14.1.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 8/49

A.

vzhledem k tomu, že horské oblasti tvoří 40 % evropského území a jsou domovem 19 % obyvatelstva Evropy,

B.

vzhledem k tomu, že v některých členských státech, jako je Řecko, Španělsko, Itálie, Rakousko a Portugalsko, tvoří horské oblasti více než 50 % území a že v nich hrají i nadále podstatnou úlohu zemědělci,

C.

vzhledem k tomu, že horské oblasti (zejména vysoko- a středohorské oblasti) jsou kulturní krajiny, které odrážejí vzájemné harmonické působení člověka a biosystémů a patří k přírodnímu dědictví,

D.

vzhledem k tomu, že horské oblasti velice trpí důsledky změny klimatu a extrémními povětrnostními jevy, jako jsou sucha a požáry,

E.

vzhledem k tomu, že horské oblasti nejsou stejnorodým krajinným typem, nýbrž zahrnují mj. nejrůznější typy pohoří a nadmořské výšky (vysokohorské a středohorské oblasti, ledovce, nevyužívané oblasti),

F.

vzhledem k tomu, že horské oblasti se určitými vlastnostmi (svažitostí, různou nadmořskou výškou, nepřístupností, růstem, kratším vegetačním obdobím, nižší kvalitou půdy, povětrnostními a klimatickými podmínkami) odlišují od jiných typů krajiny v Evropské unii a jsou v mnoha ohledech trvale „znevýhodněné“ přírodními podmínkami, a vzhledem k tomu, že to vede k postupné desertifikaci a poklesu zemědělské výroby v některých horských oblastech,

G.

vzhledem k tomu, že horské oblasti (zejména vysoko- a středohorské oblasti) v sobě skrývají potenciál/model pro kvalitní produkty, hodnotné služby a rekreační oblasti, který lze rozvinout a udržet pouze jednotným a dlouhodobě zaměřeným využíváním zdrojů a tradic,

H.

vzhledem k tomu, že se v horských oblastech vyrábějí vysoce kvalitní živočišné produkty a do jejich výroby se integruje udržitelné využívání přírodních zdrojů, pastvin a zvláště přizpůsobených odrůd pícnin a také tradiční technologie,

I.

vzhledem k tomu, že hory (zejména vysoko- a středohorské oblasti) představují „víceúčelové“ životní prostředí, v němž je zemědělství a hospodářství úzce propojené se sociálními, kulturními a ekologickými aspekty, a že je proto třeba tyto oblasti podporovat poskytováním přiměřených finančních prostředků,

J.

vzhledem k tomu, že hospodářství v horských oblastech je kvůli trvalým strukturálním nedostatkům zvláště citlivé na výkyvy hospodářského cyklu a z dlouhodobého hlediska je závislé na rozrůznění a specializaci výrobních procesů,

K.

vzhledem k tomu, že díky Alpské a Karpatské úmluvě již existují evropské úmluvy na ochranu některých horských oblastí, a to Úmluva o ochraně Alp ze dne 7. listopadu 1991 (Alpínská úmluva) a Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat ze dne 22. května 2003 (Karpatská úmluva), které jsou důležitými nástroji integrované politiky pro horské oblasti, ačkoliv ještě nebyly plně ratifikovány a nejsou plně prováděny,

L.

vzhledem k tomu, že zemědělství, lesní hospodářství a pastevectví v horských oblastech, zahrnující často různorodé činnosti, jsou příkladem ekologické rovnováhy, jež nesmí být opomíjena,

M.

vzhledem k tomu, že většina zemědělských podniků v horských oblastech jsou rodinné podniky se zvýšeným finančním rizikem,

1.

poukazuje na to, že se snahy jednotlivých členských států v souvislosti s horskými oblastmi (zejména vysoko- a středohorskými oblastmi) výrazně liší a že nemají na zřeteli celkový rozvoj, nýbrž jsou zaměřeny výhradně na rozvoj určitého odvětví, a že neexistuje integrovaný rámec EU, jak tomu je například v případě mořských oblastí (KOM(2007)0574);

2.

zdůrazňuje, že článek 158 Smlouvy o ES týkající se politiky soudržnosti a pozměněný Lisabonskou smlouvou uvádí, že horské regiony jsou vážně a trvale znevýhodněny, ačkoli zároveň uznává jejich rozmanitost, a požaduje, aby jim byla věnována zvláštní pozornost; lituje však, že Komise dosud nebyla schopna navrhnout účinnou komplexní strategii na podporu horských oblastí a dalších regionů trvale znevýhodněných přírodními podmínkami, a to i přes početné žádosti Parlamentu;

3.

zdůrazňuje, že je zapotřebí dobré koordinace různých politik Společenství zaměřených na zajištění harmonického rozvoje, zejména regionů, které jsou trvale znevýhodněné přírodními podmínkami, jako je tomu v případě horských oblastí; vyjadřuje v této souvislosti obavu, pokud jde o užitečnost oddělení politiky soudržnosti Společenství od rozvoje venkova ve stávajícím programovém období 2007–2013 vyplývajícího z integrace Evropského zemědělského fondu pro regionální rozvoj do společné zemědělské politiky (SZP); domnívá se, že tento nový přístup musí být pečlivě sledován s cílem posoudit jeho dopad na regionální rozvoj;

4.

připomíná, že horské oblasti jsou znevýhodněny, což způsobuje, že se v nich zemědělství obtížněji přizpůsobuje podmínkám hospodářské soutěže, a vyvolává zvýšené náklady, které zemědělství znemožňují výrobu vysoce konkurenceschopných produktů za nízké ceny;

5.

navrhuje, aby v souvislosti se zelenou knihou o územní soudržnosti EU, která má být přijata na podzim roku 2008, a v souladu s cíli Územní agendy a Perspektivy evropského územního rozvoje Komise ve spolupráci s členskými státy přijala územní přístup k řešení problémů v různých typech horských území a zohlednila tato opatření v příštím legislativním „balíčku“ týkajícím se strukturálních fondů;

6.

vyjadřuje přání, aby Komise vyvinula skutečnou integrovanou strategii EU pro horské oblasti, a považuje zveřejnění zelené knihy o horských oblastech za významný první krok v tomto směru; vyzývá Komisi, aby zahájila rozsáhlé konzultace s veřejností zahrnující regionální a místní orgány, sociálně-ekonomické subjekty a subjekty v oblasti životního prostředí, jakož i vnitrostátní a evropská sdružení zastupující regionální orgány v horských oblastech s cílem poznat lépe situaci v těchto regionech;

7.

vítá zelenou knihu o územní soudržnosti jako způsob, jak přistupovat k různým oblastem Evropské unie, a požaduje v této souvislosti SZP v podobě prvního a druhého pilíře, aby mohlo být v Evropské unii s ohledem na mezinárodní výzvy odpovídajícím způsobem účinně ovlivňováno hospodářské prostředí s cílem zajistit fungující multifunkční zemědělství v horských oblastech, k čemuž je zapotřebí také nástrojů propojených s výrobou, včetně dopravy mléka;

8.

současně Komisi vyzývá, aby v rámci svých pravomocí vypracovala do šesti měsíců od přijetí tohoto usnesení integrovanou strategii EU pro udržitelný rozvoj a využívání zdrojů v horských oblastech (strategii EU pro horské oblasti); dále vyzývá k tomu, aby na jejím základě byly po dohodě s regionálními orgány a zástupci občanské společnosti, jež znají a zastupují místní zájmy a potřeby (např. co se týká různých druhů pohoří), vypracovány vnitrostátní akční programy, které by obsahovaly konkrétní prováděcí opatření, přičemž by se měly odpovídajícím způsobem zohlednit stávající regionální iniciativy;

9.

zdůrazňuje význam vymezení horských oblastí, které je podmínkou pro cílená opatření, např. zejména pro zemědělství horských oblastí, a také potřebu patřičné klasifikace těchto oblastí podle stupně přírodního znevýhodnění, které by měly členské státy na základě současného vymezení těchto oblastí důkladněji sledovat;

10.

vyzývá Komisi, aby za účelem přenosu vědomostí a podpory inovací vytvořila přehled financovaných programů a projektů k tématům, která mají význam pro horské oblasti;

11.

vyzývá Komisi, aby v souvislosti s Evropskou pozorovací sítí pro územní plánování věnovala zvláštní pozornost situaci regionů, které jsou trvale znevýhodněny přírodními podmínkami, jako jsou horské oblasti; domnívá se, že je nezbytná důkladná znalost situace v horských oblastech, aby bylo možné vypracovat diferencovaná opatření, která budou problémy těchto regionů lépe řešit;

12.

zdůrazňuje, že zemědělství v horských oblastech hraje významnou úlohu při produkci, údržbě a využívání krajiny různými odvětvími a funguje jako multifunkční základna pro další hospodářská odvětví a jako prvek, který utváří ráz tradiční kulturní krajiny a společenské struktury;

13.

zdůrazňuje, že mnoho horských oblastí musí kvůli své přitažlivosti pro cestovní ruch bojovat s urbanizačním tlakem a současně zajišťovat ochranu tradiční krajiny, která ztrácí svůj zemědělský charakter, krásu a hodnoty, jež jsou podstatné pro ekosystém;

14.

konstatuje, že zemědělství v horských oblastech (zejména ve vysoko- a středohorských oblastech) je v důsledku přírodních podmínek a rizik spojeno s větším úsilím (mj. vyšší intenzitou práce a nutností využívat ruční práce) a vyššími náklady (mj. náklady na zvláštní stroje a vysoké náklady na přepravu);

15.

žádá, aby v příštích reformách společné zemědělské politiky byla zvláště a silněji zohledněna multifunkčnost zemědělství v horských oblastech, a to tím, že rámcové směrnice pro rozvoj venkova a vnitrostátní programy se upraví tak, aby v nich horští zemědělci byli chápáni nejen jako producenti, nýbrž také jako průkopníci dalších hospodářských odvětví, a aby se tak umožňovala součinná spolupráce (mj. financování ekoturistických programů a uvádění kvalitních výrobků na trh); poukazuje zejména na potřebu poskytovat finanční náhrady v souvislosti se zemědělskými projekty v horských oblastech, které znamenají přínos pro životní prostředí;

16.

cení si práce zemědělců hospodařících v horách; konstatuje, že podmínky pro jejich práci (především s ohledem na vedlejší příjmy, soulad rodinného a pracovního života a možnost zakládat rodiny) by neměly být ztěžovány byrokracií, ale zlepšovány součinností odvětvových politik; vyzývá Komisi a příslušné výbory (v rámci komitologie), aby přezkoumaly stávající i budoucí předpisy (především týkající se povinné registrace) v souladu s iniciativou „lepší právní úpravy“, případně aby snížily jejich náročnost s úmyslem dosáhnout celkového zjednodušení administrativních postupů;

17.

zdůrazňuje, že vyrovnávací platby pro horské oblasti (zejména vysoko- a středohorské oblasti) by měly být i v budoucnosti poskytovány výhradně jako kompenzace stálých přírodních znevýhodnění a dalších nákladů, které vznikají v důsledku ztíženého zemědělského hospodaření, a že tyto platby jsou oprávněné i dlouhodobě vzhledem k nedostatečným možnostem alternativní produkce a že úplné odstranění vazby na produkci („decoupling“) by vedlo k systematickému omezení činnosti, které by zasáhlo všechna odvětví; zdůrazňuje, že potřeby horských oblastí nelze uspokojit pouze financováním z fondů na rozvoj venkova;

18.

žádá výraznější podporu mladých pracovníků a pracovnic v zemědělství a rovných příležitostí pro ženy a muže (zejména pomocí opatření na podporu rodin a úpravou plných a částečných úvazků, modelů kombinované mzdy, modelů vedlejších zaměstnání, rovnováhy mezi rodinným a pracovním životem a možností zakládat rodiny), což jsou klíčové faktory; vyzývá Komisi, aby v rámci diskusí a projektů na téma „flexikurita“ vypracovala za účasti dotčených stran základní přístupy;

19.

žádá zachování demografické rovnováhy v těchto oblastech, které jsou často konfrontovány s problémy v důsledku vylidňování venkova;

20.

je přesvědčen, že je prioritní udržet v horských oblastech dostatečnou hustotu obyvatelstva a že je nezbytné přijmout opatření proti desertifikaci a přilákat nové obyvatele;

21.

zdůrazňuje, že je důležité zaručit vysokou úroveň služeb obecného hospodářského zájmu, zlepšit dostupnost a vzájemnou provázanost horských oblastí a poskytnout nezbytnou infrastrukturu, zejména pokud jde o osobní a nákladní dopravu, vzdělání, znalostní ekonomiku a komunikační sítě (včetně širokopásmového připojení) pro usnadnění spojení s navazujícími trhy a městskými oblastmi; vyzývá příslušné orgány, aby při prosazování těchto cílů podporovaly partnerství veřejného a soukromého sektoru;

22.

zdůrazňuje, že ke stabilitě příjmů a jistotě zemědělské výroby na trzích výraznou měrou přispívají sdružení výrobců, zemědělská družstva, společné iniciativy zemědělců týkající se uvádění výrobků na trh a meziodvětvová partnerství, jež integrovaným přístupem k rozvoji (např. skupiny Leader) vytvářejí přidanou hodnotu v regionu a jsou v souladu s udržitelnými strategiemi hospodaření, a že by se tudíž tato uskupení měla více podporovat;

23.

žádá zvláštní finanční podporu pro odvětví mléka a mléčných výrobků (podniky produkující a zpracovávající mléko), která kvůli nedostatku alternativních možností hraje v horských oblastech (zejména ve vysoko- a středohorských oblastech) ústřední roli; v souvislosti s reformou kvót na mléko žádá, aby pro horské oblasti byla uplatněna strategie tzv. „měkkého přistání“ spolu s doprovodnými opatřeními (zvláštní platby) ke zmírnění negativních vlivů, která ponechá potřebný prostor pro zavedení adaptačních procesů a zachová základní podmínky pro zemědělství; vyzývá k poskytnutí dalších finančních prostředků z prvního pilíře, zejména formou prémie na dojnice;

24.

vyzývá členské státy, aby s důrazem na podporu udržitelného a přizpůsobeného zemědělství v horských oblastech zavedly doplňkové platby na hektar pro ekologické zemědělství a extenzivní pastvu a také aby podporovaly investice do zařízení na chov dobytka, která jsou pro dané druhy vhodná;

25.

poukazuje na to, že podniky v horských oblastech vyrábějí díky modernímu způsobu uplatňování tradičních vědomostí a výrobních postupů kvalitní produkty, jsou klíčovým prvkem pro zajištění pracovních míst, a měly by být proto začleněny do systémů podpory EU;

26.

žádá zvláštní podpůrná opatření vzhledem ke zvýšeným nákladům a větší pracovní náročnosti, zejména při dopravě mléka a mléčných výrobků do údolí; dále opakovaně žádá zavedení prémie na dojnice v horských oblastech;

27.

podtrhuje význam typických (kvalitních) regionálních a tradičních produktů, který přesahuje vlastní odvětví; žádá, aby strategie EU pro horské oblasti zahrnovala opatření na ochranu a podporu těchto produktů nebo jejich výrobních postupů a certifikace (jak stanovuje například nařízení Rady (ES) č. 509/2006 ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality (5) a nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (6)) a aby zajistila jejich ochranu proti padělkům; požaduje, aby v rámci podpůrných programů EU byla přijata zvláštní opatření pro vysoce kvalitní potraviny (např. produkty z horských a selských sýráren a kvalitní maso);

28.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly skupiny zemědělských výrobců a místní společenství v zavádění regionálních označení jakosti, jak je uvedeno v odstavci 27; navrhuje poskytovat podporu v podobě zvýšení informovanosti zemědělců, vhodných školení pro zemědělce a místní zpracovatele potravin a také cestou finanční podpory pro budování místních zpracovatelských zařízení a pro první propagační kampaně; žádá zřízení fondu pro znevýhodněné oblasti, včetně horských oblastí (mj. z prostředků druhého pilíře, které nebyly z důvodu nedostatečného vnitrostátního spolufinancování využity);

29.

žádá vytvoření fondu pro znevýhodněné oblasti, včetně horských oblastí (mj. z prostředků druhého pilíře, které nebyly z důvodu nedostatečného vnitrostátního spolufinancování využity);

30.

žádá, aby na základě článku 69 nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (7), byla zajištěna zvláštní cílená finanční podpora pro horské oblasti a konkrétní, nebyrokratický přístup k ní a aby horní hranice prostředků podle článku 69 byla navýšena na 20 %;

31.

poukazuje na to, že horské oblasti mohou zajišťovat vysoce kvalitní zemědělskou produkci a přispívat k rozmanitosti zemědělských produktů na evropském trhu, chránit některé živočišné a rostlinné druhy, zachovávat tradice, podporovat průmyslové a turistické činnosti, bojovat proti změně klimatu prostřednictvím ochrany biologické rozmanitosti a zachytáváním CO2 trvalými travními porosty a lesy a že udržitelné využívání lesů umožní výrobu energie z dřevních zbytků;

32.

požaduje, aby byl při vytváření předpisů v oblasti zdraví a ochrany zvířat a podpory chovu (zejména původních plemen) brán ohled na zájmy chovatelů a majitelů zvířat v horských oblastech vzhledem k rizikům a tlakům, kterým jsou v současnosti vystaveni; (např. programy chovu, vedení plemenných knih, kontroly dodržování předpisů);

33.

důrazně upozorňuje na skutečnost, že opatření přijímaná Komisí v oblasti politiky hospodářské soutěže a mezinárodního obchodu mají vliv na rozvoj horských oblastí; v této souvislosti ji vyzývá, aby se při budoucích úpravách těchto opatření důkladně a cíleněji zabývala potřebami těchto oblastí, zejména při vyjednávání v rámci Světové obchodní organizace, a to pokud jde o pružnost ustanovení o státní podpoře a o zohlednění služeb veřejného zájmu v soutěžním právu;

34.

žádá, aby se věnovala zvláštní pozornost chovatelům v horských oblastech, které byly zasaženy lesními požáry, neboť pastviny v těchto oblastech vyžadují, aby byly v následujících pěti letech využívány pouze v omezeném rozsahu a obezřetně;

35.

žádá, aby se strategie zabývala krajinnými typy horských oblastí (horské pastviny, chráněné lesy, vysoko- a středohorské oblasti, louky, oblasti s vysokou krajinnou hodnotou) a stanovila udržitelné koncepce využívání horských pastvin, travnatých ploch a lesů i jiných znevýhodněných citlivých ploch a také aby poskytla podněty k jejich ochraně, aby se tak docílilo jejich zhodnocení, regenerace, jejich ochrany před erozí i racionálního využívání vody a zabránilo se nežádoucím jevům, zejména upuštění od pastvy, v jehož důsledku by se oblast vrátila buď do původního divokého stavu, nebo k nadměrné pastvě;

36.

zdůrazňuje s ohledem na zachování rozmanitosti druhů potřebu zakládat databanky, do nichž se bude ukládat původní genetický materiál rostlinných a živočišných druhů, zejména původních užitkových zvířat a vysokohorského rostlinstva; vyzývá Komisi, aby prověřila, zda a jakým způsobem lze zahájit iniciativu vedoucí k mezinárodnímu akčnímu plánu;

37.

zdůrazňuje, že především v nových členských státech EU hrozí, že se některé jejich horské oblasti vylidní a že úroveň sociálního života tamního obyvatelstva poklesne, přičemž rovněž hrozí snížení či dokonce ukončení zemědělské činnosti, což pravděpodobně vyvolá změny v krajině a ekosystému;

38.

zdůrazňuje, že prémie na travnaté plochy jsou nezbytné pro zachování zemědělských činností v horských oblastech, a proto se v nich musí pokračovat;

39.

zdůrazňuje význam dlouhodobé strategie v oblasti lesního hospodářství, která zohledňuje důsledky změny klimatu, koloběh přírody a přirozené složení lesního společenstva, vytváří mechanismy pro zamezení vzniku krizí a pro boj s krizemi a kompenzaci jejich následků (např. po bouřích a lesních požárech) a podněcuje k integrované správě lesů; poukazuje na možnosti trvale udržitelné transformace a zhodnocení dřeva a dřevěných výrobků z horských oblastí na místní úrovni (jako kvalitních produktů s nízkými náklady na dopravu, tudíž s úsporami emisí CO2, jako stavebního materiálu či biopaliv druhé generace);

40.

zdůrazňuje význam hospodaření s vodou v horských oblastech a vyzývá Komisi, aby povzbuzovala místní a regionální úřady k rozvíjení solidarity mezi uživateli, kteří sídlí v horních a dolních částech povodí, včetně podpory udržitelného využívání vodních zdrojů v těchto oblastech prostřednictvím vhodného financování;

41.

zdůrazňuje, že horské oblasti jsou obzvláště citlivé vůči důsledkům změny klimatu, a vyzývá Komisi, členské státy a příslušné regionální a místní orgány, aby prosazovaly bezodkladnou realizaci opatření k zajištění ochrany těchto regionů proti přírodním katastrofám, zejména lesním požárům;

42.

upozorňuje, že horské oblasti potřebují nové nástroje na ochranu svých území před povodněmi s důrazem na protipovodňovou prevenci, přičemž zemědělci a lesníci mohou opatření protipovodňové prevence podporovat prostřednictvím přímých plateb na plochu, které obdrží v rámci SZP;

43.

upozorňuje, že je třeba zabezpečit důkladnou celkovou ochranu půdy proti erozi a zajistit budování a udržování retenčních ploch jako součást zemědělských a lesnických činností s cílem minimalizovat rizika výskytu povodní a eroze půdy a zabránit suchu a lesním požárům, a také pro zvyšování zásob podzemních a povrchových vod v krajině;

44.

zdůrazňuje, že listnaté a jehličnaté lesy chápané jako hospodářské odvětví, jako rekreační oblasti i jako přírodní stanoviště potřebují zvláštní péči a že využívání lesů, které není udržitelné, vede k ekologickým i bezpečnostním rizikům (padání kamenů a sesuvům podmáčené půdy), kterým lze provedením určitých opatření zabránit;

45.

připomíná návrh uvedený v odstavci 15 usnesení ze dne 16. února 2006, že je třeba usilovat o to, aby se v horských oblastech oddělovaly lesy od pastvin a – už jen z bezpečnostních důvodů – zavedla povinnost pohybovat se po cestách;

46.

poukazuje na to, že hory tvoří přirozenou bariéru a často i bariéru mezi státy, takže přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce a její podpora získávají klíčový význam vzhledem ke společným problémům, jako jsou změna klimatu, nemoci zvířat či ztráta biologické rozmanitosti;

47.

vítá snahy o udržitelný cestovní ruch a snahy využívat přírodu efektivně jako „hospodářskou výhodu“ a uplatňovat při tom nové udržitelné a současně i tradiční volnočasové a sportovní aktivity, které zohledňují zvláštnosti těchto oblastí; podtrhuje úlohu návštěvníků přírody, kteří jejím „užíváním“ prospívají svému zdraví, respektují-li při tom přírodní prostředí;

48.

vybízí k výraznější koordinaci podpory rozvoje venkova a strukturální podpory a k vypracování společných programů;

49.

vybízí ke kombinaci podpory rozvoje venkova se strukturální podporou a k vytváření jednotných programů;

50.

zdůrazňuje význam zavedení integrovaného přístupu do rozhodovacích a administrativních procesů, jako je územní plánování, udělování stavebních povolení a rekonstrukce obydlí, prostřednictvím environmentálních, památkářských a urbanistických postupů s cílem zajistit trvale udržitelný rozvoj horských oblastí; doporučuje využít potenciál horských oblastí na podporu komplexního rozvoje cestovního ruchu a uplatňování inovací při územním rozvoji a podporuje za tímto účelem místní a decentralizované iniciativy a spolupráci mezi jednotlivými horskými oblastmi;

51.

zdůrazňuje, že plochy nevhodné pro pěstování plodin a produkci by měly být nejlépe využívány tak, aby přispěly k záchraně lesů, k udržitelnému lovu, rybolovu atd., aby se nevrátily do původního divokého stavu, aby nebyly ohroženy požáry, erozí a ztrátou biologické rozmanitosti;

52.

uvádí, že horské oblasti (zejména vysoko- a středohorské oblasti) jsou důležité pro ochranu přírody, biologickou rozmanitost a péči o životní prostředí, zdůrazňuje však zejména nutnost zachovat zemědělské a lesní hospodářství v oblastech „Natura 2000“ a chráněných přírodních parcích a požaduje silnější propojení těchto oblastí zavedením minimálního podílu ekologické vyrovnávací plochy v zemědělských oblastech (ten by mohl být stanoven na 5 %);

53.

vyzývá Komisi, aby maximálně podpořila začlenění horských oblastí do světového přírodního dědictví a využila svých možností, které má na mezinárodní úrovni, k ochraně horských oblastí;

54.

poukazuje na jedinečný výskyt vodních zdrojů v horských oblastech, které lze trvale využívat k přírodnímu zavlažování, jako zdroje pitné vody a energie a v lázeňství; důrazně poukazuje na nutnost solidarity mezi oblastmi v horní a dolní části povodí při správě těchto zdrojů; v této souvislosti a v zájmu zamezení případných konfliktů vyzdvihuje potřebu vypracovat společně řešení pro využívání vodních zdrojů v celých dotčených oblastech;

55.

vyzývá Komisi, aby v úzké spolupráci s institucemi Alpské úmluvy prosazovala provádění Protokolu k této Alpské úmluvě, který se týká zemědělství v horských oblastech, aby co nejlépe podporovala propojení zemědělství v horských oblastech s ostatními politikami a aby v této souvislosti učinila kroky potřebné k ratifikaci těch protokolů k Alpské úmluvě, které ještě nepatří k acquis communautaire, a rovněž kroky potřebné k přistoupení Evropské unie jakožto smluvní strany ke Karpatské úmluvě;

56.

vyzdvihuje význam, který má dobrovolnictví (především horští záchranáři, civilní ochrana, charitativní aktivity) pro oblast služeb a rovněž pro kulturní a přírodní dědictví v horách;

57.

oceňuje práci organizací a výzkumných institutů, které se zabývají horskými oblastmi, a zdůrazňuje, že pro vypracování strategie EU pro horské oblasti a podobných opatření je třeba využít jejich odborných znalostí a podnětů;

58.

poukazuje na to, že významnou úlohu hraje podpora vzdělávání a odborné přípravy (i při zaměstnání) a – v zájmu diverzifikace profesních kapacit a možností – podpora iniciativ a projektů celoživotního vzdělávání;

59.

považuje za nezbytné investovat do místních středisek vyšší odborné přípravy pro zemědělské hospodářství v horských oblastech s cílem vyškolit odborníky schopné řídit činnosti v horském prostředí, chránit půdu a rozvíjet zemědělskou činnost;

60.

žádá, aby se věnovala zvláštní pozornost zachování krajiny, budování a modernizaci infrastruktury v nepřístupných horských oblastech a také aby byla překlenuta digitální propast a byly zpřístupněny výsledky rámcových výzkumných programů (např. v oblasti elektronické správy);

61.

poukazuje to, že pro zachování počtu obyvatelstva a konkurenceschopnost jsou nezbytné efektivní místní služby; žádá, aby byly cíleně podporovány místní subjekty činné v oblasti služeb veřejného zájmu;

62.

zdůrazňuje nutnost zaměřit se na udržitelná řešení mobility a přijmout koncepci, která spojuje mezinárodní požadavky týkající se průjezdů či koridorů pro dálkovou dopravu s místními, např. v souvislosti s přístupem do oblastí v různých nadmořských výškách a městskou mobilitou;

63.

žádá pro horské oblasti podporu pro řešení problémů v oblasti dopravy, ochrany proti hluku a zachování krajiny, jež představují základ kvalitního života a udržitelného cestovního ruchu, pomocí opatření ve smyslu „pryč ze silnice“ (např. posílením „citlivých zón“ ve směrnici o nákladech na užívání pozemních komunikací (8);

64.

zdůrazňuje význam území tvořících přechod mezi rovinami a horskými oblastmi, která poskytují cennou součást soukromé a veřejné infrastruktury a služby (např. univerzity, letiště, nemocnice); žádá, aby se podporovalo zlepšování dosažitelnosti těchto zařízení, zejména prostřednictvím hromadné dopravy;

65.

zdůrazňuje, že horské oblasti, které inteligentním způsobem využívají různé zdroje energie, představují „vzor“ pro rozrůzněnou skladbu zdrojů energie, energeticky účinná stavební řešení a využití biopaliv druhé generace a že výzkum vedený tímto směrem je třeba podporovat; zdůrazňuje však, že vývoj biopaliv druhé generace nesmí vést ke konkurenci mezi oblastmi využívanými k produkci pohonných surovin (lada, podrosty, atd.) a pastvinami;

66.

doporučuje členským státům, aby zlepšily strukturu a postupy poskytování finančních příspěvků na podporu rozvoje horských oblastí a zároveň zjednodušily administrativní postupy a přístup ke zdrojům určeným na podporu ochrany a udržitelného využívání bohatství daných oblastí, jakými jsou kulturní dědictví a přírodní a lidské zdroje;

67.

domnívá se, že k zachování dalších činností, jako je využívání biomasy a agroturistiky, a tedy ke zvýšení příjmů místních obyvatel, je v horských oblastech nezbytné udržitelné, modernizované a multifunkční zemědělství; vyzývá Komisi a Radu, aby zejména v SZP a regionální politice zohledňovaly potřeby horských oblastí: příchod nových zemědělců, kompenzace zvláštních nákladů souvisejících s problematickou dostupností, například pokud jde o sběr mléka, zachování služeb v horských oblastech a rozvoj dopravní infrastruktury;

68.

poukazuje na to, že hory a ledovce jsou pro svoje topografické rysy a strukturální znevýhodnění ohroženy změnou klimatu, ale současně mohou sloužit i jako „zkušební laboratoř“ pro inovativní technologie na ochranu klimatu, které napodobují přírodu; žádá Komisi, aby v oblasti ochrany klimatu vypracovala diferencovanou politiku pro horské oblasti a vycházela přitom z již získaných poznatků (např. v rámci Alpské a Karpatské úmluvy); žádá, aby byl proveden výzkum a přijata překlenovací opatření v této oblasti;

69.

žádá, aby koordinační opatření týkající se horských a znevýhodněných oblastí byla funkčně propojena se SZP a s druhým pilířem – rozvojem venkova;

70.

důrazně poukazuje na to, že trvale udržitelné zemědělství a rozvoj horských oblastí mají význam nejen pro obyvatele těchto území, ale také přilehlých oblastí (např. rovin), a že by strategie EU pro horské oblasti měla také ovlivňovat udržitelnost v těchto přilehlých oblastech, pokud jde o zásobování vodou, stabilitu životního prostředí, biologickou rozmanitost, vyvážené rozložení obyvatelstva a kulturní rozmanitost; žádá Komisi, aby při stanovování strategie EU pro horské oblasti prozkoumala možnosti, jak do této strategie užitečně začlenit již existující iniciativy zaměřené na integraci horských oblastí a přiléhajících oblastí;

71.

pověřuje Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova, aby sledoval vývoj v souvislosti s tímto usnesením na Radě a Komisi;

72.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.