This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52008AP0443
Community vessel traffic monitoring and information system ***II European Parliament legislative resolution of 24 September 2008 on the Council common position adopted with a view to the adoption of a directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 2002/59/EC establishing a Community vessel traffic monitoring and information system (5719/3/2008 — C6-0225/2008 — 2005/0239(COD))#P6_TC2-COD(2005)0239 Position of the European Parliament adopted at second reading on 24 September 2008 with a view to the adoption of Directive 2008/…/EC of the European Parliament and of the Council amending Directive 2002/59/EC establishing a Community vessel traffic monitoring and information system
Kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel ***II Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008 ke společnému postoji Rady přijatého za účelem přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (5719/3/2008 — C6-0225/2008 — 2005/0239(COD))
P6_TC2-COD(2005)0239 Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 24 září 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel
Kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel ***II Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008 ke společnému postoji Rady přijatého za účelem přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (5719/3/2008 — C6-0225/2008 — 2005/0239(COD))
P6_TC2-COD(2005)0239 Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 24 září 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel
Úř. věst. C 8E, 14.1.2010, p. 152–170
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
14.1.2010 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
CE 8/152 |
Středa 24. září 2008
Kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel ***II
P6_TA(2008)0443
Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008 ke společnému postoji Rady přijatého za účelem přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (5719/3/2008 — C6-0225/2008 — 2005/0239(COD))
2010/C 8 E/39
(Postup spolurozhodování: druhé čtení)
Evropský parlament,
s ohledem na společný postoj Rady (5719/3/2008 — C6-0225/2008) (1),
s ohledem na svůj postoj v prvním čtení (2) k návrhu Komise předloženému Parlamentu a Radě (KOM(2005)0589),
s ohledem na čl. 251 odst. 2 Smlouvy o ES,
s ohledem na článek 62 jednacího řádu,
s ohledem na doporučení pro druhé čtení dané Výborem pro dopravu a cestovní ruch (A6-0334/2008),
1. |
schvaluje pozměněný společný postoj; |
2. |
pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě a Komisi. |
(1) Úř. věst. C 184 E, 22. 7. 2008, s. 1.
(2) Úř. věst. C 74 E, 20. 3. 2008, s. 533.
Středa 24. září 2008
P6_TC2-COD(2005)0239
Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 24 září 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES, kterou se mění směrnice 2002/59/ES, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Přijetím směrnice 2002/59/ES (4) Evropská unie posílila své kapacity pro předcházení situacím představujícím hrozbu pro bezpečnost lidského života na moři a pro ochranu mořského prostředí. |
(2) |
Vzhledem k tomu, že se tato směrnice týká změn směrnice 2002/59/ES, nebude se většina povinností obsažených v tomto návrhu vztahovat na členské státy bez mořského pobřeží a námořních přístavů; jedinými povinnostmi, které se budou vztahovat na Rakousko, Českou republiku, Maďarsko, Lucembursko nebo Slovensko, budou tudíž povinnosti týkající se lodí plujících pod vlajkou těchto členských států, aniž je dotčena povinnost spolupráce členských států s cílem zajistit návaznost na služby pro řízení námořní dopravy a jiných druhů dopravy, zejména na říční informační služby. |
(3) |
Podle této směrnice by členské státy, které jsou pobřežními státy měly mít možnost vyměňovat si informace, které shromažďují v průběhu kontroly námořního provozu, které provádějí ve oblastech spadajících do jejich působnosti. Systém Společenství pro výměnu informací na moři „SafeSeaNet“ (dále jen „systém SafeSeaNet“) vyvinutý Komisí po dohodě s členskými státy obsahuje na jedné straně síť pro výměnu údajů a na druhé straně standardizaci nejdůležitějších dostupných informací o lodích a jejich nákladech (předběžná zpráva a podávání hlášení). Tento systém tudíž umožňuje zjišťovat u zdroje a sdělovat jakémukoli orgánu přesné a aktuální informace o lodích v evropských vodách, o jejich pohybech a nebezpečných nebo znečišťujících nákladech, jakož i o nehodách na moři. |
(4) |
Aby bylo zaručeno operativní využívání takto získaných informací, je proto důležité, aby infrastruktura nutná pro sběr a výměnu údajů uvedená v této směrnici a zaváděná správními orgány členských států byla začleněna do systému SafeSeaNet. |
(5) |
Z informací ohlašovaných a vyměňovaných podle směrnice 2002/59/ES jsou zvláště významné informace týkající se přesných charakteristik nebezpečných a znečišťujících věcí přepravovaných po moři. V důsledku toho a s ohledem na nedávné nehody na moři by měl být pobřežním orgánům umožněn snadnější přístup k charakteristikám uhlovodíků přepravovaných po moři, což je významný faktor při volbě nejvhodnějších způsobů zvládání nehod, a v případě mimořádné situace by jim mělo být zajištěno přímé spojení s provozovateli, kteří mají nejlepší vědomosti o přepravovaném zboží. |
(6) |
Systémy automatické identifikace lodí (AIS — Automatic Identification System) uvedené v Mezinárodní úmluvě o bezpečnosti lidského života na moři z 1. listopadu 1974(dále jen „úmluva SOLAS“) umožňují nejen zlepšit možnosti v oblasti sledování těchto lodí, ale především zvýšit úroveň jejich bezpečnosti v případě vzájemného přiblížení při plavbě. Z toho důvodu byly tyto systémy začleněny do normativní části směrnice 2002/59/ES. Vzhledem k velkému počtu kolizí za účasti rybářských plavidel, jež byla obchodními loděmi zjevně přehlédnuta nebo sama neviděla obchodní lodě nacházející se v jejich blízkosti, je velmi žádoucí rozšíření uvedeného opatření na rybářská plavidla o délce větší než 15 metrů. V rámci Evropského rybářského fondu lze poskytnout finanční pomoc pro instalaci bezpečnostního systému, jako je AIS, na palubě rybářských plavidel. Mezinárodní námořní organizace (IMO) uznala, že zveřejnění loděmi vysílaných údajů AIS na internetu či jinde pro komerční účely by mohlo ohrozit bezpečnost lodí a přístavů, a vyzvala vlády svých členů, aby v souladu s ustanoveními svých vnitrostátních právních předpisů odradily subjekty od zpřístupňování údajů AIS třetím stranám za účelem jejich zveřejnění na internetu či jinde. Mimoto by přístupné informace AIS o trasách a nákladu lodí neměly ohrozit ani spravedlivou hospodářskou soutěž mezi účastníky lodní dopravy. |
(7) |
Pokud se požaduje instalace AIS, je třeba tuto povinnost chápat rovněž jako požadavek na stálý provoz AIS, kromě případů, kdy mezinárodní pravidla nebo normy stanoví ochranu údajů o plavbě. |
(8) |
Z průzkumů, které si Komise nechala provést, jasně vyplývá, že začlenění AIS do lokalizačních a komunikačních systémů používaných pro účely společné rybářské politiky není užitečné ani proveditelné. |
(9) |
Podle směrnice 2002/59/ES je členský stát, pokud o to požádá, oprávněn požadovat od jiného členského státu informace týkající se určité lodi a nebezpečného nebo znečišťujícího nákladu, který přepravuje. Je třeba zdůraznit, že se tím nerozumějí systematické žádosti jednoho členského státu jinému, ale že takové informace mohou být požadovány pouze z důvodů námořní bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí v mořích. |
(10) |
Směrnice 2002/59/ES stanoví, že členské státy mají přijmout zvláštní opatření, pokud jde o lodě představující vzhledem ke způsobu jejich fungování nebo k jejich stavu možné ohrožení bezpečnosti. Zdá se tedy žádoucí doplnit seznam těchto lodí o lodě, které nemají uspokojivé pojištění nebo finanční záruky nebo na něž upozornili lodivodi nebo přístavní orgány z důvodu zjevných nedostatků, které by mohly ohrozit bezpečnost jejich plavby nebo představovat nebezpečí pro životní prostředí. |
(11) |
V souladu se směrnicí 2002/59/ES se jeví jako nezbytné, pokud jde o nebezpečí, které představuje mimořádně špatné počasí, zohlednit potenciální nebezpečí tvorby ledu pro lodní dopravu. Jestliže se tedy příslušný orgán určený členským státem domnívá, že na základě předpovědi tvorby ledu vydané kvalifikovanou meteorologickou informační službou představují plavební podmínky na moři vážné ohrožení lidského života nebo nebezpečí znečištění, měl by o tom informovat velitele lodí nacházejících se v oblasti jeho působnosti nebo zamýšlejících vplout do přístavu nebo přístavů v dané oblasti nebo tento přístav nebo přístavy opustit. Dotčený orgán by měl mít možnost podniknout veškeré vhodné kroky k zajištění bezpečnosti lidských životů na moři a k ochraně životního prostředí. Podle nařízení 3.1 části A-1 kapitoly II-1 úmluvy SOLAS, odpovídají členské státy za zajištění toho, aby lodi plující pod jejich vlajkou byly navrženy, zkonstruovány a udržovány v souladu s požadavky na strukturu, mechanická a elektrická zařízení stanovenými klasifikačními společnostmi, které byly uznány jejich správními orgány. Členské státy by proto měly stanovit požadavky pro plavbu ve vodách obsahujících led, které by byly v souladu s požadavky subjektů uznaných podle směrnice Rady 94/57/ES ze dne 22. listopadu 1994, kterou se stanoví společná pravidla a normy pro subjekty pověřené inspekcemi lodí a prohlídkami lodí a pro související činnosti námořní správy (5), nebo podle rovnocenných vnitrostátních norem. Členské státy by měly mít možnost ověřit, zda nezbytná dokumentace na palubě poskytuje důkazy o tom, že loď splňuje požadavky na odolnost a výkonnost odpovídající ledovým podmínkám v dotčené oblasti. |
(12) |
Směrnice 2002/59/ES konkrétně stanoví, že členské státy vypracují plány umožňující, pokud to situace vyžaduje, přijímání lodí v nesnázích ve svých přístavech nebo v jakýchkoli jiných chráněných místech za co nejlepších podmínek, aby se omezily následky nehod na moři. S ohledem na pokyny o útočištích pro lodě potřebující pomoc obsažené v příloze rezoluce Mezinárodní námořní organizace A. 949(23) ze dne 13. prosince 2003 (dále jen „rezoluce IMO A.949(23)“), které byly přijaty po přijetí směrnice 2002/59/ES a odkazují spíše na lodě potřebující pomoc ▐ než na lodě v nesnázích, měla by být uvedená směrnice odpovídajícím způsobem pozměněna. Tato směrnice se neodchyluje od pravidel použitelných v případě záchranných akcí, jakými jsou například pravidla stanovená Mezinárodní úmluvou o pátrání a záchraně na moři z roku 1979, kdy jsou ohroženy lidské životy. Tato úmluva tudíž zůstane nadále v plném rozsahu použitelná. |
(13) |
Na základě rezoluce IMO A.949(23)a v návaznosti na práce provedené společně Komisí, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“) a členskými státy, je nezbytně nutné přijmout základní ustanovení, která mají plány pro přijímání lodí potřebujících pomoc obsahovat, aby se zajistilo harmonizované a účinné provádění těchto plánů a vymezil rozsah povinností vyplývajících pro členské státy. |
(14) |
Rezoluce IMO A.949(23)by měla představovat základ pro jakékoli plány připravené členskými státy s cílem účinně reagovat na nebezpečí, které představují lodě potřebující pomoc. Při vyhodnocování rizik spojených s takovým nebezpečím však členské státy s ohledem na své zvláštní okolnosti mohou zohlednit další faktory, jako jsou využívání mořské vody pro výrobu pitné vody a výroba elektrické energie. |
(15) |
Aby bylo dosaženo plné spolupráce s veliteli a posádkami lodí a aby byla získána jejich důvěra, je nutné zajistit, aby se velitelům a posádkám lodi potřebující pomoc dostalo dobrého a spravedlivého zacházení ze strany příslušných orgánů v dotčeném členském státě. Je proto žádoucí, aby členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy uplatňovaly příslušná ustanovení pokynů IMO o spravedlivém zacházení s námořníky v případě nehody na moři . |
(16) |
V případě lodě potřebující pomoc může být nezbytné přijmout rozhodnutí, pokud jde o přijímání takové lodě v útočišti. To je obzvláště důležité v případě nouzové situace na moři, tj. situace, která může způsobit ztrátu lodi nebo je nebezpečná pro životní prostředí či plavbu. Ve všech takových případech je nezbytné, aby v každém členském státě nebo regionu v závislosti na vnitřní struktuře členského státu bylo možné vyzvat nezávislý orgán, který má potřebné pravomoci a odborné znalosti k přijetí nezbytných rozhodnutí, aby pomohl lodi potřebující pomoc s cílem chránit lidské životy a životní prostředí a minimalizovat hospodářské ztráty. Je žádoucí, aby příslušné orgány byly orgány stálými. Tento orgán by zejména měl být oprávněn k přijímání nezávislých rozhodnutí o přijetí lodě potřebující pomoc v útočišti. Za tímto účelem by měl provést předběžné vyhodnocení situace na základě informací uvedených v příslušném plánu přijímání lodí v útočišti. |
(17) |
Plány přijímání lodí potřebujících pomoc by měly přesně popsat jednotlivé články rozhodovacího procesu týkající se vyhlášení pohotovosti a řešení příslušné situace. Dotčené orgány a jejich pravomoci by měly být jasně popsány, stejně jako způsob komunikace mezi zúčastněnými stranami. Použitelné postupy by měly zaručit rychlé přijetí vhodného rozhodnutí na základě specifických odborných znalostí z oblasti námořní dopravy o řešení mimořádných událostí, při kterých lze předpokládat velmi škodlivé důsledky, a na základě odpovídajících informací, které má příslušný orgán k dispozici. |
(18) |
Při vypracování takových plánů by členské státy měly shromáždit informace o možných útočištích na pobřeží tak, aby příslušný orgán mohl v případě nehody nebo mimořádné události na moři jasně a rychle stanovit nejvhodnější oblasti pro přijímání lodí potřebujících pomoc. Takové důležité informace by měly obsahovat popis určitých charakteristik zvažovaných míst a dostupného zařízení a vybavení, aby bylo usnadněno přijímání lodí potřebujících pomoc nebo řešení následků nehody nebo znečištění. |
(19) |
Je důležité vhodným způsobem zveřejňovat seznam příslušných orgánů odpovědných za rozhodování o přijetí lodí v útočišti i seznam orgánů odpovědných za přijímání a zpracování výstražných upozornění. Pro strany, které se účastní námořní záchranné operace, včetně společností zajišťujících záchranu a odvlečení, jakož i pro orgány sousedních členských států, které mohou být postiženy mimořádnou událostí na moři, může být rovněž užitečné mít přístup k důležitým informacím. |
(20) |
Chybějící finanční záruky nebo pojištění nezbavuje členský stát povinnosti pomoci lodi potřebující pomoc a přijmout ji v útočišti, pokud tak může snížit riziko pro posádku a životní prostředí. Ačkoli příslušné orgány mohou ověřit, zda je loď kryta pojištěním nebo jinou finanční zárukou umožňující přiměřené odškodnění nákladů a škod souvisejících s jejím přijetím v útočišti, nesmí žádost o tyto informace záchrannou akci zpozdit. |
(21) |
Je nutné, aby se přístavy, které přijmou loď potřebující pomoc, mohly spolehnout na bezodkladnou náhradu nákladů a všech škod souvisejících s touto akcí. Pro tento účel je důležité uplatňovat nejen směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES [o občanskoprávní odpovědnosti a finančních zárukách majitelů plavidel] (6) a předpisy Mezinárodních fondů pro náhradu škod způsobených ropným znečištěním, ale i Mezinárodní úmluvu o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996, Mezinárodní úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 2001 a Úmluvu o odstraňování lodních vraků z roku 2007. Členské státy by proto měly tyto úmluvy ratifikovat co nejdříve. Ve výjimečných případech zajistí náhradu nákladů a hospodářských ztrát, které utrpěl přístav v důsledku přijetí lodě v útočišti, členské státy, zejména pokud tyto náklady a hospodářské ztráty nejsou kryty finančními zárukami ze strany majitele lodi ani jinými stávajícími vyrovnávacími mechanismy. |
(22) |
Konkrétní funkcí kontrolních opatření pro provoz plavidel a opatření pro směrování lodí je umožnit členským státům získávat pravdivé informace o lodích plujících v jejich výsostných vodách a umožnit jim tak přijímat v případě potřeby účinnější opatření proti možnému nebezpečí. Sdílení získaných informací napomáhá zlepšovat jejich kvalitu a usnadňuje jejich zpracování. |
(23) |
V souladu se směrnicí 2002/59/ES dosáhly členské státy a Komise významného pokroku v oblasti harmonizování elektronické výměny údajů, zejména pokud jde o přepravu nebezpečných a znečišťujících věcí. Systém SafeSeaNet vyvíjený od roku 2002 by nyní měl být zaveden jako referenční síť na úrovni Společenství. Je důležité zajistit, aby projekt SafeSeaNet nezvýšil administrativní ani finanční zátěž nebo náklady odvětví, aby tyto kroky byly v souladu s mezinárodními předpisy a aby byla zohledněna důvěrná povaha údajů vzhledem k jejich možnému komerčnímu zneužití. |
(24) |
Pokrok dosažený v nových technologiích, a zejména v oblasti jejich vesmírných aplikací, jako jsou systémy satelitního sledování plavidel ▐, zobrazovací systémy nebo ▐ systém Galileo , teď umožňuje rozšířit kontrolu provozu na oblasti vzdálenější od pobřeží a tím zajistit lepší pokrytí evropských vod. Mimoto IMO upravila úmluvu SOLAS za účelem zohlednění vývoje v oblasti námořní bezpečnosti a ochrany životního prostředí v mořích s cílem vytvořit celosvětové systémy pro identifikaci a sledování lodí na velké vzdálenosti (LRIT). V souladu se strukturou schválenou IMO, která umožňuje vytváření regionálních datových center LRIT, a s ohledem na zkušenosti s projektem SafeSeaNet by mělo být zřízeno evropské datové centrum LRIT za účelem shromažďování a správy údajů LRIT. Aby členské státy mohly získat údaje LRIT, budou se muset napojit na evropské datové centrum LRIT. |
(25) |
Aby se dosáhlo úspor nákladů a zabránilo zbytečné instalaci zařízení na paluby lodí plujících v námořních oblastech, které jsou pokryty monitorovacími stanicemi AIS, měly by být údaje AIS začleněny do systému LRIT. Za tímto účelem by členské státy a Komise měly vyvíjet veškeré nezbytné iniciativy, zejména v rámci IMO. |
(26) |
Aby bylo zaručeno co nejlepší a na úrovni Společenství harmonizované využívání informací získávaných podle směrnice 2002/59/ES v oblasti námořní bezpečnosti, mělo by být Komisi umožněno tyto údaje v případě potřeby zpracovávat a využívat a předávat je orgánům určeným členskými státy. |
(27) |
Vývoj systému „Equasis“ v této souvislosti ukázal, jak je důležité podporovat „kulturu námořní bezpečnosti“, zejména u provozovatelů námořní dopravy. Komise by měla mít možnost přispívat k rozšiřování veškerých informací souvisejících s námořní bezpečností, zejména prostřednictvím tohoto systému. |
(28) |
Informace, které jsou shromažďovány podle této směrnice, mohou být šířeny a užívány pouze za účelem předcházení situacím, v nichž jsou na moři ohroženy lidské životy, a za účelem ochrany životního prostředí v mořích. Je tudíž žádoucí, aby Komise přezkoumala, jak je možné řešit případné problémy spojené s bezpečností sítí a informací. |
(29) |
Nařízení (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se zřizuje Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) (7), soustřeďuje úkoly výborů zřízených podle příslušných právních předpisů Společenství o námořní bezpečnosti, zabránění znečištění z lodí a ochraně životních a pracovních podmínek na lodích. Dosavadní výbor by se tudíž měl nahradit Výborem pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS). |
(30) |
Rovněž by se měly zohlednit změny mezinárodních nástrojů, na které je odkazováno. |
(31) |
Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8). |
(32) |
Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změnám směrnice 2002/59/ES v návaznosti na související změny mezinárodních úmluv, protokolů, předpisů a rezolucí, ke změnám příloh I, III a IV s ohledem na získané zkušenosti, ke stanovení požadavků týkajících se instalace zařízení LRIT na palubách lodí plujících ve vodách pokrytých stálými stanicemi AIS členských států, ke stanovení politiky a zásad přístupu k informacím v evropském datovém centru LRIT a ke změnám definic, odkazů a příloh tak, aby byly v souladu s právními předpisy Společenství nebo s mezinárodními právními předpisy. Jelikož uvedená opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky uvedené směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES. |
(33) |
V souladu s nařízením ║ Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (9), poskytuje ║ agentura ║ Komisi a členským státům nezbytnou podporu při provádění směrnice 2002/59/ES. ▐ |
(34) |
Směrnice 2002/59/ES by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna, |
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
Článek 1
Změny
Směrnice 2002/59/ES se mění takto:
1) |
Název se nahrazuje tímto: |
2) |
Článek 1 se mění takto :
|
3) |
Článek 2 se mění takto :
|
4) |
Článek 3 se mění takto:
|
5) |
doplňuje se nový článek, který zní: „Článek 4a Výjimky 1. Členské státy mohou osvobodit linkovou dopravu mezi přístavy umístěnými na jejich území od povinností uvedených v článku 4, jestliže jsou splněny tyto podmínky:
2. Jestliže je linková doprava provozována mezi dvěma nebo více státy, z nichž alespoň jeden je členským státem, může kterýkoliv ze zúčastněných členských států požádat ostatní členské státy o udělení výjimky pro tuto dopravu. Při udělování výjimky dotčené dopravě v souladu s podmínkami uvedenými v odstavci 1 všechny zúčastněné členské státy včetně dotčených pobřežních států vzájemně spolupracují. 3. Členské státy pravidelně ověřují, zda jsou podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 plněny. Jestliže alespoň jedna z těchto podmínek není nadále plněna, členské státy výjimku dotčené společnosti okamžitě odejmou. 4. Členské státy předají Komisi seznam společností a lodí, kterým byla udělena výjimka podle tohoto článku, a každou aktualizaci tohoto seznamu. “ |
6) |
Vkládají se nové články, které znějí: „Článek 6a Používání systémů automatické identifikace (AIS) rybářskými plavidly Každá rybářská loď o celkové délce větší než 15 metrů plující pod vlajkou členského státu a registrovaná ve Společenství, nebo plující ve vnitřních nebo teritoriálních vodách členského státu, nebo vykládající svůj úlovek v přístavu členského státu, musí být v souladu s časovým plánem stanoveným v příloze II části I bodě 3 vybavena AIS (třídy A), který vyhovuje výkonnostním normám IMO. Rybářská plavidla vybavená systémem AIS tento systém trvale udržují v provozu. Ve výjimečných případech může být systém AIS vypnut, pokládá-li to velitel plavidla za nutné v zájmu bezpečnosti nebo zabezpečení svého plavidla. ║ Článek 6b Používání systémů pro identifikaci a sledování lodí na velké vzdálenosti (LRIT) 1. Každá loď provozující mezinárodní plavby a připlouvající do přístavu některého ze členských států musí být v souladu s nařízením 19 kapitoly V úmluvy SOLAS a se standardy výkonu a funkčními požadavky přijatými IMO vybavena systémem LRIT. Regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst. 2 Komise stanoví ve spolupráci s členskými státy postupy a požadavky pro instalaci zařízení LRIT na palubách lodí plujících ve vodách pokrytých stálými stanicemi AIS členských států a navrhne organizaci IMO případná odpovídající opatření. 2. Členské státy a Komise spolupracují za účelem zřízení Evropského datového centra LRIT, které bude zpracovávat informace o identifikaci a sledování na velké vzdálenosti. Evropské datové centrum LRIT je součástí Evropského sytému pro výměnu námořních informací SafeSeaNet. Náklady na změnu vnitrostátních prvků SafeSeaNet s cílem začlenit informace LRIT nesou členské státy. Členské státy se napojí na evropské datové centrum LRIT a udržují s ním kontakt. 3. Komise stanoví politiku a zásady přístupu k informacím uchovávaným v evropském datovém centru LRIT regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst. 2.“ |
7) |
Článek 12 se nahrazuje tímto: „Článek 12 Povinnosti přepravce 1. Přepravci, kteří v přístavu členského státu nabízejí k přepravě ▐ nebezpečné nebo znečišťující věci , dodají veliteli nebo provozovateli lodě bez ohledu na její rozměr a před naložením zboží na palubu prohlášení obsahující tyto informace:
2. Pokud mají plavidla připlouvající z přístavu vně Společenství a směřující do přístavu některého členského státu nebo chystající se zakotvit v jeho výsostných vodách na palubě nebezpečné nebo znečišťující zboží, musí disponovat prohlášením přepravce obsahujícím následující informace:
3. Je povinností a odpovědností přepravce ▐ zajistit, aby náklad nabízený k přepravě byl skutečně ten, který je deklarován v souladu s odstavci 1 a 2 .;“ |
8) |
V článku 14 druhém pododstavci se písmeno c) nahrazuje tímto:
|
9) |
V čl. 16 odst. 1 se doplňují nová písmena, která znějí:
|
10) |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 18a Opatření v případě nebezpečí způsobeného výskytem ledu 1. Domnívají-li se příslušné orgány, že s ohledem na ledové podmínky existuje vážné ohrožení bezpečnosti lidského života na moři nebo ochrany jejich námořních nebo pobřežních oblastí anebo námořních nebo pobřežních oblastí jiných států:
2. Opatření přijatá podle odstavce 1 se zakládají, pokud jde o údaje o ledu, na předpovědích ledových podmínek a předpovědích počasí poskytnutých kvalifikovanou meteorologickou informační službou uznávanou příslušným členským státem.;“ |
11) |
Článek 19 se mění takto:
|
12) |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 19a Příslušný orgán pro přijímání lodí potřebujících pomoc 1. Každý členský stát určí příslušný orgán, který má potřebné odborné znalosti a je nezávislý, neboť má pravomoc rozhodovat z vlastní iniciativy během záchranné akce o přijetí lodí s cílem:
2. Orgán uvedený v odstavci 1 převezme odpovědnost za provedení plánů uvedených v článku 20a. 3. Orgánu uvedenému v odstavci 1 mimo jiné přísluší:
|
13) |
Článek 20 se nahrazuje tímto: „Článek 20 Přijímání lodí potřebujících pomoc v útočištích 1. Orgán uvedený v článku 19a rozhoduje o přijetí lodi v útočišti. Tento orgán zajistí, aby se na lodě v nouzových situacích vztahovalo předchozí posouzení situace provedené na základě plánů uvedených v článku 20a a aby byly přijaty v útočišti v případě, že to umožní snížit nebo odstranit průvodní riziko . 2. Orgány uvedené v odstavci 1 se pravidelně setkávají, aby si vyměnily své odborné poznatky a zlepšily opatření přijatá na základě tohoto článku. Při vzniku zvláštních situací se mohou sejít kdykoli.;“ |
14) |
Vkládají se nové články, které znějí: „Článek 20a Plány pro přijímání lodí potřebujících pomoc 1. Členské státy vypracují plány pro reakci na nebezpečí, které představují lodě potřebující pomoc v jejich výsostných vodách , a pro zajištění přijetí lodí a ochrany lidských životů . 2. Plány uvedené v odstavci 1 se vypracují po konzultaci dotčených stran a na základě rezolucí IMO A.949(23) a A.950(23), a obsahují alespoň tyto údaje:
3. Členské státy zveřejní názvy příslušného orgánu uvedeného v článku 19a a orgánů určených k přijímání a zpracování výstražných upozornění, jakož i jejich kontaktní adresy . Členské státy sdělí na požádání sousedním členským státům příslušné informace týkající se těchto plánů. Při provádění postupů stanovených v plánech pro přijímání lodí potřebujících pomoc členské státy zajistí, aby příslušné informace byly zpřístupněny stranám, které se účastní operací. Požádají-li o to členské státy, mají subjekty přijímající informace podle druhého a třetího pododstavce povinnost zachovávat důvěrnost. 4. Členské státy informují Komisi do … (11) o opatřeních přijatých k provedení tohoto článku. ║ Článek 20b Režim občanskoprávní odpovědnosti a finančních záruk 1. Členské státy stanoví režim občanskoprávní odpovědnosti majitelů lodí a zajistí, aby se právo majitelů lodí omezit svou odpovědnost řídilo všemi ustanoveními úmluvy z roku 1996. 2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby každý majitel lodi plující pod jejich vlajkou poskytl finanční záruku občanskoprávní odpovědnosti v souladu s horní hranicí stanovenou úmluvou z roku 1996. 3. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby každý majitel lodi plující pod vlajkou třetího státu poskytl v souladu s odstavcem 2 finanční záruku, jakmile tato loď vpluje do jeho výlučné hospodářské oblasti nebo rovnocenné oblasti. Tato finanční záruka musí být platná po dobu alespoň tří měsíců od data, kdy je vyžadována. Článek 20c Finanční záruka pro případ opuštění námořníků 1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby každý majitel lodi plující pod jejich vlajkou poskytl finanční záruku určenou na ochranu námořníků pracujících na palubě této lodi pro případ opuštění v souladu s rezolucí IMO A.930(22). 2. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby každý majitel lodi plující pod vlajkou třetího státu poskytl v souladu s odstavcem 1 finanční záruku, jakmile tato loď vpluje do přístavu nebo námořního terminálu v jeho výsostných vodách nebo zakotví v oblasti spadající do jeho působnosti. 3. Členské státy zajistí dostupnost systému finanční záruky pro případ opuštění námořníků v souladu s rezolucí IMO A.930(22). Článek 20d Osvědčení o finanční záruce 1. Existence a platnost finančních záruk uvedených v článcích 20b a 20c musí být potvrzena jedním nebo několika osvědčeními. 2. Osvědčení vydávají příslušné úřady členských států po ověření skutečnosti, že majitel lodi splňuje ustanovení této směrnice. Příslušné úřady také při vydávání osvědčení zohlední, zda ručitel vykonává obchodní činnost v EU. Pokud jde o loď zaregistrovanou v členském státě, osvědčení vydává nebo potvrzuje příslušný úřad státu registrace lodi. Pokud jde o loď zaregistrovanou ve třetím státě, může osvědčení vydat nebo potvrdit příslušný úřad kteréhokoliv členského státu. 3. Komise stanoví podmínky vydávání a platnosti osvědčení, zejména kritéria a způsob udělování, stejně jako opatření týkající se poskytovatelů finančních záruk. Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst. 2. 4. Osvědčení musí obsahovat tyto údaje:
5. Osvědčení se vystavují v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, který je vydává. Není-li použitým jazykem angličtina ani francouzština, musí text obsahovat překlad do jednoho z těchto jazyků. Článek 20e Oznámení o osvědčení o finanční záruce 1. Osvědčení se musí nacházet na palubě lodi a jeho kopie musí být uložena u úřadu, který vede registrační rejstřík, v němž je loď zapsána, nebo pokud loď není registrována v členském státě, u úřadu státu, který vydal nebo potvrdil osvědčení. Dotčený úřad zašle kopii certifikačního spisu úřadu Společenství uvedenému v článku 20i, který ji zařadí do rejstříku. 2. Provozovatel, agent nebo velitel lodi plující do výlučné hospodářské oblasti nebo rovnocenné oblasti členského státu v případech uvedených v článku 20b oznámí orgánům tohoto členského státu, že má na palubě osvědčení o finanční záruce. 3. Provozovatel, agent nebo velitel lodi plující do přístavu nebo námořního terminálu spadajícího do jurisdikce členského státu, nebo který má zakotvit ve vodách spadajících do jurisdikce členského státu v případech uvedených v článku 20c, oznámí orgánům tohoto členského státu, že má na palubě osvědčení o finanční záruce. 4. Informace uvedené v odstavci 1 si příslušné orgány členských států mohou navzájem vyměňovat prostřednictvím systému SafeSeaNet. Článek 20f Sankce Členské státy dohlížejí na dodržování pravidel stanovených v této směrnici a za jejich porušování ukládají sankce. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Článek 20g Vzájemné uznávání osvědčení o finanční záruce členskými státy Každý členský stát uznává osvědčení vydaná nebo potvrzená jiným členským státem podle článku 20d pro všechny účely této směrnice a má za to, že mají stejnou hodnotu jako osvědčení vydaná a potvrzená jím samotným, i když se jedná o loď, která není registrována v žádném členském státě. Členský stát může kdykoliv požádat stát, který vydal nebo potvrdil osvědčení, o výměnu názorů, má-li za to, že pojišťovateli nebo garantu uvedenému na osvědčení finanční situace nedovoluje zhostit se závazků, které tato směrnice ukládá. Článek 20h Přímá žaloba proti poskytovateli finanční záruky občanskoprávní odpovědnosti Všechny žádosti o náhradu škody způsobené lodí lze směřovat přímo na poskytovatele finanční záruky pokrývající občanskoprávní odpovědnost majitele lodi . Poskytovatel finanční záruky může na svoji obranu využívat jakékoliv právní prostředky, kterých by se mohl dovolávat i samotný majitel lodi, s výjimkou prostředků, jež se zakládají na úpadku nebo likvidaci majitele lodi . Poskytovatel finanční záruky může rovněž využít skutečnosti, že ztráty nebo škody vyplývají z úmyslného jednání či úmyslné chyby majitele lodi. Nemůže však využít žádný z právních prostředků, jichž by mohl využít v případě žaloby podané majitelem lodi proti němu. Poskytovatel finanční záruky může v každém případě požadovat na majiteli lodi, aby se připojil k řízení. Článek 20i Úřad Společenství Zřizuje se úřad Společenství, jehož úkolem je vést úplný rejstřík vydaných osvědčení, kontrolovat a aktualizovat jejich platnost a ověřovat existenci finančních záruk registrovaných třetími zeměmi. Článek 20j Finanční záruky a náhrady 1. Chybějící osvědčení o pojištění nebo chybějící finanční záruka neosvobozuje členský stát od povinnosti provést předběžné vyhodnocení a přijmout rozhodnutí podle čl. 20 odst. 1, ani není dostatečným důvodem pro to, aby členský stát odmítl přijmout loď v útočišti. 2. Aniž je dotčen odstavec 1, může členský stát při přijetí lodě v útočišti požádat provozovatele, agenta nebo velitele lodě o předložení osvědčení o pojištění nebo o finanční záruku ve smyslu této směrnice, které pokrývají občanskoprávní odpovědnost daného provozovatele, agenta nebo velitele lodě za škody způsobené lodí. Vyžádání tohoto osvědčení nesmí vést k prodlevám při přijímání lodě potřebující pomoc. 3. Členské státy zajistí náhradu nákladů a možných hospodářských ztrát vzniklých přístavu v důsledku rozhodnutí přijatého v souladu s čl. 20 odst. 1, jestliže tyto náklady nebo hospodářské ztráty nejsou v přiměřené lhůtě vyrovnány majitelem nebo provozovatelem lodi podle této směrnice a stávajících finančních vyrovnávacích mechanismů.; “ |
15) |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 22a Systém SafeSeaNet 1. Členské státy zavedou na vnitrostátní nebo místní úrovni systémy pro správu námořních informací, aby bylo zajištěno zpracování informací uvedených v této směrnici. 2. Komunikační systémy zavedené podle odstavce 1 musí umožnit operativní využívání získaných informací, a zejména musejí splňovat podmínky stanovené v článku 14. 3. S cílem zajistit účinnou výměnu informací uvedených v této směrnici členské státy zajistí, aby vnitrostátní nebo místní systémy zavedené za účelem získávání, zpracování a uchovávání těchto informací, mohly být propojeny se systémem SafeSeaNet. Komise zajistí, aby systém SafeSeaNet byl v provozu nepřetržitě. Hlavní zásady systému SafeSeaNet jsou stanoveny v příloze III. 4. Při provozování činnosti v rámci regionálních dohod nebo přeshraničních, meziregionálních či mezinárodních projektů členské státy zajistí, aby vytvořené informační systémy nebo sítě odpovídaly požadavkům této směrnice a aby byly slučitelné a propojené se systémem SafeSeaNet. “ |
16) |
Článek 23 se mění takto:
|
17) |
Vkládá se nový článek, který zní: „Článek 23a Zpracovávání a správa informací o námořní bezpečnosti 1. V případě potřeby Komise zajistí zpracování, využití a předávání informací získaných podle této směrnice, orgánům určeným členskými státy. 2. Komise podle potřeby přispívá k rozvoji a provozu systémů pro sběr a šíření údajů týkajících se námořní bezpečnosti, zejména prostřednictvím systému „Equasis“ nebo jakéhokoli jiného rovnocenného veřejného systému.;“ |
18) |
V článku 24 se doplňují nové pododstavce, které znějí: „ Členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy ověří, že zveřejněním údajů AIS a LRIT, které jsou přenášeny loděmi, není ohrožena bezpečnost nebo ochrana životního prostředí nebo hospodářská soutěž mezi provozovateli lodí. Zejména nedovolí veřejné šíření informací týkajících se podrobností o nákladu a o osobách na palubě, pokud nedá k takovému využití svolení velitel nebo provozovatel lodi. Komise prošetří případné problémy s bezpečností sítí a informací, které mohou souviset s opatřeními stanovenými v této směrnice, zejména v článcích 6, 6a, 14 a 22a, a navrhne případné vhodné změny přílohy III s cílem zvýšit bezpečnost sítě. “ |
19) |
Články 27 a 28 se nahrazují tímto: „Článek 27 Postup pro přijímání změn 1. Definice v článku 3, odkazy na nástroje Společenství a Mezinárodní námořní organizace a přílohy mohou být měněny regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst. 2 s cílem uvést je do souladu s právními předpisy Společenství nebo mezinárodními právními předpisy přijatými, pozměněnými nebo uvedenými v platnost, pokud tyto změny nerozšiřují oblast působnosti této směrnice. 2. Dále mohou být přílohy I, III a IV měněny regulativním postupem s kontrolou podle čl. 28 odst 2. na základě zkušeností získaných při uplatňování této směrnice, pokud tyto změny nerozšiřují oblast působnosti této směrnice . Článek 28 Postup projednávání ve výboru 1. Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002. (12). 2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí. |
20) |
V příloze I se odrážka X bodu 4 nahrazuje tímto:
|
21) |
V příloze II části I se doplňuje nový bod, který zní:
|
Článek 2
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do … (17).▐ Sdělí Komisi znění uvedených předpisů a srovnávací tabulku mezi nimi a touto směrnicí .
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
1. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 3
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 4
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
V … dne …
Za Evropský parlament
předseda
Za Radu
předseda nebo předsedkyně
(1) Úř. věst. C 318, 23. 12. 2006, s. 195.
(2) Úř. věst. C 229, 22. 9. 2006, s. 38.
(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007(Úř. věst. C 74 E, 20. 3. 2008, s. 533) společný postoj Rady ze dne 6. června 2008 (Úř. věst. C 184 E, 22. 7. 2008, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008.
(4) Úř. věst. L 208, 5. 8. 2002, s. 10.
(5) Úř. věst. L 319, 12. 12. 1994, s. 20 .
(6) Úř. věst. L .
(7) Úř. věst. L 324, 29. 11. 2002, s. 1.
(8) Úř. věst. L 184, 17. 7. 1999, s. 23.
(9) Úř. věst. L 208, 5. 8. 2002, s. 1.
(10) Úř. věst. L … ”
(11) 18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost.
(12) Úř. věst. L 324, 29. 11. 2002, s. 1. ║“
(13) 3 roky po vstupu této směrnice v platnost.
(14) 4 roky po vstupu této směrnice v platnost.
(15) 5 roky po vstupu této směrnice v platnost.
(16) 18 měsíců po vstupu této směrnice v platnost.“
(17) 12 měsíců od data vstupu této směrnice v platnost.