16.7.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 226/17

1.1.1

Vzájemné pojišťovny tvoří stejně jako družstva, nadace a sdružení součást evropského hospodářského a sociálního modelu. Různorodost typů podniků včetně forem sociální ekonomiky představuje nezávisle na právní definici podniku v právních předpisech jednotlivých členských států zásadní složku jednotného trhu Evropské unie, a to i pokud jde o prosazování a rozvoj evropské podnikatelské rozmanitosti a investice do ní.

1.1.2

Vzájemné pojišťovny mají právo na evropský statut, aby mohly reagovat na potřebu pokrývat rizika zejména v oblasti sociální a zdravotní ochrany pracovníků, podniků a občanů.

1.1.3

Vzájemné pojišťovny odmítají nutnost opustit prvek vzájemnosti. EHSV by zase rád vyzdvihl rozmanitost forem podnikání včetně subjektů sociální ekonomiky s cílem zachovat evropské hospodářské a sociální dědictví. Informační kampaň, ačkoli je užitečná, však nemůže nahradit nezbytný právní rámec.

1.1.4

V Evropě existuje řada forem vzájemných pojišťoven (podle sčítání asi 40), bez ohledu na jejich rozmanitost však 95 % z nich funguje podle stejných zásad správy.

1.2.1

EHSV v souladu se svými závazky, jež přijal na akci věnované sociálnímu podnikání ve Štrasburku, žádá Komisi, aby rychle předložila legislativní návrh, který by obsahoval návrh nařízení o statutu evropské vzájemné pojišťovny.

1.2.2

EHSV by si přál, aby se pomocí soudržného právního režimu na evropské úrovni, jenž by odpovídal jeho hospodářskému významu a jeho sociální úloze, uznal model vzájemnosti.

1.2.3

EHSV doporučuje, aby statut vycházel ze správy, a nikoli z činností, aby se tak zachovala rozmanitost vzájemných pojišťoven.

1.2.4

EHSV doporučuje, aby statut neusiloval o harmonizaci vnitrostátních právních předpisů a aby byl nepovinný.

1.2.5

EHSV požaduje, aby byl zveřejněn přesný harmonogram procesu předložení a přijetí návrhu statutu evropské vzájemné pojišťovny.

2.1

Cílem tohoto stanoviska je co nejvíce urychlit návrh nařízení Komise o tzv. statutu evropské vzájemné pojišťovny.

2.2

Evropská občanská společnost a zainteresované subjekty mají pocit, že bez náležitého právního základu budou vzájemné pojišťovny – v evropském měřítku – fakticky odrazovány od činnosti. To by mělo závažné dopady na sociální oblast v souvislosti s oslabením veřejných zásahů, na zdraví (omezení rovného přístupu evropských občanů ke zdravotní péči), na zaměstnanost (ztráta pracovních příležitostí, včetně těch specializovaných), i na posilování evropské sociální soudržnosti a procesu evropské integrace.

2.3.1

Návrh statutu evropské vzájemné pojišťovny má velmi dlouhou historii a sahá až do roku 1993 a k evropským směrnicím o pojištění. Vzájemné pojišťovny v tomto rámci žádaly, aby byla jejich původní forma správy osobních společností uznána v evropském statutu.

2.3.2

První návrh nařízení byl stažen v roce 2006. Komise totiž v roce 2006 – navzdory sdělení z roku 2003 o právu obchodních společností, kde se zavázala, že zavede nové evropské právní formy společností, zejména pro vzájemné společnosti (a tento závazek zopakovala v akčním plánu z roku 2006 o modernizaci práva a správy a řízení obchodních společností) – návrh statutu evropské vzájemné pojišťovny ze své agendy naopak stáhla.

2.3.3

V roce 2007 evropské asociace vzájemných pojišťoven znovu iniciovaly oživení tohoto projektu.

2.3.4

V březnu roku 2010 Evropský parlament přijal ve prospěch statutu evropské vzájemné pojišťovny písemné prohlášení a v červenci 2011 vypracoval zprávu o úloze evropských vzájemných společností, jejímž závěrem bylo, že návrh statutu je nezbytný.

2.3.5

V roce 2013 Evropský parlament jednomyslně přijal zprávu z vlastního podnětu pana Berlinguera, která se týkala proveditelnosti statutu evropské vzájemné pojišťovny.

2.3.6

Komise se současně v Aktu o jednotném trhu rozhodla financovat studii o situaci a obtížích vzájemných pojišťoven na vnitřním trhu (známou jako „studie Panteia“). Tato významná studie, zveřejněná 12. října 2012, která byla řízena Komisí, poprvé podala vyčerpávající přehled o právním, hospodářském a sociálním prostředí vzájemných pojišťoven v členských státech Evropské unie (1).

2.3.7

Poté Komise uspořádala k závěrům této studie veřejnou konzultaci (výsledky byly zveřejněny v říjnu 2013) (2). Úspěch této konzultace (více než 300 odpovědí, z nichž dvě třetiny byly pozitivní) vedly Komisi k tomu, aby přistoupila k posouzení dopadu zaměřenému na proveditelnost návrhu statutu evropské vzájemné pojišťovny.

2.4

EHSV ve svém stanovisku s názvem Různé typy podniků (3) (říjen 2009) poukázal na to, že „pluralita a rozmanitost různých typů podniků jsou uznány ve Smlouvě a také potvrzeny v praxi, prostřednictvím různých právních předpisů, které byly schváleny či jsou v současné době ve fázi přezkumu“. Výbor zahrnoval vzájemné společnosti mezi typy podniků sociální ekonomiky.

2.5

V příloze k prohlášení ze Štrasburku během akce věnované sociálnímu podnikání, kterou ve dnech 16. a 17. ledna 2014 společně uspořádaly Komise a EHSV, se uvádí, že podle řady zainteresovaných stran by se měly politiky pro sociální podnikání vztahovat i na podniky sociální ekonomiky (družstva, vzájemné pojišťovny, sdružení, nadace atd.). EU by měla pro vzájemné pojišťovny navrhnout evropský statut, který by jim umožnil provozovat přeshraniční činnost, fúzovat a plnit požadavky směrnice „Solventnost II“, a také evropský statut pro asociace. Komisař pro podnikání Antonio Tajani při této příležitosti oznámil zahájení legislativní iniciativy Komise k návrhu tohoto statutu.

3.1

V zemích EU existuje velká různorodost právních forem vzájemných pojišťoven. Různé formy vzájemných pojišťoven a úloha, kterou zastávají, závisejí na kultuře a historii vzájemných pojišťoven v každé zemi. Vzájemné pojišťovny v Evropě zavedly historicky první formy sociálního zabezpečení. V současnosti je v EU jejich hlavním posláním sloužit svým členům v kontextu všeobecného zájmu a zajišťovat jim pokrytí rizik nabídkou pojišťovacích služeb, sociálních služeb, zdravotní péče a osobní asistence.

3.2

Bylo zjištěno, že v EU existuje téměř 40 typů vzájemných organizací. Téměř 95 % vzájemných pojišťoven se řídí 5 společnými zásadami správy:

3.3

Organizace typu vzájemných společností v Evropě v průměru představují 15,8 % trhu (12,8 % životní pojišťovny, 20,5 % neživotní pojišťovny). Kromě toho organizace typu vzájemných společností podle odhadů poskytují služby zdravotní péče a sociální služby téměř 230 milionům evropských občanů, z nichž okolo 100 milionů je kryto povinným zdravotním pojištěním. V Evropě zaměstnávají přibližně 3 50  000 osob. Všeobecně se uznává, že ekonomika má z rozmanitosti struktur, které ji tvoří, prospěch, protože tato rozmanitost zlepšuje schopnost reakce na změny na trhu. Dlouhodobá vize organizací typu vzájemných společností jim navíc v období krize dává výhodu před kapitálovými společnostmi.

4.1

V Evropské unii mají evropský statut jen akciové společnosti a družstva. U nadací se návrh evropského statutu právě projednává, avšak vzájemné pojišťovny jakožto forma sociálního podniku evropský statut nemají (4).

4.2

Proces evropské integrace vede k výraznější mobilitě pracovníků, podniků i občanů. Je třeba, abychom byli schopni na celém území Unie zajistit pokrytí jejich zdravotních a sociálních a dalších pojistných rizik a zároveň zabránit tomu, aby došlo k narušení práv, nároků a forem ochrany.

4.3

Komise a Rada v současnosti pracují na finančních a pojišťovnických službách (Basilej III, Solventnost II) a vysílání a mobilitě pracovníků. Od 1. ledna 2014 v členských státech platí nová směrnice o přeshraniční péči. Vzájemné pojišťovny členských států však nemají právní možnost se tohoto procesu evropské integrace a rozvoje vnitřního trhu účastnit, ledaže by změnily formu a přijaly statut evropského družstva nebo evropské akciové společnosti. Vzájemné pojišťovny odmítají nutnost opustit prvek vzájemnosti. EHSV by zase rád vyzdvihl rozmanitost forem podnikání včetně subjektů sociální ekonomiky s cílem zachovat evropské hospodářské a sociální dědictví.

4.4

Obezřetnostní rámec pro pojistitele Solventnost II navíc představuje doplňkový prvek ve prospěch statutu evropské vzájemné pojišťovny – statut by vzájemným pojišťovnám umožnil využívat „diverzifikace“, provádět operace zajištění a správy aktiv a snižovat tak své náklady ve prospěch členů.

4.5

Vzájemné pojišťovny nemají přístup na kapitálové trhy, potřebují tedy společné nástroje pro spolupráci, a to i na evropské úrovni, aby se nestalo, že v ostré konkurenci zaniknou.

4.6

Vzájemné pojišťovny, které provozují činnost na evropské úrovni, nejsou motivovány výlučně konkurencí či hledáním nových trhů, ale především tím, že chtějí zlepšovat služby, které poskytují svým členům.

4.7

Vzájemné pojišťovny obecně potřebují oficiální uznání ze strany EU, jež jim dá právní základ a legitimitu jakožto účastníkovi procesu evropské integrace.

4.8

Statut evropské vzájemné pojišťovny by znamenal uznání reality vzájemných pojišťoven, jejich hospodářského a sociálního významu, jejich specifické úlohy v oblasti řízení rizik osob, zejména v oblasti sociální ochrany a zdraví.

4.9

EHSV by si stručně shrnuto přál, aby se pomocí soudržného právního režimu na evropské úrovni, jenž by odpovídal jeho hospodářskému významu a jeho sociální úloze, uznal model vzájemnosti. Kromě toho by se tím dalo zabránit zbytečné administrativní zátěži, dosáhnout úspor z rozsahu a rozvíjet vzájemnost ve všech členských státech Unie (včetně čtyř členských států, které formu vzájemnosti neznají) a opírat se při tom plně o tento nový statut, o svobodu usazování a volné poskytování služeb.

5.1

V Evropě existuje řada forem vzájemných pojišťoven (bylo jich zaznamenáno asi 40), bez ohledu na jejich rozmanitost však 95 % z nich funguje podle stejných zásad správy. EHSV proto doporučuje, aby se statut zaměřil na správu, nikoli na činnost.

5.2

Statut evropské vzájemné pojišťovny navíc ve své skupinové formě umožňuje zachovat rozmanitost vrstvy evropských vzájemných pojišťoven v jejich původní podobě – zachovat v jejich identitě struktury a zároveň tímto společným nástrojem dosáhnout úspor z rozsahu (společné nákupy, společné produkty). V zájmu zachování různorodosti strukturních typů v jednotlivých členských státech, jež je v Evropě typická pro právní formu vzájemné pojišťovny, EHSV doporučuje, aby byla jakožto vůdčí zásada stanovena co největší svoboda členů při určování stanov a struktury.

5.3

Statut bude nepovinný, tak aby neměl dopad na vnitrostátní právní předpisy.

5.4

Je nutné počítat s možností, že se vzájemné pojišťovny mezi sebou seskupí, a také propagovat přeshraniční operace, aby se rozvíjel evropský rozměr vzájemnosti.

5.5

Návrh nařízení musí umožnit zřízení:

5.6

Evropské vzájemné pojišťovny budou i nadále, stejně jako vnitrostátní vzájemné společnosti, podléhat obecné právní úpravě členských států – pravidlům týkajícím se zapojení pracovníků do rozhodovacího procesu, pracovnímu právu, sociálním právním předpisům, právu v oblasti daní, hospodářské soutěže, průmyslového či duševního vlastnictví, úpadkových řízení a pozastavení plateb. Zvláštní vnitrostátní předpisy o činnosti vzájemných pojišťoven a kontrole ze strany orgánů vykonávajících dohled by na evropskou vzájemnou pojišťovnu měly být uplatňovány v neomezeném rozsahu. Ustanovení práva členských států a právo EU se tedy uplatní v uvedených oblastech i v dalších oblastech, na něž se toto nařízení nevztahuje.

5.7

Pravidla zapojování pracovníků do evropské vzájemné pojišťovny jsou stanovena ve směrnicích o právech pracovníků, které představují neodmyslitelný doplněk tohoto nařízení a musí být doprovodným způsobem uplatňována.

5.8

Ve statutu evropské vzájemné pojišťovny by se mělo stanovit, že valné shromáždění se skládá z členů nebo jejich zástupců. Co se týče hlasovacích práv, měl by být kromě poskytnutí stejného hlasovacího práva všem členům (tj. jedna osoba – jeden hlas) stanoven jiný systém vážení hlasů.

—

statutu evropské nadace, Úř. věst. C 351, 15.11.2012, s. 57;

—

družstevním společnostem, Úř. věst. C 234, 22.9.2005, s. 1;

—

statutu evropské společnosti, Úř. věst. C 129, 27.4.1998, s. 1 (není k dispozici v češtině).