a)

V případě, že vykonávající justiční orgány mají k dispozici důkazy o existenci systémových či celoplošných nedostatků nebo nedostatků týkajících se určitých skupin osob nebo určitých vězeňských zařízení, lze v případě vydání při zohlednění výše uvedených předpisů vyloučit skutečné nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení, které brání přípustnosti vydání stíhané osoby, již tehdy, pokud byly tyto možnosti stanoveny, aniž by bylo třeba dále ověřovat konkrétní podmínky uvěznění?

b)

Je v této souvislosti relevantní, pokud s ohledem na tyto možnosti právní ochrany Evropský soud pro lidská práva neshledal žádné předpoklady, které by nasvědčovaly tomu, že uvězněné osoby mají reálnou vyhlídku na zlepšení nepřiměřených podmínek uvěznění?

a)

Je třeba výše uvedené předpisy vykládat v tom smyslu, že ověření podmínek uvěznění ve vystavujícím členském státě ze strany justičních orgánů vykonávajícího členského státu se má vztahovat na veškeré zařízení pro výkon trestu nebo na zařízení pro výkon trestu, do nichž může být stíhaná osoba případně umístěna? Platí to i pro uvěznění k dočasným nebo přechodným účelům v určitých vězeňských zařízeních? Nebo lze toto posouzení omezit pouze na taková vězeňská zařízení, do nichž má být podle údajů uvedených orgány vystavujícího členského státu stíhaná osoba pravděpodobně a na většinu času umístěna?

b)

Je třeba provést úplné zkoumání dotčených podmínek uvěznění, v jehož rámci bude posouzena plocha osobního prostoru na vězně, jakož i další podmínky uvěznění? Má se při hodnocení takto dokazovaných podmínek uvěznění vycházet z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývající z rozhodnutí Muršić v. Chorvatsko (rozsudek ze dne 30. října 2016, č. 7334/13)?

a)

Lze upustit od zkoumání podmínek uvěznění ve všech vězeňských zařízení, jež přicházejí do úvahy, ze strany vykonávajících justičních orgánů, pokud vystavující členský stát vyjádří všeobecné ujištění, že stíhaná osoba nebude vystavena nebezpečí nelidského ani ponižujícího zacházení?

b)

Nebo mohou vykonávající justiční orgány namísto zkoumání podmínek uvěznění ve všech vězeňských zařízeních, jež přicházejí do úvahy, rozhodnout o přípustnosti vydání za podmínky, že stíhaná osoba nebude vystavená takovému zacházení?

a)

Má se povinnost vykonávajících justičních orgánů zkoumat podmínky uvěznění ve všech vězeňských zařízeních, jež přicházejí do úvahy, vztahovat na všechna tato zařízení i tehdy, pokud justiční orgány vystavujícího členského státu sdělí, že délka uvěznění stíhané osoby v takovém zařízení nepřesáhne tři týdny, i když je jeho součásti výhrada vzniku okolností, které by bránily ve splnění tohoto ujištění?

b)

Platí to i tehdy, pokud vykonávající justiční orgány nemohou zjistit, zda tento údaj oznámily vystavující justiční orgány, nebo zda pochází od některého z ústředních orgánů vystavujícího členského státu, kterému přísluší jednat na základě žádosti vydávajícího justičního orgánu?