Věc C‑132/17

Peugeot Deutschland GmbH

proti

Deutsche Umwelthilfe eV

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo)]

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb služeb – Směrnice 2010/13/EU – Definice – Pojem ‚audiovizuální mediální služba‘ – Oblast působnosti – Kanál propagačních videí na modely nových osobních automobilů dostupný na YouTube“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 21. února 2018

Volný pohyb služeb – Televizní vysílání – Směrnice 2010/13 – Oblast působnosti – Audiovizuální mediální služba – Pojem – Kanál propagačních videí na modely nových osobních automobilů dostupný na YouTube – Jediné propagační video – Vyloučení

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13, čl. 1 odst. 1 písm. a), b) a h)]

Článek 1 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) musí být vykládán v tom smyslu, že se definice pojmu „audiovizuální mediální služba“ nevztahuje na takový videokanál, jaký je dotčen ve věci v původním řízení, na němž si internetoví uživatelé mohou vyvolat krátká propagační videa na modely nových osobních automobilů, ani na jediné z těchto videí samostatně.

V tomto ohledu zaprvé definice pojmu „audiovizuální mediální služba“ uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodě i) této směrnice zejména blíže stanoví, že jde o službu, za kterou nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb a jejímž hlavním účelem je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání.

Nelze mít přitom za to, že hlavním účelem takového kanálu propagačních videí v rámci on-line služby YouTube, jako je kanál, který je předmětem sporu ve věci v původním řízení, je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání.

Není sice nutné určit, zda propagační video představuje pořad, jak je uveden v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2010/13 a definován v témže odst. 1 písm. b), avšak je nutné konstatovat, že účelem takového videa je čistě pro komerční účely propagovat prezentovaný výrobek nebo službu.

Zadruhé audiovizuální mediální služba uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. a) bodu ii) směrnice 2010/13 spočívá v „audiovizuálním obchodním sdělení“. Audiovizuální obchodní sdělení je definováno v uvedeném odst. 1 písm. h) jakožto „obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která je určena k přímé či nepřímé propagaci zboží, služeb či obrazu na veřejnosti fyzické či právnické osoby vykonávající hospodářskou činnost. Tato obrazová sekvence doprovází pořad nebo je do něj zahrnuta za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo pro účely vlastní propagace. Audiovizuální obchodní sdělení mají mimo jiné podobu televizní reklamy, sponzorství, teleshoppingu a umístění produktu.“

Nelze mít přitom za to, že takové video, jako je video dotčené ve věci v původním řízení, doprovází pořad nebo je do něj zahrnuto za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo pro účely vlastní propagace.

(viz body 19, 21, 22, 27, 28, 32 a výrok)