Access to European Union law
<a href="https://eur-lex.europa.eu/content/help/eurlex-content/experimental-features.html" target="_blank">More about the experimental features corner</a>
Choose the experimental features you want to try
EUR-Lex
Access to European Union law

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

You are here
Use quotation marks to search for an "exact phrase". Append an asterisk (*) to a search term to find variations of it (transp*, 32019R*). Use a question mark (?) instead of a single character in your search term to find variations of it (ca?e finds case, cane, care).
Search tips
Need more search options? Use the Advanced search

Document 02024R1252-20240503

    Consolidated text: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020 (Text s významem pro EHP)

    Access initial legal act
    (

    Legal status of the document In force

    )

    ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/2024-05-03

    02024R1252 — CS — 03.05.2024 — 000.001

    Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

    ►B

    NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1252

    ze dne 11. dubna 2024,

    kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020

    (Text s významem pro EHP)

    (Úř. věst. L 1252 3.5.2024, s. 1)


    Opraveno:

    ►C1

    Oprava, Úř. věst. L 90330, 3.6.2024, s.  1 (2024/1252)



    ▼B

    NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1252

    ze dne 11. dubna 2024,

    kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020

    (Text s významem pro EHP)



    KAPITOLA 1

    OBECNÁ USTANOVENÍ

    Článek 1

    Předmět a cíle

    1.  
    Obecným cílem tohoto nařízení je zlepšit fungování vnitřního trhu vytvořením rámce pro zajištění přístupu Unie k bezpečným, odolným a udržitelným dodávkám kritických surovin, mimo jiné podporou účinnosti a oběhovosti v celém hodnotovém řetězci.
    2.  

    Za účelem dosažení obecného cíle uvedeného v odstavci 1 stanoví toto nařízení opatření zaměřená na:

    a) 

    snížení rizika narušení dodávek v souvislosti s kritickými surovinami, které by mohlo narušit hospodářskou soutěž a roztříštit vnitřní trh, a to zejména určením a podporou strategických projektů, které přispívají ke snížení závislosti a k diverzifikaci dovozu, a vyvíjením úsilí o stimulaci technologického pokroku a účinného využívání zdrojů s cílem zmírnit očekávaný růst spotřeby kritických surovin v Unii;

    b) 

    zlepšení schopnosti Unie monitorovat a zmírňovat riziko narušení dodávek kritických surovin;

    c) 

    zajištění volného pohybu kritických surovin a výrobků obsahujících kritické suroviny uváděných na trh Unie a zároveň zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a udržitelnosti, mimo jiné zlepšením jejich oběhovosti.

    Článek 2

    Definice

    Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

    1) 

    „surovinou“ látka ve zpracovaném nebo nezpracovaném stavu, která se používá jako vstup pro výrobu meziproduktů nebo konečných výrobků, s výjimkou látek používaných převážně jako potraviny, krmiva nebo paliva pro spalování;

    2) 

    „hodnotovým řetězcem surovin“ veškeré činnosti a postupy spojené s průzkumem, těžbou, zpracováním a recyklací surovin;

    3) 

    „průzkumem“ veškeré činnosti zaměřené na určení a zjištění vlastností výskytů nerostných surovin;

    4) 

    „těžbou“ těžba rud, nerostů a rostlinných produktů jako hlavního či vedlejšího produktu z jejich původního zdroje, včetně těžby z místa výskytu nerostných surovin v podzemí, z místa výskytu nerostných surovin pod vodou a ve vodě, z mořské solanky a ze stromů;

    5) 

    „těžební kapacitou Unie“ souhrn maximálních ročních objemů produkce těžebních operací v případě rud, nerostů, rostlinných produktů a koncentrátů obsahujících strategické suroviny, včetně zpracovatelských operací prováděných obvykle v místě těžby nebo v jeho blízkosti, ke kterým dochází v Unii;

    6) 

    „výskytem nerostných surovin“ výskyt jakéhokoli jednotlivého nerostu nebo kombinace nerostů ve hmotě nebo v ložisku, které mohou být předmětem hospodářského zájmu;

    7) 

    „zásobami“ všechny výskyty nerostných surovin, jejichž vytěžení je v určitém tržním kontextu ekonomicky rentabilní;

    8) 

    „zpracováním“ všechny fyzikální, chemické a biologické procesy, které se podílejí na přeměně surovin z rud, nerostů, rostlinných produktů nebo odpadů na čisté kovy, slitiny nebo jiné hospodářsky využitelné formy, včetně obohacování, oddělování, tavení a rafinace, ale nikoliv opracování kovů a další přeměna na meziprodukty a konečné výrobky;

    9) 

    „zpracovatelskou kapacitou Unie“ souhrn maximálních ročních objemů produkce zpracovatelských operací v případě strategických surovin, s výjimkou činností prováděných obvykle v místě těžby nebo v jeho blízkosti, ke kterým dochází v Unii;

    10) 

    „recyklací“ recyklace vymezená v čl. 3 bodě 17 směrnice 2008/98/ES;

    11) 

    „recyklační kapacitou Unie“ souhrn maximálního ročního objemu produkce recyklačních operací v případě strategických surovin po opětovném zpracování, včetně třídění a předúpravy odpadu a jeho zpracování na druhotné suroviny, ke kterým dochází v Unii;

    12) 

    „roční spotřebou strategických surovin“ souhrnné množství strategických surovin spotřebovaných podniky usazenými v Unii ve zpracované podobě, s výjimkou strategických surovin obsažených v meziproduktech nebo konečných výrobcích uváděných na trh Unie;

    13) 

    „rizikem narušení dodávek“ riziko narušení dodávek vypočtené v souladu s oddílem 2 přílohy II;

    14) 

    „projektem v oblasti kritických surovin“ jakékoli plánované zařízení nebo plánované významné rozšíření či změna využití stávajícího zařízení, které se zabývá těžbou, zpracováním nebo recyklací kritických surovin;

    15) 

    „odběratelem“ podnik, který uzavřel dohodu o odběru s předkladatelem projektu;

    16) 

    „dohodou o odběru“ jakákoli smluvní dohoda mezi podnikem a předkladatelem projektu, která obsahuje buď závazek podniku odebírat po určitou dobu jistý podíl surovin vyprodukovaných v rámci určitého projektu v oblasti surovin, nebo závazek předkladatele projektu poskytnout podniku možnost tak učinit;

    17) 

    „předkladatelem projektu“ podnik nebo konsorcium podniků, které vyvíjejí projekt v oblasti surovin;

    18) 

    „povolovacím postupem“ postup zahrnující všechna příslušná povolení k výstavbě a provozování projektů v oblasti kritických surovin, včetně stavebních povolení, povolení pro chemické látky a pro připojení k síti a posouzení vlivů na životní prostředí a environmentálních povolení, jsou-li vyžadována, a obsahující všechny žádosti a postupy od potvrzení úplnosti žádosti až po oznámení komplexního rozhodnutí o výsledku postupu dotčeným jednotným kontaktním místem;

    19) 

    „komplexním rozhodnutím“ rozhodnutí nebo soubor rozhodnutí přijatých orgány členského státu, která určují, zda je předkladatel projektu oprávněn provést projekt v oblasti kritických surovin, aniž je dotčeno jakékoli rozhodnutí přijaté v odvolacím řízení;

    20) 

    „národním programem“ národní program nebo soubor programů pokrývající celé území, připravený a přijatý příslušnými celostátními či regionálními orgány;

    21) 

    „obecným průzkumem“ průzkum na celostátní nebo regionální úrovni, který nezahrnuje cílený průzkum;

    22) 

    „cíleným průzkumem“ podrobné zkoumání jednotlivého výskytu nerostné suroviny;

    23) 

    „prognózní mapou“ mapa označující oblasti, kde jsou pravděpodobné výskyty nerostných surovin;

    24) 

    „narušením dodávek“ neočekávané významné snížení dostupnosti suroviny nebo významné zvýšení ceny suroviny přesahující obvyklé kolísání tržních cen;

    25) 

    „dodavatelským řetězcem surovin“ veškeré činnosti a postupy hodnotového řetězce surovin až do okamžiku, kdy je surovina použita jako vstup pro výrobu meziproduktů nebo konečných výrobků;

    26) 

    „strategiemi zmírnění dopadů“ politiky vypracované hospodářským subjektem s cílem omezit pravděpodobnost narušení dodávek v jeho dodavatelském řetězci surovin nebo zmírnit škody, které toto narušení dodávek způsobí jeho hospodářské činnosti;

    27) 

    „klíčovými účastníky trhu“ podniky v dodavatelském řetězci kritických surovin v Unii a podniky v povýrobní části dodavatelského řetězce, které spotřebovávají kritické suroviny a jejichž spolehlivé fungování je pro dodávky kritických surovin nezbytné;

    28) 

    „strategickou zásobou“ množství určité suroviny v jakékoli podobě, které je skladováno veřejným nebo soukromým subjektem za účelem uvolnění této suroviny v případě narušení dodávek;

    29) 

    „velkou společností“ společnost, jež měla v posledním účetním období, za které byla sestavena roční účetní závěrka, v průměru více než 500 zaměstnanců a čistý celosvětový obrat vyšší než 150 milionů EUR;

    30) 

    „strategickými technologiemi“ klíčové technologie potřebné pro zelenou a digitální transformaci, jakož i pro obranné a letecké či kosmické aplikace;

    31) 

    „správní radou“ správní nebo dozorčí orgán odpovědný za dohled nad výkonným vedením společnosti, nebo pokud takový orgán neexistuje, osoba nebo osoby vykonávající rovnocenné funkce;

    32) 

    „odpadem“ odpad vymezený v čl. 3 bodě 1 směrnice 2008/98/ES;

    33) 

    „sběrem“ sběr vymezený v čl. 3 bodě 10 směrnice 2008/98/ES;

    34) 

    „zpracováním“ zpracování vymezené v čl. 3 bodě 14 směrnice 2008/98/ES;

    35) 

    „využitím“ využití vymezené v čl. 3 bodě 15 směrnice 2008/98/ES;

    36) 

    „opětovným použitím“ opětovné použití vymezené v čl. 3 bodě 13 směrnice 2008/98/ES;

    37) 

    „těžebním odpadem“ těžební odpad vymezený v čl. 2 odst. 1 směrnice 2006/21/ES;

    38) 

    „zařízením pro nakládání s těžebními odpady“ zařízení pro nakládání s odpady vymezené v čl. 3 bodě 15 směrnice 2006/21/ES;

    39) 

    „předběžným ekonomickým posouzením“ koncepční posouzení v rané fázi týkající se potenciální ekonomické životaschopnosti projektu zaměřeného na využití kritických surovin z těžebního odpadu;

    40) 

    „zařízením pro zobrazování magnetickou rezonancí“ neinvazivní lékařský přístroj, který využívá magnetická pole k vytváření anatomických snímků, nebo jakýkoli jiný přístroj, který využívá magnetická pole k vytváření snímků vnitřku objektu;

    41) 

    „generátorem větrné energie“ část větrné turbíny na pevnině nebo na moři, která přeměňuje mechanickou energii rotoru na energii elektrickou;

    42) 

    „průmyslovým robotem“ automaticky řízený, přeprogramovatelný, víceúčelový manipulátor, programovatelný ve třech nebo více osách, který může být buď pevný, nebo mobilní a používá se v průmyslové automatizaci;

    43) 

    „motorovým vozidlem“ jakékoli typově schválené vozidlo kategorie M nebo N, jak jsou stanoveny v čl. 4 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (EU) 2018/858;

    44) 

    „lehkým dopravním prostředkem“ jakékoli lehké kolové vozidlo, které může být poháněno pouze elektromotorem nebo kombinací motoru a lidské síly, včetně elektrických skútrů, elektrických jízdních kol a typově schválených vozidel kategorie L, jak je stanovena v článku 4 nařízení (EU) č. 168/2013;

    45) 

    „zdrojem chlazení“ část chladicího systému, která vytváří teplotní rozdíl umožňující odvod tepla z chlazeného prostoru nebo procesu, používá cyklus komprese páry a je poháněna elektromotorem;

    46) 

    „tepelným čerpadlem“ část topného systému, která vytváří teplotní rozdíl umožňující dodávku tepla do vytápěného prostoru nebo procesu, používá cyklus komprese páry a je poháněna elektromotorem;

    47) 

    „elektromotorem“ zařízení, které přeměňuje elektrický příkon na mechanický výstupní výkon ve formě otáčení, přičemž rotační rychlost a točivý moment závisejí na faktorech, mezi které patří frekvence napájecího napětí a počet pólů motoru, a jehož jmenovitý výkon je nejméně 0,12  kW;

    48) 

    „automatickou pračkou“ pračka, ve které je náplň prádla úplně zpracována pračkou bez nutnosti zásahu uživatele v kterékoli části programu;

    49) 

    „bubnovou sušičkou“ spotřebič, ve kterém se textilie suší převalováním v rotujícím bubnu, jímž prochází ohřátý vzduch;

    50) 

    „mikrovlnnou troubou“ jakýkoli spotřebič určený k ohřevu potravin pomocí elektromagnetické energie;

    51) 

    „vysavačem“ spotřebič, který odstraňuje nečistoty z čištěného povrchu pomocí proudu vzduchu, který vzniká podtlakem vyvíjeným uvnitř spotřebiče;

    52) 

    „myčkou nádobí“ stroj na mytí a oplachování nádobí;

    53) 

    „permanentním magnetem“ magnet, který si zachovává svůj magnetismus i po vyjmutí z vnějšího magnetického pole;

    54) 

    „nosičem údajů“ symbol lineárního čárového kódu, dvourozměrný symbol nebo jiné médium pro automatický sběr identifikačních údajů, které lze číst příslušným zařízením;

    55) 

    „jedinečným identifikátorem výrobku“ jedinečný řetězec znaků pro identifikaci výrobků;

    56) 

    „povlakem magnetu“ vrstva materiálu, která se obvykle používá k ochraně magnetů před korozí;

    57) 

    „vyjmutím“ ruční, mechanická, chemická, tepelná nebo metalurgická manipulace, díky níž lze cílové součásti nebo materiály identifikovat jako samostatný výstupní tok nebo součást výstupního toku;

    58) 

    „subjektem provádějícím recyklaci“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která provádí recyklaci v povoleném zařízení;

    59) 

    „dodáním na trh“ každé dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti, ať už za úplatu, nebo bezplatně;

    60) 

    „druhem kritické suroviny“ kritická surovina uvedená na trh, která se liší stupněm zpracování, chemickým složením, zeměpisným původem nebo použitými výrobními metodami;

    61) 

    „uvedením na trh“ první dodání výrobku na trh Unie;

    62) 

    „posouzením shody“ postup za účelem prokázání, zda byly splněny požadavky stanovené v článku 28, 29 nebo 31;

    63) 

    „strategickým partnerstvím“ závazek mezi Unií a třetí zemí nebo zámořskou zemí či územím posílit spolupráci v oblasti hodnotového řetězce surovin, který je zřízen nezávazným nástrojem, jenž stanoví opatření společného zájmu, která napomáhají dosažení výsledků, z nichž mají prospěch Unie i příslušná třetí země nebo zámořská země či území;

    64) 

    „mnohostranným řízením“ formální, smysluplné a podstatné zapojení různých druhů zúčastněných stran, k nimž patří přinejmenším občanská společnost, do rozhodování v rámci certifikačního systému, doložené mandátem, statutem nebo jiným dokumentem, který potvrzuje nebo podporuje zapojení zástupců těchto různých zúčastněných stran do tohoto certifikačního systému.

    KAPITOLA 2

    STRATEGICKÉ A KRITICKÉ SUROVINY

    Článek 3

    Seznam strategických surovin

    1.  
    Za strategické suroviny se považují suroviny uvedené v oddíle 1 přílohy I, a to i v nezpracované podobě nebo v jakékoli fázi zpracování a i tehdy, když se vyskytují jako vedlejší produkt jiných procesů těžby, zpracování nebo recyklace.
    2.  
    Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem změny oddílu 1 přílohy I s cílem aktualizovat seznam strategických surovin.

    Aktualizovaný seznam strategických surovin zahrnuje ty z posuzovaných surovin, které mají nejvyšší ohodnocení z hlediska strategického významu, předpokládaného růstu poptávky a obtížnosti zvýšení produkce. Strategický význam, předpokládaný růst poptávky a obtížnost zvýšení produkce se určují v souladu s oddílem 2 přílohy I.

    3.  
    Komise do 24. května 2027 a poté každé tři roky seznam strategických surovin přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje.

    Kromě pravidelných přezkumů Komise seznam strategických surovin přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje kdykoli na žádost Evropské rady pro kritické suroviny, zřízené článkem 35, (dále jen „rada ERKS“) na základě monitorování a zátěžového testování v souladu s tímto nařízením.

    V rámci první aktualizace seznamu strategických surovin podle prvního pododstavce Komise zejména na základě svého posouzení podle odstavce 2 tohoto článku a oddílu 2 přílohy I posoudí, zda by měl na seznamu strategických surovin zůstat syntetický grafit.

    Článek 4

    Seznam kritických surovin

    1.  
    Za kritické suroviny se považují suroviny uvedené v oddíle 1 přílohy II, a to i v nezpracované podobě nebo v jakékoli fázi zpracování a i tehdy, když se vyskytují jako vedlejší produkt jiných procesů těžby, zpracování nebo recyklace.
    2.  
    Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem změny oddílu 1 přílohy II s cílem aktualizovat seznam kritických surovin.

    Aktualizovaný seznam kritických surovin obsahuje strategické suroviny uvedené v oddíle 1 přílohy I a všechny ostatní suroviny, které dosahují prahové hodnoty 1 pro riziko narušení dodávek a prahové hodnoty 2,8 pro hospodářský význam nebo tyto hodnoty překračují. Hospodářský význam a riziko narušení dodávek se vypočítají v souladu s oddílem 2 přílohy II.

    3.  
    Do 24. května 2027 a poté nejméně každé tři roky Komise seznam kritických surovin přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje v souladu s odstavcem 2.

    KAPITOLA 3

    POSÍLENÍ HODNOTOVÉHO ŘETĚZCE SUROVIN V UNII

    ODDÍL 1

    Referenční hodnoty

    Článek 5

    Referenční hodnoty

    1.  

    Komise a členské státy posílí prostřednictvím opatření uvedených v této kapitole jednotlivé fáze hodnotového řetězce strategických surovin s cílem:

    a) 

    zajistit, aby se do roku 2030 výrazně zvýšily kapacity Unie pro každou strategickou surovinu tak, aby se celková kapacita Unie přiblížila následujícím referenčním hodnotám nebo jich dosáhla:

    i) 

    těžební kapacita Unie je schopna těžit rudy, nerosty nebo koncentráty potřebné k produkci alespoň 10 % roční spotřeby strategických surovin v Unii v rozsahu, v jakém to zásoby Unie umožňují;

    ii) 

    zpracovatelská kapacita Unie, včetně všech mezistupňů zpracování, je schopna produkovat alespoň 40 % roční spotřeby strategických surovin v Unii;

    iii) 

    recyklační kapacita Unie, včetně všech mezistupňů recyklace, je schopna produkovat alespoň 25 % roční spotřeby strategických surovin v Unii a je schopna recyklovat výrazně rostoucí množství každé strategické suroviny v odpadu;

    b) 

    diverzifikovat dovoz strategických surovin do Unie s cílem zajistit, aby se do roku 2030 mohla roční spotřeba každé strategické suroviny v Unii v kterémkoli příslušném stupni zpracování spoléhat na dovoz z více třetích zemí nebo ze zámořských zemí nebo území (ZZÚ) a aby žádná třetí země nepředstavovala více než 65 % roční spotřeby takové strategické suroviny v Unii.

    2.  
    Komise a členské státy vyvinou prostřednictvím příslušných opatření stanovených v tomto oddíle a v oddíle 1 kapitoly 5 úsilí s cílem motivovat k technologickému pokroku a účinnému využívání zdrojů, aby se očekávaný růst spotřeby kritických surovin v Unii zmírnil a zůstal pod referenční prognózou uvedenou v čl. 44 odst. 1.
    3.  
    Do 1. ledna 2027 přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením referenčních hodnot recyklační kapacity Unie, vyjádřených jako podíl strategických surovin dostupných v příslušných tocích odpadů.

    Akty v přenesené pravomoci přijaté podle prvního pododstavce stanoví toky odpadů a strategické suroviny, které se v nich vyskytují, u nichž jsou k dispozici dostatečné informace o tom, kolik příslušné objemy odpadu činí a kolik strategických surovin daný odpad obsahuje, přičemž se vychází z požadavků na podávání zpráv podle nařízení (EU) 2023/1542, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ( 1 ), směrnice 2008/98/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ( 2 ), aby bylo možné odhadnout recyklační kapacitu Unie jako podíl strategických surovin obsažených v příslušných tocích odpadů.

    Akty v přenesené pravomoci přijaté podle prvního pododstavce rovněž stanoví referenční hodnoty recyklační kapacity Unie, a to na základě recyklační kapacity pro každou strategickou surovinu v příslušných tocích odpadů určené podle druhého pododstavce.

    Komise stanoví referenční hodnoty recyklační kapacity uvedené v třetím pododstavci na základě těchto prvků:

    a) 

    stávající recyklační kapacita Unie, vyjádřená jako podíl strategických surovin dostupných v příslušných tocích odpadů;

    b) 

    rozsah, v jakém lze strategické suroviny z těchto toků odpadů využít, s přihlédnutím k technologické a ekonomické proveditelnosti;

    c) 

    cíle stanovené v jiných právních aktech Unie týkajících se využití strategických surovin z odpadů.

    Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem změny tohoto nařízení aktualizací aktů v přenesené pravomoci přijatých podle prvního pododstavce, pokud na základě posouzení uvedeného v čl. 48 odst. 2 budou k dispozici informace o příslušných objemech odpadu a obsahu strategických surovin v dalších tocích odpadů.

    ODDÍL 2

    Strategické projekty

    Článek 6

    Kritéria pro uznání strategických projektů

    1.  

    Na základě žádosti předkladatele projektu a v souladu s postupem stanoveným v článku 7 uzná Komise za strategické projekty ty projekty v oblasti surovin, které splňují tato kritéria:

    a) 

    projekt by významně přispěl k bezpečnosti dodávek strategických surovin v Unii;

    b) 

    projekt je nebo bude technicky proveditelný v přiměřeném časovém horizontu, přičemž očekávaný objem produkce projektu lze odhadnout s dostatečnou mírou spolehlivosti;

    c) 

    projekt by byl uskutečněn udržitelným způsobem, zejména pokud jde o monitorování, prevenci a minimalizaci dopadů na životní prostředí, prevenci a minimalizaci sociálně nepříznivých dopadů díky používání sociálně odpovědných postupů včetně dodržování lidských práv, práv původních obyvatel a pracovních práv, zejména v případě nedobrovolného přesídlení, potenciálu tvorby kvalitních pracovních míst a smysluplného zapojení místních komunit a příslušných sociálních partnerů a používání transparentních obchodních postupů s patřičnými zásadami dodržování předpisů s cílem předejít rizikům nepříznivých dopadů na řádné fungování veřejné správy, včetně korupce a úplatkářství, a tato rizika minimalizovat;

    d) 

    v případě projektů v Unii by zřízení, provádění nebo produkce projektu měly přeshraniční přínosy mimo dotčený členský stát, a to i pro navazující odvětví;

    e) 

    v případě projektů ve třetích zemích, které jsou rozvíjejícími se trhy nebo rozvojovými ekonomikami, by projekt byl vzájemně prospěšný pro Unii a dotčenou třetí zemi, neboť by v této třetí zemi vytvářel přidanou hodnotu.

    2.  
    Splnění kritérií pro uznání stanovených v odstavci 1 tohoto článku posuzuje Komise v souladu s prvky a doklady uvedenými v příloze III.

    Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem změny přílohy III s cílem přizpůsobit skutečnosti a doklady, které mají být zohledněny při posuzování splnění kritérií pro uznání stanovených v odstavci 1 tohoto článku, technickému a vědeckému pokroku nebo zohlednit změny mezinárodních nástrojů uvedených v bodě 5 přílohy III nebo přijetí nových mezinárodních nástrojů důležitých pro splnění kritéria uvedeného v odst. 1 písm. c) tohoto článku.

    3.  
    Uznáním projektu za strategický projekt podle tohoto článku nejsou dotčeny požadavky, které se na příslušný projekt nebo předkladatele projektu vztahují podle práva Unie nebo vnitrostátního či mezinárodního práva.

    Článek 7

    Žádost a uznání

    1.  

    Žádosti o uznání projektu v oblasti kritických surovin za strategický projekt podává Komisi předkladatel projektu. Žádost musí obsahovat:

    a) 

    příslušné doklady týkající se splnění kritérií stanovených v čl. 6 odst. 1;

    b) 

    klasifikaci projektu podle Rámcové klasifikace OSN pro zdroje, podloženou vhodnými doklady;

    c) 

    harmonogram uskutečňování projektu, včetně přehledu povolení potřebných pro projekt a statusu odpovídajícího povolovacího postupu;

    d) 

    plán obsahující opatření k usnadnění přijetí veřejností, případně včetně opatření k usnadnění přiměřeného zapojení a aktivní účasti dotčených komunit, zřízení opakovaně využívaných komunikačních kanálů s místními komunitami a organizacemi, včetně sociálních partnerů, a s relevantními orgány, vedení osvětových a informačních kampaní a zřízení potenciálních mechanismů pro zmírnění a kompenzaci;

    e) 

    informace o kontrole podniků zapojených do projektu vymezené v čl. 3 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ( 3 ), a pokud je do projektu zapojeno více podniků, informace o poměrném zapojení každého z nich;

    f) 

    podnikatelský plán hodnotící finanční životaschopnost projektu;

    g) 

    odhad potenciálu projektu pro vytvoření kvalitních pracovních míst a potřeb projektu, pokud jde o kvalifikovanou pracovní sílu, a pracovní plán na podporu prohlubování dovedností a změny kvalifikace a na rozvoj inkluzivního zastoupení pracovníků;

    h) 

    u projektů zahrnujících těžbu ve třetích zemích nebo ZZÚ plán na zlepšení stavu životního prostředí v dotčené lokalitě po ukončení těžby s cílem obnovit předchozí stav životního prostředí při zohlednění technické a ekonomické proveditelnosti;

    i) 

    v případě projektů týkajících se výhradně zpracování nebo recyklace, které mají být prováděny v oblastech chráněných podle směrnice 92/43/EHS nebo směrnice 2009/147/ES, popis technicky vhodných alternativních lokalit posouzených předkladatelem projektu a informace o tom, proč nejsou pro projekt považovány za vhodné;

    j) 

    v případě projektů, které by mohly mít dopad na původní obyvatele, plán obsahující opatření zaměřená na smysluplné konzultace s dotčenými původními obyvateli o prevenci a minimalizaci negativních dopadů na práva těchto obyvatel a tam, kde je to vhodné, jejich přiměřené odškodnění, jakož i opatření k vypořádání se s výsledky těchto konzultací.

    Pokud vnitrostátní právo země, jejíhož území se projekt týká, obsahuje ustanovení o konzultaci uvedená v prvním pododstavci písm. j) a za podmínky, že se tato konzultace týká všech cílů stanovených v tomto písmenu, je možné plán odpovídajícím způsobem upravit.

    2.  
    Do 24. listopadu 2024 přijme Komise prováděcí akt, kterým stanoví jednotnou šablonu, již budou předkladatelé projektů používat pro žádosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku. V jednotné šabloně může být uvedeno, jak mají být informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku vyjádřeny. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 39 odst. 2.

    Rozsah dokumentace potřebné k vyplnění jednotné šablony uvedené v prvním pododstavci musí být přiměřený.

    3.  
    Komise posoudí žádosti uvedené v odstavci 1 v otevřeném výběrovém řízení s pravidelnými termíny uzávěrky.

    První takový termín uzávěrky musí být nejpozději 24. srpna 2024. Komise stanoví termíny uzávěrky nejméně čtyřikrát ročně.

    4.  
    Pokud Komise považuje informace uvedené v žádosti za úplné, informuje o tom žadatele do 30 dnů od příslušného termínu uzávěrky. Je-li žádost neúplná, může Komise žadatele požádat, aby bez zbytečného odkladu předložil dodatečné informace, přičemž upřesní, jaké dodatečné informace jsou požadovány.
    5.  
    Komise informuje radu ERKS o veškerých žádostech, které jsou v souladu s odstavcem 4 považovány za úplné.
    6.  
    Rada ERKS se schází pravidelně v souladu s čl. 36 odst. 5, aby na základě spravedlivého a transparentního postupu projednala, zda navržené projekty splňují kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1, a vydala příslušné stanovisko.

    Před konáním schůzí uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce Komise poskytne radě ERKS výsledky svého posouzení, zda navrhované projekty splňují kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1.

    7.  
    Komise předá úplnou žádost členskému státu, třetí zemi nebo ZZÚ, jejichž území se navrhovaný projekt týká.
    8.  
    Na základě námitky vznesené členským státem, jehož území se navrhovaný projekt týká, není projekt zvažován pro uznání za strategický projekt. Dotčený členský stát během projednávání uvedeného v odstavci 6 svou námitku zdůvodní.

    V případě strategických projektů ve třetích zemích nebo ZZÚ informuje Komise o obdržené žádosti třetí zemi nebo ZZÚ, jejichž území se navrhovaný projekt týká. Komise žádost neschválí dříve, než obdrží výslovný souhlas příslušné třetí země.

    9.  
    Komise s přihlédnutím ke stanovisku rady ERKS uvedenému v odstavci 6 přijme do 90 dnů od uznání úplnosti žádosti v souladu s odstavcem 4 rozhodnutí o uznání projektu za strategický projekt a oznámí je žadateli.

    Rozhodnutí Komise musí být odůvodněné. Komise sdělí své rozhodnutí radě ERKS a členskému státu nebo třetí zemi, jejichž území se projekt týká.

    10.  
    Ve výjimečných případech, kdy to vyžaduje povaha, složitost nebo rozsah žádosti nebo kdy je počet žádostí obdržených k určitému datu uzávěrky tak vysoký, že žádost nelze zpracovat ve lhůtě uvedené v odstavci 9, může Komise v jednotlivých případech a nejpozději 20 dnů před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 9 tuto lhůtu prodloužit, a to nejvýše o 90 dnů. V tomto případě Komise předkladatele projektu písemně informuje o důvodech prodloužení lhůty a o lhůtě pro přijetí rozhodnutí.
    11.  
    Pokud Komise zjistí, že strategický projekt již nesplňuje kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1, nebo pokud bylo jeho uznání založeno na žádosti obsahující informace, které jsou nesprávné do té míry, že to má vliv na splnění kritérií stanovených v čl. 6 odst. 1, může s přihlédnutím ke stanovisku rady ERKS odejmout uznání projektu za strategický projekt.

    Před přijetím rozhodnutí o odnětí uznání sdělí Komise předkladateli projektu jeho důvody, předkladatel projektu dostane příležitost odpovědět a Komise jeho odpověď zohlední.

    12.  
    Projekty, které již nejsou uznány za strategické projekty, ztrácejí veškerá práva spojená s tímto statusem podle tohoto nařízení.
    13.  
    Strategické projekty, které již nesplňují kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1 pouze z důvodu aktualizace přílohy I, si mohou zachovat svůj status strategického projektu po dobu tří let ode dne této aktualizace.

    Článek 8

    Povinnosti podávání zpráv a informací u strategických projektů

    1.  

    Předkladatel projektu předloží Komisi každé dva roky po datu uznání strategického projektu zprávu obsahující informace alespoň o:

    a) 

    pokroku v uskutečňování strategického projektu, zejména pokud jde o povolovací postup;

    b) 

    důvodech případného zpoždění oproti harmonogramu podle čl.  7 odst. 1 písm. c) a o plánu, jak tato zpoždění dohnat;

    c) 

    pokroku ve financování strategického projektu, včetně informací o veřejné finanční podpoře.

    Komise předloží kopii zprávy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce radě ERKS s cílem podpořit projednávání uvedená v čl. 36 odst. 7 písm. c).

    2.  
    Komise si může v případě potřeby od předkladatelů projektů kdykoli vyžádat doplňující informace týkající se uskutečňování strategického projektu za účelem zjištění, zda předkladatelé nadále splňují kritéria stanovená v čl. 6 odst. 1.
    3.  

    Předkladatel projektu oznámí Komisi:

    a) 

    změny strategického projektu, které mají vliv na splnění kritérií stanovených v čl. 6 odst. 1;

    b) 

    změny v kontrole podniků trvale zapojených do strategického projektu ve srovnání s informacemi uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. e).

    4.  
    Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví jednotnou šablonu, již mají předkladatelé projektů používat k poskytování všech informací požadovaných pro zprávy uvedené v odstavci 1 tohoto článku. V jednotné šabloně může být uvedeno, jak mají být informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku vyjádřeny. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 39 odst. 2.

    Rozsah dokumentace požadované k vyplnění jednotné šablony uvedené v prvním pododstavci musí být přiměřený.

    5.  
    S cílem podpořit přijetí veřejností předkladatel projektu zřídí a pravidelně aktualizuje internetové stránky podniku nebo specializované internetové stránky projektu s informacemi o strategickém projektu relevantními pro místní obyvatele a na těchto stránkách uvádí přinejmenším informace o environmentálních, sociálních a ekonomických dopadech a přínosech spojených se strategickým projektem. Příslušná část internetových stránek podniku nebo specializovaných internetových stránek projektu musí být bezplatně přístupná veřejnosti a nesmí vyžadovat poskytování osobních údajů (internetové stránky s volným přístupem). Musí být k dispozici v jazyce nebo jazycích, kterým místní obyvatelstvo bez potíží rozumí.

    ODDÍL 3

    Povolovací postup

    Článek 9

    Jednotné kontaktní místo

    1.  
    Do 24. února 2025 členské státy zřídí nebo určí jeden nebo více orgánů, které budou sloužit jako jednotné kontaktní místo. Pokud členský stát zřídí nebo určí více jednotných kontaktních míst, zajistí, aby pro každou příslušnou správní úroveň a fázi hodnotového řetězce kritických surovin existovalo pouze jedno takové kontaktní místo.
    2.  
    Pokud členský stát zřídí nebo určí více než jedno kontaktní místo podle odstavce 1 tohoto článku, uvede všechna kontaktní místa včetně jejich adres a prostředků elektronické komunikace jasnou formou na jednoduchých a snadno přístupných internetových stránkách, kde budou tato kontaktní místa rozdělena podle příslušné správní úrovně a fáze hodnotového řetězce kritických surovin. Na těchto stránkách mohou být rovněž uvedeny informace poskytované podle článku 18.
    3.  
    Jednotné kontaktní místo zřízené nebo určené podle odstavce 1 tohoto článku (dále jen „jednotné kontaktní místo“) odpovídá za usnadnění a koordinaci povolovacího postupu u projektů v oblasti kritických surovin a poskytování informací o prvcích uvedených v článku 18 včetně údajů o tom, kdy je žádost považována za úplnou v souladu s čl. 11 odst. 6. Jednotná kontaktní místa koordinují a usnadňují předkládání veškerých příslušných dokumentů a informací.
    4.  
    Dotčené jednotné kontaktní místo je jediným kontaktním místem pro předkladatele projektů a pomáhá mu porozumět veškerým administrativním záležitostem spojeným s povolovacím postupem.
    5.  
    Předkladatelé projektů v oblasti kritických surovin mají možnost kontaktovat příslušný správní útvar v rámci jednotného kontaktního místa, který odpovídá za plnění úkolů stanovených v tomto článku. Pokud se příslušný správní útvar změní, plní své povinnosti stanovené v tomto odstavci až do okamžiku, kdy je tato změna předkladateli projektu oznámena.
    6.  
    Předkladatelé projektů mohou předkládat veškeré dokumenty související s povolovacím postupem v elektronické podobě.
    7.  
    Členské státy zajistí, aby byly zohledněny veškeré provedené platné studie nebo veškerá vydaná povolení nebo oprávnění pro daný projekt v oblasti kritických surovin a aby nebyly vyžadovány žádné duplicitní studie, povolení nebo oprávnění, nestanoví-li právo Unie nebo vnitrostátní právo jinak.
    8.  
    Členské státy zajistí, aby žadatelé měli snadný přístup k informacím a postupům pro řešení sporů týkajících se povolovacího postupu pro projekty v oblasti kritických surovin, včetně případných mechanismů alternativního řešení sporů.
    9.  
    Členské státy zajistí, aby jednotná kontaktní místa měla k dispozici dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků a dostatečné finanční, technické a technologické zdroje nezbytné pro účinné plnění svých úkolů podle tohoto nařízení.

    Článek 10

    Prioritní status strategických projektů

    1.  
    Strategické projekty se považují za projekty, které přispívají k bezpečnosti dodávek strategických surovin v Unii.
    2.  
    Pokud jde o dopady na životní prostředí nebo povinnosti, na které se vztahují čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice 92/43/EHS, čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/147/ES nebo v legislativních aktech Unie o obnově pozemních, pobřežních a sladkovodních ekosystémů, považují se strategické projekty v Unii za projekty ve veřejném zájmu nebo za projekty sloužící veřejnému zdraví a bezpečnosti a mohou být považovány za projekty v převažujícím veřejném zájmu, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v uvedených legislativních aktech Unie.
    3.  
    Za účelem zajištění účinné správy povolovacího postupu souvisejícího se strategickými projekty v Unii zajistí předkladatelé projektů a všechny dotčené orgány, aby tento postup proběhl nejrychlejším možným způsobem v souladu s unijním a vnitrostátním právem.
    4.  
    Aniž jsou dotčeny povinnosti stanovené v právu Unie, přiznává se strategickým projektům v Unii status nejvyššího možného vnitrostátního významu, pokud takový status ve vnitrostátním právu existuje, a podle toho se s nimi při povolovacích postupech zachází.
    5.  
    Veškeré postupy řešení sporů, soudní spory, odvolání a opravné prostředky související s povolovacím postupem a vydáváním povolení pro strategické projekty v Unii přede všemi vnitrostátními soudy, tribunály nebo panely, a to i s ohledem na mediaci nebo rozhodčí řízení, pokud existují ve vnitrostátním právu, se považují za naléhavé, pokud a nakolik vnitrostátní právo tyto naléhavé postupy upravuje, a za předpokladu, že jsou dodržena běžně platná práva na obhajobu osob nebo místních společenství. V příslušných případech se těchto naléhavých postupů účastní předkladatelé strategických projektů.

    Článek 11

    Doba trvání povolovacího postupu

    1.  

    U strategických projektů v Unii nesmí doba trvání povolovacího postupu překročit:

    a) 

    27 měsíců u strategických projektů zahrnujících těžbu;

    b) 

    15 měsíců u strategických projektů zahrnujících pouze zpracování nebo recyklaci.

    2.  

    Odchylně od odstavce 1 nesmí u strategických projektů v Unii, u nichž byl povolovací postup proveden před uznáním za strategické projekty, a u prodloužení stávajících strategických projektů, kterým povolení již bylo uděleno, doba trvání povolovacího postupu po uznání projektu za strategický projekt překročit:

    a) 

    24 měsíců u strategických projektů zahrnujících těžbu;

    b) 

    12 měsíců u strategických projektů zahrnujících pouze zpracování nebo recyklaci.

    3.  
    Je-li vyžadováno posuzování vlivů na životní prostředí podle směrnice 2011/92/EU, nezapočítává se fáze posouzení podle čl. 1 odst. 2 písm. g) bodu i) uvedené směrnice do doby trvání povolovacího postupu podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.
    4.  

    Ve výjimečných případech, kdy to vyžaduje povaha, složitost, umístění nebo velikost strategického projektu, mohou členské státy před uplynutím jejich platnosti a případ od případu prodloužit lhůty uvedené v:

    a) 

    odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) nejvýše o šest měsíců;

    b) 

    odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) nejvýše o tři měsíce.

    V případě takového prodloužení informuje dotčené jednotné kontaktní místo předkladatele projektu písemně o důvodech prodloužení a o lhůtě pro přijetí komplexního rozhodnutí.

    5.  
    Odchylně od čl. 4 odst. 6 směrnice 2011/92/EU se rozhodnutí o tom, zda u strategického projektu má proběhnout posouzení podle článků 5 až 10 uvedené směrnice, přijme do 30 dnů ode dne, kdy oznamovatel předložil veškeré informace požadované podle čl. 4 odst. 4 uvedené směrnice.
    6.  
    Dotčené jednotné kontaktní místo nejpozději 45 dnů po obdržení žádosti o udělení povolení týkající se strategického projektu potvrdí, že žádost je úplná, nebo pokud předkladatel projektu nezaslal všechny informace potřebné pro zpracování žádosti, požádá ho, aby bez zbytečného odkladu předložil úplnou žádost, přičemž mu sdělí, které informace chybějí. Pokud je podaná žádost i podruhé považována za neúplnou, dotčené jednotné kontaktní místo nepožaduje informace v oblastech, které nejsou již zahrnuty do první žádosti o dodatečné informace, a může žádat pouze o další doklady k doplnění určených chybějících informací.

    Datum potvrzení uvedené v prvním pododstavci se považuje za počátek povolovacího postupu.

    7.  
    Nejpozději jeden měsíce ode dne potvrzení uvedeného v odstavci 6 tohoto článku vypracuje dotčené jednotné kontaktní místo v úzké spolupráci s předkladatelem projektu a dalšími dotčenými příslušnými orgány podrobný harmonogram povolovacího postupu. Předkladatel projektu tento harmonogram zveřejní na volně přístupných internetových stránkách uvedených v čl. 8 odst. 5. Dotčené jednotné kontaktní místo aktualizuje harmonogram v případě významných změn, které mohou ovlivnit čas přijetí komplexního rozhodnutí.
    8.  
    Dotčené jednotné kontaktní místo oznámí předkladateli projektu, kdy má být odevzdána dokumentace vlivů záměru na životní prostředí podle čl. 5 odst. 1 směrnice 2011/92/EU, s ohledem na organizaci povolovacího postupu v dotčeném členském státě a na nutnost poskytnout dostatek času na posouzení této dokumentace. Období od konce lhůty, kdy má být předložena dokumentace vlivů záměru na životní prostředí, do skutečného předložení této dokumentace se nezapočítává do doby trvání povolovacího postupu podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.
    9.  
    Pokud z konzultace podle čl. 1 odst. 2 písm. g) bodu ii) směrnice 2011/92/EU vyplyne, že dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí je zapotřebí doplnit o další informace, může dotčené jednotné kontaktní místo poskytnout předkladateli projektu možnost poskytnout dodatečné informace. V takovém případě dotčené jednotné kontaktní místo oznámí předkladateli projektu lhůtu pro předložení dodatečných informací, která nesmí být kratší než 30 dnů od oznámení. Období mezi koncem lhůty, kdy mají být předloženy dodatečné informace, a jejich předložením se nezapočítává do doby trvání povolovacího postupu podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.
    10.  
    Lhůtami stanovenými v tomto článku nejsou dotčeny ani povinnosti vyplývající z práva Unie a mezinárodního práva, ani správní odvolací řízení a opravné prostředky před soudem.

    Lhůtami stanovenými tímto článkem pro veškeré povolovací postupy nejsou dotčeny žádné kratší lhůty stanovené členskými státy.

    Článek 12

    Posouzení vlivů na životní prostředí a environmentální povolení

    1.  
    Pokud je pro strategický projekt vyžadováno posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 9 směrnice 2011/92/EU, požádá příslušný předkladatel projektu dotčené jednotné kontaktní místo nejpozději 30 dnů ode dne oznámení o uznání projektu za strategický projekt, avšak před podáním žádosti, o stanovisko k rozsahu a míře podrobnosti informací, které mají být zahrnuty do dokumentace vlivů záměru na životní prostředí podle čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice.

    Dotčené jednotné kontaktní místo zajistí, aby stanovisko podle prvního pododstavce bylo vydáno co nejdříve a ve lhůtě nepřekračující 45 dnů ode dne, kdy předkladatel projektu podal svou žádost o stanovisko.

    2.  
    V případě strategických projektů, u nichž povinnost provést posouzení vlivů na životní prostředí vyplývá současně ze směrnic 92/43/EHS, 2000/60/ES, 2008/98/ES, 2009/147/ES, 2010/75/EU, 2011/92/EU nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ( 4 ), zajistí členské státy použití koordinovaného nebo společného postupu, který splňuje veškeré požadavky uvedených legislativních aktů Unie.

    V koordinovaném postupu podle prvního pododstavce koordinuje příslušný orgán různá individuální posouzení vlivů konkrétního záměru na životní prostředí, která jsou vyžadována příslušnými legislativní akty Unie.

    Ve společném postupu podle prvního pododstavce poskytne příslušný orgán jednotné posouzení vlivů konkrétního záměru na životní prostředí, které je vyžadováno příslušnými legislativními akty Unie.

    3.  
    Členské státy zajistí, aby dotčené příslušné orgány vydaly odůvodněný závěr uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. g) bodě iv) směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů strategického projektu na životní prostředí, a to do 90 dnů od obdržení všech nezbytných informací podle článků 5, 6 a 7 uvedené směrnice a po ukončení konzultací uvedených v článcích 6 a 7 uvedené směrnice.
    4.  
    Ve výjimečných případech, kdy to vyžaduje povaha, složitost, umístění nebo velikost navrhovaného projektu, mohou členské státy v jednotlivých případech lhůtu uvedenou v odstavci 3 před jejím uplynutím prodloužit, a to nejvýše o 20 dnů. V takovém případě dotčené jednotné kontaktní místo předkladatele projektu písemně informuje o důvodech prodloužení lhůty a o lhůtě pro přijetí odůvodněného závěru.
    5.  
    V případě strategických projektů nesmí být lhůta pro konzultace s dotčenou veřejností uvedenou v čl. 1 odst. 2 písm. e) směrnice 2011/92/EU a s orgány uvedenými v jejím čl. 6 odst. 1 v souvislosti s dokumentací vlivů záměru na životní prostředí podle čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice delší než 85 dnů a v souladu s čl. 6 odst. 7 uvedené směrnice kratší než 30 dnů. Ve výjimečných případech, pokud to vyžaduje povaha, složitost, umístění nebo velikost navrhovaného projektu, může dotčený členský stát tuto lhůtu prodloužit až o 40 dnů. Dotčené jednotné kontaktní místo předkladatele projektu o důvodech tohoto prodloužení lhůty informuje.
    6.  
    Odstavec 1 se nevztahuje na povolovací postup pro strategické projekty, u nichž byl povolovací postup zahájen před tím, než byly uznány za strategický projekt.

    Odstavce 2 až 5 se použijí v případě povolovacího postupu pro strategické projekty, u nichž byl povolovací postup zahájen před tím, než byly uznány za strategický projekt, pouze pokud ještě nebyly dokončeny kroky podle uvedených odstavců.

    Článek 13

    Plánování

    1.  
    Celostátní, regionální a místní orgány odpovědné za přípravu plánů, včetně zónování, územních plánů a plánů využití půdy, zváží vložení ustanovení o rozvoji projektů v oblasti kritických surovin do těchto plánů, je-li to vhodné. Při zvažování zahrnutí těchto ustanovení se upřednostňují umělé a zastavěné plochy, průmyslové areály, brownfieldy a aktivní nebo opuštěné doly, včetně zjištěných výskytů nerostných surovin, je-li to vhodné.
    2.  
    Pokud jsou plány zahrnující ustanovení o rozvoji projektů v oblasti kritických surovin předmětem posouzení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ( 5 ) a podle článku 6 směrnice 92/43/EHS, tato posouzení se spojí. V příslušných případech se spojené posouzení zabývá rovněž dopadem na potenciálně dotčené vodní útvary podle směrnice 2000/60/ES. Pokud jsou příslušné členské státy povinny posoudit dopady stávajících a budoucích činností na mořské prostředí, včetně interakcí mezi pevninou a mořem, jak je uvedeno v článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU ( 6 ), jsou tyto dopady rovněž zahrnuty do spojeného posouzení.

    Článek 14

    Použitelnost úmluv EHK OSN

    1.  
    Tímto nařízením nejsou dotčeny závazky podle Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsané v Aarhusu dne 25. června 1998, a podle Úmluvy EHK OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, podepsané v Espoo dne 25. února 1991, a protokolu k ní o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí, podepsaného v Kyjevě dne 21. května 2003.
    2.  
    Všechna rozhodnutí přijatá podle tohoto oddílu se zveřejňují snadno srozumitelným způsobem a všechna rozhodnutí týkající se jednoho projektu musí být dostupná na téže internetové stránce.

    ODDÍL 4

    Základní podmínky

    Článek 15

    Urychlení uskutečňování strategických projektů

    1.  
    Komise provádí činnosti k urychlení a přilákání většího množství soukromých investic do strategických projektů, ve vhodných případech ve spolupráci s členskými státy. Aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, může k těmto činnostem patřit poskytování a koordinace podpory strategickým projektům, které mají potíže s přístupem k financování.
    2.  

    Členský stát, jehož území se strategický projekt týká, přijme opatření, která přispějí k jeho včasnému a účinnému uskutečnění. Tato opatření mohou zahrnovat pomoc:

    a) 

    při zajišťování souladu s platnými správními a oznamovacími povinnostmi;

    b) 

    s cílem dále zvýšit schopnost předkladatelů projektů zajistit smysluplné zapojení a aktivní účast komunit dotčených strategickým projektem.

    Článek 16

    Koordinace financování

    1.  

    Stálá podskupina zřízená podle čl. 36 odst. 8 písm. a) projedná na žádost předkladatele strategického projektu otázku, jak lze dokončit financování projektu, a poskytne doporučení, přičemž zohlední již zajištěné financování a zváží přinejmenším následující skutečnosti:

    a) 

    další soukromé zdroje financování;

    b) 

    podporu ze zdrojů skupiny Evropské investiční banky nebo jiných mezinárodních finančních institucí včetně Evropské banky pro obnovu a rozvoj;

    c) 

    stávající nástroje a programy členských států, včetně exportních úvěrových agentur, vnitrostátních podpůrných bank a institucí;

    d) 

    příslušné unijní programy finanční podpory a financování, se zvláštním důrazem na iniciativu Global Gateway pro strategické projekty ve třetích zemích nebo ZZÚ.

    2.  
    Do 24. května 2026 předloží Komise na základě doporučení stálé podskupiny uvedené v čl. 36 odst. 8 písm. a) radě ERKS zprávu, v níž popíše překážky v přístupu k financování strategických projektů a formuluje doporučení, jak tento přístup usnadnit.

    Článek 17

    Zprostředkování dohod o odběru

    1.  
    Komise vytvoří systém, který usnadní uzavírání dohod o odběru v souvislosti se strategickými projekty v souladu s pravidly hospodářské soutěže.
    2.  

    Systém podle odstavce 1 umožní potenciálním odběratelům podávat nabídky s uvedením:

    a) 

    objemu a kvality strategických surovin, které hodlají nakupovat;

    b) 

    zamýšlené ceny nebo cenového rozpětí;

    c) 

    zamýšlené doby trvání dohody o odběru.

    3.  

    Systém podle odstavce 1 umožní předkladatelům strategických projektů podávat nabídky s uvedením:

    a) 

    objemu a kvality strategických surovin, na které se snaží uzavřít dohody o odběru;

    b) 

    zamýšlené ceny nebo cenového rozpětí, za které jsou ochotni prodávat;

    c) 

    zamýšlené doby trvání dohody o odběru.

    4.  
    Na základě nabídek a poptávek obdržených podle odstavců 2 a 3 Komise zprostředkuje předkladatelům strategických projektů kontakt s potenciálními odběrateli, kteří jsou pro jejich projekt relevantní.

    Článek 18

    Dostupnost informací správní povahy online

    1.  

    Členské státy poskytují online, centralizovaně a snadno dostupným způsobem následující informace o správních postupech týkajících se projektů v oblasti kritických surovin:

    a) 

    informace uvedené v čl. 9 odst. 2;

    b) 

    povolovací postup a související správní postupy nezbytné pro získání příslušných povolení;

    c) 

    finanční a investiční služby;

    d) 

    možnosti financování na úrovni Unie nebo členských států;

    e) 

    služby na podporu podnikání, včetně, nikoliv však výhradně přiznání k dani z příjmů právnických osob, místních daňových zákonů nebo pracovního práva.

    2.  
    Komise centralizovaným a snadno přístupným způsobem poskytne na internetu informace o správních postupech spojených s uznáním strategických projektů a o výhodách tohoto uznání.

    ODDÍL 5

    Průzkum

    Článek 19

    Vnitrostátní programy průzkumu

    1.  
    Do 24. května 2025 každý členský stát vypracuje vnitrostátní program obecného průzkumu zaměřený na kritické suroviny a na minerální nositele kritických surovin. Tyto vnitrostátní programy se přezkoumávají nejméně jednou za pět let a v případě potřeby se aktualizují.
    2.  

    Vnitrostátní programy uvedené v odstavci 1 obsahují opatření ke zvýšení množství dostupných informací o výskytu kritických surovin v Unii. Zahrnují tato opatření, jsou-li vhodná:

    a) 

    mapování nerostných surovin ve vhodném měřítku;

    b) 

    geochemické kampaně, včetně stanovení chemického složení půd, sedimentů nebo hornin;

    c) 

    geovědní průzkumy, například geofyzikální průzkumy;

    d) 

    zpracování údajů získaných při obecném průzkumu, včetně tvorby prognózních map;

    e) 

    přepracování stávajících dat z geovědního průzkumu za účelem kontroly nezjištěných výskytů kritických surovin a minerálních nositelů kritických surovin.

    3.  
    Pokud v určitém členském státě panují takové geologické podmínky, že prostřednictvím opatření uvedených v odstavci 2 nebudou s vysokou mírou jistoty zjištěna žádná ložiska kritických surovin nebo jejich minerálních nositelů, může být vnitrostátní program uvedený v odstavci 1 tvořen vědeckými údaji prokazujícími tuto skutečnost. Tyto údaje se aktualizují při pravidelných přezkumech vnitrostátních programů s ohledem na případné změny seznamu kritických surovin.
    4.  
    Členské státy sdělí Komisi své vnitrostátní programy podle odstavce 1.
    5.  
    Členské státy poskytnou ve svých zprávách předložených podle článku 45 informace o pokroku při provádění opatření obsažených v jejich vnitrostátních programech uvedených v odstavci 1 tohoto článku.
    6.  
    Členské státy zveřejní na volně přístupných internetových stránkách mapy poskytující základní informace o výskytech nerostných surovin obsahujících kritické suroviny na základě informací získaných prostřednictvím opatření, jež stanoví národní programy podle odstavce 1. Tyto informace v příslušných případech zahrnují klasifikaci zjištěných výskytů podle Rámcové klasifikace OSN pro zdroje. Na žádost se zpřístupní podrobnější informace, včetně zpracovaných geofyzikálních a geochemických údajů v přiměřeném rozlišení a geologických map ve velkém měřítku.

    Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví šablonu pro zpřístupnění informací podle prvního pododstavce tohoto odstavce. V šabloně může být uvedeno, jak mají být tyto informace vyjádřeny. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 39 odst. 2.

    7.  

    Stálá podskupina uvedená v čl. 36 odst. 8 písm. c) projedná s ohledem na stávající spolupráci v oblasti obecného průzkumu národní programy podle odstavce 1 tohoto článku a jejich provádění, včetně přinejmenším:

    a) 

    potenciální spolupráce, včetně průzkumu přeshraničních výskytů nerostných surovin a společných geologických formací;

    b) 

    osvědčených postupů týkajících se opatření uvedených v odstavci 2;

    c) 

    možnosti vytvořit integrovanou databázi pro ukládání výsledků národních programů podle odstavce 1.

    KAPITOLA 4

    MONITOROVÁNÍ A ZMÍRŇOVÁNÍ RIZIK

    Článek 20

    Monitorování a zátěžové testy

    1.  
    Komise monitoruje rizika narušení dodávek kritických surovin, zejména ta, která mohou narušit hospodářskou soutěž nebo roztříštit vnitřní trh.

    Toto monitorování se vztahuje přinejmenším na vývoj následujících parametrů:

    a) 

    obchodní toky mezi Unií a třetími zeměmi a na vnitřním trhu;

    b) 

    poptávka a nabídka;

    c) 

    koncentrace nabídky;

    d) 

    unijní a celosvětová výroba a výrobní kapacity v různých fázích hodnotového řetězce surovin;

    e) 

    kolísání cen;

    f) 

    úzká místa v různých fázích unijní produkce a úzká místa v povolování strategických projektů v Unii;

    g) 

    potenciální překážky obchodu s kritickými surovinami nebo se zbožím, které využívá kritické suroviny jako vstupy, na vnitřním trhu.

    2.  

    Vnitrostátní orgány, které se účastní stálé podskupiny uvedené v čl. 36 odst. 8 písm. e), podporují Komisi při monitorování podle odstavce 1 tohoto článku tím, že:

    a) 

    sdílejí podstatné informace o vývoji parametrů uvedených v odstavci 1 tohoto článku s výjimkou písmene e) uvedeného odstavce, které mají k dispozici, včetně informací podle článku 21;

    b) 

    v koordinaci s Komisí a ostatními zúčastněnými orgány shromažďují informace o vývoji parametrů uvedených v odstavci 1 tohoto článku, včetně informací podle článku 21;

    c) 

    poskytují analýzu rizik narušení dodávek kritických surovin s ohledem na vývoj parametrů uvedených v odstavci 1;

    d) 

    neprodleně informují Komisi, pokud se členský stát dozví o riziku závažného narušení dodávek týkajícím se kritických surovin.

    3.  
    Komise ve spolupráci s vnitrostátními orgány, které se účastní stálé podskupiny uvedené v čl. 36 odst. 8 písm. e), zajistí, aby byl alespoň jednou za tři roky proveden zátěžový test každého dodavatelského řetězce strategické suroviny; tento zátěžový test je proveden rovněž v případě, že je na základě monitorování uvedeného v odstavci 1 tohoto článku zjištěno výrazné zvýšení rizika narušení dodávek. Za tímto účelem stálá podskupina uvedená v čl. 36 odst. 8 písm. e) koordinuje a rozděluje provádění zátěžových testů pro různé strategické suroviny mezi jednotlivé zúčastněné orgány.

    Zátěžové testy podle prvního pododstavce se skládají z posouzení zranitelnosti dodavatelského řetězce příslušné strategické suroviny v Unii vůči narušení dodávek, a to odhadem dopadu různých scénářů, které mohou takové narušení dodávek způsobit, a jejich možných účinků, přičemž se zohlední přinejmenším tyto skutečnosti:

    a) 

    místo, kde se daná strategická surovina těží, zpracovává nebo recykluje;

    b) 

    kapacity hospodářských subjektů v hodnotovém řetězci surovin a struktura trhu;

    c) 

    faktory, které mohou ovlivnit dodávky, včetně, avšak nikoliv výhradně, geopolitické situace, logistiky, dodávek energie, pracovní síly nebo přírodních katastrof;

    d) 

    dostupnost zdrojů dodávek a schopnost rychle je diverzifikovat, použít náhradní materiály nebo snížit poptávku;

    e) 

    uživatelé příslušných strategických surovin v hodnotovém řetězci surovin a jejich podíl na poptávce, se zvláštním zřetelem na výrobu technologií důležitých pro zelenou a digitální transformaci, jakož i pro aplikace v oblasti obrany, letectví a kosmonautiky;

    f) 

    potenciální překážky přeshraničního obchodu na vnitřním trhu s příslušnými strategickými surovinami nebo se zbožím, které využívá strategické suroviny jako vstupy.

    4.  

    Komise na volně přístupných internetových stránkách zveřejní a pravidelně aktualizuje monitorovací přehled, který obsahuje:

    a) 

    souhrnné informace o vývoji parametrů podle odstavce 1;

    b) 

    souhrnný popis výpočtu rizika narušení dodávek kritických surovin s ohledem na informace podle písmene a) tohoto odstavce;

    c) 

    ve vhodných případech obecné návrhy vhodných strategií zmírňování rizika narušení dodávek, pokud zveřejnění těchto obecných návrhů neohrožuje ochranu obchodního tajemství nebo jiných citlivých, důvěrných či utajovaných informací.

    5.  
    Komise analyzuje informace shromážděné podle odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku. Pokud se na základě této analýzy domnívá, že existuje jasný náznak rizika narušení dodávek, jež by mohlo narušit hospodářskou soutěž nebo roztříštit vnitřní trh, upozorní na to členské státy, radu ERKS a správní orgány Unie odpovědné za mechanismy krizové připravenosti nebo krizového řízení, jejichž působnost se vztahuje na příslušné strategické nebo kritické suroviny. Komise případně rovněž posoudí, zda toto riziko vyžaduje aktualizaci seznamu strategických surovin podle čl. 3 odst. 3.

    Článek 21

    Informační povinnosti pro účely monitorování

    1.  
    Členské státy ve svých zprávách předložených podle článku 45 poskytnou Komisi informace o nových nebo stávajících projektech v oblasti kritických surovin na svém území, které jsou relevantní z hlediska čl. 20 odst. 1 písm. d), včetně klasifikace nových projektů podle Rámcové klasifikace OSN pro zdroje.
    2.  

    Členské státy označí klíčové účastníky trhu v hodnotovém řetězci kritických surovin, kteří jsou usazeni na jejich území, a:

    a) 

    monitorují jejich činnost na základě zkoumání veřejně dostupných údajů a v nutných případech i prostřednictvím pravidelných a přiměřených průzkumů s cílem shromažďovat informace potřebné pro úkoly monitorování a zátěžové testování prováděné Komisí podle článku 20;

    b) 

    ve svých zprávách předložených podle článku 45 poskytnou informace o výsledcích tohoto shromažďování informací podle písmene a) tohoto pododstavce;

    c) 

    neprodleně oznámí Komisi závažné události, které mohou bránit pravidelnému provádění činností klíčových účastníků trhu.

    Klíčoví účastníci trhu mohou odmítnout předložit údaje požadované podle prvního pododstavce písm. a), pokud by sdílení těchto údajů vedlo ke zveřejnění obchodního tajemství. Tyto údaje předloží pouze v rozsahu, v jakém jsou již k dispozici. Pokud klíčový účastník trhu odmítne požadované údaje předložit nebo tvrdí, že nejsou dostupné, sdělí žádajícímu členskému státu důvody;

    3.  
    Členské státy předávají údaje shromážděné podle odst. 2 písm. a) a b) tohoto článku národním statistickým úřadům a Eurostatu pro účely sestavování statistik v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ( 7 ). Členské státy určí vnitrostátní orgán odpovědný za předávání údajů národním statistickým úřadům a Eurostatu.

    Článek 22

    Zprávy o strategických zásobách

    1.  
    Členské státy ve svých zprávách předložených podle článku 45 poskytnou Komisi informace o stavu svých strategických zásob strategických surovin. Členské státy nejsou povinny poskytovat informace o některých strategických zásobách, pokud by tyto informace mohly ohrozit jejich obranu nebo národní bezpečnost. Pokud členský stát odmítne tyto informace poskytnout, poskytne odůvodněné oznámení.
    2.  

    Informace podle odstavce 1 se týkají strategických zásob v držení všech orgánů veřejné moci, společností ve veřejném vlastnictví nebo hospodářských subjektů, které členský stát pověřil vytvářením strategických zásob jeho jménem, a zahrnují přinejmenším popis:

    a) 

    souhrnné úrovně dostupných strategických zásob každé strategické suroviny, vyjádřené v tunách i jako procento roční vnitrostátní spotřeby příslušných strategických surovin, jakož i chemické formy a čistoty skladovaných surovin;

    b) 

    souhrnného vývoje úrovně dostupných strategických zásob každé strategické suroviny za předchozích pět let;

    c) 

    veškerých pravidel nebo postupů pro uvolňování, přidělování a distribuci strategických zásob, pokud sdílení takových informací neohrožuje ochranu obchodního tajemství nebo jiných citlivých, důvěrných nebo utajovaných informací.

    3.  
    Zprávy uvedené v odstavci 1 mohou obsahovat informace o strategických zásobách kritických a jiných surovin.

    Článek 23

    Koordinace strategických zásob

    1.  

    Do 24. května 2026 a poté každé dva roky Komise na základě informací obdržených podle čl. 22 odst. 1 sdělí radě ERKS:

    a) 

    návrh referenční hodnoty udávající bezpečnou úroveň strategických zásob Unie pro každou strategickou surovinu, jak je uvedeno v odstavci 2 tohoto článku;

    b) 

    porovnání celkové úrovně strategických zásob Unie pro každou strategickou surovinu s návrhem referenční hodnoty podle písmene a) tohoto odstavce;

    c) 

    informace o možné přeshraniční dostupnosti strategických zásob s ohledem na pravidla nebo postupy jejich uvolňování, přidělování a distribuce.

    2.  

    Komise s přihlédnutím ke stanovisku rady ERKS přijme referenční hodnotu udávající bezpečnou úroveň strategických zásob strategických surovin v Unii. Tato referenční hodnota musí:

    a) 

    být vyjádřena jako objem strategických surovin potřebný k uspokojení potřeby pro určitý počet dnů průměrného denního čistého dovozu v případě narušení dodávek, vypočtený na základě objemu dovozu v předchozím kalendářním roce;

    b) 

    zohlednit veřejně dostupné informace o strategických zásobách v držení soukromých subjektů;

    c) 

    být úměrná riziku narušení dodávek a hospodářskému významu souvisejícímu s příslušnou strategickou surovinou.

    3.  

    Komise může s přihlédnutím k názorům rady ERKS vydávat stanoviska určená členským státům, aby:

    a) 

    zvýšily úroveň strategických zásob a případné výrobní kapacity s ohledem na srovnání podle odst. 1 písm. b), relativní rozdělení stávajících strategických zásob mezi členskými státy a spotřebu strategických surovin hospodářskými subjekty na území členských států;

    b) 

    změnily nebo koordinovaly pravidla nebo postupy pro uvolňování, přidělování a rozdělování strategických zásob s cílem zlepšit potenciální přeshraniční dostupnost, zejména pokud je to nezbytné pro výrobu strategických technologií.

    4.  
    Při vypracovávání stanovisek podle odstavce 3 přikládají Komise a rada ERKS zvláštní význam potřebě zachovat a podporovat pobídky pro soukromé hospodářské subjekty, které jsou závislé na strategických surovinách jako vstupech, aby si vytvářely vlastní strategické zásoby nebo přijímaly jiná opatření k řízení své expozice vůči rizikům narušení dodávek.
    5.  
    Členské státy ve svých zprávách předložených podle článku  45 poskytnou Komisi informace o tom, zda a jakým způsobem provedly nebo hodlají provést stanoviska uvedená v odstavci 3 tohoto článku.
    6.  
    Předtím, než se mezinárodních nebo mnohostranných fór v oblasti strategických zásob strategických surovin zúčastní alespoň dva členské státy, zajistí Komise koordinaci buď mezi dotčenými členskými státy a Komisí, nebo prostřednictvím zvláštního zasedání rady ERKS.
    7.  
    Shromážděné údaje o dostupných strategických zásobách Unie poskytne Komise správním orgánům Unie odpovědným za mechanismy krizové připravenosti nebo krizového řízení, jejichž působnost se vztahuje na příslušné strategické suroviny.
    8.  
    Tento článek ani článek 22 neukládají členským státům povinnost držet nebo uvolňovat strategické zásoby.

    Článek 24

    Připravenost společností na rizika

    1.  
    Do 24. května 2025 a do 12 měsíců od každé aktualizace seznamu strategických surovin v souladu s čl. 3 odst. 3 označí členské státy velké společnosti působící na jejich území, které používají strategické suroviny k výrobě baterií pro ukládání energie a elektromobilitu, zařízení souvisejících s výrobou a využitím vodíku, zařízení souvisejících s výrobou energie z obnovitelných zdrojů, letadel, trakčních motorů a tepelných čerpadel, zařízení souvisejících s přenosem a ukládání dat, mobilních elektronických zařízení, zařízení souvisejících s aditivní výrobou, zařízení souvisejících s robotikou, dronů, odpalovacích zařízení pro rakety, satelitů a pokročilých čipů.
    2.  

    Velké společnosti uvedené v odstavci 1 provedou alespoň jednou za tři roky a v rozsahu, v jakém mají požadované informace k dispozici, posouzení rizik v rámci svého dodavatelského řetězce strategických surovin, včetně:

    a) 

    zmapování míst, kde se těží, zpracovávají nebo recyklují strategické suroviny, které tyto společnosti používají;

    b) 

    analýzy faktorů, které by mohly ovlivnit jejich dodávky strategických surovin;

    c) 

    posouzení svých zranitelných míst, pokud jde o narušení dodávek.

    3.  
    Pokud velkým společnostem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku nezpřístupní jejich dodavatelé na požádání informace podle odstavce 2 tohoto článku, mohou tyto společnosti své posouzení rizik provést na základě informací zveřejněných Komisí podle čl. 20 odst. 4 nebo jiných veřejně dostupných informací, nakolik je to možné.
    4.  
    Jsou-li při posouzení rizik podle odstavce 2 zjištěna významná zranitelná místa, pokud jde o narušení dodávek, vyvinou velké společnosti uvedené v odstavci 1 úsilí o zmírnění rizika v souvislosti s těmito zranitelnými místy, mimo jiné posouzením možnosti diverzifikovat své dodavatelské řetězce surovin nebo nahradit strategické suroviny.
    5.  
    Velké společnosti uvedené v odstavci 1 mohou své správní radě předložit zprávu obsahující výsledky posouzení rizik podle odstavce 2, včetně zdroje informací, z nichž posouzení vychází, veškerých zjištěných významných rizik a plánovaných nebo přijatých zmírňujících opatření.
    6.  
    Členské státy mohou požadovat, aby velké společnosti uvedené v odstavci 1 předložily své správní radě zprávu podle odstavce 5 a žádosti o informace podle odstavce 3.

    Článek 25

    Společné nákupy

    1.  
    Komise zřídí a provozuje systém, který shromažďuje poptávku zainteresovaných podniků usazených v Unii, které spotřebovávají strategické suroviny, a vyhledává nabídky dodavatelů, které této souhrnné poptávce odpovídají. Týká se to nezpracovaných i zpracovaných strategických surovin.
    2.  
    Před zavedením systému uvedeného v odstavci 1 provede Komise po konzultaci s radou ERKS posouzení jeho očekávaného dopadu na trh s každou strategickou surovinou, aby se zabránilo jakémukoli nepřiměřenému dopadu na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu.
    3.  

    Na základě posouzení uvedeného v odstavci 2 Komise při zřizování a provozování systému podle odstavce 1:

    a) 

    zvolí, pro které strategické suroviny a v jaké fázi zpracování lze tento systém použít, přičemž zohlední relativní riziko narušení dodávek různých strategických surovin;

    b) 

    stanoví minimální množství požadovaných strategických surovin pro účast v systému s ohledem na očekávaný počet zájemců a nutnost zajistit zvládnutelný počet účastníků, přičemž přihlédne k potřebám malých a středních podniků.

    4.  
    Účast v systému podle odst. 3 písm. b) je otevřená a transparentní pro všechny zúčastněné podniky usazené v Unii.
    5.  
    Podniky Unie, které se účastní systému uvedeného v odstavci 1, mohou transparentním způsobem společně vyjednávat o nákupu, včetně cen nebo jiných podmínek kupní smlouvy, nebo využívat společného nákupu s cílem dosáhnout lepších podmínek u svých dodavatelů nebo zabránit nedostatku. Zúčastněné podniky z Unie musí dodržovat právo Unie, včetně práva Unie v oblasti hospodářské soutěže.
    6.  

    Subjekty se vyloučí z účasti na agregaci poptávky a společném nákupu, jakož i z účasti jako dodavatelé nebo jako poskytovatelé služeb, pokud jsou:

    a) 

    cílem omezujících opatření Unie přijatých podle článku 215 Smlouvy o fungování EU;

    b) 

    přímo či nepřímo vlastněny nebo ovládány fyzickými či právnickými osobami, subjekty či orgány, proti nimž jsou tato omezující opatření Unie namířena, nebo jednají jejich jménem či na jejich pokyn.

    7.  
    Odchylně od článku 176 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ( 8 ) uzavře Komise prostřednictvím zadávacího řízení podle uvedeného nařízení smlouvu o nezbytných službách se subjektem usazeným v Unii, který působí jako poskytovatel služeb za účelem zřízení a provozování systému uvedeného v odstavci 1 tohoto článku. Vybraný poskytovatel služeb nesmí být ve střetu zájmů.
    8.  
    Komise ve smlouvě o službách vymezí úkoly, které má poskytovatel služeb zajišťovat, včetně rozdělování poptávky, rozdělování přístupových práv k dodávkám, registrace a ověřování všech účastníků, zveřejňování a podávání zpráv o činnosti a všech dalších úkolů nezbytných pro zřízení a provoz systému uvedeného v odstavci 1. Ve smlouvě o službách musí být rovněž upraveny praktické aspekty činnosti poskytovatele služeb, včetně používání nástroje IT, bezpečnostních opatření, měny nebo měn, platebního režimu a závazků.
    9.  
    Smlouva o službách s poskytovatelem služeb musí Komisi vyhradit právo jej sledovat a kontrolovat. Za tímto účelem má Komise plný přístup k informacím, které má v souvislosti se smlouvou v držení poskytovatel služeb. Veškeré servery a informace musí být fyzicky umístěny a uloženy na území Unie.
    10.  
    Smlouva o službách s poskytovatelem služeb určí vlastnictví informací, které poskytovatel služeb obdrží, a stanoví možné předání těchto informací Komisi při ukončení nebo uplynutí platnosti dané smlouvy.

    KAPITOLA 5

    UDRŽITELNOST

    ODDÍL 1

    Oběhovost

    Článek 26

    Vnitrostátní opatření týkající se oběhovosti

    1.  

    Každý členský stát do dvou let ode dne vstupu prováděcího aktu uvedeného v odstavci 7 v platnost přijme a provede národní programy, které obsahují nebo do nichž budou zahrnuta opatření, jejichž cílem je:

    a) 

    podněcovat technologický pokrok a účinné využívání zdrojů s cílem zmírnit očekávaný nárůst spotřeby kritických surovin v Unii;

    b) 

    podporovat předcházení vzniku odpadů a zvýšit opětovné použití a opravování výrobků a součástí s relevantním potenciálem využití kritických surovin;

    c) 

    zvýšit sběr, třídění a zpracování odpadu s relevantním potenciálem využití kritických surovin, včetně kovového šrotu, a zajistit jeho zařazení do vhodného systému recyklace s cílem maximalizovat dostupnost a kvalitu recyklovatelného materiálu jako vstupu do zařízení pro recyklaci kritických surovin;

    d) 

    zvýšit využívání druhotných kritických surovin, mimo jiné prostřednictvím opatření, jimiž se například zohledňuje recyklovaný obsah v kritériích pro zadání veřejné zakázky, nebo finančních pobídek pro využívání druhotných kritických surovin;

    e) 

    zvýšit technologickou vyspělost recyklačních technologií pro kritické suroviny a podporovat oběhový design, účinnost materiálů a nahrazování kritických surovin ve výrobcích a aplikacích, přinejmenším tím, že se do národních programů výzkumu a inovací začlení podpůrná opatření v tomto smyslu;

    f) 

    zajistit, aby byla zavedena opatření, která tamní pracovní sílu vybaví dovednostmi potřebnými k podpoře oběhovosti v hodnotovém řetězci kritických surovin, včetně opatření týkajících se prohlubování dovedností a změny kvalifikace;

    g) 

    pokud má výrobce uhradit finanční příspěvky v souladu se svými povinnostmi rozšířené odpovědnosti výrobce podle vnitrostátního práva v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/98/ES, podporovat úpravu těchto finančních příspěvků s cílem motivovat k tomu, aby výrobky obsahovaly větší podíl druhotných kritických surovin využitých z odpadu, jenž byl recyklován v souladu s příslušnými environmentálními normami Unie;

    h) 

    přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby kritické suroviny vyvážené poté, co přestanou být odpadem, splňovaly příslušné podmínky v souladu se směrnicí 2008/98/ES a dalším příslušným právem Unie;

    i) 

    v příslušných případech podporovat používání unijních norem kvality pro procesy recyklace toků odpadů obsahujících kritické suroviny.

    2.  
    Programy uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou být začleněny do nových nebo stávajících plánů pro nakládání s odpady a programů předcházení vzniku odpadů přijatých podle článků 28 a 29 směrnice 2008/98/ES.

    Národní programy uvedené v prvním pododstavci se přezkoumají do pěti let po jejich přijetí a v případě potřeby aktualizují.

    3.  
    Programy podle odstavce 1 se vztahují zejména na výrobky a odpady, které nejsou předmětem zvláštních požadavků na sběr, zpracování, recyklaci nebo opětovné použití podle práva Unie. U ostatních výrobků a odpadů se opatření provádějí v souladu s právem Unie.

    Pokud jde o odst. 1 písm. b), c) a d), mohou programy podle uvedených písmen zahrnovat, aniž jsou dotčeny články 107 a 108 Smlouvy o fungování EU, zavedení finančních pobídek, například slev, peněžních odměn nebo zálohových systémů, na podporu přípravy k opětovnému použití a opětovného použití výrobků s relevantním potenciálem využití kritických surovin, jakož i sběru a zpracování odpadu z těchto výrobků.

    4.  
    Vnitrostátní opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 musí být navržena s cílem zabránit překážkám obchodu a narušení hospodářské soutěže v souladu se Smlouvou o fungování EU.
    5.  
    Členské státy zvlášť zjistí a nahlásí množství součástí obsahujících příslušné objemy kritických surovin vyjmutých z odpadních elektrických a elektronických zařízení a množství kritických surovin využitých z těchto zařízení.

    Komise přijme prováděcí akty, kterými upřesní formát a podrobnosti těchto zpráv. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 3.

    První vykazované období zahrnuje celý první kalendářní rok po přijetí těchto prováděcích aktů. Členské státy předloží tyto údaje Komisi v rámci vykazování údajů týkajících se množství recyklovaných odpadních elektrických a elektronických zařízení podle čl. 16 odst. 6 směrnice 2012/19/EU.

    6.  
    Členské státy ve svých zprávách předložených podle článku 45 poskytnou informace o přijetí národních programů uvedených v odstavci 1 tohoto článku a o pokroku při účinném provádění opatření přijatých podle odstavců 1 a 2 tohoto článku.
    7.  
    Do 24. května 2025 přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví seznam výrobků, součástí a toků odpadů, které se považují přinejmenším za výrobky s relevantním potenciálem využití kritických surovin ve smyslu odst. 1 písm. b) a c).

    Při sestavování tohoto seznamu Komise zohlední:

    a) 

    celkové množství kritických surovin využitelných z těchto výrobků, součástí a toků odpadů;

    b) 

    míru, v jaké se na tyto výrobky, součásti a toky odpadů vztahuje právo Unie;

    c) 

    mezery v právních předpisech;

    d) 

    zvláštní problémy, které ovlivňují sběr a zpracování výrobků, součástí a toků odpadů;

    e) 

    stávající systémy sběru a zpracování výrobků, součástí a toků odpadů, které se na ně vztahují.

    Prováděcí akty uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se přijímají přezkumným postupem uvedeným v čl. 39 odst. 3.

    Článek 27

    Využití kritických surovin z těžebního odpadu

    1.  

    Provozovatelé, kteří jsou povinni vypracovávat plány pro nakládání s odpady v souladu s článkem 5 směrnice 2006/21/ES, poskytnou příslušnému orgánu vymezenému v čl. 3 bodě 27 uvedené směrnice studii předběžného ekonomického posouzení týkající se potenciálu využití kritických surovin:

    a) 

    z těžebního odpadu uloženého v zařízení a

    b) 

    z těžebního odpadu, který vzniká, nebo pokud se to považuje za účinnější, z vytěženého objemu předtím, než se stane odpadem.

    Provozovatelé jsou od povinnosti stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce osvobozeni, pokud mohou příslušnému orgánu vymezenému v čl. 3 bodě 27 směrnice 2006/21/ES s velkou mírou jistoty prokázat, že těžební odpad neobsahuje kritické suroviny, které jsou technicky využitelné.

    2.  
    Studie podle odstavce 1 musí obsahovat přinejmenším odhad množství a koncentrací kritických surovin obsažených v těžebním odpadu a ve vytěženém objemu a posouzení jejich technické a ekonomické využitelnosti. Provozovatelé upřesní metody použité k odhadu těchto množství a koncentrací.
    3.  
    Do 24. listopadu 2026 předloží provozovatelé stávajících zařízení pro nakládání s těžebními odpady studii uvedenou v odstavci 1 tohoto článku příslušnému orgánu vymezenému v čl. 3 bodě 27 směrnice 2006/21/ES. Provozovatelé nových zařízení pro nakládání s těžebními odpady předloží tuto studii příslušnému orgánu vymezenému v čl. 3 bodě 27 směrnice 2006/21/ES při předkládání svých plánů pro nakládání s odpady v souladu s článkem 7 uvedené směrnice.
    4.  

    Členské státy vytvoří databázi uzavřených zařízení pro nakládání s těžebními odpady, která se nacházejí na jejich území, včetně opuštěných zařízení pro nakládání s těžebními odpady a s výjimkou uzavřených zařízení pro nakládání s těžebními odpady, v nichž není přítomnost potenciálně technicky využitelných množství kritických surovin pravděpodobná kvůli vlastnostem skládek odpadů nebo geologickým podmínkám. Tato databáze obsahuje informace o:

    a) 

    umístění zařízení pro nakládání s těžebními odpady, jeho plošném rozsahu a objemu nebo, je-li to vhodné, odhadovaném objemu odpadu;

    b) 

    provozovateli nebo bývalém provozovateli zařízení pro nakládání s těžebními odpady a případně jejich právním nástupci;

    c) 

    přibližných množstvích a koncentracích všech surovin obsažených v těžebním odpadu a v případě, že jsou tyto informace k dispozici, v původním ložisku nerostných surovin v souladu s odstavcem 7;

    d) 

    veškeré další informace, které členský stát považuje za důležité, aby umožnil využití kritických surovin ze zařízení pro nakládání s těžebními odpady.

    5.  
    Do 24. listopadu 2027 členské státy přijmou a provedou opatření na podporu využití kritických surovin z těžebního odpadu, zejména z uzavřených zařízení pro nakládání s těžebními odpady, která jsou v databázi podle článku 4 označena jako zařízení obsahující potenciálně ekonomicky využitelné kritické suroviny.
    6.  
    Databáze podle odstavce 4 se zavede do ►C1  24. listopadu 2025 ◄ a všechny informace se do ní zanesou do 24. května 2027. Musí být k dispozici ve veřejně přístupné a digitální podobě a aktualizována nejméně jednou za tři roky, aby zahrnovala další dostupné informace a nově uzavřená nebo nově zjištěná zařízení.
    7.  

    Za účelem poskytnutí informací podle odst. 4 písm. c) provádějí členské státy přinejmenším tyto činnosti:

    a) 

    u uzavřených zařízení pro nakládání s těžebními odpady členské státy do ►C1  24. listopadu 2025 ◄ komplexně přezkoumají dostupné soubory povolení, nebo, pokud soubory povolení neexistují, jinou dokumentaci, která je k dispozici;

    b) 

    u těch zařízení pro nakládání s těžebními odpady, u nichž by dostupné informace mohly ukazovat na přítomnost potenciálně ekonomicky využitelných množství kritických surovin, členské státy do 24. května 2026 provedou reprezentativní geochemický odběr vzorků;

    c) 

    u těch zařízení pro nakládání s těžebními odpady, u nichž činnosti popsané v písmenech a) a b) tohoto odstavce poukázaly na potenciálně ekonomicky využitelná množství kritických surovin, členské státy do 24. března 2027 provedou podrobnější odběr vzorků s následnou chemickou a mineralogickou charakterizací zahrnující dokumentaci jádra nebo rovnocenné techniky, pokud je to z hlediska životního prostředí vhodné v souladu s platnými environmentálními požadavky na úrovni Unie a v příslušných případech s požadavky směrnice 2006/21/ES.

    8.  
    Činnosti uvedené v odstavci 7 se provádějí v mezích vnitrostátních právních systémů, které se týkají nerostných zdrojů, odpadů, vlastnických práv, vlastnictví půdy, dopadů na životní prostředí a zdraví a dalších příslušných ustanovení. Pokud tyto faktory daným činnostem brání, požádají orgány členského státu o spolupráci provozovatele nebo vlastníka zařízení pro nakládání s těžebními odpady. Výsledky činností uvedených v odstavci 7 se zpřístupní jako součást databáze uvedené v odstavci 4. Pokud je to možné, zahrnou členské státy do databáze klasifikaci uzavřených zařízení pro nakládání s těžebními odpady podle Rámcové klasifikace OSN pro zdroje.

    Článek 28

    Recyklovatelnost permanentních magnetů

    1.  

    Počínaje dva roky po dni vstupu prováděcího aktu podle odstavce 2 v platnost každá fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh zařízení pro zobrazování magnetickou rezonancí, generátory větrné energie, průmyslové roboty, motorová vozidla, lehké dopravní prostředky, zdroje chlazení, tepelná čerpadla, elektromotory včetně těch, které jsou integrovány do jiných výrobků, automatické pračky, bubnové sušičky, mikrovlnné trouby, vysavače nebo myčky nádobí, zajistí, aby byly tyto výrobky opatřeny viditelným, jasně čitelným a nesmazatelným štítkem, na kterém je uvedeno:

    a) 

    zda tyto výrobky obsahují jeden nebo více permanentních magnetů;

    b) 

    pokud výrobek obsahuje jeden nebo více permanentních magnetů, zda tyto permanentní magnety patří k některému z následujících typů:

    i) 

    neodym-železo-bor;

    ii) 

    samarium-kobalt;

    iii) 

    hliník-nikl-kobalt;

    iv) 

    ferit.

    2.  
    Do ►C1  24. listopadu 2025 ◄ přijme Komise prováděcí akt, kterým stanoví formát označování podle odstavce 1 tohoto článku. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 3.
    3.  
    Počínaje dva roky po dni vstupu prováděcího aktu podle odstavce 2 v platnost každá fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh výrobky podle odstavce 1 obsahující jeden nebo více permanentních magnetů typů uvedených v odst. 1 písm. b), zajistí, aby byl na výrobku nebo v něm umístěn nosič údajů.
    4.  

    Nosič údajů uvedený v odstavci 3 musí být spojen s jedinečným identifikátorem výrobku, který umožňuje přístup k těmto údajům:

    a) 

    jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsaná ochranná známka a poštovní adresa odpovědné fyzické nebo právnické osoby a případné elektronické komunikační prostředky, kterými ji lze kontaktovat;

    b) 

    informace o hmotnosti, umístění a chemickém složení všech jednotlivých permanentních magnetů obsažených ve výrobku a o přítomnosti a typu povlaků magnetu, lepidel a jakýchkoli použitých přísad;

    c) 

    informace umožňující přístup ke všem permanentním magnetům zabudovaným ve výrobku a jejich bezpečné vyjmutí, přinejmenším včetně pořadí všech kroků vyjmutí, nástrojů nebo technologií potřebných pro přístup k permanentnímu magnetu a jeho vyjmutí, aniž je dotčeno poskytování informací zpracovatelským zařízením podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2012/19/EU.

    5.  
    U výrobků, kde jsou zabudované permanentní magnety obsaženy výhradně v jednom nebo více elektromotorech zabudovaných do výrobku, mohou být informace podle odst. 4 písm. b) nahrazeny informacemi o umístění těchto elektromotorů a informace podle odst. 4 písm. c) mohou být nahrazeny informacemi o přístupu k elektromotorům a jejich vyjmutí přinejmenším včetně pořadí všech kroků vyjmutí, nástrojů nebo technologií potřebných pro přístup k elektromotorům a jejich vyjmutí.
    6.  
    U výrobků uvedených v odstavci 3, pro které je podle jiného právního aktu Unie vyžadován pas výrobku, se informace podle odstavce 4 uvedou v tomto pasu výrobku.
    7.  
    Fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh produkt uvedený v odstavci 3, zajistí, aby informace podle odstavce 4 byly úplné, aktuální a přesné a zůstaly k dispozici po dobu, která se přinejmenším rovná typické životnosti výrobku plus deset let, a to i po úpadku, likvidaci nebo ukončení činnosti odpovědné fyzické nebo právnické osoby v Unii. Tato osoba může zmocnit jinou fyzickou nebo právnickou osobu, aby jednala jejím jménem.

    Informace podle odstavce 4 se vztahují k modelu výrobku, nebo pokud se informace liší kus od kusu u téhož modelu, ke konkrétní šarži nebo kusu. Informace podle odstavce 4 musí být přístupné opravářům, subjektům provádějícím recyklaci, orgánům dozoru nad trhem a celním orgánům.

    8.  
    Pokud jsou v harmonizačních právních předpisech Unie pro kterýkoli z výrobků uvedených v odstavci 1 stanoveny požadavky na informace týkající se recyklace permanentních magnetů, použijí se tyto požadavky na dotčené výrobky namísto tohoto článku.
    9.  
    Výrobky primárně určené pro obranné nebo kosmické aplikace jsou od požadavků stanovených v tomto článku osvobozeny.
    10.  
    Od 24. května 2029 se tento článek použije na zařízení pro zobrazování magnetickou rezonancí, motorová vozidla a lehké dopravní prostředky, které jsou typově schválenými vozidly kategorie L.
    11.  

    Tento článek se nevztahuje na:

    a) 

    vozidla zvláštního určení vymezená v čl. 3 bodě 31 nařízení (EU) 2018/858;

    b) 

    části vozidla jiné než základní vozidlo, jejichž typ byl schválen v rámci vícestupňového schvalování typu kategorie N1, N2, N3, M2 nebo M3;

    c) 

    vozidla vyráběná v malých sériích vymezená v čl. 3 bodě 30 nařízení (EU) 2018/858.

    12.  
    Komisi je svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením seznamu kódů kombinované nomenklatury v souladu s přílohou I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ( 9 ) a popisů výrobků, které odpovídají výrobkům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, s cílem usnadnit práci celních orgánů v souvislosti s těmito výrobky a požadavky stanovenými v tomto článku a v článku 29.

    Článek 29

    Recyklovaný obsah permanentních magnetů

    1.  
    Buď od 24. května 2027, nebo dva roky ode dne vstupu aktu v přenesené pravomoci podle odstavce 2 v platnost, podle toho, co nastane později, každá fyzická nebo právnická osoba, která uvede na trh výrobky uvedené v čl. 28 odst. 1, jež obsahují jeden nebo více permanentních magnetů uvedených v čl. 28 odst. 1 písm. b) bodech i), ii) a iii) a u nichž celková hmotnost všech těchto permanentních magnetů přesahuje 0,2  kg, zveřejní na volně přístupných internetových stránkách podíl neodymu, dysprosia, praseodymu, terbia, boru, samaria, niklu a kobaltu využitých ze spotřebitelského odpadu, který je přítomen v permanentních magnetech obsažených ve výrobku.
    2.  
    Do 24. května 2026 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38, kterým doplní toto nařízení stanovením pravidel pro výpočet a ověřování podílů neodymu, dysprosia, praseodymu, terbia, boru, samaria, niklu a kobaltu využitých ze spotřebitelského odpadu, které jsou přítomny v permanentních magnetech obsažených ve výrobcích uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

    Pravidla pro výpočet a ověřování stanoví použitelný postup posuzování shody z modulů uvedených v příloze II rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ( 10 ) s úpravami nezbytnými s ohledem na dotčené výrobky. Při určování použitelného postupu posuzování shody Komise zohlední tato kritéria:

    a) 

    zda je dotčený modul vhodný pro daný druh výrobku a přiměřený sledovanému veřejnému zájmu;

    b) 

    povahu rizik, která s sebou výrobek nese, a míru, ve které posuzování shody odpovídá druhu a úrovni rizika;

    c) 

    pokud je povinná účast třetí strany, potřebu výrobce mít na výběr mezi moduly zabezpečování kvality a certifikace výrobků stanovenými v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES.

    3.  
    Po vstupu aktu v přenesené pravomoci přijatého podle odstavce 2 v platnost a v každém případě do 31. prosince 2031 přijme Komise akty v přenesené pravomoci, kterými doplní toto nařízení stanovením minimálních podílů neodymu, dysprosia, praseodymu, terbia, boru, samaria, niklu a kobaltu využitých ze spotřebitelského odpadu, které musí být přítomny v permanentním magnetu obsaženém ve výrobcích podle odstavce 1.

    Akty v přenesené pravomoci podle prvního pododstavce mohou pro různé výrobky stanovit různé minimální podíly a některé výrobky mohou vyloučit. Stanoví přechodná období úměrná obtížnosti přizpůsobení výrobků, na které se opatření vztahuje, s cílem zajistit dodržování předpisů.

    Minimální podíl uvedený v prvním pododstavci se stanoví na základě předchozího posouzení dopadů s přihlédnutím k:

    a) 

    stávající a předpokládané dostupnosti neodymu, dysprosia, praseodymu, terbia, boru, samaria, niklu a kobaltu využitých ze spotřebitelského odpadu;

    b) 

    informacím shromážděným podle odstavce 1 a relativnímu rozložení podílu recyklovaného obsahu v permanentních magnetech obsažených ve výrobcích podle odstavce 1 uvedených na trh;

    c) 

    technickému a vědeckému pokroku, včetně významných změn v technologiích permanentních magnetů, které mají vliv na druh využívaných materiálů;

    d) 

    účinnému a možnému příspěvku minimálního podílu k cílům Unie v oblasti klimatu a životního prostředí;

    e) 

    možným dopadům na fungování výrobků obsahujících permanentní magnety;

    f) 

    nutnosti zabránit nepřiměřeným negativním dopadům na cenovou dostupnost permanentních magnetů a výrobků obsahujících permanentní magnety.

    4.  
    Pokud jsou v harmonizačních právních předpisech Unie pro některý z výrobků podle odstavce 1 stanoveny požadavky týkající se recyklovaného obsahu permanentních magnetů, použijí se na dotčené výrobky tyto požadavky namísto tohoto článku.
    5.  
    Ode dne použitelnosti požadavku stanoveného v odstavci 1 fyzické a právnické osoby uvádějící na trh výrobky podle odstavce 1 zajistí při nabízení takových výrobků k prodeji, a to i v případě prodeje na dálku, nebo při jejich vystavování v rámci obchodní činnosti, aby jejich zákazníci měli přístup k informacím podle odstavce 1 předtím, než se zaváží kupní smlouvou.

    Fyzické a právnické osoby, které uvádějí na trh výrobky podle odstavce 1, nepoužijí ani nevystaví etikety, značky, symboly nebo nápisy, které by mohly uvést zákazníky v omyl nebo je zmást, pokud jde o informace podle odstavce 1. Výrobky primárně určené pro obranné nebo kosmické aplikace jsou od požadavků stanovených v tomto článku osvobozeny.

    6.  
    U zařízení pro zobrazování magnetickou rezonancí, motorových vozidel a lehkých dopravních prostředků, které jsou typově schválenými vozidly kategorie L, se požadavky stanovené v odstavcích 1 a 5 použijí po uplynutí pěti let ode dne vstupu aktu v přenesené pravomoci podle odstavce 2 v platnost.
    7.  

    Tento článek se nevztahuje na:

    a) 

    vozidla zvláštního určení vymezená v čl. 3 bodě 31 nařízení (EU) 2018/858;

    b) 

    části vozidla jiné než základní vozidlo, jejichž typ byl schválen v rámci vícestupňového schvalování typu kategorie N1, N2, N3, M2 nebo M3;

    c) 

    vozidla vyráběná v malých sériích vymezená v čl. 3 bodě 30 nařízení (EU) 2018/858.

    ODDÍL 2

    Certifikace a environmentální stopa

    Článek 30

    Uznané systémy

    1.  
    Vlády, průmyslová sdružení nebo uskupení zainteresovaných organizací, které vyvinuly certifikační systémy související s udržitelností kritických surovin a dohlížejí na ně (dále jen „vlastníci systémů“), mohou požádat o uznání svých systémů Komisí.

    Žádosti podle prvního pododstavce tohoto odstavce musí obsahovat veškeré příslušné doklady týkající se splnění kritérií stanovených v příloze IV.

    Do 24. května 2027 přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví jednotnou šablonu, kterou mají vlastníci systému používat k poskytování minimálních informací, které mají žádosti uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce obsahovat. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 3.

    Rozsah dokumentace potřebné k vyplnění jednotné šablony uvedené ve třetím pododstavci musí být přiměřený.

    2.  
    Pokud Komise na základě dokladů poskytnutých podle odstavce 1 tohoto článku zjistí, že certifikační systém splňuje kritéria stanovená v příloze IV nebo jejich dílčí soubor, přijme prováděcí akt, kterým tento systém uzná, a upřesní uznanou oblast působnosti tohoto systému. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 3.
    3.  

    Uznaná oblast působnosti každého systému se upřesní na základě těchto dimenzí:

    a) 

    fáze hodnotového řetězce surovin, na které se systém vztahuje;

    b) 

    fáze životního cyklu projektu, a to i před ukončením projektu, v jeho průběhu a po něm, na které se systém vztahuje, a

    c) 

    dimenze udržitelnosti a kategorie environmentálních rizik uvedené v bodě 2 přílohy IV, na které se systém vztahuje.

    Požadavky stanovené v bodě 1 písm. a) až d) přílohy IV jsou předpokladem pro uznání systému.

    4.  
    Komise nejméně jednou za tři roky ode dne použitelnosti prováděcího aktu přijatého na základě odstavce 2 ověří, zda jsou kritéria stanovená v příloze IV nebo uznaný dílčí soubor těchto kritérií nadále splněny.
    5.  
    Vlastníci uznaných systémů neprodleně informují Komisi o všech změnách nebo aktualizacích uznaných systémů týkajících se splnění kritérií stanovených v příloze IV nebo uznaného dílčího souboru těchto kritérií. Komise posoudí, zda tyto změny nebo aktualizace ovlivňují základ pro uznání, a přijme vhodná opatření.
    6.  
    Pokud existují důkazy o opakovaných nebo závažných případech, kdy hospodářské subjekty provádějící uznaný systém nesplnily požadavky tohoto systému, Komise po konzultaci s vlastníkem uznaného systému přezkoumá, zda tyto případy ukazují na nedostatky v systému, které mají vliv na základ pro uznání, a přijme vhodná opatření.
    7.  
    Pokud Komise zjistí v uznaném systému nedostatky, které mají vliv na základ pro uznání, může vlastníkovi systému poskytnout přiměřenou lhůtu nepřekračující 12 měsíců k přijetí nápravných opatření.
    8.  
    Pokud vlastník systému nepřijme nebo odmítne přijmout nezbytná nápravná opatření a pokud Komise zjistí, že nedostatky uvedené v odstavci 6 tohoto článku znamenají, že systém již nesplňuje kritéria stanovená v příloze IV nebo uznaný dílčí soubor těchto kritérií, zruší Komise uznání systému prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 3.
    9.  
    Komise vytvoří a aktualizuje registr uznaných systémů. Tento registr se zveřejní na volně přístupných internetových stránkách. Tyto internetové stránky rovněž umožní získat zpětnou vazbu od všech příslušných zúčastněných stran, pokud jde o provádění uznaných systémů. Výsledky této zpětné vazby se následně poskytnou příslušným vlastníkům systému ke zvážení.

    Článek 31

    Prohlášení o environmentální stopě

    1.  
    S přihlédnutím k výsledkům zprávy uvedené v odstavci 2 tohoto článku a k hodnocení nezbytnosti a přiměřenosti pro účely odstavce 3 tohoto článku je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38, kterými doplní toto nařízení tím, že stanoví pravidla pro výpočet a ověřování environmentální stopy různých kritických surovin v souladu s přílohou V a s přihlédnutím k vědecky podloženým metodám posouzení a příslušným mezinárodním normám. Pravidla výpočtu a ověřování určí alespoň tři nejrelevantnější kategorie dopadů na životní prostředí, které odpovídají většině celkové environmentální stopy. Jednou z kategorií dopadů na životní prostředí jsou emise skleníkových plynů. Prohlášení o environmentální stopě se omezí na tyto kategorie dopadů na životní prostředí.
    2.  
    Komise do ►C1  24. listopadu 2025 ◄ předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž uvede, které kritické suroviny mají být upřednostněny pro posouzení toho, zda je povinnost uvést environmentální stopu kritické suroviny nezbytná a přiměřená.

    Pokud jde o kritické suroviny, které Komise označila za prioritní, předloží Komise závěry posouzení nezbytnosti a přiměřenosti pro účely odstavce 3 do 12 měsíců od předložení zprávy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce.

    3.  
    Komise přijme pravidla pro výpočet a ověřování pro konkrétní kritickou surovinu, pokud po zvážení různých příslušných kategorií dopadů na životní prostředí dospěje k závěru, že dotčená kritická surovina má významnou environmentální stopu, a že povinnost poskytnout při jejím uvádění na trh prohlášení o environmentální stopě této kritické suroviny vzhledem ke kategoriím dopadů na životní prostředí uvedeným v odstavci 1 je proto nezbytná a přiměřená jako příspěvek k cílům Unie v oblasti klimatu a životního prostředí tím, že se usnadní dodávky kritických surovin s menší environmentální stopou.
    4.  

    Při zvažování, zda je povinnost stanovená v odstavci 6 tohoto článku nezbytná, Komise zohlední:

    a) 

    zda, jakým způsobem a jak účinně je cílů Unie v oblasti klimatu a životního prostředí již dosahováno prostřednictvím jiných právních aktů Unie, které se na danou kritickou surovinu vztahují;

    b) 

    existenci a přijetí příslušných mezinárodních norem a pokynů nebo vyhlídek na dohodu o těchto normách na mezinárodní úrovni, jakož i udržitelné postupy na trhu, včetně dobrovolných systémů uznaných podle čl. 30 odst. 2;

    c) 

    účinnost strategických partnerství, strategických projektů, obchodních dohod a dalších mezinárodních nástrojů a informačních činností prováděných Unií při dosahování jejích cílů v oblasti klimatu a životního prostředí;

    d) 

    s tím spojené hospodářské náklady a administrativní zátěž hospodářských subjektů.

    5.  

    Komise provede předběžné posouzení dopadů, aby mohla rozhodnout, zda přijme akt v přenesené pravomoci podle odstavce 1. Toto posouzení:

    a) 

    vychází mimo jiné z konzultace:

    i) 

    se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, například zástupci průmyslu, včetně navazujících průmyslových odvětví, malých a středních podniků a případně řemeslné výroby, sociálními partnery, obchodníky, maloobchodníky, dovozci, organizacemi podporujícími ochranu lidského zdraví a životního prostředí, spotřebitelskými organizacemi a akademickou obcí;

    ii) 

    se třetími zeměmi nebo ZZÚ, jejichž obchod s Unií může být touto povinností významně ovlivněn;

    iii) 

    s radou ERKS;

    iv) 

    s agenturami Unie s pravomocemi v oblasti ochrany životního prostředí, je-li to vhodné;

    b) 

    zajistí, aby žádné takové opatření nebylo připraveno, přijato nebo uplatňováno tak, že jeho cílem nebo účinkem je vytvoření zbytečných překážek mezinárodnímu obchodu, a aby neomezovalo obchod více, než je nezbytné k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a životního prostředí, s ohledem na schopnost dodavatelů ze třetích zemí vyhovět tomuto prohlášení tak, aby nebyly nepřiměřeně ovlivněny celkové obchodní toky a náklady na kritické suroviny;

    c) 

    posoudí, zda podobné povinnosti podle práva Unie měly zamýšlené účinky a významně přispěly k dosažení environmentálních cílů Unie;

    d) 

    posoudí, zda toto opatření přispěje k dosažení cílů Unie v oblasti klimatu a životního prostředí, aniž by nepřiměřeně ovlivnilo schopnost průmyslu Unie získávat danou kritickou surovinu.

    6.  
    Každá fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh kritické suroviny, včetně zpracovaných a recyklovaných surovin, pro něž Komise přijala pravidla pro výpočet a ověřování podle odstavce 1, zpřístupní prohlášení o environmentální stopě.

    Požadavek stanovený v prvním pododstavci se vztahuje na každý jednotlivý druh kritické suroviny uváděné na trh a nevztahuje se na kritické suroviny obsažené v meziproduktech nebo konečných výrobcích.

    7.  

    Prohlášení o environmentální stopě podle odstavce 6 musí obsahovat tyto informace:

    a) 

    jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a poštovní adresu odpovědné fyzické nebo právnické osoby a elektronické komunikační prostředky, kterými ji lze kontaktovat;

    b) 

    informace o druhu kritické suroviny, které se prohlášení týká;

    c) 

    informace o zemi a regionu, kde byla kritická surovina vytěžena, zpracována, zušlechtěna nebo zrecyklována, podle daného případu;

    d) 

    environmentální stopu kritické suroviny vypočtenou v souladu s platnými pravidly pro ověřování a výpočet přijatými podle odstavce 1;

    e) 

    výkonnostní třídu z hlediska environmentální stopy, které kritická surovina odpovídá, stanovenou v souladu s použitelným aktem v přenesené pravomoci přijatým podle odstavce 8;

    f) 

    odkaz na internetové stránky umožňující přístup k veřejné verzi studie podporující výsledky uvedené v prohlášení o environmentální stopě.

    8.  
    Komise přijme v přiměřeném časovém horizontu akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením výkonnostních tříd z hlediska environmentální stopy u kritických surovin, pro které byla přijata v souladu s přílohou V pravidla pro výpočet a ověřování podle odstavce 1 tohoto článku.
    9.  
    Komise při stanovování pravidel pro výpočet environmentální stopy meziproduktů a konečných výrobků obsahujících kritické suroviny vyžaduje, je-li to možné, použití pravidel pro výpočet environmentální stopy uvedených v tomto článku.
    10.  
    Prohlášení o environmentální stopě se zpřístupní na volně přístupných internetových stránkách a musí být snadno srozumitelné.

    Komise může přijmout prováděcí akty, kterými se stanoví formát prohlášení o environmentální stopě uvedené v odstavci 6 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 39 odst. 3.

    11.  
    Fyzické a právnické osoby uvádějící kritické suroviny na trh zajistí při nabízení kritických surovin k prodeji, včetně prodeje na dálku, nebo při jejich vystavování v rámci obchodní činnosti, aby jejich zákazníci měli přístup k prohlášení o environmentální stopě předtím, než se zaváží kupní smlouvou.

    Fyzické a právnické osoby uvádějící na trh kritické suroviny nesmějí uvádět ani vystavovat štítky, značky, symboly nebo nápisy, které by mohly uvést zákazníky v omyl nebo je zmást, pokud jde o informace obsažené v prohlášení o environmentální stopě.

    ODDÍL 3

    Volný pohyb, shoda a dozor nad trhem

    Článek 32

    Volný pohyb

    1.  
    Členské státy nesmějí zakazovat, omezovat nebo bránit dodávání na trh či uvádění do provozu výrobků obsahujících permanentní magnety nebo kritických surovin, které jsou v souladu s tímto nařízením, z důvodů týkajících se informací o recyklaci nebo recyklovaném obsahu permanentních magnetů ani z důvodů týkajících se informací o environmentální stopě kritických surovin, na které se vztahuje toto nařízení.
    2.  
    Členské státy nesmějí bránit předvádění výrobků obsahujících permanentní magnety nebo kritických surovin, které nejsou v souladu s tímto nařízením, na veletrzích, výstavách, předváděcích akcích nebo podobných akcích za předpokladu, že je z viditelného označení jasně patrné, že tyto výrobky nebo kritické suroviny nejsou v souladu s tímto nařízením a že nemohou být dodávány na trh, dokud s ním nebudou uvedeny do shody.

    Článek 33

    Shoda a dozor nad trhem

    1.  
    Předtím, než je na trh uveden výrobek, na který se vztahuje článek 28 nebo 29, odpovědné fyzické nebo právnické osoby zajistí, aby byl proveden příslušný postup posuzování shody a aby byla vypracována požadovaná technická dokumentace. Pokud byla shoda výrobku s platnými požadavky prokázána postupem posuzování shody, odpovědné fyzické nebo právnické osoby zajistí, aby bylo vypracováno EU prohlášení o shodě a připojeno označení CE.
    2.  
    Postupem posuzování shody u výrobků, na které se vztahují požadavky stanovené v článku 28 tohoto nařízení, je postup stanovený v příloze IV směrnice 2009/125/ES; pokud se však na tyto výrobky vztahují rovněž požadavky stanovené v článku 29 tohoto nařízení, je postupem posuzování shody postup stanovený v pravidlech pro výpočet a ověřování přijatých podle čl. 29 odst. 2 tohoto nařízení.
    3.  
    Tento článek se nepoužije na výrobky, na které se vztahuje schválení typu podle nařízení (EU) 2018/858 nebo (EU) č. 168/2013.

    Článek 34

    Provádění a sladění s harmonizačními právními předpisy Unie

    Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 38 za účelem doplnění článků 28, 29, 31 a 33 s cílem:

    a) 

    stanovit požadavky na technický návrh a provoz nosiče údajů a jedinečný identifikátor výrobku uvedené v čl. 28 odst. 3 a 4;

    b) 

    odkazovat na technické normy, které se použijí v souvislosti s nosičem údajů a jedinečným identifikátorem výrobku uvedenými v čl. 28 odst. 3 a 4;

    c) 

    stanovit pravidla pro zahrnutí jedinečného identifikátoru výrobku uvedeného v čl. 28 odst. 4 do registrů relevantních pro dozor nad trhem a celní kontroly;

    d) 

    stanovit požadavky týkající se celních kontrol spojených s nosičem údajů a jedinečným identifikátorem výrobku uvedenými v čl. 28 odst. 3 a 4;

    e) 

    stanovit postupy pro nakládání s výrobky představujícími riziko na vnitrostátní úrovni nebo formální nesoulad, jakož i související ochranné postupy, v jejichž rámci jsou vzneseny námitky proti přijatým opatřením dozoru nad trhem;

    f) 

    stanovit požadavky týkající se EU prohlášení o shodě a obecné zásady a pravidla a podmínky pro připojování označení CE.

    Tyto akty v přenesené pravomoci odkazují na jiné harmonizační právní předpisy Unie, zejména na směrnici 2009/125/ES, nebo zajistí soulad s uvedenými předpisy a zohlední potřebu omezit administrativní zátěž a zároveň zajistit účinné provádění článků 28, 29 a 31 tohoto nařízení.

    KAPITOLA 6

    ŘÍZENÍ

    Článek 35

    Evropská rada pro kritické suroviny

    1.  
    Zřizuje se Evropská rada pro kritické suroviny (dále jen „rada ERKS“).
    2.  
    Rada ERKS Komisi poskytuje poradenství a plní úkoly stanovené v tomto nařízení.

    Článek 36

    Složení a fungování Rady ERKS

    1.  
    Rada ERKS se skládá ze zástupců všech členských států a Komise. Předsedá jí zástupce Komise (dále jen „předseda“).
    2.  
    Každý členský stát jmenuje do rady ERKS svého zástupce na vysoké úrovni. Pokud je to relevantní z hlediska funkce a odborných znalostí, může členský stát jmenovat různé zástupce pro různé úkoly rady ERKS. Každý zástupce v radě ERKS má svého náhradníka. Hlasovací právo mají pouze členské státy. Každý členský stát má pouze jeden hlas bez ohledu na počet svých zástupců.

    Předseda pozve zástupce Evropského parlamentu, aby se jako pozorovatelé účastnili zasedání rady ERKS, včetně zasedání stálých nebo dočasných podskupin uvedených v odstavci 8.

    3.  
    Předseda může ve vhodných případech přizvat zástupce průmyslu, zejména malých a středních podniků, občanské společnosti, akademické obce, odborů, místních nebo regionálních orgánů, třetích zemí, ZZÚ, jakož i Evropské obranné agentury, Evropské agentury pro chemické látky, Evropské agentury pro životní prostředí a Evropské služby pro vnější činnost, aby se zúčastnili zasedání rady nebo jejích stálých či dočasných podskupin uvedených v odstavci 8 jako pozorovatelé nebo aby předložili písemné příspěvky. Pozorovatelé se nepodílejí na formulování poradních stanovisek rady ERKS a jejích podskupin.
    4.  
    Na své první schůzi přijme rada ERKS na návrh Komise svůj jednací řád prostou většinou hlasů svých členů.
    5.  
    Rada ERKS se schází pravidelně, aby mohla účinně plnit své úkoly stanovené v tomto nařízení. V případě potřeby se rada ERKS schází na odůvodněnou žádost Komise nebo členského státu se zvláštním zájmem, pokud jde o strategický projekt na jeho území, který si žádá konání dodatečné schůze.

    Rada ERKS se schází nejméně:

    a) 

    každé tři měsíce za účelem posouzení žádostí o strategické projekty podle kapitoly 3 oddílu 2;

    b) 

    každých šest měsíců za účelem rozvoje monitorování podle kapitoly 4;

    c) 

    jednou ročně za účelem projednání pokroku v plnění povinností členských států souvisejících s průzkumem, které jsou stanoveny v kapitole 3 oddíle 5, i s ohledem na aktualizace seznamů strategických nebo kritických surovin.

    6.  
    Komise koordinuje práci rady ERKS prostřednictvím výkonného sekretariátu, který poskytuje technickou a logistickou podporu.
    7.  

    Rada ERKS:

    a) 

    pravidelně projednává provádění článku 9 a sdílí osvědčené postupy pro urychlení povolovacích řízení pro projekty v oblasti kritických surovin, jakož i pro zlepšení zapojení a konzultace veřejnosti v těchto projektech;

    b) 

    v příslušných případech navrhuje Komisi pokyny pro provádění čl. 9 odst. 1, které mají jednotná kontaktní místa zohledňovat;

    c) 

    pravidelně projednává uskutečňování strategických projektů a v případě potřeby opatření, která by mohl přijmout předkladatel projektu nebo členský stát, jehož území se strategický projekt týká, s cílem dále usnadnit uskutečňování těchto strategických projektů podle článku 15;

    d) 

    poskytuje Komisi poradenství ohledně posouzení zřízení společného nákupního systému podle článku 25;

    e) 

    usnadňuje výměnu osvědčených postupů mezi členskými státy za účelem zlepšení jejich národních programů podle článku 26.

    8.  
    Rada ERKS může zřídit stálé nebo dočasné podskupiny, které se budou zabývat konkrétními otázkami a úkoly.

    Rada ERKS zřídí alespoň tyto stálé podskupiny:

    a) 

    podskupinu pro projednávání a koordinaci financování strategických projektů v souladu s článkem 16, do níž mají být jako pozorovatelé přizvání zástupci vnitrostátních podpůrných bank a institucí, exportních úvěrových agentur, evropských rozvojových finančních institucí, skupiny Evropské investiční banky, dalších mezinárodních finančních institucí včetně Evropské banky pro obnovu a rozvoj a případně soukromých finančních institucí;

    b) 

    podskupinu pro diskusi a výměnu názorů na opatření ke zvýšení informovanosti veřejnosti o dodavatelském řetězci kritických surovin a sdílení osvědčených postupů týkajících se účasti veřejnosti a zapojení zúčastněných stran do projektů v oblasti kritických surovin, do níž mají být jako pozorovatelé pravidelně přizváni zástupci organizací občanské společnosti;

    c) 

    podskupinu sdružující vnitrostátní nebo případně regionální geologické ústavy nebo služby nebo, pokud takový ústav nebo služba neexistuje, příslušný vnitrostátní orgán odpovědný za obecný průzkum, s cílem přispět ke koordinaci národních programů průzkumu vypracovaných podle článku 19;

    d) 

    podskupinu pro diskusi a výměnu názorů na opatření na podporu oběhovosti, účinného využívání zdrojů a nahrazování kritických surovin;

    e) 

    podskupinu sdružující vnitrostátní zásobovací a informační agentury pro kritické suroviny nebo, pokud tato agentura neexistuje, příslušný vnitrostátní orgán odpovědný za tuto záležitost, s cílem přispět k monitorování a zátěžovým testům prováděným Komisí podle článku 20;

    f) 

    podskupinu sdružující vnitrostátní agenturu pro mimořádné události a vnitrostátní orgány odpovědné za strategické zásoby nebo, pokud tato agentura a orgán neexistují, příslušný vnitrostátní orgán odpovědný za tuto záležitost, s cílem přispět ke koordinaci strategických zásob, jak je stanoveno v článku 23.

    Při plnění svých úkolů rada ERKS ve vhodných případech zajišťuje koordinaci, spolupráci a výměnu informací s příslušnými strukturami pro reakci na krize a připravenost na krize zřízenými podle práva Unie.

    9.  
    Rada ERKS přijme nezbytná opatření k zajištění bezpečného nakládání s důvěrnými a obchodně citlivými informacemi a jejich zpracování v souladu s článkem 46.
    10.  
    Rada ERKS vynaloží veškeré úsilí k přijímání rozhodnutí na základě konsensu.

    Článek 37

    Mezinárodní spolupráce a strategická partnerství

    1.  

    Rada ERKS pravidelně projednává:

    a) 

    do jaké míry strategická partnerství uzavřená Unií přispívají:

    i) 

    ke zlepšení bezpečnosti dodávek Unii s přihlédnutím k referenčním hodnotám stanoveným v čl. 5 odst. 1 písm. b);

    ii) 

    ke zlepšení spolupráce v rámci hodnotového řetězce kritických surovin mezi Unií a partnerskými zeměmi, včetně programů budování kapacit a přenosu technologií s cílem podporovat oběhovost a odpovědnou recyklaci kritických surovin v producentských zemích;

    iii) 

    k hospodářskému a sociálnímu rozvoji partnerských zemí, mimo jiné podporou udržitelných postupů a oběhového hospodářství, důstojných pracovních podmínek a dodržování lidských práv v jejich hodnotových řetězcích surovin;

    b) 

    konzistentnost a potenciální součinnost mezi dvoustrannou spoluprací členských států s relevantními třetími zeměmi a akcemi prováděnými Unií v rámci strategických partnerství;

    c) 

    které třetí země by mohly být upřednostněny při uzavírání strategických partnerství s ohledem na následující kritéria:

    i) 

    potenciální příspěvek k bezpečnosti i odolnosti dodávek s ohledem na potenciální zásoby a těžební, zpracovatelskou a recyklační kapacitu třetí země související s kritickými surovinami;

    ii) 

    zda by mohla spolupráce mezi Unií a třetí zemí zlepšit schopnost třetí země zajistit monitorování, prevenci a minimalizaci nepříznivých dopadů na životní prostředí prostřednictvím jejího regulačního rámce a jeho provádění, používání sociálně odpovědných postupů, včetně dodržování lidských a pracovních práv, obzvláště pokud se jedná o nucenou a dětskou práci, smysluplného zapojení místních komunit, včetně původních obyvatel, používání transparentních a odpovědných obchodních postupů a předcházení nepříznivým dopadům na řádné fungování veřejné správy a právního státu;

    iii) 

    zda existují dohody o spolupráci mezi Unií a třetí zemí a v případě rozvíjejících se trhů a rozvojových ekonomik potenciál pro zavedení investičních projektů strategie Global Gateway, a to i s cílem usnadnit investice do strategických projektů;

    iv) 

    v případě rozvíjejících se trhů a rozvojových ekonomik, zda a jak by partnerství mohlo přispět k přidané hodnotě na místní úrovni, včetně navazujících činností, a zda a jak by bylo oboustranně výhodné pro Unii a partnerskou zemi;

    d) 

    poradenství Komisi ohledně toho, jak zajistit, aby strategická partnerství uvedená v tomto odstavci byla v souladu s politikami Unie ve vztahu k rozvíjejícím se trhům a rozvojovým ekonomikám.

    2.  
    Projednáváním v radě ERKS podle odstavce 1 nejsou dotčeny výsady Rady v souladu se Smlouvami.
    3.  

    Členské státy:

    a) 

    informují Komisi o své dvoustranné spolupráci s relevantními třetími zeměmi, pokud její oblast působnosti zahrnuje hodnotový řetězec kritických surovin;

    b) 

    mohou podporovat Komisi při provádění opatření spolupráce stanovených ve strategických partnerstvích v hodnotovém řetězci surovin.

    4.  
    Komise jednou ročně informuje Evropský parlament a Radu o obsahu a výsledku projednávání rady ERKS podle odstavce 1.

    KAPITOLA 7

    PŘENESENÉ PRAVOMOCI A POSTUP PROJEDNÁVÁNÍ VE VÝBORU

    Článek 38

    Výkon přenesené pravomoci

    1.  
    Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
    2.  
    Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 3, čl. 6 odst. 2, čl. 28 odst. 12, čl. 29 odst. 2 a 3, čl. 31 odst. 1 a 8 a čl. 34 odst. 1 je svěřena Komisi na dobu osmi let od 24. června 2024. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto osmiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
    3.  
    Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 3, čl. 6 odst. 2, čl. 28 odst. 12, čl. 29 odst. 2 a 3, čl. 31 odst. 1 a 8 a čl. 34 odst. 1 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
    4.  
    Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
    5.  
    Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
    6.  
    Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 3, čl. 6 odst. 2, čl. 28 odst. 12, čl. 29 odst. 2 nebo 3 a čl. 31 odst. 1 nebo 8 nebo čl. 34 odst. 1 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

    Článek 39

    Postup projednávání ve výboru

    1.  
    Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
    2.  
    Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
    3.  
    Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

    KAPITOLA 8

    ZMĚNY

    Článek 40

    Změna nařízení (EU) č. 168/2013

    V oddíle C1 tabulky v příloze II nařízení (EU) č. 168/2013 se doplňuje nová položka, která zní:



    „15a

    18

    požadavky na oběhovost permanentních magnetů

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 (*1)

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X

    X
    (*1)   

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2024/1252, 3.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/oj).“

    Článek 41

    Změna nařízení (EU) 2018/858

    V tabulce v části I oddílu G „Environmentální výkonnost a emise „přílohy II nařízení (EU) 2018/858 se doplňuje nová položka, která zní:



    „G 15

    Požadavky na oběhovost permanentních magnetů

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 (*1)

    X

    X

    X

    X

    X

    X

     

     

     

     

    X

    X
    (*1)   

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2024/1252, 3.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/oj).“

    Článek 42

    Změny nařízení (EU) 2018/1724

    Nařízení (EU) 2018/1724 se mění takto:

    1) 

    V příloze I se doplňuje nový řádek, který zní:



    „AJ.  Projekty v oblasti kritických surovin

    1.  jednotná kontaktní místa zřízená nebo určená podle čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 (*1)

    2.  informace o povolovacím postupu

    3.  informace o finančních a investičních službách

    4.  informace o možnostech financování na úrovni Unie nebo členských států

    5.  informace o službách na podporu podnikání, včetně, nikoliv však výhradně přiznání k dani z příjmů právnických osob, místních daňových zákonů nebo pracovního práva
    (*1)   

    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se zřizuje rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a kterým se mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2024/1252, 3.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/oj).“
    2) 

    V příloze II se doplňuje nový řádek, který zní:



    „Projekty v oblasti kritických surovin

    Postup týkající se všech příslušných povolení k výstavbě a provozování projektů v oblasti kritických surovin, včetně stavebních povolení, povolení pro chemické látky a pro připojení k síti a posouzení vlivů na životní prostředí a environmentálních povolení, jsou-li vyžadována, a obsahující všechny žádosti a postupy od potvrzení úplnosti žádosti až po oznámení komplexního rozhodnutí o výsledku řízení dotčeným jednotným kontaktním místem podle článku 9 nařízení (EU) 2024/1252.

    Veškeré výstupy týkající se postupů od potvrzení úplnosti žádosti až po oznámení komplexního rozhodnutí o výsledku řízení dotčeným jednotným kontaktním místem podle článku 9 nařízení (EU) 2024/1252.“
    3) 

    V příloze III se doplňuje nový bod, který zní:

    „9) 

    Dotčené jednotné kontaktní místo podle článku 9 nařízení (EU) 2024/1252.“

    Článek 43

    Změny nařízení (EU) 2019/1020

    Nařízení (EU) 2019/1020 se mění takto:

    1) 

    V článku 4 se odstavec 5 nahrazuje tímto:

    „5.  
    Tento článek se použije pouze na výrobky, na které se vztahují nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ( *1 ), (EU) 2016/425 ( *2 ), (EU) 2016/426 ( *3 ) a (EU) 2024/1252 ( *4 ) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/14/ES ( *5 ), 2006/42/ES ( *6 ), 2009/48/ES ( *7 ), 2009/125/ES ( *8 ), 2011/65/EU ( *9 ), 2013/29/EU ( *10 ), 2013/53/EU ( *11 ), 2014/29/EU ( *12 ), 2014/30/EU ( *13 ), 2014/31/EU ( *14 ) , 2014/32/EU ( *15 ), 2014/34/EU ( *16 ), 2014/35/EU ( *17 ), 2014/53/EU ( *18 ) a 2014/68/EU ( *19 ).
    2) 

    V příloze I se doplňuje nový bod, který zní:

    „71. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se stanoví rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2024/1252, 3.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/oj), pokud se týká požadavků stanovených v článcích 28, 29 nebo 31 uvedeného nařízení.“

    KAPITOLA 9

    ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

    Článek 44

    Monitorování pokroku

    1.  
    Do ►C1  24. listopadu 2025 ◄ předloží Komise zprávu obsahující orientační prognózy roční spotřeby každé kritické suroviny v letech 2030, 2040 a 2050, včetně nízké, vysoké a referenční prognózy, a orientační referenční hodnoty pro těžbu a zpracování jednotlivých strategických surovin za účelem splnění referenčních hodnot stanovených v čl. 5 odst. 1 písm. a) pro rok 2030.
    2.  
    Do 24. května 2027 a poté nejméně každé tři roky Komise, s přihlédnutím k doporučením rady ERKS, monitoruje pokrok při dosahování referenčních hodnot stanovených v čl. 5 odst. 1 a při zmírňování očekávaného nárůstu spotřeby kritických surovin v Unii uvedeného v čl. 5 odst. 2 a zveřejní zprávu s podrobnými údaji o pokroku Unie při dosahování těchto referenčních hodnot a tohoto zmírňování.
    3.  

    Zpráva uvedená v odstavci 2 obsahuje:

    a) 

    kvantitativní informace o míře pokroku Unie při dosahování referenčních hodnot a zmírňování podle článku 5;

    b) 

    seznam strategických partnerství týkajících se surovin, jež jsou uzavřena mezi Unií a třetími zeměmi, a

    c) 

    posouzení přínosu strategických partnerství k dosažení referenční hodnoty stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b).

    Pro účely tohoto článku nejsou hospodářské subjekty povinny předkládat dodatečné informace nad rámec informací poskytovaných podle článku 21.

    4.  
    S cílem zajistit soudržné provádění tohoto nařízení Komise monitoruje soulad svých opatření přijatých k jeho provedení s ostatním právem Unie. Za tímto účelem Komise do 24. května 2025 zveřejní zprávu o souladu mezi tímto nařízením a ostatním právem Unie.
    5.  
    Pokud Komise na základě zprávy podle odstavce 1 dospěje k závěru, že Unie pravděpodobně nedosáhne cílů stanovených v článku 5, posoudí, zda je proveditelné a přiměřené navrhnout opatření, jež by měla dosažení těchto cílů zajistit.
    6.  
    Komise požádá evropské normalizační organizace o vypracování evropských norem nebo evropských normalizačních výstupů na podporu cílů tohoto nařízení.

    Článek 45

    Podávání zpráv členskými státy

    1.  
    Poprvé do 24. května 2026 a poté každoročně předloží členské státy Komisi zprávu obsahující informace uvedené v čl. 19 odst. 5, čl. 21 odst. 1 a 2, čl. 22 odst. 1, čl. 23 odst. 5 a čl. 26 odst. 6.

    Hospodářské subjekty nejsou povinny předkládat dodatečné informace nad rámec informací poskytovaných podle ustanovení uvedených v prvním pododstavci.

    2.  
    Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví šablonu zpráv uvedených v odstavci 1 tohoto článku. V šabloně může být uvedeno, jak mají být informace podle odstavce 1 tohoto článku vyjádřeny. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 39 odst. 2.
    3.  
    Na informace obsažené ve zprávách uvedených v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje článek 46.

    Článek 46

    Zacházení s důvěrnými informacemi

    1.  
    Informace získané při provádění tohoto nařízení se použijí pouze pro účely tohoto nařízení a jsou chráněny příslušným unijním a vnitrostátním právem.
    2.  
    Členské státy a Komise zajistí ochranu obchodního tajemství a dalších citlivých, důvěrných a utajovaných informací získaných a zpracovávaných při uplatňování tohoto nařízení, včetně doporučení a opatření, která mají být přijata, v souladu s právem Unie a s příslušným vnitrostátním právem.
    3.  
    Komise a členské státy zajistí, aby bez předchozího písemného souhlasu původce nedošlo ke snížení stupně utajení nebo k odtajnění utajovaných informací poskytovaných nebo vyměňovaných podle tohoto nařízení v souladu s příslušným unijním či vnitrostátním právem.
    4.  
    Pokud se členský stát domnívá, že by sdělení souhrnných informací podle článku 22 mohlo ohrozit jeho národní bezpečnostní zájem, může proti sdělení těchto informací Komisí vznést námitku prostřednictvím odůvodněného oznámení.
    5.  
    Komise a vnitrostátní orgány, jejich úředníci, zaměstnanci a další osoby pracující pod dohledem těchto orgánů zajistí důvěrnost informací získaných při plnění svých úkolů a činností v souladu s příslušným unijním či vnitrostátním právem. Tato povinnost se vztahuje rovněž na všechny zástupce členských států, pozorovatele, odborníky a další účastníky, kteří navštíví zasedání rady ERKS podle článku 36.
    6.  
    Komise stanoví standardizované a zabezpečené prostředky pro shromažďování, zpracování a uchovávání informací získaných podle tohoto nařízení.
    7.  
    Případné povinnosti týkající se sdílení informací podle tohoto nařízení se nevztahují na údaje, které se týkají základních zájmů členských států v oblasti bezpečnosti nebo obrany.

    Článek 47

    Sankce

    Do ►C1  24. listopadu 2025 ◄ členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy tyto sankce a opatření neprodleně oznámí Komisi a neprodleně jí oznámí i všechny jejich následné změny.

    Článek 48

    Hodnocení

    1.  
    Do ►C1  24. května 2029 ◄ provede Komise hodnocení tohoto nařízení s ohledem na cíle, které sleduje, a předloží o něm zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.
    2.  

    Zpráva podle odstavce 1 posoudí přinejmenším:

    a) 

    vhodnost stanovení maximálních prahových hodnot environmentální stopy pro kritické suroviny, pro které byla přijata pravidla pro výpočet a ověřování, a rovněž potřebu dále posilovat dodavatelské řetězce kritických surovin po roce 2030;

    b) 

    vhodnost stanovení referenčních hodnot pro roky 2040 a 2050 na souhrnné úrovni a pro jednotlivé strategické suroviny;

    c) 

    soulad mezi právem Unie v oblasti životního prostředí a tímto nařízením, zejména ve vztahu k prioritnímu statusu strategických projektů;

    d) 

    dostupnost informací o objemech odpadu a obsahu strategických surovin v příslušných tocích odpadů;

    e) 

    dopad systému společných nákupů zřízeného podle článku 25 na hospodářskou soutěž na vnitřním trhu;

    f) 

    vhodnost zavedení dalších opatření ke zvýšení sběru, třídění a zpracování odpadu, zejména pokud jde o kovový šrot, včetně železného šrotu.

    3.  
    Komise na základě zprávy uvedené v odstavci 1 předloží příslušné legislativní návrhy, bude-li to vhodné.

    Článek 49

    Vstup v platnost

    1.  
    Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
    2.  
    Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se články 40 a 41 použijí ode dne ►C1  24. května 2029 ◄ .

    Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.



    PŘÍLOHA I

    Strategické suroviny

    Oddíl 1

    Seznam strategických surovin

    Za strategické se považují tyto suroviny:

    a) 

    bauxit/oxid hlinitý/hliník;

    b) 

    bismut;

    c) 

    bor – metalurgická kvalita;

    d) 

    kobalt;

    e) 

    měď;

    f) 

    gallium;

    g) 

    germanium;

    h) 

    lithium – bateriová kvalita;

    i) 

    hořčíkový kov;

    j) 

    mangan – bateriová kvalita;

    k) 

    grafit – bateriová kvalita;

    l) 

    nikl – bateriová kvalita;

    m) 

    kovy platinové skupiny;

    n) 

    prvky vzácných zemin pro permanentní magnety (Nd, Pr, Tb, Dy, Gd, Sm a Ce);

    o) 

    křemíkový kov;

    p) 

    titanový kov;

    q) 

    wolfram.

    Oddíl 2

    Metodika výběru strategických surovin

    1. Strategický význam se určuje na základě významu suroviny pro zelenou a digitální transformaci a pro obranné a letecké či kosmické aplikace v souladu s těmito kritérii:

    a) 

    množství strategických technologií využívajících surovinu jako vstup;

    b) 

    množství suroviny potřebné pro výrobu příslušných strategických technologií;

    c) 

    očekávaná celosvětová poptávka po příslušných strategických technologiích.

    2. Předpokládaný růst poptávky (DF/C ,τ ) se vypočítá takto:

    image

    kde:

    DFτ je prognóza celosvětové roční poptávky po surovině v roce τ;

    GSτο je celosvětová roční produkce suroviny za referenční období τ0.

    3. Obtížnost zvýšení výroby se stanoví se zohledněním alespoň následujících faktorů:

    a) 

    aktuální rozsah celosvětové roční produkce suroviny;

    b) 

    poměr mezi zásobami a produkcí suroviny založený na známých zásobách hospodářsky vytěžitelných geologických zdrojů a současné celosvětové roční produkci;

    c) 

    časová náročnost nových projektů zvyšujících kapacitu dodávek, pokud jsou k dispozici spolehlivé informace.



    PŘÍLOHA II

    Kritické suroviny

    Oddíl 1

    Seznam kritických surovin

    Za kritické se považují tyto suroviny:

    a) 

    antimon;

    b) 

    arsen;

    c) 

    bauxit/oxid hlinitý/hliník;

    d) 

    baryt;

    e) 

    beryllium;

    f) 

    bismut;

    g) 

    bor;

    h) 

    kobalt;

    i) 

    koksovatelné uhlí;

    j) 

    měď;

    k) 

    živec;

    l) 

    kazivec;

    m) 

    gallium;

    n) 

    germanium;

    o) 

    hafnium;

    p) 

    helium;

    q) 

    těžké prvky vzácných zemin;

    r) 

    lehké prvky vzácných zemin;

    s) 

    lithium;

    t) 

    hořčík;

    u) 

    mangan;

    v) 

    grafit;

    w) 

    nikl – bateriová kvalita;

    x) 

    niob;

    y) 

    fosfátová hornina;

    z) 

    fosfor;

    aa) 

    kovy platinové skupiny;

    ab) 

    skandium;

    ac) 

    křemíkový kov;

    ad) 

    stroncium;

    ae) 

    tantal;

    af) 

    titanový kov;

    ag) 

    wolfram;

    ah) 

    vanad.

    Oddíl 2

    Výpočet hospodářského významu a rizika narušení dodávek

    1. Hospodářský význam posuzované suroviny se vypočítá takto:

    image

    kde:

    s označuje odvětví hospodářství podle klasifikace NACE (dvoumístný kód);

    As je podíl konečného použití posuzované suroviny v odvětví podle klasifikace NACE (dvoumístný kód) (s použitím hodnot Unie, jsou-li k dispozici, v opačném případě celosvětových podílů);

    Qs je přidaná hodnota příslušného odvětví v klasifikaci NACE (dvoumístný kód) jako podíl celkového hospodářství;

    SIEI je index nahraditelnosti související s hospodářským významem.

    2. Index nahraditelnosti posuzované suroviny související s hospodářským významem (SIEI) se vypočítá na základě jejích nejdůležitějších průmyslových použití takto:

    image

    kde:

    i označuje jednotlivý náhradní materiál;

    a označuje jednotlivé použití suroviny;

    SPPi,a; EI je parametr hospodářského významu každého náhradního materiálu i ve srovnání s posuzovanou surovinou na základě technické výkonnosti, včetně funkčnosti, a efektivnosti nákladů pro každé použití a;

    Sharea je podíl surovin na konečném použití;

    Sub_sharei,a  je dílčí podíl každého náhradního materiálu v rámci každého použití.

    3. Riziko narušení dodávek (SR) posuzované suroviny se vypočítá takto:

    image

    kde:

    GS označuje celosvětovou roční produkci posuzované suroviny;

    EU_sourcing označuje skutečný zdroj dodávek do Unie, tj. domácí produkce v Unii plus dovoz do Unie ze třetích zemí;

    HHI je Herfindahl-Hirschmanův index (používaný jako zástupný ukazatel koncentrace nabídky v jednotlivých zemích);

    WGI je index založený na upravených celosvětových ukazatelích Světové banky pro kvalitu správy (World Governance Index) (používaný jako zástupný ukazatel kvality správy ve vztahu k určité zemi);

    tc je obchodní parametr upravující WGI, který se stanoví s přihlédnutím k možným vývozním daním (případně zmírněným platnou obchodní dohodou), fyzickým vývozním kvótám nebo zákazům vývozu uloženým zemí c;

    EoLRIR je míra recyklace na konci životnosti, tj. poměr vstupů druhotných materiálů (recyklovaných z odpadu) ke všem vstupům surovin (primárních a druhotných);

    SISR je index nahraditelnosti související s rizikem narušení dodávek;

    IR je závislost na dovozu.

    4. Závislost na dovozu (IR) surovin se vypočítá takto:

    image

    5. Herfindahl-Hirschmanův index (HHIWGI) posuzované suroviny se vypočítá takto:

    image

    kde:

    c označuje země dodávající posuzovanou surovinu;

    Sc je podíl země c na dodávkách (GS nebo EU_sourcing) posuzované suroviny;

    WGIc je index založený na upravených celosvětových ukazatelích Světové banky pro kvalitu správy země c;

    tc je obchodní parametr dané země upravující WGI, který se stanoví s přihlédnutím k možným vývozním daním (případně zmírněným platnou obchodní dohodou), fyzickým vývozním kvótám nebo zákazům vývozu uloženým zemí c.

    6. Index nahraditelnosti posuzované suroviny související s rizikem narušení dodávek (SISR) se vypočítá takto:

    image

    kde:

    i označuje jednotlivý náhradní materiál;

    a označuje jednotlivé použití kandidátského materiálu;

    SPPi; SR je parametr výkonnosti v oblasti rizika narušení dodávek každého náhradního materiálu i na základě jeho celosvětové produkce, kritičnosti a hospodářského významu (primární produkt, druhotný produkt, vedlejší produkt);

    Sharea je podíl kandidátských materiálů při konečném použití;

    Sub_sharei,a je dílčí podíl každého náhradního materiálu v rámci každého použití.

    7. Pokud strukturální nebo statistické změny ovlivní měření hospodářského významu a rizika narušení dodávek horizontálně u všech posuzovaných materiálů, upraví se příslušné hodnoty tak, aby se tyto změny kompenzovaly.

    Výpočty vzorců v tomto oddíle vycházejí z průměru posledních pěti let, za které jsou údaje k dispozici. Zohledňuje se priorita, kvalita a dostupnost údajů.



    PŘÍLOHA III

    Posouzení kritérií pro uznání strategických projektů

    1. Posouzení toho, zda projekt v Unii splňuje kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a), zohlední, zda projekt přispívá k:

    a) 

    dosažení referenčních hodnot stanovených v čl. 5 odst. 2 písm. a);

    b) 

    udržení nebo posílení kapacit Unie vyjádřených jako podíl na roční spotřebě strategických surovin v Unii, s přihlédnutím k očekávanému nárůstu spotřeby Unie;

    c) 

    posílení kapacity Unie produkovat inovativní suroviny schopné nahradit strategickou surovinu v jedné nebo více strategických technologiích a zároveň přijímat opatření k dosažení stejné nebo nižší environmentální stopy ve srovnání se strategickou surovinou, která je nahrazována.

    Příspěvek projektu k příslušné referenční úrovni kapacity se posuzuje s ohledem na podnikatelský plán projektu a podpůrné technické informace obsažené v žádosti a na odhadovanou dobu potřebnou k uvedení projektu na trh.

    2. Posouzení, zda projekt ve třetí zemi nebo ZZÚ splňuje kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. a), zohlední:

    a) 

    zda projekt přispívá k dosažení referenčních hodnot stanovených v čl. 5 odst. 2 písm. b) nebo k zachování odolnosti dodávek strategických surovin do Unie;

    b) 

    zda platný právní rámec nebo jiné podmínky poskytují záruku, že obchod a investice související s projektem nebudou narušeny, zejména s ohledem na to, zda Unie uzavřela s příslušnou třetí zemí nebo ZZÚ strategické partnerství uvedené v článku 37 nebo obchodní dohodu obsahující kapitolu o surovinách, a zda jsou v souladu se společnou obchodní politikou Unie;

    c) 

    do jaké míry existují podniky, které s předkladatelem projektu mají nebo jsou ochotny uzavřít dohody o odběru za účelem využití nebo zpracování strategických surovin vyprodukovaných v rámci příslušných projektů v Unii;

    d) 

    zda je projekt v souladu s cíli rozvojové spolupráce a zahraniční politiky Unie.

    Příspěvek projektu k referenčním hodnotám uvedeným v písmenu a) se posuzuje s přihlédnutím k podnikatelskému plánu projektu a podpůrným technickým informacím obsaženým v žádosti, odhadované době potřebné k uvedení projektu na trh, jakož i k podílu výstupů projektu, na které se vztahují stávající nebo potenciální dohody o odběru uvedené v písmenu c). Doklady, které se týkají písmene c), mohou zahrnovat smlouvy, prohlášení o záměru nebo memoranda o porozumění.

    3. Posouzení, zda projekt splňuje kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. b), zohlední:

    a) 

    kvalitu provedených studií proveditelnosti týkajících se potenciálu rozvoje projektu;

    b) 

    zda technologie, která má být použita, byla předvedena v příslušném prostředí.

    4. Studie proveditelnosti uvedené v bodě 3 písm. a) musí být vypracovány tak, aby:

    a) 

    posoudily, zda je pravděpodobné, že navrhovaný projekt bude úspěšný, na základě analýzy technologických a environmentálních hledisek;

    b) 

    označily možné technické aspekty a problémy, které by se mohly vyskytnout při uskutečňování projektu.

    K potvrzení proveditelnosti projektu mohou být zapotřebí další studie.

    5. Posouzení, zda projekty nacházející se v Unii splňují kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. c), zohlední celkové posouzení souladu projektu s příslušným unijním nebo vnitrostátním právem, jakož i relevantní doplňující důkazy, s přihlédnutím k umístění projektu.

    Posouzení, zda projekty ve třetích zemích nebo ZZÚ splňují kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. c), zohlední soulad s platným vnitrostátním právem, pokud toto vnitrostátní právo poskytuje dostatečnou záruku splnění daného kritéria nebo jeho aspektů, a s těmito mezinárodními nástroji:

    a) 

    Tripartitní deklarací Mezinárodní organizace práce o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky;

    b) 

    Pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků, zejména pokyny týkající se boje proti korupci;

    c) 

    Pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí;

    d) 

    Pokyny OECD pro náležitou péči pro smysluplné zapojení zúčastněných stran v těžebním průmyslu, a to i tam, kde odkazují na zásady stanovené v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel;

    e) 

    Zásadami OECD o správě a řízení společností;

    f) 

    Pokyny OECD pro nadnárodní podniky týkající se odpovědného chování podniků;

    g) 

    Obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv;

    h) 

    normou výkonnosti IFC č. 5 týkající se nabývání pozemků a nedobrovolného přesídlení.

    6. Předkladatelé projektů mohou rovněž osvědčit splnění kritéria stanoveného v čl. 6 odst. 1 písm. c) tím, že:

    a) 

    předloží doklady o tom, že dotčený projekt je individuálně certifikován jedním nebo více systémy uznanými podle čl. 30 odst. 2, které společně pokrývají všechny požadavky uvedené v bodě 2 přílohy IV, nebo

    b) 

    se zaváží získat pro dotčený projekt certifikaci v rámci jednoho nebo více systémů uznaných podle čl. 30 odst. 2, které společně pokrývají všechny požadavky uvedené v bodě 2 přílohy IV, a poskytnout dostatečné doklady o tom, že dotčený projekt bude po uskutečnění schopen splnit kritéria pro tuto certifikaci.

    7. Posouzení, zda projekt v Unii splňuje kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. d), zohlední:

    a) 

    zda se projektu účastní podniky z různých členských států;

    b) 

    zda se možní odběratelé rovněž nacházejí ve více než jednom členském státě;

    c) 

    účinky na dostupnost strategických surovin pro následné uživatele ve více než jednom členském státě.

    8. Posouzení, zda projekt ve třetí zemi splňuje kritérium stanovené v čl. 6 odst. 1 písm. e), zohlední, do jaké míry projekt v příslušné třetí zemi přispívá k:

    a) 

    posílení více než jedné fáze hodnotového řetězce surovin v dané zemi nebo jejím širším regionu;

    b) 

    podpoře soukromých investic do domácího hodnotového řetězce surovin;

    c) 

    vytváření širších hospodářských nebo sociálních přínosů, včetně vytváření pracovních míst.



    PŘÍLOHA IV

    Kritéria pro certifikační systémy

    1. Uznaný certifikační systém musí splňovat následující kritéria:

    a) 

    je otevřený za transparentních, spravedlivých a nediskriminačních podmínek všem hospodářským subjektům, které jsou ochotny a schopny splnit požadavky tohoto systému, a je spravován v mnohostranném řízení;

    b) 

    ověřování a sledování souladu je objektivní, vychází z mezinárodních, unijních nebo vnitrostátních norem, požadavků a postupů a provádí se nezávisle na příslušném hospodářském subjektu;

    c) 

    obsahuje dostatečné požadavky a postupy k zajištění způsobilosti a nezávislosti odpovědných ověřovatelů;

    d) 

    obsahuje požadavky na zajištění auditní zprávy vypracované na úrovni lokality.

    2. Požadavky na certifikaci zahrnují přinejmenším:

    a) 

    požadavky zajišťující environmentálně udržitelné postupy, včetně požadavků zajišťujících environmentální řízení a zmírňování dopadů v následujících kategoriích environmentálních rizik:

    i) 

    ovzduší, včetně znečištění ovzduší, například emise skleníkových plynů;

    ii) 

    voda, včetně mořského dna a mořského prostředí, a znečištění vody, využívání vody, množství vody s přihlédnutím k povodním nebo suchu a přístup k vodě;

    iii) 

    půda, včetně znečištění půdy, eroze půdy, využívání půdy a degradace půdy;

    iv) 

    biologická rozmanitost, včetně poškozování přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ekosystémů, včetně ekosystémových služeb;

    v) 

    nebezpečné látky;

    vi) 

    hluk a vibrace;

    vii) 

    bezpečnost zařízení;

    viii) 

    spotřeba energie;

    ix) 

    odpady a rezidua;

    b) 

    požadavky na zajištění sociálně odpovědných postupů, včetně dodržování lidských a pracovních práv zahrnujících komunitní život původních obyvatel;

    c) 

    požadavky na zajištění integrity a transparentnosti podnikání, včetně požadavků na řádné řízení finančních, environmentálních a sociálních záležitostí a politiky boje proti korupci a úplatkářství.



    PŘÍLOHA V

    Environmentální stopa

    Část I

    Definice

    Pro účely této přílohy se rozumí:

    a) 

    „aktivitními údaji“ informace spojené s procesy při modelování inventarizace životního cyklu (LCI), přičemž agregované výsledky LCI procesních řetězců, které představují aktivity procesu, se vynásobí odpovídajícími aktivitními údaji a poté se sečtou za účelem odvození environmentální stopy spojené s tímto procesem;

    b) 

    „seznamem materiálů“ seznam surovin, podsestav, mezisestav, dílčích součástí a částí a jejich příslušné množství potřebné pro výrobu produktu spadajícího do oblasti působnosti studie;

    c) 

    „údaji konkrétní společnosti“ nebo „primárními údaji“ přímo měřené či shromážděné údaje z jednoho či více provozů (místní údaje), které jsou pro činnosti společnosti reprezentativní;

    d) 

    „metodou posuzování dopadu“ protokol pro kvantitativní převod údajů inventarizace životního cyklu do příspěvků ke zkoumanému environmentálnímu dopadu;

    e) 

    „kategorií dopadů“ třída využívání zdrojů nebo environmentálního dopadu, s níž souvisí údaje inventarizace životního cyklu;

    f) 

    „životním cyklem“ po sobě jdoucí provázaná stadia produktového systému od těžby nebo získávání surovin z přírodních zdrojů ke konečnému odstraňování (ISO 14040:2006);

    g) 

    „inventarizací životního cyklu“ nebo „LCI“ kombinovaný soubor výměn elementárních, odpadních a produktových toků v souboru údajů LCI;

    h) 

    „souborem údajů inventarizace životního cyklu“ nebo „souborem údajů LCI“ dokument nebo soubor s informacemi o životním cyklu uvedeného produktu nebo jiný odkaz, jako je místo nebo proces, který zahrnuje popisná metadata a kvantitativní údaje inventarizace životního cyklu a může být souborem údajů z jednotkového procesu nebo částečně nebo zcela agregovaným souborem údajů;

    i) 

    „sekundárními údaji“ údaje, které nepocházejí z konkrétního procesu v rámci dodavatelského řetězce společnosti provádějící studii ke stanovení environmentální stopy, jmenovitě údaje, které nejsou přímo shromažďovány, měřeny nebo odhadovány společností, ale pocházejí z databáze LCI třetí strany nebo z jiných zdrojů, včetně průměrných údajů průmyslového odvětví, jako jsou uveřejněné údaje o produkci, vládní statistiky a průmyslová sdružení, studie v odborné literatuře, technické studie a patenty, a mohou rovněž vycházet z finančních údajů nebo obsahovat modelové údaje a další obecné údaje, včetně primárních údajů, které procházejí fází horizontální agregace;

    j) 

    „hranicí systému“ aspekty zahrnuté do studie životního cyklu nebo z této studie vyloučené.

    Pravidla pro výpočet environmentální stopy kritické suroviny musí obsahovat další definice, které jsou nezbytné pro jejich interpretaci.

    Část II

    Oblast působnosti

    Tato příloha obsahuje základní prvky pro výpočet environmentální stopy kritických surovin.

    Pravidla pro výpočet environmentální stopy konkrétních kritických surovin vycházejí ze základních prvků obsažených v této příloze a zohledňují vědecky podložené metody posuzování a příslušné mezinárodní normy v oblasti posuzování životního cyklu.

    Výpočet environmentální stopy kritické suroviny vychází ze seznamu materiálů, energie, výrobních metod a pomocných materiálů používaných v zařízeních, která se podílejí na výrobě kritické suroviny.

    Při stanovení pravidel pro výpočet environmentální stopy konkrétních kritických surovin se Komise snaží zajistit soulad s pravidly pro výpočet environmentální stopy meziproduktů a konečných produktů, které využívají příslušné kritické suroviny.

    Část III

    Deklarovaná jednotka

    Deklarovanou jednotkou je 1 kg příslušného druhu kritické suroviny.

    Pravidla pro výpočet environmentální stopy konkrétních kritických surovin mohou stanovit vyšší nebo nižší deklarovanou jednotku vyjádřenou v kg, pokud je to nezbytné pro zohlednění povahy nebo použití příslušné kritické suroviny.

    Veškeré kvantitativní vstupní a výstupní údaje shromažďované výrobcem za účelem kvantifikace uhlíkové stopy se počítají ve vztahu k této deklarované jednotce.

    Část IV

    Hranice systému

    1. Těžba, koncentrace a rafinace jsou tři fáze životního cyklu, které je třeba zahrnout do hranic systému primárních kritických surovin spolu s následujícími postupy, pokud se na danou surovinu vztahují:

    a) 

    předcházející procesy zahrnující těžbu rudy pro produkci surovin, výrobu a dodávky, včetně přepravy, chemických látek, pomocné procesy, výrobu a dodávky, včetně přepravy, paliv, výrobu a dodávky elektřiny a přepravu materiálů vozidly, která organizace nevlastní ani neprovozuje;

    b) 

    přeprava rudy, koncentrátů a surovin ve vozidlech vlastněných nebo provozovaných organizací;

    c) 

    skladování rudy, koncentrátů a surovin;

    d) 

    drcení a čištění rudy;

    e) 

    výroba surovinového koncentrátu;

    f) 

    získávání kovů chemickými, fyzikálními nebo biologickými prostředky;

    g) 

    tavení;

    h) 

    přeměna kovů;

    i) 

    čištění strusky;

    j) 

    rafinace kovů;

    k) 

    elektrolýza kovů;

    l) 

    odlévání kovů nebo balení;

    m) 

    úprava vyhořelého materiálu a strusky;

    n) 

    veškeré související pomocné procesy, například čištění odpadních vod na místě, včetně čištění vod z procesů, přímého chlazení a povrchové odtékající vody; systémy pro snižování emisí plynů, včetně primárních a druhotných odpadních plynů; kotle, včetně předčištění přívodní vody; interní logistika.

    2. Do hranic systému druhotných kritických surovin, jež u životního cyklu vymezují fázi recyklace, se zahrnou následující postupy, pokud jsou relevantní pro konkrétní recyklovanou surovinu:

    a) 

    předcházející postupy zahrnující výrobu surového vstupního materiálu (šrotu a primárních koncentrátů), výrobu a dodávky (přepravu) chemických látek, pomocné procesy, výrobu a dodávky (přepravu) paliv, výrobu a dodávky elektřiny a přepravu materiálů vozidly nevlastněných organizací;

    b) 

    přeprava koncentrátů a šrotu ve vozidlech vlastněných nebo provozovaných organizací;

    c) 

    skladování šrotu, koncentrátů a surovin;

    d) 

    předúprava druhotných surovin;

    e) 

    tavení;

    f) 

    přeměna kovů;

    g) 

    rafinace kovů;

    h) 

    elektrolýza kovů;

    i) 

    odlévání kovů nebo balení;

    j) 

    zpracování vyhořelého materiálu;

    k) 

    veškeré související pomocné procesy, například čištění odpadních vod na místě, včetně čištění vod z procesů, přímého chlazení a povrchové odtékající vody; systémy pro snižování emisí plynů včetně primárních a druhotných odpadních plynů; kotle včetně předčištění přívodní vody; interní logistika.

    3. Fáze používání nebo fáze ukončení životnosti se z výpočtů environmentální stopy vyloučí, protože na ni odpovědný hospodářský subjekt nemá přímý vliv. Vyloučeny mohou být i jiné postupy, pokud je jejich příspěvek k environmentální stopě konkrétní kritické suroviny nevýznamný.

    Část V

    Kategorie dopadů

    Pravidla výpočtu stanoví kategorie dopadů, které je třeba zahrnout do výpočtu environmentální stopy. Výběr je založen na analýze kritických míst provedené v souladu s vědecky podloženými metodikami vypracovanými na mezinárodní úrovni a s přihlédnutím k:

    a) 

    relativnímu významu různých dopadů, včetně jejich relativního významu pro splnění klimatických a environmentálních cílů Unie;

    b) 

    potřebě podniků v povýrobní části dodavatelského řetězce, které chtějí informovat o environmentální stopě kritických surovin, které používají.

    Část VI

    Použití souborů údajů konkrétní společnosti a sekundárních souborů údajů

    Pravidla pro výpočet stanoví použití souborů údajů konkrétní společnosti nebo sekundárních souborů údajů pro všechny relevantní postupy a materiály. Pokud pravidla výpočtu umožňují volbu mezi souborem údajů konkrétní společnosti a sekundárním souborem údajů, zváží Komise pobídky k použití souboru údajů konkrétní společnosti.

    Použití údajů konkrétní společnosti se vyžaduje alespoň u postupů, které jsou pod přímým vlivem odpovědného subjektu a mají největší podíl na příslušných kategoriích dopadů.

    Aktivitní údaje konkrétní společnosti se použijí v kombinaci s příslušnými sekundárními soubory údajů vyhovujícími s ohledem na environmentální stopu produktu. Pravidla výpočtu stanoví, zda je povolen odběr vzorků v souladu s kritérii stanovenými ve vědecky podložených metodikách vypracovaných na mezinárodní úrovni.

    Změna seznamu materiálů nebo skladby zdrojů energie použitých k výrobě určitého druhu kritické suroviny vyžaduje nový výpočet environmentální stopy.

    Při stanovování pravidel výpočtu, včetně pravidel výpočtu emisí skleníkových plynů produkovaných elektřinou používanou k výrobě kritických surovin, Komise zajistí soulad a provázanost s ostatním relevantním právem Unie, pokud není odůvodněno jednat jinak.

    Pravidla výpočtu, která mají být rozpracována aktem v přenesené pravomoci, zahrnují podrobné modelování těchto fází životního cyklu:

    a) 

    fáze těžby, koncentrace a rafinace primárních surovin;

    b) 

    fáze získávání a zpracování druhotných surovin.

    Část VII

    Metody posuzování dopadu

    Environmentální stopa se vypočítá pomocí vědecky podložených metod posuzování dopadu, které zohledňují vývoj na mezinárodní úrovni u příslušných kategorií dopadů, pokud jde o změnu klimatu, vodu, ovzduší, půdu, zdroje, využívání půdy a toxicitu.

    Výsledky se předkládají v podobě charakterizovaných výsledků bez normalizace a vážení.

    Část VIII

    Výkonnostní třídy z hlediska environmentální stopy

    V závislosti na rozdělení hodnot v prohlášeních o environmentální stopě uváděných na vnitřní trh se určí smysluplný počet výkonnostních tříd, přičemž kategorie A je nejlepší třídou s nejnižším dopadem životního cyklu, aby se umožnila diferenciace trhu. Určení prahové hodnoty pro každou výkonnostní třídu je stejně jako jejich rozsah založeno na distribuci výkonu příslušných kritických surovin uvedených na trh v předchozích třech letech, očekávaných technologických zlepšeních a dalších technických faktorech, které budou určeny.

    Komise každé tři roky přezkoumá počet výkonnostních tříd a prahové hodnoty mezi nimi, tak aby stále odpovídaly realitě trhu a jeho očekávanému vývoji.

    Část IX

    Posuzování shody

    Pravidla pro výpočet a ověřování stanoví použitelný postup posuzování shody z modulů uvedených v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES s úpravami nezbytnými s ohledem na dotčený materiál.

    Při určování použitelného postupu posuzování shody Komise zohlední tato kritéria:

    a) 

    zda je dotčený modul vhodný pro daný typ materiálu a přiměřený sledovanému veřejnému zájmu;

    b) 

    povahu rizik, která s sebou výrobek nese, a míru, ve které posuzování shody odpovídá druhu a úrovni rizika;

    c) 

    pokud je povinná účast třetí strany, potřebu výrobce mít na výběr mezi moduly zabezpečování kvality a certifikace výrobků stanovenými v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES.


    ( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES ze dne 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností (Úř. věst. L 269, 21.10.2000, s. 34).

    ( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 38).

    ( ) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).

    ( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Úř. věst. L 197, 24.7.2012, s. 1).

    ( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30).

    ( ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/89/EU ze dne 23. července 2014, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 135).

    ( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice a zrušení nařízení (ES, Euratom) č. 1101/2008 o předávání údajů, na které se vztahuje statistická důvěrnost, Statistickému úřadu Evropských společenství, nařízení Rady (ES) č. 322/97 o statistice Společenství a rozhodnutí Rady 89/382/EHS, Euratom, kterým se zřizuje Výbor pro statistické programy Evropských společenství (Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 164).

    ( ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

    ( ) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1).

    ( ) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 82).

    ( *1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (Úř. věst. L 88, 4.4.2011, s. 5).

    ( *2 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS (Úř. věst. L 81, 31.3.2016, s. 51).

    ( *3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/426 ze dne 9. března 2016 o spotřebičích plynných paliv a o zrušení směrnice 2009/142/ES (Úř. věst. L 81, 31.3.2016, s. 99).

    ( *4 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 ze dne 11. dubna 2024, kterým se zřizuje rámec pro zajištění bezpečných a udržitelných dodávek kritických surovin a kterým se mění nařízení (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1724 a (EU) 2019/1020 (Úř. věst. L, 2024/1252, 3.5.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1252/oj).

    ( *5 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/14/ES ze dne 8. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se emisí hluku zařízení, která jsou určena k použití ve venkovním prostoru, do okolního prostředí (Úř. věst. L 162, 3.7.2000, s. 1).

    ( *6 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 24).

    ( *7 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček (Úř. věst. L 170, 30.6.2009, s. 1).

    ( *8 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

    ( *9 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/65/EU ze dne 8. června 2011 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 88).

    ( *10 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/29/EU ze dne 12. června 2013 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání pyrotechnických výrobků na trh (Úř. věst. L 178, 28.6.2013, s. 27).

    ( *11 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/53/EU ze dne 20. listopadu 2013 o rekreačních plavidlech a vodních skútrech a o zrušení směrnice 94/25/ES (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 90).

    ( *12 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/29/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání jednoduchých tlakových nádob na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 45).

    ( *13 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/30/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 79).

    ( *14 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 107).

    ( *15 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání měřidel na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 149).

    ( *16 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/34/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 309).

    ( *17 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/35/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 357).

    ( *18 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/53/EU ze dne 16. dubna 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání rádiových zařízení na trh a zrušení směrnice 1999/5/ES (Úř. věst. L 153, 22.5.2014, s. 62).

    ( *19 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/68/EU ze dne 15. května 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání tlakových zařízení na trh (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 164).“

    Top