EUR-Lex Adgang til EU-lovgivningen

Tilbage til forsiden

Dette dokument er et uddrag fra EUR-Lex

Dokument 62018CN0220

Věc C-220/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hanseatisches Oberlandesgericht in Bremen (Německo) dne 27. března 2018 – ML

Úř. věst. C 221, 25.6.2018, s. 8–9 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

201806080481931342018/C 221/092202018CJC22120180625CS01CSINFO_JUDICIAL201803278921

Věc C-220/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hanseatisches Oberlandesgericht in Bremen (Německo) dne 27. března 2018 – ML

Op

C2212018CS810120180327CS00098192

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hanseatisches Oberlandesgericht in Bremen (Německo) dne 27. března 2018 – ML

(Věc C-220/18)

2018/C 221/09Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Hanseatisches Oberlandesgericht in Bremen

Účastníci původního řízení

Stíhaná osoba: ML

Předběžné otázky

1.

Jaký význam má v rámci výkladu výše uvedených předpisů ( 1 ) skutečnost, že ve vystavujícím členském státě existují možnosti právní ochrany uvězněných osob, pokud jde o podmínky jejich uvěznění?

a)

V případě, že vykonávající justiční orgány mají k dispozici důkazy o existenci systémových či celoplošných nedostatků nebo nedostatků týkajících se určitých skupin osob nebo určitých vězeňských zařízení, lze v případě vydání při zohlednění výše uvedených předpisů vyloučit skutečné nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení, které brání přípustnosti vydání stíhané osoby, již tehdy, pokud byly tyto možnosti stanoveny, aniž by bylo třeba dále ověřovat konkrétní podmínky uvěznění?

b)

Je v této souvislosti relevantní, pokud s ohledem na tyto možnosti právní ochrany Evropský soud pro lidská práva neshledal žádné předpoklady, které by nasvědčovaly tomu, že uvězněné osoby mají reálnou vyhlídku na zlepšení nepřiměřených podmínek uvěznění?

2.

Pokud z odpovědi na první předběžnou otázku vyplyne, že tyto možnosti právní ochrany uvězněných osob bez dalšího ověření konkrétní podmínek uvěznění ve vystavujícím členském státu ze strany vykonávajících justičních orgánů nezajišťují, že bude vyloučeno skutečné nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení stíhaných osob:

a)

Je třeba výše uvedené předpisy vykládat v tom smyslu, že ověření podmínek uvěznění ve vystavujícím členském státě ze strany justičních orgánů vykonávajícího členského státu se má vztahovat na veškeré zařízení pro výkon trestu nebo na zařízení pro výkon trestu, do nichž může být stíhaná osoba případně umístěna? Platí to i pro uvěznění k dočasným nebo přechodným účelům v určitých vězeňských zařízeních? Nebo lze toto posouzení omezit pouze na taková vězeňská zařízení, do nichž má být podle údajů uvedených orgány vystavujícího členského státu stíhaná osoba pravděpodobně a na většinu času umístěna?

b)

Je třeba provést úplné zkoumání dotčených podmínek uvěznění, v jehož rámci bude posouzena plocha osobního prostoru na vězně, jakož i další podmínky uvěznění? Má se při hodnocení takto dokazovaných podmínek uvěznění vycházet z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývající z rozhodnutí Muršić v. Chorvatsko (rozsudek ze dne 30. října 2016, č. 7334/13)?

3.

Pokud rovněž z odpovědi na druhou předběžnou otázku vyplyne, že rozsah posuzovacích povinností vykonávajících justičních orgánů se vztahuje na všechna vězeňská zařízení, jež přicházejí v úvahu:

a)

Lze upustit od zkoumání podmínek uvěznění ve všech vězeňských zařízení, jež přicházejí do úvahy, ze strany vykonávajících justičních orgánů, pokud vystavující členský stát vyjádří všeobecné ujištění, že stíhaná osoba nebude vystavena nebezpečí nelidského ani ponižujícího zacházení?

b)

Nebo mohou vykonávající justiční orgány namísto zkoumání podmínek uvěznění ve všech vězeňských zařízeních, jež přicházejí do úvahy, rozhodnout o přípustnosti vydání za podmínky, že stíhaná osoba nebude vystavená takovému zacházení?

4.

Pokud rovněž z odpovědi na třetí předběžnou otázku vyplyne, že vydání ujištění ani podmínky nestačí k tomu, aby se upustilo od zkoumání podmínek uvěznění ve všech vězeňských zařízeních, jež přicházejí do úvahy, ze strany vykonávajících justičních orgánů:

a)

Má se povinnost vykonávajících justičních orgánů zkoumat podmínky uvěznění ve všech vězeňských zařízeních, jež přicházejí do úvahy, vztahovat na všechna tato zařízení i tehdy, pokud justiční orgány vystavujícího členského státu sdělí, že délka uvěznění stíhané osoby v takovém zařízení nepřesáhne tři týdny, i když je jeho součásti výhrada vzniku okolností, které by bránily ve splnění tohoto ujištění?

b)

Platí to i tehdy, pokud vykonávající justiční orgány nemohou zjistit, zda tento údaj oznámily vystavující justiční orgány, nebo zda pochází od některého z ústředních orgánů vystavujícího členského státu, kterému přísluší jednat na základě žádosti vydávajícího justičního orgánu?


( 1 ) – 2002/584/SVV: Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34).

2009/299/SVV: Rámcové rozhodnutí Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009 , kterým se mění rámcová rozhodnutí 2002/584/SVV, 2005/214/SVV, 2006/783/SVV, 2008/909/SVV a 2008/947/SVV a kterým se posilují procesní práva osob a podporuje uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí na rozhodnutí vydaná v soudním jednání, kterého se dotyčná osoba nezúčastnila osobně (Úř. věst. 2009, L 81, s. 24).

Op