28.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 157/70

1.1

Roku 1989 Evropský parlament přijal rozhodnutí vyzývající k zákazu nášlapných pastí v EU a k zákazu dovozu kožešin a výrobků z kožešin ze zemí, které nášlapné pasti používají.

Komise na to reagovala podáním návrhu nařízení k tomuto tématu, které bylo přijato Radou roku 1991. (1) Toto nařízení zakazuje používání nášlapných pastí v EU od 1. ledna 1995 a zakazuje dovoz kůží třinácti vyjmenovaných druhů ze třetích zemí, není-li splněna alespoň jedna z následujících podmínek:

1.2

Stojí za povšimnutí, že Evropský parlament ve svém rozhodnutí vyzýval k zákazu prodeje nášlapných pastí a útlumu prodeje kožešin a výrobků z kožešin ze zvěře chycené do nášlapných pastí. Tento názor Rada při svém rozhodování v roce 1991 nevzala v potaz.

1.3

Používání nášlapných pastí je od roku 1995 zakázáno v EU, nikoli však v zemích exportujících produkty ze zvěře chycené do nášlapných pastí.

Ve svém stanovisku z roku 1990 (2) EHSV zdůraznil důležitost dosažení konzistence v této otázce a podpořil tedy nejen zákaz nášlapných pastí v Evropě, ale navrhl také jejich zákaz v mezinárodním měřítku.

2.1

Po přijetí komunitární legislativy o nášlapných pastích vyvstala potřeba stanovení standardů pro odchyt na mezinárodní úrovni. Byla projednávána dohoda mezi EU, Kanadou, Ruskem a USA. Dohoda však byla podepsána pouze Kanadou, Ruskem a EU. Spojené státy se nemohly stát smluvní stranou této dohody vzhledem k tomu, že pravomoci v této otázce jsou v domácím systému USA decentralizovány. USA nicméně souhlasily se zavedením méně zavazující verze této dohody.

2.2

Dohoda byla vyjednána, aby zabránila případnému evropskému zákazu dovozu kožešinových výrobků ze zvěře odchycené ve volné přírodě ze zemí, které nezakázaly nášlapné pasti.

2.3

Podle názoru Evropského parlamentu byla tato dohoda zcela nedostatečná a neúčinná a měla být zamítnuta. Místo ní měl být zakázán dovoz kožešin a kožešinových výrobků z divoce žijících zvířat vyjmenovaných v této dohodě.

2.4

Dohoda předepisuje jisté standardy, které je nutné respektovat při odchytu zvěře. Evropským společenstvím byla ratifikována roku 1997. Standardy odchytu uvedené v dohodě vycházely z již existujících standardů platných v Rusku, Kanadě a USA. Použití termínu „humánní“ bylo velmi rozporné vzhledem k tomu, že tyto standardy jsou založeny na přípustnosti vysoké úrovně utrpení chycených zvířat.

2.5

Vědecký výbor zdůraznil, že základními kritérii, která by se měla používat při hodnocení stupně humánnosti, jsou čas, ve kterém zvíře přestane být citlivé k bolesti, a stupeň bolesti a stressu, kterému je po tuto dobu zvíře vystaveno.

2.6

Vědecký výbor zdůraznil, že základními kritérii, která by se měla používat při hodnocení stupně humánnosti, jsou čas, ve kterém zvíře přestane být citlivé k bolesti, a stupeň bolesti a stressu, kterému je po tuto dobu zvíře vystaveno. Výbor uzavřel, že aby bylo možno smrtící past považovat za „humánní“, musí zbavit zvíře citlivosti na bolest okamžitě, nebo nejpozději do několika sekund. Dohoda však stanovila maximální časový limit pěti minut, takže termín „humánní“ se nejevil jako přiměřený.

2.7

Výbor také došel k závěru, že stupnice poranění, který dohoda obsahovala, nemá žádnou validní vědeckou oporu ve srovnání s jinými zavedenými metodami hodnocení špatného zacházení.

2.8

V současnosti dohodu ratifikovala EU a Kanada, Rusko ji však dosud neratifikovalo. Z tohoto důvodu dohoda dosud nevstoupila v platnost. Kanada a EU se nicméně dohodly, že v každém případě realizují opatření dohody již předtím, než vstoupí v platnost.

3.1

Návrh směrnice Komise zavádějící humánní standardy odchytu některých živočišných druhů (3) usiluje o transpozici dohody o humánních metodách odchytu do komunitární legislativy, jak předpokládá rozhodnutí Rady 98/142/EC a 98/487/EC.

3.2

Návrh se vztahuje na 19 divoce žijících druhů (z nichž 5 žije v EU), jak je definováno v příloze 1.

3.3

Návrh stanoví některé povinnosti a požadavky ve vztahu k metodám odchytu, používání pastí, lovcům, výzkumu, sankcím a certifikacím. Tento text také zahrnuje rozsáhlé seznamy možných derogací a dvě přílohy (příloha II a příloha III) vztahující se k standardům humánního odchytu a testování metod odchytu do pastí.

3.4

Návrh objasňuje, že členským státům může být umožněno zavést přísnou legislativu v této věci a že nařízení EU z roku 1991 zakazující používání nášlapných pastí zůstává v platnosti. Zavedení a vynucení legislativy spadá do pravomoci členských států a jejich příslušných orgánů. Návrh neobsahuje žádné krytí z rozpočtu Společenství, takže členské státy musí pokrýt vzniklé náklady z vlastních zdrojů.

4.1

Podle názoru EHSV je použití termínu „humánní“ (4) v návrhu sporné. Článek 2 definuje „metody odchytu“, ale nezahrnuje definici „humánních standardů odchytu“. Ve skutečnosti text dohody (kterým se návrh inspiroval) ve své preambuli přiznává absenci mezinárodních standardů odchytu a všeobecně spojuje slovo „humánní“ s takovými standardy, které „zajišťují dostatečnou úroveň zacházení s chycenými zvířaty“.

4.2

V době dojednávání dohody vyslovil vědecký a veterinární výbor Komise (5) názor, že standardy navržené v textu není možné považovat za „humánní“ (jak už bylo zdůrazněno dříve) vzhledem k tomu, že připouštějí daleko delší dobu před ztrátou citlivosti vůči bolesti, než je přijatelná (tj. okamžitá smrt). Zvlášť důrazně to bylo řečeno v případě pastí používajících tonutí, u kterých se odhaduje, že savci schopní pohybu ve vodním prostředí v nich mohou přežívat ještě 15 minut.

4.3

Výbor tedy doporučuje, aby slovo „humánní“ bylo v konečném textu legislativy EU nahrazeno vhodnější alternativou, přinejmenším do doby, než standardy odchytu splní výše popsané požadavky.

5.1

Návrh se zabývá dvěma typy pastí: smrtícími a zádržnými. Pokud se týká smrtících pastí, tak navržené standardy jasně nesplňují vědecká měřítka dohodnutá ve Společenství, která doporučují okamžitou smrt nebo maximálně přípustnou mezní dobu přežívání 30 sekund. Ve vztahu k pastím zádržným (pastím, které odchytávají živou zvěř) návrh neposkytuje specifikace týkající se pastí, ani definici účelů zadržování zvěře. Dále návrh postrádá jakékoliv standardy usmrcování zadržených zvířat. Znamená to, že následné usmrcení zvířete chyceného do zádržné pasti není nijak upraveno.

Co více, návrh nebrání tomu, že přípustné metody odchytu mohou náhodně usmrtit nebo zadržet jiné živočišné druhy než je předpokládaný úlovek. Standardy odchytu by měly zajistit co nejúčinnější snížení pravděpodobnosti takových případů.

6.1

Návrh předpokládá technické podmínky pro testování metod odchytu, které nevylučují použití živých zvířat. Stanovují se minimální požadavky na testování v laboratorních a terénních podmínkách. Testy provedené smluvní stranou mohou být akceptovány ostatními stranami.

6.2

Aby však byly výsledky validní, musí se testy provádět za shodných podmínek jako při předpokládaném použití pastí. Parametry zjištěné v laboratorních podmínkách nemohou tedy sloužit k vyhodnocení stavu divoce žijících odchycených zvířat. Z výše uvedených důvodů by testování na zvířatech nemělo být vůbec používáno a v úvahu by se měly brát pouze výsledky již dostupných počítačových simulací.

7.1

Návrh vyjmenovává široké spektrum možných derogací, které by při jejich uplatnění mohly zcela zničit obsah celého návrhu. EHSV se domnívá, že derogace vztahující se k veřejné bezpečnosti a zdraví lidí a zvěře by měly být přípustné. V takovém případě by měly veřejné orgány neprodleně informovat a žádat o radu provozovatele (např. rolníky) pracující na území, kde se takové problémy vyskytly. EHSV má určité výhrady ohledně ostatních navrhovaných derogací.

7.2

Aplikace, účinné sledování a vynucování dodržování celého legislativního systému ve volné přírodě, kde k odchytům dochází, je obtížné. Komisí navrhované derogace (s výjimkou výše uvedených) ohrožují transparentnost a spolehlivost úpravy z hlediska smluvních stran.

8.1

Návrh předpokládá zavedení systému autorizace a výcviku lovců, provádějících odchyt. Nepojednává však o licencích a kontrola metod odchytu, kterou lovci používají, je převážně nepoužitelná, vzhledem k tomu, že by musela probíhat ve volné přírodě. EHSV doporučuje, aby byl zaveden přísný systém udělování licencí, v budoucnosti harmonizovaný na komunitární úrovni.

9.1

Návrh Komise deleguje na členské státy pravomoc certifikace používaných metod odchytu a předepisuje vzájemné uznávání této certifikace členskými státy.

Tento systém by mohl být dobře implementován v EU, je však třeba zavést i mezinárodní certifikační systém. V podstatě by smluvními stranami měl být zaveden systém certifikací a systém zjistitelnosti. Takový systém by mohl přispět k zajištění transparentností a účinnému zavedení dohody.

10.1

V případě porušení legislativy zmiňuje návrh Komise možnost správních sankcí. Vzhledem k tomu, že některé členské státy EU upravují kruté zacházení se zvířaty trestním zákonem, doporučuje nicméně EHSV, aby se sankce řídily národním systémem.

11.1

EHSV se domnívá, že humánní standardy odchytu zahrnuté v návrhu by neměly být definovány jako humánní, protože pouze odrážejí standardy ustavené dohodou. Standardy stanovené v dohodě byly vyhodnoceny jako nižší, než připouští stávající legislativa EU v oblasti zacházení se zvířaty. Výbor tudíž doporučuje ve finální verzi legislativy nahradit slovo humánní vhodnějším termínem.

11.2

Pokud se týká pastí, EHSV usuzuje, že by se mělo o takových pastích s okamžitým smrtícím účinkem jednat a specifikovat účel užití zádržných pastí. Dále, v případě, že jsou zvířata zadržená v pastích zabíjena, měla by se metoda usmrcení řídit legislativou o zacházení se zvířaty.

11.3

EHSV je toho názoru, že pasti využívající tonutí by měly být zakázány, protože vědecký a veterinární výbor Komise dospěl k názoru, že se jedná o krutý způsob usmrcení zvířete, provázený pomalým dušením pod vodou.

11.4

EHSV poznamenává, že přestože návrh obsahuje opatření ohledně testování pastí, neexistuje vědecký podklad pro jejich použití k odchytu volně žijících zvířat na základě testů provedených v laboratorním prostředí. EHSV tedy doporučuje nepoužívat k testování žádná zvířata a místo toho využít již existující počítačové simulace.

11.5

EHSV soudí, že většina derogací uvedených v návrhu, může v některých případech umožnit zúčastněným subjektům se zcela vyhnout dosahu platnosti této legislativy, a doporučuje tudíž, aby kompetentní orgány uplatňovaly derogace založené na veřejné bezpečnosti a zdraví lidí i zvířat. Toto hledisko je důležité ve světle skutečnosti, že ve volné přírodě je kontrola a monitorování jen obtížně proveditelné.

11.6

Podle názoru EHSV by se měl v EU zavést transparentní systém udělování licencí k odchytu lovcům. Návrh plně deleguje na orgány členských států stanovení výcvikových a autorizačních požadavků pro odchyt zvěře do pastí. EHSV se obává, že to povede k disharmonickému systému, který nezaručí zavedení standardů zacházení se zvířaty v EU.

11.7

EHSV věří, že by smluvními stranami dohody měl být zaveden účinný systém certifikací a zjistitelnosti, který by zajistil její účinné zavedení.

11.8

EHSV doporučuje, aby v případě porušení navrhované legislativy byly uplatněny sankce podle národní legislativy upravující zacházení se zvířaty.

11.9

EHSV doporučuje, aby byl časový plán zavádění opatření předpokládaných v tomto návrhu přísnější. Podle návrhu by měly pasti vyhovovat stanoveným standardům od roku 2009 a metody odchytu od roku 2012. EHSV je toho názoru, že všechna pravidla by měla být zavedena co nejdříve.