Keywords
Summary

Keywords

1. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES – Zákaz diskriminace na základě věku – Vnitrostátní právní úprava, která pro určitou kategorii doživotně jmenovaných státních zaměstnanců stanoví povinnost odejít do důchodu ve věku 65 let a v zájmu služby jim umožňuje nadále pracovat až do věku 68 let

(Směrnice Rady 2000/78, čl. 6 odst. 1)

2. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78/ES – Zákaz diskriminace na základě věku – Vnitrostátní právní úprava, která pro určitou kategorii doživotně jmenovaných státních zaměstnanců stanoví povinný odchod do důchodu ve věku 65 let a v zájmu služby jim umožňuje nadále pracovat až do věku 68 let

(Směrnice Rady 2000/78)

Summary

1. Směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, nebrání zákonu, který stanoví povinný odchod do důchodu doživotně jmenovaných státních zaměstnanců – v projednávaném případě státních zástupců – po dosažení věku 65 let, a případně v zájmu služby jim umožňuje nadále pracovat až do věku 68 let, pokud je cílem tohoto zákona nastolit vyváženou věkovou skladbu za účelem podpory přijímání nových pracovníků a povyšování mladých pracovníků, optimalizovat řízení zaměstnanců, a tím předcházet případným sporům týkajícím se schopnosti zaměstnance vykonávat pracovní činnost po překročení určitého věku, a pokud umožňuje dosažení tohoto cíle přiměřenými a nezbytnými prostředky.

K tomu, aby byl prokázán přiměřený a nezbytný charakter předmětného opatření, se nesmí toto opatření jevit jako nepřiměřené vzhledem ke sledovanému cíli a musí být založeno na skutečnostech, jejichž důkazní hodnota je na posouzení vnitrostátního soudu. Tyto skutečnosti mohou mimo jiné zahrnovat statistické údaje.

(viz body 75, 82–83, výrok 1–2)

2. Vnitrostátní zákon, který stanoví povinný odchod do důchodu doživotně jmenovaných státních zaměstnanců – v projednávaném případě státních zástupců – po dosažení věku 65 let, není nekoherentní pouze z toho důvodu, že jim v určitých případech umožňuje pracovat do věku 68 let, že kromě toho obsahuje ustanovení určená ke zbrždění odchodů do důchodu před věkem 65 let a že jiná ustanovení právních předpisů dotyčného členského státu stanoví ponechání některých státních zaměstnanců ve službě, zejména těch, kteří jsou voleni, po překročení tohoto věku, jakož i postupné zvyšování věku pro odchod do důchodu ze 65 na 67 let.

Výjimka týkající se prodloužení činnosti státních zástupců do věku 68 let může zmírnit přísnost zákona a přispívat k dobrému fungování dané státní služby tím, že umožňuje čelit konkrétním situacím, v nichž by odchod státního zástupce mohl být nepříznivý pro optimální naplnění poslání, které mu bylo svěřeno. Krom toho pouhý časový odstup mezi změnami zavedenými zákonem členského státu nebo spolkové země tohoto členského státu a změnami zavedenými v jiném státě nebo jiné spolkové zemi za účelem zvýšení věku, který zakládá nárok na nesnížený důchod, nemůže sám o sobě způsobit, že příslušné právní předpisy budou nekoherentní.

(viz body 87, 90, 97–98, výrok 3)