(1)

Ustanovení čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii vyžaduje, aby si Unie a členské státy navzájem pomáhaly při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv.

(2)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (1) stanoví společné normy a postupy, které se v členských státech používají při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

(3)

Dne 12. září 2018 předložila Komise návrh na přepracování směrnice 2008/115/ES, kterým se zkracuje délka řízení o navrácení, zlepšuje vazba mezi azylovým řízením a řízením o navrácení a zajišťuje účinnější využívání opatření, která mají zabránit skrývání se, a zároveň zajišťuje dodržování základních práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(4)

Cílem nového paktu o migraci a azylu (2) je vytvořit společný systém EU pro navracení, který bude v rámci komplexního přístupu k řízení migrace kombinovat silnější struktury uvnitř Unie s účinnější spoluprací se třetími zeměmi v oblasti navracení a zpětného přebírání osob. Tento přístup provazuje veškeré politiky v oblasti migrace, azylu, integrace a správy hranic, neboť celková účinnost závisí na pokroku ve všech těchto oblastech. Účinnější a udržitelný proces navracení se bude opírat o rychlejší a plynulý migrační proces a razantnější řízení politiky v oblasti migrace a hranic, spolupráci se třetími zeměmi, včetně provádění dohod a ujednání EU o zpětném přebírání osob, to vše s využitím moderních informačních systémů a s podporou od příslušných agentur EU.

(5)

Evropská rada soustavně poukazuje na význam jednotné, komplexní a účinné politiky Unie v oblasti navracení a zpětného přebírání osob a vyzývá k urychlenému přijetí opatření s cílem zajistit účinné navracení osob z Unie urychlením řízení o navrácení. Evropská rada rovněž vyzvala členské státy, aby vzájemně uznávaly svá rozhodnutí o navrácení (3).

(6)

Sdělení Komise ze dne 10. února 2021 nazvané „Posílení spolupráce v oblasti navracení a zpětného přebírání osob v rámci spravedlivé, účinné a komplexní migrační politiky EU“ (4) identifikovalo překážky, které brání účinnému navracení, a uvedlo, že k jejich překonání je třeba zdokonalit postupy s cílem snížit roztříštěnost vnitrostátních přístupů a usilovat o těsnější spolupráci a větší solidaritu mezi všemi členskými státy. Díky schengenskému hodnotícímu a monitorovacímu mechanismu zřízenému nařízením Rady (EU) 2022/922 (5) a informacím Evropské migrační sítě (6), jež byla zřízena rozhodnutím Rady 2008/381/ES, bylo možné komplexně posoudit, jak členské státy provádějí politiku Unie v oblasti navracení, a odhalit přetrvávající nedostatky a překážky.

(7)

Vzhledem k přetrvávajícím výzvám v oblasti navracení, a než budou završena legislativní jednání, zejména o návrhu přepracovaného znění směrnice 2008/115/ES, doporučují se další opatření s cílem dále zlepšit účinnost a efektivnost uplatňování stávajícího právního rámce.

(8)

Doporučení Komise (EU) 2017/432 (7), jež doporučuje řadu opatření a kroků ke zvýšení účinnosti navracení při provádění směrnice 2008/115/ES, má stále svou platnost a mělo by členským státům i nadále sloužit jako vodítko k urychlení procesu navracení. Doporučení (EU) 2017/432 bylo začleněno do doporučení Komise (EU) 2017/2338 (8), a jeho provádění proto lze průběžně posuzovat v rámci schengenského hodnotícího a monitorovacího mechanismu.

(9)

Jako předpoklad společného systému EU pro navracení může vzájemné uznávání rozhodnutí o navrácení usnadnit a urychlit postupy navracení v členském státě, který je za jeho provedení odpovědný, a prohloubit spolupráci a vzájemnou důvěru mezi členskými státy za účelem dalšího zvýšení konvergence mezi členskými státy při řízení migrace. Vzájemné uznávání rozhodnutí o navrácení, která byla dříve vydána v jiném členském státě, může rovněž přispět k odrazování od nelegální migrace a odrazovat také od neoprávněného druhotného pohybu v rámci Unie. Směrnice Rady 2001/40/ES (9) stanoví rámec pro vzájemné uznávání. Tento rámec byl doplněn rozhodnutím Rady 2004/191/ES (10) o kritériích a praktických opatřeních k vyrovnání finančních nevyvážeností vzniklých v souvislosti s používáním směrnice 2001/40/ES, což z velké části předznamenalo podporu, která byla od té doby vytvořena na úrovni Unie. Pokrok v oblasti vzájemného uznávání rozhodnutí o navrácení by se měl rovněž promítnout do probíhajících jednání o návrhu Komise na přepracování směrnice 2008/115/ES.

(10)

Neexistence celounijního systému, který by ukazoval, zda se na zadrženého státního příslušníka třetí země již vztahuje rozhodnutí o navrácení vydané jiným členským státem, byla dříve na překážku využívání vzájemného uznávání.

(11)

Ode dne 7. března 2023, kdy se začalo používat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 (11), jsou členské státy povinny neprodleně po vydání rozhodnutí o navrácení vložit záznam o navrácení do Schengenského informačního systému. V Schengenském informačním systému tak nyní členské státy mohou okamžitě zjistit, zda se na státního příslušníka třetí země zadrženého příslušným orgánem již vztahuje rozhodnutí o navrácení vydané jiným členským státem.

(12)

Přínos této nové funkce v Schengenském informačním systému závisí na aktivním využívání záznamů o navracení a odpovídajících následných opatřeních, mimo jiné formou vzájemného uznávání rozhodnutí o navrácení vydaných dříve jinými členskými státy. To může výrazně urychlit a zefektivnit proces navracení, zejména pokud lze navrácení vykonat okamžitě, včetně případů, kdy uplynula lhůta k dobrovolnému opuštění území poskytnutá v rozhodnutí o navrácení vystavujícím členským státem a byly vyčerpány opravné prostředky proti takovému rozhodnutí o navrácení.

(13)

Provádění tohoto doporučení, a zejména vzájemné uznávání rozhodnutí o navrácení mezi členskými státy, bude podpořeno finančními prostředky, které byly k tomuto účelu vyčleněny v rámci Azylového, migračního a integračního fondu (12). Svou praktickou a operativní podporu při provádění tohoto doporučení by navíc měly poskytnout příslušné agentury EU.

(14)

Hlavním strukturálním problémem zefektivnění procesu navracení jsou překážky, které brání spolupráci a komunikaci mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za azylové řízení a řízení o navrácení. Všechny příslušné orgány členských států zapojené do různých fází procesu navracení by měly úzce spolupracovat a koordinovat svou činnost.

(15)

Účinnost navracení lze výrazně zvýšit lepším provázáním azylového řízení s řízením o navrácení a urychlením postupů na vnějších hranicích členských států. Není-li použitelná odchylka od uplatňování směrnice 2008/115/ES na základě čl. 2 odst. 2 písm. a), je třeba ve stávajícím legislativním rámci urychlit zejména účinné navracení státních příslušníků třetích zemí, jejichž žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta, a osob nacházejících se v blízkosti vnějších hranic členských států, a to rychlejším řízením o navrácení za předpokladu, že během celého řízení budou dodržena základní práva dotčených osob.

(16)

Podle ustanovení čl. 3 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1860 lze od vložení záznamů o navrácení do Schengenského informačního systému upustit v případě, že je rozhodnutí o navrácení vydáno na vnější hranici členského státu a je okamžitě vykonáno. Ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1860 však vyžaduje, aby členské státy vkládaly záznamy do Schengenského informačního systému bezodkladně, jestliže navrácení nebylo vykonáno okamžitě na vnější hranici.

(17)

Za účelem motivace k dobrovolnému návratu a jeho podpoře, a aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v čl. 11 odst. 1 směrnice 2008/115/ES, by možnosti, jež poskytuje směrnice 2008/115/ES, mohly být využity při rozhodnutí, zda neupustit od vydání zákazu vstupu v případě státních příslušníků třetích zemí, kteří spolupracují s orgány a účastní se programu asistovaného dobrovolného návratu a opětovného začlenění. V takových případech členské státy případně prodlouží lhůtu k dobrovolnému opuštění území v souladu s čl. 7 odst. 2 směrnice 2008/115/ES.

(18)

Zásadní pro zajištění účinnosti společného systému EU pro navracení je prevence skrývání se a neoprávněného pohybu v rámci Unie. Komplexní přístup, včetně klíčových nástrojů k posouzení nebezpečí skrývání se a jeho prevenci, je nezbytný k usnadnění a zefektivnění posouzení tohoto nebezpečí v jednotlivých případech, k posílení využívání účinných alternativ k zajištění a k vytvoření dostatečné zajišťovací kapacity, pokud je zajištění použito jako krajní opatření a na co nejkratší dobu, v souladu s článkem 15 směrnice 2008/115/ES.

(19)

K provádění tohoto doporučení je k dispozici podpora na úrovni Unie, a to i ze strany koordinátora EU pro navracení a sítě na vysoké úrovni pro navracení, jejichž činnost se řídí operační strategií pro tuto oblast. Operativní podporu poskytují rovněž příslušné agentury Unie, zejména Frontex, Agentura EU pro otázky azylu a Agentura pro základní práva.

(20)

Vnitrostátní orgány pro navracení jsou součástí Evropské pohraniční a pobřežní stráže, která odpovídá za účinné provádění evropské integrované správy hranic. Agentura Frontex hraje ústřední úlohu jakožto operativní složka společného systému EU pro navracení a je členským státům nápomocna ve všech fázích procesu navracení v souladu se svým mandátem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1896 (13).

(21)

Toto doporučení by mělo být určeno všem členským státům, které jsou vázány směrnicí 2008/115/ES.

(22)

Členské státy se vyzývají, aby svým vnitrostátním orgánům příslušným k výkonu činností souvisejících s navracením osob vydaly pokyn uplatňovat při výkonu svých povinností toto doporučení.

(23)

Toto doporučení je v souladu se základními právy a zásadami uznanými Listinou. Jeho cílem je zejména zajistit plné respektování lidské důstojnosti a uplatňování článků 1, 4, 14, 18, 19, 21, 24 a 47 Listiny a v souladu s tím se musí provádět,