22.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 234/8

1.1

Dne 14. července 2004 zveřejnila Evropská Komise návrh směrnice (1) doplňující druhou směrnici o kapitálové přiměřenosti (č. 93/6/EHS) a konsolidovanou směrnici o bankovnictví (č. 2000/12/ES). Touto směrnicí bude uplatněna nová Basilejská dohoda (Mezinárodní konvergence kapitálových opatření a kapitálových standardů) v Evropské unii. Uvedená doplňující směrnice se v tomto dokumentu dále nazývá směrnice o kapitálových požadavcích.

1.2

Směrnice o kapitálových požadavcích se bude vztahovat na veškeré úvěrové instituce a investiční firmy působící v Evropské unii. Jejím cílem je zavést vysoce citlivý rizikový bankovní systém v Evropě, který podpoří bankovní sektor, aby se během určité doby přiblížil k vysoce citlivým rizikovým měřícím technikám prostřednictvím pokroku v technologiích a investováním do zaškolování pracovníků. Dojde tak ke zvýšení ochrany spotřebitelů, posílení finanční stability, bude podpořena konkurenceschopnost evropského průmyslu ve světě a zabezpečen solidní základ pro rozšiřování a inovaci podniků prostřednictvím přesunu kapitálu.

1.3

Směrnice o kapitálových požadavcích je legislativním nástrojem, jehož prostřednictvím bude v EU uplatněna nová Basilejská dohoda vypracovaná Basilejským výborem pro bankovní dohled. Basilejský výbor byl vytvořen roku 1974 guvernéry centrálních bank zemí skupiny G10. Dohody zveřejňované Basilejským výborem nejsou právně závazné, jsou určeny jako společný rámec pro bankovní dohled s cílem podpořit konvergenci směrem ke společným metodám, a k vytvoření shodných konkurenčních podmínek pro banky působící na mezinárodní úrovni.

1.4

Basilejská kapitálová dohoda (Basilej I) byla zveřejněna v roce 1988 a v roce 1999 byly zahájeny práce na její aktualizaci, která odrážela rychlý vývoj strategií řízení rizik v devadesátých letech 20. století. Výsledkem této činnosti byla dohoda nazvaná Mezinárodní konvergence kapitálových opatření a kapitálových standardů, (2) zveřejněná v červnu 2004 (dále jen „nová Basilejská dohoda“).

1.5

Nová Basilejská dohoda je rozdělena do tří částí, obecně nazývaných 3 pilíře. V pilíři 1 jsou stanoveny minimální regulatorní kapitálové požadavky pro úvěrové, tržní a operační riziko. V rámci tohoto pilíře se institucím nabízí řada různě propracovaných řešení. Pilíř 2 upravuje proces hodnocení institucí dohlížitelem: mezi institucí a příslušným dohlížitelem funguje aktivní dialog, který má zajistit, aby byly uplatňovány spolehlivé interní postupy pro posouzení kapitálových požadavků týkajících se rizikového profilu skupiny. Pilíř 3 stanoví povinnost institucí zveřejňovat na trhu své kapitálové výdaje. Tento pilíř je často označován jako tržní disciplína, neboť zveřejňování relevantních údajů podpoří dobrou praxi a posílí důvěru investorů.

1.6

Banky a investiční firmy si mohou zvolit z několika možností měření úvěrových a operačních rizik a snižování úvěrových rizik. Cílem tohoto postupu je zajistit přiměřenost právního rámce a podnítit menší instituce, aby přešly k pokročilejším metodám. Uplatnění těchto pokročilejších metod je nákladnější, neboť jsou založeny na interních modelech vytvořených danými institucemi. Jsou však citlivější k rizikům a výsledkem jejich použití je tudíž snížení kapitálových výdajů.

2.1

Směrnice o kapitálových požadavcích je legislativním dokumentem, jehož prostřednictvím se uplatňuje nová Basilejská dohoda v EU. Komise vypracovala návrh směrnice, jež je všeobecně v souladu s předpisy stanovenými v Basilejské dohodě a zároveň zohledňuje specifika EU. Je velmi důležité zajistit co největší soulad Basilejské dohody s předpisy EU, aby byly pro evropské banky zajištěny shodné podmínky jako má jejich konkurence z jiných států, jež uvedenou dohodu uplatňují.

2.2

Klíčový rozdíl mezi směrnicí o kapitálových požadavcích a Basilejskou dohodou spočívá ve skutečnosti, že stanovené předpisy se budou vztahovat na veškeré úvěrové instituce a investiční firmy z EU. Basilejská dohoda je určena pro banky působící na mezinárodní úrovni. Rozšířená působnost vymezená Komisí je v zájmu vkladatelů i dlužníků z EU. Dobře řízený bankovní systém s dostatečným kapitálem umožní bankám poskytovat půjčky v celém ekonomickém cyklu. Tím dojde k zajištění větší stabilita bankovního sektoru.

2.3

Výhody pro evropský bankovní průmysl, podniky a spotřebitele budou udržitelné pouze tehdy, bude-li předmětná směrnice natolik flexibilní, aby dokázala zohledňovat vývoj bankovní praxe, trhů a potřeb bankovního dohledu. Splnění této podmínky je nezbytné pro ochranu zájmů vkladatelů i dlužníků, a také proto, aby si EU udržela svou pověst trhu s nejlepšími postupy.

2.4

Komise zvolila metodu, při níž jsou v jednotlivých článcích v hlavní části doplňující směrnice definovány základní zásady a cíle, a technická opatření jsou uvedena v přílohách, jež je možné měnit prostřednictvím komitologie. Tato metoda představuje účinný prostředek k zajištění nezbytné flexibility.

3.1.1

Výbor se domnívá, že ve vztahu k zajištění výhod pro všechny spotřebitele a podniky v EU je působnost návrhu směrnice předloženého Komisí správná. Navíc podle názoru Výboru mohou z revidovaného režimu regulatorního kapitálu těžit úvěrové instituce všech velikostí. Ve svém návrhu Komise docílila citlivé rovnováhy mezi poskytováním pobídek pro malé instituce, aby časem začaly používat propracovanější metody, a zavedením přiměřeného rámce zohledňujícího omezené zdroje menších úvěrových institucí.

3.1.2

Do návrhu předloženého Komisí jsou též začleněny kroky přijaté Basilejským výborem s cílem omezit regulatorní zátěž ve vztahu k půjčkám malým a středním podnikům. Tyto změny (popsané níže v kapitole nazvané „Dopad směrnice na malé a střední podniky“) Výbor přivítal, neboť by se jinak obával, že by v důsledku nového správního rámce došlo k rostoucí konsolidaci evropského bankovního průmyslu a snížila by se nabídka pro spotřebitele. V tomto ohledu též Výbor s potěšením přijal závěry studie dopadu vypracované společností PWC z dubna 2003 (3), v níž se uvádí, že bude-li předmětná směrnice uplatňována jednotně v celé EU, není pravděpodobné, že by jakýmkoli významným způsobem ovlivnila konkurenci v daném průmyslu.

3.3.1

Výbor vítá změny Basilejské dohody řešící dopad na poskytování půjček malým a středním podnikům a skutečnost, že Komise začlenila tyto změny do právního rámce EU. Zejména Výbor uvádí, že:

3.3.2

V tomto ohledu Výbor vítá závěry Třetí kvantitativní studie dopadu (QIS3). Ty ukázaly, že kapitálové výdaje bank na pohledávky vůči malým a středním podnikům zahrnuté do portfolia společnosti zůstanou v případě bank používajících standardizované metody měření úvěrových rizik většinou na stejné úrovni, zatímco v případě bank používajících metody interního ratingu se v průměru o 3 % až 11 %sníží. Kapitálové výdaje na půjčky malým a středním podnikům, které lze spravovat v rámci retailového portfolia, se sníží v průměru o 12-13 % při použití standardizované metody a až o 31 % v případě metody interního ratingu.

3.4.1.1

Článek 68 směrnice stanoví povinnost každé úvěrové instituce v rámci dané skupiny splňovat stanovené požadavky na výši vlastní finanční hotovosti na individuální úrovni. Čl. 69 odst. 1 dále stanoví možnost členských států tento požadavek nepoužít a uplatnit pro úvěrovou instituci a její dceřiné společnosti působící v tomtéž členském státě předpisy na konsolidovaném základě, pokud příslušná skupina splní přísné podmínky. Tato možnost neuplatnění předmětného požadavku by mohla v jednotlivých členských státech vést k nerovným podmínkám pro bankovní skupiny působící na mezinárodní úrovni. Výbor se domnívá, že takový postup je v rozporu s pravidly jednotného trhu.

3.4.1.2

Navíc, rozhodne-li se členský stát uplatnit příslušné požadavky na úrovni jednotlivých úvěrových institucí, dojde k omezení schopnosti dohlížitele posoudit rizikový profil celé bankovní skupiny. Omezení konsolidovaného dohledu nad dceřinými společnostmi působícími ve stejném členském státě jako mateřská instituce by mělo stejné důsledky. Proto by měl být v EU zásadně uplatňován dohled na konsolidovaném základu, úvěrové instituce by však musely splňovat podmínky, které zaručí odpovídající rozdělení vlastních finančních prostředků mezi mateřskou společnost a její společnosti dceřiné.

3.4.2.1

Členské státy si mohou určit rizikovou váhu pohledávek v rámci skupiny. V tomto případě mohou uplatnit 0 % rizikovou váhu u pohledávek mezi úvěrovou institucí a její mateřskou společností a mezi úvěrovou institucí a její dceřinou společností nebo dceřinou společností její mateřské společnosti. Aby mohla být použita 0 % riziková váha, musí být druhá strana založena v tomtéž členském státě jako daná úvěrová instituce. Výbor se domnívá, že 0 % riziková váha správně odráží míru rizika spojenou s pohledávkami v rámci skupiny. Metoda diskrece by mohla vést k tomu, že by v některých členských státech byly úvěrové instituce povinny držet kapitál ke krytí pohledávek v rámci skupiny, aniž by pro to existoval pádný důvod.

3.4.2.2

Omezení možnosti stanovit 0 % rizikovou váhu pouze na smluvní partnery působící v rámci jednoho členského státu by nebylo v souladu s pravidly vnitřního trhu. Pohledávky v rámci skupiny vůči smluvním partnerům působícím v jiném členském státě mají stejný rizikový profil jako pohledávky vůči smluvním partnerům působícím ve stejném členském státě. Tato 0 % riziková váha by měla být zásadně uplatněna pro všechny pohledávky v rámci skupiny vůči smluvním partnerům působícím v EU.

3.4.3.1

Basilejský výbor pro bankovní dohled definuje operační riziko jako „riziko přímých či nepřímých ztrát způsobených nevhodným či neúspěšným interním procesem, pracovníky a systémy nebo vnějšími událostmi.“ Kapitálový požadavek pro operační riziko je v nové Basilejské dohodě zaveden poprvé, finanční instituce tudíž budou nuceny vypracovat zcela nové systémy měření operačního rizika. Jak bylo podrobně popsáno výše, nabízí se několik možností měření operačního rizika. Pokročilá metoda měření (AMA) vyžaduje, aby banky vypracovaly modely interního měření, jež musí být schváleny příslušnými orgány. Evropské finanční instituce investovaly velké množství prostředků do vývoje těchto systému v rámci celých skupin, přičemž musely sladit metodu měření operačních rizik s používanými obchodními strategiemi.

3.4.3.2

Čl. 105 odst. 4 upravuje diskreci členských států, jež mohou povolit úvěrovým institucím splnit stanovená kritéria pro pokročilou metodu měření operačního rizika na nejvyšší úrovni v rámci skupiny působící v EU. Použití pokročilé metody měření na konsolidovaném základu v rámci EU je v souladu s metodou obchodních strategií řízení operačního rizika, uplatňovanou v evropském bankovním průmyslu. Pokud by banky nebyly schopny plnit stanovené požadavky na úrovni skupiny působící v EU, nebylo by možné odpovídajícím způsobem zohlednit profil operačního rizika této skupiny. Příslušné požadavky by měla splňovat taková mateřská společnost se svými dceřinými společnostmi, které jako skupina mohou prokázat, že kapitál na krytí operačního rizika je v jejím rámci odpovídajícím způsobem rozdělen.

3.5.1

Výbor souhlasí s názorem Komise, že s rostoucím objemem přeshraničního podnikání v EU a centralizací řízení rizik v rámci přeshraničních skupin sílí potřeba zvýšené koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány bankovního dohledu v EU. Další úprava zavedené funkce orgánu konsolidovaného dohledu v návrhu směrnice respektuje působnost příslušných vnitrostátních orgánů a zároveň poskytuje institucím jednotný bod pro vyřizování žádostí (např. o schválení metody interních ratingů pro určování úvěrového rizika a pokročilé metody měření pro operační riziko).

3.5.2

Výbor se domnívá, že model orgánu konsolidovaného dohledu by měl být rozšířen o hodno- cení institucí dohlížitelem v rámci pilíře 2 a rovněž o požadavky na zveřejňování relevantních údajů v rámci pilíře 3. Oba pilíře by měly být uplatňovány na nejvyšší konsolidované úrovni v každé skupině působící v EU. Budou-li pilíře 2 a 3 uplatňovány na individuální úrovni, nebudou odrážet rizikový profil skupiny jako celku. V případě hodnocení finančních institucí dohlížitelem v rámci pilíře 2 by to vedlo k nejednotnému výkonu dohledu nad jednotlivými dceřinými společnostmi v rámci EU a bylo by ohroženo splnění cíle posílit schopnost posoudit rizikový profil skupiny. Taková situace by nebyla v zájmu vkladatelů ani dlužníků. Nebude-li pilíř 3 uplatňován na úrovni skupiny, nebudou moci investoři těžit ze zveřejňovaných informací ve smyslu schopnosti posoudit finanční zdraví skupiny jako celku.

3.11.1

Účetnictví vedené podle mezinárodních standardů finančního výkaznictví poskytuje vysoce kvalitní údaje, jež jsou všeobecně důvěryhodné. Uvedené standardy by tudíž měly být použity jako základ pro definici regulatorního kapitálu. Použití mezinárodních standardů finančního výkaznictví jako základu pro řízení kapitálové přiměřeností též přispívá k vytvoření shodných konkurenčních podmínek mezi jednotlivými institucemi a zvyšuje jejich srovnatelnost. Navíc vysoká úroveň souladu mezi mezinárodními standardy finančního výkaznictví a předpisy pro kapitálovou přiměřenost pravděpodobně zamezí nejasnostem mezi účastníky trhu a umožní používat jednodušší a nákladově efektivnější interní postupy.

3.11.2

Výbor se domnívá, že konvergence mezi oběma soubory předpisů by v ideálním případě měla umožnit bankám, aby uchovávaly pouze jeden soubor údajů a podkladů ke splnění veškerých finančních a regulatorních požadavků na výkaznictví. Regulátoři však mohou za určitých okolností zaujmout odlišný postoj, například pokud účetní standardy odpovídajícím způsobem nezohledňují míru rizika. V takovém případě budou muset provést určité úpravy účetních výsledků. Pokud by byl jeden či několik cílů nového právního rámce kapitálové přiměřenosti ohrožen postupem subjektů, které určují příslušné účetní standardy, bylo by nutné použít při posuzování regulatorního kapitálu pečlivě zvolené filtry. Z provozních důvodů by měly být tyto úpravy, tzv. uznávané regulatorní účetní zásady, omezeny pouze na významné položky.

3.11.3

Vzhledem k těmto skutečnostem Výbor vítá filtr, jejž Komise zařadila do čl. 64 odst. 4 návrhu směrnice v souladu se stanoviskem Basilejského výboru. Výbor též vítá pokračující práce Výboru evropských bankovních dohlížitelů na vytváření pečlivě zvolených filtrů.

4.1

Návrh směrnice je v současné době ve fázi prvního čtení v Radě ministrů a v Evropském parlamentu. Výbor se domnívá, že by se měl nyní klást důraz na přijetí flexibilní směrnice, jež bude v souladu s Basilejskou dohodou a již bude možné použít jednotně v celé EU.

4.2

Je důležité, aby směrnice byla přijata poměrně rychle, a mohly tak být zhodnoceny investice ve výši 20 až maximálně 30 miliard eur vložené bankovním sektorem do systémů kvalitnějšího řízení rizik. Opožděné uplatnění směrnice by vedlo ke konkurenční nevýhodě evropského bankovního průmyslu na světovém trhu. Takový důsledek by byl v rozporu se zájmy vkladatelů a dlužníků v Evropské unii. Přednost však musí mít kvalita předmětného právního předpisu a společní zákonodárci musí též zohlednit názory všech zainteresovaných stran.