18.5.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 128/23

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Směrem k ekologicky účinnému hospodářství – změnit hospodářskou krizi v příležitost pro přípravu nové energetické éry

(průzkumné stanovisko)

(2010/C 128/05)

Zpravodaj: pan OSBORN

Dne 3. června 2009 nadcházející švédské předsednictví Rady Evropské unie požádalo Evropský hospodářský a sociální výbor, aby vypracoval průzkumné stanovisko na téma

Směrem k ekologicky účinnému hospodářství – změnit hospodářskou krizi v příležitost pro přípravu nové energetické éry.

Specializovaná sekce Doprava, energetika, infrastruktura a informační společnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 12. října 2009.

Na 457. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. listopadu 2009 (jednání dne 5. listopadu 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 164 hlasy pro, 2 hlasy byly proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Největší vyspělé ekonomiky světa uznaly, že je potřeba do roku 2050 snížit alespoň o 80 % emise skleníkových plynů, a to v rámci celosvětové činnosti, která je nezbytná k tomu, aby rizika, jež klimatická změna představuje, zůstala v rozumných mezích. Proto jsou již nyní zapotřebí zásadní změny energetické základny rozvinutých ekonomik.

1.2   EU tento proces zahájila rozsáhlým programem pro klima a energetiku, který letos přijala Rada a Parlament a jehož cílem je snížení emisí o 20–30 % do roku 2020. Tento program je však třeba ještě realizovat a brzy bude zapotřebí další úsilí pro dosažení cíle na rok 2050.

1.3   Současná hospodářská krize představuje zároveň jak hrozbu, tak příležitost. Hrozba spočívá v tom, že vyrovnání s trvalými hospodářskými problémy pohltí veškerou pozornost politiků a všechny dostupné zdroje a opatření se zaměří na obnovení původního hospodářství se stejným modelem rostoucích emisí. Příležitostí je to, že je zde značný prostor pro zrušení tohoto modelu a přijetí oboustranně výhodné ekologické strategie, která pomůže oživit hospodářství, zlepšit konkurenceschopnost, vytvořit nová pracovní místa a současně transformovat energetickou základnu a výrazně snížit emise.

1.4   EHSV plně podporuje a povzbuzuje všechny akce, které v Evropě jsou nebo budou prováděny na podporu ekologické účinnosti, včetně dalších kroků

—	k posílení činnosti zaměřené na energetickou účinnost v rámci nového akčního plánu pro energetickou účinnost,

—	k posílení činnosti zaměřené na obnovitelné zdroje energie v rámci nového akčního plánu pro obnovitelné zdroje energie,

—	k zakotvení požadavků ekologické účinnosti do všech programů veřejných výdajů,

—	k opatřením na podporu a stimulaci ekologické daňové reformy,

—	ke stimulaci ekologické politiky zadávání zakázek ve všech veřejných orgánech.

1.5   Aby bylo možné mobilizovat úsilí a podporu ve větším měřítku a zachovat konkurenceschopnou vedoucí úlohu Evropy ve světě, EHSV navrhuje, aby Komise a instituce také zaměřily nové snahy na omezený počet specifických výzev spojených s transformací. Výbor zvláště zdůrazňuje tři transformační změny, které by si jako hlavní evropské iniciativy a programy mohly získat zájem a podporu veřejnosti:

—	přechod na solární energii a další obnovitelné zdroje,

—	přechod na plně elektrické automobily,

—	přechod na domy s nulovými emisemi uhlíku.

Široké využívání elektrických automobilů by přitom muselo být provázeno dalším rozšířením výroby větší části elektřiny ze zdrojů, které samy neprodukují značné množství emisí uhlíku, aby se tak předešlo pouhému přesunu emisí uhlíku z automobilu na elektrárnu.

1.6   EHSV doporučuje navazování pevných partnerství veřejného a soukromého sektoru, která by formovala a směrovala tyto transformace a získala si největší možnou podporu podnikatelů, dalších příslušných institucí a veřejnosti. Také navrhuje zavést novou formu ekologických eurobondů, které by poskytly dodatečné prostředky na podporu některých těchto změn.

1.7   EHSV zdůrazňuje, že nová iniciativa zaměřená na ekologickou účinnost v souladu s tímto stanoviskem by měla být základem nové Lisabonské strategie, a zajistit tak pokrok k udržitelnější budoucnosti.

2.   Situace

2.1   Obecné důvody pro snahu o rychlý přechod na ekologicky účinnější hospodářství jsou dobře známy. Změna klimatu, kterou způsobují emise skleníkových plynů, již dnes přináší na mnoha místech světa závažné problémy a tyto problémy se budou jistě v příštích letech zhoršovat.

2.2   Zároveň s tím, jak se stává změna klimatu stále závažnější, hrozí čím dál větší nebezpečí, že budou vyčerpány celosvětové zdroje ropy a plynu, což povede k nedostatečnému zásobování v budoucnosti a vyšším a proměnlivějším cenám. Takové oblasti, jako je Evropa, jejichž zásobování je z velké části závislé na dovozu, musí snížit svou zranitelnost a zvýšit svou bezpečnost tak, že omezí celkovou poptávku po energii a budou pro svou energetiku více využívat obnovitelné zdroje energie dostupné na svém území.

2.3   Tyto dvě dlouhodobé strategické výzvy dohromady znamenají, že svět bude muset dosáhnout radikálního omezení emisí skleníkových plynů a výrazného posunu směrem k ekologické účinnosti. Vedoucí představitelé G8 souhlasili v zásadě s tím, že rozvinuté ekonomiky budou muset do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů o 80 %. K některým změnám energetické základny hospodářství již začíná docházet, provádění těchto změn se však bude muset podstatně zrychlit, pokud má být stanoveného cíle dosaženo.

2.4   Do značné míry je jasné, co je třeba udělat, a tento úkol lze realizovat prostřednictvím osvědčených technologií. Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své světové energetické prognóze z roku 2008 (WEO 2008) odhaduje, že více než 50 % opatření k udržení znečištění na koncentraci CO2 nižší než 450 částic na milion v roce 2030 by se dalo dosáhnout prostřednictvím zavedení stávajících energeticky účinných technologií. Jak na straně poptávky (stavby, průmysl, doprava), tak na straně zásobování (např. kombinovaná výroba elektřiny a tepla či městského vytápění) existují nákladově efektivní opatření, jež stačí pouze aplikovat. Je zapotřebí zintenzivnit opatření na pomoc subjektům na trhu, aby mohly rychleji realizovat tato opatření.

2.5   Kromě existujících technologií musí být v nadcházejících desetiletích připraveny k zavedení na trh také nové energeticky účinné a nízkouhlíkové technologie proto, aby bylo dosaženo dalšího potřebného snížení. Analýzy agentury IEA v Perspektivách energetických technologií na rok 2008 (Energy Technology Perspective 2008) zdůrazňují, že je zapotřebí jednat včas, aby se mobilizoval soukromý výzkum a vývoj a podpořilo se učení v celém řetězci od dodavatele technologií po technologické operátory a uživatele, aby nové technologie obsáhly celý proces osvojování znalostí až na nejnižší stupeň a přeměnily se ze slibných, avšak příliš nákladných demonstračních projektů na spolehlivou a nákladově efektivní hlavní výrobu. Nové technologie jsou potřebné jak k tomu, aby bylo možno pokračovat ve zvyšování energetické účinnosti (např. budovy, osvětlení a průmyslová výroba s nulovými emisemi), tak ke snižování emisí CO2 pocházejících ze zásobování energií (např. solární elektřina, zachycování a skladování uhlíku, pohonné hmoty z jiných než fosilních paliv).

2.6   Všechny tyto změny jsou na dosah. Je však nutno prudce zrychlit jejich tempo. Evropa a členské státy společně s dalšími velkými ekonomikami musí vyvinout ještě větší úsilí než doposud s cílem rozvíjet inovační strategie a zavádět důležité transformační programy v dotčených klíčových odvětvích.

2.7   Zásadní jsou zaváděcí programy. Mohou poskytnout pobídky k realizaci potenciálu dostupných opatření pro energetickou účinnost či zvýšit jejich rozšíření na trhu, které je nezbytné k tomu, aby se podnítil soukromý výzkum a vývoj a aby se nové technologie dostaly do procesu osvojování znalostí. Zaváděcí programy mají největší potenciál pro to, aby zajistily dvojitý přínos – vytváření pracovních míst a napomáhání přechodu na ekologicky účinné energetické systémy v současnosti a zároveň investice do učení, abychom měli v budoucnu k dispozici účinnější a levnější technologie. Je potřeba vymyslet takové zaváděcí programy, které budou stimulovat konkurenceschopnost, přilákají investice do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru a usnadní učení v řetězci od výrobce k uživateli.

2.8   Evropská snaha o zvýšení účinnosti a uvedení nízkouhlíkových technologií na trh byla již účinná v několika případech. Systém energetického označování, který EU zavedla, přiměl trh s chladicími zařízeními k tomu, aby dosáhl podstatně vyšší energetické účinnosti. Díky národním programům pro modernizaci stávajících budov se zase zvyšuje účinnost vytápění. Národní zaváděcí programy pro větrnou energii přinesly v zemích s těmito programy mnohem častější využívání této technologie a nižší náklady a zároveň vznik odvětví v hodnotě mnoha miliard eur.

2.9   Budoucí požadavky na účinnost a nové nízkouhlíkové technologie však zůstávají velmi vysoké. Je třeba shromáždit a předávat poznatky získané při tomto úsilí a využít je k novému koordinovanému a společnému úsilí o co nejrychlejší rozšíření a zavedení na trh příští generace nízkouhlíkových technologií v celé Evropské unii.

2.10   Některé z těchto potřebných změn mohou vyžadovat zásadní změny přístupu a je tudíž nutné jim věnovat zvláštní pozornost. Zdá se, že tři příklady nabízejí zvláštní příležitosti, které by mohly být dobře přijaty evropskou veřejností a dosáhnout změny k lepšímu v ekologické účinnosti:

—

V oblasti výroby elektřiny je třeba ještě zrychlit přechod na obnovitelné zdroje. Solární energie je stále ještě drahá a okrajová, ale ceny se postupně snižují a je nutná další velká pobídka na podporu jejího rozsáhlejšího využívání při místních aplikacích v malém, ale i ve větších soustavách výroby energie. Větrná energie se dnes konečně uplatňuje v dosti velkém rozsahu, ale je stále ještě potřeba snížit její náklady. Geotermální tepelná čerpadla již vykazují velmi dobré výsledky a měly by se rychle vyvíjet do stavu, kdy by se mohly stát standardním vybavením ve všech nových obytných a jiných budovách. Systémy podpory rozvodné sítě a infrastruktury a skladování energie se musí znovu promyslet a překonfigurovat prostřednictvím inteligentní koncepce a zásad řízení tak, aby více využívaly obnovitelné zdroje.

—

Automobily s nulovými emisemi uhlíku. Snižování emisí uhlíku u spalovacích motorů má zásadní fyzické meze. Dříve či později se přejde na plně elektrická vozidla či vozidla poháněná palivovými články s dobíjením nebo palivem z energetických zdrojů s nízkými nebo nulovými emisemi skleníkových plynů. Výbor věří, že nastal čas stanovit jasné cíle a časové harmonogramy tohoto přechodu a vybudovat potřebnou infrastrukturu a podpůrná opatření.

—

Ve stavebnictví se postupně začíná prosazovat možnost stavět budovy s opravdu nulovými emisemi. Nyní je zapotřebí vyvinout velkou snahu o to, aby se tato koncepce proměnila z několika zajímavých prototypů v technologie zaváděné ve velkém měřítku v nových a existujících domech a v jiných budovách. Za tímto účelem by ve všech regionech EU měly být stavěny modelové energeticky úsporné domy, při jejichž projektování by byly zohledněny klimatické a geografické podmínky daného regionu. Takovéto budovy by sloužily za vzor.

2.11   Podobná opatření by byla potřebná i pro podporu dalšího rozvoje technologií zachycování a ukládání uhlíku a pro rozšíření kapacity informačních technologií a inteligentních systémů, které mohou přispět k větší ekologické účinnosti.

3.   Úloha vlád členských států a Evropské unie

3.1   EU hraje zvláště důležitou úlohu z důvodu rozsahu a široké škály určitých potřebných opatření. Transformace v potřebném rozsahu a tempu může být dosaženo pouze koordinovaným úsilím spojujícím partnery veřejného a soukromého sektoru celé Evropy, v některých případech dokonce celého světa. EU již přijala celé řady programů a balíčků na podporu energetické účinnosti, obnovitelných energií a přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Toto úsilí je však potřeba posílit a urychlit. Následující odstavce zkoumají některé z klíčových oblastí, ve kterých jsou nutné zásahy EU.

3.2   Výzkum a vývoj. Výzkum a vývoj v Evropě několik roků stagnoval na přibližně 1,84 % HDP, hluboko pod dohodnutým cílem 3 %. Je potřeba vyvinout velké úsilí na dosažení cíle 3 % a věnovat větší část programu podpoře přechodu k nízkouhlíkové ekonomice. Některé převratnější nové nízkouhlíkové technologie potřebují větší veřejné financování výzkumu a vývoje, např. zachycování a skladování uhlíku, fotovoltaické články s tenkou vrstvou, mořská větrná energie a biopaliva druhé generace.

3.3   Zaváděcí programy by měly být navrhovány tak, aby využívaly mezer na trhu pro nové technologie a stimulovaly investice do učení ze strany subjektů na trhu. Měla by se využívat součinnost s daňovou a průmyslovou politikou. EU by se měla zaměřit především na největší potřebné transformace, jako například na přechod na elektrické automobily nebo domy s nulovými emisemi uhlíku, které budou vyžadovat široký technologický rozvoj, obrovské investice, širokou podporu infrastruktury a rozsáhlou mobilizaci zájmu veřejnosti a spotřebitelů a podporu a pobídky. Zkušenosti s technologickými platformami pro energetiku je nutno rozšířit a rozvinout do proaktivních programů zavádění potřebných klíčových transformací na trh.

3.4   Stanovení norem. Regulační normy na požadavky minimální energetické účinnosti pro výrobky a služby by měly hrát klíčovou úlohu při dosahování pokroku. EU již stanovila normy minimální energetické účinnosti pro některé klíčové výrobky s časovými harmonogramy na další zlepšení, která budou v budoucnu povinná. Je však potřeba, aby tyto programy byly obšírnější a byly stanoveny ambicióznější krátkodobé a dlouhodobé cíle.

3.5   Samozřejmě existují praktická omezení tempa pokroku, která se musí respektovat. Je však také důležité vyvíjet i nadále tlak na evropský průmysl, aby patřil mezi světovou špičku v oblasti norem účinnosti, a udržel si tak pevnou pozici v konkurenci v období, kdy celosvětový obchod přejde na vyšší ekologickou účinnost.

3.6   Zadávání veřejných zakázek. Programy zadávání veřejných zakázek mohou být mimořádně mocným nástrojem při dosahování zlepšení v klíčových odvětvích průmyslu, pokud se do specifikací a smluvních dokumentů zahrnou přiměřené podmínky. Jsme přesvědčeni, že by EU měla i nadále udávat směr a stanovit mnohem přísnější normy energetické účinnosti jako standardní požadavky pro všechny veřejné nákupy zboží, služeb a budov. Do všech postupů hodnocení projektů by měla být začleněna kritéria pro ekologickou účinnost.

3.7   Některé místní a regionální orgány v Evropě stojí v popředí snahy zakotvit ekologickou účinnost do všech svých činností. Pro mnoho z nich to však neplatí. Mohl by existovat prostor pro dvojí evropskou iniciativu: na jedné straně vyzdvihnout osvědčené postupy a pobízet ostatní, aby je následovali, a na druhé straně podporovat systematizaci a harmonizaci požadavků kladených na tyto orgány pro dosažení norem ekologické účinnosti.

3.8   Pobídky pro soukromý sektor. Zde je nejdůležitější stanovit přiměřenou cenu emisí CO2. Výbor očekává, že Komise bude pokračovat ve vývoji systému obchodování s emisemi pro příslušná odvětví a podpoří větší rozšíření zdanění emisí CO2 v dalších oblastech. Měla by se též podporovat další opatření pro specifické pobídky, jako například používání garantovaných výkupních cen za účelem stimulování investic do obnovitelných zdrojů energie. V některých případech může být potřebná spolupráce soukromého sektoru s veřejným, aby vznikla náležitá podpora infrastruktury nových klíčových technologií, např. podpora decentralizovaných forem výroby energie a inteligentní rozvodné sítě.

3.9   Chování spotřebitelů. Stále existuje nedostatečné povědomí spotřebitelů či jejich nezájem o větší účinnost, a to ať již při nakupování, tak při rozhodování o životním stylu. Naopak na straně regulačních orgánů je velmi nízká informovanost o původu spotřebitelského chování a o tom, jak nejlépe podpořit poptávku po ekologicky účinném zboží a službách. Je potřeba rozšířit podporu vzdělávání, osvěty a společných akcí. Označování zboží a výrobků za účelem informování o energetické výkonnosti se musí rozšířit a zlepšit.

3.10   Profesní rozvoj a odborná příprava. Je třeba vyvinout větší úsilí v tom smyslu, aby se do profesního a technického vzdělávání a rekvalifikace zařadilo i lepší porozumění potřebě a dosahu energeticky účinné výroby a udržitelnosti.

4.   Příležitosti a hrozby za současné hospodářské krize

4.1   Hrozí, že současné hospodářské těžkosti ve světě by mohly rychlý pokrok směrem k ekologické účinnosti ztížit. Financí na nové investice se ve veřejném ani v soukromém sektoru nedostává a dostupné zdroje se často věnují spíše na krátkodobé priority.

4.2   S počínající obnovou světového hospodářství by se však mohly objevit nové příležitosti, jak nasměrovat evropskou ekonomiku (a další velké ekonomiky) k udržitelnějšímu hospodaření. Je velmi důležité, aby Evropa přijala tyto výzvy a reagovala na ně pozitivně, pokud chce uspět ve světové hospodářské soutěži o ekologickou účinnost a udržitelnost v budoucnosti.

Některé specifické oblasti, které spadají především do oblasti působnosti finančnictví, ekonomiky a průmyslu, je za současné hospodářské situace obzvláště potřeba zblízka prozkoumat.

4.3.1   . Hospodářská krize podnítila obnovený zájem o nedostatky HDP jako měřítka celkového pokroku a vyzdvihla potřebu upřednostnit širší koncept blahobytu, který by dokázal zohlednit sociální a environmentální faktory i výkonnost peněžní ekonomiky. Činnost Komise v této oblasti je potřeba monitorovat s ohledem na nedávnou Stiglitzovu zprávu vypracovanou pro francouzskou vládu.

4.3.2   . Vlády řady členských států a Komise vypracovaly důležité balíčky v oblasti veřejných výdajů, které mají povzbudit jejich ekonomiku a zabránit tomu, aby se situace zhoršila až do hospodářské recese. Plán evropské hospodářské obnovy, který předložila Komise, byl dobrým příkladem, jak skloubit ekonomické pobídky s podporou přechodu na ekologičtější ekonomiku, byl však nevyhnutelně omezen poměrně malými částkami, které na něj byly k dispozici. Čas na další stimulující balíčky je už možná dávno za námi, ale nadále by se měly přezkoumávat všechny programy veřejných výdajů z hlediska ekologické účinnosti, aby se tak zajistil dvojí přínos. Systematické posuzování udržitelnosti programů veřejných výdajů by se mělo stát normou rozpočtových procesů v EU a členských státech.

4.3.3   . Všechny veřejné výdajové programy se budou v příštích několika letech pečlivě sledovat, protože veřejné orgány se snaží ušetřit výdaje a ozdravit svoje finance. Při určování oblastí pro krácení výdajů by se pozornost měla zaměřit hlavně na výdajové programy, které mají velkou spotřebu energie a nebo odporují ekologické účinnosti. V této souvislosti by měly být přezkoumány obzvláště nevhodné dotace, které podporují výrobu či spotřebu fosilních paliv (např. dotace na produkci uhlí nebo dotované ceny paliv pro zvláštní skupiny) a způsobují tak dvojité znevýhodnění (vytlačují užitečnější veřejné investice a překrucují konkurenční podmínky na úkor skutečných technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie atd., které bychom právě měli prosazovat). K této činnosti by Evropu mohlo podnítit dlouho očekávané oznámení Komise o reformě dotací.

4.3.4   . Současná daňová nerovnováha v mnoha zemích Evropy bude pravděpodobně vyžadovat přizpůsobení úrovně zdaňování a rovnováhy jednotlivých typů daní. Při uplatňování těchto změn je třeba mít na zřeteli ekologický rozměr. Za nynějších podmínek by se měla před zdaňováním práce především dávat přednost vyššímu zdaňování energií (z fosilních paliv), avšak za současného zaručení ochrany postavení nejchudších a nejzranitelnějších lidí. Komise a členské státy by mohly zahájit novou studii na posílení koordinované činnosti k posunu daňových strategií tímto směrem.

4.3.5   . Současná hospodářská krize již vedla k několika závažným zásahům vlád na podporu restrukturalizace klíčového průmyslu. Při provádění těchto zásahů by vždy měla být hlavním cílem podpora účinnosti zdrojů. Některé specifické výzvy spojené s transformací, které byly v tomto stanovisku uvedeny (elektromobil, budovy s nulovými emisemi a solární energie), mohou obzvláště potřebovat zásah a podporu, aby se mohly stát jádrem nové ekonomiky, kolem něhož budou vznikat nové investice, nové podniky a nová pracovní místa.

4.3.6   Nová inovační strategie. Lze předpokládat, že EU by mohla v rámci své nové inovační strategie sehrát novou úlohu při podpoře vzniku evropských špičkových podniků světové úrovně v klíčových odvětvích nízkouhlíkových technologií. EHSV navrhuje zvláště zřízení pracovních skupin, které by mohly na úrovni EU usměrňovat pokrok vedoucí k elektromobilu, budovám s nulovými emisemi a solární energii a přitom zapojit subjekty veřejného i soukromého sektoru. V každém případě budou muset tyto činnosti vycházet z práce existujících platforem výzkumu a vývoje energetických technologií a provádět další činnost zaměřenou na široké uvádění na trh a uplatňování.

4.3.7   Pracovní skupiny by se měly ve všech případech snažit identifikovat možnosti změn a odlišné úlohy, které bude muset hrát veřejný a soukromý sektor ve výzkumu a vývoji a v investicích. Měly by prozkoumat, jaká podpora infrastruktury může být potřebná (např. síť dobíjecích stanovišť na podporu rozšíření zavedení elektromobilů nebo program podpory obcí pro domácnosti na zlepšení energetické účinnosti obydlí). Mohly by též prozkoumat, jak by bylo možné tyto transformace zpřístupnit rozvojovým zemím (např. solární energie pro Afriku), aby získaly pomoc pro svou účast v přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství.

4.3.8   Nové formy financování – ekologický eurobond? Za současných hospodářských podmínek jsou v následujících letech v EU velmi pravděpodobná přísná omezení veřejných výdajů (a možná i na úrovni soukromých investic). Výbor poukazuje na to, že na podporu investic nezbytných pro uvádění nových ekologicky účinných technologií na trh jsou potřebné inovační formy financování. Navrhuje, aby se zvážilo vytvoření ekologického eurobondu. Ten by mohl být uveden na trh se skromným, ale jistým výnosem a financovat vývoj a zavádění některých klíčových nových technologií, např. vozidel a domů s nulovými emisemi CO2. Využila by se tak velká snaha zkombinovat jisté formy úspor s určitým příspěvkem k lepší budoucnosti.

5.   Nový impuls na evropské úrovni

5.1   EU již úspěšně zahájila první kroky směrem k ekologicky účinnějšímu hospodářství prostřednictvím cílů, které si stanovila, a opatření, jež zavedla. Je však jasné, že to lze považovat pouze za začátek. Přetrvávající problémy světového hospodářství vyzdvihují přetrvávající potřebu aktivního řízení, které by zabránilo návratu k minulým neúčinným a škodlivým vzorcům růstu a vývoje. Nástup nového Parlamentu a nové Komise je pro EU výbornou příležitostí zrychlit tempo a poskytnout nový impuls ekologické účinnosti a udržitelnému vývoji v Evropě.

5.2   Z krátkodobého hlediska EHSV žádá Komisi a švédské i budoucí předsednictví, aby se těchto příležitostí včas chopily prostřednictvím:

—	revize a obnovy Lisabonské strategie a strategie udržitelného rozvoje,

—	vytvoření nových finančních perspektiv,

—	přepracování směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov,

—	plnění sdělení Komise Překonávání překážek pro energii z obnovitelných zdrojů v EU,

—	podpory iniciativy pro financování udržitelné energetiky jako společného projektu Komise a Evropské investiční banky,

—	přijetí nové energetické politiky pro Evropu v roce 2010 s plánem pro rok 2030 a vizí pro rok 2050.

5.3   EHSV uznává potenciál národního akčního plánu pro energetickou účinnost a národních akčních plánů pro obnovitelné zdroje energie. Analýzu prvního kola plánů je třeba rychle rozšířit mezi členy EU a získat od nich zpětnou vazbu a dále je nutné řádné monitorování ze strany Komise a institucí.

5.4   V budoucnu EHSV očekává, že bude zapotřebí trvalé podpory ekologické účinnosti k tomu, aby se prosadila a rozšířila do všech následujících oblastí současné či možné činnosti EU, jejichž přehled přineslo toto stanovisko:

—	podpora výzkumu a vývoje,

—	podpora programů pro profesní rozvoj ve strojírenství, stavebnictví a dalších klíčových oblastech tak, aby zahrnovaly povinné prvky konceptů ekologické účinnosti,

—	zařazení požadavků ekologické účinnosti do všech příslušných účetních norem, regulační praxe a pravidel hodnocení finančních útvarů,

—	preferování ekologické účinnosti ve všech výdajových programech EU a členských států a u zadávání zakázek,

—	podporování ekologického hlediska u všech veřejných výdajových programů na úrovni EU a členských států s využíváním systematického posuzování udržitelnosti jako klíčového nástroje,

—	vytvoření nových způsobů financování pro hlavní transformační programy,

—	prosazování ekologicky účinné daňové reformy,

—	odstranění škodlivých dotací,

—	podpora nové inovační strategie s pracovními skupinami pro specifické klíčové transformace,

—	prosazování osvědčených postupů při spotřebitelské osvětě i při společné činnosti.

5.5   Jsme přesvědčeni, že ekonomiky, kterým se podaří nejrychleji dosáhnout ekologické účinnosti, získají značné konkurenční výhody, zatímco ty, které zůstanou pozadu, budou mít nevýhodné konkurenční postavení. Proto vyzýváme, aby základem obnovené Lisabonské strategie pro budoucnost evropského hospodářství byl cíl stát se jednou z ekologicky nejúčinnějších ekonomik světa a aby byl tento cíl zakotven ve všech evropských politikách a programech zakládajících se na doporučeních tohoto stanoviska.

---