23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/9

1.1.

Za účelem provádění strategie Evropa 2020 a Evropské agendy pro integraci státních příslušníků třetích zemí jak v oblasti přístupu žen k zaměstnání, tak začleňování přistěhovalců a vzhledem k tomu, že Evropa migranty potřebuje, a to navzdory nepřátelským projevům, které se znepokojivě šíří a jsou v rozporu s dlouhodobými zájmy obyvatel žijících v Evropě, EHSV žádá evropské instituce, aby:

1.2.

Spolu s opatřeními, která by se měla vztahovat na všechny přistěhovalce, jak muže, tak ženy, EHSV vyzývá členské státy, aby:

1.3.

EHSV vyzývá také sociální partnery, aby:

2.1.

Přistěhovalectví se v posledních desetiletích více týká žen. Ženy, které se přistěhovávají do Evropy, přijíždějí za rodinnými příslušníky, nebo se jedná o uprchlice a žadatelky o azyl. Řada z nich je motivována potřebou vydělat si na živobytí, přičemž ve své zemi nechávají rodinu, a stanou se tak jejím hlavním živitelem.

2.2.

Někdy přijedou s dokladem o pobytu, jindy bez dokladu, někdy mají vysokou míru kvalifikace či nikoli. Jejich migrace je dobrovolná, či jsou k ní přinuceny a některé jsou oběťmi obchodu s lidmi. Evidentně se jedná o širokou a různorodou skupinu obyvatelstva.

2.3.

Vzhledem k demografickému stárnutí, poklesu porodnosti a potřebám kvalifikované pracovní síly v řadě oblastí čelí Evropa velké výzvě na pracovním trhu.

2.4.

V této souvislosti představují migrantky zdroj dovedností a tvořivosti, který v současnosti není dostatečně využíván. Je nutné je začlenit do trhu práce. Začlenění přispívá k plnému využití potenciálu migrace ze strany migrantek i Evropské unie. Prohlubuje integraci a přispívá k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti.

2.5.

EHSV se již několikrát vyjádřil k otázkám přistěhovalectví a integrace a vydal řadu doporučení týkajících se mužů i žen (4). V tomto stanovisku tato doporučení nebudeme opakovat.

2.6.

EHSV však doposud nevydal specifické návrhy týkající se migrantek. Jelikož nikde na světě nepanuje rovnost žen a mužů a existují otázky, které se specificky týkají žen a nelze je pojmout z globálního hlediska, toto stanovisko je věnováno problematice začlenění migrantek do trhu práce.

3.1.

Zvýšení míry zaměstnanosti žen i migrantů je jednou z priorit EU uvedenou ve strategii Evropa 2020, Evropské agendě pro integraci státních příslušníků třetích zemí (5) či ve víceletých programech Evropské rady (6).

3.2.

Strategie Evropa 2020 plánuje zvýšit míru zaměstnanosti do roku 2020 na 75 % a pro tento účel má lepší začlenění migrantek do trhu práce zásadní význam. V této souvislosti může být evropský semestr cenným nástrojem. Členské státy by měly předložit opatření zaměřená na integraci migrantek a Komise by měla navrhnout specifická doporučení pro tuto oblast.

3.3.

Specifika migrantek musí být také lépe zohledněna při přípravě nové strategie v oblasti rovnosti žen a mužů po roce 2015. Tato strategie by měla přispět ke zlepšení postavení migrantek na trhu práce a rovněž podporovat podnikání.

3.4.

Na úrovni EU se situace žen značně liší v závislosti na platné směrnici.

3.5.

Držitelky modré karty (7) mají snadnější přístup k vysoce kvalifikovaným zaměstnáním a manželka držitele modré karty má automaticky a okamžitě obecné právo přístupu na trh práce v hostitelské zemi.

3.6.

Manželka, která využila sloučení rodiny (8), však bude muset někdy čekat rok, než získá přístup k placenému zaměstnání či k samostatné výdělečné činnosti, což je lhůta, kterou mohou členské státy nařídit. Tato čekací doba činí ženu závislou na manželovi, oddaluje ji od trhu práce a způsobuje částečnou ztrátu jejích schopností. Za účelem řešení tohoto problému by se Evropská komise neměla omezovat na kontrolu provádění směrnice o sloučení rodin v členských státech, ale měla by uvažovat o jejím přezkumu.

3.7.

Zákaz pracovat motivuje žadatele o azyl k nalezení nehlášené práce. Bylo by tedy třeba odstranit právní překážky bránící jejich přístupu na trh práce. Výkon zaměstnání by měl také umožnit legalizovat pobyt, což již přineslo pozitivní výsledky v členských státech, které uskutečnily hromadné legalizace.

3.8.

Harmonizace evropských nástrojů je tedy nezbytná k tomu, aby všechny osoby, které legálně pobývají na evropském území, měly okamžitý přístup k zaměstnání a osobní práva na pobyt, jež by nezávisely na rodinném stavu.

4.

4.1.1.

Trh práce není pro ženy výhodný, ať již pro evropské ženy či pro přistěhovalkyně. Navzdory legislativnímu rámci EU je rovnováha mezi soukromým a profesním životem, přístup k sociálním právům a odpovědným pozicím a účast na veřejném životě pro ženy obtížnější než pro muže.

4.1.2.

Ženy se vyskytují především v několika odvětvích (9) (zdravotnictví, vzdělávání, veřejná správa, pohostinství, služby pro rodiny, práce v cizí domácnosti atd.). Pracují častěji na částečný úvazek a častěji se jich týkají krátkodobé a nejisté pracovní smlouvy. V roce 2014 je rozdíl mezi průměrným platem žen a mužů v EU stále ještě 16,4 % (10) a rozdíl mezi důchody je ještě markantnější.

4.1.3.

Situace migrantek je ještě složitější, protože jejich míra zaměstnanosti je nižší než u žen z řad původního obyvatelstva. Většina migrantek pracuje v několika málo odvětvích, jejich pracovní místa jsou méně jistá a častěji pracují na částečný úvazek, častěji pobírají nízké mzdy a mají špatné pracovní podmínky. Přístupu k zaměstnání u nich mohou bránit kulturní překážky v rodině či v komunitě. Navíc mohou být vystaveny diskriminaci, co se týče přístupu na trh práce.

4.2.1.

Vzhledem k těmto zjištěním je třeba pozitivně jednat. Je nutné především zohledňovat situaci žen, jejich míru kvalifikace, znalost jazyka hostitelské země, příslušnost k první generaci přistěhovalců či k dalším generacím.

4.2.2.

Některá opatření související se sladěním profesního a rodinného života jsou stejná jako pro ženy z řad původního obyvatelstva. Pro přistěhovalkyně, které nemají ve své blízkosti rodinu, jež by jim pomáhala, je zásadně důležité mít přístup ke kvalitním službám péče o děti, které by byly přístupné finančně i geograficky.

4.2.3.

Mezi další iniciativy, které se specifičtěji týkají migrantek, patří boj proti rasismu, zlepšení přístupu k bydlení, ke zdravotní péči, k sociálním službám, boj proti nuceným sňatkům, polygamii atd. Ženy emigrují proto, že si přejí využít dodržování lidských práv a rovnost žen a mužů v Evropě a aby unikly násilí páchanému na ženách a nerovnému postavení. V Evropě by se neměly setkat s týmiž problémy, a přece se zde tyto obtíže rovněž vyskytují a postihují i druhou generaci přistěhovalců, což brání jejich přístupu k zaměstnání.

4.2.4.

V EU se na místní úrovni přijímá řada prospěšných iniciativ pro začlenění žen do trhu práce, o což usiluje také občanská společnost a sdružení přistěhovalkyň či univerzity. Tyto iniciativy by bylo třeba podporovat a na vnitrostátní úrovni i mezi členskými státy by se mělo stimulovat šíření osvědčených postupů.

4.3.1.

Abychom měli hlubší znalosti o potřebách přistěhovalkyň a mohli vypracovat odpovídající politiky, je nutné mít lepší statistiky cílené podle pohlaví a národnosti či původu, a to na vnitrostátní i evropské úrovni.

4.4.1.

Za účelem zlepšení znalostí o hostitelské společnosti a jejím trhu práce je třeba, aby byl migrantkám poskytnut přístup k informacím o jejich právech a stávajících službách v několika jazycích a ve spolupráci s občanskou společností a sítí migrantů, jejich přispění musí být uznáno a podporováno.

4.5.1.

Integrace a získání zaměstnání závisejí především na osvojení jazyka hostitelské země. Nedostatečné zvládnutí jazyka způsobuje trvalou izolaci žen, brání jim seznámit se s jejich právy, brání jim v přístupu k veřejným službám a negativně ovlivňuje integraci jejich dětí. Školní výsledky většiny mladých lidí z řad přistěhovalců totiž nejsou tak dobré jako výsledky mladých lidí z řad původního obyvatelstva.

4.5.2.

Správní orgány tedy musí migrantkám poskytovat jazykové kurzy, které by byly dostupné z hlediska ceny, místa a vyučovací doby (sladitelné s péčí o děti v rodině). Co se týče obsahu, tyto kurzy by měly být užitečné při hledání zaměstnání a komunikaci se správními orgány.

4.6.1.

Charakteristiky přistěhovalkyň jsou různé a politiky se musí těmto odlišnostem přizpůsobit. Některé přistěhovalkyně mají nízkou úroveň vzdělání a málo zkušeností, zatímco jiné mají značné vysokoškolské či profesní kvalifikace.

4.6.2.

Největší překážkou pro řadu z nich je uznání těchto kvalifikací a zkušeností získaných v zahraničí, což je paradoxní vzhledem k tomu, že Evropa potřebuje kvalifikované zaměstnance v mnoha oblastech. Čekací doba nutná k uznání diplomů, která je někdy dlouhá, může způsobit demotivaci, ztrátu znalostí a může tyto ženy přimět k tomu, aby nastoupily do zaměstnání, které je pod jejich úrovní kvalifikace. Nezaměstnané migrantky či migrantky zaměstnané na místech, pro něž mají nadměrnou kvalifikaci, představují nedostatečně využitý zdroj pracovní síly a plýtvání lidským kapitálem.

4.6.3.

Je třeba vytvořit služby, které by umožnily uznání kvalifikací získaných v původní zemi. Sociální partneři mohou rovněž hrát důležitou úlohu a přispět k tomu, aby tyto kvalifikace byly uznány v kolektivních smlouvách.

4.6.4.

Některá odvětví jako úklid, hlídání dětí, péče o seniory, pohostinství, zemědělství či sociální ekonomika mohou poskytnout příležitosti méně kvalifikovaným přistěhovalkyním jako zaměstnankyním či osobám samostatně výdělečně činným. Tato odvětví je však třeba profesionalizovat a zhodnotit, poskytnout ženám odbornou přípravu pro tyto oblasti a uznat významné přispění pracovnic v těchto oblastech, aby práce v těchto odvětvích byla prospěšná jak pro místní obyvatelstvo, tak pro přistěhovalkyně.

4.6.5.

Tato práce může být také přechodná, a proto je důležité poskytovat školení během zaměstnání v těchto oborech, aby ženy mohly pokročit v kariéře či se přeorientovat na jiné zaměstnání.

4.6.6.1.

I když v tomto sektoru nepracují všechny přistěhovalkyně, často se na něj z počátku zaměřují z důvodu vysoké poptávky na jedné straně a na straně druhé proto, že je možné v něm pracovat bez dokladů.

4.6.6.2.

Tyto ženy se nacházejí v bludném kruhu a mohou vykonávat pouze nehlášenou práci bez jakékoli ochrany. Nemohou legalizovat svou situaci ani získat povolení k pobytu, jelikož nemohou prokázat, že pracují. Z toho důvodu jsou velice zranitelné, samy čelí řadě zaměstnavatelů či bydlí u jediného zaměstnance.

4.6.6.3.

Několik evropských států přijalo opatření umožňující legalizovat tuto nehlášenou práci (daňové úlevy ve Švédsku, poukázky na služby v cizí domácnosti v Belgii a ve Francii atd.), která usnadňují registraci pro zaměstnavatele, poskytují zaměstnancům sociální práva a umožňují jim vykázat profesní činnost, což jim dává možnost legalizovat pobyt.

4.6.6.4.

Členské státy by měly ratifikovat úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 189 (11), která umožňuje udělovat pracovníkům v cizí domácnosti stejná práva jako ostatním pracovníkům a strukturovat tento sektor, jak doporučuje EHSV ve svém stanovisku „Rozvoj služeb pro rodiny za účelem zvýšení míry zaměstnanosti a podpory rovnosti žen a mužů v zaměstnání“ (12).

4.7.1.

Výzkumy ukazují, že přistěhovalci mají větší chuť k inovacím a jsou podnikavější než místní obyvatelé. V řadě zemí mají statut samostatně výdělečně činných osob nebo vytvářejí nové podniky, v nichž často zaměstnávají další přistěhovalce. Výbor věnoval stanovisko tématu Přínos podnikatelů z řad přistěhovalců pro hospodářství Evropské unie (13).

4.7.2.

Aby tito podnikatelé lépe uspěli, je třeba je podporovat v tom, aby získali financování, naučili se vypracovávat podnikatelské plány a seznámili se s hospodářskou situací hostitelské země. Je třeba rozvíjet specifické iniciativy na pomoc ženám podnikatelkám a zvláštní pozornost je nutné věnovat sociálnímu podnikání.

4.7.3.

Přistěhovalkyně musí mít rovněž možnost využívat poradenství zkušenějších podnikatelů a je třeba pomáhat sítím podnikatelek z řad migrantek. Přistěhovalkyním je rovněž nutné poskytovat vzdělávání v oblasti podnikání, jež musí být organizováno v úzké spolupráci se sociálními partnery organizovanou občanskou společností.

4.8.1.

Ačkoliv stoupá počet nezávislých přistěhovalkyň, které jsou často kvalifikované, představy společnosti o přistěhovalkyních, jež jsou obětí kultury, která příliš neuznává práva žen, se mění jen pomalu. Je nutné zlepšit image migrantek, který by mohl sloužit jako příklad pro komunity přistěhovalců. K tomu by měly přispět informační kampaně.

4.9.1.

Účinné integrace lze dosáhnout pouze prostřednictvím partnerství všech zúčastněných stran, jako jsou evropské orgány, členské státy a subjekty s celostátní, regionální a místní působností.

4.9.2.

Zapojení organizované občanské společnosti, zvláště sdružení migrantek, je nutné ve všech etapách politik týkajících se začlenění migrantek do trhu práce. Tyto zúčastněné strany mohou totiž poskytnout skutečnou přidanou hodnotu díky tomu, že jsou obeznámeny se situací, v níž se přistěhovalkyně nacházejí. To rovněž napomůže vytvářet pocit spoluodpovědnosti, jenž usnadní přijetí a provádění politik.

5.1.

Zapojení do trhu práce je jedním z nejúčinnějších a nejkonkrétnějších způsobů integrace do společnosti. Přistěhovalkyně potřebují při integrování podporu a pomoc. Je třeba je informovat o jejich právech a povinnostech v hostitelské společnosti, musí využívat svých práv, mít přístup k odborné přípravě, zhodnotit své schopnosti a získat uznání za to, jak přispívají k hospodářství a evropské společnosti.