25.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/21

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2013) 4975 final ze dne 25. července 2013, jímž byla odmítnuta žádost o registraci evropské občanské iniciativy s názvem „Politika soudržnosti pro rovnost regionů a udržení regionálních kultur“;

—

uložil Komisi povinnost zaregistrovat výše uvedenou iniciativu a přijmout veškerá právem vyžadovaná opatření;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 4 odst. 2 nařízení (EU) č. 211/2011 (1)

V rámci prvního žalobního důvodu tvrdí žalobci, že jejich občanská iniciativa splňuje veškeré podmínky vyžadované pro její registraci. Žalobci také považují tvrzení Komise, že předložená občanská iniciativa zjevně spadá mimo rámec pravomocí Komise na předložení návrhu právního aktu Unie pro účely provedení Smluv, za neopodstatněné. Podle žalobců spadá návrh uvedený v iniciativě do pravomocí v oblasti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. c) SFEU (hospodářská, sociální a územní soudržnost).

2)

Druhý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 174 třetího pododstavce SFEU

V rámci tohoto žalobního důvodu uvádějí žalobci, že výčet znevýhodnění podle čl. 174 třetího pododstavce SFEU, na jejichž základě musí být některému regionu věnována zvláštní pozornost, není taxativní (úplný), jak tvrdí Komise, nýbrž demonstrativní (neúplný, příkladmý).

3)

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení článku 174 SFEU a nařízení (ES) č. 1059/2003 (2)

Žalobci se rovněž domnívají, že regiony s charakteristickými národnostními, etnickými, kulturními, náboženskými či jazykovými rysy v každém případě spadají do kategorie „dotyčných regionů“, na něž se podle článku 174 SFEU vztahuje unijní politika soudržnosti, neboť podle sekundárního unijního práva představuje kultura důležitý aspekt územní, sociální a hospodářské soudržnosti. Potvrzuje to podle nich jak čl. 3 odst. 5 nařízení č. 1059/2003, tak i bod 10 odůvodnění téhož nařízení.

4)

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 4 odst. 1 nařízení č. 211/2011 a článku 167 SFEU

Žalobci namítají, že organizátoři nemusí uvádět právní základ pro návrh právního aktu, jak tvrdí Komise, ale v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 211/2011 musí uvést ustanovení Smluv, která podle nich mají souvislost s navrhovanou činností. Podle článku 167 SFEU navíc Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje jejich národní a regionální různorodost.

5)

Pátý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 19 odst. 1 SFEU

Opodstatnění nemá podle žalobců tvrzení Komise, uvedené v napadeném rozhodnutí, že unijní orgány mají sice povinnost chránit bohatství kulturní a jazykové rozmanitosti Unie a nediskriminovat menšiny, avšak žádné z těchto ustanovení nepředstavuje právní základ pro jakoukoli akci ze strany těchto orgánů. Žalobci konkrétně uvádějí, že toto tvrzení je v rozporu s čl. 19 odst. 1 SFEU.

6)

Šestý žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 174 druhého pododstavce SFEU

Podle žalobců chápe Komise iniciativu nesprávně, když tvrdí, že se nelze domnívat, že by zlepšení postavení menšin přispělo ke snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a ke snížení zaostalosti některých regionů ve smyslu čl. 174 druhého pododstavce SFEU. Žalobci tvrdí, že organizátoři nenavrhovali zlepšení postavení národnostních menšin, nýbrž zabránit tomu, aby unijní politika soudržnosti sloužila k odstraňování či k oslabování národnostních, jazykových a kulturních charakteristik těchto regionů a aby se unijní hospodářské nástroje a cíle staly, byť i nepřímo, nástroji protimenšinových politik.