1.9.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 292/21

1)

Musí být ustanovení čl. 19 odst. 1 směrnice 2010/13/EU (1) za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, vykládáno v tom smyslu, že brání výkladu vnitrostátních právních předpisů, podle něhož není rozdělení obrazovky považováno za reklamní předěl, kterým se audiovizuální program odděluje od televizní reklamy, pokud je část obrazovky vyčleněna pro závěrečné titulky pořadu a druhá část pro upoutávku na následující pořady kanálu televizní stanice prostřednictvím programového panelu, přičemž na oddělené části obrazovky nebo po ukončení tohoto režimu není odvysíláno zvukové či obrazové upozornění, které by výslovně označovalo začátek reklamní přestávky?

2)

Musí být s ohledem na skutečnost, že směrnice 2010/13 má povahu minimální právní úpravy, čl. 23 odst. 2 této směrnice vykládán za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, v tom smyslu, že s touto směrnicí není slučitelné, aby upozornění na sponzory, která jsou vysílána v souvislosti s jinými než sponzorovanými pořady, byla kvalifikována jako „reklamní šoty“ ve smyslu čl. 23 odst. 1 této směrnice, které je třeba započítat do maximálního přípustného objemu reklamy?

3)

Musí být pojem „reklamní šoty“ uvedený v čl. 23 odst. 1 této směrnice, ve spojení s formulací „podíl […] nesmí v průběhu jedné hodiny překročit 20 %“, který upravuje maximální přípustný objem reklamy s ohledem na skutečnost, že směrnice 2010/13 představuje minimální právní úpravu, vykládán za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, v tom smyslu, že s ním není slučitelné započítávání „černých vteřin“ mezi jednotlivými reklamními šoty a na konci reklamní přestávky, do objemu reklamy?