19.9.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 251/1

(1)

Rada nařízením (ES) č. 1659/2005 (2) (dále jen „původní nařízení“) uložila konečné antidumpingové clo na dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“). Opatření má formu valorického cla ve výši 39,9 %, s výjimkou šesti společností výslovně uvedených v původním nařízení, na které se vztahují individuální sazby cla.

(2)

Po zavedení konečných opatření obdržela Komise od čínského vyvážejícího výrobce, společnosti Yingkou Dalmond Refractories Co. Ltd. (dále jen „žadatel“), žádost o zahájení přezkumu nařízení (ES) č. 1659/2005 pro nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Žadatel tvrdil, že není ve spojení s žádnými vyvážejícími výrobci v ČLR, na něž se vztahují platná antidumpingová opatření týkající se magnezitových cihel. Dále tvrdil, že v období původního šetření (od 1. dubna 2003 do 31. března 2004) magnezitové cihly nevyvážel, nýbrž je do Společenství vyvážel až po tomto období.

(3)

Komise přezkoumala zřejmé důkazy, které předložil žadatel, a usoudila, že dostatečně ospravedlňují zahájení přezkumu podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Po konzultaci s poradním výborem a poté, co byla dotčenému výrobnímu odvětví Společenství dána možnost se k věci vyjádřit, zahájila Komise nařízením (ES) č. 1536/2007 (3) přezkum nařízení (ES) č. 1659/2005 týkající se žadatele.

(4)

Podle nařízení (ES) č. 1536/2007 bylo antidumpingové clo ve výši 39,9 % uložené nařízením (ES) č. 1659/2005 zrušeno, pokud jde o dovoz magnezitových cihel vyrobených a prodávaných na vývoz do Společenství žadatelem. Zároveň byly podle čl. 14 odst. 5 základního nařízení celní orgány vyzvány, aby učinily příslušné kroky k zavedení celní evidence těchto dovozů.

(5)

Dotčený výrobek je stejný jako dotčený výrobek popsaný v původním nařízení, tj. chemicky vázané, nepálené magnezitové cihly, jejichž hořčíková složka obsahuje alespoň 80 % MgO, též obsahující magnezit, pocházející z ČLR, v současnosti kódů KN ex 6815 91 00, ex 6815 99 10 a ex 6815 99 90 (kódů TARIC 6815910010, 6815991020 a 6815999020).

(6)

Obdobný výrobek je rovněž stejný jako obdobný výrobek vymezený v původním nařízení.

(7)

Komise o zahájení přezkumu oficiálně informovala výrobní odvětví Společenství, žadatele a zástupce vyvážející země. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a účastnit se slyšení.

(8)

Komise žadateli zaslala formulář žádosti o status tržního hospodářství a dotazník a obdržela odpověď ve stanoveném termínu. Komise ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení dumpingu, a uskutečnila inspekce v prostorách žadatele a níže uvedených spolupracujících společností ve spojení v ČLR:

(9)

Šetření dumpingu se týkalo období od 1. dubna 2006 do 30. září 2007 (dále jen „období šetření“).

(10)

Výrobní odvětví Společenství namítalo, že žadatel vyvážel dotčený výrobek do Společenství již v roce 2004 a podepřelo toto tvrzení několika internetovými stránkami a katalogy žadatele, v nichž byl zmiňován prodej ve Společenství. V těchto dokumentech však nebyl zmiňován konkrétně dotčený výrobek nebo datum vývozu a přezkoumání evidence odbytu žadatele a jeho společností ve spojení neobjevilo žádný důkaz o takovém vývozu. Šetření potvrdilo, že žadatel nevyvážel dotčený výrobek během období původního šetření a že ho začal vyvážet do Společenství až po tomto období.

(11)

Kromě toho byl žadatel schopen uspokojivým způsobem prokázat, že neměl žádné přímé ani nepřímé vazby s žádným z čínských vyvážejících výrobců, na které se vztahují antidumpingová opatření platná pro dotčený výrobek.

(12)

Bylo tudíž potvrzeno, že by uvedená společnost měla být považována za „nového vývozce“ podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení.

(13)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se při antidumpingových šetřeních týkajících se dovozů z ČLR běžná hodnota určuje podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení v případě těch výrobců, kteří splnili kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. pokud bylo prokázáno, že pokud jde o výrobu a prodej obdobného výrobku, převažují podmínky tržního hospodářství. Uvedená kritéria lze shrnout takto:

(14)

Žadatel požádal o status tržního hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a byl vyzván k vyplnění formuláře žádosti o status tržního hospodářství.

(15)

V průběhu šetření podal žadatel několik žádostí o status tržního hospodářství pro své společnosti ve spojení. Po rozboru těchto žádostí Komise určila čtyři žádosti o status tržního hospodářství za účelem prověření společností zabývajících se výrobou a prodejem dotčeného výrobku. Jedná se o společnosti uvedené v 8. bodě odůvodnění tohoto nařízení. V pozdním stadiu šetření však bylo zjištěno, že je žadatel ve spojení s dalším výrobcem a dalším vývozcem dotčeného výrobku v ČLR. Tyto společnosti nevyplnily svůj formulář žádosti o status tržního hospodářství, a nebylo proto možné posoudit situaci celé skupiny, v jejímž rámci žadatel působí.

(16)

Komise důsledně uplatňuje postup, při kterém zjišťuje, zda skupina společností ve spojení splňuje podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství jako celek. Tento postup je považován za nezbytný, aby se zabránilo tomu, že skupina společností uskutečňuje své prodeje prostřednictvím jedné z těchto společností, jestliže jí byla přidělena individuální celní sazba. Proto v případech, kdy je dceřiná nebo jakákoli jiná společnost ve spojení výrobcem a/nebo prodejcem dotčeného výrobku, musí všechny tyto společnosti ve spojení předložit formulář žádosti o status tržního hospodářství, aby bylo možné přezkoumat, zda jsou splněna kritéria čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. To, že žadatel zamlčí existenci těchto společností, je samo o sobě dostačující k přijetí závěru, že není možné stanovit, zda skupina jako celek splňuje všechny podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(17)

Je však třeba poznamenat, že šetření odhalilo, že z uvedených čtyř společností ze skupiny, které předložily formulář žádosti o status tržního hospodářství, pouze jedna společnost splňovala všechny podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství. Zbývající tři společnosti nesplňovaly první tři kritéria uvedená ve 13. bodě odůvodnění výše.

(18)

Pokud jde o mateřskou společnost, tato společnost neprokázala, že je prosta státních zásahů. Za prvé nebylo možné určit zdroj kapitálu společnosti získaného v roce 2001, a účty, na nichž byly tyto kapitálové vklady zaznamenány, nebyly podloženy další dokumentací (kritérium jedna). Za druhé tato společnost nedoložila, že má jednoznačné a jasné účetnictví, vedené a kontrolované v souladu s mezinárodními účetními standardy. Zejména nebyl proveden audit jednotlivých účtů. Byl proveden pouze audit konsolidovaných finančních výkazů, připravených speciálně na žádost věřitele. Neauditované jednotlivé účty navíc vykazovaly několikeré porušení mezinárodních účetních standardů, pokud jde o stálá aktiva a odpisy, účtování některých aktiv a oceňování aktiv (kritérium dvě).

(19)

Pokud jde o žadatele, ten neprokázal, že je prost státních zásahů. Zejména jeho stanovy, které byly poskytnuty státním orgánům, aby společnost mohla získat povolení k podnikání, obsahovaly omezení prodeje na domácím trhu. Společnost navíc nebyla schopna předložit smlouvu na dodávky energie (kritérium jedna). Za druhé tato společnost nedoložila, že má jednoznačné a jasné účetnictví, vedené a kontrolované v souladu s mezinárodními účetními standardy (kritérium dva). Konečně žadatel neprokázal, že u něj nedochází k výrazným zkreslením způsobeným bývalým systémem netržního hospodářství, zejména proto, že ne všechna jeho počáteční aktiva byla nezávisle oceněna a proto, že se těšil významným daňovým výhodám (kritérium tři).

(20)

Pokud jde o třetí ze společností, ta neprokázala, že obchodní rozhodnutí jsou přijímána na základě tržních signálů, bez zásadních zásahů státu a že její náklady odrážejí tržní hodnoty (kritérium jedna). Za druhé tato společnost neprokázala, že má jednoznačné a jasné účetnictví, vedené a kontrolované v souladu s mezinárodními účetními standardy; bylo zaznamenáno několik porušení mezinárodních účetních standardů, např. pozdní účtování výnosů nebo nesprávné odpisy stálých aktiv (kritérium dva). Konečně společnost neprokázala, že u ní nedochází k výrazným zkreslením způsobeným bývalým systémem netržního hospodářství, zejména proto, že počáteční aktiva společnosti nebylo možné považovat za nezávisle oceněná (kritérium tři).

(21)

Na základě výše uvedených skutečností a úvah nemohl být žadateli a skupině, v jejímž rámci žadatel působí, jako celku přiznán status tržního hospodářství.

(22)

Výrobnímu odvětví Společenství, žadateli a orgánům vyvážející země byla dána možnost vyjádřit se ke zjištěním, která se týkají statusu tržního hospodářství. Vyjádření předložil pouze žadatel.

(23)

Žadatel nejprve namítal, že dvě společnosti, jejichž existence vyšla najevo v pozdním stádiu šetření, jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění, nemusí podávat žádost o status tržního hospodářství. Podle žadatele by žádosti o status tržního hospodářství měli podávat ti, kteří dotčený výrobek vyráběli nebo s ním obchodovali v průběhu období šetření. Uvedené dvě společnosti se během období šetření a po jeho skončení nezabývaly výrobou ani prodejem dotčeného výrobku, neboť vývozce ve spojení byl zlikvidován na začátku roku 2008 a výrobce ve spojení nebyl během období šetření plně provozuschopný, neboť nedostal povolení k výrobě.

(24)

V tomto ohledu je třeba připomenout, že žadateli byla dána možnost podat žádost o status tržního hospodářství za většinu svých společností ve spojení a že ten tak učinil. Neuvedl však údaje o těchto dvou společnostech ve lhůtách k tomu stanovených, jak je blíže vysvětleno ve 25. a 26. bodě odůvodnění.

(25)

Existence uvedeného údajně zlikvidovaného vývozce byla zjištěna Komisí a potvrzena žadatelem těsně před uskutečněním inspekce na místě v ČLR. Uvedená společnost nepodala žádost o status tržního hospodářství a žadatel navíc i přes žádost Komise neposkytl žádné účetní záznamy a další relevantní informace, aby bylo jasné, jaká byla přesně činnost této společnosti v průběhu období šetření. Komise proto nebyla schopna určit, zda se tato společnost v průběhu období šetření nezabývala prodejem dotčeného výrobku.

(26)

Pokud jde o výrobce ve spojení, jeho existence byla Komisi oznámena v průběhu inspekce na místě v ČLR, a jelikož se tento výrobce nacházel v jiné provincii, nebyla Komise schopna ověřit na místě přesný charakter jeho činnosti ani zjistit, zda tato společnost ve skutečnosti nezahájila výrobu dotčeného výrobku. Bylo zjištěno, že ačkoli tato společnost ještě nedostala povolení k výrobě, její povolení k podnikání udělené v roce 2007, tedy v průběhu období šetření, se vztahuje na výrobu dotčeného výrobku. Tento výrobce ve spojení by tudíž měl podat žádost o status tržního hospodářství.

(27)

Skutečnost, že žadatel Komisi o existenci těchto dvou společností neinformoval a že nebyly podány žádosti o status tržního hospodářství, Komisi znemožnila ověřit následně poskytnuté informace o jejich činnosti a posoudit, zda uvedená skupina společností splňuje podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství.

(28)

Žadatel rovněž uvedl, že mateřská společnost by neměla být zahrnuta do šetření týkajícího se statusu tržního hospodářství vzhledem k tomu, že není ani výrobcem, ani vývozcem dotčeného výrobku.

(29)

Mateřská společnost kontroluje své společnosti ve spojení, včetně jejich aktivit, pokud jde o dotčený výrobek. Proto mají jakákoli zjištění, z nichž by vyplývalo, že mateřská společnost neuplatňuje zásady tržního hospodářství, přímý dopad na celou skupinu. Z šetření vyplynulo, že mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi existují silné vazby, zejména pak s žadatelem a s další spolupracující společností z uvedené skupiny, která má co do činění s dotčeným výrobkem. Mezi uvedenými společnostmi se uskutečnilo mnoho transakcí. Aktiva a režijní náklady navíc nebyly jasně odděleny. Mateřská společnost navíc v průběhu inspekce na místě uvedla, že v budoucnu zamýšlí vyrábět magnezitové cihly a že v jejím povolení k podnikání není uvedeno nic, co by jí v tom bránilo. Z tohoto důvodu muselo být toto tvrzení rovněž odmítnuto.

(30)

Žadatel uznal, že společnost uvedená ve 20. bodě odůvodnění nesplňuje všechna kritéria pro status tržního hospodářství, ale uvedl, že by tato společnost neměla být nadále považována za výrobce, neboť v současné době pronajímá své výrobní prostory výrobci ve spojení.

(31)

V tomto ohledu bylo zjištěno, že tato společnost je schopna znovu sama zahájit výrobu, a to kdykoli v budoucnu. Proto toto tvrzení muselo být odmítnuto.

(32)

Žadatel uvedl další tvrzení a poukázal na nové prvky údajně dokazující, že společnost zmíněná v 19. bodě odůvodnění splňuje všechna kritéria statusu tržního hospodářství. Tato tvrzení jsou blíže popsána a rozebrána níže.

(33)

Pokud jde o kritérium jedna, žadatel dále namítl, že jakékoli omezení ve stanovách je čistě soukromou dohodou mezi akcionáři, do níž stát nezasahoval. Žadatel rovněž uvedl, že čínské smluvní právo neukládá povinnost podepsat písemnou smlouvu na dodávky energie.

(34)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že čínské smluvní právo stanoví, že stanovy společnosti jsou závazné pro společnost, akcionáře, ředitele, vedoucí oddělení a vyšší vedení. Stanovy a jakékoli změny stanov musí být navíc registrovány u státních orgánů. V rozporu s tvrzením žadatele bylo rovněž zjištěno, že čínské smluvní právo jasně hovoří o smlouvách o dodávkách a využití energie a obsahuje jasná ustanovení o obsahu takových smluv. Na základě těchto skutečností byla tvrzení ohledně kritéria jedna odmítnuta.

(35)

Pokud jde o kritérium dva, žadatel předložil dokumenty, z nichž údajně vyplývá, že nedostatky v účetnictví, zejména pokud jde o transakce mezi společnostmi ve spojení, byly odstraněny později v dubnu 2008, a tvrdil, že kritérium dva je tedy splněno.

(36)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že jakákoli údajná náprava, která proběhla v roce 2008, nemůže napravit skutečnost, že účetnictví žadatele, které bylo předloženo spolu s žádostí, nebylo spolehlivé, jak se uvádí v 19. bodě odůvodnění. Proto muselo být toto tvrzení odmítnuto.

(37)

Pokud jde o kritérium tři, žadatel namítl, že ověřující zpráva týkající se kapitálu připojená k žádosti o status tržního hospodářství by měla sama o sobě dostatečně potvrzovat ocenění jeho aktiv. Žadatel rovněž uvedl, že daňové úlevy by neměly být v rámci tohoto antidumpingového šetření brány v úvahu, neboť tato otázka je relevantní pouze při antisubvenčním šetření.

(38)

Je třeba poznamenat, že šetřením bylo zjištěno, že v ověřující zprávě týkající se kapitálu byly zjištěny chyby, a nemohla být tudíž považována za věrohodný nezávislý základ pro ocenění aktiv. Pokud jde o daňové úlevy, kterým se žadatel těšil, má se za to, že významným způsobem zkreslují finanční situaci společnosti a skutečně mají dopad na třetí kritérium statusu tržního hospodářství. Proto musela být tvrzení týkající se kritéria tři odmítnuta.

(39)

Na základě výše uvedených skutečností Komise trvá na svých zjištěních a závěrech, pokud jde o kritéria jedna až tři. Je tedy potvrzeno, že žadateli a skupině, v níž působí, nemůže být přiznán status tržního hospodářství.

(40)

Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení se pro země, na které se vztahují ustanovení tohoto článku, případné clo stanoví s celostátní platností, ledaže jsou společnosti schopny prokázat, že splňují veškerá kritéria pro individuální zacházení stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Uvedená kritéria lze shrnout takto:

(41)

Žadatel, kromě toho, že požádal o status tržního hospodářství, požádal rovněž o individuální zacházení v případě, že mu nebude přiznán status tržního hospodářství.

(42)

Jak je vysvětleno v 16. bodě odůvodnění, Komise důsledně uplatňuje postup, při kterém zjišťuje, zda skupina společností ve spojení splňuje podmínky pro individuální zacházení jako celek. Jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění, existoval v období šetření jeden další výrobce a jeden vývozce, kteří byli s žadatelem ve spojení a kteří při stávajícím šetření nespolupracovali. Proto nebylo možné učinit žádný závěr ohledně toho, zda tyto dvě společnosti splňují kritéria pro individuální zacházení.

(43)

Proto se konstatuje, že žadateli by neměl být přiznán ani status tržního hospodářství, ani individuální zacházení.

(44)

Žadatel, orgány vyvážející země i zúčastněné strany dostali možnost vyjádřit se k uvedeným zjištěním. Pouze žadatel předložil níže uvedené připomínky.

(45)

Žadatel nejprve zopakoval své tvrzení, že šetření pro účely statusu tržního hospodářství i individuálního zacházení by se mělo týkat pouze těch, kteří dotčený výrobek vyráběli nebo s ním obchodovali během období šetření, a uvedl, že uvedené dvě společnosti, které při šetření nespolupracovaly, se nezabývaly výrobou ani prodejem dotčeného výrobku. Dále uvedl, že pracovníci Komise dostali veškeré potřebné informace, aby mohli posoudit individuální zacházení pro uvedené dvě společnosti, které při šetření nespolupracovaly, když prováděli inspekce na místě.

(46)

Pokud jde o první tvrzení, je třeba poznamenat, že přesná činnost těchto dvou společností během období šetření nemohla být prověřena při inspekci na místě právě z důvodu jejich nespolupráce, jak je uvedeno zejména v 15. bodě odůvodnění. Žadatel tedy neprokázal, že uvedené dvě společnosti, které při šetření nespolupracovaly, během období šetření nevyráběly dotčený výrobek nebo se nezabývaly jeho prodejem. Rovněž je třeba poznamenat, že ať byla činnost výrobce během období šetření jakákoli, měla by být vzata v úvahu při posuzování uvedené skupiny z důvodů vysvětlených zejména v 16. bodě odůvodnění. Komise proto trvá na tom, že tyto dvě společnosti měly při šetření spolupracovat.

(47)

Jak je uvedeno ve 24. až 27. bodě odůvodnění, informace poskytnuté během inspekce na místě nebyly dostatečné k posouzení individuálního zacházení pro uvedené dvě společnosti, které při šetření nespolupracovaly. Tyto informace navíc nebyly poskytnuty ve stanovené lhůtě pro podání žádosti o individuální zacházení a byly poskytnuty tak pozdě, že je Komise nemohla ověřit. Toto tvrzení proto muselo být odmítnuto.

(48)

Žadatel dále uvedl, že běžná praxe Komise při posuzování kritérií pro individuální zacházení je porušením článku 2.3 antidumpingové dohody WTO, neboť tato dohoda by měla být považována za nedílnou součást právního řádu ES.

(49)

Vzhledem k nespolupráci dvou společností ve spojení však nebyla kritéria pro individuální zacházení při tomto šetření dále posuzována a otázka, zda jsou v souladu s pravidly WTO, byla v tomto případě irelevantní. Toto tvrzení proto nebylo dále bráno v úvahu.

(50)

Na základě výše uvedených skutečností a úvah je tedy potvrzeno, že žadateli a skupině, v níž působí, nemohlo být přiznáno individuální zacházení.

(51)

Účelem tohoto přezkumu bylo určit individuální dumpingové rozpětí žadatele, které se údajně lišilo od stávajícího zbytkového rozpětí pro dovoz dotčeného výrobku z ČLR. Žádost se zakládala zejména na tvrzení, že žadatel splnil kritéria pro status tržního hospodářství.

(52)

Jelikož šetření došlo zejména k závěru, že kvůli nespolupráci jeho výrobce a vývozce ve spojení žadateli nebyl přiznán ani status tržního hospodářství, ani individuální zacházení, Komise nemohla určit, zda se individuální dumpingové rozpětí žadatele skutečně lišilo od zbytkového dumpingového rozpětí stanoveného v původním šetření. Žádost, kterou žadatel podal, by proto měla být zamítnuta a přezkum pro nového vývozce zastaven. Zbytkové antidumpingové clo, které bylo zjištěno v průběhu původního šetření a které činí 39,9 %, by v důsledku toho mělo být u dotčeného žadatele zachováno.

(53)

Jelikož výsledkem přezkumu bylo stanovení dumpingu pro dotyčnou společnost, mělo by se antidumpingové clo z dovozu dotčeného výrobku, který podléhal evidenci podle článku 3 nařízení (ES) č. 1536/2007, platné pro tuto společnost, vybrat se zpětnou platností.

(54)

Žadatel byl informován o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlí uložit konečné antidumpingové clo na jeho dovoz do Společenství, a dostal příležitost vyjádřit své připomínky.

(55)

Tento přezkum nemá vliv na datum, kdy nařízení (ES) č. 1659/2005 pozbývá platnost podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení,