22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/32

1.1

Akční program Agenda 2000, přijatý Evropskou radou v březnu 1999 v Berlíně, ustanovuje politiku rozvoje venkova jako 2. pilíř společné zemědělské politiky. Jejím cílem je doprovázet reformy politik trhů na celém území Evropské unie. Nová reforma, přijatá v červnu 2003, tak potvrdila úlohu druhého pilíře společné zemědělské politiky (SZP), především zavedením nových opatření týkajících se propagace výrobků, bezpečnosti potravin a životních podmínek zvířat. Tato orientace se v praxi projeví navýšením finančních prostředků určených na rozvoj venkova.

1.2

Dle závěrů Konference v Salcburku (listopad 2003) předložila Komise ve svém sdělení k finančním perspektivám a v návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, tři hlavní cíle své budoucí politiky rozvoje venkova, a sice:

1.3

Evropský hospodářský a sociální výbor přisuzuje těmto návrhům zvláštní pozornost. Stanovisko z vlastní iniciativy „2. pilíř SZP: perspektivy úpravy politiky rozvoje venkovských území“ (1) upřesňuje, že otázka rozvoje venkova souvisí s dalšími problematikami na vyšší úrovni, jimiž jsou:

1.4

Ve snaze o lepší pochopení a pojednání všech otázek upřesnil Výbor ve svém výše zmíněném stanovisku základní principy, na nichž je třeba založit budoucí politiku rozvoje venkova:

V logické návaznosti na svoji činnost hodlá Výbor předložit ostatním institucím vlastní stanovisko k návrhu Komise, podrobněji pojednávající o rozvoji venkova.

1.5

Evropská komise se podrobně poradila se zúčastněnými subjekty a Výbor měl několikrát možnost zúčastnit se tvorby různých návrhů, zejména formou poradních výborů. Tato široká diskuse dokazuje otevřenost Komise a Výbor tak vyjadřuje přání, aby daným návrhům dala zaznít v rámci již probíhajícího legislativního procesu.

1.6

Výbor zformuluje stanovisko k novému právnímu základu pro financování různých opatření týkajících se fondů EZFRV a EZOZF (KOM(2004) 489 v konečném znění – 2004/0164 (CNS) (2)). Administrativní aspekty provádění programů rozvoje venkova budou proto projednány v tomto stanovisku.

2.1

Návrh Komise je součástí cíle dosáhnout lepší čitelnosti a transparentnosti politiky Společenství pro rozvoj venkova. Proto také navrhuje založení speciálního fondu (FEADER – Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, EZFRV), jenž bude přispívat na podporu trvalého rozvoje venkova v celém Společenství jako doplněk k politikám trhu a podpory příjmů prováděných v rámci SZP, politiky soudržnosti a společné politiky pro rybolov.

2.2

Pro dosažení vyšší ucelenosti mezi cíli stanovenými na evropské úrovni a prováděním programů rozvoje venkova navrhuje Evropská komise založit strategický plán Společenství pro rozvoj venkova. Tento plán by byl schválen Radou. Členské státy by měly za úkol vypracovat své národní strategické plány s ohledem na tato témata. Vypracování těchto plánů a programů rozvoje venkova by mělo proběhnout v rámci úzké spolupráce mezi Komisí, členským státem a orgány určenými členským státem (orgány regionálních a místních samospráv, sociální a hospodářští partneři a všichni ostatní partneři zastupující občanskou společnost).

2.3

Navíc k harmonogramu programu Komise navrhuje, aby každý členský stát vypracoval souhrnné výroční hodnocení na základě uplynulých akcí v rámci programů rozvoje venkova za použití ukazatelů definovaných v národních strategických plánech a na základě výsledků průběžného hodnocení provedeného zvlášť pro každý program. Komise vypracuje a předloží výroční zprávu Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

2.4

Komise navrhuje nově uspořádat 26 stávajících opatření s novými návrhy opatření, jako jsou financování programu NATURA 2000, lesnicko-environmentální opatření nebo školení volených zástupců na místních úrovních v přípravě územního plánu, to vše na třech osách s jasně stanovenými cíli a za následujících minimálních finančních podpor pro každou osu:

2.4.1

Osa I je zaměřena na zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského a lesnického sektoru. Předpokládá se rozdělení opatření do čtyř kategorií:

2.4.2

Osa II „životní prostředí a územní plánování“ se týká trvalého využití zemědělské a lesní půdy. U opatření „znevýhodněná zóna“ je přepracováno vymezení přechodných zón (výhradně pomocí přírodních kritérií). Kromě toho je obecná podmínka respektovat předpisy upravující zemědělství a lesnictví na místní i národní úrovni (podmínky pro udělení přímé podpory v rámci 1. pilíře SZP) uvalena na příjemce podpory.

2.4.3

Osa III „zvýšení kvality života a diverzifikace ekonomiky venkova“ se týká opatření upravujících diverzifikaci ekonomiky venkova prostřednictvím podpory pro vytváření nezemědělských činností provozovaných zemědělci či nezemědělci a zvyšování kvality života ve venkovském prostředí (nezbytné služby, infrastruktura) a opatření na podporu osvojení dovedností a aktivního přístupu místních volených zástupců, již mají za úkol vypracovávat a provádět místní rozvojové strategie.

2.5

Iniciativa LEADER se rozšiřuje na všechny tři osy a musí pokrýt minimálně 7 % celkového programu fondů rozvoje venkova. Komise navrhuje, aby k tomuto programu byla vyčleněna výkonnostní rezerva (3 % EZFRV).

2.6

Z finančního hlediska Komise navrhuje vyčlenit pro tuto politiku na období 2007-2013 částku 88,75 miliard eur. Každý rok se fond zvýší o modulaci, a to u všech tří os (zhruba 8 miliard eur za stejné období).

3.1

Výbor vyjadřuje potěšení nad návrhem Komise, jenž na jedné straně zahrnuje vytvoření speciálního fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a na druhé fondu pro politiku trhů se zemědělskými výrobky a přímé platby (FEAGA). Výbor si dále všímá, že tento legislativní návrh je v souladu se závěry konference v Salcburku o rozvoji venkova v rozšířené Evropské unii. Přesto by rád upozornil Evropský parlament a Radu na nutné úpravy, jež bude nutno učinit vzhledem k principům politiky rozvoje venkova, jež Výbor připomněl ve svém stanovisku z vlastní iniciativy.

3.2

Návrh na zvláštní fond pro rozvoj venkova především nelze realizovat bez napojení na jednu ze stávajících politik Evropské unie. Závěry konference v Salcburku, deklarace ze zasedání Rady v Lucemburku v červnu 2003 a doporučení EHSV (3) zdůrazňují, že politika rozvoje venkova (2. pilíř SZP) musí jít ruku v ruce s úpravou zemědělství (1. pilíř SZP). Proto EHSV vyjadřuje přání znovu zavést do článku 3 návrhu odkaz na článek 33 smlouvy, kde se definují obecné cíle Společné zemědělské politiky.

1.

Fond přispívá k podpoře udržitelného rozvoje venkova prostřednictvím Společenství způsobem doplňujícím a doplňuje další nástroje společné zemědělské politiky (podpora trhu a příjmů v rámci společné zemědělské politiky politiky soudržnosti a společné rybářské politiky). Dále přispívá k naplňování cílů uvedených v článku 33 smlouvy.

2.

3.3

Výbor se domnívá, že hospodářský rozvoj venkovských oblastí závisí rovněž na vzájemné spolupráci zemědělských a nezemědělských subjektů. S potěšením zaznamenává návrhy opatření ve prospěch nezemědělských činností a podpory malých a středních podniků, a to v souladu s Evropskou chartou pro malé podniky, jež má skutečně velký význam pro vytváření pracovních míst ve venkovských oblastech.

3.4

Procesy hodnocení a úpravy cílů tohoto fondu nezohledňují harmonogram provádění Společné zemědělské politiky. Komise totiž zdůraznila, že reforma SZP schválená v červnu 2003 bude mít různé účinky na různých územích a že období 2008-2009 bude na jedné straně znamenat upuštění od zjednodušeného režimu pro nové členské státy a hodnocení Komise aplikace různých systémů odpojování na straně druhé. Zdá se tedy, že bude nutné, aby se strategický průběh Politiky rozvoje venkova na evropské úrovni řídil harmonogramem 1. pilíře SZP.

1.

Poprvé v roce 2009 a na počátku každého roku předloží Komise výroční zprávu, ve které shrne hlavní úspěchy, trendy a úkoly týkající se uskutečňování národních strategických plánů a strategických pokynů Společenství, stejně jako v oblasti dopadů SZP a hlavních tendencí mezinárodních trhů se zemědělskými výrobky na venkově.“

3.5

Výbor ve svém stanovisku z vlastní iniciativy ze dne 1. července 2004 (4) posoudil finanční návrh Komise jako skromný ve světle vyhlášených cílů. Globální rozpočet na rozvoj venkova by totiž měl představovat téměř 96 miliard eur pro evropskou pětadvacítku na období 2007-2013, oproti 65 miliardám eur pro současných patnáct zemí EU. I když Komise v preambuli k dokumentu COM(2004) 490 píše, že více než 50 % obyvatel Evropské unie žije ve venkovských oblastech, bude rozpočet přiznaný fondu EZFRV odpovídat 28 % výdajů vyčleněných na regionální politiku a 32,5 % výdajů na 1. pilíř SZP (včetně modulace). Je proto třeba zabránit tomu, aby se EZFRV stal jediným finančním nástrojem na podporu venkovských oblastí. To by totiž vedlo k ghetoizaci venkovských oblastí.

3.5.1

Z výše uvedeného vyplývá nutnost posílit vzájemné propojení této politiky s regionální politikou a s politikou rozvoje lidských zdrojů (Evropský sociální fond). Proto Výbor vyjadřuje pochybnost nad nutností financování malých venkovských infrastruktur pouze prostřednictvím politiky rozvoje venkova a zřizovat sekci pro školení místních úředníků, jež spadá do působnosti ESF.

3.5.2

Výbor velice vítá zřízení minimálního rozpočtu vyhrazeného pro strukturálně méně rozvinuté oblasti (31 miliard eur). Tato suma bude vyšší než současná, tedy 21 miliard eur.

3.5.3

Rozpočet pro LEADER se zvýší ze 2,2 miliard eur na 8,8 miliard eur (7 % z EZFRV +3 % výkonnostní rezervy), což představuje nejvyšší procentuální nárůst. Výbor vyjadřuje potěšení nad integrací iniciativy LEADER jako plnohodnotné osy politiky rozvoje venkova, což napomůže účasti občanské společnosti na rozvoji venkovských oblastí. Třebaže je metoda stejně důležitá jako cíle, Výbor nicméně vyjadřuje politování nad skutečností, že prioritu již nemá cíl provádět inovační nebo pilotní činnosti. Konečně Výbor upozorňuje Komisi na reálné riziko spojené s případným příliš vysokým finančním závazkem. Je politováníhodné, že v napjaté rozpočtové situaci se osa Leader nemůže těšit plné realizaci z administrativních důvodů a z důvodu omezených veřejných financí na místních úrovních. Výbor proto navrhuje, aby byla snížena minimální sazba pro všechny členské státy (minimální sazba 4 % by byla pro současné plánování vhodnější). Tato minimální sazba nijak nebrání možnosti kteréhokoli členského státu rozvinout iniciativu Leader ve vyšší míře.

3.5.4

Zůstalo by tak zhruba 50 miliard eur na financování klasických činností z fondu pro rozvoj venkova. Tato suma se zvýší o pouhých 8 miliard eur finančním přesunem z 1. do 2. pilíře SZP. Výbor proto žádá, aby byly fondy vytvořené modulací byly vyčleněny pouze pro osy I a II, jež tak budou moci naplnit průběžný cíl adaptace zemědělství. Tato alokace rovněž nijak neohrozí částky, jež bude každý členský stát moci vyčlenit na různé osy v okamžiku přijetí programu rozvoje venkova. Fondy vytvořené modulací by navíc měly logicky vyhovět principu podmíněnosti definovanému v čl. 10 nařízení 1782/2003. Podmíněnost může být uplatněna u činností spadajících do os I a II.

6.

Kromě částek uvedených v odstavci 5 musí členské státy brát v úvahu účel programování částek vycházejících z modulace, jak je uvedeno v čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) …/… [financování SZP]. Tyto částky budou přesunuty na osy I a II nařízení (ES) č. .../.. [EZFRV].“

3.5.5

Komise navrhuje aplikovat systém sankcí vůči zemědělcům na základě podmíněnosti podpor 1. pilíře SZP opatřeními osy II. Jelikož tato podmíněnost platí pouze pro zemědělce, nemůže Výbor podpořit tento návrh, jenž předpokládá rozlišování pouze podle profese. Výbor připomíná, že podporuje princip rovnosti přístupu k příjemcům veřejné podpory.

3.5.6

Finanční odhady předložené Komisí předpokládají roční náklady ve výši 6,1 miliardy eur na provedení sítě NATURA 2000, z nichž velkou část poskytne EU v rámci spolufinancování. Příspěvek Společenství by mohl být financován z Fondu pro rozvoj venkova, jako např. výdaje na odškodnění, jež budou vyplácena majitelům a uživatelům půd. K návrhu Komise o financování programu NATURA 2000 vydal Výbor zvláštní stanovisko. (5) V něm říká, že financování programu NATURA 2000 představuje nový a dodatečný úkol, pro nějž je naplánován vlastní finanční nástroj, jehož dotace se vzdor politickým slibům téměř nezvýšila. Výbor dává proto jasně najevo, že návrh Komise bude považovat za přijatelný, pouze pokud:

3.5.6.1

Proto Výbor navrhuje zachovat opatření dle článků 36 a 43 o kompenzaci ušlých příjmů v důsledku nevýhod v příslušných oblastech prostřednictvím programu NATURA 2000, doporučuje však odstranit z opatření 53 část týkající se financování provozu sítě NATURA 2000, jež musí spadat do zvláštního programu.

3.6

Ačkoli Výbor vítá, že Komise uznává nutnost kompenzovat přirozené znevýhodnění horských oblastí, vyjadřuje svoji pochybnost nad Komisí navrhovaným řešením pro oblasti se značným znevýhodněním. Toto řešení znamená jednak menší počet takových oblastí a za druhé snižuje intenzitu podpory ze strany Společenství. Proto Výbor připomíná, že v rozdělení do oblastí se značným přírodním znevýhodněním musejí být zahrnuty přírodní faktory (agronomické, klimatické, hydrické). Shluk mírných přírodních znevýhodnění totiž představuje skutečné překážky rozvoje venkovských oblastí. Výbor navíc pro oblasti, jež by nespadaly do kategorie oblastí se značným přírodním znevýhodněním, navrhuje sestupnou míru podpory ze strany Společenství, stejně jako je tomu u regionální politiky. Tento „phasing out“ program by umožnil zeslabit ekonomické výkyvy v zemědělských provozech.

5.

3.7

Záměr Komise nezařadit předpisy pro provádění do nařízení „rozvoj venkova“ a aplikovat pružnější předpisy finančního plánování by mělo přinést skutečné zlepšení provádění nového nařízení „rozvoj venkova“. Jestliže Výbor podporuje princip zavést minimální sazby na osu, domnívá se, že návrh Komise neodpovídá jeho pohledu na toto téma. Existuje studie, jejíž výsledky ukázaly, že současné využití fondu Nařízení o rozvoji venkova úzce souvisí se specifiky zemědělských oblastí, venkovské krajiny zemí a regionů EU. Komise také zdůraznila, že reforma SZP přijatá v červnu 2003 bude mít různé dopady v různých venkovských oblastech. Proto je nutno zachovat součet minimálních sazeb na osu pod hranicí 50 %, aby zůstal zachován princip subsidiarity a bylo možno se přizpůsobit různým situacím na venkově v zemích Evropy.

3.8

Proces hodnocení programů rozvoje venkova umožňuje zajistit dobré využití a vyšší účinnost komunitárních úvěrů. Výbor připomíná, že cíle veřejné politiky se vytyčují na základě budoucích potřeb a nikoli pouze na výsledcích plánování různých programů rozvoje venkova. Proto je zjednodušení administrativy navrhované Komisí méně účinné vzhledem k nadřazenému procesu hodnocení a bude mít málo přímých účinků ve prospěch konečného příjemce.

3.9

Výbor dále připomíná, že téma zjednodušení administrativy není v návrhu Komise dotaženo až ke konečnému příjemci. I když je tato otázka řešena především ve stanovisku k „Financování SZP“ (6), upřesňuje Výbor své znepokojení nad nepříliš výrazným zjednodušením postupů na straně konečného příjemce. Komise například v čl. 25 navrhuje zjednodušit podmínky modernizace zemědělských provozů tím, že již nepodmiňuje podporu na investice do zemědělských provozů existencí běžných odbytišť na trhu (druh výrobků, druh investice a předpokládané kapacity). Čl. 73 ovšem stanoví pevnou sedmiletou lhůtu splatnosti, dojde-li u investice k výrazné modifikaci. Toto nové pravidlo zesiluje kontroly, a tím pádem uvalí nová kritéria ekonomické proveditelnosti na již rozplánované projekty. Předpokládaná lhůta se konečně jeví jako příliš dlouhá vzhledem k povaze a rozsahu financovaných projektů.

3.10

Výbor vítá skutečnost, že vypracování, řízení a hodnocení programů rozvoje venkova musejí být realizovány dle principu partnerství (čl. 6), zahrnujícího konzultaci s hospodářskými a sociálními partnery. Výbor žádá, aby opatření byla povinně uplatňována a aby všichni zástupci hospodářských a sociálních oblastí venkova měli plné právo stát se účastníky sítě rozvoje venkova na evropské, národní a regionální úrovni. Výbor by se dále rád zúčastnil v roli pozorovatele výboru „rozvoje venkova“, jehož existenci předpokládá čl. 95, aby též dle čl. 7 rozhodnutí Rady (1999/468/ES) využil možnosti občanské společnosti účastnit se všech etap provádění politik Společenství.

4.1

Výbor zdůrazňuje úsilí o vyjasnění, představované novým uspořádáním 26 opatření ve prospěch rozvoje venkova na třech zvláštních osách. Zdá se, že některá opatření by našla své opodstatnění spíše na ose III, neboť jejich uvedení do praxe čím dál více souvisí s celou oblastí územního plánování ve všech dílčích aspektech. Výbor proto navrhuje, aby opatření uvedená v čl. 28 (infrastruktura ve vztahu k vývoji zemědělských a lesnických sektorů), čl. 38 (nevýrobní investice do zemědělství) a čl. 46 (nevýrobní investice do lesnictví) byla převedena na osu III.

4.2

Výbor již připomněl význam podpory pro začínající mladé zemědělce a jejich setrvání v tomto sektoru, a to v rámci své zprávy o mladých zemědělcích vypracované v roce 2001. (7) Proto by toto téma mělo mít také prioritu v budoucím strategickém plánu pro rozvoj venkova a podmínky pro zahájení činnosti by se neměly omezit na jedinou formu podpory, jak navrhuje Komise v čl. 21 v návrhu nařízení. Je třeba také dohlédnout na to, aby příslušné částky nebyly snižovány.

2.

Podpora se poskytuje ve formě:

c)

4.3

Výbor upozorňuje na to, že ve více nových členských státech probíhá složitý proces transformace hospodaření na půdě, který ještě není beze zbytku ukončený. Proto je podmínka 10 let výkonu zemědělské činnosti pro poskytnutí podpory pro dřívější odchod do důchodu v těchto případech nepřiměřeně přísná. EHSV navrhuje přechodné období, během kterého by stačilo kratší vykonávání zemědělské činnosti s dodatečnou podmínkou práce v zemědělství po většinu produktivního života.“

4.4

Komise navrhuje, aby podpora investic umožnila zvýšení konkurenceschopnosti zemědělských činností nebo jejich diverzifikaci. Výbor by rád upřesnil, že podpora investic nesmí být chápána pouze jako fyzická investice. Nehmotné investice do technologického pokroku nebo získání poznatků o kvalitě, ochraně životního prostředí a/nebo jiným zlepšením by rovněž měly být zahrnuty do příslušných opatření (čl. 25, čl. 27, čl. 31, čl. 50).

4.4.1

Zemědělský sektor se vyznačuje malým počtem žen, jak potvrzují následující údaje Evropské komise. Z přímých a strukturálních podpor tak těží především muži. To dokazuje, že je zapotřebí, aby se v rámci rozhodovacího procesu kladl větší důraz na podporu žen. Evropská unie musí vyvinout opatření, která by tomuto problému čelila a která by přispěla k zakládání podniků řízených ženami. Výbor doporučuje, aby se tento aspekt stal zvláštním bodem v rámci strategického programu Společenství.

4.5

Čl. 27 se týká investic umožňujících zvýšení přidané hodnoty u primární zemědělské a lesnické výroby. Omezuje tak možnost získat podporu na základě velikosti podniku. Výbor připomíná, že v rámci konsolidace hospodářských činností ve venkovském prostředí je navrhované omezení příliš limitující a nebude moci nabídnout skutečnou příležitost rozvíjet hospodářské činnosti ve venkovském prostředí. Podniky typu zemědělských družstev či zemědělsko-potravinářské podniky s obratem převyšujícím 10 miliónů eur a s více než 50 zaměstnanci nemusejí nutně mít snazší přístup k úvěrům než malé podniky a představují nezanedbatelný zdroj zaměstnanosti.

4.5.1

Přesto musí být podpora v rámci EZFRV a žádané přidané hodnoty pro primární zemědělskou výrobu vyhrazena pro transformační činnosti, jež skutečně přinášejí přidanou hodnotu pro primární zemědělskou výrobu v místním a územním měřítku a zhodnocují praxi, půdu, místní tradice a inovace. V tomto duchu musí být součástí poslání EZFRV také podpora spolupráce a dohod mezi různými aktéry zemědělsko-potravinářského a lesnického sektoru na místní úrovni.

2.

Podpora podle odstavce 1 je omezena na mikropodniky, a malé a střední podniky ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES a rovněž sdružení složená z výrobců. V případě lesnické produkce se podpora omezuje na mikropodniky.“

4.6

Znění čl. 28 podle všeho zcela nepokrývá činnosti, jež vyhovují současnému nařízení o rozvoji venkova. Proto Výbor navrhuje, aby bylo v tomto článku výslovně zmíněno scelování pozemků. Provádění scelování musí respektovat krajinu a musí se týkat pouze zemědělství.

4.7

Výbor připomíná, že ze znění článku, obzvláště ve francouzské verzi, jasně nevyplývá, jsou-li tato opatření povinná, či nikoli. Proto Výbor navrhuje upravit znění čl. 37 o agroenvironmentálních opatřeních a zajištění dobrých životních podmínek zvířat tak, aby bylo zřejmé, která z těchto opatření zůstávají povinnými v souladu se současným platným nařízením.

1.

Členské státy musejí poskytnout dostupnou podporu uvedenou v čl. 34 písm. a) bodě iv) pro svá území podle konkrétních potřeb.“

4.8

Jak se zdůrazňuje v odst. 3.4, fond EZFRV nesmí být jediným finančním nástrojem na podporu venkovských oblastí bez použití dalších. Proto Výbor navrhuje vypustit z čl. 57 „Osvojování dovedností a oživení“ písmena c) a d). Evropský sociální fond musí mít možnost zasáhnout do školení řídicích pracovníků a volených místních zástupců zodpovědných za místní rozvoj. Navíc pokud daný projekt probíhá v souladu s iniciativou Leader, bude možno částečně financovat místní reklamní akce.

4.9

Výbor není příznivcem návrhu zřídit výkonnostní rezervu, jako je tomu u regionální politiky, a přidělit její čerpání k ose Leader. Zkušenost členských států se zavedením výkonnostní rezervy v rámci regionální politiky totiž ukázala, že toto opatření je častěji spíše zdrojem frustrace, než „reklamy“. I když definice kritérií hodnocení v čl. 92 zůstane záměrně široká, nevysvětluje Komise, jak tato rezerva souvisí se strategickými cíli stanovenými na úrovni Společenství. Rozhodnutí vyčlenit tuto rezervu konečně nebude mít až do roku 2011 žádný účinek na úrovni Místních akčních skupin. Zbudou tak pouhé dva roky na hledání nových projektů financovaných nezanedbatelnou částí rozpočtu (2,6 miliardy eur) a nových národních programů spolufinancování, jež v době plánování nejsou garantovány. Proto Výbor doporučuje vypustit čl. 92 a žádá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost iniciativě Leader v rámci strategického plánu Společenství a schvalovací fáze programů rozvoje venkova.

4.10

Výbor vyjadřuje potěšení nad návrhem Komise ve prospěch vybudování služeb na pomoc zemědělským podnikům. Toto opatření v minulosti prokázalo, že přispívá k atraktivitě venkovského prostředí a vytváření pracovních míst. Maximální doba pro vybudování služeb se však jeví jako příliš krátká na to, aby byla zajištěna trvalá funkčnost tohoto typu služeb.

4.11

Podpora podnikání a posílení ekonomické sítě dle článku 49 nemůže být vyhrazena pouze pro případy zakládání a rozvoje mikropodniků, ale také pro oživení podniků existujících a musí zahrnovat podporu pro přechod. V souladu s různými stanovisky Výboru k politice podnikání žádá Výbor o doplnění článku 49 písm. a) ii) následovně: „...podporu zakládaní, oživení a rozvoje mikropodniků ...“.

4.12

Program pro zemědělství a životní prostředí přispívá z ekologického hlediska k vytváření pozitivních vnějších rámcových podmínek (m.j. snížení eroze a dezertifikace, zlepšení kvality vody a úsporám spotřeby vody, udržení biodiverzity prostřednictvím ochrany jednotlivých živočišných a rostlinných druhů), proto je nutné, aby s ohledem na tyto vnější podmínky byla zachována motivační opatření.

4.13

Pro zajištění podpory a povzbuzení zakládání a oživení malých podniků a mikropodniků ve venkovském prostředí a v souladu s body odůvodnění rozhodnutí Rady a Parlamentu o víceletém programu ze dne 12. července 2004 žádá Výbor Komisi a Evropský investiční fond o provedení nových opatření zaměřených na podporu a rozvoj využití finančních nástrojů, především záruky malého a středního podnikání, ze strany podniků ve venkovském prostředí. Kromě toho žádá EIF a Komisi o prostudování možnosti komplementarity nebo doplnění mezi fondy EZFRV, ESF a ERDF a nástroji EIF s cílem zvýšit a zjednodušit podporu investic do zakládání a oživování podniků ve venkovském prostředí.

4.14

Komise ve svém návrhu zdůrazňuje, že opatření osy „Územní plánování“ musejí motivovat především zemědělce a lesníky, aby své pozemky spravovali s využitím metod vyhovujících nutné ochraně krajiny. Výbor podotýká, že Komise nenavrhuje přehodnocení maximálních výší podpor pro agro-environmentální opatření oproti návrhu z roku 1999.

4.15

Výbor očekává v nařízení ustanovení skutečnosti, že mohou být na základě programu EZFRV podporována, obzvláště v „On-Farming“, i opatření členských států k udržení a využití genetických zdrojů.

5.1

Legislativní návrh Komise týkající se podpory rozvoje venkova významnou měrou souzní se závěry konference v Salcburku. Výbor tomuto tématu věnuje velkou pozornost a děkuje Komisi za vysokou úroveň spolupráce se členy Výboru. Výbor na prvním místě připomíná, že fond EZFRV nemůže sám o sobě řešit veškerou problematiku rozvoje venkova. Měly by proto být prozkoumány možnosti začlenit do řešení problému také fondy FEDER (Evropský fond pro regionální rozvoj) a FSE (Evropský sociální fond, ESF).

5.2

Rozvoj venkovských oblastí samozřejmě podléhá principu územní soudržnosti. Výbor nicméně připomíná, že chceme-li zajistit trvalý hospodářský a sociální charakter těchto území, bude nutné vzít v potaz přínos Společné zemědělské politiky a jejích dvou pilířů pro vytváření pracovních míst na celém území Evropské unie, především díky rozvoji konkurenceschopných zemědělských i nezemědělských činností založených na inovaci. Proto Výbor žádá Komisi a Radu, aby do průběžného hodnocení Lisabonské strategie byly integrovány nové směry Společné zemědělské politiky.

5.3

Ústředním bodem zde zůstává otázka rozpočtu. Výbor považuje rozpočtové návrhy Komise za skromné a stabilní (1,24 % HND). To vede Výbor ke kritickému pohledu na celkovou integraci iniciativy Natura 2000 do fondu EZFRV, neboť ta by pak představovala téměř polovinu rozpočtu fondu EZFRV. Za daného vývoje národních programů spolufinancování je paradoxní ztrojnásobení částky vyčleněné na Leader. Výbor také připomíná, že finanční návrh Komise představuje minimální základ pro diskusi, bez nějž by budoucí politika rozvoje venkova nemohla konkrétně sledovat strategii trvalého rozvoje ani Lisabonskou strategii konkurenceschopné Evropy s plnou zaměstnaností.

5.4

Výbor se tím spíše obává reakcí na diskuse o rozpočtu při provádění budoucí politiky rozvoje venkova. Komise totiž ve svém termínovém kalendáři předpokládá přijetí programů rozvoje venkova před koncem roku 2006, pro členské státy však bude obtížné dosáhnout rychlé interinstitucionální dohody o finančních perspektivách. Výbor proto vyjadřuje přání, aby Komise co nejdříve předložila hlavní body budoucího strategického plánu Společenství, třebaže příslušná nařízení budou přijata teprve později.

5.5

Výbor také Komisi, Evropskému parlamentu a Radě předkládá další návrhy na úpravu dle politických směrů přijatých na konferenci v Salcburku, jako jsou zachování vazby mezi 1. a 2. pilířem SZP, princip subsidiarity plánování opatření a další zjednodušení pro konečné příjemce. Proto Výbor vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost tomuto tématu, zejména během schvalovací fáze programů rozvoje venkova, a dotázala se členských států, jak přispěly k úsilí o zjednodušení postupů pro konečné příjemce.

5.6

Výbor vyjadřuje přání, aby v budoucnu a během prováděcí fáze této politiky byl úzkým spolupracovníkem v rozhodovacím procesu, a mohl tak vyjádřit své stanovisko k strategickému plánu Společenství a dohlížet na náležité konzultace se zástupci organizované občanské společnosti při přípravě programů rozvoje venkova.