Věc C‑64/17

Saey Home & Garden NV/SA

proti

Lusavouga-Máquinas e Acessórios Industriais SA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal da Relação do Porto)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Článek 25 – Existence ujednání o soudní příslušnosti – Ústní dohoda bez písemného potvrzení – Ujednání obsažené v obecných prodejních podmínkách zmíněných na fakturách – Článek 7 bod 1 písm. b) – Smlouva o autorizovaném prodeji mezi společnostmi se sídly ve dvou různých členských státech, jež se týká trhu ve třetím státě – Článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka – Určení příslušného soudu – Místo výkonu závazků charakteristických pro takovou smlouvu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 8. března 2018

1. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 1215/2012–Ujednání o příslušnosti–Dohoda o určení příslušnosti–Souhlas smluvních stran–Formální náležitosti–Písemná forma–Ujednání obsažené v obecných prodejních podmínkách zmíněných pouze na fakturách vydaných jednou ze smluvních stran–Nesplněné formální podmínky

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 25 odst. 1)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 1215/2012–Zvláštní příslušnost–Článek 7 bod 1 písm. b)–Smlouva o autorizovaném prodeji–Možnost kvalifikovat uvedenou smlouvu jako smlouvu o prodeji zboží či smlouvu o poskytování služeb podle charakteristického závazku uvedené smlouvy–Posouzení vnitrostátním soudem–Kritéria pro posouzení

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 7 bod 1 písm. b)]

3. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 1215/2012–Zvláštní příslušnost–Článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka–Pojem „poskytování služeb“–Smlouva o výhradním, nebo téměř výhradním autorizovaném prodeji–Zahrnutí

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka]

4. Soudní spolupráce v občanských věcech–Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech–Nařízení č. 1215/2012–Zvláštní příslušnost–Příslušnost ve věcech smluvních závazků–Soud místa plnění smluvního závazku, který je základem žaloby–Žaloba na náhradu škody týkající se smlouvy o autorizovaném prodeji, jejímž předmětem bylo uvádění zboží na trh v členském státě jiném, než jsou členské státy, kde mají pobočky smluvní strany–Soud členského státu, kde se nachází místo hlavního poskytování služeb, jak vyplývá z ustanovení smlouvy, a v případě neexistence takových ustanovení místo faktického plnění této smlouvy, a v případě nemožnosti takového určení místo, kde má poskytovatel služeb bydliště

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka]

1.  Článek 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že s výhradou ověření, která přísluší učinit předkládajícímu soudu, nesplňuje takové ujednání o soudní příslušnosti, jako je ujednání dotčené v původním řízení, obsažené v obecných prodejních podmínkách zmíněných na fakturách vystavených jednou ze smluvních stran, požadavky uvedeného ustanovení.

   (viz bod 32, výrok 1)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 34–40)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 41)

4.  Článek 7 bod 1 nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že podle uvedeného ustanovení je soudem příslušným k rozhodnutí o žalobě na náhradu škody v souvislosti s vypovězením smlouvy o autorizovaném prodeji uzavřené mezi dvěma společnostmi, které mají sídlo a vykonávají činnost ve dvou různých členských státech, za účelem uvádění výrobků na trh třetího členského státu, na jehož území nemá ani jedna z uvedených společností pobočku či provozovnu, soud členského státu, kde se nachází místo hlavního poskytování služeb, jak vyplývá z ustanovení smlouvy, a v případě neexistence takových ustanovení místo faktického plnění této smlouvy, a v případě nemožnosti takového určení místo, kde má poskytovatel služeb bydliště.

   Z judikatury Soudního dvora plyne, že v případě většího počtu míst plnění závazku charakteristického pro smlouvu je třeba místem plnění, ve smyslu čl. 7 bodu 1 písm. b) druhé odrážky nařízení č. 1215/2012, rozumět místo, které zajišťuje nejužší spojení mezi smlouvou a příslušným soudem, přičemž nejužší spojení je zpravidla v místě hlavního poskytování služeb (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. března 2010, Wood Floor Solutions Andreas Domberger,C‑19/09, EU:C:2010:137, body 33 a 34).

   V důsledku toho je podle uvedeného ustanovení v případě poskytování služeb v několika členských státech soudem příslušným k rozhodnutí o všech nárocích ze smlouvy o poskytování služeb soud, v jehož obvodu se nachází místo hlavního poskytování služeb, jak vyplývá z ustanovení smlouvy a v případě neexistence takových ustanovení místo faktického plnění této smlouvy, a v případě nemožnosti takového určení místo, kde má poskytovatel služeb bydliště (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. března 2010, Wood Floor Solutions Andreas Domberger,C‑19/09, EU:C:2010:137, bod 43).

   (viz body 44, 45, 47, výrok 2)