(1)

Požadavek určení ústředního kontaktního místa podle čl. 29 odst. 4 směrnice (EU) 2015/2366 by měl být přiměřený cílům uvedené směrnice, a neměl by přinášet zbytečnou zátěž pro platební instituce s přeshraniční působností. Proto je vhodné stanovit přiměřená kritéria ve formě prahových hodnot týkajících se objemu a hodnoty transakcí uskutečňovaných v hostitelském členském státě prostřednictvím zástupců a počtu zástupců usazených v hostitelském členském státě. Jelikož příslušný orgán hostitelského členského státu může podle čl. 29 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366 od platebních institucí vyžadovat, aby mu podávaly zprávy o své činnosti na území příslušného členského státu, má tento orgán prostředky k získání informací potřebných pro použití takových kritérií. Proto by za účelem doplnění čl. 29 odst. 4 směrnice (EU) 2015/2366 měly být stanoveny uvedené prahové hodnoty.

(2)

Pokud členský stát požaduje určení ústředního kontaktního místa podle čl. 29 odst. 4 směrnice (EU) 2015/2366, mělo by takové ústřední kontaktní místo především zajišťovat náležitou komunikaci a předkládání informací týkajících se souladu s požadavky stanovenými v hlavách III a IV uvedené směrnice v hostitelském členském státě, včetně povinností platební instituce, jež ústřední kontaktní místo určila, podávat zprávy příslušným orgánům hostitelského členského státu. Rovněž by mělo plnit ústřední koordinační úlohu mezi platební institucí, jež ho určila, a příslušnými orgány domovského a hostitelského členského státu s cílem usnadnit dohled nad platebními službami poskytovanými v hostitelském členském státě prostřednictvím zástupců v rámci svobody usazování. Za tím účelem by příslušná platební instituce měla zajistit, aby ústřední kontaktní místo mělo potřebné zdroje a přístup k příslušným údajům pro účely podávání zpráv tak, aby mohlo plnit své povinnosti podle směrnice (EU) 2015/2366.

(3)

Toto nařízení vychází z návrhu regulačních technických norem, který Komisi předložil Evropský orgán pro bankovnictví (EBA).

(4)

Orgán EBA uskutečnil otevřené veřejné konzultace k návrhu regulačních technických norem, ze kterého toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a vyžádal si stanovisko skupiny subjektů působících v bankovnictví zřízené podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (2),

a)

celkový počet zástupců, jejichž prostřednictvím platební instituce v rámci svobody usazování poskytuje v hostitelském členském státě některou z platebních služeb uvedených v příloze I směrnice (EU) 2015/2366, je deset nebo více;

b)

celková hodnota platebních transakcí, včetně platebních transakcí iniciovaných při poskytování služeb iniciování platby, uskutečněných platební institucí v hostitelském členském státě v posledním účetním období prostřednictvím zástupců působících v rámci svobody usazování nebo volného pohybu služeb převyšuje 3 miliony EUR a platební instituce využívá alespoň dva z těchto zástupců v rámci svobody usazování;

c)

celkový počet platebních transakcí uskutečněných platební institucí v hostitelském členském státě v posledním účetním období prostřednictvím zástupců působících v hostitelském členském státě v rámci svobody usazování nebo volného pohybu služeb, včetně platebních transakcí iniciovaných při poskytování služeb iniciování platby, převyšuje 100 000 a platební instituce využívá alespoň dva z těchto zástupců v rámci svobody usazování.