „v souladu s postupy stanovenými v příloze XI“ vkládá slovo „je-li to nezbytné“.

    15)

    V článku 56 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

    „d)

    V případě, že se odst. 1 písm. c) nepoužije, neboť právní předpisy členského státu stanoví, že dávka má být vypočítána na základě jiných prvků než je doba pojištění nebo bydlení, které nesouvisejí s časem, vezme příslušná instituce pro každou dobu pojištění nebo bydlení získanou podle právních předpisů jakéhokoliv jiného členského státu v úvahu výši shromážděného kapitálu, kapitálu, o němž se předpokládá, že byl shromážděn, nebo každého jiného prvku pro výpočet podle právních předpisů, které uplatňuje, vydělenou počtem jednotek doby v příslušném důchodovém systému.“

    16)

    V článku 57 se doplňuje nový odstavec, který zní:

    „4.   Tento článek se nepoužije na systémy uvedené v části 2 přílohy VIII.“

    17)

    V čl. 62 odst. 3 se slova „příhraniční pracovníci“ nahrazují slovy „nezaměstnané osoby“.

    18)

    Vkládá se nový článek, který zní:

    „Článek 68a

    Poskytování dávek

    V případě, že rodinné dávky nejsou využívány osobou, které by měly být poskytovány na výživu rodinných příslušníků, příslušná instituce splní svou právní povinnost poskytováním těchto dávek fyzické nebo právnické osobě, která o rodinné příslušníky skutečně pečuje, na žádost a prostřednictvím instituce členského státu, kde je jejich bydliště, nebo určené instituce nebo subjektu ustaveného za tímto účelem příslušným orgánem členského státu, kde je jejich bydliště.“

    19)

    Článek 87 se mění takto:

    a)

    odstavec 8 se nahrazuje tímto:

    „8.   Jestliže v důsledku tohoto nařízení některá osoba podléhá právním předpisům jiného členského státu, než je stát určený v souladu s hlavou II nařízení (EHS) č. 1408/71, použijí se na ni tyto právní předpisy tak dlouho, dokud se příslušná situace nezmění, a v každém případě maximálně deset let ode dne použitelnosti tohoto nařízení, pokud dotčená osoba nepožádá, aby podléhala právním předpisům podle tohoto nařízení. Tato žádost se předloží do tří měsíců ode dne použitelnosti tohoto nařízení příslušné instituci členského státu, jehož právní předpisy je třeba podle tohoto nařízení použít, pokud se na danou osobu vztahují právní předpisy tohoto členského státu ode dne použitelnosti tohoto nařízení. Pokud je žádost podána po uvedené lhůtě, dojde ke změně, pokud jde o použitelnost právních předpisů, prvním dnem následujícího měsíce.“

    b)

    vkládá se nový odstavec, který zní:

    „10a.   Oddíly přílohy III, které se týkají Estonska, Španělska, Itálie, Litvy, Maďarska a Nizozemska pozbývají účinku čtyři roky ode dne použitelnosti tohoto nařízení“.

    20)

    Přílohy se mění v souladu s přílohou tohoto nařízení.

    Článek 2

    Toto nařízení vstupuje v platnost dnem následujícím po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

    Použije se ode dne vstupu prováděcího nařízení uvedeného v článku 89 nařízení (ES) č. 883/2004 v platnost.

    Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

    V … dne …

    Za Evropský parlament

    předseda

    …

    Za Radu

    předseda nebo předsedkyně

    …

    (1)  Úř. věst. C 161, 13.7.2007 s. 61.

    (2)  Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 9. července 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 17. prosince 2008 a postoj Evropského parlamentu ze dne … (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).

    (3)  Úř. věst. L 166, 30.4.2004, s. 1. Opravené znění v Úř. věst. L 200, 7.6.2004, s. 1.

    (4)  Pět let ode dne použitelnosti tohoto nařízení.

    PŘÍLOHA

    Změny příloh nařízení (ES) č. 883/2004

    A.

    Příloha I se mění takto:

    1.

    V části I (zálohy na výživné):

    a)

    oddíl „A. BELGIE“ se označuje jako „BELGIE“;

    b)

    za oddíl „BELGIE“ se vkládá nový oddíl, který zní:

    „BULHARSKO.

    Výživné vyplácené státem podle článku 92 zákona o rodině.“;

    c)

    dosavadní oddíly „B. DÁNSKO“, „C. NĚMECKO“ se označují jako „DÁNSKO“, „NĚMECKO“;

    d)

    za oddíl „NĚMECKO“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „ESTONSKO

    Příspěvky na výživu podle zákona o příspěvcích na výživu ze dne 21. února 2007;

    ŠPANĚLSKO

    Zálohy na výživné podle královské vyhlášky 1618/2007 ze dne 7. prosince 2007.“

    e)

    dosavadní oddíl „D. FRANCIE“ se označuje jako „FRANCIE“;

    f)

    za oddíl „FRANCIE“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „LITVA

    Platby z Fondu výživného pro děti podle zákona o Fondu výživného pro děti

    LUCEMBURSKO

    Zálohy na výživné a zpětné vymáhání výživného ve smyslu zákona ze dne 26. července 1980.“;

    g)

    dosavadní oddíl „E. RAKOUSKO“ se označuje jako „RAKOUSKO“;

    h)

    za oddíl „RAKOUSKO“ se vkládá nový oddíl, který zní:

    „POLSKO

    Dávky z Fondu výživného podle zákona o pomoci osobám majícím nárok na výživné“;

    i)

    dosavadní oddíl „F. PORTUGALSKO“ se označuje jako „PORTUGALSKO“;

    j)

    za oddíl „PORTUGALSKO“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „SLOVINSKO

    Náhrada výživného v souladu se zákonem Republiky Slovinsko ze dne 25. července 2006 o veřejném garančním a podpůrném fondu.

    SLOVENSKO

    Náhradní výživné podle zákona č. 452/2004 Sb. o náhradním výživném, ve znění pozdějších předpisů.“;

    k)

    dosavadní oddíly „G. FINSKO“ a „H. ŠVÉDSKO“ se označují jako „FINSKO“ a „ŠVÉDSKO“.

    2.

    V části II (zvláštní dávky při narození dítěte a při osvojení dítěte):

    a)

    oddíl „A. BELGIE“ se označuje jako „BELGIE“;

    b)

    za oddíl „BELGIE“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „BULHARSKO

    Jednorázová mateřská dávka (zákon o rodinných přídavcích na děti).

    ČESKÁ REPUBLIKA

    Porodné.

    ESTONSKO

    a)

    Porodné;

    b)

    Příspěvek při osvojení dítěte.“;

    c)

    dosavadní oddíly „B. ŠPANĚLSKO“ a „C. FRANCIE“ se označují jako „ŠPANĚLSKO“ a „FRANCIE“;

    d)

    oddíl „ŠPANĚLSKO“ se nahrazuje tímto:

    „ŠPANĚLSKO

    Jednorázový příspěvek při narození dítěte a při osvojení dítěte“;

    e)

    V oddíle „FRANCIE“ se doplňují tato slova:

    „…, s výjimkou případů, kdy je vyplácen osobě, na kterou se i nadále vztahují francouzské právní předpisy podle článku 12 nebo 16“.

    f)

    za oddíl „FRANCIE“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „LOTYŠSKO

    a)

    Příspěvek při narození dítěte;

    b)

    Příspěvek při osvojení dítěte.

    LITVA

    Jednorázový příspěvek na dítě.“;

    g)

    dosavadní oddíl „D. LUCEMBURSKO“ se označuje jako „LUCEMBURSKO“;

    h)

    za oddíl „LUCEMBURSKO“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „MAĎARSKO

    Mateřský příspěvek.

    POLSKO

    Jednorázový příspěvek při narození dítěte (zákon o rodinných dávkách).

    RUMUNSKO

    a)

    Porodné;

    b)

    Výbava pro novorozence.

    SLOVINSKO

    Příspěvek při narození dítěte.

    SLOVENSKO

    a)

    Porodné;

    b)

    Doplatek k porodnému.“;

    i)

    dosavadní oddíl „E. FINSKO“ se označuje jako „FINSKO“.

    B.

    Příloha II se mění takto:

    „PŘÍLOHA II

    USTANOVENÍ ÚMLUV, KTERÉ ZŮSTÁVAJÍ V PLATNOSTI A KTERÉ SE PŘÍPADNĚ OMEZUJÍ NA OSOBY, NA NĚŽ SE VZTAHUJÍ (čl. 8 odst. 1)

    Obecné poznámky

    Je třeba pamatovat na to, že v této příloze nejsou uvedena ustanovení dvoustranných úmluv, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení a které zůstávají v platnosti mezi členskými státy. Sem patří závazky mezi členskými státy vyplývající z úmluv, jež obsahují například ustanovení týkající se sčítání dob pojištění získaných ve třetí zemi.

    Ustanovení úmluv o sociálním zabezpečení, které zůstávají použitelné

    BELGIE – NĚMECKO

    Články 3 a 4 závěrečného protokolu ze dne 7. prosince 1957 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatkového protokolu ze dne 10. listopadu 1960 (zápočet dob pojištění získaných v některých pohraničních regionech před druhou světovou válkou, během ní a po ní).

    BELGIE – LUCEMBURSKO

    Úmluva ze dne 24. března 1994 o sociálním zabezpečení přeshraničních pracovníků (týkající se doplňkové paušální náhrady).

    BULHARSKO – NĚMECKO

    Ustanovení čl. 28 odst. 1 písm. b) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 17. prosince 1997 (zachování úmluv uzavřených mezi Bulharskem a bývalou Německou demokratickou republikou pro osoby, které již pobíraly důchod před rokem 1996).

    BULHARSKO – RAKOUSKO

    Ustanovení čl. 38 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 14. dubna 2005 (zápočet dob pojištění získaných do 27. listopadu 1961); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje tato úmluva.

    BULHARSKO – SLOVINSKO

    Ustanovení čl. 32 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 18. prosince 1957 (zápočet dob pojištění získaných do 31. prosince 1957).

    ČESKÁ REPUBLIKA – NĚMECKO

    Ustanovení čl. 39 odst. 1 písm. b) a c) smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 27. července 2001 (zachování dohody uzavřené mezi bývalou Československou republikou a bývalou Německou demokratickou republikou pro osoby, které již pobíraly důchod před rokem 1996); zápočet dob pojištění získaných v jednom ze smluvních států pro osoby, které ke dni 1. září 2002 za tyto doby již pobíraly důchod od druhého smluvního státu a přitom pobývaly na jeho území).

    ČESKÁ REPUBLIKA – KYPR

    Ustanovení čl. 32 odst. 4 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 19. ledna 1999 (určení pravidel pro výpočet dob zaměstnání získaných podle příslušné dohody z roku 1976); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    ČESKÁ REPUBLIKA – LUCEMBURSKO

    Ustanovení čl. 52 odst. 8 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 17. listopadu 2000 (zápočet dob důchodového pojištění pro politické uprchlíky).

    ČESKÁ REPUBLIKA – RAKOUSKO

    Ustanovení čl. 32 odst. 3 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. července 1999 (zápočet dob pojištění získaných před 27. listopadem 1961); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    ČESKÁ REPUBLIKA – SLOVENSKO

    Ustanovení článků 12, 20 a 33 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 29. října 1992 (článek 12 určuje příslušnost pro přiznávání pozůstalostních důchodů; článek 20 určuje pravidla pro výpočet dob pojištění získaných do dne rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky; článek 33 určuje příslušnost pro výplatu důchodů přiznaných do dne rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky).

    DÁNSKO – FINSKO

    Článek 7 Severské úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 18. srpna 2003 (týkající se krytí zvláštních cestovních nákladů v případě onemocnění během pobytu v jiné severské zemi, jež vyžaduje zvýšené náklady na zpáteční cestu do země bydliště).

    DÁNSKO – ŠVÉDSKO

    Článek 7 Severské úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 18. srpna 2003 (týkající se krytí zvláštních cestovních nákladů v případě onemocnění během pobytu v jiné severské zemi, jež vyžaduje zvýšené náklady na zpáteční cestu do země bydliště).

    NĚMECKO – ŠPANĚLSKO

    Ustanovení čl. 45 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. prosince 1973 (zastoupení diplomatickými a konzulárními orgány).

    NĚMECKO – FRANCIE

    a)

    Dodatková dohoda č. 4 ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne, ve znění dodatku č. 2 ze dne 18. června 1955 (zápočet dob pojištění získaných v období od 1. července 1940 do 30. června 1950);

    b)

    Hlava I uvedeného dodatku č. 2 (zápočet dob pojištění získaných do 8. května 1945);

    c)

    Body 6, 7 a 8 obecného protokolu ze dne 10. července 1950 k obecné úmluvě ze stejného dne (správní ujednání);

    d)

    Hlavy II, III a IV dohody ze dne 20. prosince 1963 (sociální zabezpečení v Sársku).

    NĚMECKO – LUCEMBURSKO

    Články 4, 5, 6 a 7 smlouvy ze dne 11. července 1959 (zápočet dob pojištění získaných v období od září roku 1940 do června roku 1946).

    NĚMECKO – MAĎARSKO

    Ustanovení čl. 40 odst. 1 písm. b) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 2. května 1998 (zachování úmluvy uzavřené mezi bývalou Německou demokratickou republikou a Maďarskem pro osoby, které již pobíraly důchod před rokem 1996).

    NĚMECKO – NIZOZEMSKO

    Články 2 a 3 dodatkové dohody č. 4 ze dne 21. prosince 1956 k úmluvě ze dne 29. března 1951 (vyřízení nároků nizozemských pracovníků získaných v rámci německého systému sociálního pojištění v období od 13. května 1940 do 1. září 1945).

    NĚMECKO – RAKOUSKO

    a)

    Ustanovení čl. 1 odst. 5 a článku 8 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 19. července 1978 a bodu 10 závěrečného protokolu k této úmluvě (poskytování příspěvků v nezaměstnanosti přeshraničním pracovníkům předchozím státem zaměstnání) se nadále použijí pro osoby, které vykonávaly přeshraniční práci do 1. ledna 2005 včetně a které se stanou nezaměstnanými do 1. ledna 2011;

    b)

    Ustanovení čl. 14 odst. 2 písm. g), h), i) a j) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 4. října 1995 (určení příslušnosti obou zemí, pokud jde o dřívější pojistné případy a získané doby pojištění); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    NĚMECKO – POLSKO

    a)

    Úmluva ze dne 9. října 1975 o důchodovém a úrazovém pojištění, za podmínek a v oblasti působnosti čl. 27 odst. 2 až 4 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 8. prosince 1990 (zachování právního statusu osob, které měly bydliště na území Německa nebo Polska do 1. ledna 1991 a které tam i nadále pobývají, a to na základě úmluvy z roku 1975;

    b)

    Ustanovení čl. 27 odst. 5 a čl. 28 odst. 2 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 8. prosince 1990 (zachování nároku na důchod vyplácený na základě úmluvy z roku 1957 uzavřené mezi bývalou Německou demokratickou republikou a Polskem; zápočet dob pojištění získaných polskými zaměstnanci podle úmluvy z roku 1988 uzavřené mezi bývalou Německou demokratickou republikou a Polskem).

    NĚMECKO – RUMUNSKO

    Ustanovení čl. 28 odst. 1 písm. b) úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 8. dubna 2005 (zachování úmluvy uzavřené mezi bývalou Německou demokratickou republikou a Rumunskem pro osoby, které již pobíraly důchod před rokem 1996).

    NĚMECKO – SLOVINSKO

    Ustanovení článku 42 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 24. září 1997 (vyřízení nároků získaných do 1. ledna 1956 v rámci systému sociálního zabezpečení druhého smluvního státu); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    NĚMECKO – SLOVENSKO

    Ustanovení čl. 29 odst. 1 druhého a třetího pododstavce dohody ze dne 12. září 2002 (zachování úmluvy uzavřené mezi bývalou Československou republikou a bývalou Německou demokratickou republikou pro osoby, které již pobíraly důchod před rokem 1996; zápočet dob pojištění získaných v jednom ze smluvních států pro osoby, které ke dni 01.12.03 za tyto doby již pobíraly důchod od druhého smluvního státu a přitom pobývaly na jeho území).

    NĚMECKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

    a)

    ustanovení čl. 7 odst. 5 a 6 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 20. dubna 1960 (právní předpisy platné pro civilní zaměstnance ozbrojených sil);

    b)

    ustanovení čl. 5 odst. 5 a 6 úmluvy o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 20. dubna 1960 (právní předpisy platné pro civilní zaměstnance ozbrojených sil).

    IRSKO – SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

    Ustanovení čl. 19 odst. 2 dohody ze dne 14. prosince 2004 o sociálním zabezpečení (týkající se převodu a zápočtu některých nároků na dávky v invaliditě).

    ŠPANĚLSKO – PORTUGALSKO

    Článek 22 obecné úmluvy ze dne 11. června 1969 (vývoz dávek v nezaměstnanosti). Tento údaj zůstane v platnosti po dobu dvou let ode dne použitelnosti nařízení (ES) č. 883/2004.

    ITÁLIE – SLOVINSKO

    a)

    Dohoda o úpravě vzájemných závazků v oblasti sociálního zabezpečení s odkazem na odstavec 7 přílohy XIV mírové smlouvy, uzavřená výměnou nót dne 5. února 1959 (zápočet dob pojištění získaných do 18. prosince 1954); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje tato úmluva.

    b)

    Ustanovení čl. 45 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. července 1997 týkající se bývalé zóny B Svobodného území Terst (zápočet dob pojištění získaných do 5. října 1956); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje tato úmluva.

    LUCEMBURSKO – PORTUGALSKO

    Dohoda ze dne 10. března 1997 (o uznávání rozhodnutí institucí jedné smluvní strany týkající se invalidního stavu žadatelů o důchod od institucí druhé smluvní strany).

    LUCEMBURSKO – SLOVENSKO

    Ustanovení čl. 50 odst. 5 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 23. května 2002 (zápočet dob důchodového pojištění pro politické uprchlíky).

    MAĎARSKO – RAKOUSKO

    Ustanovení čl. 36 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 31. března 1999 (zápočet dob pojištění získaných do 27. listopadu 1961); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    MAĎARSKO – SLOVINSKO

    Článek 31 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. října 1957 (zápočet dob pojištění získaných do 29. května 1956); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    MAĎARSKO – SLOVENSKO

    Ustanovení čl. 34 odst. 1 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 30. ledna 1959 (čl. 34 odst. 1 uvedené úmluvy stanoví, že doby pojištění přiznané přede dnem podpisu úmluvy se považují za doby pojištění smluvního státu, na jehož území měla oprávněná osoba své bydliště); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    RAKOUSKO – POLSKO

    Ustanovení čl. 33 odst. 3 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 7. září 1998 (zápočet dob pojištění získaných do 27. listopadu 1961); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    RAKOUSKO – RUMUNSKO

    Ustanovení čl. 37 odst. 3 dohody o sociálním zabezpečení ze dne 28. října 2005 (zápočet dob pojištění získaných do 27. listopadu 1961); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    RAKOUSKO – SLOVINSKO

    Článek 37 úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 10. března 1997 (zápočet dob pojištění získaných do 1. ledna 1956); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    RAKOUSKO – SLOVENSKO

    Ustanovení čl. 34 odst. 3 smlouvy o sociálním zabezpečení ze dne 21. prosince 2001 (zápočet dob pojištění získaných do 27. listopadu 1961); použitelnost tohoto ustanovení zůstává omezena na osoby, na které se vztahuje.

    FINSKO – ŠVÉDSKO

    Článek 7 Severské úmluvy o sociálním zabezpečení ze dne 18. srpna 2003 (týkající se krytí zvláštních cestovních nákladů v případě onemocnění během pobytu v jiné severské zemi, jež vyžaduje zvýšené náklady na zpáteční cestu do země bydliště).“

    C.

    Příloha III se nahrazuje tímto:

    „PŘÍLOHA III

    OMEZENÍ NÁROKŮ NA VĚCNÉ DÁVKY RODINNÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ PŘÍHRANIČNÍCH PRACOVNÍKŮ (čl. 18 odst. 2)

    DÁNSKO

    ESTONSKO (použije se po dobu uvedenou v čl. 87 odst. 10a)

    IRSKO

    ŠPANĚLSKO (použije se po dobu uvedenou v čl. 87 odst. 10a)

    ITÁLIE (použije se po dobu uvedenou v čl. 87 odst. 10a)

    LITVA (použije se po dobu uvedenou v čl. 87 odst. 10a)

    MAĎARSKO (použije se po dobu uvedenou v čl. 87 odst. 10a)

    NIZOZEMSKO (použije se po dobu uvedenou v čl. 87 odst. 10a)

    FINSKO

    ŠVÉDSKO

    SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ“.

    D.

    Příloha IV se mění takto:

    1)

    Za údaj „BELGIE“ se vkládají tyto údaje:

    „BULHARSKO

    ČESKÁ REPUBLIKA“.

    2)

    Údaj „ITÁLIE“ se vypouští.

    3)

    Za údaj „FRANCIE“ se vkládá údaj „KYPR“.

    4)

    Za údaj „LUCEMBURSKO“ se vkládají tyto údaje:

    „MAĎARSKO

    NIZOZEMSKO“.

    5)

    Za údaj „RAKOUSKO“ se vkládají tyto údaje:

    „POLSKO

    SLOVINSKO“.

    E.

    Příloha VI se mění takto:

    1)

    Na začátek přílohy se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „ČESKÁ REPUBLIKA

    Plné invalidní důchody pro osoby, jejichž plná invalidita vznikla před dosažením osmnácti let věku a které nebyly po potřebnou dobu pojištěny (§ 42 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění).

    ESTONSKO

    a)

    Invalidní důchody, které byly přiznány před 1. dubnem 2000 podle zákona o státních příspěvcích a zůstaly zachovány podle zákona o státním důchodovém pojištění;

    b)

    Státní důchody přiznané na základě invalidity podle zákona o státním důchodovém pojištění.

    c)

    Invalidní důchody, které byly přiznány podle zákona o službě v ozbrojených silách, zákona o policejní službě, zákona o úřadu státního zástupce, zákona o statusu soudců, zákona o platech, důchodech a dalším sociálním zajištění členů Riigikogu a zákona o funkčních požitcích prezidenta republiky.“

    2)

    Oddíly „A. ŘECKO“ a „B. IRSKO“ se označují jako oddíly„IRSKO“ a „ŘECKO“.

    3)

    Oddíl „IRSKO“ se vyjímá a vkládá před oddíl „ŘECKO“ a nahrazuje se tímto:

    „Část 2 kapitola 17 zákona o sociálním zabezpečení z roku 2005 v úplném znění.“

    4)

    Za oddíl „ŘECKO“ se vkládá nový oddíl, který zní:

    „LOTYŠSKO

    Invalidní důchody (třetí skupina) podle čl. 16 odst. 1 bodu 2 zákona o státních důchodech ze dne 1. ledna 1996“.

    5)

    Oddíl „C. FINSKO“ se nahrazují tímto:

    „FINSKO

    Státní důchody pro osoby, které se narodily s postižením nebo se staly postiženými v raném věku (zákon č. 568/2007 o státních důchodech);

    Invalidní důchody podle přechodných pravidel, přiznané do 1. ledna 1994 (zákon č. 569/2007 o výkonu zákona o státních důchodech).“

    6)

    Oddíly „D. ŠVÉDSKO“ a „E. SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ“ se označují jako „ŠVÉDSKO“ a „SPOJENÉ KRÁLOSTVÍ“.

    F.

    Příloha VII se mění takto:

    1)

    V tabulkách s nadpisy „BELGIE“ a „FRANCIE“ se zrušují řádky týkající se Lucemburska.

    2)

    Tabulka s nadpisem „LUCEMBURSKO“ se zrušuje.

    G.

    Příloha VIII se nahrazuje tímto:

    „PŘÍLOHA VIII

    PŘÍPADY, KDY SE OD POMĚRNÉHO VÝPOČTU UPOUŠTÍ NEBO KDY SE POMĚRNÝ VÝPOČET NEPOUŽIJE (čl. 52 odst. 4 a čl. 52 odst. 5)

    Část 1:

    Případy, kdy se od poměrného výpočtu upouští podle čl. 52 odst. 4

    DÁNSKO

    Všechny žádosti o důchody uvedené v zákoně o sociálních důchodech kromě důchodů uvedených v příloze IX.

    IRSKO

    Všechny žádosti o státní (přechodné a příspěvkové) důchody, vdovské (příspěvkové) důchody a vdovecké (příspěvkové) důchody.

    KYPR

    Všechny žádosti o starobní, invalidní, vdovské a vdovecké důchody.

    LOTYŠSKO

    a)

    Všechny žádosti o invalidní důchody (zákon o státních důchodech ze dne 1. ledna 1996).

    b)

    Všechny žádosti o pozůstalostní důchody (zákon o státních důchodech ze dne 1. ledna 1996; zákon o důchodech hrazených státem ze dne 1. července 2001).

    LITVA

    Všechny žádosti o pozůstalostní důchody ze státního sociálního pojištění, které se vyměřují podle základní výše pozůstalostního důchodu (zákon o důchodu ze státního sociálního pojištění).

    NIZOZEMSKO

    Všechny žádosti o starobní důchody na základě nizozemského zákona o obecném starobním pojištění (AOW).

    RAKOUSKO

    a)

    Všechny žádosti o dávky podle spolkového zákona ze dne 9. září 1955 o všeobecném sociálním pojištění (ASVG), spolkového zákona ze dne 11. října 1978 o sociálním pojištění osob činných v obchodě (GSVG), spolkového zákona ze dne 11. října 1978 o sociálním pojištění zemědělců (BSVG) a spolkového zákona ze dne 30. listopadu 1978 o sociálním pojištění osob činných ve svobodných povoláních (FSVG).

    b)

    Všechny žádosti o invalidní důchody na základě důchodového účtu podle všeobecného zákona o důchodech (APG) ze dne 18. listopadu 2004.

    c)

    Všechny žádosti o pozůstalostní důchody na základě důchodového účtu podle všeobecného zákona o důchodech (APG) ze dne 18. listopadu 2004, pokud se neuplatní zvýšení dávek v souvislosti s dodatečnými měsíci pojištění podle čl. 7 odst. 2 všeobecného zákona o důchodech (APG).

    d)

    Všechny žádosti o invalidní a pozůstalostní důchody rakouské zemské lékařské komory (Landesärztekammer) podle základního zajištění (základní a veškeré doplňkové dávky nebo základní důchod).

    e)

    Všechny žádosti o podporu v případě trvalé pracovní invalidity a podporu pozůstalé osoby z důchodového fondu rakouské komory veterinárních lékařů.

    f)

    Všechny žádosti o dávky v případě pracovní invalidity, vdovské a sirotčí důchody podle stanov institucí sociálního zabezpečení rakouských sdružení advokátních komor, části A.

    POLSKO

    Všechny žádosti o invalidní důchody, starobní důchody na základě dávkově definovaného systému a pozůstalostní důchody.

    PORTUGALSKO

    Všechny žádosti o invalidní, starobní a pozůstalostní důchody, s výjimkou případů, kdy celková doba pojištění získaná podle právních předpisů více než jednoho členského státu činí nejméně 21 kalendářních let, doby vnitrostátního pojištění činí nejvýše 20 let a výpočet se provádí podle článku 11 vyhlášky č. 35/2002 ze dne 19. února.

    SLOVENSKO

    a)

    Všechny žádosti o pozůstalostní důchod (vdovský, vdovecký a sirotčí důchod), jenž se vypočítává podle právních předpisů platných před 1. lednem 2004 a jehož výše se odvozuje od důchodu dříve vypláceného zemřelé osobě.

    b)

    Všechny žádosti o důchody, které se vypočítávají podle zákona č. 461/2003 Sb. o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

    ŠVÉDSKO

    Všechny žádosti o minimální důchod ve formě starobního důchodu (zákon 1998:702) a starobní důchod ve formě doplňkového důchodu (zákon 1998:674).

    SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

    Všechny žádosti o starobní důchod, vdovské dávky a dávky v případě úmrtí kromě těch, u kterých:

    a)

    během daňového roku začínajícího dne 6. dubna 1975 nebo později:

    i)

    dotyčná osoba získala doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení podle právních předpisů Spojeného království a jiného členského státu; a jeden nebo více daňových roků se nebere v úvahu ve smyslu právních předpisů Spojeného království;

    ii)

    doby pojištění získané podle právních předpisů platných ve Spojeném království pro doby před 5. červencem 1948 se berou v úvahu pro účely čl. 52 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení použitím dob pojištění, zaměstnání nebo bydlení podle právních předpisů jiného členského státu.

    Všechny žádosti o doplňkové důchody podle článku 44 zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992 a článku 44 zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení (Severní Irsko) z roku 1992.

    Část 2:

    Případy, ve kterých se použije čl. 52 odst. 5

    ‚BULHARSKO

    Starobní důchody z doplňkového povinného důchodového pojištění podle části II hlavy II zákona o sociálním pojištění.‘

    ESTONSKO

    Povinný fondový systém starobních důchodů.

    FRANCIE

    Základní nebo doplňkové systémy, ve kterých jsou dávky ve stáří vyměřovány na základě důchodových bodů.

    LOTYŠSKO

    Starobní důchody (zákon o starobních důchodech ze dne 1. ledna 1996; zákon o důchodech hrazených státem ze dne 1. července 2001).

    MAĎARSKO

    Důchodové dávky na základě účasti v soukromých penzijních fondech.

    RAKOUSKO

    a)

    Starobní důchody na základě důchodového účtu podle všeobecného zákona o důchodech (APG) ze dne 18. listopadu 2004.

    b)

    Povinné dávky podle článku 41 spolkového zákona ze dne 28. prosince 2001, BGBl I č. 154, o všeobecném mzdovém fondu rakouských farmaceutů (Pharmazeutische Gehaltskasse für Österreich).

    c)

    Starobní a předčasné starobní důchody rakouské zemské lékařské komory podle základního zajištění (základní a veškeré doplňkové dávky nebo základní důchod) a veškeré důchodové dávky rakouské zemské lékařské komory na základě doplňkového zajištění (doplňkový nebo individuální důchod).

    d)

    Podpora ve stáří z důchodového fondu rakouské komory veterinárních lékařů.

    e)

    Dávky podle stanov institucí sociálního zabezpečení rakouských sdružení advokátních komor, částí A i B, s výjimkou žádostí o dávky v invaliditě a vdovské a sirotčí důchody podle stanov institucí sociálního zabezpečení rakouských sdružení advokátních komor, části A.

    f)

    Dávky od institucí sociálního zabezpečení spolkové komory architektů a techniků podle zákona o komoře civilních techniků (Ziviltechnikerkammergesetzt) 1993 a stanov institucí sociálního zabezpečení, s výjimkou dávek z důvodu pracovní invalidity a z nich vyplývajících pozůstalostních dávek.

    g)

    Dávky podle stanov instituce sociálního zabezpečení spolkové komory odborných účetních a daňových poradců, v souladu s rakouským zákonem o odborných účetních a daňových poradcích (Wirtschaftstreuhandberufsgesetz).

    POLSKO

    Starobní důchody podle příspěvkově definovaného systému.

    SLOVINSKO

    Důchod z povinného penzijního připojištění.

    SLOVENSKO

    Povinné starobní důchodové spoření.

    ŠVÉDSKO

    Důchod závisející na příjmu a důchod na základě pojištění (zákon 1998:674).

    SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

    Odstupňované důchodové dávky vyplácené podle článků 36 a 37 zákona o všeobecném pojištění z roku 1965 a článků 35 a 36 zákona o všeobecném pojištění (Severní Irsko) z roku 1966.“

    H.

    Příloha IX se mění takto:

    1)

    V části I:

    a)

    oddíly „A. BELGIE“, „B. DÁNSKO“, „C. ŘECKO“, „D. ŠPANĚLSKO“, „E. FRANCIE“, „F. IRSKO“, „G. NIZOZEMSKO“, „H. FINSKO“ a „I. ŠVÉDSKO“ se označují jako oddíly „BELGIE“, „DÁNSKO“, „ŘECKO“, „ŠPANĚLSKO“, „FRANCIE“, „IRSKO“, „NIZOZEMSKO“, „FINSKO“ a „ŠVÉDSKO“;

    b)

    Oddíl „IRSKO“ se přesouvá mezi oddíl „DÁNSKO“ a „ŘECKO“;

    c)

    za oddíl „FRANCIE“ se vkládá nový oddíl, který zní:

    „LOTYŠSKO

    Invalidní důchody (třetí skupina) podle čl. 16 odst. 1 a 2 zákona o státních důchodech ze dne 1. ledna 1996.“;

    d)

    V oddíle „NIZOZEMSKO“ se doplňují tato slova:

    „Zákon ze dne 10. listopadu 2005 o práci a mzdě podle pracovní schopnosti (WIA)“;

    e)

    Oddíl „FINSKO“ se nahrazují tímto:

    „Státní důchody pro osoby, které se narodily s postižením nebo se staly postiženými v raném věku (zákon č. 568/2007 o státních důchodech)

    Státní důchody a pozůstalostní důchody určené podle přechodných pravidel a přiznané do 1. ledna 1994 (zákon č. 569/2007 o výkonu zákona o státních důchodech)

    Doplňková výše sirotčího důchodu při výpočtu nezávislé dávky podle zákona o státních důchodech (zákon č. 568/2007 o státních důchodech)“

    f)

    Oddíl „ŠVÉDSKO“ se nahrazuje tímto:

    „Švédská podpora v nemoci a podpora při pracovní neschopnosti závislá na příjmu (zákon 1962:381)

    Švédský minimální důchod a minimální podpora, jež nahradily plné švédské státní důchody poskytované podle právních předpisů o státních důchodech platných přede dnem 1. ledna 1993, a plný státní důchod přiznaný v rámci přechodných pravidel právních předpisů platných od tohoto dne“.

    2)

    V části II:

    a)

    oddíly „A. NĚMECKO“, „B. ŠPANĚLSKO“, „C. ITÁLIE“, „D. LUCEMBURSKO“, „E. FINSKO“, a „F. ŠVÉDSKO“ se označují jako „NĚMECKO“, „ŠPANĚLSKO“, „ITÁLIE“, „LUCEMBURSKO“, „FINSKO“, a „ŠVÉDSKO“

    b)

    za oddíl „ITÁLIE“ se vkládají nové oddíly, které znějí:

    „LOTYŠSKO

    Pozůstalostní důchod vypočítaný na základě dob pojištění považovaných za získané (čl. 23 odst. 8 zákona o státních důchodech ze dne 1. ledna 1996)

    LITVA

    a)

    Důchody z důvodu pracovní neschopnosti ze státního sociálního pojištění, vyplácené podle zákona o důchodu ze státního sociálního pojištění;

    b)

    Pozůstalostní a sirotčí důchody ze státního sociálního pojištění, vypočítané na základě důchodu zesnulé osoby z důvodu pracovní neschopnosti podle zákona o důchodu ze státního sociálního pojištění“;

    c)

    za oddíl „LUCEMBURSKO“ se vkládá nový oddíl, který zní:

    „SLOVENSKO

    a)

    Slovenský invalidní důchod a pozůstalostní důchod z něj odvozený;

    b)

    invalidní důchod pro osobu, která se stala invalidní jako vyživované dítě a u které se požadovaná doba pojištění vždy považovala za splněnou (čl. 70 odst. 2, čl. 72 odst. 3 a čl. 73 odst. 3 a 4 zákona č. 461/2003 o sociálním pojištění, ve znění pozdějších předpisů)“;

    3)

    V části III:

    Slova „Severská úmluva ze dne 15. června 1992 o sociálním zabezpečení“ se nahrazuje slovy „Severská úmluva o sociálním zabezpečení ze dne 18. srpna 2003“.

    I.

    Příloha X se nahrazuje tímto:

    „PŘÍLOHA X

    ZVLÁŠTNÍ NEPŘÍSPĚVKOVÉ PENĚŽITÉ DÁVKY (čl. 70 odst. 2 písm. c))

    BELGIE

    a)

    Příspěvek k náhradě příjmů (zákon ze dne 27. února 1987)

    b)

    Zaručený příjem pro starší osoby (zákon ze dne 22. března 2001)

    BULHARSKO

    Sociální starobní důchod (článek 89 zákona o sociálním pojištění)

    ČESKÁ REPUBLIKA

    Sociální příplatek (zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře).

    DÁNSKO

    Výdaje na bydlení pro důchodce (zákon o pomoci pro individuální bydlení, v úplném znění zákona č. 204 ze dne 29. března 1995)

    NĚMECKO

    a)

    Základní příjem na úrovni životního minima pro starší osoby a pro osoby se sníženou schopností výdělku podle knihy XII kapitoly 4 zákona o sociálním zabezpečení

    b)

    Dávky na zajištění živobytí podle základního ustanovení pro uchazeče o zaměstnání, pokud nejsou s ohledem na tyto dávky splněny požadavky opravňující k dočasnému příplatku po obdržení dávek v nezaměstnanosti (čl. 24 odst. 1 knihy II zákona o sociálním zabezpečení)

    ESTONSKO

    a)

    Příspěvky pro dospělé osoby se zdravotním postižením (zákon o sociálních dávkách pro osoby se zdravotním postižením ze dne 27. ledna 1999)

    b)

    Státní podpora v nezaměstnanosti (zákon o službách a podpoře na trhu práce ze dne 29. září 2005)

    IRSKO

    a)

    Dávka při hledání zaměstnání (zákon o sociálním zabezpečení v úplném znění z roku 2005, část 3 kapitola 2)

    b)

    Státní (nepříspěvkový) důchod (zákon o sociálním zabezpečení v úplném znění z roku 2005 část 3 kapitola 4)

    c)

    Vdovský (nepříspěvkový) a vdovecký (nepříspěvkový) důchod (zákon o sociálním zabezpečení v úplném znění z roku 2005, část 3 kapitola 6)

    d)

    Příspěvek v invaliditě (zákon o sociálním zabezpečení v úplném znění z roku 2005 část 3 kapitola 10)

    e)

    Příspěvek na mobilitu (zákon o veřejném zdraví z roku 1970, článek 61)

    f)

    Důchod pro nevidomé (zákon o sociálním zabezpečení v úplném znění z roku 2005, část 3 kapitola 5)

    ŘECKO

    Zvláštní dávky pro starší osoby (zákon č. 1296/82)

    ŠPANĚLSKO

    a)

    Záruka minimálního příjmu (zákon č. 13/82 ze dne 7. dubna 1982)

    b)

    Peněžité dávky na pomoc starším osobám a invalidům nezpůsobilým k práci (královská vyhláška č. 2620/81 ze dne 24. července 1981);

    c)

    i)

    Nepříspěvkové invalidní a starobní důchody uvedené v čl. 38 odst. 1 úplného znění obecného zákona o sociálním zabezpečení, schváleného královskou legislativní vyhláškou č. 1/1994 ze dne 20. června 1994 a

    ii)

    dávky doplňující výše uvedené důchody, které jsou stanoveny v právních předpisech autonomních oblastí, pokud tyto příplatky zaručují příjem na úrovni životního minima s ohledem na hospodářskou a sociální situaci v dotčených autonomních oblastech

    d)

    Příspěvky na podporu mobility a náhradu nákladů na dopravu (zákon č. 13/1982 ze dne 7. dubna 1982)

    FRANCIE

    a)

    Doplňkové příspěvky:

    i)

    ze zvláštního fondu pro invaliditu a

    ii)

    z fondu solidarity pro starobní důchody, pokud jde o získaná práva

    (zákon ze dne 30. června 1956, kodifikovaný v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení)

    b)

    Příspěvek dospělým zdravotně postiženým (zákon ze dne 30. června 1975,kodifikovaný v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení)

    c)

    Zvláštní příspěvek, pokud jde o získaná práva (zákon ze dne 10. července 1952, kodifikovaný v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení)

    d)

    Starobní příspěvek solidarity (nařízení ze dne 24. června 2004, kodifikované v knize VIII zákoníku sociálního zabezpečení) s účinností od 1. ledna 2006

    ITÁLIE

    a)

    Sociální důchody pro osoby bez prostředků (zákon č. 153 ze dne 30. dubna 1969)

    b)

    Důchody a příspěvky pro civilní zdravotně postižené osoby a invalidy (zákony č. 118 ze dne 30. března 1971, č. 18 ze dne 11. února 1980 a č. 508 ze dne 23. listopadu 1988)

    c)

    Důchody a příspěvky pro hluchoněmé (zákony č. 381 ze dne 26. května 1970 a č. 508 ze dne 23. listopadu 1988)

    d)

    Důchody a příspěvky pro civilní nevidomé (zákony č. 382 ze dne 27. května 1970 a č. 508 ze dne 23. listopadu 1988)

    e)

    Příplatky k minimálním důchodům (zákony č. 218 ze dne 4. dubna 1952, č. 638 ze dne 11. listopadu 1983 a č. 407 ze dne 29. prosince 1990)

    f)

    Příplatky k dávkám v invaliditě (zákon č. 222 ze dne 12. června 1984)

    g)

    Sociální příspěvek (zákon č. 335 ze dne 8. srpna 1995)

    h)

    Zvýšení sociálních dávek (čl. 1 odst. 1 a 12 zákona č. 544 ze dne 29. prosince 1988 ve znění pozdějších předpisů)

    KYPR

    a)

    Sociální důchod (zákon o sociálních důchodech z roku 1995 (zákon č. 25(I)/95) ve znění pozdějších předpisů)

    b)

    Příspěvek pro osoby s těžkým motorickým postižením (rozhodnutí Rady ministrů č. 38 210 ze dne 16. října 1992, č. 41 370 ze dne 1. srpna 1994, č. 46 183 ze dne 11. června 1997 a č. 53 675 ze dne 16. května 2001)

    c)

    Zvláštní příspěvek pro nevidomé (zákon o zvláštních příspěvcích z roku 1996 (zákon č. 77(I)/96) ve znění pozdějších předpisů)

    LOTYŠSKO

    a)

    Dávka státního sociálního zabezpečení (zákon o státních sociálních dávkách ze dne 1. ledna 2003)

    b)

    Příspěvek na úhradu nákladů na dopravu pro postižené osoby s omezenou pohyblivostí (zákon o státních sociálních dávkách ze dne 1. ledna 2003)

    LITVA

    a)

    Důchod sociální pomoci (zákon z roku 2005 o dávkách státní sociální pomoci, článek 5)

    b)

    Zvláštní pomocný příspěvek (zákon z roku 2005 o dávkách státní sociální pomoci, článek 15)

    c)

    Příspěvek na dopravu pro zdravotně postižené osoby s pohybovými problémy (zákon z roku 2000 o příspěvku na dopravu, článek 7)

    LUCEMBURSKO

    Příjem pro těžce zdravotně postižené (čl. 1 odst. 2 zákona ze dne 12. září 2003), s výjimkou osob uznaných za zdravotně postižené pracovníky a zaměstnaných na normálním trhu práce nebo v chráněném prostředí

    MAĎARSKO

    a)

    Invalidní důchod (vyhláška Rady ministrů č. 83/1987 (XII 27) o invalidním důchodu)

    b)

    Nepříspěvkový starobní důchod (zákon č. III z roku 1993 o správě sociálních věcí a sociálních dávkách)

    c)

    Příspěvek na přepravu (vládní vyhláška č. 164/1995 (XII 27) o příspěvcích na přepravu pro osoby s těžkým zdravotním postižením)

    MALTA

    a)

    Doplňkový příspěvek (článek 73 zákona o sociálním zabezpečení (kap. 318) z roku 1987)

    b)

    Starobní důchod (zákon o sociálním zabezpečení (kap. 318) 1987)

    NIZOZEMSKO

    a)

    Zákon o pomoci v invaliditě pro mladé zdravotně postižené ze dne 24. dubna 1997 (Wajong)

    b)

    Zákon o doplňkových dávkách ze dne 6. listopadu 1986 (TW)

    RAKOUSKO

    Vyrovnávací příspěvek (spolkový zákon ze dne 9. září 1955 o všeobecném sociálním pojištění – ASVG, spolkový zákon ze dne 11. října 1978 o živnostenském sociálním pojištění – GSVG a spolkový zákon ze dne 11. října 1978 o sociálním pojištění zemědělců – BSVG)

    POLSKO

    Sociální důchod (zákon o sociálním důchodu ze dne 27. června 2003)

    PORTUGALSKO

    a)

    Nepříspěvkový státní starobní a invalidní důchod (zákonný dekret č. 464/80 ze dne 13. října 1980)

    b)

    Nepříspěvkový vdovský a vdovecký důchod (nařízení č. 52/81 ze dne 11. listopadu 1981)

    c)

    Solidární starobní příplatek (zákonný dekret č. 232/2005 ze dne 29. prosince 2005, ve znění zákonného dekretu č. 236/2006 ze dne 11. prosince 2006)

    SLOVINSKO

    a)

    Státní důchod (zákon o penzijním a invalidním pojištění ze dne 23. prosince 1999)

    b)

    Podpora příjmů důchodců (zákon o penzijním a invalidním pojištění ze dne 23. prosince 1999)

    c)

    Příspěvek na výživu (zákon o penzijním a invalidním pojištění ze dne 23. prosince 1999)

    SLOVENSKO

    a)

    Úprava důchodů z důvodu jediného zdroje příjmu, přiznaná přede dnem 1. ledna 2004

    b)

    Sociální důchod, který byl přiznán přede dnem 1. ledna 2004

    FINSKO

    a)

    Příspěvek na bydlení pro důchodce (zákon o příspěvku na bydlení pro důchodce, 571/2007)

    b)

    Podpora trhu práce (zákon o dávkách v nezaměstnanosti, 1290/2002);

    c)

    Zvláštní pomoc přistěhovalcům (zákon o zvláštní pomoci přistěhovalcům, 1192/2002)

    ŠVÉDSKO

    a)

    Příspěvky na bydlení pro osoby pobírající důchod (zákon 2001: 761);

    b)

    Finanční podpora pro starší osoby (zákon 2001: 853)

    SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

    a)

    Státní důchodový kredit (zákon o státním důchodovém kreditu z roku 2002 a zákon o státním důchodovém kreditu (Severní Irsko) z roku 2002)

    b)

    Příspěvky pro uchazeče o zaměstnání vyměřené na základě příjmu (zákon z roku 1995 o uchazečích o zaměstnání a nařízení z roku 1995 o uchazečích o zaměstnání (Severní Irsko))

    c)

    Podpora příjmu (zákon o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992 a zákon o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení (Severní Irsko) z roku 1992)

    d)

    Příspěvek na živobytí pro zdravotně postižené – složka určená na mobilitu (zákon o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992 a zákon o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení (Severní Irsko) z roku 1992).“

    J.

    Příloha XI se nahrazuje tímto:

    „PŘÍLOHA XI

    ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POUŽÍVÁNÍ PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ (čl. 51 odst. 3, čl. 56 odst. 1 a článek 83)

    BELGIE

    Žádné

    BULHARSKO

    Ustanovení čl. 33 odst. 1 bulharského zákona o zdravotním pojištění se použije na všechny osoby, pro něž je Bulharsko příslušným členským státem podle hlavy III kapitoly 1 tohoto nařízení.

    ČESKÁ REPUBLIKA

    Pro účely vymezení rodinných příslušníků podle čl. 1 písm. i) se manželem nebo manželkou rozumí také registrovaní partneři podle definice uvedené v zákoně České republiky č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství.

    DÁNSKO

    1.

    a)

    Pro účely výpočtu důchodu podle zákona o sociálních důchodech (lov om social pension) se doby činnosti, které příhraniční pracovník nebo pracovník, který odešel do Dánska za prací sezónní povahy, získal podle dánských právních předpisů jako zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná, považují za doby bydlení, jež v Dánsku získal/a pozůstalý/á manžel/ka, pokud pozůstalého manžela/pozůstalou manželku během uvedených dob pojilo s výše uvedeným pracovníkem manželství bez odluky od lože a stolu nebo odluky de facto z důvodů vzájemné neshody a za předpokladu, že manžel/ka bydlel/a během uvedených dob v jiném členském státě. Pro účely tohoto odstavce se ‚prací sezónní povahy‘ rozumí práce, která je závislá na střídání ročních období a automaticky se každým rokem opakuje.

    b)

    Pro účely výpočtu důchodů podle zákona o sociálních důchodech (lov om social pension) se doby činnosti, které osoba, na kterou se odst. 2 písm. a) nevztahuje, získala podle dánských právních předpisů jako zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná před 1. lednem 1984, považují za doby bydlení, jež v Dánsku získal/a pozůstalý/á manžel/ka, pokud pozůstalého/pozůstalou manžela/manželku během uvedených dob pojilo s daným pracovníkem manželství bez odluky od lože a stolu nebo odluky de facto z důvodů vzájemné neshody a za předpokladu, že manžel/ka bydlel/a během uvedených dob v jiném členském státě.

    c)

    Doby, které mají být zohledněny za podmínek stanovených v písmenech a) a b) nebudou brány v potaz, jestliže se kryjí s dobami, jež jsou zohledněny pro výpočet důchodu splatného dotyčné osobě podle právních předpisů jiného členského státu týkajících se povinného pojištění, nebo s dobami, během nichž dotyčná osoba podle uvedených předpisů důchod pobírala. Tyto doby se však zohlední, jestliže je roční výše uvedeného důchodu nižší než polovina základní částky sociálního důchodu.

    2.

    a)

    Bez ohledu na ustanovení článku 6 nařízení mají osoby, které nebyly výdělečně činné v jednom nebo více členských států, nárok na dánský sociální důchod, pouze pokud mají nebo dříve měly trvalý pobyt v Dánsku po dobu alespoň tří let, a které splňují věková omezení stanovená dánskými právními předpisy. S výhradou článku 4 nařízení se článek 7 nevztahuje na dánský sociální důchod, na který uvedené osoby získaly nárok.

    b)

    Výše uvedená ustanovení se nevztahují na nárok na dánský sociální důchod pro rodinné příslušníky osob, které jsou nebo byly výdělečně činné v Dánsku, nebo pro studenty či jejich rodinné příslušníky.

    3.

    Prozatímní dávkou pro nezaměstnané osoby, které získaly ‚pružné zaměstnání‘ (ledighedsydelse) (zákon č. 455 ze dne 10. června 1997), se zabývá hlava III kapitola 6 tohoto nařízení. V případě nezaměstnaných osob odcházejících do jiného členského státu se použijí články 64 a 65, má-li daný členský stát pro stejnou kategorii osob podobný systém zaměstnanosti.

    4.

    Pokud má příjemce dánského sociálního důchodu rovněž nárok na pozůstalostní důchod z jiného členského státu, jsou tyto důchody pro účely dánských právních předpisů považovány za dávky stejného druhu ve smyslu čl. 53 odst. 1 nařízení pod podmínkou, že osoba, jejíž doby pojištění nebo bydlení slouží jako základ pro výpočet pozůstalostního důchodu, získala rovněž nárok na dánský sociální důchod.

    NĚMECKO

    1.

    Bez ohledu na čl. 5 písm. a) tohoto nařízení a čl. 5 odst. 4 bod 1 svazku VI zákoníku sociálního zabezpečení (Sozialgesetzbuch VI) může osoba, která pobírá starobní důchod v plné výši podle právních předpisů jiného členského státu, požádat o povinné pojištění v rámci německého systému důchodového pojištění.

    2.

    Bez ohledu na čl. 5 písm. a) nařízení a čl. 7 odst. 1 a 3 svazku VI zákoníku sociálního zabezpečení (Sozialgesetzbuch VI) se může osoba, která je povinně pojištěna v jiném členském státě nebo pobírá starobní důchod podle právních předpisů jiného členského státu, stát účastníkem systému dobrovolného pojištění v Německu.

    3.

    Pro účely poskytování peněžitých dávek podle § 47 odst. 1 svazku V a § 47 odst. 1 svazku VII zákoníku sociálního zabezpečení (SGB) a § 200 odst. 2 zákona o sociálním pojištění (Reichsversicherungsordnung) pojištěncům žijícím v jiném členském státě stanoví německé systémy pojištění čistou platbu, jež se používá k vyměření dávek, jako kdyby dotyčný pojištěnec žil v Německu, ledaže by pojištěnec požádal o vyměření na základě čisté platby, již skutečně dostává.

    4.

    Státní příslušníci ostatních členských států, jejichž místem trvalého či obvyklého pobytu není Německo a kteří splňují obecné podmínky německého systému důchodového pojištění, mohou platit dobrovolné příspěvky do tohoto systému pouze v případě, že byli v rámci německého systému důchodového pojištění dobrovolně či povinně pojištěni v určité době v minulosti; to se týká i osob bez státní příslušnosti a uprchlíků, jejichž místo trvalého či obvyklého pobytu se nachází v jiném členském státě.

    5.

    Pauschale Anrechnungszeit (paušální započitatelná doba) se podle článku 253 Sozialgesetzbuch VI (svazku VI zákoníku sociálního zabezpečení) určuje výhradně s ohledem na německé doby.

    6.

    V případech, ve kterých se na přepočítání důchodu vztahují německé důchodové právní předpisy platné dne 31. prosince 1991, se pro účely započtení německých Ersatzzeiten (náhradních dob) použijí pouze německé právní předpisy.

    7.

    Bez ohledu na odstavec 2 zákona o cizineckých důchodech (Fremdrentengesetz) zůstávají v rozsahu působnosti tohoto nařízení v platnosti německé právní předpisy týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání, za něž přísluší náhrada podle zákona o cizineckých důchodech, a dávek za doby pojištění, které lze započíst podle zákona o cizineckých důchodech na územích uvedených v čl. 1 odst. 2 a 3 zákona o záležitostech vysídlených osob a uprchlíků (Bundesvertriebenengesetz).

    8.

    V důchodových systémech svobodných povolání bere příslušná instituce při výpočtu teoretické výše dávky uvedené v čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu i) tohoto nařízení pro každý rok pojištění získaný podle právních předpisů kteréhokoli jiného členského státu za základ průměrný roční nárok na důchod získaný během doby účasti v příslušných institucích prostřednictvím placení příspěvků.

    ESTONSKO

    Pro účely výpočtu rodičovských dávek se má za to, že doba zaměstnání v jiném členském státě než v Estonsku vychází ze stejné průměrné částky sociální daně, jako je částka placená během doby zaměstnání v Estonsku, přičemž se tyto doby zaměstnání sčítají. Pokud byla osoba během referenčního roku zaměstnána pouze v jiném členském státu, považuje se za výchozí částku pro výpočet dávky průměrná sociální daň zaplacená v Estonsku v období mezi referenčním rokem a mateřskou dovolenou.

    IRSKO

    1.

    Aniž je dotčen čl. 21 odst. 2 a článek 62 se pro účely výpočtu stanoveného započitatelného týdenního příjmu pojištěné osoby pro poskytování dávky v nemoci nebo v nezaměstnanosti podle irských právních předpisů přizná pojištěné osobě za každý ukončený pracovní týden, který odpracovala jako zaměstnaná osoba podle právních předpisů jiného členského státu během uvedeného stanoveného roku, částka rovnající se průměrné týdenní odměně za práci zaměstnané osoby v příslušném stanoveném roce.

    2.

    Použije-li se článek 46 nařízení a je-li dotyčná osoba postižena pracovní neschopností vedoucí k invaliditě a podléhá právním předpisům jiného členského státu, zohlední Irsko pro účely čl. 118 odst. 1 písm. a) Social Welfare Consolidation Act (konsolidovaného zákona o sociálním zabezpečení) z roku 2005 všechny doby, během kterých by byla tato osoba z důvodu invalidity následující po pracovní neschopnosti považována podle irských právních předpisů za práce neschopnou.

    ŘECKO

    1.

    Zákon č. 1469/84 o dobrovolné účasti v systému důchodového pojištění pro řecké státní příslušníky a cizí státní příslušníky řeckého původu je použitelný pro státní příslušníky jiných členských států, osoby bez státní příslušnosti a uprchlíky v případě, že dotyčné osoby byly v určité době v minulosti – bez ohledu na jejich místo bydliště nebo pobytu – povinně či dobrovolně účastny řeckého systému důchodového pojištění.

    2.

    Bez ohledu na čl. 5 odst. a) nařízení a na článek 34 zákona 1140/1981 může osoba pobírající důchod ve spojitosti s pracovním úrazem či nemocí z povolání podle právních předpisů jiného členského státu požádat o povinné pojištění podle právních předpisů použitých zemědělským systémem pojištění (OGA), pokud vykonává činnost spadající do oblasti působnosti těchto právních předpisů.

    ŠPANĚLSKO

    1.

    Pro účely provádění ustanovení čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení se roky, které pracovníkovi schází k dosažení důchodového věku nebo věku povinného odchodu do důchodu stanoveného v čl. 31 odst. 4 konsolidovaného znění Ley de clases pasivas del Estado (zákona o důchodech státních úředníků), zohlední jako roky skutečně odpracované ve státní službě pouze v případě, že se na příjemce v době vzniku pojistné události, jež vedla ke vzniku nároku na invalidní či pozůstalostní důchod, vztahoval zvláštní španělský systém pro státní úředníky, nebo pokud příjemce vykonával činnost začleněnou do uvedeného systému, nebo pokud v době vzniku pojistné události, jež vedla ke vzniku nároku na důchod, vykonával příjemce činnost, jejíž výkon ve Španělsku by mu zakládal povinnost být účasten zvláštního státního systému pro státní úředníky, ozbrojené síly nebo soudní orgány.

    2.

    a)

    Podle čl. 56 odst. 1 písm. c) nařízení se výpočet teoretické španělské dávky provádí na základě skutečných příspěvků osoby během let bezprostředně předcházejících platbě posledního příspěvku do španělského systému sociálního zabezpečení. Pokud je při výpočtu důchodového základu třeba zohlednit doby pojištění nebo bydlení podle právních předpisů jiných členských států, použije se pro výše uvedené doby španělský příspěvkový základ, který je časově nejbližší referenčnímu období, s přihlédnutím k vývoji indexu maloobchodních cen.

    b)

    Částka získaného důchodu se zvyšuje o částku zvýšení a valorizaci vypočtené pro každý následující rok pro důchody stejného druhu.

    3.

    Doby pojištění získané v jiných členských státech, které musí být vypočteny v rámci zvláštního systému pro státní úředníky, ozbrojené síly a soudní orgány, se pro účely článku 56 tohoto nařízení posuzují stejným způsobem jako doby časově nejbližší k těm, které byly splněny ve Španělsku ve státní službě.

    4.

    Dodatečné částky podle věku uvedené ve druhém přechodném ustanovení zákona o obecném sociálním pojištění se vztahují na všechny příjemce podle nařízení, kteří před 1. lednem 1967 svým jménem hradili příspěvky podle španělských právních předpisů; výhradně pro tyto účely nelze doby pojištění započtené v jiném členském státě před uvedeným datem považovat použitím článku 5 nařízení za rovnocenné dobám, ve kterých byly hrazeny příspěvky ve Španělsku. Datem odpovídajícím 1. lednu 1967 je v případě zvláštního systému pro námořníky datum 1. srpna 1970 a v případě zvláštního sociálního systému hornictví datum 1. dubna 1969.

    FRANCIE

    1.

    Státní příslušníci ostatních členských států, jejichž místem trvalého či obvyklého pobytu není Francie a kteří splňují obecné podmínky francouzského systému důchodového pojištění, mohou platit dobrovolné příspěvky do tohoto systému pouze v případě, že byli v rámci francouzského systému důchodového pojištění dobrovolně či povinně pojištěni v určité době v minulosti; to se týká i osob bez státní příslušnosti a uprchlíků, jejichž místo trvalého či obvyklého pobytu se nachází v jiném členském státě.

    2.

    Pro osoby, které pobírají věcné dávky ve Francii podle článků 17, 24 nebo 26 tohoto nařízení a mají bydliště ve francouzských departmentech Haut-Rhin, Bas-Rhin nebo Moselle, zahrnují věcné dávky poskytované jménem instituce jiného členského státu, která je povinna hradit náklady související s uvedenými dávkami, i dávky poskytované jak v rámci systému všeobecného nemocenského pojištění, tak i v systému povinného doplňkového místního nemocenského pojištění v Alsace-Moselle.

    3.

    Francouzské právní předpisy vztahující se na osobu vykonávající nyní nebo v minulosti zaměstnání nebo samostatně výdělečnou činnost zahrnují pro účely hlavy III kapitoly 5 tohoto nařízení jak systém(y) základního starobního pojištění, tak systém(y) doplňkového důchodového pojištění, které se na dotyčnou osobu vztahovaly.

    ITÁLIE

    Žádné

    KYPR

    Pro účely uplatňování ustanovení článků 6, 51 a 61 tohoto nařízení se podle právních předpisů Kyperské republiky týdenní pojištění pro všechny doby začínající dnem 6. října 1980 nebo později určuje tak, že se celkový příjem podléhající pojištění za příslušné období vydělí týdenní částkou základního příjmu podléhajícího pojištění platného v příslušném příspěvkovém roce, přičemž počet takto určených týdnů nesmí překročit počet kalendářních týdnů v odpovídajícím období.

    LOTYŠSKO

    Žádné

    LITVA

    Žádné

    LUCEMBURSKO

    Žádné

    MAĎARSKO

    Žádné

    MALTA

    Zvláštní ustanovení pro úředníky

    a)

    Výhradně pro účely uplatňování článků 49 a 60 tohoto nařízení se s osobami zaměstnanými podle zákona o ozbrojených silách (kapitola 220 sbírky zákonů Malty), policejního zákona (kapitola 164 sbírky zákonů Malty) a zákona o vězeňské službě (kapitola 260 sbírky zákonů Malty) zachází jako s úředníky.

    b)

    Důchody vyplácené podle výše uvedených zákonů a podle nařízení o důchodech (kapitola 93 sbírky zákonů Malty) se výhradně pro účely čl. 1 písm. e) tohoto nařízení považují za ‚zvláštní systémy pro úředníky‘.

    NIZOZEMSKO

    1.

    Zdravotní pojištění

    a)

    Pokud jde o nárok na věcné dávky podle nizozemských právních předpisů, rozumějí se osobami majícími nárok na věcné dávky pro účely provádění hlavy III kapitol 1 a 2 tohoto nařízení:

    i)

    osoby, které jsou podle článku 2 zákona o zdravotním pojištění (Zorgverzekeringswet) povinny nechat se pojistit u zdravotní pojišťovny,

    ii)

    pokud již nejsou zahrnuty do bodu i), osoby, jež jsou rodinnými příslušníky vojáků v činné službě a žijí v jiném členském státě, a osoby, které mají bydliště v jiném členském státě a mají podle tohoto nařízení nárok na zdravotní péči ve státě svého bydliště, avšak náklady hradí Nizozemsko.

    b)

    Osoby uvedené v odst. 1 písm. a) bodu i) se musí, v souladu s ustanoveními zákona o zdravotním pojištění (Zorgverzekeringswet), nechat pojistit u zdravotní pojišťovny a osoby uvedené v odst. 1 písm. a) bodu ii) se musí zaregistrovat u Výboru pro zdravotní pojištění (College voor zorgverzekeringen).

    c)

    Ustanovení zákona o zdravotním pojištění (Zorgverzekeringswet) a zákona o obecné úpravě zvláštních lékařských výdajů (Algemene Wet Bijzondere Ziektekosten) týkající se povinnosti platit příspěvky se vztahují na osoby uvedené v písmenu a) a na jejich rodinné příslušníky. Co se týče rodinných příslušníků, hradí příspěvky osoba, od které se odvozuje nárok na zdravotní péči, s výjimkou osob, které jsou rodinnými příslušníky vojáků v činné službě a žijí v jiném členském státě; tito rodinní příslušníci hradí příspěvky přímo.

    d)

    Ustanovení zákona o zdravotním pojištění (Zorgverzekeringswet) týkající se pozdního pojištění se použijí přiměřeně v případě pozdní registrace osob uvedených v odst. 1 písm. a) bodu ii) u Výboru pro zdravotní pojištění (College voor zorgverzekeringen).

    e)

    Osoby, které mají nárok na věcné dávky dle právních předpisů jiného členského státu než Nizozemska a mají bydliště nebo dočasně pobývají v Nizozemsku, mají nárok na věcné dávky v souladu s přístupem uplatňovaným vůči pojištěným osobám v Nizozemsku ze strany instituce místa bydliště nebo místa pobytu, s ohledem na čl. 11 odst. 1, 2 a 3 a čl. 19 odst. 1 zákona o zdravotním pojištění (Zorgverzekeringswet), stejně jako na věcné dávky poskytované podle obecného zákona o mimořádných léčebných výdajích (Algemene Wet Bijzondere Ziektekosten).

    f)

    Pro účely článků 23 až 30 tohoto nařízení se za důchody splatné podle nizozemských právních předpisů považují následující dávky (vedle důchodů zahrnutých do hlavy III kapitol 4 a 5 tohoto nařízení):

    —

    důchody přiznané podle zákona ze dne 6. ledna 1966 o důchodech pro státní zaměstnance a pozůstalé po nich (Algemene burgerlijke pensioenwet) (nizozemský zákon o důchodech pro státní zaměstnance);

    —

    důchody přiznané podle zákona ze dne 6. října 1966 o důchodech pro vojáky z povolání a pozůstalé po nich (Algemene militaire pensioenwet) (zákon o vojenských důchodech);

    —

    dávky v pracovní neschopnosti přiznané podle zákona ze dne 7. června 1972 o dávkách v pracovní neschopnosti vojáků z povolání (Wet arbeidsongeschiktheidsvoorziening militairen) (zákon o pracovní neschopnosti vojáků z povolání

    —

    důchody přiznané podle zákona ze dne 15. února 1967 o důchodech pro zaměstnance nizozemských drah (NV Nederlandse Spoorwegen) a pozůstalé po nich (Spoorwegpensioenwet) (zákon o důchodech na drahách);

    —

    důchody přiznané podle nařízení o pracovním řádu nizozemských drah (Reglement Dienstvoorwaarden Nederlandse Spoorwegen);

    —

    dávky přiznané osobám v důchodu před dosažením důchodového věku 65 let v rámci důchodového systému určeného k poskytování pomoci ve stáří bývalým pracovníkům nebo dávky poskytované v případě předčasného odchodu z trhu práce v rámci systému zřízeného státem nebo v rámci kolektivní dohody pro osoby ve věku 55 let a více;

    —

    dávky vyplácené vojenskému personálu a úředníkům v souladu s režimem platným pro případy propouštění zaměstnanců z důvodu nadstavu, odchodu z aktivní služby do starobního důchodu a předčasného odchodu do důchodu.

    g)

    Pro účely hlavy III kapitol 1 a 2 tohoto nařízení se náhrada bez nároku podle nizozemského systému v případě omezeného využívání zdravotnických zařízení považuje za hotovostní dávku v nemoci.

    2.

    Používání Algemene Ouderdomswet (AOW) (nizozemských právních předpisů o obecném starobním pojištění)

    a)

    Snížení uvedené v čl. 13 odst. 1 Algemene Ouderdomswet (AOW) (nizozemských právních předpisů o obecném starobním pojištění) se nepoužije pro kalendářní roky před 1. lednem 1957, během kterých příjemce nesplňující podmínky umožňující mu považovat uvedené roky za doby pojištění:

    —

    měl mezi svým 15 a 65 rokem bydliště v Nizozemsku, nebo

    —

    měl bydliště v jiném členském státě a pracoval v Nizozemsku pro zaměstnavatele usazeného v Nizozemsku, nebo

    —

    pracoval/a v jiném členské státě během období považovaných za doby pojištění v rámci nizozemského systému sociálního zabezpečení.

    Odchylně od článku 7 AOW se rovněž každému, kdo měl bydliště či pracoval v Nizozemsku v souladu s výše uvedenými podmínkami pouze před 1. lednem 1957, přiznává nárok na důchod.

    b)

    Snížení uvedené v čl. 13 odst. 1 AOW se nevztahuje na kalendářní roky před 2. srpnem 1989, během kterých nebyla mezi svým patnáctým a šedesátým pátým rokem osoba, která žije nebo žila v manželském svazku, pojištěna podle výše uvedených právních předpisů, i když měla bydliště na území jiného členského státu než Nizozemska, jestliže se tyto kalendářní roky kryjí s dobami pojištění získanými manželem/manželkou osoby podle uvedených právních předpisů, nebo s kalendářními roky, které se berou v úvahu na základě odst. 2 písm. a) za předpokladu, že jejich manželství během těchto dob trvalo.

    Odchylně od článku 7 AOW je takové osobě přiznán nárok na důchod.

    c)

    Snížení uvedené v čl. 13 odst. 2 AOW se nepoužije pro kalendářní roky před 1. lednem 1957, během kterých o manželovi/manželce důchodce, který nesplňuje tyto podmínky umožňující mu považovat uvedené roky za doby pojištění, platilo že:

    —

    měl mezi svým 15 a 65 rokem bydliště v Nizozemsku, nebo

    —

    měl bydliště v jiném členském státě a pracoval v Nizozemsku pro zaměstnavatele usazeného v Nizozemsku, nebo

    —

    pracoval/a v jiném členské státě během období považovaných za doby pojištění v rámci nizozemského systému sociálního zabezpečení.

    d)

    Snížení uvedené v čl. 13 odst. 2 AOW se nevztahuje na kalendářní roky před 2. srpnem 1989, během kterých měl/a mezi svým patnáctým a šedesátým pátým rokem manžel/ka důchodce bydliště v jiném členském státě než v Nizozemsku a nebyl/a pojištěn/a podle výše uvedených právních předpisů, jestliže se tyto kalendářní roky kryjí s dobami pojištění získanými dotyčným důchodcem podle uvedených právních předpisů, nebo s kalendářními roky, které se berou v úvahu na základě odst. 2 písm. a) za předpokladu, že jejich manželství během těchto dob trvalo.

    e)

    Ustanovení odst. 2 písm. a), b), c) a d) se nevztahuje na doby, které se kryjí s:

    —

    dobami, které mohou být vzaty v úvahu při výpočtu důchodových nároků podle právních předpisů o starobním pojištění jiného členského státu než Nizozemska, nebo

    —

    dobami, po které dotyčná osoba pobírala starobní důchod podle těchto právních předpisů.

    Doby dobrovolného pojištění v rámci systému jiného členského státu se pro účely tohoto ustanovení nezohledňují.

    f)

    Ustanovení odst. 2 písm. a), b), c) a d) se použije pouze, pokud dotyčná osoba bydlela v jednom či více členských státech po dobu šesti let po dosažení věku 59 let a jen po dobu, během které tato osoba bydlela v jednom z uvedených států.

    g)

    Odchylně od kapitoly IV AOW si může každý, kdo má bydliště v jiném členském státě než v Nizozemsku a na jehož manžela/manželku se podle uvedených právních předpisů vztahuje povinné pojištění, zařídit podle uvedených právních předpisů dobrovolné pojištění na doby, během kterých je manžel/ka povinně pojištěn/a.

    Toto povolení nezaniká, pokud je povinné pojištění manžela/manželky ukončeno v důsledku jeho/její smrti a pozůstalý pobírá pouze důchod podle Algemene nabestaandenwet (nizozemského zákona o obecném pojištění pozůstalých).

    Povolení týkající se dobrovolného pojištění končí v každém případě dnem, kdy daná osoba dosáhne 65 let.

    Výše příspěvku na dobrovolné pojištění se stanoví v souladu s ustanoveními o určení příspěvků dobrovolného pojištění podle AOW.Jestliže však dobrovolné pojištění pokračuje po době pojištění uvedené v odst. 2 písm. b), výše příspěvku se stanoví v souladu s ustanoveními o určení příspěvků povinného pojištění podle AOW a zohlední se příjem, který je považován za získaný v Nizozemsku.

    h)

    Povolení uvedené v odst. 2 písm. g) nebude přiznáno nikomu, kdo je pojištěn podle právních předpisů jiného členského státu a pobírá důchodovou dávku nebo pozůstalostní důchod.

    i)

    Každý, kdo si chce podle odst. 2 písm. g) zařídit dobrovolné pojištění, si musí podat žádost u Sociální pojišťovny (Sociale Verzekeringsbank) nejpozději jeden rok po dni, kdy byly splněny podmínky účasti.

    3.

    Používání Algemene nabestaandenwet (ANW) (nizozemského zákona o obecném pojištění pozůstalých)

    a)

    Pokud má pozůstalý/á manžel/ka na základě čl. 51 odst. 3 tohoto nařízení nárok na pozůstalostní důchod podle Algemene Nabestaandenwet (ANW) (zákona o obecném pojištění pozůstalých), vypočte se uvedený důchod v souladu s čl. 52 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení.

    Pro účely těchto ustanovení se doby pojištění před 1. říjnem 1959 považují rovněž za doby pojištění získané podle nizozemských právních předpisů, pokud během uvedených dob pojištěná osoba starší 15 let splnila tyto podmínky:

    —

    měla bydliště v Nizozemsku, nebo

    —

    měla bydliště v jiném členském státě a pracovala v Nizozemsku pro zaměstnavatele usazeného v Nizozemsku, nebo

    —

    pracoval/a v jiném členské státě během období považovaných za doby pojištění v rámci nizozemského systému sociálního zabezpečení.

    b)

    Doby, které mají být zohledněny na základě odst. 3 písm. a), nebudou brány v potaz, pokud se kryjí s dobami povinného pojištění získanými podle právních předpisů jiného členského státu týkajících se pozůstalostních důchodů.

    c)

    Pro účely čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení se jako doby pojištění berou v úvahu pouze doby pojištění získané po dosažení patnácti let věku podle nizozemských právních předpisů.

    d)

    Odchylně od čl. 63a odst. 1 ANW si může osoba, která má bydliště v jiném členském státě než v Nizozemsku a na jehož manžela/manželku se podle ANW vztahuje povinné pojištění, zařídit podle uvedených právních předpisů dobrovolné pojištění pouze na doby, během kterých je manžel/ka povinně pojištěn/a, a za předpokladu, že pojištění již bylo započaté ke dni použitelnosti nařízení (ES) č. 883/04.

    Toto povolení zaniká dnem ukončení povinného pojištění manžela/manželky podle ANW, pokud není povinné pojištění manžela/manželky ukončeno v důsledku jeho/její smrti a pozůstalý pobírá pouze důchod podle ANW.

    Povolení týkající se dobrovolného pojištění končí v každém případě dnem, kdy daná osoba dosáhne 65 let.

    Výše příspěvku na dobrovolné pojištění se stanoví v souladu s ustanoveními o určení příspěvků dobrovolného pojištění podle ANW. Jestliže však dobrovolné pojištění pokračuje po době pojištění uvedené v odst. 2 písm. b), výše příspěvku se stanoví v souladu s ustanoveními o určení příspěvků povinného pojištění podle ANW a zohlední se příjem, který je považován za získaný v Nizozemsku.

    4.

    Používání nizozemských právních předpisů o pracovní neschopnosti

    a)

    Jestliže má podle čl. 51 odst. 3 tohoto nařízení dotyčná osoba nárok na nizozemskou dávku v invaliditě, stanoví se částka podle čl. 52 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení pro výpočet dávky takto:

    i)

    jestliže před vznikem pracovní neschopnosti vykonávala tato osoba činnost jako zaměstnaná osoba ve smyslu čl. 1 písm. a):

    —

    v souladu s ustanoveními zákona o pracovní neschopnosti (Wet op arbeidsongeschiktheidsverzekering) (WAO), pokud pracovní neschopnost vznikla 1. lednem 2004, nebo

    —

    v souladu s předpisy stanovenými ve Wet Werk en inkomen naar arbeidsvermogen (WIA) (zákoně o práci a příjmu podle pracovní schopnosti), pokud pracovní neschopnost nastala dne 1. ledna 2004 nebo později.

    ii)

    jestliže před vznikem pracovní neschopnosti vykonávala dotyčná osoba činnost jako osoba samostatně výdělečně činná ve smyslu čl. 1 písm. b), v souladu s předpisy stanovenými ve Wet arbeidsongeschiktheidsverzekering zelfstandigen (WAZ) (zákon o pracovní neschopnosti osob samostatně výdělečně činných), pokud pracovní neschopnost nastala před 1. srpnem 2004.

    b)

    Při výpočtu dávek podle WAO, WIA nebo WAZ nizozemské orgány zohlední:

    —

    doby placeného zaměstnání a doby za takové považované, získané v Nizozemsku před 1. červencem 1967;

    —

    doby pojištění získané podle WAO;

    —

    doby pojištění získané dotyčnou osobou po dosažení věku 15 let podle Algemene Arbeidsongeschiktheidswet (AAW) (obecný zákon o pracovní neschopnosti) za předpokladu, že se nekryjí s dobami pojištění získanými podle WAO;

    —

    doby pojištění získané podle WAZ;

    —

    doby pojištění získané podle WIA.

    RAKOUSKO

    1.

    Pro účely získání dob v důchodovém pojištění se docházka do školy nebo do srovnatelného vzdělávacího zařízení v jiném členském státě považuje za rovnocennou docházce do školy nebo do srovnatelného vzdělávacího zařízení podle čl. 277 odst. 1 bodu 1 a čl. 228 odst. 1 bodu 3 obecného zákona o sociálním zabezpečení (Allgemeines Sozialversicherungsgesetz) (ASVG), čl. 116 odst. 7 spolkového zákona o sociálním zabezpečení osob vykonávajících činnosti spojené s obchodem (Gewerbliches Sozialversicherungsgesetz) (GSVG) a čl. 107 odst. 7 zákona o sociálním zabezpečení zemědělců (Bauern-Sozialversicherungsgesetz) (BSVG), jestliže se na dotyčnou osobu kdykoliv v minulosti vztahovaly rakouské právní předpisy na základě toho, že byla zaměstnaná nebo vykonávala samostatně výdělečnou činnost, a zvláštní příspěvky podle čl. 227 odst. 3 ASVG, čl. 116 odst. 9 GSVG a čl. 107 odst. 9 BSGV na získání takových dob vzdělávání jsou zaplaceny.

    2.

    Pro výpočet poměrné dávky uvedené v čl. 52 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení se zvláštní příplatky k příspěvkům doplňkového pojištění a doplňková dávka pro horníky podle rakouských právních předpisů neberou v úvahu. V těchto případech se poměrná dávka vypočtená bez uvedených příspěvků případně zvýší o nesnížené zvláštní příplatky k příspěvkům doplňkového pojištění a o doplňkovou dávku pro horníky.

    3.

    Jestliže byly podle článku 6 tohoto nařízení získány náhradní doby v rámci rakouského systému důchodového pojištění, ale tyto doby nemohou tvořit základ výpočtu podle článků 238 a 239 Allgemeines Sozialversicherungsgesetz (ASVG) (obecného zákona o sociálním zabezpečení), článků 122 a 123 Gewerbliches Sozialversicherungsgesetz (GSVG) (spolkového zákona o sociálním zabezpečení osob vykonávajících činnosti spojené s obchodem) a článků 113 a 114 Bauern-Sozialversicherungsgesetz (BSVG) (zákona o sociálním zabezpečení zemědělců), použije se základ pro výpočet dob péče o dítě podle článku 239 ASVG, článku 123 GSVG a článku 114 BSVG.

    POLSKO

    Žádné.

    PORTUGALSKO

    Žádné.

    RUMUNSKO

    Žádné.

    SLOVINSKO

    Žádné.

    SLOVENSKO

    Žádné.

    FINSKO

    1.

    Pro účely stanovení nároku a výpočtu částky finského státního důchodu podle článků 52 až 54 tohoto nařízení je s důchody získanými podle právních předpisů jiného členského státu zacházeno stejným způsobem jako s důchody získanými podle finských právních předpisů.

    2.

    Pokud se uplatňuje čl. 52 odst. 1 písm. b) bod i) tohoto nařízení pro účely výpočtu výdělku za započítané období podle finských právních předpisů o důchodech závislých na výdělku a pokud jsou doby důchodového pojištění dané osoby u části referenční doby podle finských právních předpisů založeny na zaměstnání nebo samostatně výdělečné činnosti v jiném členském státě, rovná se výdělek za započítanou dobu součtu výdělků získaných během části referenční doby ve Finsku vydělenému počtem měsíců, jež byly během referenční doby dobami pojištění ve Finsku.

    ŠVÉDSKO

    1.

    Pokud se příspěvek na rodičovskou dovolenou vyplácí podle článku 67 tohoto nařízení rodinnému příslušníkovi, který je nezaměstnaný, vyplácí se uvedený příspěvek na v základní nebo nejnižší výši.

    2.

    Pro účely výpočtu příspěvku na rodičovskou dovolenou v souladu s kapitolou 4 odst. 6 Lag (1962:381) om allmän försäkring (zákona o obecném pojištění) se pro osoby způsobilé k pobírání příspěvku na rodičovskou dovolenou při zaměstnání použije toto ustanovení:

    U rodiče, jehož příjem zakládající nárok na dávky v nemoci se vypočítá na základě příjmu z výdělečné činnosti ve Švédsku, se požadavek, podle něhož musí být daná osoba před narozením dítěte pojištěna pro účely dávek v nemoci na vyšší než minimální úrovni pod dobu nejméně 240 po sobě jdoucích dnů, považuje za splněný, pokud během uvedeného období rodič měl příjem z výdělečné činnosti v jiném členském státě odpovídající pojištění na vyšší než minimální úrovni.

    3.

    Ustanovení tohoto nařízení o sčítání dob pojištění a dob bydlení se nevztahují na přechodná ustanovení švédských právních předpisů o nároku na minimální důchod osob narozených v roce 1937 či dříve majících přede dnem podání žádosti o důchod po stanovenou dobu bydliště ve Švédsku (zákon 2000:798).

    4.

    Pro účely výpočtu pomyslného příjmu pro stanovení náhrad za zdravotní postižení a náhrad za ztrátu schopnosti výdělečné činnosti v souladu s kapitolou 8 Lag (1962:381) om allmän försäkrings (zákona o obecném pojištění) platí:

    a)

    Pokud pojištěná osoba podléhá během referenční doby rovněž právním předpisům jednoho či více jiných členských států, protože vykonávala činnost jako zaměstnaná osoba či osoba samostatně výdělečně činná, považuje se příjem v dotčeném členském státu/dotčených členských státech za rovnocenný průměrnému hrubému příjmu pojištěné osoby ve Švédsku dosaženému během části referenční doby strávené ve Švédsku, který se vypočítá tak, že se výdělek získaný ve Švédsku vydělí počtem roků, během nichž byl dosažen.

    b)

    Pokud se dávky vypočítávají podle článku 46 tohoto nařízení a osoby nejsou pojištěny ve Švédsku, stanoví se referenční doba podle kapitoly 8 odst. 2 a 8 výše uvedeného zákona, jako kdyby daná osoba ve Švédsku pojištěna byla. Pokud dotčená osoba nemá podle zákona o starobních důchodech závislých na výdělku (1998:674) během této doby žádný příjem zakládající nárok na důchod, je dovoleno, aby referenční doba běžela od dřívějšího okamžiku, kdy pojištěná osoba měla příjem z výdělečné činnosti ve Švédsku.

    5.

    a)

    Pro účely výpočtu pomyslných důchodových příjmů pro stanovení pozůstalostního důchodu závislého na výdělku (zákon 2000:461) se, pokud není splněn požadavek švédských právních předpisů týkající se získání nároku na důchod za alespoň tři roky z pěti kalendářních let bezprostředně předcházejících smrti dané osoby (referenční doba), zohledňují rovněž doby pojištění získané v jiném členském státu, jako kdyby byly získány ve Švédsku. Má se za to, že doby pojištění získané v jiných členských státech vycházejí z průměrného švédského základu pro důchod. Pokud se u dotčené osoby za základ pro důchod počítá pouze jeden rok ve Švédsku, má se za to, že každá doba pojištění v jiném členském státě představuje stejnou hodnotu.

    b)

    Pro účely výpočtu pomyslných důchodových kreditů pro stanovení vdovského důchodu v souvislosti s úmrtím, které nastalo dne 1. ledna 2003 či později, se, pokud není splněn požadavek švédských právních předpisů týkající se získání důchodových kreditů za alespoň dva roky ze čtyř let bezprostředně předcházejících smrti pojištěné osoby (referenční doba) a doby pojištění byly během referenční doby splněny v jiném členském státu, má za to, že jsou tyto roky založeny na stejných důchodových kreditech jako švédský rok.

    SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

    1.

    Pokud, v souladu s právními předpisy Spojeného království může být osobě přiznán nárok na důchod, jestliže:

    a)

    jsou zohledněny příspěvky bývalého manžela/manželky, jako kdyby byly vlastními příspěvky dané osoby; nebo

    b)

    jsou příslušné příspěvkové podmínky splněny manželem/manželkou nebo bývalým/bývalou manželem/manželkou této osoby;a to za předpokladu, že v každém případě manžel/ka nebo bývalý/á manžel/ka je nebo byl/a činný/á jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná a vztahovaly se na něj/ní právní předpisy dvou nebo více členských států, použijí se ke stanovení nároku podle právních předpisů Spojeného království ustanovení hlavy III kapitoly 5 tohoto nařízení. V tomto případě se odkazy uvedené v kapitole 5 na ‚doby pojištění‘ považují za odkazy na doby pojištění získané:

    i)

    manželem či manželkou nebo bývalým manželem či manželkou, pokud nárok uplatňuje:

    —

    vdaná žena; nebo

    —

    osoba, jejíž manželství bylo ukončeno jiným způsobem než v důsledku smrti manžela/manželky, nebo

    ii)

    bývalým manželem či manželkou, pokud nárok uplatňuje:

    —

    vdovec, který nemá bezprostředně před důchodovým věkem nárok na přídavky pro ovdovělé rodiče; nebo

    —

    vdova, která nemá bezprostředně před důchodovým věkem nárok na přídavky pro ovdovělou matku, přídavky pro ovdovělé rodiče či vdovský důchod, nebo která má nárok pouze na vdovský důchod závisející na věku vypočítaný na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, a pro tyto účely se ‚vdovským důchodem závisejícím na věku‘ rozumí vdovský důchod vyplácený ve snížené výši v souladu s čl. 39 odst. 4 zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992.

    2.

    Pro účely uplatňování článku 6 tohoto nařízení na ustanovení upravující nárok na příspěvek na pečovatelskou službu, příspěvek na pečovatele a příspěvek na živobytí pro zdravotně postižené osoby se doba zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získaná na území jiného členského státu než Spojeného království zohlední, pouze pokud je to nutné ke splnění podmínek ohledně požadovaných období přítomnosti ve Spojeném království přede dnem, k němuž nárok na dotyčnou dávku poprvé vznikl.

    3.

    Pro účely článku 7 tohoto nařízení je v případě příjemců invalidních, starobních a pozůstalostních peněžitých dávek, důchodů po pracovních úrazech nebo nemocech z povolání a pohřebného na každého příjemce podle právních předpisů Spojeného království pobývajícího na území jiného členského státu pohlíženo tak, jako by měl během daného pobytu na území tohoto jiného členského státu trvalý pobyt.

    4.

    Použije-li se článek 46 tohoto nařízení a je-li dotyčná osoba postižena pracovní neschopností vedoucí k invaliditě a podléhá právním předpisům jiného členského státu, zohlední Spojené království pro účely čl. 30A odst. 5 zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992 všechny doby, během kterých tato osoba z důvodu této pracovní neschopnosti pobírala:

    i)

    peněžité dávky v nemoci nebo mzdu či plat jako jejich náhradu, nebo

    ii)

    dávky ve smyslu hlavy III kapitoly 4 a 5 tohoto nařízení přiznané s ohledem na invaliditu, jež následovala po pracovní neschopnosti podle právních předpisů jiného členského státu, jako kdyby to byly doby krátkodobé pracovní neschopnosti, během nichž se vyplácí dávka v souladu s čl. 30A odst. 1 až 4 zákona o příspěvcích a dávkách sociálního zabezpečení z roku 1992.

    Při uplatňování tohoto ustanovení se zohledňují pouze doby, během nichž by byla osoba práce neschopná ve smyslu právních předpisů Spojeného království.

    5.

    1)

    Pro účely výpočtu faktoru výdělku za účelem stanovení nároku na dávky podle právních předpisů Spojeného království se má za to, že za každý týden, během kterého zaměstnaná osoba podléhala právním předpisům jiného členského státu a který započal během daného daňového období ve smyslu právních předpisů Spojeného království, dotyčná osoba platila příspěvky jako zaměstnaná osoba nebo měla příjem, z kterého byly příspěvky placeny, na základě příjmů rovnajícím se dvěma třetinám horní meze příjmu v uvedeném daňovém období.

    2)

    Pro účely čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu ii) tohoto nařízení, jestliže:

    a)

    během jakéhokoli daňového období počínajícího dne 6. dubna 1975 nebo později získala zaměstnaná osoba doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení výlučně v jiném členském státě než ve Spojeném království a jestliže z uplatnění odst. 5 bodu 1 vyplývá, že se uvedené období bere v úvahu ve smyslu právních předpisů Spojeného království pro účely čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu i) tohoto nařízení, má se za to, že byla po dobu 52 týdnů v uvedeném roce pojištěna v jiném členském státě;

    b)

    se jakékoli daňové období počínající dne 6. dubna 1975 nebere v úvahu ve smyslu právních předpisů Spojeného království pro účely čl. 52 odst. 1 písm. b) bodu i) tohoto nařízení, neberou se v úvahu žádné doby pojištění, zaměstnání nebo bydlení získané v uvedeném daňovém období.

    3)

    Pro účely přepočtu faktoru výdělku na doby pojištění se faktor výdělku dosažený v daném daňovém období ve smyslu právních předpisů Spojeného království dělí spodní mezí příjmů za uvedené období. Výsledek se vyjádří celým číslem a desetinná místa se neberou v úvahu. Takto vypočítané číslo představuje počet týdnů pojištění získaných podle právních předpisů Spojeného království během uvedeného daňového období za předpokladu, že toto číslo nepřevýší počet týdnů, během kterých osoba podléhala uvedeným právním předpisům v uvedeném období.“

    ODŮVODNĚNÍ RADY

    I.   ÚVOD

    Dne 29. dubna 2004 přijaly Evropský parlament a Rada nařízení (ES) č. 883/2004 (1) o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „základní nařízení“), kterým má být nahrazeno nařízení (EHS) č. 1408/71 (2).

    Součástí základního nařízení jsou přílohy obsahující ustanovení týkající se jednotlivých členských států. Obsah některých z těchto příloh nebyl v okamžiku přijetí nařízení ještě stanoven. V základním nařízení se proto stanoví, že obsah jeho přílohy II (ustanovení úmluv, které zůstávají v platnosti), přílohy X (zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky) a přílohy XI (zvláštní ustanovení pro používání právních předpisů členských států), které zůstaly prázdné, by měl být určen nejpozději do dne použitelnosti nařízení.

    Některé přílohy nařízení bylo navíc třeba upravit tak, aby byly zohledněny jednak požadavky členských států, které k Evropské unii přistoupily až poté, co bylo nařízení přijato, a jednak nedávný vývoj v dalších členských státech.

    Výše uvedené je účelem dvou návrhů nařízení, které Komise předložila dne 24. ledna 2006 a 3. července 2007, tedy:

    —

    návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanoví obsah přílohy XI;

    —

    návrhu nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se mění přílohy nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

    Uvedené dva návrhy jsou založeny na článcích 42 a 308 Smlouvy.

    V souladu s článkem 251 Smlouvy přijal Evropský parlament dne 9. července 2008 v prvním čtení jednotné stanovisko, které obsahovalo 77 změn návrhu nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanoví obsah přílohy XI (3). Evropský parlament byl toho názoru, že od postupu týkajícího se druhého návrhu je možno upustit, neboť jeho obsah byl začleněn do postupu týkajícího se návrhu prvního.

    Hospodářský a sociální výbor vydal stanoviska dne 26. října 2006 (4).

    Komise předložila své pozměněné návrhy dne 15. října 2008. S ohledem na změnu 1 přijatou Evropským parlamentem potvrzují pozměněné návrhy sloučení obou původních návrhů do jediného dokumentu. Komise souhlasila se všemi změnami přijatými Evropským parlamentem.

    V souladu s čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES Rada dne 17. prosince 2008 jednomyslně přijala svůj společný postoj. Tento společný postoj se týká obou původních návrhů, které byly sloučeny do jediného dokumentu.

    II.   CÍL

    Zatímco návrh prováděcího nařízení stanoví horizontální pravidla, návrh nařízení, kterým se stanoví obsah přílohy XI, obsahuje doplňková ustanovení týkající se konkrétních aspektů právních předpisů jednotlivých členských států, jejichž cílem je zajistit, aby základní nařízení bylo v dotyčných členských státech bez problémů používáno. V souladu s obecným cílem zjednodušení obsahuje návrh méně údajů než odpovídající příloha VI stávajícího nařízení (EHS) č. 1408/71.

    K přílohám II a X nařízení č. 883/2004, které jsou nyní prázdné, existují rovnocenná ustanovení uvedená v přílohách III a IIa nařízení č. 1408/71. Ostatní přílohy, které se tímto návrhem mění, již obsahují ustanovení týkající se některých členských států, avšak je třeba je doplnit tak, aby do nich byly zahrnuty členské státy, které k EU přistoupily po 29. dubnu 2004. Také k některým z těchto příloh existují v nařízení č. 1408/71 odpovídající ustanovení. Příloha I část 1 (zálohy na výživné) a přílohy III a IV (zvláštní ustanovení o dávkách zdravotní péče) však platí pouze pro nařízení (ES) č. 883/2004.

    III.   ANALÝZA SPOLEČNÉHO POSTOJE

    1.   Obecné poznámky

    a)   Pozměněný návrh Komise

    Evropský parlament přijal 77 změn návrhu Komise. Všechny tyto změny byly do pozměněných návrhů Komise zapracovány, ať již v plném rozsahu, zčásti nebo v upraveném znění (změny 1–5, 7–11, 13–24 a 26–78 rev).

    b)   Společný postoj Rady:

    Rada byla s to přijmout 70 z uvedených 77 změn, které byly zcela nebo zčásti zapracovány do pozměněného návrhu Komise, konkrétně změny 1–5, 7, 8, 10, 13-19, 21, 22 a 25–77.

    Rada však nepovažovala za vhodné převzít změny 6, 11, 12, 20, 23, 24 a 78 rev. Ačkoli Rada dále souhlasila s podstatou změny 9 týkající se definice „věcných dávek“, vyslovila názor, že tuto definici je třeba více objasnit (čl. 1 odst. 3 písm. va) společného postoje).

    2.   Postoj Rady ke změně 20 a dalším souvisejícím změnám

    Tato otázka se týká nároku rodinných příslušníků příhraničního pracovníka na zdravotní péči v členském státě, v němž je daný pracovník zaměstnán, za stejných podmínek, jaké platí pro přeshraničního pracovníka.

    V čl. 18 odst. 2 základního nařízení se stanoví, že „rodinní příslušníci příhraničního pracovníka mají nárok na věcné dávky během svého pobytu v příslušném členském státě, pokud není tento stát uveden v příloze III“. V příloze III základního nařízení je uvedeno sedm členských států, které uplatňují omezení nároků na věcné dávky pro rodinné příslušníky příhraničního pracovníka.

    Změna 20 přijatá Evropským parlamentem (se kterou úzce souvisejí změny 6, 11 a 12) uvádí, že v článku 87 základního nařízení by měl být vložen nový odstavec 10a, který by stanovil, že „příloha III se zruší po 5 letech ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení“.

    Vzhledem k tomu, že pět delegací bylo proti, se Radě ohledně této změny nepodařilo dosáhnout jednomyslné shody. Uvedené delegace považují za zásadní, aby ustanovení čl. 18 odst. 2 základního nařízení nebylo nijak ohroženo, zejména s ohledem na chybějící zkušenosti s uplatňováním nového nařízení. Zdůrazňují, že by se neměl měnit křehký kompromis přijatý v nařízení č. 883/2004, ve kterém hrál významnou úlohu Parlament. Byly by raději, kdyby před tím, než budou učiněny jakékoliv další kroky, nebyly rozšířeny nároky rodinných příslušníků příhraničních pracovníků, pokud jde o zdravotní péči, nad rámec stanovený v nařízení (EHS) č. 1408/71, neboť jakékoli rozhodnutí o zrušení přílohy III po uplynutí 5 let by podle jejich názoru bylo v této fázi předčasné.

    Na druhé straně všechny ostatní delegace byly ochotny tuto změnu v zájmu kompromisu přijmout. Delegace šesti členských států uvedených v příloze III společného postoje navíc zaujaly ještě pružnější přístup, neboť byly ochotny přijmout zrušení přílohy III po uplynutí 4 let. Italská delegace, která nebyla s to přijmout změnu 24, neboť považuje za nezbytné, aby byl v příloze III uveden údaj „Itálie“, zaujala v této souvislosti kompromisní přístup ke změně 20 spočívající v tom, že přijala omezení doby platnosti tohoto údaje na čtyři roky.

    S ohledem na tuto situaci a s přihlédnutím k významu, který Evropský parlament této otázce přikládá, se nakonec podařilo dosáhnout jednomyslné shody na kompromisním řešení, podle kterého

    —

    ustanovení čl. 18 odst. 2 a čl. 28 odst. 1 základního nařízení budou pozměněna v tom smyslu, že příloha III bude po 5 letech od použití nařízení přezkoumána, a

    —

    v článku 87 základního nařízení bude vložen nový odstavec 10a, který stanoví, že platnost údajů týkajících se některých členských států, které jsou uvedeny v příloze III, je omezena na 4 roky.

    Rada se domnívá, že výše uvedené představuje realistické a zároveň vyvážené řešení, které se jasně ubírá stejným směrem jako postoj Evropského parlamentu. Věří proto, že Parlament bude moci toto řešení přijmout.

    3.   Postoj Rady ke změně 23

    Změna 23 se týká přílohy II základního nařízení (ustanovení úmluv, které zůstávají v platnosti a které se případně omezují na osoby, na něž se vztahují). V bodě 36 této přílohy u údaje týkajícího se Portugalska – Spojeného království vkládá Parlament odkaz na čl. 2 odst. 1 protokolu o lékařské péči ze dne 15. listopadu 1978, který je již zahrnut v příloze III nařízení Rady (EHS) č. 1408/71.

    Ve společném postoji Rady se tento protokol v příloze II neobjevuje, neboť dotyčné dva členské státy uvedly, že se rozhodly čl. 2 odst. 1 tohoto protokolu od 1. září 2008 nepoužívat.

    4.   Postoj Rady ke změně 78 rev

    Cílem změny 78 rev je mimo jiné zachovat údaj „Itálie“ uvedený v příloze IV základního nařízení, které stanoví, že členské státy uvedené v této příloze poskytnou více nároků důchodcům vracejícím se do příslušného členského státu (čl. 27 odst. 2 základního nařízení). Pokud jde o tento údaj, nebyla tato změna pro Radu, která rozhodla jednomyslně, přijatelná.

    Po přijetí základního nařízení přehodnotily italské příslušné orgány svůj postoj s tím, že prozatím by raději důchodcům další nároky neposkytovaly. S ohledem na tento vývoj Komise ve svém původním návrhu, kterým se mění přílohy nařízení (ES) č. 883/2004, navrhla, že údaj „Itálie“ by měl být v příloze IV zrušen. Italská delegace s návrhem Komise souhlasila.

    Komise přijala společný postoj dohodnutý Radou.

    5.   Konkrétní připomínky

    Rada považovala za nezbytné provést v návrhu Komise tyto změny:

    —

    článek 15 základního nařízení: výraz „pomocní zaměstnanci“ byl ve společném postoji nahrazen výrazem „smluvní zaměstnanci“ v souladu se služebním řádem;

    —

    čl. 36 odst. 1 základního nařízení: Rada považovala za nezbytné stanovit, že článek 17, čl. 18 odst. 1, čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 se budou vztahovat také na dávky související s pracovními úrazy nebo nemocemi z povolání;

    —

    Rada byla dále toho názoru, že v článku 36 základního nařízení je třeba doplnit nový odstavec 2a s cílem zahrnout zásadu stanovenou v článku 33 návrhu Komise, který se týká nařízení, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004;

    —

    čl. 87 odst. 8 základního nařízení: Rada považovala za nezbytné nahradit stávající odstavec 8 novým odstavcem, v němž by byla vymezena maximální doba, během níž se na osoby budou vztahovat právní předpisy jiného členského státu, než je členský stát stanovený v souladu s hlavou II nařízení Rady (EHS) č. 1408/71.

    IV.   ZÁVĚR

    Rada vítá, že se první čtení tohoto významného návrhu doplňkového legislativního aktu neslo v duchu spolupráce s Evropským parlamentem, díky čemuž mohly oba orgány již nyní velmi výrazně omezit oblast, v níž by případně nemuselo být dosaženo shody.

    Rada zejména oceňuje iniciativu Evropského parlamentu, pokud jde o sloučení návrhu, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanoví obsah přílohy XI, s návrhem, kterým mění přílohy uvedeného nařízení.

    Domnívá se, že tento společný postoj do značné míry vychází vstříc zájmům Parlamentu.

    S ohledem na prvořadý zájem, kterým je včasný vstup v platnost úplného souboru nových pravidel týkajících se modernizace a zjednodušení koordinace systémů sociálního zabezpečení, očekává Rada pokračování této konstruktivní diskuse s Evropským parlamentem s cílem dosáhnout co nejdříve konečné dohody o těchto doplňkových právních předpisech.

    (1)  Úř. věst. L 166, 30.4.2004, opravené znění v Úř. věst. L 200, 7.6.2004, s. 1.

    (2)  Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, na osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, Úř. věst. L 149, 5.7.1971, s. 2. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1992/2006 (Úř. věst. L 392, 30.12.2006, s. 1).

    (3)  Dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.

    (4)  Úř. věst. C 161, 13.7.2007, s. 61.

    Top