22.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 305/40

—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise C(2016)2136 final ze dne 15. dubna 2016, kterým se zamítá žádost o režim nového vyvážejícího výrobce s ohledem na konečné antidumpingové clo na dovoz keramických obkládaček pocházejících z Čínské lidové republiky uložené prováděcím nařízením Rady (EU) č. 917/2011;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že uplatnění vzorkové výjimky ze strany Komise porušuje čl. 11 odst. 5 a čl. 11 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, jakož i čl. 9 odst. 5 Dohody WTO.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení zásady rovného zacházení, neboť Komise nedávno uplatnila ustanovení o přezkumu pro nového vývozce podle čl. 11 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 v případu týkajícím se korejského exportéra.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení žalobkynina základního práva na obhajobu. Žalobkyně tvrdí, že Komise ve svém rozhodnutí odkazuje a opírá jej o i) existenci společnosti, která nemůže vyvážet a nevyvážela v průběhu původního šetření a která nemůže mít a nemá právní, společenské spojení s jinými vývozci; ii) informace, ke kterým neměla žalobkyně nikdy přístup a nemohla se k nim vyjádřit; a iii) domnělé události při jednání, o kterých neexistují žádné zápisy ani protokoly.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci v tom rozsahu, ve kterém Komise opřela své rozhodnutí o domnělý nesoulad mezi auditorem ověřenými čísly o výrobě po původním šetření poskytnuté žalobkyní na straně jedné a na straně druhé komerčně ovlivněnými údaji na webovém serveru.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení v tom rozsahu, ve kterém Komise své rozhodnutí opřela o právní koncepty, které neexistují ani právně ani prakticky.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že odůvodnění se zakládá nikoli na faktech, ale na domněnkách a že došlo k porušení práva být vyslechnuta. Žalobkyně předně uplatňuje, že body 17 až 22 sporného rozhodnutí obsahují zjevně nesprávná posouzení založená na ryze neopodstatněných domněnkách. Skutečnost, že významné a podstatné argumenty, které žalobkyně vznesla, byly zcela ignorovány a přehlédnuty, znamená zadruhé porušení žalobkynina práva být ze strany Komise „účinně“ vyslechnuta.