(1)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/92/ES ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (1) (dále jen ‚směrnice‘ nebo ‚směrnice 96/92/ES‘) stanovila zásady pro otevření evropského elektroenergetického průmyslu hospodářské soutěži.

(2)

Výše uvedená směrnice byla začleněna do Dohody o EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 168/1999 (2).

(3)

K postupnému přechodu ze situace se značně omezenou hospodářskou soutěží do situace se skutečnou hospodářskou soutěží na úrovni EHP musí dojít za přijatelných hospodářských podmínek, které zohledňují zvláštní charakteristiky elektroenergetického průmyslu. Tento přístup se odráží do značné míry již v textu samotné směrnice.

(4)

Aby se státy ESVO mohly vypořádat s řadou velmi specifických situací, umožňuje jim článek 24 směrnice odložit použití některých ustanovení směrnice na přechodné období. Mechanismy státní podpory, jejichž smyslem je umožnit energetickým podnikům přizpůsobit se zavedení hospodářské soutěže za výhodných podmínek, nespadají do oblasti působnosti odchylek stanovených v článku 24.

(5)

Účelem těchto pokynů je objasnit, jak Úřad zamýšlí s ohledem na směrnici 96/92/ES použít pravidla Dohody o EHP na státní podpory tohoto druhu. Těmito pokyny nejsou dotčena pravidla o státní podpoře, která vyplývají z jiných příslušných rámců, pokynů a oznámení. Úřad bude i nadále schvalovat zejména regionální podpory a podpory na ochranu životního prostředí podle příslušných pokynů. Stejně tak podpora, která by nemohla být schválena podle článku 61 Dohody o EHP, bude případně podléhat prošetření z hlediska čl. 52 odst. 2 Dohody o EHP.

(1)

Článek 24 směrnice 96/92/ES, ve znění čl. 1 písm. i) rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 168/1999 ze dne 26. listopadu 1999, stanovuje, že Úřad může schválit přechodná opatření odchylující se dočasně od směrnice (3):

‚Členské státy, v nichž na základě tohoto rozhodnutí nebude možné plnit povinnosti a záruky provozu uložené před vstupem tohoto rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 168/1999 ze dne 26. listopadu 1999 v platnost, mohou v souladu s čl. 24 odst. 1 a 2 požádat o přechodný režim. Žádosti o přechodné období musí být oznámeny Kontrolnímu úřadu ESVO nejpozději 6 měsíců po vstupu rozhodnutí Smíšeného výboru EHP č. 168/1999 ze dne 26. listopadu 1999 v platnost‘

(2)

S ohledem na současný stav má Úřad za to, že rozhodnutí, která přijme podle článku 24, mohou vytvořit přechodný režim pouze tehdy, pokud již dříve shledal, že opatření oznámená členskými státy ESVO podle uvedeného článku nejsou slučitelná s ustanoveními směrnice v kapitolách IV, V, VI a VII. Podle článku 24 směrnice smí odchylky od těchto ustanovení schválit pouze Úřad.

(3)

Obdobně režim dávek zavedený státem ESVO prostřednictvím fondu na vyrovnání nákladů na povinnosti nebo záruky, které nelze při použití rozhodnutí č. 168/1999 splnit, nepředstavuje opatření, na základě kterého by Úřad mohl rozhodnout o povolení přechodného režimu podle článku 24 směrnice 96/92/ES. Takové opatření nevyžaduje odchylku od příslušných kapitol směrnice. Na druhou stranu může představovat státní podporu, na kterou se vztahuje článek 61 Dohody o EHP a protokol 3 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora.

(4)

Účelem těchto pokynů je ukázat, jak Úřad zamýšlí použít pravidla o státní podpoře Dohody o EHP v případě podpor určených na kompenzaci nákladů na povinnosti nebo záruky, které nelze v důsledku rozhodnutí č. 168/1999 dále plnit. Tyto pokyny se nevztahují zejména na opatření, která nelze klasifikovat jako státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(1)

Tyto povinnosti nebo záruky provozu se běžně označují jako ‚uvízlé náklady.‘ V praxi mohou mít různou formu: dlouhodobé kupní smlouvy, investice provedené na základě předpokládané nebo výslovné záruky prodeje, investice provedené mimo rozsah běžných činností, atd. Aby tyto povinnosti nebo záruky Úřad uznal jako způsobilé uvízlé náklady, musí splňovat následující kritéria:

(1)

Obecnou zásadou stanovenou v čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je, že státní podpora je zakázána. Odstavce 2 a 3 téhož článku však uvádějí několik odchylek od tohoto všeobecného pravidla. Kromě toho v souladu s čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP ‚podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu‘ podléhají pravidlům obsaženým v Dohodě o EHP, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání, právně nebo fakticky, plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. V žádném případě nesmí být obchod ovlivněn v míře, která by byla v rozporu se zájmy smluvních stran.

(2)

Státní podpora odpovídající způsobilým uvízlým nákladům definovaným v těchto pokynech je určena k usnadnění přechodu energetických podniků na konkurenční trh s elektřinou. Úřad smí k takové podpoře zaujmout příznivé stanovisko, pokud je narušení hospodářské soutěže vyrovnáno přínosem podpory pro dosažení společného cíle, kterého by tržní síly dosáhnout nemohly. Narušení hospodářské soutěže, které plyne z podpory vyplacené na usnadnění přechodu energetických podniků ze značně uzavřeného trhu na částečně liberalizovaný trh, nemůže být v rozporu se společným zájmem, pokud je omezeno jeho trvání i důsledky, jelikož liberalizace trhu s elektřinou je ve všeobecném zájmu trhu EHP a doplňuje kroky k vytvoření vnitřního trhu. Úřad přihlíží k tomu, že podpora udělená na uvízlé náklady umožňuje podnikům snížit rizika související s jejich minulými povinnostmi nebo investicemi, a může je tedy podpořit v tom, aby své investice udržovaly dlouhodobě. Pokud by uvízlé náklady nebyly nijak nahrazeny, hrozilo by větší riziko, že by dotčené podniky přenesly veškeré náklady svých nehospodárných povinností nebo záruk na zákazníky, kteří jsou na nich závislí.

(3)

Podporu na náhradu uvízlých nákladů v odvětví elektroenergetiky lze dále zdůvodnit v souvislosti s dalšími liberalizovanými odvětvími tím, že liberalizaci trhu s elektřinou nedoprovázel rychlejší technologický vývoj ani zvýšená poptávka, a tím, že v zájmu ochrany životního prostředí, bezpečnosti dodávek a hladkého fungování hospodářství zemí EHP je nemyslitelné, aby se o poskytnutí státní podpory energetickým podnikům začalo jednat až poté, co se dostanou do obtíží.

(4)

V této souvislosti se Úřad domnívá, že podpora určená k vyrovnání uvízlých nákladů má obvykle nárok na výjimku podle čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP, pokud umožňuje vývoj určitých hospodářských činností, aniž by nepříznivě ovlivňovala obchodní podmínky v míře, která odporuje společnému zájmu.

(5)

Aniž by byla dotčena zvláštní ustanovení plynoucí z pokynů Úřadu o uplatňování ustanovení EHP o státní podpoře, včetně pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí (6), může Úřad v zásadě přijmout za slučitelnou s čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP podporu určenou na vyrovnání způsobilých uvízlých nákladů, která splňuje následující kritéria:

(6)

Úřad však vážně pochybuje o podporách určených k vyrovnání uvízlých nákladů, které nesplňují výše uvedená kritéria nebo které pravděpodobně z následujících důvodů způsobí narušení hospodářské soutěže, které by bylo v rozporu se společným zájmem:

(1)

Státy ESVO mohou zvolit metody financování podpory určené na vyrovnání uvízlých nákladů, které považují za nejvhodnější. Avšak v zájmu schválení této podpory se Úřad ujistí, že opatření na financování nebudou mít účinky, které by byly v rozporu s cíli směrnice 96/92/ES nebo se zájmy smluvních stran. Zájmy smluvních stran berou v úvahu mimo jiné ochranu spotřebitele, volný pohyb zboží a služeb a hospodářskou soutěž.

(2)

Opatření na financování nesmí odrazovat vnější podniky nebo nové subjekty od vstupu na určité vnitrostátní nebo regionální trhy. Podpora určená na vyrovnání uvízlých nákladu nesmí být zejména financována z poplatků za elektřinu přepravovanou mezi státy EHP nebo z poplatků spojených se vzdáleností mezi výrobcem a spotřebitelem.

(3)

Úřad se také ujistí, že opatření na financování podpory určené na vyrovnání uvízlých nákladů vedou ke spravedlivému jednání se způsobilými a nezpůsobilými spotřebiteli. Z tohoto důvodu bude výroční zpráva uvedená v písmeni c) oddílu 21.4 uvádět rozpis zdrojů financí určených na vyrovnání uvízlých nákladů podle způsobilých a nezpůsobilých spotřebitelů. V případech, kdy se financování uvízlých nákladů přímo účastní nezpůsobilí spotřebitelé prostřednictvím sazby za nákup elektřiny, musí být tato skutečnost jasně uvedena. Příspěvek uložený některé skupině (způsobilé nebo nezpůsobilé) nesmí přesáhnout podíl uvízlých nákladů, které mají být vyrovnány, který odpovídá tržnímu podílu představovanému těmito spotřebiteli.

(4)

V případě, kdy soukromé podniky založí fondy určené k financování systémů státních podpor určených na vyrovnání uvízlých nákladů, musí být řízení těchto fondů jasně odděleno od běžných zdrojů podniků. Takové investice nesmí zvýhodňovat podniky, které je spravují.

(1)

Při prošetřování státní podpory určené na vyrovnání uvízlých nákladů Úřad přihlíží zvláště k velikosti a propojenosti dotčené sítě a ke struktuře odvětví elektroenergetiky. V případě podpory určené malé síti s nízkým stupněm propojenosti s ostatními částmi EHP existuje nižší pravděpodobnost, že způsobí významná narušení hospodářské soutěže.

(2)

Tato metodika pro uvízlé náklady se netýká uplatňování pokynů o vnitrostátní regionální podpoře (7) v regionech, na které se vztahuje čl. 61 odst. 3 písm. a) Dohody o EHP. Podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP v případech, kdy uplatnění pravidel o státní podpoře na uvízlé náklady brání, právně nebo fakticky, plnění zvláštních úkolů svěřených podnikům, které byly pověřeny poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, nebo podnikům, které mají povahu fiskálního monopolu, lze se od těchto pravidel odchýlit za předpokladu, že nebude ovlivněn obchod v míře, která by byla v rozporu se zájmy smluvních stran.

(3)

Pravidla stanovená v této metodice týkající se státní podpory určené na vyrovnání uvízlých nákladů plynoucích z rozhodnutí č. 168/1999 se uplatňují nezávisle na veřejném nebo soukromém vlastnictví dotčeného podniku.“