Věc C‑330/17

Verbraucherzentrale Baden-Württemberg e.V.

proti

Germanwings GmbH

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]

„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (ES) č. 1008/2008 – Článek 2 bod 18 – Článek 23 odst. 1 – Doprava – Společná pravidla pro provozování leteckých služeb v Evropské unii – Informace – Uvádění konečné ceny, jež má být zaplacena – Zahrnutí leteckého tarifu do konečné ceny, jež má být zaplacena – Povinnost uvádět letecké tarify v eurech nebo v národní měně – Volba relevantní národní měny – Hraniční určovatele“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 15. listopadu 2018

1. Doprava – Letecká doprava – Společná pravidla pro provozování leteckých služeb v Unii – Nařízení Rady č. 1008/2008 – Stanovování cen – Informace vyžadované při oznamování cen nabízených cestujícím – Předmět – Transparentnost cen

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1008/2008, bod 16 odůvodnění a čl. 2 bod 18 a čl. 23 odst. 1)

2. Doprava – Letecká doprava – Společná pravidla pro provozování leteckých služeb v Unii – Nařízení Rady č. 1008/2008 – Stanovování cen – Informace vyžadované při oznamování cen nabízených cestujícím – Povinnost uvádět letecké tarify v eurech nebo v národní měně – Rozsah – Volba relevantní národní měny – Hraniční určovatele

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1008/2008, čl. 2 bod 18 a čl. 23 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 27)

2.  Článek 23 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství ve spojení s čl. 2 bodem 18 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že při uvádění leteckých tarifů za letecké služby uvnitř Společenství jsou letečtí dopravci, kteří nevyjádří tyto tarify v eurech, povinni si zvolit možnost uvádět je v národní měně, která objektivně souvisí s nabízenou službou. Tak tomu je zejména v případě měny, která je zákonným platidlem v členském státě, v němž se nachází místo odletu nebo příletu dotčeného letu.

   V takové situaci, jako je situace, o kterou se jedná v původním řízení, kdy letecký dopravce usazený v členském státě, v němž je euro zákonným platidlem, nabízí na internetu leteckou službu s místem odletu dotčeného letu v jiném členském státě, v němž je zákonným platidlem jiná měna než euro, mohou být tedy letecké tarify, které nejsou vyjádřeny v eurech, uvedeny v měně, která je zákonným platidlem v posledně uvedeném členském státě.

   V tomto kontextu nelze připustit, aby letečtí dopravci mohli tím, že si zvolí vyjádřit letecké tarify za letecké služby uvnitř Společenství v jiné měně než v eurech, ztížit, nebo dokonce v praxi znemožnit, srovnání cen dotčenými zákazníky, jinak by byl zásadně zpochybněn cíl účinné srovnatelnosti cen sledovaný čl. 23 odst. 1 nařízení č. 1008/2008, a tudíž by toto ustanovení bylo zbaveno z velké části svého užitečného účinku. V tomto ohledu je třeba dodat, jak uvádí generální advokát v bodě 64 svého stanoviska, že účinné srovnávání cen by bylo snadnější, pokud by letečtí dopravci uváděli letecké tarify v národní měně, která objektivně souvisí s nabízenou službou.

   (viz body 35, 36, 39, 40 a výrok)