26.11.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 315/2

(1)

Dne 27. května 2013 Evropská komise (dále jen „Komise“) rozhodla o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (dále jen „dotčené země“) prostřednictvím nařízení (EU) č. 490/2013 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“)

(2)

Řízení bylo zahájeno dne 29. srpna 2012 (3) na základě podnětu, který byl podán jménem výrobců v Unii (dále jen „žadatelé“) představujících více než 60 % celkové výroby bionafty v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 5. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2011 do 30. června 2012 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2009 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po zveřejnění základních skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímního antidumpingového cla (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), se některé ze zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemně vyjádřily. Stranám, které požádaly o slyšení, bylo vyhověno.

(5)

Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné ke konečným zjištěním. Byly zváženy ústní i písemné připomínky zúčastněných stran a na jejich základě byla prozatímní zjištění podle potřeby upravena.

(6)

Následně byly všem stranám sděleny základní skutečnosti a úvahy, z nichž vycházel záměr doporučit uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie a konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k uvedenému poskytnutí konečných informací předložit své připomínky.

(7)

Připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně vzaty v úvahu.

(8)

Jelikož k výběru vzorku vyvážejících výrobců v Argentině a Indonésii nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se prozatímní zjištění v 10. až 14. a 16. až 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(9)

Jedna zúčastněná strana požádala o podrobnější informace týkající se reprezentativnosti vzorků výrobců v Unii, a to jak ve fázi prozatímního výběru, jak je uvedeno ve 23. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tak ve fázi konečného výběru, jak je uvedeno v 83. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(10)

Vzorek výrobců v Unii vybraných v rámci prozatímního výběru pokrýval 32,5 % výroby bionafty v Unii v období šetření. Po změnách vysvětlených ve 24. bodě odůvodnění prozatímního nařízení zahrnoval konečný vzorek osm společností pokrývajících 27 % výroby v Unii. Vzorek se proto považuje za reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(11)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že dva výrobci v Unii, kteří byli zařazeni do vzorku, by vzhledem ke svým vztahům s argentinskými vyvážejícími výrobci měli být ze vzorku vyřazeni. Údajné vztahy byly před uložením prozatímních opatření přezkoumány a závěry Komise byly již zveřejněny v 82. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(12)

Veškerá údajná spojení mezi argentinskými vyvážejícími výrobci a dvěma výše uvedenými společnostmi ve vzorku byla znovu přezkoumána a nebyla mezi nimi zjištěna žádná přímá vazba takové povahy, aby kterýkoli z těchto výrobců v Unii měl být ze vzorku vyřazen. Vzorek proto zůstal beze změny.

(13)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že postup, který Komise použila při výběru vzorku výrobců v Unii, byl chybný, jelikož Komise navrhla vzorek před zahájením šetření.

(14)

Uvedené tvrzení se zamítá. Komise nevybrala konečný vzorek dříve, než bylo zahájeno šetření, a učinila to zcela v souladu s ustanoveními základního nařízení.

(15)

Jelikož nebyla předložena žádná další tvrzení nebo připomínky, potvrzuje se obsah 22. až 25. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(16)

Jak je uvedeno v 29. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jsou dotčeným výrobkem, jak byl prozatímně definován, monoalkylestery mastných kyselin a/nebo parafínovaný plynový olej ze syntézy a/nebo hydrotermální úpravy, nefosilního původu, buď v čisté formě, nebo obsažené ve směsi, pocházející z Argentiny a Indonésie, v současnosti kódů KN ex 1516 20 98, ex 1518 00 91, ex 1518 00 95, ex 1518 00 99, ex 2710 19 43, ex 2710 19 46, ex 2710 19 47, 2710 20 11, 2710 20 15, 2710 20 17, ex 3824 90 97, 3826 00 10 a ex 3826 00 90 (dále jen „dotčený výrobek“ běžně označovaný jako „bionafta“).

(17)

Jeden indonéský vyvážející výrobce tvrdil, že v rozporu s tím, co bylo uvedeno v 34. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, metylester z palmového oleje (dále jen „PME“) vyráběný v Indonésii není obdobný výrobek jako metylester z řepkového oleje (dále jen „RME“) a jiné bionafty vyráběné v Unii nebo metylester ze sójového oleje (dále jen „SME“) vyráběný v Argentině, protože PME má mnohem vyšší filtrovatelnost při nízkých teplotách (CFPP), což znamená, že před použitím v Unii se musí mísit.

(18)

Toto tvrzení se zamítá. PME vyráběný v Indonésii konkuruje bionaftě vyráběné v Unii, což není pouze RME, ale také bionafta vyráběná z palmového oleje a jiných surovin. Díky mísení s jinými druhy bionafty před použitím může být PME používán v celé Unii po celý rok stejným způsobem jako RME a SME. PME je tedy vzájemně zaměnitelný s bionaftou vyráběnou v Unii, a je proto obdobným výrobkem.

(19)

Ve 35. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je uvedeno tvrzení jednoho indonéského výrobce, že z oblasti působnosti tohoto řízení by měly být vyloučeny frakcionované metylestery. Tentýž výrobce uvedl tento požadavek ve svých připomínkách k poskytnutí prozatímních informací a zopakoval tak svou námitku vznesenou před poskytnutím prozatímních informací.

(20)

Výrobní odvětví Unie však toto tvrzení zpochybnilo a uvedlo, že frakcionované metylestery jsou bionaftou a měly by i nadále spadat do definice výrobku.

(21)

Na základě připomínek obdržených po prozatímní fázi se potvrzuje rozhodnutí Komise uvedené v 36. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Nehledě na to, že metylestery mastných kyselin mají různá čísla Chemical Abstracts Service (dále jen „CAS“), že uvedené estery se vyrábějí za pomoci různých postupů a že mohou mít různá použití, jsou frakcionované metylestery přece metylestery mastných kyselin a lze je používat jako palivo. Vzhledem k tomu, že v místě dovozu je bez chemické analýzy obtížné rozlišit jeden metylester mastné kyseliny od druhého a že v důsledku toho existuje možnost obcházení cla, je-li bionafta deklarována jako frakcionovaný metylester vyráběný z palmového oleje, toto tvrzení se i nadále zamítá.

(22)

V 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se uvádí, že jeden evropský dovozce metylesteru mastných kyselin z oleje z palmových jader (dále jen „PKE“) požádal, aby mu bylo uděleno osvobození pro koncového uživatele pro dovoz tohoto výrobku, nebo aby byl vyloučen z oblasti působnosti tohoto řízení.

(23)

Po poskytnutí prozatímních informací předložilo výrobní odvětví Unie připomínky týkající se uplatnění osvobození pro koncového uživatele na dovoz PKE a možnosti obcházení navrženého cla. Vyslovilo se proti tomu, aby Komise povolila uplatnění takového systému osvobození od antidumpingových cel vzhledem k zaměnitelnosti bionafty; bionafta deklarovaná pro jiné použití než jako palivo by jako palivo mohla být používána, protože má stejné fyzikální vlastnosti. PKE lze použít jako palivo; nenasycený mastný alkohol, který se z PKE získává, také může být dále zpracován na bionaftu; a možnost kontroly, již mohou uplatňovat celní orgány vůči dovozu prováděnému v rámci osvobození pro koncového uživatele, je omezená a ekonomická zátěž plynoucí z tohoto systému je značná.

(24)

Po konzultacích k této otázce a s ohledem na skutečnost, že bionafta deklarovaná pro jiné použití než jako palivo má stejné fyzikální vlastnosti jako bionafta, která má být použita jako palivo, není v daném případě vhodné povolit osvobození pro koncového uživatele pro dovoz PKE.

(25)

Jeden německý dovozce znovu zopakoval svou žádost o vyloučení výrobku a/nebo o osvobození pro koncového uživatele pro konkrétní metylester mastných kyselin vyráběný z PKE, který byl v EU určen pro jiné užití nežli jako palivo. Připomínky byly opakováním stanoviska, které bylo v prozatímní fázi zamítnuto, a nebyl předložen žádný nový důkaz, který by změnil závěr, že osvobození pro koncového uživatele by uděleno být nemělo a že PKE by měl zůstat ve stejné kategorii výrobků.

(26)

Jeden indonéský vyvážející výrobce se rovněž dovolával svého nároku na osvobození pro koncového uživatele na frakcionované metylestery a žádal o osvobození pro koncového uživatele na tento dovoz za účelem výroby nasyceného mastného alkoholu. Jak již bylo vysvětleno výše, všechny žádosti o osvobození pro koncového uživatele byly zamítnuty a argumenty vznesené touto zúčastněnou stranou uvedený závěr nezměnily.

(27)

Jelikož k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 29. až 39. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(28)

V 44. a 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo vysvětleno, že trhy s bionaftou jsou v Argentině a v Indonésii silně regulovány státem, a prodej na domácím trhu tudíž nebyl považován za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku. V důsledku toho běžná hodnota obdobného výrobku musela být určena v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení. Uvedené zjištění žádná ze zúčastněných stran nezpochybnila, a proto se potvrzuje.

(29)

Běžná hodnota určená pro Argentinu i Indonésii byla v prozatímní fázi vypočtena na základě vlastních skutečných (a zaznamenaných) výrobních nákladů společností během období šetření, vzniklých prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí. Ve 45. a 63. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo zejména poukázáno na to, že Komise bude dále zkoumat tvrzení, že systémy rozdílné vývozní daně v Argentině a Indonésii zkreslují ceny surovin, a že zaznamenané výrobní náklady proto přiměřeně neodrážejí náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku.

(30)

Další šetření prokázalo, že systémy rozdílné vývozní daně skutečně snižují ceny hlavních surovinových vstupů na domácím trhu v Argentině a Indonésii na uměle nízkou úroveň, jak je vysvětleno dále v 35. bodě odůvodnění v případě Argentiny a v 66. bodě odůvodnění v případě Indonésie, a v důsledku toho ovlivňují náklady výrobců bionafty v obou dotčených zemích. Vzhledem k tomuto zjištění se považuje za vhodné, aby při stanovení běžné hodnoty v obou zemích bylo toto zkreslení nákladů u hlavních surovin vzato v úvahu s ohledem na zvláštní situaci, která převládá na trhu jak v Argentině, tak v Indonésii.

(31)

Tribunál rozhodl (4), že jsou-li ceny surovin regulovány takovým způsobem, že jsou na domácím trhu uměle nízké, je nutné dospět k závěru, že náklady na výrobu dotčeného výrobku byly ovlivněny narušením trhu. Tribunál konstatoval, že za takových okolností orgány Unie mohou dospět k závěru, že jeden z údajů uvedených v záznamech není možné považovat za přiměřený, a proto je možné takovou položku upravit.

(32)

Tribunál rovněž dospěl k závěru, že z čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení vyplývá, že účetní údaje dotčené strany se nevezmou za základ pro výpočet běžné hodnoty, pokud se náklady spojené s výrobou šetřeného výrobku v těchto záznamech přiměřeně neodrážejí. V tomto případě se podle druhé věty uvedeného pododstavce náklady upraví nebo stanoví na základě jiných zdrojů informací, než jsou uvedené záznamy. Tyto informace mohou být získány z nákladů vynaložených jinými výrobci nebo vývozci, nebo pokud nejsou posledně uvedené informace dostupné nebo nemohou být použity, ze všech ostatních přiměřených zdrojů informací, včetně informací pocházejících z jiných reprezentativních trhů.

(33)

V prozatímních výpočtech byla k výpočtu výrobních nákladů na výrobu u vyvážejících výrobců v Argentině použita skutečná nákupní cena sójových bobů na domácím trhu a u vyvážejících výrobců v Indonésii skutečné náklady na výrobu surového palmového oleje uvedené v účetnictví.

(34)

Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že určité náklady, a sice ceny hlavní suroviny (sójového oleje a sójových bobů v Argentině a surového palmového oleje v Indonésii) jsou zkreslené, byly stanoveny na základě referenčních cen zveřejněných příslušnými orgány dotčených zemí. Tyto ceny odrážejí úroveň cen na mezinárodních trzích.

(35)

Jak bylo uvedeno výše, Komise nyní dospěla k závěru, že systém rozdílné vývozní daně v Argentině zkresluje výrobní náklady výrobců bionafty v této zemi. Šetřením se zjistilo, že během období šetření byly vývozní daně na suroviny (35 % na sójové boby a 32 % na sójový olej) značně vyšší než vývozní daně na hotové výrobky (nominální sazba daně na bionaftu ve výši 20 % a skutečná sazba daně 14,58 % po zohlednění slevy na dani). Rozdíl vývozní daně u sójových bobů a bionafty během období šetření ve skutečnosti činil 20,42 procentních bodů a u sójového oleje a bionafty 17,42 procentních bodů.

(36)

Pro účely stanovení výše vývozní daně na sójové boby a sójový olej zveřejňuje argentinské ministerstvo zemědělství, živočišné výroby a rybolovu každodenně cenu FOB sójových bobů a sójového oleje – tzv. referenční cenu (5). V této referenční ceně se odráží úroveň cen na mezinárodních trzích (6) a FOB se používá při výpočtu výše vývozní daně, kterou je třeba zaplatit daňovým orgánům.

(37)

Domácí ceny však sledují trendy mezinárodních cen. Šetřením bylo zjištěno, že rozdíl mezi mezinárodní a domácí cenou sójových bobů a sójového oleje tvoří vývozní daň na tyto výrobky a další výdaje vzniklé při jejich vývozu. Domácí referenční ceny sójových bobů a sójového oleje argentinské ministerstvo zemědělství zveřejňuje také, a to jako tzv. teoretickou cenu FAS (7). Výrobci sójových bobů a sójového oleje tak získávají stejnou čistou cenu bez ohledu na to, zda prodávají na vývoz nebo pro domácí trh.

(38)

Závěrem je nutno konstatovat, že bylo zjištěno, že domácí ceny hlavní suroviny používané výrobci bionafty v Argentině jsou uměle nižší než mezinárodní ceny v důsledku zkreslení způsobeného argentinským systémem vývozní daně, a že náklady na hlavní surovinu se tudíž přiměřeně neodrážejí v účetních záznamech argentinských výrobců, jichž se týká šetření ve smyslu čl. 2 odst. 5 základního nařízení podle výkladu Tribunálu, jak bylo vysvětleno výše.

(39)

Komise proto rozhodla, že je třeba revidovat 63. bod odůvodnění prozatímního nařízení a nebrat v úvahu skutečné náklady na sójové boby (hlavní surovinu nakupovanou a používanou při výrobě bionafty) tak, jak jsou dotčenými společnostmi zaznamenány v jejich účetních knihách, nýbrž nahradit je cenou, za jakou by tyto společnosti sójové boby nakupovaly, kdyby takové zkreslení neexistovalo.

(40)

Ke stanovení ceny, za kterou by dotčené společnosti nakupovaly sójové boby, kdyby takové zkreslení neexistovalo, Komise použila průměr referenčních cen sójových bobů uveřejněných během období šetření argentinským ministerstvem zemědělství pro účely stanovení vývozní ceny FOB Argentina (8).

(41)

Asociace argentinských vyvážejících výrobců (CARBIO) a argentinské úřady tvrdily, že úprava nákladů, které společnosti nesou, podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení je možná jen tehdy, pokud účetní záznamy, a nikoli náklady vzniklé společnostem, neodrážejí přiměřeně náklady spojené s výrobou a prodejem dotčeného výrobku. Uvedly, že ve skutečnosti Komise přičetla vývozní daně k cenám, které společnosti platí, když nakupují sójové boby, a tudíž zahrnují do výrobních nákladů položku, která není spojena s výrobou nebo prodejem dotčeného výrobku. Doplnily, že rozhodnutí Tribunálu ve věci „Acron“ citované v dokumentu se zveřejněnými informacemi (9) je založeno na chybném výkladu článku 2.2.1.1 antidumpingové dohody (ADA) WTO, v současnosti se proti němu podává odvolání k Soudnímu dvoru a jeho skutkové okolnosti jsou v každém případě odlišné od okolností dotčeného případu, neboť ceny surovin v Argentině nejsou „regulovány“ tak, jak je regulována cena plynu v Rusku, a nejsou zkresleny, ale jsou určovány svobodně bez jakékoli státní intervence, a proto v Argentině neexistuje taková zvláštní tržní situace, která by Komisi umožnila použít čl. 2 odst. 5 základního nařízení. Prohlásily, že systém rozdílné vývozní daně v Argentině neodporuje žádným pravidlům obchodování. Navíc tvrdily, že jelikož při stanovování vývozní ceny nebyly zohledněny vývozní daně, Komise neprovedla správné srovnání mezi početně zjištěnou běžnou hodnotou (která bere v úvahu vývozní daně) a vývozní cenou.

Kromě toho tvrdily, že použitím mezinárodní ceny sójových bobů, jak byla stanovena na komoditní burze v Chicagu (CBOT) při určování běžné hodnoty, a nezapočtením zisků či ztrát spojených se zajišťováním na CBOT, když se určovala vývozní cena (viz níže), opět Komise neprovedla správné srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Navíc asociace CARBIO tvrdila, že Komise tím, že mezinárodními cenami pouze nahradila náklady zaznamenané šetřenými společnostmi, nevzala v úvahu přirozenou konkurenční výhodu argentinských výrobců. Na závěr si asociace CARBIO stěžovala na to, že Komise nepřihlédla ke skutečnosti, že není-li v Argentině v platnosti systém rozdílné vývozní daně, měla by být cena sójových bobů stanovená na CBOT mnohem nižší.

(42)

Tato tvrzení je třeba odmítnout. I když nejsou okolnosti ve věci „Acron“ stejné jako okolnosti v dotčeném případu, Tribunál stanovil právní zásadu, že pokud se náklady spojené s výrobou šetřeného výrobku přiměřeně neodrážejí v účetních záznamech dotčených společností, neslouží jako základ pro výpočet běžné hodnoty. Ve věci „Acron“ se náklady přiměřeně neodrážely v záznamech dotčené společnosti, protože cena plynu byla regulována. V aktuálně projednávaném případu bylo zjištěno, že se náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku přiměřeně neodrážejí v účetních záznamech společností, neboť jsou uměle nízké v důsledku zkreslení způsobeného argentinským systémem rozdílné vývozní daně. To platí, ať už systém rozdílné vývozní daně jako takový obecně je či není v rozporu s dohodou WTO. Navíc se Komise domnívá, že Tribunál vycházel ze správného výkladu dohody ADA. Ve skutečnosti porota ve věci čínských opatření vztahujících se na brojlery z USA (10) zjistila, že ačkoli článek 2.2.1.1 dohody ADA stanovuje předpoklad, že účetní knihy a záznamy odpůrce se obvykle používají k výpočtu nákladů na výrobu, vyšetřující orgán si ponechává právo je nepoužít, pokud zjistí, že buď i) nejsou v souladu s obecně uznávanými účetními postupy, nebo ii) přiměřeně neodrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku. Nicméně pokud se činí taková odchylka od normy, vyšetřující orgán musí vysvětlit důvody, které ho k tomuto postupu vedou. V souladu s touto interpretací, pokud jde o zkreslení způsobené systémem rozdílné vývozní daně, který vyvolává zvláštní situaci na trhu, Komise nahradila náklady na nákup hlavní suroviny v Argentině, jak je dotčené společnosti zaznamenaly, cenou, kterou by zaplatily, pokud by zjištěné zkreslení neexistovalo. Ze skutečnosti, že numericky vyjde podobný výsledek, nevyplývá, že metodika, kterou Komise použila, spočívá v pouhém přičtení vývozní daně k nákladům na surovinu. Mezinárodní ceny komodit se stanovují na základě nabídky a poptávky a neexistuje žádný důkaz toho, že systém rozdílné vývozní daně v Argentině ovlivňuje ceny na komoditní burze v Chicagu. Proto veškerá tvrzení a nařčení, že použitím mezinárodních cen Komise provedla nesprávné srovnání běžné hodnoty s cenou vývozní, jsou nepodložená. Totéž platí o tvrzení, že Komise nevzala v úvahu přirozenou konkurenční výhodu argentinských výrobců, neboť nahrazení nákladů zaznamenaných společnostmi bylo odůvodněno abnormálně nízkou cenou surovin na domácím trhu, a nikoliv komparativní výhodou.

(43)

Ve 45. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo vysvětleno, že vzhledem k tomu, že prodej na domácím trhu nebyl považován za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku, musela být běžná hodnota určena se započtením přiměřeného zisku ve výši 15 % v souladu s čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení. Někteří vyvážející výrobci tvrdili, že procentní podíl použitý Komisí k vyjádření přiměřeného zisku (15 %) při výpočtu běžné hodnoty je nereálně vysoký a představuje radikální změnu v zavedené praxi používané v řadě jiných šetření na obdobných komoditních trzích (tj. kdy byl použit zisk přibližně ve výši 5 %).

(44)

Toto tvrzení je třeba zamítnout. Především není pravda, že Komise při výpočtu běžné hodnoty systematicky používá 5 % ziskové rozpětí. Každá situace je posuzována podle své vlastní podstaty, přičemž jsou zohledňovány konkrétní okolnosti daného případu. Například u případu týkajícího se bionafty, který byl veden proti Spojeným státům v roce 2009, byla použita různá zisková rozpětí, přičemž vážený průměrný zisk značně přesahoval 15 %. Zadruhé Komise přihlédla také k výši krátkodobé a střednědobé výpůjční úrokové sazby v Argentině, jež podle údajů Světové banky činí přibližně 14 %. Zajisté je přiměřené očekávat, že při obchodování na domácích trzích s bionaftou bude dosaženo vyššího ziskového rozpětí, než jsou výpůjční náklady na kapitál. Navíc je tento zisk ještě nižší než zisk, jakého v období šetření dosahovali výrobci dotčeného výrobku, ačkoli je tato úroveň výsledkem zkreslení nákladů způsobeného rozdílnou vývozní daní a domácími cenami bionafty, jež jsou regulovány státem. Z tohoto důvodu a z důvodů vysvětlených výše se má za to, že 15 % představuje přiměřenou výši zisku, jaké může být dosaženo v poměrně novém, kapitálově náročném výrobním odvětví v Argentině.

(45)

Po poskytnutí konečných informací asociace CARBIO a argentinské úřady tvrdily, že i) odkaz na úroveň zisku ve věci USA byl neopodstatněný, ii) odkaz týkající se střednědobých úrokových sazeb nemá logiku, nikdy v minulosti nebyl použit, a pokud by mělo být takové měřítko použito, pak ne na Argentinu, neboť investice byly uskutečněny v USD společně se zahraničními subjekty, iii) zisk, který skutečně vydělali argentinští výrobci, nemohl být zohledněn vzhledem ke zvláštním okolnostem na trhu a iv) v porovnání s výrobním odvětvím v Unii dosáhl cílový zisk 11 %.

(46)

Tato tvrzení musí být odmítnuta. Komise považovala 15 % ziskové rozpětí za přiměřené pro odvětví bionafty v Argentině, protože v této zemi během období šetření šlo stále o mladé a kapitálově náročné výrobní odvětví. Odkaz na ziskové rozpětí v případu USA byl uveden, aby se vyvrátilo tvrzení, že Komise při výpočtu běžné hodnoty systematicky používá ziskové rozpětí ve výši 5 %. Odkaz na střednědobou úrokovou sazbu rovněž nebyl zamýšlen jako stanovení měřítka, ale měl otestovat přiměřenost použitého rozpětí. Totéž platí o zisku, kterého společnosti zařazené do vzorku skutečně dosáhly. Na druhé straně pokud by byl smysl určování běžné hodnoty odlišný od výpočtu cílového zisku výrobního odvětví Unie bez existence dumpingového dovozu, jakékoli srovnání těchto dvou hodnot by bylo bezpředmětné. Proto se potvrzuje 46. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(47)

Jeden vyvážející výrobce vyrábí bionaftu zčásti ve vlastních podnicích a zčásti u nezávislého výrobce za smluvní poplatek. Tento vyvážející výrobce požádal, aby jeho výrobní náklady byly přepočítány za použití jiného váženého průměru jeho vlastních výrobních nákladů a výrobních nákladů nezávislého výrobce, než který v prozatímní fázi použila Komise. Tato žádost byla přezkoumána a bylo shledáno, že je oprávněná, a výrobní náklady dotčené společnosti byly odpovídajícím způsobem nově vypočteny.

(48)

Komise obdržela i jiná méně významná tvrzení týkající se jednotlivých společností, avšak po změně metodiky výpočtu běžné hodnoty, jak bylo vysvětleno výše, se tato tvrzení stala bezpředmětnými. Proto se tímto potvrzují zjištění uvedená v 40. až 46. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, s úpravami vysvětlenými výše.

(49)

V 49. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo vysvětleno, že pokud prodej na vývoz do Unie probíhal prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Unii, byly provedeny úpravy vývozní ceny včetně úpravy o zisk obchodníka ve spojení v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Pro účely tohoto výpočtu se považovala za přiměřenou úroveň zisku obchodníka ve spojení v Unii ve výši 5 %. Dva vyvážející výrobci tvrdili, že ziskové rozpětí 5 % pro obchodníka ve spojení v Unii je v obchodu s komoditami příliš vysoké a že by neměl být uplatněn žádný zisk nebo nižší procento zisku (do 2 % v závislosti na společnostech).

(50)

Na podporu tohoto tvrzení nebyly poskytnuty žádné důkazy. Za takových okolností byla 5 % úroveň zisku pro obchodníky ve spojení se sídlem v Unii potvrzena.

(51)

Po poskytnutí konečných informací asociace CARBIO trvá na tom, že ziskové rozpětí 5 % bylo příliš vysoké pro oblast obchodování s komoditami, a odkazuje se na studii, kterou připravila společnost KPMG výhradně pro tento účel a předložila Komisi dne 1. července 2013 po zveřejnění prozatímního nařízení. Komise usoudila, že závěry studie nejsou spolehlivé vzhledem k omezením analýzy, na niž se studie odkazovala, a která vedla k výběru omezeného počtu obchodujících společností, z nichž polovina neprodává zemědělské produkty. Proto je poskytnutý důkaz považován za nepřesvědčivý. V důsledku toho se 5 % ziskové rozpětí pro obchodníky ve spojení v EU potvrzuje.

(52)

Jeden vyvážející výrobce si stěžoval, že Komise při stanovení vývozní ceny nezohlednila tzv. výsledky zajištění, tj. zisk nebo ztráty výrobce při prodeji a nákupu budoucích smluv na dodávky sójového oleje na burze Chicago Board of Trade (CBOT). Společnost tvrdila, že zajištění je nezbytným prvkem obchodu s bionaftou vzhledem k nestálosti ceny suroviny a že čistým výnosem pro prodejce bionafty není pouze cena zaplacená kupujícím, ale také zisk (nebo ztráta) z příslušných zajišťovacích operací.

(53)

Uvedené tvrzení musí být zamítnuto, protože čl. 2 odst. 8 základního nařízení jasně stanoví, že vývozní cena je cena skutečně zaplacená nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu, bez ohledu na jakékoli oddělené – byť související – zisky nebo ztráty spojené se zajišťovací praxí.

(54)

Jelikož k vývozním cenám nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 47. až 49. bod odůvodnění prozatímního nařízení, se změnami uvedenými výše.

(55)

V 53. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo vysvětleno, že pokud se prodej na vývoz uskutečnil prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem mimo EU, zkoumala Komise, zda by tito obchodníci ve spojení měli být považováni za obchodní zástupce pracující za provizi, či nikoli, a pokud se ukázalo, že by za obchodní zástupce považováni být měli, byla provedena úprava v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, aby se zohlednily teoretické přirážky obchodníka.

(56)

Jedna společnost tvrdila, že ziskové rozpětí použité Komisí jako teoretická přirážka obchodníka ve spojení se sídlem mimo EU je příliš vysoké a že přiměřenější by bylo nižší ziskové rozpětí.

(57)

Komise pečlivě přezkoumala námitky vznesené vyvážejícím výrobcem, dospěla však k závěru, že s ohledem na rozsáhlé činnosti, jež obchodníci ve spojení uskutečňují, je ziskové rozpětí 5 % považováno za přiměřené. Uvedené tvrzení proto musí být zamítnuto.

(58)

Jelikož ke srovnání nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 50. až 55. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(59)

Všichni spolupracující argentinští vyvážející výrobci požádali, aby v případě uložení antidumpingového cla na dovoz bionafty z Argentiny existovala jediná celní sazba pro všechny spolupracující vyvážející výrobce založená na váženém průměru antidumpingového cla všech vyvážejících výrobců zařazených do vzorku. Tuto žádost podpořili tvrzením, že všichni výrobci zařazení do vzorku mají mezi sebou navzájem obchodní nebo jiná spojení, vyrábějí, prodávají, půjčují či vyměňují si bionaftu mezi sebou a často jsou výrobky různých společností společně nakládány do téže zaoceánské lodi a přepravovány do EU a celní orgány již nemohou identifikovat a rozlišit výrobky různých výrobců. Za těchto specifických okolností je, jak bylo řečeno, uložení individuálních cel neproveditelné.

(60)

Bez ohledu na to, že tato žádost pochází od všech vyvážejících výrobců, dokonce i těch, jejichž individuální dumpingové rozpětí je nižší než vážené průměrné rozpětí, a nehledě na možné zjednodušení z hlediska celních orgánů by tato žádost měla být zamítnuta. Údajné praktické obtíže by se totiž neměly používat jako omluva pro odchylku od ustanovení základního nařízení, pokud to není nevyhnutelné. V tomto případě praxe firem spočívající ve výměně, půjčování nebo jiném zaměňování dotčeného výrobku sama o sobě nečiní uložení individuálních cel neproveditelným ve smyslu čl. 9 odst. 6 základního nařízení.

(61)

Tři společnosti požádaly o zařazení do seznamu spolupracujících vyvážejících výrobců, aby tak mohly využít antidumpingové celní sazby pro spolupracující společnosti, jež nebyly zařazeny do vzorku, a nepodléhaly zbytkovému antidumpingovému clu pro „všechny ostatní společnosti“.

(62)

Dvě z těchto tří společností během období šetření již vyráběly bionaftu pro domácí trh nebo na základě dohod o poplatcích za zpracování pro jiné vyvážející výrobce, avšak samy do Unie nevyvážely. Třetí společnost v období šetření bionaftu nevyráběla, neboť její závod byl v té době ještě ve výstavbě.

(63)

Komise má za to, že v případě tří výše uvedených společností nejsou splněny podmínky pro to, aby mohly být považovány za spolupracující vyvážející výrobce. Týká se to nejen společnosti, která během období šetření bionaftu vůbec nevyráběla, ale i společností, které spolupracovaly s šetřením formou vyplnění formuláře pro výběr vzorku, protože v dotazníku pro výběr vzorku uvedly, že vyrábějí pro domácí trh nebo pro třetí strany, avšak že vlastním jménem bionaftu do Unie nevyvážejí.

(64)

Tato žádost musí být proto zamítnuta a na tři dotyčné společnosti by se mělo vztahovat „zbytkové“ antidumpingové clo.

(65)

S ohledem na provedené úpravy běžné hodnoty a vývozní ceny, jak bylo uvedeno výše, a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, tabulka uvedená v 59. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se nahrazuje tímto a konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice EU před proclením jsou tato:

(66)

Jak je uvedeno v 28. až 34. bodě odůvodnění, dospěla nyní Komise k závěru, že systém rozdílné vývozní daně v Indonésii zkresluje výrobní náklady výrobců bionafty v uvedené zemi, a že proto náklady spojené s výrobou a prodejem dotčeného výrobku se přiměřeně neodrážejí v účetních záznamech indonéských výrobců, jichž se týká šetření.

(67)

Komise proto rozhodla, že je třeba revidovat 63. bod odůvodnění prozatímního nařízení a nebrat v úvahu skutečné náklady na surový palmový olej (CPO), hlavní surovinu nakupovanou a používanou ve výrobě bionafty, které jsou dotčenými společnostmi zaznamenány v jejich účetních knihách, a že je třeba je nahradit cenou, za jakou by tyto společnosti CPO nakupovaly, kdyby takové zkreslení neexistovalo.

(68)

Šetření potvrdilo, že úroveň cen CPO obchodovaného na domácím trhu je výrazně nižší ve srovnání s „mezinárodní“ referenční cenou, přičemž výše rozdílu se velmi blíží vývozní dani uložené na CPO. Protože systém rozdílné vývozní daně omezuje možnosti vývozu CPO, způsobuje zároveň, že na domácím trhu je větší množství CPO, což snižuje jeho domácí ceny. Tím vzniká zvláštní situace na trhu.

(69)

Během období šetření byla sazba vývozní daně na vývoz bionafty mezi 2 % a 5 %. Ve stejném období se sazba vývozní daně na vývoz CPO pohybovala mezi 15–20 % a vývozní daň na rafinovaný, bělený, dezodorizovaný palmový olej (RBDPO) se pohybovala mezi 5 % a 18,5 %. Tyto různé celní sazby jsou uplatňovány v souladu s odpovídajícím rozmezím referenčních cen (jež sledují trendy na mezinárodních trzích a nemají nic společného s rozdíly v jakosti). Vývozní daň na palmové plody je paušálně stanovena na 40 %.

(70)

Z výše uvedených důvodů byl 63. bod odůvodnění prozatímního nařízení zrevidován a náklady na hlavní surovinu (CPO) zaznamenané dotčenými společnostmi byly v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení nahrazeny referenční vývozní cenou (HPE) (11) CPO, již zveřejňují indonéské orgány a která je založena na zveřejňovaných mezinárodních cenách (Rotterdam, Malajsie a Indonésie). Tato úprava se týká CPO, který byl nakoupen od společností ve spojení i od společností, které nejsou ve spojení. Náklady vynaložené na vlastní výrobu CPO v rámci stejného právního subjektu jsou uznány, neboť nebyly zjištěny žádné důkazy o tom, že náklady na vlastní výrobu CPO v rámci stejného právního subjektu jsou ovlivněny zkreslením.

(71)

Všichni vyvážející výrobci z Indonésie a rovněž indonéská vláda prohlašují, že nahrazení nákladů na surový palmový olej, jak jsou uvedeny v účetních záznamech společností, referenční vývozní cenou CPO v Indonésii nejenže není přípustné podle pravidel WTO, ale ani podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení, a tudíž je nezákonné. Indonéská vláda v této souvislosti tvrdila, že Komise nesprávně považovala Indonéskou republiku za zemi bez tržního hospodářství. Argumenty, které společnosti na podporu svého tvrzení předložily, lze shrnout takto. Zaprvé, Komise nesdělila jediný důvod, proč nepoužila skutečné zaznamenané náklady nebo proč tyto náklady neodrážejí přiměřeně náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku, ale místo toho jednoduše oznámila, že náklady v účetních záznamech jsou v porovnání s mezinárodními cenami uměle nízké, a tudíž by měly být nahrazeny.

To je v rozporu s pravidly WTO, podle nichž je testem toho, zda určité náklady mohou být použity při výpočtu výrobních nákladů, otázka, zda jsou tyto náklady spojeny s výrobou a prodejem výrobku, a nikoli zda přiměřeně odrážejí tržní hodnotu výrobku. Zadruhé, i když čl. 2 odst. 5 základního nařízení zdánlivě umožňuje provést úpravu, uplatnění tohoto článku by se mělo omezit na situace, kdy stát přímo zasahuje do tržních mechanismů stanovováním cen na uměle nízké úrovni nebo jejich regulací v tomto směru. Nicméně v tomto konkrétním případě Komise tvrdí, že domácí cena CPO je na uměle nízké úrovni nikoli v důsledku státní regulace, ale kvůli vývozní dani uložené na CPO. I kdyby to byla pravda, jakýkoli vliv na domácí cenu může být náhodný nebo jde pouze o vedlejší účinek systému vývozní daně. Zatřetí se Komise nesprávně opírá o rozsudek ve věci „Acron“, aby zdůvodnila zákonnost úpravy nákladů na CPO. Tento rozsudek je v současné době napaden, a proto jej nelze používat jako precedens. V každém případě faktické okolnosti ve věci „Acron“ byly jiné, protože se vztahovaly k situaci, kdy ceny plynu reguloval stát, na rozdíl od cen CPO v Indonésii, které byly stanoveny svobodně na trhu. Indonéská vláda také tvrdila, že úprava podle čl. 2 odst. 5 byla provedena jen proto, aby se zvýšila dumpingová rozpětí způsobená rozdílným zdaněním.

(72)

Tvrzení, že úprava podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení je podle pravidel WTO a/nebo pravidel EU nezákonná, musí být zamítnuto. Základní nařízení provádí antidumpingovou dohodu WTO (ADA), a má se tudíž za to, že všechna ustanovení tohoto nařízení, včetně čl. 2 odst. 5, jsou v souladu se závazky Unie vyplývajícími z dohody ADA. Na tomto místě je třeba připomenout, že čl. 2 odst. 5 základního nařízení je stejným způsobem použitelný na tržní i netržní hospodářství. Jak bylo uvedeno výše (42. bod odůvodnění), Tribunál stanovil ve věci „Acron“ právní zásadu, že pokud se náklady spojené s výrobou šetřeného výrobku neodrážejí přiměřeně v účetních záznamech společností, nepoužijí se jako základ pro výpočet běžné hodnoty a takové náklady mohou být nahrazeny náklady odrážejícími cenu stanovenou tržními mechanismy v souladu s čl. 2 odst. 5 základního nařízení. Skutečnost, že ve věci „Acron“ šlo o ceny, které byly regulovány státem, však nemůže být vykládána tak, že Komise nesmí použít ustanovení čl. 2 odst. 5 v případě jiných státních intervencí, které zkreslují, přímo či nepřímo, určitý trh tím, že stlačují ceny na uměle nízkou úroveň. Porota ve věci čínských opatření vztahujících se k brojlerům z USA nedávno dospěla k podobnému závěru při výkladu článku 2.2.1.1 dohody ADA. V případě CPO Komise zjistila, že náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku se neodrážejí přiměřeně v účetních záznamech dotčených společností, protože jsou uměle nízké působením indonéského systému rozdílné vývozní daně. Ze strany Komise tedy bylo zcela oprávněné, že upravila náklady na CPO podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení. K tvrzení indonéské vlády je třeba uvést, že úprava podle čl. 2 odst. 5 vychází z prokázaného rozdílu mezi domácími a mezinárodními cenami CPO, a nikoli z rozdílů ve zdanění.

(73)

Dva vyvážející výrobci v Indonésii tvrdili, že Komise neprokázala, že je cena CPO na domácím trhu v Indonésii zkreslená. Argumentovali tím, že základní předpoklad Komise, že systém rozdílné vývozní daně omezuje možnost vývozu CPO, v důsledku čehož je na domácím trhu větší objem CPO, což následně snižuje jeho domácí ceny, je fakticky nesprávný, neboť surového palmového oleje (CPO) se vyváží velké množství (70 % z celkové produkce). V každém případě, i kdyby bylo možno považovat domácí trh CPO za zkreslený působením systému rozdílné vývozní daně, pak by stejným způsobem byla zkreslena i referenční vývozní cena, protože vychází z mezinárodních vývozních cen, do nichž je započtena vývozní daň. Proto nelze referenční vývozní cenu CPO použít jako vhodné cenové měřítko při stanovování nákladů na CPO.

(74)

Navzdory skutečnosti, že se surový palmový olej vyváží z Indonésie ve velkém množství, šetření odhalilo, že domácí cena CPO je uměle nízká v porovnání s mezinárodními cenami. Navíc zjištěný rozdíl v ceně se blíží vývozní dani zavedené systémem rozdílné vývozní daně. Proto lze důvodně usuzovat, že nízká cenová hladina na domácím trhu je výsledkem zkreslení vyvolaného systémem rozdílné vývozní daně. Kromě toho mezinárodní ceny komodit včetně CPO jsou určovány nabídkou a poptávkou, která odráží dynamiku tržních sil. Nebyl uveden žádný důkaz, který by naznačoval, že by tyto tržní síly přestaly působit vlivem indonéského systému rozdílné vývozní daně, nebo že by jím byly zkresleny. Proto se tvrzení, že HPE je nevhodným měřítkem, zamítá.

(75)

Jeden vyvážející výrobce, u něhož bylo zjištěno, že nemá reprezentativní domácí prodej (60. bod odůvodnění prozatímního nařízení), tvrdil, že Komise chybně provedla zkoušku reprezentativnosti na základě prodeje společností ve spojení jednotlivě, a nikoli na celkovém prodeji všech společností v rámci skupiny. Uznává nicméně, že tato údajná chyba neměla žádný dopad na prozatímní zjištění učiněná k této otázce. Připomíná se, že pokud jde o tohoto vyvážejícího výrobce, zkoušce reprezentativnosti nevyhověla jednotlivě žádná ze společností ve spojení. Proto, i kdyby bylo toto tvrzení podložené, je jasné, že zkouška reprezentativnosti na základě celkového objemu domácího prodeje všech těchto společností ve spojení by, jak uznal vyvážející výrobce, nemohla ovlivnit prozatímní zjištění. Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 60. až 62. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(76)

Jedna strana tvrdila, že pokud jde o 63. bod odůvodnění prozatímního nařízení, byly v jejím případě použity nadhodnocené prodejní, správní a režijní náklady. Po přezkoumání tohoto tvrzení se ukázalo, že do výpočtu běžné hodnoty byly zahrnuty prodejní, správní a režijní náklady při domácím prodeji i při prodeji na vývoz. Proto byly provedeny nezbytné úpravy, aby byly použity pouze prodejní, správní a režijní náklady při domácím prodeji.

(77)

Jedna strana zpochybnila výpočet běžné hodnoty, a zejména volbu metodiky podle čl. 2 odst. 6, jak bylo uvedeno v 65. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Ustanovení čl. 2 odst. 6 zmiňuje tři alternativní metodiky ke stanovení prodejních, správních a režijních nákladů v případě, že není možné použít skutečné údaje dané společnosti. Tato strana tvrdila, že zmíněné tři metodiky musí být zvažovány v pořadí, v jakém jsou uvedeny, a že by se proto mělo nejprve zvážit použití čl. 2 odst. 6 písm. a) a čl. 2 odst. 6 písm. b).

(78)

Ukázalo se, že v prozatímním nařízení byla uplatněna pouze metodika uvedená v čl. 2 odst. 6 písm. c), avšak v dalších bodech odůvodnění se podrobně uvádí, proč v tomto případě není možné použít čl. 2 odst. 6 písm. a) a čl. 2 odst. 6 písm. b).

(79)

Ustanovení čl. 2 odst. 6 písm. a) nelze použít vzhledem k tomu, že u žádné indonéské (a argentinské) společnosti zařazené do vzorku nebyly zjištěny žádné skutečné částky, neboť neprodávají v běžném obchodním styku. Proto nejsou k dispozici žádné údaje týkající se skutečných částek kteréhokoli jiného vývozce nebo výrobce (v rámci vzorku), aby bylo možné použít čl. 2 odst. 6 písm. a).

(80)

Ustanovení čl. 2 odst. 6 písm. b) nelze použít z toho důvodu, že žádná z indonéských (a argentinských) společností v rámci vzorku neprodává výrobky ze stejné obecné skupiny výrobků v běžném obchodním styku.

(81)

Pokud jde o čl. 2 odst. 6 písm. b), tato strana rovněž tvrdila, že základní nařízení není v souladu s nařízením Světové obchodní organizace (WTO), neboť v čl. 2 odst. 6 písm. b) obsahuje požadavek, aby se prodeje uskutečňovaly v běžném obchodním styku. Avšak, jak je uvedeno v 72. bodě odůvodnění, základní nařízení provádí antidumpingovou dohodu WTO, a má se tudíž za to, že všechna ustanovení tohoto nařízení včetně čl. 2 odst. 6 jsou v souladu se závazky Unie vyplývajícími z dohody ADA a že i prodeje jsou v naprostém souladu s prvky běžného obchodního styku.

(82)

Volba spočívající v uplatnění čl. 2 odst. 6 písm. c) při použití jakékoli jiné přiměřené metody určení ziskového rozpětí se proto potvrzuje.

(83)

Některé strany dále považovaly ziskové rozpětí ve výši 15 %, které bylo použito při výpočtu běžné hodnoty, za příliš vysoké. Tvrdily, že prozatímní nařízení nevysvětluje, jak Komise tuto 15 % hodnotu vypočítala, a vyvozují z toho, že Komise převzala 15 % hodnotu ze ziskového rozpětí použitého ve výpočtech újmy. Tvrdily, že v několika jiných případech týkajících se komodit použila Komise ziskové rozpětí okolo 5 %. Některé strany navrhly, aby bylo použito ziskové rozpětí jako v případě bioetanolu ze Spojených států. Jedna strana také navrhla použití nižšího ziskového rozpětí pro prodej směsi bionafty a minerální nafty. Indonéská vláda navíc tvrdila, že dochází k duplikaci, když se cena CPO nahradí na základě čl. 2 odst. 5 základního nařízení a zároveň se použije 15 % ziskové rozpětí podle čl. 2 odst. 6 písm. c), což by odpovídalo ziskovému rozpětí na nedeformovaném trhu.

(84)

Především není pravda, že Komise při výpočtu běžné hodnoty systematicky používá 5 % ziskové rozpětí. Každá situace je posuzována podle své vlastní podstaty, přičemž jsou zohledňovány konkrétní okolnosti daného případu. Například v řízení týkajícím se bionafty, jež bylo v roce 2009 vedeno proti Spojeným státům, byla použita různá zisková rozpětí, přičemž vážený průměrný zisk značně přesahoval 15 %. Zadruhé vzhledem k tomu, že krátkodobá a střednědobá výpůjční úroková sazba v Indonésii podle údajů Světové banky je kolem 12 %, lze přiměřeně očekávat, že ziskové rozpětí v obchodování na domácím trhu bionafty by bylo vyšší než výpůjční náklady na kapitál. Odkaz na střednědobou výpůjční úrokovou sazbu není míněn jako prahová hodnota, ale jako test přiměřenosti použitého rozpětí. Zatřetí, ať už patří prodej směsi bionafty a minerální nafty do stejné obecné skupiny zboží, čl. 2 odst. 6 písm. b) základního nařízení stanoví, jak bylo již uvedeno v 80. bodě odůvodnění, že takový prodej by se měl uskutečňovat v běžném obchodním styku. Protože prodej bionafty na domácím trhu nelze považovat za prodej v běžném obchodním styku, pak ani prodej směsi bionafty s minerální naftou logicky nelze považovat za prodej v běžném obchodním styku. Z těchto důvodů a z důvodů vysvětlených výše je 15 % zisk přiměřenou mírou, jaké lze dosáhnout v poměrně novém, kapitálově náročném výrobním odvětví v Indonésii. Indonéskou vládou předložený argument týkající se duplikačního účinku nelze přijmout, neboť cenová úprava podle čl. 2 odst. 5 a přiměřený zisk podle čl. 2 odst. 6 písm. c) jsou dvě zcela odlišné věci. Proto se potvrzuje 65. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(85)

Jedna strana prohlásila, že jelikož referenční vývozní cena CPO zahrnuje náklady na dopravu do zahraničí a smyslem úpravy domácí ceny CPO na úroveň mezinárodní ceny CPO je dosáhnou nezkreslené výše domácí ceny CPO, měla by být referenční vývozní cena CPO upravena směrem dolů tak, aby se vyloučily náklady na dopravu do zahraničí.

(86)

Uvedené tvrzení musí být zamítnuto. Komise zvažovala řadu alternativ při výběru nejvhodnější ceny, která by měla být použita jako mezinárodní referenční cena. Je třeba připomenout, že samy indonéské úřady používají referenční vývozní cenu jako měřítko pro stanovení úrovně zkreslení nákladů na výrobu bionafty v Indonésii.

(87)

Dvě strany předložily námitku, že Komise nevzala v úvahu, že vyrábějí „bionaftu ze suroviny, která je odlišná od CPO, tzn. z destilátu palmových mastných kyselin („PFAD“), rafinovaného palmového oleje („RPO“) a rafinovaného palmového stearinu („RST“). Vzhledem k tomu, že nebyla brána v úvahu skutečná surovina, kterou strany používají při výrobě bionafty, byla úprava nákladů na CPO (popsaná v 70. bodě odůvodnění) uplatněna na nesprávnou surovinu, a tudíž vedla k nesprávnému určení výše běžné hodnoty.

(88)

Uvedená tvrzení musí být zamítnuta. Je třeba zdůraznit, že Komise nahradila pouze cenu surového palmového oleje od dodavatelů, kteří jsou i nejsou ve spojení, zakoupeného na výrobu bionafty. Pokud jde o vedlejší produkty, jako jsou PFAD, RPO a RST, které vznikají při zpracování zakoupeného CPO a které jsou dále zpracovávány při výrobě bionafty, žádné úpravy nebyly použity.

(89)

Tři strany tvrdily, že Komise neuznala, že by se s jejich nákupem CPO od společností ve spojení mělo zacházet stejně jako s vnitropodnikovou výrobou, a tudíž by na něj neměla být uplatněna žádná úprava podle čl. 2 odst. 5 (jak bylo vysvětleno v 70. bodě odůvodnění). Strany tvrdí, že transakce uvnitř skupiny se uskutečnila za obvyklých tržních podmínek, a náklady na ni by tudíž neměly být upraveny nebo nahrazeny mezinárodní cenou. Navíc jeden vyvážející výrobce tvrdil, že početně zjištěná běžná hodnota by se měla během období šetření počítat jednou za měsíc.

(90)

Protože cenu při vnitřním převodu nelze spolehlivě posoudit, Komise standardně ověřuje, zda transakce mezi stranami ve spojení skutečně proběhly za obvyklých tržních podmínek. Za tím účelem Komise porovnává cenu použitou mezi stranami ve spojení se základní tržní cenou. Protože základní cena na domácím trhu je zkreslena, Komise nemůže takové ověření provést. Proto Komise musí nahradit tuto málo hodnověrnou cenu cenou přiměřenou, která by byla použitelná za obvyklých tržních podmínek v nezkresleném tržním prostředí. V tomto případě mezinárodní cenou. Pokud jde o požadavek na měsíční frekvenci výpočtů, jimiž se zjišťuje běžná hodnota, poskytnuté a ověřené informace nejsou dostatečně podrobné, aby takový výpočet umožňovaly. Oba požadavky se proto zamítají.

(91)

Výrobní odvětví Unie tvrdilo, že náklady na CPO vlastní výroby v rámci téhož právního subjektu by měly rovněž být upraveny podle č. 2 odst. 5 základního nařízení, protože jsou také ovlivněny zkreslením způsobeným systémem rozdílné vývozní daně.

(92)

Uvedené tvrzení musí být zamítnuto. I když surovina prochází při procesu výroby bionafty různými stadii rafinace/zpracování, náklady na tato výrobní stadia lze považovat za hodnověrné, pokud jsou uskutečněny v rámci téhož právního subjektu, a otázka nehodnověrné ceny převodů, jak byla popsána výše, vůbec nevyvstane.

(93)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že Komise by měla z početně zjištěné běžné hodnoty odečíst tzv. cenové úpravy. Uvedené tvrzení nelze přijmout. Početně zjištěná běžná hodnota byla odvozena z nákladů. Proto by bylo nepatřičné činit jakékoli úpravy na základě úvah o ceně.

(94)

Jedna strana zpochybnila stanovení vývozní ceny, přičemž tvrdila, že by měly být zohledněny zajišťovací zisky a ztráty, a poukázala na údajně nekonzistentní postup účtování zajišťovacích zisků a ztrát z bionafty.

(95)

Tvrzení, že by měla být zohledněny zajišťovací zisky a ztráty, musí být zamítnuto. V čl. 2 odst. 8 základního nařízení je jasně stanoveno, že vývozní cena je cena skutečně zaplacená nebo cena, kterou je třeba zaplatit za výrobek prodaný za účelem vývozu, bez ohledu na jakékoli oddělené – byť související – zisky nebo ztráty spojené se zajišťovací praxí. Proto se potvrzuje metodika uvedená v 66. a 67. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(96)

Komise uznává, že v prozatímní fázi došlo u jedné strany k nekonzistentnímu postupu účtování zajišťovacích zisků a ztrát z bionafty. Toto tvrzení je přijato a byly provedeny nezbytné úpravy.

(97)

Pokud jde o 68. bod odůvodnění prozatímního nařízení, jedna strana tvrdila, že 5 % ziskové rozpětí použité u obchodních společností ve spojení se sídlem v Unii vede ve svých důsledcích k nadměrnému kapitálovému výnosu a nadhodnocuje zisk, jehož obvykle při prodeji bionafty dosahují obchodníci, kteří nejsou ve spojení. Tvrdí, že typický kapitálový výnos odpovídá ziskovému rozpětí ve výši 1,3–1,8 %.

(98)

Vzhledem k neexistující spolupráci ze strany dovozců, kteří nejsou ve spojení, a vzhledem k tomu, že obchodní společnosti jsou podniky působící v oblasti služeb bez významných kapitálových investic, což činí výše uvedené tvrzení týkající se kapitálového výnosu bezpředmětným, Komise uvedené tvrzení zamítá a považuje 5 % ziskové rozpětí v tomto případě za přiměřené. Potvrzuje se proto 68. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(99)

Pokud jde o 69. bod odůvodnění prozatímního nařízení, jedna strana tvrdila, že k vývozní ceně by měla být připočtena prémie účtovaná u bionafty v rámci „dvojnásobného započtení“ vzhledem k tomu, že se jedná o pouhé provádění italského zákona.

(100)

I kdyby Komise toto tvrzení přijala a připočetla tyto prémie k vývozní ceně, musely by tyto prémie být opět odečteny podle čl. 2 odst. 10 písm. k), aby bylo možno porovnat vývozní cenu s běžnou hodnotou při náležitém zohlednění rozdílů, jež ovlivňují srovnatelnost cen. Jelikož v Indonésii žádná prémie za dvojnásobné započtení u bionafty neexistuje, vyšší vývozní cena v Itálii by proto nebyla přímo srovnatelná. Uvedené tvrzení se proto zamítá a 69. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(101)

Po poskytnutí konečných informací tato strana zopakovala svůj požadavek. Nepředložila však žádné další podstatné argumenty, které by změnily posouzení Komise. Z tohoto důvodu se potvrzuje 69. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(102)

Po poskytnutí konečných informací několik vyvážejících výrobců upozornilo Komisi na údajné administrativní chyby ve výpočtech týkajících se dumpingu. Uvedená tvrzení byla prošetřena a v případech, kde byla opodstatněná, byly provedeny opravy výpočtů.

(103)

Jelikož ke srovnání nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 70. až 75. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(104)

S ohledem na provedené úpravy v běžné hodnotě a vývozní ceně, jak jsou popsány v bodech odůvodnění výše, a jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, konečná dumpingová rozpětí vyjádřená v procentech ceny CIF s dodáním na hranice EU před proclením jsou tato:

(105)

Prozatímní nařízení v 80. až 82. bodě odůvodnění definovalo výrobní odvětví Unie a potvrdilo, že z definice výrobního odvětví Unie byly vyloučeny tři společnosti, a to z důvodu jejich závislosti na dovozu z dotčených zemí, tj. že dovážely podstatně více bionafty z dotčených zemí, než samy vyráběly.

(106)

Další dvě společnosti byly z definice výrobního odvětví Unie vyloučeny, jelikož během období šetření bionaftu nevyráběly.

(107)

Po zveřejnění prozatímního nařízení byly obdrženy připomínky, že z definice výrobního odvětví Unie by měly být vyloučeny další společnosti kvůli dovozu bionafty z dotčených zemí a také z důvodu jejich vztahů k vyvážejícím výrobcům v Argentině a Indonésii, kteří se tak chrání před nepříznivými důsledky dumpingu.

(108)

Uvedené připomínky byly zamítnuty. Po analýze tvrzení týkajícího se vztahu mezi vyvážejícími výrobci a výrobním odvětvím Unie bylo zjištěno, že určitá holdingová společnost měla v držení akcie jak jednoho argentinského vyvážejícího výrobce, tak jednoho výrobce v Unii.

(109)

Zaprvé bylo zjištěno, že tyto společnosti spolu navzájem otevřeně soutěží o stejné zákazníky na unijním trhu, čímž prokazují, že tento vztah neměl žádný vliv na obchodní praktiky ani argentinského vyvážejícího výrobce, ani výrobce z Unie.

(110)

Po poskytnutí konečných informací požadovala zúčastněná strana informaci o závěru Komise, že argentinští vývozci a výrobní odvětví Unie soutěží o stejné zákazníky na evropském trhu. Tato skutečnost se ukázala při šetření unijních výrobců a argentinských vývozců a nebyl poskytnut žádný důkaz, který by doložil obvinění, že se argentinští vývozci a evropští výrobci dohodli, že nebudou soutěžit na trhu s bionaftou pro koncové uživatele. Počet koncových uživatelů je relativně malý a jsou jimi hlavně velké ropné rafinérie, které nakupují jak od unijních výrobců, tak od dovozců.

(111)

Zadruhé bylo zjištěno, že hlavní zájem výrobce z Unie zmíněného v 108. bodě odůvodnění spočívá v Unii, konkrétně ve výrobě v Unii, v obchodních činnostech s touto výrobou spojených a také v oblasti výzkumu. Z toho vyplynul závěr, že výše zmíněný vztah není jako takový důvodem k vyloučení této společnosti z definice výrobního odvětví Unie podle čl. 4 odst. 1 písm. a) základního nařízení.

(112)

Skutečnost, že některá výrobní odvětví Unie dovážela bionaftu z dotčených zemí, není sama o sobě dostatečným důvodem pro změnu definice výrobního odvětví Unie. Jak bylo vysvětleno v prozatímním nařízení, dovoz výrobního odvětví Unie z dotčených zemí byl prováděn v sebeobraně. Navíc bylo zjištěno, že hlavní zájem některých výrobců z Unie, kteří dováželi z dotčených zemí, zůstával v Unii – tyto společnosti vyráběly větší objem pro trh v Unii, nežli vyvážely, a jejich výzkumné činnosti probíhaly na území Unie.

(113)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že výrobní odvětví Unie by mělo zahrnovat také ty společnosti, které nakupovaly bionaftu a mísily ji s minerální naftou, neboť tyto směsi jsou rovněž dotčeným výrobkem. Toto tvrzení se zamítá. Dotčeným výrobkem je bionafta, v čisté formě nebo obsažená ve směsi. Výrobci dotčeného výrobku jsou proto výrobci bionafty, a nikoli společnosti, jež míchají bionaftu s minerální naftou.

(114)

Proto se potvrzuje definice výrobního odvětví Unie, jak je uvedena v 80. až 82. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a stejně tak i objem výroby během období šetření, jak je uveden v 83. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(115)

Po poskytnutí prozatímních informací provedlo výrobní odvětví Unie menší opravu, pokud jde o jeho prodeje za rok 2009, čímž došlo k úpravě spotřeby v Unii za uvedený rok. Touto opravou se nezměnil ani trend, ani závěry učiněné na základě údajů, jež obsahovalo prozatímní nařízení. Opravená tabulka 1 je uvedena níže. Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 84. až 86. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(116)

V 88. až 90. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise určila, že byly splněny podmínky pro provedení souhrnného posouzení účinků dovozu z Argentiny a Indonésie. To bylo zpochybněno jednou zúčastněnou stranou, která uvedla, že PME z Indonésie nekonkuruje bionaftě vyrobené v Unii na stejném základě jako SME z Argentiny a že PME je levnější než bionafta vyrobená v Unii proto, že výchozí surovina pro její výrobu je levnější v Indonésii než v Unii.

(117)

Uvedené námitky se zamítají. SME i PME se do Unie dovážejí a v Unii se rovněž vyrábějí a před jejich prodejem nebo mísením s minerální naftou jsou míseny s RME a jinými druhy bionafty vyráběnými v Unii. Subjekty, které mísení provádějí, si mohou zvolit, zda za účelem výroby konečného výrobku nakoupí bionaftu z různých surovin a různého původu, a to na základě tržních a klimatických podmínek existujících v průběhu roku. PME se prodává ve větším množství v letních měsících a v menším množství během zimních měsíců, stále však konkuruje RME a bionaftě vyrobené v Unii a rovněž SME z Argentiny.

(118)

Proto se potvrzuje 90. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(119)

Jedna zúčastněná strana zpochybnila údaje o dovozu uvedené v tabulce 2 prozatímního nařízení a uvedla, že dovoz z Indonésie byl mnohem nižší, než se udává v tabulce. Údaje o dovozu obsažené v tabulce 2 vycházely z údajů Eurostatu, jež byly pečlivě prověřeny, a bylo zjištěno, že jsou správné a v souladu s údaji shromážděnými od indonéských vývozců. Bionafta je poměrně nový výrobek a kódy celní nomenklatury používané u dovozu bionafty se v posledních letech měnily. Při čerpání údajů z Eurostatu musí být proto použity kódy používané v dané době, aby se zajistila přesnost údajů. Tím se vysvětluje, proč údaje čerpané touto zúčastněnou stranou nejsou úplné a ukazují na nižší vývoz, než úplné údaje předložené v tabulce 2.

(120)

V důsledku menší změny ve spotřebě Unie provedené v tabulce 1 se také podíl na trhu za rok 2009 u Argentiny v tabulce 2 poněkud změnil, kdežto u Indonésie k žádné změně nedošlo. Trendy, jež tyto údaje ukazují, ani závěry, které z nich byly vyvozeny, se tím nemění. Podíl na trhu je opraven níže:

(121)

Jak bylo uvedeno v 94. až 96. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, za účelem zjištění cenového podbízení byla cena dovozu z Argentiny a Indonésie srovnána s prodejní cenou výrobního odvětví v Unii, přičemž byly použity údaje od společností zařazených do vzorku. Při tomto srovnání byla z výpočtů v souvislosti s cenovým podbízením vyloučena bionafta dovážená výrobním odvětvím Unie za účelem dalšího prodeje.

(122)

Zúčastněné strany poukázaly na to, že použitá metodika, tj. srovnání na základě filtrovatelnosti při nízkých teplotách (dále jen „CFPP“), nebyla stejná jako metodika použitá při předchozím antidumpingovém šetření, které se týkalo bionafty z USA, kdy bylo provedeno srovnání podle suroviny.

(123)

Na rozdíl od vyvážejících výrobců v Argentině a Indonésii neprodává výrobní odvětví Unie bionaftu vyrobenou z jedné suroviny, ale mísí několik surovin dohromady k výrobě konečné bionafty, která se prodává. Konečný zákazník nezná a ani ho nezajímá složení toho, co kupuje, jakmile výrobek splňuje požadovanou CFPP. Co je pro zákazníka důležité, je CFPP, bez ohledu na to, jaké suroviny byly použity. Za těchto okolností se považovalo za vhodné provést při tomto řízení cenové srovnání na základě CFPP.

(124)

U dovozů z Indonésie, kde CFPP má hodnotu 13 nebo vyšší, byla provedena úprava, tj. rozdíl v ceně mezi prodejem bionafty s CFPP o hodnotě 13 uskutečňovaným výrobním odvětvím Unie a prodejem bionafty s CFPP o hodnotě 0 uskutečňovaným výrobním odvětvím Unie, s cílem porovnat bionaftu s CFPP o hodnotě 13 a vyšší z Indonésie s bionaftou s CFPP o hodnotě 0 vyráběnou a mísenou v Unii. Jeden indonéský vyvážející výrobce poukázal na to, že prodeje bionafty s CFPP o hodnotě 13 uskutečňované výrobním odvětvím Unie jsou prováděny v malých množstvích na jednu transakci, a tyto ceny by proto měly být srovnávány s podobně velkými transakcemi s bionaftou s CFPP o hodnotě 0. Při kontrole transakcí s bionaftou s CFPP o hodnotě 0 zahrnujících podobné množství na jednu transakci byl zjištěný rozdíl v ceně v souladu s rozdílem při posuzování všech transakcí s bionaftou s CFPP o hodnotě 0, přičemž rozdíly v ceně byly vyšší i nižší než průměrný cenový rozdíl. V důsledku toho nedošlo k žádné změně v úrovni cenového podbízení, která byla zjištěna v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(125)

Jeden indonéský vyvážející výrobce požadoval, aby Komise zveřejnila plná kontrolní čísla výrobku (PCN) u směsí, které prodává výrobní odvětví Unie – podíly každé suroviny v prodeji, který výrobní odvětví Unie uskutečnilo ze své vlastní výroby. Vzhledem k tomu, že porovnání pro účely stanovení újmy bylo provedeno výhradně na základě filtrovatelnosti při nízkých teplotách, byla tato žádost zamítnuta.

(126)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že existuje rozdíl mezi cenou bionafty, která splňuje kritéria stanovená ve směrnici o energii z obnovitelných zdrojů (dále jen „certifikovaná podle směrnice RED“), a bionafty, která tato kritéria nesplňuje. Tvrdila, že vzhledem k tomu, že v případě dovozu z Indonésie se nejednalo o bionaftu certifikovanou podle směrnice RED a že cena bionafty certifikované podle směrnice RED byla vyšší, měla by být provedena úprava.

(127)

Uvedené tvrzení bylo zamítnuto. Téměř veškerý dovoz z Indonésie v období šetření se týkal bionafty certifikované podle směrnice RED. V každém případě členské státy provedly kritéria udržitelnosti stanovená ve směrnici RED do svého vnitrostátního práva až v průběhu roku 2012, takže to, zda se jednalo o bionaftu certifikovanou podle směrnice RED, či nikoli, nemělo po většinu období šetření žádný vliv.

(128)

Po poskytnutí konečných informací se jeden indonéský vyvážející výrobce vyjádřil k výpočtům cenového podbízení a požadoval, aby se PME dovážený z Indonésie porovnával se všemi prodeji výrobního odvětví Unie. Ve skutečnosti se při výpočtu podbízení porovnával prodej PME z Indonésie se všemi prodeji PME výrobního odvětví Unie s CFPP0, přičemž cena dovozů PME z Indonésie byla navýšena o cenový faktor vypočítaný srovnáním prodejů PME s CFPP0 výrobního odvětví Unie s prodeji PME s CFPP13. Požadavek byl proto zamítnut. Tvrzení téže zúčastněné strany, že výpočet újmy zahrnuje dovezený výrobek, je fakticky nesprávné, a proto se zamítá. V každém případě dovezená bionafta a bionafta vyrobená v Unii byly smíseny a prodány za stejnou cenu jako směsi, které neobsahovaly žádnou dovezenou bionaftu.

(129)

Jeden indonéský vyvážející výrobce také zpochybnil výpočet nákladů po dovozu. Tyto náklady ale byly ověřeny odečtením nákladů na přepravu do cílového místa od skutečných nákladů na dovoz bionafty a žádná změna nebyla potřeba.

(130)

Jak bylo uvedeno ve 101. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na základě získaných údajů, které zahrnují celé výrobní odvětví Unie, byly analyzovány tyto makroekonomické ukazatele: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah dumpingového rozpětí a překonání účinků dřívějšího dumpingu.

(131)

Po poskytnutí prozatímních informací výrobní odvětví Unie poukázalo na to, že údaje týkající se kapacity, jež byly použity v tabulce 4 prozatímního nařízení, zahrnovaly kapacitu, která nebyla demontována, ale nebyla v takovém stavu, aby ji v období šetření nebo v předchozích letech bylo možno využít k výrobě bionafty. Odděleně určilo tuto kapacitu jako „nevyužitou kapacitu“, která by neměla být započítána jako využitelná kapacita. Údaje o využití kapacity uvedené v tabulce 4 byly proto podhodnoceny. Po podrobném přezkoumání těchto opětovně předložených údajů byly tyto údaje přijaty a upravená tabulka 4 je uvedena níže. Míra využití kapacity, která podle údajů uvedených v prozatímním nařízení činila 43 % až 41 %, nyní činila 46 % až 55 %. Výrobní odvětví Unie opravilo rovněž údaje o výrobě v roce 2009, jsou uvedeny v této tabulce:

(132)

V 103. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly analyzovány údaje týkající se využití kapacity v předcházejícím období a bylo konstatováno, že výroba se zvyšovala, avšak kapacita zůstala stabilní. S ohledem na revidované údaje se výroba ve stejném období opět zvyšuje, avšak využitelná kapacita se snížila. To ukazuje, že výrobní odvětví Unie vystavené zvýšenému dovozu z Argentiny a Indonésie snižovalo využitelnou kapacitu a reagovalo tak na signály trhu. Tyto revidované údaje jsou nyní více v souladu s veřejnými prohlášeními výrobního odvětví Unie a výrobců v Unii, kteří uváděli, že během posuzovaného období byla výroba v několika závodech zastavena a že nebylo možno okamžitě použít dříve instalovanou kapacitu nebo ji bylo možno využít pouze za cenu významných dalších investic.

(133)

Několik zúčastněných stran zpochybnilo upravenou kapacitu a údaje o využití kapacity. Avšak žádná ze zúčastněných stran nepředložila nějakou alternativu. Revize je založena na upravených údajích o kapacitě, které poskytl žadatel a jež pokrývají celé výrobní odvětví Unie. Revidované údaje jsou opatřeny odkazy na veřejně dostupné údaje týkající se zejména nevyužité kapacity a kapacity výrobců, kteří zastavili provoz kvůli finančním potížím. Jak bylo vysvětleno výše v oddílu 6 „Makroekonomické ukazatele“, revidované údaje poskytují mnohem přesnější soubor údajů o kapacitě, která je k dispozici pro výrobu bionafty během posuzovaného období, nežli byly údaje původně poskytnuté a zveřejněné v prozatímním nařízení.

(134)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že výrobní odvětví Unie nebylo poškozeno, jelikož objemy výroby rostly v souladu se spotřebou. Tato námitka se zamítá, protože jiné důležité ukazatele újmy jasně nasvědčují, že k újmě došlo, zejména ke ztrátě podílu na trhu ve prospěch dovozu z dotčených zemí a k trendu k nižší ziskovosti vedoucímu ke ztrátám.

(135)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že výrobní odvětví Unie nebylo poškozeno, porovnáme-li trendy pouze od roku 2011 do konce období šetření na rozdíl od porovnání trendů v období od 1. ledna 2009 do konce období šetření (tj. posuzované období). Vzhledem k tomu, že období šetření zahrnuje polovinu roku 2011, není srovnání mezi rokem 2011 a obdobím šetření přesné. Navíc, má-li mít nějaké srovnání smysl, je nezbytné zkoumat trendy významné pro posouzení újmy během období, které je dosti dlouhé, jak bylo provedeno v tomto případě. Toto tvrzení se proto zamítá.

(136)

Stejná zúčastněná strana poukázala na to, že Komise v prozatímním nařízení nezveřejnila celkovou hodnotu prodeje výrobního odvětví Unie, a žádala, aby tento údaj byl zveřejněn. Zkoumány byly všechny relevantní činitele uvedené v čl. 3 odst. 5 základního nařízení umožňující plně posoudit újmu. Údaje týkající se hodnoty prodeje byly shromážděny od společností zařazených do vzorku, jež byly reprezentativní pro celé výrobní odvětví Unie, a byly ověřeny.

(137)

Stejná strana poukázala také na to, že výrobní odvětví Unie bylo schopno zvýšit zaměstnanost, a že proto v období šetření nedošlo k žádnému negativnímu účinku na výrobní odvětví Unie.

(138)

Jak bylo však vysvětleno ve 106. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je zaměstnanost v tomto kapitálově náročném výrobním odvětví poměrně nízká. I menší změny v počtu zaměstnaných mohou proto způsobit velké změny indexovaných údajů. Zvýšení celkové zaměstnanosti nepopírá újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie, kterou dokládají jiné ukazatele.

(139)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 103. až 110. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(140)

Jak bylo uvedeno ve 102. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, na základě údajů, jež byly ověřeny u výrobců Unie zařazených do vzorku, byly analyzovány tyto mikroekonomické ukazatele: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, pracovní náklady, zásoby, výnosnost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost navýšit kapitál.

(141)

Jelikož nebyly vzneseny žádné relevantní připomínky, potvrzuje se 111. až 117. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(142)

Několik stran vyjádřilo nesouhlas se závěrem ohledně újmy předloženým v prozatímním nařízení na základě toho, že v době mezi rokem 2011 a obdobím šetření se některé ukazatele zřejmě zlepšily. Je sice pravda, že některé ukazatele mezi rokem 2011 a obdobím šetření vykazovaly vzestupnou tendenci (např. výroba a prodej), avšak výrobní odvětví se v tomto období nebylo schopno vyrovnat s růstem nákladů, jak bylo uvedeno ve 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. To mělo za následek další zhoršení postavení výrobního odvětví, a to ze ztráty ve výši 0,2 % v roce 2011 ke ztrátě ve výši 2,5 % v období šetření. Proto se má za to, že i kdyby se analýza újmy měla omezit na období od roku 2011 do konce období šetření, bylo by přesto zjištěno, že výrobní odvětví utrpělo podstatnou újmu.

(143)

Jelikož nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 118. až 120. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(144)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že dovoz z Argentiny nemohl být příčinou újmy, jelikož objem dovozu od roku 2010 do konce období šetření zůstal stabilní a od roku 2011 do konce období šetření mírně poklesl.

(145)

Tyto údaje byly převzaty z tabulky 2 prozatímního nařízení a jsou přesné. Analýza Komise se však týká doby od začátku posuzovaného období do konce období šetření a podle těchto údajů dovoz vzrostl o 48 % při růstu podílu na trhu o 41 %. Navíc, jak bylo vysvětleno v 90. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byl zohledněn nejen dovoz z Argentiny, ale také dovoz z Indonésie.

(146)

Pokud jde o meziroční srovnání cen, stejná zúčastněná strana poukázala na to, že ceny dovozu z Argentiny rostly rychleji než prodejní ceny výrobního odvětví Unie. Dovoz z Argentiny se však stále podbízel vůči cenám výrobního odvětví Unie, což by vysvětlovalo, proč ceny Unie nemohly růst tak rychle.

(147)

Jelikož k účinku dumpingového dovozu nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 123. až 128. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(148)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se závěr, že dovoz z jiných zemí nezpůsobil újmu, jak je uvedeno v 129. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(149)

Po uplatnění čl. 2 odst. 5, jak je uvedeno v 38. a 70. bodě odůvodnění výše, nebyl zjištěn žádný nedumpingový dovoz z dotčených zemí. Proto se potvrzuje 130. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(150)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 131. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(151)

Jak bylo uvedeno v 132. až 136. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, výrobní odvětví Unie v posuzovaném období dováželo značné množství bionafty z dotčených zemí, až 60 % veškerého dovozu v období šetření pocházelo z těchto zemí.

(152)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že tento dovoz zdaleka nebyl prováděn v sebeobraně, nýbrž že byl součástí „pečlivě uvážené dlouhodobé strategie“ výrobního odvětví Unie, a sice investovat do Argentiny a získávat odtud bionaftu.

(153)

Uvedla rovněž, že nikdy nebylo ekonomicky odůvodněné dovážet do Unie sójový olej a zpracovávat ho na bionaftu v rámci Unie a že jediný ekonomicky proveditelný způsob je zpracovávat sójový olej v Argentině a vyvážet hotovou bionaftu.

(154)

Tato tvrzení je třeba zamítnout. Nebyly poskytnuty žádné důkazy o takové „dlouhodobé strategii“ a výrobní odvětví Unie to popřelo. Je jasné, že kdyby strategií výrobního průmyslu Unie bylo nahradit svou výrobu bionafty výrobou v Argentině a dovážet hotový výrobek, bylo by pak nesmyslné a nelogické podávat proti takovému dovozu stížnost.

(155)

Jedna zúčastněná strana znovu zopakovala, že dovoz bionafty výrobním odvětvím Unie, který byl uskutečněn v sebeobraně, byl ve skutečnosti součástí dlouhodobé obchodní strategie. Toto nařčení bylo zamítnuto jako neopodstatněné. Existenci takové strategie nepodporovaly žádné důkazy, jen nepodložená tvrzení. Také se zdá nelogické, že by dotčení výrobci z Unie podporovali žadatele a v některých případech navýšili svou kapacitu v Unii a zároveň by své výrobní potřeby ze strategických důvodů pokrývali dovozem.

(156)

Stejná zúčastněná strana také prohlašovala, že podíl výrobního odvětví Unie na trhu by měl být vypočítán tak, že se započítá i dovoz uskutečněný v sebeobraně. Tento návrh byl zamítnut, protože výpočty podílu na trhu musí odrážet prodej zboží, které výrobní odvětví Unie samo vyrobí, a ne jeho obchodní aktivity s konečným výrobkem motivované rostoucím objemem dumpingových dovozů.

(157)

Výrobní odvětví Unie rovněž sdělilo, že v předchozích letech dovoz sójového oleje – a palmového oleje – ke zpracování na bionaftu byl ekonomicky životaschopný. Zúčastněná strana neposkytla žádný důkaz o opaku. Jen díky narušujícímu účinku rozdílné vývozní daně, která činí vývoz bionafty levnějším než dovoz suroviny, se dovoz hotového výrobku stává ekonomicky citlivým.

(158)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že tento dovoz způsobil újmu pouze proto, že výrobní odvětví Unie mělo kapacitu pro mísení SME z Argentiny a PME z Indonésie s bionaftou vyrobenou v Unii za účelem dalšího prodeje naftovým rafinériím. Toto tvrzení není pravdivé. Mísení je jednoduchý postup, který jsou mnohé obchodní společnosti schopny provádět ve svých skladovacích zásobnících. Nebyl předložen žádný důkaz, že takové mísení jsou schopni provádět pouze výrobci v Unii, a toto tvrzení jako takové bylo zamítnuto.

(159)

Jeden indonéský vyvážející výrobce dále tvrdil, že dovoz, který uskutečnilo výrobní odvětví Unie, nebyl činěn v sebeobraně, a srovnal údaje za kalendářní rok 2011 s údaji za období šetření, které zahrnovalo šest měsíců stejného roku. Srovnání mezi těmito údaji proto není přesné, jelikož není možné rozdělit období šetření na dvě poloviny. Tento argument byl proto zamítnut.

(160)

Jelikož k vývozu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 132. až 136. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(161)

Ve 137. až 140. bodě odůvodnění prozatímního nařízení bylo poukázáno na to, že během posuzovaného období zůstalo využití kapacity výrobního odvětví Unie na nízké úrovni, avšak že situace společností zařazených do vzorku se během tohoto období zhoršovala, přičemž využití jejich kapacity se nicméně v takovém rozsahu nesnižovalo.

(162)

Byl proto učiněn prozatímní závěr, že nízká míra využití kapacity, jakožto trvalý jev, nezapříčinila újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(163)

Jedna zúčastněná strana vznesla připomínku k údajům uvedeným v prozatímním nařízení a poukázala na to, že i kdyby vůbec žádný dovoz neexistoval, využití kapacity výrobního odvětví Unie během období šetření by dosáhlo pouze 53 %. Poukázala rovněž na růst výrobní kapacity od roku 2009 do konce období šetření, který vedl ke snížení využití kapacity v posuzovaném období.

(164)

Tato zúčastněná strana však nepředložila žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že toto nízké využití kapacity způsobilo tak velkou újmu, aby narušilo příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a zhoršením situace výrobního odvětví Unie. Fixní náklady tvoří jen malou část (přibližně 5 %) celkových výrobních nákladů, z čehož vyplývá, že nízké využití kapacity bylo pouze jedním z činitelů újmy, avšak nikoli činitelem rozhodujícím. Jednou z příčin této nízké míry využití kapacity je i skutečnost, že výrobní odvětví Unie v důsledku konkrétní situace na trhu samo dováželo hotový výrobek.

(165)

Po vložení revidovaných údajů týkajících se kapacity a jejího využití se navíc ukázalo, že v posuzovaném období výrobní odvětví Unie svou kapacitu snížilo a zvýšilo využití kapacity ze 46 % na 55 %. Z toho vyplývá, že při neexistenci dumpingového dovozu by využití kapacity výrobního odvětví Unie bylo značně vyšší než výše uvedených 53 %.

(166)

Po poskytnutí konečných informací několik zúčastněných stran zpochybnilo závěr, že nízké využití kapacity nebylo rozhodujícím faktorem způsobujícím újmu. Tvrdily, že fixní náklady v odvětví bionafty byly mnohem vyšší, než představuje nízká procentuální hodnota uvedená výše. Avšak toto své tvrzení nepodpořily žádnými důkazy. Proto bylo zamítnuto. V každém případě fixní náklady nemají žádný vztah k míře využití kapacity. Ověření u společností zařazených do vzorku poskytlo poměr fixních nákladů k celkovým nákladům na výrobu ve výši 3–10 % v průběhu období šetření.

(167)

V této souvislosti bylo předloženo tvrzení, že nadměrná kapacita výrobního odvětví Unie byla tak vysoká, že dokonce i za nepřítomnosti dovozu by odvětví nebylo dostatečně ziskové. Toto tvrzení nebylo podloženo žádným důkazem a skutečnost, že výrobní odvětví Unie bylo v roce 2009 výdělečné při nízkém využití kapacity, naznačuje, že za nepřítomnosti dumpingových dovozů by jeho ziskovost byla ještě vyšší.

(168)

Navíc se objevil názor, že právě snížení kapacity výrobního odvětví Unie bylo příčinou újmy vzhledem k nákladům na uzavření výrobních závodů a na snížení kapacity závodů, které pokračovaly ve výrobě. Toto tvrzení nebylo opodstatněné a nebyl předložen žádný důkaz, který by potvrdil, že by náklady na snížení kapacity nebo na uzavření celých závodů či společností představovaly významné částky.

(169)

Na závěr bylo ohledně kapacity předloženo tvrzení, že každá společnost, která během posuzovaného období zvýšila kapacitu výroby bionafty, učinila nezodpovědné obchodní rozhodnutí. Toto tvrzení nebylo podpořeno žádným důkazem. Navíc skutečnost, že některé společnosti byly schopny svou kapacitu zvýšit i za přítomnosti rostoucího dovozu dumpingové bionafty z Argentiny a Indonésie, ukazuje, že na trhu je poptávka po jejich konkrétních výrobcích.

(170)

Revidované makroekonomické ukazatele rovněž ukazují, že v tomto období společnosti snižovaly kapacitu pro možné použití a blíže ke konci období šetření zahájily proces uzavírání podniků, které již nejsou životaschopné. Důvodem zvyšování kapacity na úrovni jednotlivých společností je také rozšíření takzvaných závodů na výrobu bionafty „druhé generace“ z odpadních olejů nebo z hydrogenovaných rostlinných olejů (dále jen „HVO“). Výrobní odvětví Unie se proto nacházelo a nachází v procesu racionalizace své kapacity tak, aby splňovala potřeby Unie.

(171)

Jelikož ke kapacitě výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 137. až 140. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(172)

Jelikož k přístupu k surovinám nebyly vzneseny žádné nové připomínky, potvrzuje se 141. a 142. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(173)

Ve 143. až 146. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se posuzovalo tvrzení, že výrobnímu odvětví Unie nebo alespoň těm výrobcům v Unii, kteří vyrábějí bionaftu z panenských olejů, způsobil újmu systém „dvojnásobného započtení“, kdy v některých členských státech se pro splnění požadavků na mísení bionafta vyrobená z odpadních olejů započítává dvojnásobně.

(174)

Jedna zúčastněná strana poukázala na připomínku jednoho výrobce z Unie, že během roku 2011 přišel o prodej ve prospěch jiných výrobců, kteří vyráběli bionaftu způsobilou pro dvojnásobné započtení.

(175)

Negativní dopad na tohoto jednoho výrobce byl však omezený, dočasný a týkal se pouze části období šetření, jelikož systém dvojnásobného započtení byl v členském státě, v němž má tato společnost sídlo, přijat až v září 2011. Jelikož finanční výsledky společností zařazených do vzorku se po září 2011 zhoršily a tato společnost byla zařazena do vzorku, nemůže být dvojnásobné započtení považováno za zdroj újmy.

(176)

Jelikož se výrobní odvětví Unie skládá jak ze společností vyrábějících bionaftu z odpadních olejů, jež v některých členských státech využívají dvojnásobného započtení, tak také ze společností vyrábějících bionaftu z panenských olejů, změna v poptávce zůstává omezena na výrobní odvětví Unie. Vzhledem k tomu, že je k dispozici jen omezené množství použitých olejů, které jsou potřebné pro výrobu bionafty s dvojnásobným započtením, je značné zvýšení výroby bionafty s dvojím započtením obtížné. Proto stále existuje silná poptávka po bionaftě první generace. Během posuzovaného období nebyl zjištěn žádný významný dovoz bionafty způsobilé k dvojnásobnému započtení, což potvrzuje, že dvojnásobné započtení přesouvá poptávku v rámci výrobního odvětví Unie, a nevytváří poptávku po dovozu. Komise od zúčastněné strany neobdržela žádné údaje prokazující, že v posuzovaném období bionafta s dvojnásobným započtením způsobila pokles ceny bionafty z panenského oleje. Ve skutečnosti z údajů vyplývá, že bionafta s dvojnásobným započtením má určité malé cenové zvýhodnění oproti bionaftě z panenského oleje, jejíž cena je spojena s cenou minerální nafty.

(177)

Pokles výkonnosti výrobního odvětví Unie, které tvoří oba typy výrobců, nemůže být přičítán režimu dvojnásobného započtení, který platí v některých členských státech. Z toho, že pokles výkonnosti vykazují také společnosti zařazené do vzorku vyrábějící bionaftu s dvojím započtením, jak bylo uvedeno ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, zejména vyplývá, že újma způsobená dumpingovým dovozem postihuje celé výrobní odvětví.

(178)

Několik zúčastněných stran po poskytnutí konečných informací tvrdilo, že množství dvojnásobně započtené bionafty bylo podhodnocené. Nicméně množství dvojnásobně započtené bionafty dostupné na trhu v Unii bylo omezené v porovnání s celkovým prodejem bionafty během období šetření. Kromě toho pokud by v členském státě byl v platnosti režim dvojího započtení, bionafta způsobilá k dvojímu započtení by byla vyrobena v Unii, a tudíž poptávka po ní by zůstala uvnitř výrobního odvětví Unie. Nebyl poskytnut žádný nový důkaz, který by změnil tento závěr.

(179)

Jelikož k regulačním ukazatelům nebyly vzneseny žádné nové připomínky, potvrzuje se 143. až 146. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(180)

Ve 147. až 153. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se projednává tvrzení zúčastněných stran, že omezení v členských státech, jako je systém kvót a daňové režimy, měla za cíl omezit dovoz z dotčených zemí, což znamená, že jakákoli újma způsobená výrobnímu odvětví Unie, zejména v některých členských státech, nemohla být způsobena dovozem.

(181)

Tyto námitky byly prozatímně zamítnuty, mimo jiné proto, že dumpingový dovoz z dotčených zemí je přítomen ve většině členských států. Poté, co byly tyto výrobky dovezeny do jednoho z členských států, mohly být přepraveny a prodávány i v jiných členských státech.

(182)

Jedna zúčastněná strana poukázala na malé množství bionafty z Argentiny celně odbavené francouzskou celní kontrolou v roce 2011 a také na malé množství, jež bylo ve stejném období deklarováno k dovozu do Německa.

(183)

Zaprvé, jak bylo vysvětleno výše, bionafta celně odbavená celními orgány v jednom členském státě může být snadno prodávána v jiném členském státě, což činí tyto údaje nespolehlivými. Zadruhé, společnosti z Francie a Německa zařazené do vzorku byly schopny prokázat cenovou soutěž mezi svou výrobou a dovozem z dotčených zemí a újmu, kterou v důsledku toho utrpěly.

(184)

Jiná zúčastněná strana tvrdila, že zrušení systémů, jejichž cílem bylo zvýhodnit odvětví výroby bionafty v mnoha členských státech, snížilo příjem společností v odvětví výroby bionafty v posuzovaném období, což vedlo k újmě. Poukázala zejména na postupné rušení daňových pobídek ve Francii a daně z ekologických paliv v Německu.

(185)

Neexistuje však žádná časová souvislost mezi těmito změnami a zhoršením finančních výsledků výrobního odvětví Unie. Mnohé z těchto pobídek byly zaměřeny na uživatele biopaliv, a nikoli na výrobce, a většina z nich byla v období šetření stále v platnosti. Nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že změny v politice členských států znamenající přechod směrem k závazným požadavkům na mísení způsobily újmu výrobnímu odvětví Unie.

(186)

Jeden indonéský vyvážející výrobce zaznamenal probíhající šetření vedené Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž ve věci údajně zkreslených cen olejů a biopaliv, které měli přispěvatelé poskytnout společnosti Platts, která zpracovává cenová hodnocení, a požadoval, aby se předmět tohoto vyšetřování považoval za možnou příčinu újmy. Tento požadavek byl zamítnut, protože vyšetřování probíhá a žádné nálezy ještě nebyly zveřejněny.

(187)

Jelikož k politice členských států nebyly vzneseny žádné nové připomínky, potvrzuje se 147. až 153. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(188)

Dovoz dotčených výrobků z dotčených zemí během období šetření byl dumpingový a nepříznivě ovlivnil prodej výrobního odvětví Unie. Mezi nárůstem objemu dumpingového dovozu a zhoršením situace výrobního odvětví Unie existuje zjevná časová souvislost. Dumpingový dovoz přímo konkuroval výrobě výrobního odvětví Unie a v důsledku toho v posuzovaném období výrobní odvětví Unie ztrácelo ziskovost a podíl na trhu. Je sice možné, že výsledky výrobního odvětví Unie do jisté míry ovlivnily i jiné činitele, ale faktem zůstává, že dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobuje újmu výrobnímu odvětví Unie.

(189)

Nebyly předloženy žádné nové důkazy, jež by mohly změnit závěr, že účinek jiných činitelů, ať už posuzovaných jednotlivě nebo souborně, nebyl takový, aby narušil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie. Jelikož k závěru ohledně příčinné souvislosti nebyly vzneseny žádné jiné připomínky, potvrzuje se 154. až 157. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(190)

Jelikož k zájmu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 159. až 161. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(191)

Jeden vyvážející výrobce z Indonésie uvedl, že navržená cla by měla negativní dopad na dovozce a obchodníky, avšak pro toto tvrzení neposkytl žádné důkazy. Z jeho tvrzení ve skutečnosti vyplýval pravý opak, a sice že clo by mohlo být přeneseno na uživatele a spotřebitele v podobě vyšších cen, což by pravděpodobně na dovozce a obchodníky nemělo vůbec žádný dopad.

(192)

Ze strany dovozců nebo obchodníků s bionaftou nebyly po zveřejnění prozatímních opatření obdrženy žádné připomínky.

(193)

Jelikož k zájmu dovozců/obchodníků, kteří nejsou ve spojení, nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 162. a 163. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(194)

Jeden indonéský vyvážející výrobce uvedl, že navržená cla by zvýšila cenu bionafty, a snížila by tedy pobídku pro spotřebitele, aby kupovali vozidla, jež k provozu využívají biopaliva.

(195)

Uvedené tvrzení se zamítá. Hlavní využití bionafty spočívá v tom, že se přimíchává do minerální nafty určené k prodeji spotřebitelům, takže ti nemusí kupovat žádná zvláštní vozidla, která mohou jezdit na čistá biopaliva.

(196)

I kdyby cena prvku bionafty, pokud by tato bionafta byla dovezena z Argentiny nebo Indonésie, vzrostla, jak bylo uvedeno v prozatímním nařízení, jelikož podíl bionafty v naftě prodávané spotřebitelům je malý, růst ceny by byl také malý a pro spotřebitele zanedbatelný.

(197)

Jak je vysvětleno výše, očekává se, že případný vliv opatření na konečnou cenu nafty pro spotřebitele bude malý a neohrozí cíle směrnice o obnovitelných zdrojích energie.

(198)

K prozatímnímu nařízení se nevyjádřili žádní uživatelé ani spotřebitelé nebo skupiny či sdružení zastupující uživatele nebo spotřebitele.

(199)

Jelikož k zájmu spotřebitelů nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzuje se 164. až 166. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(200)

Jelikož k zájmu dodavatelů surovin nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 167. až 169. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(201)

Nebyly obdrženy žádné připomínky, které by změnily analýzu zájmu Unie uvedenou v prozatímním nařízení, a proto je i nadále v zájmu Unie, aby byla uložena opatření. Proto se potvrzuje 170. a 171. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(202)

Několik zúčastněných stran zpochybnilo uplatnění cílového zisku výrobního odvětví Unie ve výši 15 %, jak bylo uvedeno ve 175. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a uvedlo, že takový předpoklad je pro odvětví bionafty v Unii nereálně vysoký.

(203)

Většina těchto zúčastněných stran však poté navrhla nahradit cílový zisk ve výši 15 % jiným údajem z jiných období nebo z jiných šetření, aniž by vysvětlila, proč je jedno období nebo jedno šetření vhodnější než jiné.

(204)

Jak bylo vysvětleno v prozatímním nařízení, ziskové rozpětí ve výši 15 % je zisk vyjádřený jako procentní podíl z obratu, jehož výrobní odvětví Unie dosáhlo v období let 2004 až 2006, kdy dumpingový dovoz neexistoval. Bylo to poslední období, v němž bylo dosaženo zisku při neexistenci dumpingového dovozu, jelikož od roku 2006 byl tento dovoz vždy přítomen na trhu Unie, nejprve z USA a poté z Argentiny a Indonésie.

(205)

Trh s bionaftou v Unii se však od období let 2004–2006 významně rozvíjí v mnoha směrech. V letech 2004 až 2006 měl dumpingový dovoz zanedbatelný podíl na trhu a jiný dovoz byl rovněž nízký. Během období šetření měl dumpingový dovoz podíl na trhu ve výši 19 %. V období let 2004–2006 tvořilo výrobní odvětví Unie 40 společností a nyní se rozšířilo na více než 200, což zvýšilo míru konkurence.

(206)

V období od roku 2004 do roku 2006 spotřeba prudce vzrostla z 2 milionů tun na 5 milionů tun, zatímco v šetřeném období se spotřeba zvýšila jen mírně a využití kapacity, které v období 2004–2006 činilo 90 %, dosáhlo v období šetření 55 %.

(207)

V důsledku toho se považuje za vhodné vzít v úvahu výše popsaný vývoj a odpovídajícím způsobem upravit cílový zisk tak, aby odrážel zisk, jehož dosažení mohlo výrobní odvětví Unie předpokládat za stávajících podmínek na trhu.

(208)

Proto nebyl použit procentuální zisk, ale byl vypočítán skutečný zisk za tyto tři roky v eurech za prodanou tunu. Tento zisk za každý rok byl upraven s ohledem na ceny roku 2011 a poté určen průměr. V procentním vyjádření k obratu činí cílový zisk výrobního odvětví Unie v období šetření 11,0 %.

(209)

Rozpětí pro odstranění újmy bylo proto vypočítáno znovu na tomto základě.

(210)

Po poskytnutí konečných informací týkajících se výpočtu rozpětí újmy jedna zúčastněná strana tvrdila, že dovozní clo ve výši 5,1 %, jemuž podléhá dezodorizovaný palmový olej dovážený do Unie, by mělo být vyjmuto z výrobních nákladů výrobců v Unii, kteří dovážejí palmový olej, a mělo by tudíž být zohledněno.

(211)

Jeden indonéský vyvážející výrobce zpochybnil výpočet cílového zisku výrobního odvětví Unie a použití údajů z let 2004–2006 a poté učinil návrh, aby se k výpočtu cílového zisku použily údaje pouze z roku 2004. Při předchozím vyšetřování v případě dovozu ze Spojených států se však zjistilo, že průměr za tři roky byl mnohem přesnější nežli údaje pouze za rok 2004. Nebyly předloženy žádné protiargumenty, které by vedly k jinému závěru.

(212)

Po poskytnutí konečných informací žadatelé zastávali názor, že by cílový zisk ve výši 15 %, jak byl navrhován v prozatímní fázi, měl být zachován. Ale argumenty, které žadatelé předložili, nesouvisejí s účelem, pro nějž má být cílový zisk stanoven, tj. že má představovat zisk, kterého by výrobní odvětví Unie dosáhlo, pokud by neexistoval dumpingový dovoz. Jejich argumenty byly proto zamítnuty.

(213)

Jelikož k úrovni pro odstranění újmy nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 176. až 177. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(214)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku, a to buď na úrovni dumpingového rozpětí, nebo rozpětí újmy, podle toho, které je nižší, v souladu s pravidlem nižšího cla.

(215)

Sazby antidumpingového cla byly stanoveny srovnáním rozpětí pro odstranění újmy a dumpingového rozpětí. V důsledku toho jsou konečné sazby antidumpingového cla vyjádřené jako cena CIF s dodáním na hranice Unie před proclením tyto:

(216)

Jelikož se však antidumpingové clo použije jak na směsi, které obsahují bionaftu (v poměru k jejich obsahu bionafty podle hmotnosti), tak na čistou bionaftu, bude pro správné uplatňování cla celními orgány členských států přesnější a přiměřenější vyjádřit clo jako pevnou částku v EUR/t netto a použít ji na dovezenou čistou bionaftu nebo na podíl bionafty ve směsi.

(217)

Ve 183. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se konstatuje, že byla zavedena celní evidence dovozu bionafty z dotčených zemí, takže clo by v případě potřeby mohlo být vybíráno za období až 90 dní před zavedením prozatímních opatření.

(218)

Tento výběr cel z evidovaných výrobků je možný pouze v případě, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 10 odst. 4 základního nařízení. Kontrolou statistických údajů týkajících se dovozu, pokud jde o dovoz uskutečněný po zavedení celní evidence, bylo zjištěno, že před zavedením prozatímních opatření nedošlo k dalšímu podstatnému růstu dovozu, avšak že dovoz významně poklesl. Uvedené podmínky tedy splněny nejsou, a proto nebudou vybírána žádná cla z celně evidovaného dovozu.

(219)

Individuální sazby antidumpingového cla stanovené pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy stav týkající se těchto společností zjištěný během tohoto šetření. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyrobeného uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení spolu se svým jménem, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(220)

Veškeré žádosti o uplatňování těchto sazeb antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo po založení nových výrobních nebo prodejních subjektů) by měly být neprodleně zaslány Komisi (12) se všemi náležitými údaji, zejména s údaji o jakýchkoli změnách činnosti společnosti, které se týkají výroby, domácího prodeje a prodeje na vývoz a které souvisejí např. s uvedenou změnou názvu nebo změnou výrobních a prodejních subjektů. V případě potřeby bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(221)

Všem stranám byly sděleny základní skutečnosti a úvahy, na nichž byl založen záměr doporučit uložení konečného antidumpingového cla na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie a konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla („poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, v níž se mohly k poskytnutí konečných informací vyjádřit.

(222)

Ústní a písemné připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a případně vzaty v úvahu.

(223)

Dva indonéští vyvážející výrobci nabízeli podobné cenové závazky v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení. Je třeba připomenout, že s ohledem na významné cenové variace suroviny se výrobek nepovažuje za vhodný pro pevně stanovený cenový závazek. V této souvislosti obě společnosti navrhly, aby minimální dovozní ceny (MIP) byly pravidelně indexovány v závislosti na pohybu cen surového palmového oleje s použitím koeficientu upravujícího náklady na tuto surovinu.

(224)

V souvislosti s nabídkami dvou vyvážejících výrobců se připomíná, že má-li se zavést smysluplné indexování MIP, mělo by zohledňovat četné další parametry, které hrají významnou roli a odrážejí proměnlivost trhu s bionaftou. Trh s bionaftou je značně nestálý a obchodování s bionaftou je ovlivňováno četnými dodatečnými faktory, jako jsou složitost systému obchodování s bionaftou, cenový rozdíl mezi plynovým olejem a bionaftou, nestálost a vývoj trhů s rostlinnými oleji a vzájemná provázanost různých druhů rostlinných olejů, ale také vývoj směnného kurzu USD vůči euru. Takové faktory vyžadují velmi složitou mnohonásobnou každodenní indexaci, aby odpovídala skutečnosti. Proto se indexace pouze na ceny CPO jednou za měsíc, jak bylo navrhováno, považuje za nevhodnou a má se za to, že by nedosáhla očekávaného výsledku.

(225)

Navíc byla zjištěna významná rizika křížové kompenzace ve vztahu k těmto indonéským výrobcům a jejich zákazníkům, protože kromě bionafty jsou do Unie vyváženy ještě další výrobky a také vzhledem k úvěrům a swapům na bionaftu, CPO a další výrobky uzavíraným mezi společnostmi, což je v tomto odvětví podnikání běžné.

(226)

Proto způsobují výše uvedené faktory mimořádné obtíže při efektivním uplatňování a sledování závazků, pokud je přímo neznemožňují. Následně z důvodů výše uvedených nemohou být tyto nabídky závazků přijaty.

(227)

Po poskytnutí konečných informací jedna zúčastněná strana tvrdila, že se v prozatímní fázi vyskytly některé administrativní chyby ve výpočtech dumpingového rozpětí, a že pokud by k těmto chybám nedošlo, bylo by dumpingové rozpětí de minimis. V důsledku toho tato zúčastněná strana požadovala, aby prozatímní antidumpingové clo vůbec nebylo vybíráno. Tento požadavek musí být zamítnut, protože konečné antidumpingové clo je jednoznačně vyšší nežli clo prozatímní.

(228)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány,

—

nevyvážel do Unie výrobek popsaný v čl. 1 odst. 1 během období šetření (od 1. července 2011 do 30. června 2012),

—

není ve spojení s žádným vývozcem nebo výrobcem v Argentině nebo Indonésii, na které se vztahují opatření uložená tímto nařízením,

—

skutečně vyvezl do Unie dotčený výrobek po skončení období šetření, na kterém jsou založena příslušná opatření, nebo uzavřel neodvolatelný smluvní závazek vyvézt významné množství do Unie,