Věc C‑183/14

Radu Florin Salomie

a

Nicolae Vasile Oltean

v.

Direcția Generală a Finanțelor Publice Cluj

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Curtea de Apel Cluj)

„Řízení o předběžné otázce — Daň z přidané hodnoty (DPH) — Směrnice 2006/112/ES — Články 167, 168, 179 a 213 — Změna kvalifikace plnění na ekonomickou činnost podléhající DPH vnitrostátním správcem daně — Zásada právní jistoty — Zásada ochrany legitimního očekávání — Vnitrostátní právní úprava podrobující uplatnění nároku na odpočet daně registrací dotyčného hospodářského subjektu pro účely DPH a podáním přiznání k této dani“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 9. července 2015

1. Právo Evropské unie – Zásady – Právní jistota – Právní úprava, která může mít finanční důsledky

2. Právo Evropské unie – Zásady – Právní jistota a ochrana jednotlivců – Vnitrostátní právní úprava vztahující se na oblasti upravené unijním právem – Nutnost jednoznačné formulace

3. Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Konkrétní ujištění poskytnutá správním orgánem

4. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Správní praxe vnitrostátních daňových orgánů spočívající v rekvalifikaci plnění na ekonomickou činnost podléhající dani z přidané hodnoty a v uložení sankcí z důvodu prodlení, po provedení daňové kontroly – Přípustnost – Porušení zásady právní jistoty a zásady ochrany legitimního očekávání – Absence – Povinnost dodržovat zásadu proporcionality – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu

5. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Vnitrostátní právní úprava podřizující odpočet daně, která je splatná nebo byla zaplacena na vstupu za zboží nebo služby použité pro účely zdanitelných plnění, v případě opožděné registrace osoby povinné k dani splnění určitých podmínek – Splnění hmotněprávních podmínek pro nárok na odpočet a registrace osoby povinné k dani z přidané hodnoty – Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 2006/112, články 167, 213 a 214)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 31)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 32)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 45)

4.  Zásada právní jistoty a zásada ochrany legitimního očekávání nebrání tomu, aby vnitrostátní správce daně po provedení daňové kontroly rozhodl, že plnění podléhají dani z přidané hodnoty, a uložil povinnost zaplatit sankce z důvodu prodlení, vychází-li toto rozhodnutí z jasných a přesných pravidel a praxe tohoto správce nemohla na straně opatrného a obezřetného hospodářského subjektu vzbudit důvodné očekávání ohledně neuplatňování této daně na taková plnění, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Sankce ukládané za takových okolností musí být v souladu se zásadou proporcionality.

   (viz bod 53, výrok 1)

5.  Směrnice 2006/112 o společném systému daně z přidané hodnoty brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla zaplacena na vstupu za zboží nebo služby použité pro účely zdanitelných plnění, odepře osobě povinné k dani, která má však povinnost odvést daň, kterou měla vybrat, pouze z důvodu, že nebyla v době, kdy uskutečňovala tato plnění, zaregistrovaná pro účely daně z přidané hodnoty, a to dokud není řádně zaregistrovaná pro účely daně z přidané hodnoty a nepodá přiznání k dlužné dani.

   Nárok na odpočet daně totiž představuje základní zásadu společného systému daně y přidané hodnoty, který nemůže být v zásadě omezen a uplatňuje se přímo u všech daní, které zatěžují plnění uskutečněná na vstupu. Mimoto zásada neutrality daně z přidané hodnoty vyžaduje, aby odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu byl přiznán, jestliže jsou splněny věcné hmotněprávní požadavky, i když osoby povinné k dani nevyhověly určitým požadavkům formálním. Platí tedy, že jakmile má správce daně k dispozici údaje potřebné k tomu, aby určil, že jsou splněny věcné hmotněprávní požadavky, nemůže, co se týče nároku osoby povinné k dani na odpočet této daně, vyžadovat splnění dalších podmínek, které by mohly vést k tomu, že by tento nárok nebylo možné uplatnit. Registrace pro účely daně z přidané hodnoty stanovená v článku 214 směrnice 2006/112, jakož i povinnost osoby povinné k dani oznámit zahájení, změnu nebo ukončení činnosti uvedená v článku 213 této směrnice v tomto ohledu představují pouze formální požadavky pro účely kontroly, které nemohou zpochybnit zejména nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, jestliže jsou splněny věcné hmotněprávní podmínky, které zakládají tento nárok. Praxe, která sankcionuje nedodržení povinností týkajících se účetnictví a daňového přiznání osobou povinnou k dani odepřením nároku na odpočet daně, jde tak zjevně nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cíle zajistit správné provádění takových povinností, jelikož unijní právo nebrání členským státům, aby jako sankci za porušení uvedených povinností případně uložily pokutu nebo peněžní sankci odpovídající závažnosti přestupku.

   (viz body 56, 58–60, 63, 65, výrok 2)