Věc C-385/07 P

Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland GmbH

v.

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek — Hospodářská soutěž — Článek 82 Smlouvy o ES — Systém sběru a využití obalů v Německu — Logo ‚Der Grüne Punkt‘ — Poplatek splatný na základě smlouvy o užívání loga — Zneužití dominantního postavení — Výlučné právo majitele známky — Nepřiměřená délka řízení před Soudem — Přiměřená lhůta — Zásada účinné soudní ochrany — Články 58 a 61 statutu Soudního dvora“

Stanovisko generálního advokáta Y. Bota přednesené dne 31. března 2009   I ‐ 6160

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2009   I ‐ 6219

Shrnutí rozsudku

1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné nebo rozporné odůvodnění

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

2. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104 – Právo majitele ochranné známky bránit užívání označení totožného s ochrannou známkou pro totožné výrobky třetí osobou – Použití vůči smluvnímu partnerovi majitele, který užívá ochrannou známku v souladu s licenční smlouvou – Vyloučení

   [Směrnice Rady 89/104, čl. 5 odst. 1 písm. a)]

3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum provedený Soudním dvorem ohledně posouzení Soudu týkajícího se nezbytnosti doplnění informací – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Jednací řád Soudu, článek 64)

4. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Vady řízení – Porušení zásady přiměřené délky řízení ke škodě žalobce zpochybňujícího rozhodnutí, které jej donutilo změnit jeho obchodní politiku

5. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Dodržování zajištěné Soudním dvorem – Právo každého na spravedlivý proces – Dodržení přiměřené lhůty

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

6. Řízení – Délka řízení před Soudem – Přiměřená lhůta – Kritéria pro posouzení

7. Řízení – Délka řízení před Soudem – Přiměřená lhůta – Spor o existenci porušení pravidel hospodářské soutěže – Nedodržení přiměřené lhůty – Důsledky

   (Článek 235 ES a čl. 288 druhý pododstavec ES; statut Soudního dvora, čl. 61 první pododstavec)

1.  Povinnost odůvodnění nezavazuje Soud k tomu, aby podával vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které Soud nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum.

   (viz bod 114)

2.  Na základě odst. 1 písm. a) čl. 5 směrnice 89/104 o ochranných známkách vzniká ze zapsané známky jejímu majiteli výlučné právo opravňující jej k tomu, aby jakékoli třetí osobě zakázal, aby v obchodním styku užívala označení totožné s ochrannou známkou pro zboží nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána. Ze samotného znění článku 5 směrnice 89/104 vyplývá, že toto ustanovení se nevztahuje na případ, kdy třetí osoba užívá známku se souhlasem jejího majitele. Tento případ nastává zejména tehdy, když majitel na základě ustanovení licenční smlouvy oprávní své smluvní partnery k tomu, aby užívali jeho známky. Podnik se tedy nemůže úspěšně dovolávat výlučného práva, které mu dává logo, řádně zapsané jako ochranná známka, pokud jde o užívání tohoto loga výrobci a distributory, kteří s ním uzavřeli smlouvu o užívání dotčeného loga.

   (viz body 125, 128–129)

3.  Jedině Soud je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, které mu jsou předloženy. Průkazný nebo neprůkazný charakter procesních písemností spadá do jeho svrchovaného posouzení skutkových okolností, které nepodléhá přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku, s výjimkou případu zkreslení důkazů předložených Soudu nebo jestliže z dokumentů vložených do spisu vyplývá věcná nesprávnost zjištění Soudu. Proto nelze Soudu vytýkat, že před konáním jednání a při něm účastníkům řízení adresoval sérii detailních otázek, aby si doplnil informace, které již měl, a z odpovědí účastníků řízení na tyto otázky vyvodil určité závěry.

   (viz body 163–164)

4.  Soudní dvůr má v rámci kasačního opravného prostředku pravomoc přezkoumávat, zda se Soud dopustil vad v řízení, které poškozují zájmy navrhovatele kasačního opravného prostředku, a musí se ujistit, že byly dodrženy obecné zásady práva Společenství. Podnik podávající žalobu s cílem dosáhnout zrušení rozhodnutí, které jej přinutilo přizpůsobit vzorovou smlouvu, kterou užívá ve vztahu ke svým zákazníkům, má ze zřejmých důvodů obchodní politiky nepochybný zájem na tom, aby bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě o argumentaci, na jejímž základě tvrdí, že je dotčené rozhodnutí protiprávní.

   (viz body 176, 180)

5.  Článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Jakožto obecná zásada práva Společenství je toto právo použitelné v rámci soudní žaloby proti rozhodnutí Komise. Dotčené právo bylo kromě toho potvrzeno v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, který se vztahuje k zásadě účinné soudní ochrany.

   (viz body 177–179)

6.  Přiměřený charakter lhůty se posuzuje v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i chování účastníků řízení. V tomto ohledu výčet relevantních kritérií není taxativní a posouzení přiměřeného charakteru dotčené lhůty nevyžaduje systematický přezkum okolností věci ve vztahu ke každému z nich, pokud se ve vztahu jen k jednomu z nich jeví délka řízení jako odůvodněná. Složitost věci nebo zdržující chování navrhovatele tak mohou odůvodnit na první pohled příliš dlouhou lhůtu.

   (viz body 181–182)

7.  V případě sporu o existenci porušení pravidel hospodářské soutěže mají zásadní požadavek právní jistoty svědčící hospodářským subjektům, jakož i cíl zajistit, aby na vnitřním trhu nebyla narušena hospodářská soutěž, nepřehlédnutelný význam nejen pro žalobce samotného a pro jeho soutěžitele, nýbrž vzhledem k velkému počtu dotčených osob a finančních zájmů, které jsou ve hře, rovněž pro třetí osoby. Jelikož se jedná o spor týkající se zneužití dominantního postavení podniku požadujícího poplatek za užívání, nanejvýš rozšířené, jeho loga, a s ohledem na případné dopady výsledku sporu, řízení probíhající před Soudem, které trvalo zhruba 5 let a 10 měsíců, a pokud tuto délku trvání nelze odůvodnit žádnou okolností vlastní dotčené věci, ať jde o složitost sporu, chování účastníků řízení, výskyt námitek či překážek v řízení vyvolaných účastníky řízení, nebo přijetí organizačních procesních opatření nebo důkazních opatření ze strany Soudu, porušilo požadavky související s dodržováním přiměřené lhůty soudního rozhodování.

   I když je pravda, že nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování Soudem představuje nedostatek řízení, stále platí, že čl. 61 první pododstavec statutu Soudního dvora musí být vykládán a uplatňován způsobem, jaký je účelný. Protože přitom neexistuje žádná indicie ukazující na to, že nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování mohlo mít vliv na řešení sporu, zrušení napadeného rozsudku by porušení zásady účinné soudní ochrany, jehož se Soud dopustil, nezhojilo. Kromě toho vzhledem k nutnosti zajistit dodržování práva hospodářské soutěže Společenství nemůže Soudní dvůr účastníku řízení podávajícímu kasační opravný prostředek povolit, aby pouze z důvodu nerespektování přiměřené lhůty soudního rozhodování zpochybnil existenci porušení, i když všechny jeho důvody směřující proti konstatováním učiněným Soudem ve věci tohoto porušení a s ním souvisejícího správního řízení byly zamítnuty jako neopodstatněné. Oproti tomu může nedodržení přiměřené lhůty soudního rozhodování ze strany Soudu vést k žádosti o náhradu škody na základě žaloby podané proti Společenství v rámci článku 235 ES a čl. 288 druhého pododstavce ES.

   (viz body 176–188, 191–195)