21.12.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 429/11

1)

Je existence právního předpisu přijatého státem, podle něhož stát vykonává dohled nad určováním odměn právních zástupců tím, že prostřednictvím prováděcího předpisu stanovuje jejich přesnou a závaznou výšku a tím, že zejména v případě, kdy je uložena náhrada nákladů řízení, přiznává soudům pravomoc následně přezkoumat v každém konkrétním případě výšku těchto odměn, i když je tento přezkum omezen na ověření správnosti použití sazebníku, aniž by bylo možné se odchýlit od mezí stanovených právním předpisem, kterým se stanovují sazebníky, v souladu s čl. 4 odst. 3 [SEU] a článkem 101 SFEU?

2)

Vzhledem k vymezení pojmů „naléhavé důvody obecného zájmu“, „přiměřenost“ a „nezbytnost“ uvedených v článcích [4] a [15] směrnice o službách na vnitřním trhu (1) Soudním dvorem Evropské unie jsou vnitrostátní soudy oprávněny mít v případech, v nichž vnitrostátní prováděcí předpis upravuje stanovení ceny služeb a v nichž lze konkludentně konstatovat, že existují naléhavé důvody obecného zájmu, jelikož právní předpis provádějící směrnici tuto otázku neupravuje, přestože judikatura Společenství nepodporuje takový závěr, za to, že v konkrétním případě existuje omezení, které nevychází z obecného zájmu, a v důsledku toho neuplatnit nebo upravit právní předpis, který stanovuje odměny právních zástupců vystupujících před soudem?

3)

Může být přijetí právního předpisu s těmito vlastnostmi v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie?