Věc C‑266/16

Western Sahara Campaign UK

proti

Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs
a
Secretary of State for Environment, Food and Rural Affairs

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Queen’s Bench Division (Administrative Court)]

„Řízení o předběžné otázce – Dohoda mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu – Protokol, kterým se stanoví rybolovná práva podle této dohody – Akty o uzavření této dohody a tohoto protokolu – Nařízení, jimiž se mezi členské státy rozdělují rybolovná práva stanovená protokolem – Soudní pravomoc – Výklad – Platnost z hlediska čl. 3 odst. 5 SEU a z hlediska mezinárodního práva – Použitelnost uvedené dohody a uvedeného protokolu na území Západní Sahary a na vody k němu přiléhající“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 27. února 2018

1. Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Akty přijaté orgány–Žádost o posouzení souladu mezinárodní dohody uzavřené Unií se Smlouvami–Přípustnost

   [Článek 19 odst. 3 písm. b) SEU; článek 267 první pododstavec písm. b) SFEU]

2. Mezinárodní dohody–Dohody Unie–Dohoda o partnerství Společenství-Maroko–Výklad–Použití příslušných pravidel mezinárodního práva

   [Dohoda o partnerství Společenství-Maroko, čl. 2 písm. a) a články 5 a 11]

3. Mezinárodní dohody–Dohody Unie–Dohoda o partnerství Společenství-Maroko–Územní působnost–Nesamosprávné území Západní Sahary, nad kterým nemají smluvní strany svrchovanost–Vyloučení

   (Dohoda o partnerství Společenství-Maroko, článek 11)

4. Mezinárodní dohody–Dohody Unie–Dohoda o partnerství Společenství-Maroko–Územní působnost–Vody přiléhající k území Západní Sahary–Vyloučení–Nezpochybnění aktů Unie o uzavření dohody o partnerství a protokolu v oblasti rybolovu

   [Článek 3 odst. 5 SEU; dohoda o partnerství Společenství-Maroko, čl. 2 písm. a) a článek 16, a protokol z roku 2013, článek 1; nařízení Rady č. 764/2006 a č. 1270/2013; rozhodnutí Rady 2013/785]

1.  V tomto ohledu čl. 19 odst. 3 písm. b) SEU a čl. 267 první pododstavec písm. b) SFEU stanoví, že Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu unijního práva a platnosti aktů přijatých unijními orgány. Z těchto ustanovení vyplývá, že Soudní dvůr má pravomoc bez jakékoli výjimky rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se výkladu a platnosti aktů přijatých unijními orgány (rozsudky ze dne 13. prosince 1989, Grimaldi, C‑322/88, EU:C:1989:646, bod 8, a ze dne 13. června 2017, Florescu a další, C‑258/14, EU:C:2017:448, bod 30). Podle ustálené judikatury přitom platí, že mezinárodní dohody uzavřené Unií na základě ustanovení Smluv představují, pokud se jedná o Unii, akty přijaté unijními orgány (rozsudky ze dne 16. června 1998, Racke, C‑162/96, EU:C:1998:293, bod 41, a ze dne 25. února 2010, Brita, C‑386/08, EU:C:2010:91, bod 39).

   Soudní dvůr má tedy v rámci jak žaloby na neplatnost, tak žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce pravomoc posuzovat, zda je mezinárodní dohoda uzavřená Unií slučitelná se Smlouvami [v tomto smyslu viz posudek 1/75 (Dohoda OECD o standardu pro místní výdaje), ze dne 11. listopadu 1975, EU:C:1975:145, s. 1361] a s pravidly mezinárodního práva, které v souladu se Smlouvami Unii zavazují. Je třeba dodat, že mezinárodní dohody uzavřené Unií zavazují nejen její orgány v souladu s čl. 216 odst. 2 SFEU, ale také třetí státy, které jsou stranou těchto dohod. Je tedy třeba mít za to, že je-li Soudnímu dvoru tak jako v tomto případě předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti mezinárodní dohody uzavřené Unií, musí být tato žádost chápána tak, že se týká aktu, jímž Unie takovou mezinárodní dohodu uzavřela (viz obdobně rozsudky ze dne 9. srpna 1994, Francie v. Komise, C‑327/91, EU:C:1994:305, bod 17, a ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, body 286 a 289).

   Vzhledem k povinnostem Unie uvedeným v bodech 46 a 47 tohoto rozsudku se nicméně přezkum platnosti, jejž Soudní dvůr může v takovém kontextu provést, může týkat legality tohoto aktu z hlediska samotného obsahu předmětné mezinárodní dohody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. září 2008, Kadi a Al Barakaat International Foundation v. Rada a Komise, C‑402/05 P a C‑415/05 P, EU:C:2008:461, bod 289 a citovaná judikatura).

   (viz body 43–45, 48–51)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 58)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 62–64)

4.  Vzhledem k tomu, že se Dohoda mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu ani Protokol mezi Evropskou unií a Marockým královstvím, kterým se stanoví rybolovná práva a finanční příspěvek podle Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu, nevztahují na vody přiléhající k území Západní Sahary, přezkum první předběžné otázky neodhalil žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost nařízení Rady (ES) č. 764/2006 ze dne 22. května 2006 o uzavření této dohody, rozhodnutí Rady 2013/785/EU ze dne 16. prosince 2013 o uzavření tohoto protokolu a nařízení Rady (EU) č. 1270/2013 ze dne 15. listopadu 2013 o rozdělení rybolovných práv na základě uvedeného protokolu z hlediska čl. 3 odst. 5 SEU.

   Na druhém místě se dohoda o partnerství vztahuje nejen na území Marockého království, ale také na „vody spadající pod svrchovanost nebo jurisdikci“ tohoto státu, jak je uvedeno v bodě 57 tohoto rozsudku. Pokud jde o dohodu o přidružení, takový výraz v ní použit není. Pro účely výkladu uvedeného výrazu je přitom třeba vycházet z úmluvy o mořském právu, jak se uvádí v bodě 58 tohoto rozsudku. V tomto ohledu z čl. 2 odst. 1 uvedené úmluvy vyplývá, že svrchovanost pobřežního státu se rozšiřuje za jeho pevninské území a vnitřní vody na přilehlé mořské pásmo zvané „teritoriální moře“. Podle jejích článků 55 a 56 je dále pobřežnímu státu přiznána jurisdikce spojená s určitými právy v zóně nacházející se za teritoriálním mořem a k němu přilehlé, která se označuje jako „výlučná ekonomická zóna“. Z toho plyne, že vody, v nichž je pobřežní stát oprávněn vykonávat svou svrchovanost nebo jurisdikci na základě úmluvy o mořském právu, jsou pouze vody, které jsou přilehlé k jeho území a patří k jeho teritoriálnímu moři nebo k jeho výlučné ekonomické zóně. Proto s ohledem na skutečnost, že území Západní Sahary není součástí území Marockého království, jak bylo připomenuto v bodech 62 až 64 tohoto rozsudku, nepatří vody přiléhající k území Západní Sahary do marocké rybolovné oblasti uvedené v čl. 2 písm. a) dohody o partnerství.

   Na rozdíl od dohody o partnerství neobsahuje protokol z roku 2013 žádné zvláštní ustanovení upravující jeho územní působnost. V různých ustanoveních tohoto protokolu je však použit výraz „marocká rybolovná oblast“. Tento výraz je přitom totožný s výrazem uvedeným v čl. 2 písm. a) dohody o partnerství, který stanoví, zaprvé že se jím rozumí „vody spadající pod svrchovanost nebo jurisdikci Marockého království“ a zadruhé že tato definice platí nejen pro tuto dohodu, ale také pro protokol k ní připojený a pro jeho přílohu. Dále z článku 16 dohody o partnerství a z článku 1 protokolu z roku 2013 vyplývá, že tento protokol, jeho příloha a její dodatky jsou nedílnou součástí uvedené dohody. Z toho plyne, že výrazem „marocká rybolovná oblast“, který je použit v dohodě o partnerství i v protokolu z roku 2013 a kterým se určuje jejich územní působnost, je třeba rozumět vody spadající pod svrchovanost nebo jurisdikci Marockého království. Proto v souladu s výkladem podaným v bodě 73 tohoto rozsudku je třeba mít za to, že výraz „marocká rybolovná oblast“ ve smyslu uvedeného protokolu nezahrnuje vody přiléhající k území Západní Sahary.

   (viz body 65–69, 75–79, 85 a výrok)