Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62021CN0445

Věc C-445/21: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofijski gradski sad (Bulharsko) dne 15. července 2021 – EUROBANK BULGARIA AD v. NI, RZ, DMD DEVELOPMENTS OOD

Úř. věst. C 412, 11.10.2021, pp. 6–7 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

11.10.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 412/6


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofijski gradski sad (Bulharsko) dne 15. července 2021 – EUROBANK BULGARIA AD v. NI, RZ, DMD DEVELOPMENTS OOD

(Věc C-445/21)

(2021/C 412/03)

Jednací jazyk: bulharština

Předkládající soud

Sofijski gradski sad

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: EUROBANK BULGARIA AD

Žalovaní: NI, RZ, DMD DEVELOPMENTS OOD

Předběžné otázky

1.

Musí být pojem „spotřebitel“, jak je používán v článku 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (1) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, vykládán v souladu s jeho obsahem stanoveným v rámci směrnice Rady 87/102/EHS (2) ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru nebo má vlastní obsah?

2.

Je při přezkumu skutečnosti, zda se jedná o „spotřebitele“, relevantní účel, který vyplývá z právoplatné účinnosti smlouvy, který v projednávané věci poskytuje možnost budoucího zisku (investiční záměr), nebo je relevantní spojení smlouvy s profesionální nebo podnikatelskou činností vykonávanou v okamžiku uzavření smlouvy?

3.

Musí být výraz „půjčk[a] návratn[á] ve splátkách“, jak jej používá čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, vykládán v tom smyslu, že se týká pouze smluv na věci (fyzické předměty, movité věci) a zahrnuje všechny půjčky, rovněž půjčky ze smlouvy o bankovním úvěru uzavřené za účelem nabytí nemovitosti určené k bydlení?

4.

Lze z nařízení č. 1215/2012, odkazuje-li ohledně výrazu „bydliště“ v čl. 62 odst. 1 na vnitrostátní právo soudu, u něhož byl podán návrh, odvodit autonomní kritéria (například formální prvek spojený s určitým územím), která umožní zjistit existenci bydliště v členském státě, u jehož soudu je podána žaloba na spotřebitele?

5.

Jak musí být v případě, že smlouva o úvěru uzavřená za účelem nabytí nemovitosti určené k bydlení může být spotřebitelskou smlouvou ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c), chápán výraz „obvyklý pobyt“, jak jej používá čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a je zejména možné, že souvisí se střediskem hlavních zájmů spotřebitele?

6.

Musí být, stanoví-li nařízení (EU) č. 1215/2015 k zajištění jeho účinného použití autonomní kritéria ohledně výrazu „bydliště“, na základě tohoto pojmu určena rovněž místní příslušnost?


(1)  Úř. věst. 2012, L 351, s. 1

(2)  Úř. věst. 1987, L 42, s. 48.


Top