31.7.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 199/30

(1)

Dne 26. října 2004 přijala Rada nařízení (ES) č. 2007/2004 (2) o zřízení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (dále jen „agentura“).

(2)

Členský stát, který čelí okolnostem vyžadujícím zvýšenou technickou a operativní pomoc na svých vnějších hranicích, může, aniž by byl dotčen čl. 64 odst. 2 Smlouvy o ES a v souladu s články 7 a 8 nařízení (ES) č. 2007/2004, požádat agenturu o pomoc v podobě koordinace v případě, že se situace dotýká jiných států.

(3)

Účinná správa vnějších hranic prostřednictvím kontrol a ostrahy napomáhá bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodování s lidmi a bránit jakémukoliv ohrožení vnitřní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví a mezinárodních vztahů členských států. Ochrana hranic je věcí zájmu nejen členského státu, na jehož vnějších hranicích se vykonává, nýbrž všech členských států, které zrušily ochranu svých vnitřních hranic.

(4)

Za ochranu vnějších hranic odpovídají členské státy. S ohledem na kritické situace, kterým jsou členské státy občas vystaveny na svých vnějších hranicích, zejména příliv velkého počtu příslušníků třetích zemí usilujících o nedovolený vstup na území členských států přes určitá místa vnější hranice, se může ukázat nezbytné pomáhat členským státům poskytnutím vhodných a dostatečných zdrojů, zejména personálu.

(5)

Současné možnosti, pokud jde o poskytování účinné praktické pomoci při kontrole osob na vnějších hranicích a při ostraze vnějších hranic na evropské úrovni, se nejeví jako dostatečné, zejména v případech, kdy členské státy čelí přílivu velkého počtu příslušníků třetích zemí usilujících o nedovolený vstup na území členských států.

(6)

Členský stát by měl mít proto možnost v rámci agentury požádat, aby byly na jeho území vyslány pohraniční jednotky rychlé reakce, které tvoří speciálně vyškolení odborníci z jiných členských států, a poskytly tak dočasně pomoc jeho vnitrostátní pohraniční stráži. Vysíláním pohraničních jednotek rychlé reakce by se přispělo ke zvýšení solidarity a vzájemné pomoci mezi členskými státy.

(7)

K vyslání pohraničních jednotek rychlé reakce za účelem poskytnutí podpory na omezenou dobu by mělo docházet ve výjimečných a naléhavých situacích. Taková situace by nastala, kdyby byl členský stát vystaven přílivu velkého počtu příslušníků třetích zemí usilujících o nedovolený vstup vyžadujícímu okamžité jednání, kde by vyslání pohraničních jednotek rychlé reakce přispělo k zajištění účinného jednání. Cílem pohraničních jednotek rychlé reakce není poskytovat dlouhodobou pomoc.

(8)

Činnost pohraničních jednotek rychlé reakce bude záviset na plánovaných úkolech, dostupnosti a četnosti vyslání. V zájmu zajištění jejich účinného fungování by členské státy měly dát k dispozici odpovídající počet příslušníků pohraniční stráže („rychlou rezervu“) zohledňující zejména specializaci a velikost jejich vlastních organizací pohraniční stráže. Členské státy by tudíž měly v zájmu zvýšení účinnosti tohoto nařízení vytvořit vnitrostátní rezervu odborníků. Agentura by měla zohlednit rozdíly, pokud jde o velikost členských států a technickou specializaci jejich pohraničních stráží.

(9)

Osvědčené postupy mnoha členských států ukazují, že znalost profilů (dovedností a kvalifikací) příslušníků pohraniční stráže, kteří jsou k dispozici, před jejich vysláním značně přispívá k účinnému plánování a provádění operací. Agentura by proto měla určit profily a celkový počet příslušníků pohraniční stráže pro pohraniční jednotky rychlé reakce.

(10)

Měl by být zřízen mechanismus pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce, který poskytne agentuře i členským státům dostatečnou flexibilitu a zajistí, aby operace byly prováděny na vysoké úrovni z hlediska účinnosti a efektivity.

(11)

Agentura by měla mimo jiné koordinovat složení, odbornou přípravu a vysílání pohraničních jednotek rychlé reakce. Je tudíž nezbytné vložit do nařízení (ES) č. 2007/2004 nová ustanovení o úloze agentury s ohledem na tyto jednotky.

(12)

Pokud je členský stát vystaven přílivu velkého počtu příslušníků třetích zemí usilujících o nedovolený vstup na jeho území, nebo za jiných výjimečných okolností, při nichž je podstatně dotčen výkon jeho vnitrostátních úkolů, nemusí členský stát své jednotky pro vyslání uvolnit.

(13)

Za účelem účinné spolupráce s vnitrostátní pohraniční stráží by členové jednotek měli být schopni plnit úkoly související s kontrolou osob a ostrahou vnějších hranic po dobu svého vyslání na území členského státu žádajícího pomoc.

(14)

Obdobně je třeba zvýšit účinnost společných operací koordinovaných agenturou tím, že se vyslaným příslušníkům pohraniční stráže jiných členských států umožní dočasně plnit úkoly související s kontrolou osob a ostrahou vnějších hranic.

(15)

Je proto rovněž nezbytné do nařízení (ES) č. 2007/2004 vložit nová ustanovení o úkolech a pravomocích vyslaných příslušníků pohraniční stráže umístěných na území členského státu na jeho žádost v rámci agentury.

(16)

Toto nařízení přispívá k řádnému uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (3). Z tohoto důvodu by členové jednotek a vyslaní příslušníci při provádění hraničních kontrol a ostrahy hranic neměli diskriminovat osoby na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Veškerá opatření přijatá při plnění těchto úkolů by měla být přiměřená cílům, jež taková opatření sledují.

(17)

Toto nařízení ctí základní práva a zachovává zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie. Mělo by se používat v souladu se závazky členských států v oblasti mezinárodní ochrany a zásady nenavracení.

(18)

Toto nařízení by se mělo používat při plném zohlednění povinností vyplývajících z mezinárodního námořního práva, zvláště pokud jde o pátrání a záchranu na moři.

(19)

Pro zpracování osobních údajů v členských státech při uplatnění tohoto nařízení se použije směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (4).

(20)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis  (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6) o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

(21)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s čl. 4 odst. 1 rozhodnutí Rady 2004/849/ES (7) a 2004/860/ES (8).

(22)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení doplňuje schengenské acquis podle ustanovení hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(23)

Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (9). Spojené království se tudíž nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(24)

Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis  (10). Irsko se tudíž nepodílí na přijímání tohoto nařízení, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(25)

Ta ustanovení čl. 6 odst. 8 a 9 tohoto nařízení, která se týkají přístupu k Schengenskému informačnímu systému, představují ustanovení, jež ze schengenského acquis vycházejí anebo na něj odkazují, a to ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003 a čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005,

1)

„agenturou“ rozumí Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie;

2)

„členy jednotky“ rozumí příslušníci pohraniční stráže členských států, kteří slouží u pohraničních jednotek rychlé reakce a nejsou příslušníky jednotek hostitelského členského státu;

3)

„žádajícím členským státem“ rozumí členský stát, jehož příslušné orgány žádají agenturu, aby vyslala pohraniční jednotky rychlé reakce na jeho území;

4)

„hostitelským členským státem“ rozumí členský stát, na jehož území se vysílá pohraniční jednotka rychlé reakce;

5)

„domovským členským státem“ rozumí členský stát, ve kterém je člen jednotky příslušníkem pohraniční stráže.

a)

jméno a státní příslušnost;

b)

hodnost a

c)

aktuální digitální fotografii.

1)

Čl. 1 odst. 4 se zrušuje.

2)

Vkládá se nový článek 1a, který zní:

„Článek 1a

Definice

Pro účely tohoto nařízení se:

3)

V čl. 2 odst. 1 se doplňuje nové písmeno g), které zní:

4)

V článku 8 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

„3.   Agentura může nabývat technické zařízení za účelem kontroly a ostrahy vnějších hranic, které budou využívat její odborníci v rámci pohraničních jednotek rychlé reakce po dobu jejich vyslání.“

5)

Vkládají se nové články 8a až 8h, které znějí:

„Článek 8a

Pohraniční jednotky rychlé reakce

Na žádost členského státu, který čelí naléhavé a mimořádné situaci, zejména při přílivu velkého počtu státních příslušníků třetích zemí usilujících o nedovolený vstup na území členského státu na určitých místech vnějších hranic, může agentura na území žádajícího státu na přiměřenou a omezenou dobu vyslat jednu nebo více pohraničních jednotek rychlé reakce (dále jen ‚jednotka‘ nebo ‚jednotky‘) v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 863/2007.

Článek 8b

Složení jednotek

1.   V případě situace popsané v článku 8a členské státy na žádost agentury sdělí počet, jména a profily příslušníků pohraniční stráže ze své vnitrostátní rychlé rezervy, které mohou do pěti dnů dát k dispozici pro sestavení jednotky. Členské státy dají k dispozici pro vyslání příslušníky pohraniční stráže na žádost agentury, pokud nejsou vystaveny výjimečné situaci, při níž je podstatně dotčeno plnění jejich vnitrostátních úkolů.

2.   Výkonný ředitel při určování složení jednotky za účelem vyslání zohlední konkrétní okolnosti, které v žádajícím členském státě panují. Jednotka se sestaví v souladu s operačním plánem vypracovaným podle článku 8e.

Článek 8c

Odborná příprava a výcvik

Agentura zajistí příslušníkům pohraniční stráže, kteří jsou součástí rychlé rezervy, uvedené v čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 863/2007, další odbornou přípravu týkající se jejich úkolů a pravomocí. Dále povede pravidelný výcvik těchto příslušníků pohraniční stráže podle plánu další přípravy a výcviku uvedeného v ročním pracovním programu agentury..

Článek 8d

Postup přijímání rozhodnutí o vyslání jednotek

1.   Žádost o vyslání jednotek podle článku 8a obsahuje popis situace, možné cíle a předpokládané potřeby vyslání. Výkonný ředitel může, je-li to nutné, vyslat odborníky agentury, aby situaci na vnějších hranicích žádajícího členského státu posoudili.

2.   Výkonný ředitel neprodleně informuje správní radu o žádosti členského státu o vyslání jednotek.

3.   Výkonný ředitel v rámci rozhodování o žádosti členského státu o vyslání pohraničních jednotek rychlé reakce zohlední zjištění vyplývající z analýzy rizik, kterou agentura provede, jakož i všechny ostatní příslušné informace poskytnuté žádajícím nebo jiným členským státem.

4.   Výkonný ředitel rozhodne o žádosti o vyslání jednotek co nejdříve, nejpozději však do pěti pracovních dnů ode dne přijetí této žádosti. Výkonný ředitel zároveň písemně uvědomí žádající členský stát a správní radu o svém rozhodnutí. V rozhodnutí uvede hlavní důvody, o něž se opírá.

5.   V případě, že výkonný ředitel rozhodne o vyslání jedné či více jednotek, agentura a žádající členský stát neprodleně vypracuje operační plán podle článku 8e.

6.   Jakmile je operační plán schválen, výkonný ředitel informuje členské státy o požadovaném počtu a profilech příslušníků pohraniční stráže, kteří budou vysláni v jednotkách. Informace poskytne kontaktní osobě určené podle článku 8f v písemné formě a také uvede datum, kdy budou jednotky vyslány. Poskytne zároveň kopii operačního plánu.

7.   Je-li výkonný ředitel nepřítomen nebo nezpůsobilý k výkonu funkce, přijímá rozhodnutí týkající se vyslání jednotek zástupce výkonného ředitele.

8.   Členské státy dají k dispozici na žádost agentury příslušníky pohraniční stráže, pokud nejsou vystaveny výjimečné situaci, při níž je podstatně dotčeno plnění jejich vnitrostátních úkolů.

9.   Vyslání jednotek proběhne nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne, kdy výkonný ředitel společně se žádajícím členským státem schválí operační plán.

Článek 8e

Operační plán

1.   Výkonný ředitel a žádající členský stát schválí operační plán, v němž jsou uvedeny podrobné podmínky vyslání jednotek. Operační plán obsahuje následující údaje:

2.   Všechny změny nebo aktualizace operačního plánu vyžadují dohodu výkonného ředitele a žádajícího státu. Kopii změněného nebo aktualizovaného operačního plánu agentura okamžitě zašle státům, které se podílejí na vyslání.

Článek 8f

Vnitrostátní kontaktní místo

Pro potřeby komunikace s agenturou ohledně všech záležitostí týkajících se jednotek určí členské státy vnitrostátní kontaktní místo. Vnitrostátní kontaktní místo musí být dostupné nepřetržitě.

Článek 8g

Koordinátor

1.   Výkonný ředitel jmenuje z řad zaměstnanců agentury jednoho nebo více odborníků, kteří budou koordinátory. Výkonný ředitel oznámí hostitelskému členskému státu jejich jména.

2.   Koordinátor jedná jménem agentury o všech aspektech vyslání pohraničních jednotek rychlé reakce. Koordinátor zejména:

3.   V souladu s čl. 25 odst. 3 písm. f) může výkonný ředitel agentury pověřit koordinátora, aby byl nápomocen při řešení jakýchkoli neshod týkajících se provádění operačního plánu a vyslání jednotek.

4.   Koordinátor se při plnění svých povinností řídí pouze pokyny vydávanými agenturou.

Článek 8h

Náklady

1.   Agentura hradí v plném rozsahu následující náklady, které členským státům vzniknou v souvislosti s tím, že dají k dispozici příslušníky pohraniční stráže pro účely uvedené v článcích 8a a 8c:

2.   Správní rada stanoví podrobná pravidla pro vyplácení denních příspěvků členům jednotek.“

6)

Článek 10 se nahrazuje tímto:

„Článek 10

Pravomoci a úkoly vyslaných příslušníků

1.   Vyslaní příslušníci jsou způsobilí plnit všechny úlohy a vykonávat všechny pravomoci týkající se hraniční kontroly nebo ostrahy hranic v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (12), jakož i ty, které jsou nezbytné pro dosažení cílů tohoto nařízení.

2.   Při plnění těchto úkolů a výkonu svých pravomocí dodržují vyslaní příslušníci právní předpisy Společenství a vnitrostátní právní předpisy hostitelského členského státu.

3.   Vyslaní příslušníci mohou plnit úkoly a vykonávat pravomoci pouze pod velením a zpravidla za přítomnosti příslušníka pohraniční stráže hostitelského členského státu.

4.   Vyslaní příslušníci používají při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí své vlastní uniformy. Nosí na nich modrou pásku se znakem Evropské unie a agentury, která slouží k jejich identifikaci jakožto účastníků společné operace nebo pilotního projektu. Pro účely identifikace vůči vnitrostátním orgánům hostitelského členského státu a jeho občanům nosí u sebe vyslaní příslušníci po celou dobu úřední doklad podle článku 10a, který na požádání předloží.

5.   Odchylně od odstavce 2 mohou vyslaní příslušníci při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí nosit služební zbraně, střelivo a vybavení, které jsou povoleny v souladu s vnitrostátními předpisy domovského členského státu. Hostitelský členský stát může nicméně zakázat nošení některých služebních zbraní, střeliva a vybavení za předpokladu, že se podle právních předpisů tohoto státu vztahuje tentýž zákaz na jeho vlastní pohraniční stráž. Členské státy v předstihu informují agenturu o přípustných služebních zbraních, střelivu a vybavení, jakož i o podmínkách jejich použití. Agentura tuto informaci zpřístupní členským státům.

6.   Odchylně od odstavce 2 jsou vyslaní příslušníci při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí oprávněni použít sílu, včetně služebních zbraní, střeliva a vybavení, pouze se souhlasem domovského členského státu a hostitelského členského státu za přítomnosti pohraniční stráže hostujícího členského státu a v souladu s vnitrostátními právními předpisy hostujícího členského státu.

7.   Odchylně od odstavce 6 jsou vyslaní příslušníci oprávněni použít služební zbraně, střelivo a vybavení při oprávněné sebeobraně a oprávněné obraně vyslaných příslušníků nebo jiných osob v souladu s vnitrostátními právními předpisy hostitelského členského státu.

8.   Pro účely tohoto nařízení může hostitelský členský stát zmocnit vyslané příslušníky, aby nahlíželi do jeho vnitrostátních a evropských databází, které jsou nezbytné k hraničním kontrolám a ostraze hranic. Vyslaní příslušníci vyhledávají pouze ty údaje, které jsou potřebné pro plnění jejich úkolů a výkon jejich pravomocí. Hostitelské členské státy před vysláním příslušníků informují agenturu o vnitrostátních a evropských databázích, do kterých lze nahlížet. Agentura tuto informaci zpřístupní všem členským státům, které se podílejí na vysílání jednotek.

9.   Nahlížení do databází uvedené v odstavci 8 se provádí v souladu s právními předpisy Společenství a vnitrostátními právními předpisy hostitelského členského státu v oblasti ochrany údajů.

10.   Rozhodnutí o odepření vstupu podle článku 13 nařízení (ES) č. 562/2006 mohou přijímat pouze příslušníci pohraniční stráže hostitelského členského státu.

Článek 10a

Úřední doklad

1.   Agentura ve spolupráci s hostitelským členským státem vydává vyslaným příslušníkům doklad v úředním jazyce hostitelského členského státu a v jiném úředním jazyce orgánů Evropské unie pro účely prokázání jejich totožnosti a na důkaz toho, že mají právo plnit úkoly a vykonávat pravomoci uvedené v čl. 10 odst. 1. Doklad obsahuje tyto údaje o vyslaném příslušníku:

2.   Tento doklad se po skončení společné operace nebo pilotního projektu vrací zpět agentuře.

Článek 10b

Občanskoprávní odpovědnost

1.   Působí-li vyslaní příslušníci v hostitelském členském státě, je jejich domovský členský stát odpovědný za jakoukoli škodu, kterou tyto osoby způsobí při výkonu své funkce, v souladu s vnitrostátními právními předpisy hostitelského členského státu.

2.   Pokud tato škoda vznikla v důsledku hrubé nedbalosti nebo úmyslného jednání, může hostitelský členský stát požádat domovský členský stát o částku, kterou musel zaplatit jako odškodnění obětem nebo osobám oprávněným jménem obětí k náhradě škody.

3.   Aniž je dotčeno uplatňování práv vůči třetím osobám, zdrží se členský stát požadování náhrady od hostitelského členského státu nebo jiného členského státu za škody, které utrpěl, nevznikla-li škoda v důsledku hrubé nedbalosti nebo úmyslného jednání.

4.   Veškeré spory mezi členskými státy týkající se použití odstavců 2 a 3, jež nemohou být vyřešeny dohodou mezi nimi, budou postoupeny těmito státy Soudnímu dvoru Evropských společenství v souladu s článkem 239 Smlouvy.

5.   Aniž je dotčeno uplatňování práv vůči třetím osobám, náklady související se škodami vzniklými na vybavení agentury během vyslání jednotek nese agentura, nevznikla-li škoda v důsledku hrubé nedbalosti nebo úmyslného jednání.

Článek 10c

Trestní odpovědnost

V průběhu společné operace nebo pilotního projektu se na vyslané příslušníky pohlíží stejně jako na příslušníky pohraniční stráže hostitelského členského státu, pokud se jedná o trestné činy, které spáchali nebo které proti nim byly spáchány.