8.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 65/28

(1)

V odpověď na stížnost požádala Komise faxem ze dne 28. listopadu 2011 francouzské orgány o sdělení veškerých informací nezbytných pro přezkoumání daně ve prospěch vnitrostátního subjektu zabývajícího se produkty zemědělství a mořského rybolovu (FranceAgriMer), stanovené článkem 25 zákona č. 2005-1720 ze dne 30. prosince 2005 (dále jen „daň“), s ohledem na články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Francouzské orgány měly na předložení dotčených informací lhůtu jednoho měsíce.

(2)

Dopisem ze dne 11. prosince 2011 Francie požádala Komisi o prodloužení uvedené lhůty do 1. února 2012.

(3)

Faxem ze dne 12. prosince 2011 Komise požadované prodloužení lhůty poskytla.

(4)

Francie zaslala Komisi informace vyžádané dne 28. listopadu 2011 e-mailem ze dne 14. února 2012.

(5)

Faxem ze dne 5. března 2012 oznámila Komise francouzským orgánům otevření spisu o neoznámené podpoře pod číslem SA.34433 (2012/NN), neboť uplatňování této daně bylo zahájeno, aniž by byla Komisi oznámena podpora podle čl. 108 odst. 3 SFEU a aniž by byla Komisí schválena. Faxem ze dne 14. června 2012 oznámila Komise francouzským orgánům rozšíření oblasti působnosti daného spisu vzhledem k tomu, že analýza dostupných informací odhalila nesprávné použití nařízení de minimis, které opatření, jež by při uplatnění příslušného nařízení de minimis nepředstavovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, přeměnilo na neoznámenou podporu.

(6)

Dopisem ze dne 4. října 2012 (1) informovala Komise Francii o svém rozhodnutí ze dne 3. října 2012 o zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU, pokud jde o využívání této daně. Vyzvala francouzské orgány, aby do jednoho měsíce předložily své připomínky k zahájení řízení.

(7)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k tomuto opatření.

(8)

Komise neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky.

(9)

E-mailem ze dne 16. října 2012 požádala Francie Komisi o prodloužení lhůty pro zaslání odpovědi Francie na zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU o jeden měsíc (do 4. prosince 2012).

(10)

Faxem ze dne čtvrtek 18. října 2012 Komise požadované prodloužení lhůty poskytla.

(11)

E-mailem ze dne 5. prosince 2012 oznámila Francie Komisi svou odpověď na zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

(12)

Po přezkoumání této odpovědi se útvary Komise a francouzské orgány dne 12. prosince 2012 sešly s cílem objasnit některé body daného spisu. Po tomto jednání požádala Komise faxem ze dne 15. ledna 2013 o doplňující informace.

(13)

E-mailem ze dne 18. února 2013 zaslala Francie Komisi dopis obsahující doplňující informace vyžádané dne 15. ledna 2013. Francouzské orgány sdělily nové informace dne 23. června 2016 v odpovědi na žádost Komise ze dne 8. října 2015 a dne 20. ledna 2017 v odpovědi na žádost Komise ze dne 19. října 2016.

(14)

Ustanovením článku 25 zákona č. 2005-1720 ze dne 30. prosince 2005 (opravný finanční zákon pro rok 2005) se zavádí daň ve prospěch subjektu FranceAgriMer s cílem financovat opatření, která tento subjekt provádí ve prospěch trhu s mléčnými výrobky. Jeho nejnovější konsolidovaná verze je ze dne 1. ledna 2012.

(15)

Povinnost odvádět tuto daň mají producenti kravského mléka, kteří skladují individuální referenční množství pro přímý prodej ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 1788/2003 (3), jakož i odběratelé mléka. Opírá se o:

(16)

Tato daň může být předmětem kumulativních náhrad (4). Uskutečnění zdanitelného plnění představuje dodávka mléka či přímý prodej mléka nebo mléčných výrobků během referenčního období. Například článek 4 vyhlášky ze dne 17. srpna 2010 o výběru daně uložené odběratelům a producentům mléka, kteří překročili svou individuální kvótu na dodávky v hospodářském roce 2009–2010, stanoví, že v rámci dostupnosti zjištěné na vnitrostátní úrovni na konci hospodářského roku 2009–2010 proplácí subjekt FranceAgriMer odběratelům část daně dlužné producenty, kteří jim dodávají mléko, podle těchto podmínek:

(17)

Pokud je producent odpovědný za úhradu dávky stanovenou v čl. 1 odst. 1 nařízení (ES) č. 1788/2003, nevzniká mu ve vztahu k dotyčným množstvím daňová povinnost. Podle tohoto ustanovení se od 1. dubna 2004 na jedenáct po sobě následujících dvanáctiměsíčních období zavádí dávka z množství kravského mléka a jiných mléčných výrobků, které jsou uváděno na trh během dotčeného období dvanácti měsíců a které překračuje vnitrostátní referenční množství.

(18)

Sazba daně za 100 kilogramů mléka je stanovena na 28,54 EUR za hospodářský rok 2006–2007 a na 27,83 EUR za následující hospodářské roky.

(19)

Výtěžek z daně se použije k financování úplného nebo částečného přerušení mlékárenské činnosti prostřednictvím podpory na přerušení mlékárenské činnosti. Konkrétně to znamená, že příjemce obdrží náhradu za litr od veřejného orgánu FranceAgriMer. Dalšími zdroji financování podpory na přerušení mlékárenské činnosti jsou prostředky pocházející ze systému konkrétních převodů kvót bez pozemků (dále jen konkrétní „převody bez pozemků“) (6), ze státního rozpočtu a případně i z prostředků místních samospráv. Část výtěžku z daně byla použita rovněž na podporu mlékárenských společností, které byly v hospodářském roce 2007–2008 nuceny zlikvidovat mléko kontaminované polychlorovanými bifenyly (PCB). Podle francouzských orgánů byla tato finanční podpora poskytnuta v rámci režimu de minimis podle nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 (7).

(20)

Výše podpory na přerušení mlékárenské činnosti se vypočte na následujícím základě:

(21)

Výtěžek z daně a jeho využití se až do hospodářského roku 2010–2011 vyvíjely takto:

(22)

Komise zahájila řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy z těchto důvodů:

(23)

Ve svém dopise zaslaném e-mailem ze dne 5. prosince 2012 francouzské orgány zdůrazňují především to, že v právních předpisech Unie týkajících se společné organizace trhu existuje právní základ pro podpory na přerušení mlékárenské činnosti. Tento právní základ, který tvoří čl. 75 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (8), umožňuje členským státům poskytnout producentům, kteří se zaváží definitivně zcela nebo zčásti ukončit svou produkci mléka, náhradu formou jedné nebo více ročních splátek a takto uvolněné individuální kvóty převést do vnitrostátní rezervy. Podle nich se tento článek použije nezávisle na ostatních ustanoveních týkajících se správy mléčných kvót a uplatňování případné dávky v případě překročení kvóty.

(24)

Francouzské orgány s odkazem na postoj Komise, podle něhož financování přerušení mlékárenské činnosti odpovídá prima facie definici státní podpory, následně zdůrazňují, že právní úprava EU před rokem 2007, a zejména nařízení (ES) č. 1788/2003, neobsahuje žádnou výslovnou zmínku o povinnosti oznamování podpor na produkty v odvětví mléka a mléčných výrobků. Uvádějí, že tato situace byla vyjasněna v článku 180 nařízení (ES) č. 1234/2007, který výslovně podřizuje režim podpory na přerušení mlékárenské činnosti oznamovacímu postupu a že se zcela v dobré víře domnívaly, že tím, že pravidelně předkládají informace o systému náhrad Komisi pomocí dotazníků, dodržují právní předpisy Unie. Podle jejich názoru byla Komise v každém případě o existenci podpor na přerušení mlékárenské činnosti informována, neboť se na ně Francie dotazovala při přezkumu opatření podpory na dobrovolné omezení mlékárenské činnosti v Bretani (podpora N 290/2007 – ARVAL). Svá tvrzení završují tím, že se zavázaly do budoucna tento systém oznamovat (což bylo provedeno, viz 53. bod odůvodnění).

(25)

Pokud jde o otázku slučitelnosti podpor na přerušení mlékárenské činnosti s vnitřním trhem, a zejména o připomínku Komise, podle níž není tento režim v souladu s bodem 88 pokynů Společenství o státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (dále jen „pokyny na období 2007–2013“) (9), francouzské orgány tvrdí, že program podpory na přerušení mlékárenské činnosti spadá do oblasti působnosti článku 75 nařízení (ES) č. 1234/2007 a že Komise by měla tuto skutečnost ve své analýze zohlednit. Dále uvádějí, že pouze část spisů producentů, které byly předloženy v rámci žádostí o podpory na přerušení mlékárenské činnosti, se týká přerušení činnosti z důvodu odchodu do důchodu (přibližně 10 % z celkového počtu producentů, kteří jsou příjemci); u těchto spisů byly splněny podmínky úplného a trvalého ukončení veškeré obchodní zemědělské činnosti s konečnou platností. U ostatních producentů se domnívají, že režim podpory na přerušení mlékárenské činnosti je slučitelný s vnitřním trhem s ohledem na body 143 a 144 pokynů na období 2007–2013 o podpoře na uzavírání produkčních, zpracovatelských a tržních kapacit týkajících se zemědělských produktů.

(26)

Pokud jde o body 143 a 144 pokynů na období 2007–2013, francouzské orgány připomínají, že odvětví mléka se nachází v situaci nadměrné kapacity, která je připomínána v 30. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 1234/2007, a zdůrazňují, že podle uvedeného nařízení může být přerušení mlékárenské činnosti částečné nebo úplné. Navíc podle nich systém podpory na přerušení mlékárenské činnosti splňuje podmínku, že příjemce podpory poskytuje spoluúčast. Ta je podložena mechanismem konkrétních převodů bez pozemků, který byl zaveden od roku 2006 podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1788/2003. Na základě tohoto mechanismu producenti, kteří jsou příjemci uvolněných referenčních množství mléka, provádějí převody za úplatu podle stanovených sazeb. Producentům převádějícím referenční množství mléka, které mají k dispozici, je vyplacena náhrada vypočtená podle stejné sazby jako podpory na přerušení mlékárenské činnosti. Tato sazba a její propojení s programy podpory na přerušení mlékárenské činnosti jsou každoročně upravovány vyhláškou přijímanou na každý hospodářský rok pro mléko. Podle francouzských orgánů vedou konkrétní převody bez pozemků odvětví, které je příjemcem, k tomu, že poskytuje společné příspěvky k podpoře na přerušení mlékárenské činnosti ve výši nejméně 50 % veřejných výdajů vynaložených na zavedení tohoto režimu. Tento režim podpory kromě toho vylučuje podniky v obtížích, mají k němu přístup všechny hospodářské subjekty za stejných podmínek, nevytváří konkurenční výhodu vzhledem ke své kompenzační povaze, neboť náhrady jsou poskytovány pouze v případě ukončení kvóty, a v žádném případě nevede k nadměrnému vyrovnání kapitálových ztrát a budoucích příjmů vzhledem k tomu, že poskytovaná náhrada se postupně snižuje (během posuzovaného období představovala průměrná náhrada za ukončení 0,083 EUR za litr, zatímco hodnota kvóty za stejné období činila 0,10 EUR za litr).

(27)

Pokud jde o náhrady vyplacené po likvidaci mléka kontaminovaného polychlorovanými bifenyly, francouzské orgány zdůrazňují, že rozhodnutí ředitele výboru pro chov dobytka (Office de l'élevage), který zavedl režim podpory určené k náhradě škod hospodářských subjektů, vychází jednak z nařízení (ES) č. 1998/2006, jednak z nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 (10). Nařízení (ES) č. 1998/2006 bylo uplatněno na podpory poskytnuté mlékárnám za likvidaci nakoupeného mléka, které prošlo prvním zpracováním po odběru, zatímco nařízení (ES) č. 1535/2007 bylo uplatněno na financování likvidace syrového mléka od producentů provádějících přímý prodej. V žádném z těchto případů nedošlo k nadměrné kompenzaci utrpěné ztráty.

(28)

A konečně pokud jde o náhrady, francouzské orgány tvrdí, že ministerské vyhlášky předpokládaly uplatnění režimu náhrady v jediném případě, a to tehdy, kdy je producent povinen hradit dávku z přebytku z titulu režimu zvláštní daně (Taxe Fiscale Affectée, „TFA“) nebo dávku podle článku 78 nařízení (ES) č. 1234/2007. Toto opatření bylo tedy použitelné v rámci penalizačního režimu, který není možno považovat za preferenční zacházení s hospodářskými subjekty. V případě zjištěného překročení vnitrostátní kvóty by se použil režim náhrad podle čl. 84 odst. 1 uvedeného nařízení. Proto tento systém, i když znamená rozdílnou zátěž pro různé kategorie hospodářských subjektů, nenarušuje hospodářskou soutěž mezi producenty. Producent, který měl k dispozici infrastrukturu a finanční prostředky, které mu umožňovaly produkci nad rámec přidělené kvóty, nebyl ani v případě, že mu byla poskytnuta podpora na větší část daně, znevýhodněn v porovnání s producentem, který mu ani v důsledku snížení daňové zátěže nebyl schopen konkurovat. Podle francouzských orgánů nemohlo dojít ani k ovlivnění obchodu, protože daňový systém byl i nadále omezen na objem vnitrostátní produkce, a pokud snížení zátěže umožnilo některým producentům zvýšit produkci bez finančních důsledků, je to díky tomu, že někteří producenti vyprodukovali méně. Množství mléka, které bylo v konečném důsledku uvedeno na trh, zůstalo stejné a nebylo možné, aby ovlivnilo obchod mezi členskými státy.

(29)

Pokud jde o argument Komise, podle kterého skutečnost, že veřejné orgány mohou upravovat náhrady, svědčí o existenci diskrečního zacházení s hospodářskými subjekty nad rámec prostého řízení daňových výnosů podle objektivních kritérií, což může podle Soudního dvora dát individuálnímu použití obecného opatření povahu selektivního opatření (11), francouzské orgány zdůrazňují, že od hospodářského roku 2009–2010 je zavedeno obecné opatření vztahující se na všechny producenty s ohledem na ukončení režimu mléčných kvót, a že limit náhrady ve výši 1 % nebo 2 % není diskriminační, neboť platí pro všechny producenty mléka na základě množství překračujícího individuální kvótu, což je de facto snížení uplatněné daně. Obdobně byla poskytnuta náhrada všem malým producentům z důvodu jejich nestabilní situace (produkční náklady, citlivost na rizika konjunkturního cyklu), aby bylo možno přizpůsobit jejich příspěvek jejich kapacitě a velikosti jejich struktury produkce v souladu s principy progresivního zdanění, které upravují stanovení daňových sazeb. Tito malí producenti jsou producenti, jejichž individuální kvóta představuje maximálně 55 % průměrné individuální kvóty na vnitrostátní úrovni. Celkem představují 25 % producentů a méně než 20 % vnitrostátní kvóty.

(30)

Ze všech těchto důvodů a vzhledem k transparentní a veřejné povaze režimu náhrad, jehož prováděcí pravidla byla jednoznačně objasněna ve vyhláškách na konci hospodářského roku zveřejněných v Úředním věstníku Francouzské republiky a sdílených na internetových stránkách decentralizovaných státních útvarů se francouzské orgány domnívají, že režim náhrad nesplňuje kritéria pro opatření státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(31)

A konečně francouzské orgány poukazují na to, že náhrady daně TFA byly poskytovány také v hospodářských letech 2007/2007 a 2007/2008 v individuálních případech chovatelům, které postihla katarální horečka ovcí.

(32)

V dopise zaslaném e-mailem ze dne 18. února 2013 (12) francouzské orgány, které byly požádány, aby prokázaly, že byla v plném rozsahu splněna pravidla pro poskytování státní podpory pro odchod do důchodu a přerušení činnosti, poskytly s ohledem na své připomínky, které podaly po zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (13) a po zasedání ze dne 12. prosince 2012, následující upřesnění.

(33)

Podle francouzských orgánů byl přístup k režimu podpory na přerušení mlékárenské činnosti z důvodu odchodu do důchodu umožněn zemědělcům od hospodářského roku 2009–2010 po zrušení vnitrostátního systému předčasného odchodu do důchodu. Prováděcí pravidla tohoto systému byla v souladu s ustanoveními článku 23 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 (14) a podmiňovala poskytnutí podpory zejména ukončením veškeré zemědělské činnosti. Tato prováděcí pravidla byla uplatněna rovněž v rámci režimu podpory na přerušení mlékárenské činnosti. V praxi provádějí kontrolu dodržování úplného přerušení mlékárenské činnosti na místě inspektoři, kteří jsou pověřeni kontrolou vzorků z hospodářství vybraných na základě analýzy rizik provedených subjektem FranceAgriMer. Míra kontroly je v souladu s mírou kontroly stanovenou právními předpisy Unie. Podle francouzských orgánů nebyly zjištěny žádné nesrovnalosti.

(34)

Francouzské orgány připomněly, že režim podpory na přerušení mlékárenské činnosti lze aktivovat v případě, že producent částečně nebo úplně přeruší svou mlékárenskou činnost v souladu s čl. 75 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 1234/2007 a s bodem 144 písm. f) pokynů na období 2007–2013, a že podpory na přerušení mlékárenské činnosti ve většině případů (od 80 do 90 % v závislosti na hospodářském roku) představují podpory na úplné přerušení mlékárenské činnosti, a analyzují daný režim s ohledem na jednotlivé podmínky stanovené v bodě 144 pokynů na období 2007 – 2013 o podporách na uzavírání kapacit.

(35)

Pokud jde o otázku, zda poskytnutá podpora slouží obecnému zájmu odvětví, kde existuje nadměrná kapacita (bod 144 písm. a) až e) pokynů na období 2007–2013), francouzské orgány poté, co připomněly argumenty uvedené v 26. bodě odůvodnění, dodávají, že oběžníky upravující režim podpor na přerušení mlékárenské činnosti zdůrazňují, že část kvót získaných zpět je převedena do vnitrostátní rezervy za účelem přerozdělení v rámci běžného přidělování kvót, a uvádějí, že záměrem je organizovat přerozdělení ve prospěch producentů, jejichž produkční kapacita překračuje rámec jejich počátečního referenčního množství, a tak působit ve prospěch konkurenceschopnosti odvětví mléka v rámci jeho hospodářské restrukturalizace. Trvají rovněž na své žádosti týkající se využití bodu 144 písm. e) pokynů na období 2007–2013, podle něhož budou režimy podpory použitelné pro odvětví, která podléhají produkčním limitům nebo kvótám, posuzovány případ od případu.

(36)

Co se týče otázky, zda ze strany příjemce podpory existuje spoluúčast (bod 144 písm. f) pokynů na období 2007–2013), francouzské orgány zkoumají případ producentů, kteří své mléko uvádějí na trh prostřednictvím dodávek sběrnému zařízení, a producentů, kteří své mléko prodávají přímo spotřebitelům v rámci přímého prodeje.

(37)

V případě producentů, kteří prodávají své mléko prostřednictvím dodávek sběrnému zařízení, se zúčastněný subjekt v případě úplného přerušení činnosti podniku zavazuje k úplnému a trvalému ukončení veškerých dodávek a prodeje mléka nebo mléčných výrobků s konečnou platností a je povinen předložit potvrzení o úplném a trvalém přerušení činnosti do 30 dnů ode dne přerušení činnosti, nejpozději však do 31. března roku N + 1 (přičemž rok N je rokem podání žádosti o podporu na přerušení činnosti). Musí se také zavázat, že již nebude požadovat kvótu. V případě částečného přerušení činnosti se zúčastněný subjekt zavazuje, že prokáže uzavření provozovny (pokud jich vlastní více) nebo prokáže snížení maximálního objemu produkce ve stejném poměru jako snížení referenčního objemu určeného subjektům, které mají pouze jednu provozovnu. Za tímto účelem musí být schopen předložit oznámení o kvótě, kterou stanovil jeho odběratel pro běžný hospodářský rok, a o nové kvótě na následující hospodářský rok. Tato kontrola zůstává v platnosti až do konce roku 2015, tedy do roku zrušení kvót. Kromě toho producent, který požádal o náhradu za částečné přerušení činnosti, již nemůže následně obdržet jinou náhradu z téhož důvodu. Pokud požádá o náhradu za úplné ukončení činnosti a získá ji, jsou při jejím výpočtu zohledněny kvóty, za které již obdržel náhradu z důvodu částečného přerušení činnosti.

(38)

Producenti, kteří prodávají mléko přímo konečnému spotřebiteli, musí zaslat prohlášení o ukončení produkce pro přímý prodej do 30 dnů od data tohoto přerušení.

(39)

Bez ohledu na to, který ze scénářů se použije, kontroluje subjekt FranceAgriMer dodržování těchto prohlášení nejen na správní úrovni, ale i na místě. V případě nesrovnalostí jsou neoprávněně získané náhrady navráceny společně s úrokem vypočítaným podle zákonné sazby, a je možno uložit i tresty podle trestního zákoníku.

(40)

Pokud jde o zásadu, podle níž lze náhradu poskytnout pouze těm producentům, kteří skutečně vyráběli, a pouze na ty produkční kapacity, které byly skutečně používány (bod 144 písm. g) pokynů na období 2007–2013), francouzské orgány uvádějí, že podporu na přerušení mlékárenské činnosti lze poskytnout pouze producentům, kteří provozují produkční činnost.

(41)

Pokud jde o omezení podpory pro podniky, které dodržují povinné minimální normy, a vyloučení producentů, jejichž produkční kapacity jsou již definitivně uzavřeny nebo se jejich uzavření jeví jako neodvratné (bod 144 písm. i) a j) pokynů na období 2007–2013), francouzské orgány poukazují na to, že mléko dodané a zaplacené po analýze rozboru bezpodmínečně splňuje minimální požadavky na to, aby mohlo být používáno v mlékárně. Žádný mlékárenský podnik není povinen zastavit produkci z důvodu nedodržení minimálních norem. Francouzské orgány navíc objasnily, že producenti, proti nimž je vedeno řízení o soudním vyrovnání nebo likvidaci, jsou z poskytování podpory vyloučeni stejně jako podniky, proti nimž sice takové řízení vedeno není, ale které splňují ostatní kritéria definice společnosti v obtížích (problémy s peněžními toky, výrazně snížený obrat, zvýšené ztráty, rostoucí zadlužení, snížení hodnoty aktiv).

(42)

Pokud jde o dostupnost tohoto režimu pro všechny hospodářské subjekty působící v daném odvětví (bod 144 písm. k) pokynů pro období 2007–2013), francouzské orgány zdůrazňují transparentnost a publicitu tohoto režimu, které jej zpřístupňují všem. Podmínky přístupu k systému podpory na přerušení mlékárenské činnosti a jeho provádění jsou popsány v jednotlivých vyhláškách zveřejňovaných na konci hospodářského roku v Úředním věstníku Francouzské republiky a v oběžnících.

(43)

Pokud jde o neexistenci nadměrné kompenzace kapitálových ztrát a budoucích příjmů (bod 144 písm. l) pokynů na období 2007–2013), francouzské orgány poukazují na to, že sazba kompenzace se postupně snižuje v závislosti na objemu a čase. Navíc se individuální referenční množství ze 20 % skládá z průměrného množství přiděleného během pěti hospodářských let před podáním žádosti o podporu na přerušení mlékárenské činnosti, a tato část je z výpočtu náhrady vyloučena. Podle tohoto systému výše náhrady nepřekračuje hodnotu kvóty, kterou Komise odhadla pro Francii. Tento argument je podpořen číselnými údaji, z nichž vyplývá, že v roce 2012 Komise odhadla hodnotu francouzské kvóty na 200 EUR/1 000 litrů, zatímco hodnota vypočtená na základě sazeb uplatňovaných ve Francii, která slouží jako základ pro výpočet náhrady, činí 90 EUR.

(44)

Pokud jde o spoluúčast poskytovanou daným odvětvím (bod 144 písm. m) pokynů pro období 2007–2013), francouzské orgány uvádějí, že režim podpory na přerušení mlékárenské činnosti je financován převážně z příjmů konkrétních převodů bez pozemků zavedených podle čl. 75 odst. 1 písm. e) nařízení (ES) č. 1234/2007, které umožňují producentům získávat kvóty za úhradu. Zbytek financování je zajišťován z veřejných nebo soukromých zdrojů (stát, územní samosprávné celky a mezioborové organizace).

(45)

Pokud jde o uplatňování bodu 144 písm. n) pokynů na období 2007–2013, který stanoví, že pokud členský stát zavede program uzavření kapacity, musí se zavázat, že neposkytne podporu na vytvoření nové produkční kapacity v dotyčném odvětví po dobu pěti let od ukončení daného programu uzavření kapacity, francouzské orgány poukazují na to, že cílem programu podpory na přerušení mlékárenské činnosti je restrukturalizace daného odvětví v souladu s možností, kterou poskytuje nařízení (ES) č. 1234/2007, tj. že kvóty uvolněné v rámci programu podpory na přerušení mlékárenské činnosti jsou k dispozici jiným producentům a že slučitelnost tohoto režimu stanoveného v uvedeném nařízení musí být proto předmětem výkladu Komise.

(46)

Ve svém faxu ze dne 15. ledna 2013 Komise uvedla, že producenti uhradili daň odběratelům, avšak že na odběratele se vztahovaly rovněž náhrady stanovené vyhláškami, která ustanovují tuto daň. Proto požádala francouzské orgány, aby prokázaly, že odběratelé vrátili vyplacené náhrady producentům.

(47)

V dopise zaslaném e-mailem ze dne 18. února 2013 francouzské orgány upřesňují, že částky týkající se případných náhrad splatných producentům, kteří překročili svá referenční množství, jsou sráženy u zdroje, a jsou tedy přímo odečítány z výše daně stanovené na konci hospodářského roku, a že tento zpětný mechanismus zasahující do odečtu daně, kterou má uhradit producent, který překročil referenční množství, patří mezi povinnosti schválených odběratelů v souladu s články 65 a 85 nařízení (ES) č. 1234/2007 ve znění pozdějších předpisů. Odběratelé jsou navíc podle zákoníku zemědělství a mořského rybolovu povinni podávat zprávu o náhradách.

(48)

Pokud jde o limity náhrady (15), francouzské orgány potvrzují, že stanovené procentní podíly (1 % a 2 %) se vztahují na všechny producenty, kteří překročili svou individuální kvótu, a že se po celý daný hospodářský rok používá stejná sazba.

(49)

Co se týče určení množství zakládajících nárok na náhradu (16), francouzské orgány objasňují, že tento mechanismus byl vytvořen s cílem připravit dané francouzské odvětví na zrušení kvót, přičemž jeho účelem je zachovat konstantní úroveň daně z přebytku tím, že budou poskytovány náhrady malým zranitelným producentům (15 % producentů, kteří představují 10 % vnitrostátní kvóty). Podle jejich názoru je tento mechanismus v souladu s principy progresivního zdanění, které upravují zavádění sazeb daní uvedených v bodě 24 sdělení Komise o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (17), a byl zaveden mechanismus dodatečných náhrad pro producenty, kteří nemohou využívat náhrady pro „malé producenty“, ale kteří se nacházejí v nestabilní situaci, pokud jde o referenční množství, přičemž cílem je vyhnout se prahovým účinkům.

(50)

Ve svém dopise ze dne 20. ledna 2017 francouzské orgány upřesnily, že náhrady uvedené v druhé a třetí odrážce 16. bodu odůvodnění byly v souladu s ustanoveními nařízení Komise (EU) č. 1408/2013 (18), zařazeny do režimu de minimis vzhledem k tomu, že byly v dané době uděleny za podmínek stanovených v uvedeném nařízení, které je použitelné zpětně.

(51)

A konečně, pokud jde o otázku odškodnění za ztráty způsobené katarální horečkou ovcí, francouzské orgány vysvětlují, že tato nemoc vedla ke změně chování u některých producentů, kteří reagovali na snižování svých hrubých marží a na obtíže, které souvisely mimo jiné se zákazem vyřazení ze stáda, tak, že tyto marže kompenzovali produkcí nad rámec svých kvót. Vzhledem k této situaci byl zaveden režim přerozdělování dávek, který se použije v rámci vnitrostátního režimu TFA nebo podle čl. 84 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 1234/2007 v případě překročení vnitrostátní kvóty uvedené v článku 78 uvedeného nařízení. Toto přerozdělování dosáhlo následujících procentních podílů:

(52)

Podle francouzských orgánů platí, že nedojde-li k překročení vnitrostátní kvóty, je systém náhrad v souladu se všemi ustanoveními uvedenými v podkapitole V.B.4 pokynů na období 2007–2013, jakož i s podmínkami uvedenými v čl. 10 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 (19). Zdůrazňují především následující body:

(53)

Vzhledem k tomu, že bylo při zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (viz body 24 a 25 rozhodnutí o zahájení řízení) prokázáno, že vybíraná daň nebyla daní uhrazenou ve smyslu judikatury, soustředí se tato analýza na dvě nezávislé oblasti: na jedné straně na vrácení daně uvedené v 16. bodě odůvodnění, a na straně druhé na podpory na přerušení mlékárenské činnosti financované až do hospodářského roku 2011/2012 vzhledem k tomu, že Komise dne 15. května 2013 schválila režim podpory na přerušení mlékárenské činnosti vztahující se na hospodářské roky 2012/2013 a 2013/2014 (21).

(54)

Tato analýza nezahrnuje podporu na likvidaci mléka kontaminovaného polychlorovanými bifenyly, protože francouzské orgány poskytly v tomto ohledu rovněž bližší informace o přesném uplatňování příslušných nařízení de minimis  (22) a protože se má za to, že podpory splňující podmínky těchto nařízení nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, Komise již o nich nemusela rozhodovat. Nezahrnuje ani vyrovnávací podpory poskytované v souvislosti s katarální horečkou ovcí.

(55)

V čl. 107 odst. 1 SFEU je stanoveno: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.“

(56)

Aby mohlo být určité opatření označeno za státní podporu ve smyslu tohoto ustanovení, je proto nutné, aby byly splněny tyto kumulativní podmínky: i) opatření musí být přičitatelné státu a být financováno ze státních prostředků; ii) musí svého příjemce zvýhodňovat; iii) toto zvýhodnění musí být selektivní a iv) dané opatření musí narušovat nebo potenciálně narušovat hospodářskou soutěž a ovlivňovat obchod mezi členskými státy. V tomto případě musí být toto označení vzhledem k působnosti definované v 53. a 54. bodech odůvodnění posuzováno na úrovni náhrad uvedených v 16. bodě odůvodnění a na úrovni podpor na přerušení mlékárenské činnosti.

(57)

Pokud jde o náhrady uvedené ve druhé a třetí odrážce 16. bodu odůvodnění, Komise konstatuje, že je francouzské orgány zařadily do režimu de minimis v souladu s ustanoveními nařízení (EU) č. 1408/2013, které je použitelné zpětně. Tyto úvěry tudíž nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(58)

Co se týče náhrady uvedené v první odrážce 16. bodu odůvodnění, Komise na základě informací, které měla k dispozici, v rámci rozhodnutí o zahájení formálního řízení usoudila, že tato náhrada (která byla součástí slev uvedených v tomto rozhodnutí) obsahovala prvek podpory, neboť byla financována státem, který jejím poskytnutím přicházel o prostředky. Tato náhrada navíc zvýhodňovala určité podniky (mlékárenské podniky, které byly jejími příjemci a které byly tudíž zbaveny finanční zátěže, již musely nést ostatní mlékárenské podniky povinné k dani), a mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod vzhledem k pozici, kterou Francie na trhu zaujímá. Komise rovněž upřesnila, že tedy nebylo možné určit, zda lze existenci a úpravy náhrad odůvodnit logikou zavedeného daňového systému, a zdůraznila, že schopnost veřejných orgánů upravovat tuto náhradu pravděpodobně svědčí o existenci diskrečního zacházení s hospodářskými subjekty nad rámec prostého řízení daňových výnosů. A konečně nic nenasvědčovalo tomu, že by grantový ekvivalent slev mohl spadat do působnosti režimu de minimis, který by umožňoval mít za to, že podpory v malé výši nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(59)

Za účelem posouzení relevantnosti tvrzení francouzských orgánů, podle něhož uvedená náhrada nepředstavuje preferenční zacházení s určitou kategorií hospodářských subjektů, by měl být vytvořen referenční systém, který by umožňoval ověřit, zda je dané opatření selektivní; jinými slovy, zda upřednostňovalo některé producenty před jinými, kteří se nacházejí ve stejné skutkové a právní situaci. V tomto případě se jedná o systém uplatňovaný na producenty, kteří překročili kvótu (všichni producenti spadající do této kategorie se nacházejí ve stejné skutkové a právní situaci, protože podléhají dani; naproti tomu producenti, kteří nepřekročili svou kvótu, se nenacházejí ve stejné skutkové a právní a situaci, a to nejen proto, že dodrželi rámce své kvóty, ale i proto, že nepodléhali dani).

(60)

Komise s ohledem na informace poskytnuté francouzskými orgány konstatuje, že náhrada byla poskytnuta bez jakékoli diskriminace všem producentům, kteří překročili svou kvótu, a že byla upravována podle jednotlivých hospodářských let, a nikoli podle producentů, kteří byli jejími příjemci, v průběhu téhož hospodářského roku. Vyhláška ze dne 17. srpna 2010 (23) tak stanovila vrácení daně z 1 % kvóty pro všechny producenty, kteří překročili svou kvótu, a vyhláška ze dne 16. srpna 2011 (24) stanovila rovněž pro všechny producenty, kteří překročili svou kvótu, vrácení daně ze 2 % kvóty. Komise rovněž konstatuje, že daný systém představuje sankci, neboť ho lze uplatnit pouze v případě překročení kvóty. Vzhledem k tomu, že se tato sankce týká pouze producentů nacházejících se ve stejné skutkové a právní situaci, neupřednostňuje tato náhrada, která je uplatňována jednotně, žádného z nich, a není tedy selektivní.. Tato náhrada tedy nesplňuje jedno z kritérií čl. 107 odst. 1 SFEU, a lze proto mít za to, že nepředstavuje státní podporu, aniž by bylo nutné provádět analýzu ostatních kritérií uvedeného čl. 107 odst. 1.

(61)

Podpory na přerušení mlékárenské činnosti naproti tomu poskytují zvýhodnění příjemcům, kteří v porovnání s konkurenty mohou disponovat zdroji na financování jiných činností souvisejících se zemědělstvím. Tato výhoda je poskytována prostřednictvím státních prostředků (výtěžek z daně a dodatečné zdroje od veřejných orgánů – viz 11. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení formálního řízení) a zvýhodňuje některé podniky (podniky působící v odvětví produkce mléka). Podle judikatury Soudního dvora samotná skutečnost, že konkurenceschopnost určitého podniku by byla posílena vůči soutěžícím podnikům získáním hospodářské výhody, kterou by jinak při svém běžném podnikání nezískal, poukazuje na riziko narušení hospodářské soutěže (25).

(62)

Ve světle judikatury Soudního dvora se jeví, že státní podpory ovlivňují obchod mezi členskými státy, pokud podnik působí na trhu, který podléhá obchodu uvnitř EU (26). V tomto případě příjemci podpory aktivně působí na trhu s mléčnými výrobky, na němž se uskutečňuje obchod uvnitř EU (27). Dotčené odvětví je na úrovni EU otevřeno hospodářské soutěži, a je proto citlivé na každé opatření přijaté ve prospěch produkce v jednom či více členských státech. Podpory na přerušení mlékárenské činnosti proto pravděpodobně povedou k narušení hospodářské soutěže a k ovlivnění obchodu mezi členskými státy.

(63)

Vzhledem k výše uvedenému došlo k naplnění podmínek čl. 107 odst. 1 SFEU. Je tedy možné dospět k závěru, že podpory na přerušení mlékárenské činnosti představují státní podporu ve smyslu uvedeného článku. Podpora může být považována za slučitelnou s vnitřním trhem jen v případě, se na ni vztahuje některá z výjimek stanovených ve SFEU.

(64)

V daném případě lze vzhledem k povaze podpory na přerušení mlékárenské činnosti uplatnit pouze výjimku uvedenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, podle níž mohou být za slučitelné s vnitřním trhem považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(65)

Vzhledem k tomu, že podpory na přerušení mlékárenské činnosti nebyly oznámeny Komisi, je třeba analyzovat použitelnost výjimky stanovené v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU s ohledem na pravidla státní podpory platná v době jejich poskytnutí. Podle informací poskytnutých francouzskými orgány mají podpory na přerušení mlékárenské činnosti dvě různé formy: podpory na odchod do důchodu a podpory uzavírání kapacit. Z údajů uvedených v 33. bodě odůvodnění vyplývá, že podpory na přerušení mlékárenské činnosti poskytnuté ve formě podpor na odchod do důchodu převzaly úlohu vnitrostátního režimu podpor na předčasný odchod do důchodu financovaného v rámci politiky rozvoje venkova od hospodářského roku 2009–2010. Kritéria slučitelnosti podpor, která je nutno zohlednit, se proto shodují s kritérii uvedenými v pokynech na období 2007–2013. Pokud jde o podporu na uzavírání kapacit, z tabulky v 21. bodě odůvodnění vyplývá, že podpory byly vyplaceny za hospodářský rok 2006–2007. Z ustanovení vyhlášky o podporách (28) však vyplývá, že první rozhodnutí o poskytnutí podpor byla s největší pravděpodobností přijata v roce 2007, tj. po datu zahájení používání pokynů na období 2007–2013. Z tohoto důvodu budou tyto pokyny použity rovněž jako vodítko při analýze slučitelnosti předmětných podpor.

(66)

Bod 85 pokynů na období 2007–2013 uvádí, že tyto podpory jsou vyhrazeny pouze prvovýrobě (zemědělcům). Bod 87 stanoví, že Komise prohlásí státní podporu předčasného odchodu do důchodu za slučitelnou s čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy (nyní čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU), pokud splňuje podmínky článku 23 nařízení (ES) č. 1698/2005. Bod 88 pokynů na období 2007–2013 vyžaduje rovněž ukončení veškeré obchodní zemědělské činnosti s konečnou platností.

(67)

V tomto případě Komise s ohledem na 33. bod odůvodnění konstatuje, že podpora na přerušení mlékárenské činnosti ve formě podpory na odchod do důchodu byla poskytnuta pouze zemědělcům, že režim předčasného odchodu do důchodu zavedený ve Francii byl schválen v rámci politiky rozvoje venkova, jinými slovy zejména proto, že byl v souladu s ustanoveními článku 23 nařízení (ES) č. 1698/2005 a že podmínky pro jeho schválení, včetně přerušení veškeré zemědělské činnosti, byly při poskytování podpor na přerušení mlékárenské činnosti dodrženy.

(68)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že ustanovení pokynů na období 2007–2013 týkající se podpory na předčasný odchod do důchodu nebo na ukončení zemědělských činností byla dodržena.

(69)

Pokyny na období 2007–2013 stanoví následující příslušné podmínky slučitelnosti:

(70)

Vzhledem k tomu, že podle bodu 11 pokynů na období 2007–2013 platí, že použití článků 107, 108 a 109 SFEU na odvětví zahrnutá do společných organizací trhu je podřízeno ustanovením zakotveným v dotčených nařízeních, první podmínka, jejíž dodržení bude zkoumáno, je podmínka nezasahování do společné organizace trhu.

(71)

Článek 75 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví, že:

„1.   S cílem úspěšně dokončit restrukturalizaci produkce mléka nebo zlepšit životní prostředí mohou členské státy v souladu s pravidly stanovenými s přihlédnutím k oprávněným zájmům dotčených osob:

[…]“.

(72)

Vzhledem k tomu, že článek 75 přesně popisuje mechanismy související s režimem podpor na přerušení mlékárenské činnosti zavedené Francií a že ponechává členským státům volnost při přijímání prováděcích pravidel režimu podpor na přerušení činnosti, dospěla Komise k závěru, že systém podpory na přerušení mlékárenské činnosti nezasahuje do společné organizace trhu a nenarušuje její správné fungování.

(73)

Pokud jde o to, že podpora musí fungovat v zájmu daného odvětví, nelze se v tomto případě dovolávat neexistence nadbytečné kapacity, jak je uvedeno níže v 74. bodě odůvodnění, a podpora nesouvisí ani s požadavky na ochranu zdraví nebo životního prostředí. Tato kritéria však nejsou jedinými kritérii, která mohou připadat v úvahu (jejich přítomnost postačuje k odůvodnění toho, že podpora je v zájmu daného odvětví, avšak to neznamená, že by nebylo možno zohlednit i další kritéria), a v tomto případě Komise konstatuje, že argumenty předložené francouzskými orgány (29) jsou platné nejen proto, že poskytnutí podpory skutečně umožňuje rozvíjet možnosti produkce přerozdělené s cílem zlepšit konkurenceschopnost podniků v režimu kvót, ale také proto, že použitý mechanismus odpovídá mechanismu používanému v rámci dotčené společné organizace trhů.

(74)

Pokud jde o existenci programu restrukturalizace, v němž jsou vymezeny cíle a pro nějž je vypracován konkrétní časový plán realizace v případě, že v daném odvětví existuje nadbytečná kapacita, Komise konstatuje, že uvedená kritéria jsou splněna z následujících důvodů:

(75)

Pokud jde o spoluúčast příjemce, Komise s ohledem na 36., 37. a 38. body odůvodnění konstatuje, že aby příjemce obdržel podporu, musí se s konečnou platností zcela nebo částečně vzdát své kvóty na mléko. Ačkoli bod 144 písm. f) uvádí, že spoluúčast zpravidla představuje úplné uzavření příslušného provozu dotyčným podnikem, je třeba připomenout, že částečné uzavření produkční kapacity bylo v tomto případě stanoveno režimem kvót, který se řídí nařízením (ES) č. 1234/2007. V této souvislosti lze částečné uzavření považovat za dostatečnou spoluúčast příjemce. Navíc na vzdání se kvót lze v tomto případě pohlížet jako na faktické uzavření podniku. Co se týče závazků, které je nutno přijmout, musí kandidát, který je příjemcem, předložit potvrzení o ukončení své produkce s konečnou platností, a musí se v budoucnu zříci jakékoli žádosti o novou kvótu. V případě částečného přerušení se faktické snížení produkce dokládá prohlášeními, která jsou každoročně předkládána odběratelům. Kritérium spoluúčasti je tedy splněno.

(76)

Pokud jde o kritérium způsobilosti související s provozováním dané činnosti a využíváním produkční kapacity během pěti let před uzavřením kapacity, Komise konstatuje, že jak uvedly francouzské orgány (30), musí příjemci pro získání podpory skutečně produkovat, a tudíž využívat svou kvótu. Vyhlášky, jimiž se řídí režim podpory na přerušení mlékárenské činnosti, totiž neobsahují žádný odkaz na pětileté období uvedené v bodě 144 písm. g) pokynů, avšak dodržení tohoto období je doloženo způsobem výpočtu samotné podpory vzhledem k tomu, že jak je uvedeno v 43. bodě odůvodnění, individuální referenční množství se ze 20 % skládá z průměrného množství přiděleného během pěti hospodářských let před podáním žádosti o podporu na přerušení mlékárenské činnosti, což svědčí o produkční činnosti v průběhu daného období. Komise se proto domnívá, že kritérium trvání činnosti je splněno. Vzhledem k tomu, že podpory použitelné pro odvětví, která podléhají produkčním limitům nebo kvótám, je nutno posuzovat případ od případu, Komise rovněž zdůrazňuje, že ustanovení nařízení (ES) č. 1788/2003 a (ES) č. 1234/2007 neobsahují žádný údaj o nutnosti splnit toto pětileté kritérium.

(77)

Pokud jde o dodržování norem, vysvětlení poskytnutá francouzskými orgány (31) dostatečně prokazují splnění tohoto kritéria.

(78)

Pokud jde o možnost vyloučit vyplacení podpory podnikům v obtížích, Komise konstatuje, že kritéria uvedená v 41. bodě odůvodnění odpovídají kritériím definice podniků v obtížích uvedené v bodě 10 písm. c) a v bodě 11 pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (32) z roku 2004, platných v okamžiku poskytnutí dotčené podpory. Komise se proto domnívá, že kritérium vyloučení podniků v obtížích je splněno.

(79)

Pokud jde o dostupnost tohoto režimu pro všechny subjekty v daném odvětví, Komise konstatuje, že jediné výjimky, které existují v režimu podpory na přerušení mlékárenské činnosti, se týkají producentů, kteří porušují platné právní předpisy, například pokud jde o životní prostředí nebo uvedení do souladu s normami. Vzhledem k tomu, že k danému režimu mohou tedy mít přístup všichni, kdo dodržují právní předpisy, Komise se domnívá, že kritérium obecné dostupnosti režimu k zařízení je splněno.

(80)

Pokud jde o omezení podpory na částku, která je nezbytná pro náhradu ztráty hodnoty aktiv, plus pobídkovou platbu, která nesmí překročit 20 % hodnoty aktiv, Komise dospěla k závěru, že nedošlo k nepřiměřeně vysokému vyrovnání skutečné hodnoty kvóty s ohledem na číselné údaje uvedené v 43. bodě odůvodnění a zejména na skutečnost, že jedna ze složek jednotlivých množství, která představuje 20 % těchto množství, je z výpočtu podpory automaticky vyloučena.

(81)

Pokud jde o to, že nejméně polovinu nákladů by mělo nést dané odvětví, Komise na základě tabulky ve 21. bodě odůvodnění a vysvětlení poskytnutých francouzskými orgány (33) konstatuje, že tyto podpory jsou z velké části financovány systémem konkrétních převodů kvót bez pozemků, kdy do režimu přispívají producenti na základě nákupu kvót. Zejména vztah mezi částkami pocházejícími z konkrétních převodů kvót bez pozemků a částkami pocházejícími z jiných zdrojů financování ukazuje, že konkrétní převody kvót bez pozemků (jinými slovy producenti) přispívají na financování podpor na přerušení mlékárenské činnosti z více než 50 %. Komise proto dospěla k závěru, že kritérium úhrady nejméně poloviny nákladů daným odvětvím je splněno.

(82)

A konečně pokud jde o zákaz vytváření nových kapacit v dotyčném odvětví po dobu pěti let po ukončení programu uzavření kapacit, Komise konstatuje, že toto kritérium není v projednávaném případě relevantní vzhledem k tomu, že cílem režimu podpory na přerušení mlékárenské činnosti není zajistit čisté snížení produkční kapacity v odvětví mléka na vnitrostátní úrovni, ale restrukturalizovat produkci v rámci vnitrostátní kvóty v souladu s článkem 75 nařízení (ES) č. 1234/2007 (34).

(83)

Komise konstatuje, že náhrady uvedené v 16. bodě odůvodnění neobsahují prvky státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(84)

Komise rovněž konstatuje, že podpory na přerušení mlékárenské činnosti byly poskytnuty v souladu s pokyny na období 2007–2013, a mohou být proto prohlášeny za slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, přestože byly provedeny protiprávně v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU,