6.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 161/77

1.1

EHSV vítá návrh 7. akčního programu pro životní prostředí (EAP). Přijetím Radou a Parlamentem se mezi rozhodujícími evropskými institucemi vytváří shoda v oblasti environmentální politiky o tom, že environmentální situace je i nadále velmi dramatická, provádění evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí vykazuje hluboké nedostatky, dosavadní přístupy k řešení stávajících a budoucích problémů nebyly dostatečné a jaké jsou činnosti nutné do roku 2020.

1.2

Návrh stvrzuje postoj, jež Výbor často prezentoval, že stávající ekologické problémy v Evropě nejsou způsobeny nedostatkem vhodných znalostí či způsobů jejich řešení, nýbrž nedostatečnou politickou vůlí jednat.

1.3

Návrh 7. programu EAP se vyznačuje ovšem spíše nedostatkem konkrétních faktů než jasností, a to jak obecně, tak specificky. Pokud se v názvu programu stanoví požadavek vést spokojený život „v mezích naší planety“, pak by musely být tyto meze planety minimálně částečně popsány a muselo by být podrobněji rozpracováno propojení konkrétních plánovaných politických činností s dopadem na společenské a hospodářské jednání v Evropě. To vše však 7. program EAP bohužel neobsahuje.

1.4

Tato skutečnost proto ze 7. programu EAP činí spíše zprávu o stavu životního prostředí než skutečný strategický dokument nebo akční program funkční politiky.

1.5

EHSV se domnívá, že v 7. programu EAP se nepřijímá dostatečně jasný postoj k hospodářským a společenským změnám nutným pro dosažení environmentálních cílů. EHSV připomíná, že když Komise předložila stěžejní iniciativu Evropa účinněji využívající zdroje, tak zdůrazňovala, že nutných změn bude dosaženo pouze pokud kromě technických zlepšení a změny v našem chování v roli výrobců a spotřebitelů dojde k „ výraznému posunu v energetických, průmyslových, zemědělských a dopravních systémech “.

1.6

7. program EAP velmi trefně analyzuje nedostatečné provádění dosavadních EAP. 7. program EAP nepředkládá téměř žádné návrhy k omezení či řešení tohoto nedostatečného provádění. Téměř všechny pozitivní vývoje pro přírodu a životní prostředí požadovala občanská společnost. EHSV se domnívá, že organizace občanské společnosti jsou klíčovým aktérem při provádění 7. programu EAP. Jejich úloha by v 7. programu EAP měla být v rámci dodatečného prioritního cíle zřetelně zdůrazněna a posílena.

1.7

Význam smysluplného 7. programu EAP by měl spočívat v mnohem jasnějším popisu cesty od konvenční environmentální politiky zaměřené na technologie na odstraňování následků směrem k udržitelnému rozvoji. Na konci období tohoto 7. programu EAP skončí také programové období strategie Evropa 2020. EHSV již několikrát zdůraznil, že strategie Evropa 2020 nemůže nahradit evropskou strategii pro udržitelný rozvoj, jež prostřednictvím dlouhodobého plánování a za zohlednění hospodářských, sociálních a ekologických rozměrů definuje cíle a strategie udržitelného rozvoje v Evropě. Výbor žádá Radu a EP, aby v 7. programu EAP stanovily cíl vytvořit novou nadřazenou strategii pro udržitelný rozvoj EU, tak jak to žádá Rada ve složení pro životní prostředí ve svých závěrech z konference OSN Rio+20 o udržitelném rozvoji (Odstavec 3 závěrů o konferenci Rio+20: Outcome and follow-up to the UCSD 2012 Summit; 3 194. schůze Rady ve složení pro životní prostředí, Lucemburk, 25. října 2012). To by 7. programu EAP propůjčilo skutečnou přidanou hodnotu.

2.1

Od počátku sedmdesátých let přispělo již šest akčních programů pro životní prostředí (EAP) významným způsobem k rozvoji a tvorbě politiky EU v oblasti životního prostředí. Šestý akční program pro životní prostředí skončil v červenci 2012. Evropská komise byla poté vyzvána ze strany Rady a Evropského parlamentu k předložení programu navazujícího.

2.2

Cílem návrhu 7. programu EAP je dle Komise posílit příspěvek politiky v oblasti životního prostředí k zachování přírodního bohatství, k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje a k ochraně zdraví občanů.

2.3

Návrh obsahuje zjištění stavu v oblasti životního prostředí, kde poukazuje zejména na problém pokračujícího úbytku přírodního bohatství, včetně biologické rozmanitosti. Jako další problém se uvádí přetrvávající plýtvání přírodními zdroji, k němuž dochází v důsledku jejich neúčinného využívání, jakož i pokračující znečišťování ovzduší a vod a zatěžování nebezpečnými látkami.

2.4

Za zásadní důvod problémů se považuje nedostatečné provádění ze strany členských států stávajících právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a stanovených norem.

2.5

Komise dochází k závěru, že existují „důkazy o tom, že hranice naší planety v oblasti biologické rozmanitosti, změny klimatu a koloběhu dusíku již byly překročeny“.

2.6

7. program EAP se proti tomuto faktu staví s vizí pro rok 2050 nazvanou „spokojený život v mezích naší planety“ a stanovuje rámec pro politiku v oblasti životního prostředí do roku 2020, jenž se zaměřuje na devět prioritních cílů.

2.7

EHSV se do debaty o 7. programu EAP zapojil již v přípravné fázi na žádost dánského předsednictví o vypracování průzkumného stanoviska (1). Výbor v tomto stanovisku zdůraznil, že stávající ekologické problémy v Evropě jsou způsobeny nedostatečnou politickou vůlí jednat. Podle něj je nejasné, v jakém vztahu je tento sedmý akční program se strategií Evropa 2020 a se stěžejní iniciativou a plánem Evropa účinněji využívající zdroje. Výbor doporučil znovu vzkřísit strategii udržitelného rozvoje, pro její provádění v oblasti environmentální politiky zvolit na výsledky orientovaný sedmý akční program pro životní prostředí a začlenit do něj stěžejní iniciativu Evropa účinněji využívající zdroje se všemi jednotlivými iniciativami a zajistit úzké a koordinované sladění kroků v oblasti environmentální a hospodářské politiky.

3.1

Výbor vidí hlavní politickou přidanou hodnotu 7. programu EAP v tom, že je na rozdíl od stávajících environmentálních strategií, stěžejních iniciativ a plánů Komise schvalován Radou a Evropským parlamentem Vytváří se tak totiž určitá shoda v oblasti environmentální politiky mezi rozhodujícími evropskými institucemi ohledně nutných činností do roku 2020.

3.2

7. program EAP je tedy referenčním rámcem pro budoucí rozhodnutí politických činitelů a institucí na úrovni EU a členských států, pro něž je EAP rovněž platný.

3.3

EHSV vítá předložení 7. programu EAP i proto, že přijetím závazného rozhodnutí Rada a Parlament společně ukazují, že environmentální situace je velmi dramatická, provádění evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí vykazuje hluboké nedostatky a že mnoho z dosavadních přístupů k řešením stávajících a budoucích problémů nebylo dostatečné.

3.4

Obsahově program naopak opakuje v podstatě to, co už bylo stanoveno ve sděleních, strategiích, stěžejních iniciativách a plánech Komise v oblasti životního prostředí. Rozhodnutím Rady a Parlamentu však získávají na politickém významu.

3.5

Návrh 7. programu EAP se však vyznačuje zejména spíše nedostatkem konkrétních faktů než jasností, a to jak obecně tak specificky. Pokud se v názvu programu stanoví požadavek vést spokojený život „v mezích naší planety“, pak by musely být tyto meze planety minimálně částečně popsány a muselo by být podrobněji rozpracováno propojení konkrétních plánovaných politických činností s dopadem na společenské a hospodářské chování v Evropě. To vše však 7. program EAP bohužel neobsahuje.

3.6

Na místech, kde je návrh o něco konkrétnější, ale chybí konkrétní odpovědnosti a kritéria přezkumu, jež by umožnila kontrolovat naplňování cílů a provádění opatření.

3.7

Tato skutečnost ze 7. programu EAP činí spíše zprávu o stavu životního prostředí než skutečný strategický dokument nebo akční program funkční politiky. To je pro EHSV zklamáním, neboť již v průzkumném stanovisku k 7. programu EAP a dokonce již v roce 2004 v průzkumném stanovisku Hodnocení strategie EU pro udržitelný rozvoj (2) požadoval přesně takové konkrétní a sledovatelné stěžejní programy.

3.8

Je třeba kriticky podotknout, že naléhavě nutný výhled pro politiku v oblasti životního prostředí po roce 2020 je příliš nevýrazný. Již dnes je jasné, že v politice v oblasti energetiky a klimatu je rok 2020 příliš krátký horizont pro plánování. Ze 7. programu EAP není zřejmé, zda jsou cíle a opatření vytyčené pro rok 2020 dostatečné a vhodné k realistickému naplnění vize „spokojený život v mezích naší planety“ pro rok 2050. V této souvislosti by bylo třeba stanovit přinejmenším přibližný časový plán pro další etapy let 2030 a 2040 na cestě k uskutečňování vize pro rok 2050. Horizont 2020 kromě toho z důvodu své krátkodobosti neposkytuje bezpečnost investic pro dlouhodobé investice do zeleného hospodářství.

3.9

V zásadě je třeba přivítat harmonizaci časového horizontu plánování činnosti v oblasti životního prostředí se strategií Evropa 2020 a souvisejícími stěžejními iniciativami. Doba trvání je navíc shodná s obdobím příštího finančního výhledu 2014-2020, což by bylo velkou výhodou, pokud by se podařilo vytvořit potřebná propojení. Jedna z devíti vedených priorit se sice týká poskytnutí nutných investic pro opatření v oblasti životního prostředí, ale odkazy na střednědobé finanční plánování EU jsou u popisu požadavků příliš vágní, nehledě na to, že 7. program EAP přichází příliš pozdě na to, aby mohl toto plánovaní ovlivnit.

3.10

Výběr devíti prioritních cílů 7. programu EAP lze podrobit kritice. Životní prostředí ve městech je odborná oblast, která se již opakovaně vyskytovala v předchozích EAP. Přestože má životní prostředí ve městech velký význam, je vliv EU na tuto oblast značně omezený. Relativně velký vliv má naopak na dopravní politiku, na jejíž zvláštní význam pro ochranu klimatu Komise trvale poukazuje. Navzdory tomu se návrh 7. programu EAP dopravní politikou v podstatě nezabývá.

3.11

EHSV by považoval za smysluplné zahrnout strategickou integraci občanské společnosti jakožto vlastní prioritní cíl do EAP (viz 4.4.9).

3.12

I politika zahraničního obchodu je pro evropskou politiku v oblasti životního prostředí a udržitelnosti natolik významná, že tato oblast mohla být zařazena minimálně jako stejně významná jako oblast životního prostředí ve městech (3).

3.13

EHSV připomíná, že když Komise předložila stěžejní iniciativu Evropa účinněji využívající zdroje, tak zdůrazňovala, že nutných změn bude dosaženo pouze pokud kromě technických zlepšení a změny v našem chování v roli výrobců a spotřebitelů dojde k výraznému posunu v energetických, průmyslových, zemědělských a dopravních systémech“. 7. program EAP je nedostatečný v tom, že sice poněkolikáté opakuje výzvu po integraci environmentálních požadavků do ostatních oblastí politik, aniž by však vyjasňoval nutný „výrazný posun“ některých hospodářských odvětví směrem k udržitelnému hospodaření a udržitelným životním stylům.

3.14

V programu rovněž není využita možnost podrobněji popsat význam ochrany zdrojů a životního prostředí pro hospodářský rozvoj a tvorbu nových kvalifikovaných pracovních míst. EHSV v této souvislosti poukazuje mj. na svá předchozí stanoviska (4). Je třeba mnohem lépe zdůraznit propojení environmentální, sociální, rozvojové a hospodářské politiky, které jsou významným rozměrem udržitelnosti.

3.15

Je tedy zřejmé, že význam 7. programu EAP by měl spočívat v mnohem jasnějším popisu cesty od konvenční environmentální politiky zaměřené na technologie na odstraňování následků směrem k udržitelnému rozvoji. Na konci období tohoto 7. programu EAP skončí také programové období strategie Evropa 2020. EHSV již několikrát zdůraznil, že strategie Evropa 2020 nemůže nahradit evropskou strategii pro udržitelný rozvoj, jež prostřednictvím dlouhodobého plánování a za zohlednění hospodářských, sociálních a ekologických rozměrů definuje cíle a strategie udržitelného rozvoje v Evropě. Výbor žádá Radu a EP, aby v 7. programu EAP stanovily cíl vytvořit novou nadřazenou strategii pro udržitelný rozvoj EU, tak jak to žádá Rada ve složení pro životní prostředí ve svých závěrech z konference OSN Rio+20 o udržitelném rozvoji (Odstavec 3 závěrů o konferenci Rio+20: Outcome and follow-up to the UCSD 2012 Summit; 3 194. schůze Rady ve složení pro životní prostředí, Lucemburk, 25. října 2012). To by 7. programu EAP propůjčilo skutečnou přidanou hodnotu.

4.2.1

V 7. programu EAP by se mělo vyjasnit, že pro zachování přírodního kapitálu je klíčové provádění návrhů Komise na ekologizaci zemědělství a rybolovu v souvislosti s reformou SZP a SRP.

4.2.2

Oprávněně je také v 7. programu EAP požadováno zlepšování ochrany půdy. Rostoucí znečišťování a znehodnocování půdy a spotřeba plochy v Evropě je i nadále důvodem k obavám. Výbor se domnívá, že pro zvrácení tohoto negativního trendu je zapotřebí legislativních kroků na evropské úrovni. Rada by tedy měla co nejdříve obnovit debatu o směrnici o ochraně půdy. Evropská Komise by rovněž měla prostřednictvím tematické strategie vybízet členské státy, aby podnikly kroky k omezení značného využívání půdy pro účely dopravy a bytové výstavby a podpořily ochranu zemědělských a lesních ploch.

4.3.1

Komise prostřednictvím své stěžejní iniciativy Evropa účinněji využívající zdroje stanovila zvýšení účinnosti ve využívání přírodních zdrojů hlavním tématem své politiky a v příslušném plánu stanovila klíčové milníky pro rok 2020. Je politováníhodné, že cíle stanovené v odstavci 41 zmiňují důležité milníky pouze v nedostatečné míře.

4.3.2

Zejména by do cílů mělo být zahrnuto (úplné) oddělení hospodářského růstu a negativních dopadů na životní prostředí, jakož i záměr dohodnout se do roku 2020 na ambiciózních cílech účinného využívání zdrojů a spolehlivých ukazatelích, jež by veřejným a soukromým vedoucím činitelům byly vodítkem při přechodu na hospodářství účinně využívající zdroje (5). Kromě toho Výbor připomíná požadavek využívat směrnici o ekodesignu k vyloučení neudržitelných produktů z hospodářského oběhu a za tímto účelem uplatňovat tuto směrnici nejen z hlediska energetické účinnosti, ale také ke zlepšení účinného využívání zdrojů u materiálů (6).

4.4.1

Hodnocení 6. EAP jasně ukázalo, že deficity v provádění stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí jsou nejzávažnější překážkou nutného pokroku v ochraně životního prostředí. Proto je třeba přivítat, že v 7. programu EAP bude lepšímu provádění acquis EU v oblasti životního prostředí na úrovni členských států dána absolutní priorita.

4.4.2

Komise však již v minulosti požadovala, aby se lepší provádění acquis EU v oblasti životního prostředí stalo hlavní prioritou, aniž by to přineslo znatelný úspěch. Je tedy třeba vycházet z toho, že existují zásadní překážky, které se nepodaří odstranit pouze navrhovaným zlepšením informování o právních předpisech EU v oblasti životního prostředí, kontrolních mechanizmech a přístupu k soudům.

4.4.3

Rozhodujícím je spíše to, že v mnoha členských státech chybí politická vůle udělit stejně vysokou politickou prioritu účinnému provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí a příslušně vybavit výkonnou správu dostatečnými prostředky a kvalifikovanými odborníky a v konfliktních situacích jí poskytnout politickou podporu.

4.4.4

Existují evidentní paralely k finanční krizi. Stejně jako byla finanční krize vyvolána neudržitelným zacházením s ekonomickými zdroji v důsledku nedostatečného dodržování kritérií stanovených v Maastrichtské smlouvě, jež měly zajistit stabilitu společné měny, spočívá příčina environmentálních problémů v nadměrném využívání zdrojů, v tomto případě půdy, vody, vzduchu, klimatu, omezených nerostných a fosilních zdrojů atd.

4.4.5

Výbor postrádá podobnou reakci na ekologickou krizi jako opatření přijatá v rámci fiskální úmluvy pro boj s finanční krizí: jasné požadavky, jasné ukazatele, kontroly a sankce. 7. program EAP neobsahuje nic podobného, navržené přístupy nejsou vhodné ke skutečnému odstranění popsaných strukturálních nedostatků v provádění, navrhované cíle pro lepší provádění acquis EU pro rok 2020 jsou naprosto nejasné a neověřitelné.

4.4.6

EHSV se domnívá, že dodržování právních předpisů vyžaduje účinnou kontrolu nezávislými orgány, jakož i důvěryhodnou připravenost v případě potřeby uvalit či přijmout sankce. Výbor proto očekává, že v 7. programu EAP bude stanoveno rozšíření závazných kritérií pro účinnou kontrolu a dohled členských států nad veškerými právními předpisy EU v oblasti životního prostředí a rozvoj doplňkových kapacit na úrovni EU.

4.4.7

Kromě toho je začlenění monitorování pokroku při provádění ekologických cílů do procesu evropského semestru, jak se uvádí v odstavci 82 písm. f), vhodné pro zvýšení pozornosti politického vedení na úrovni EU a členských států. Komise alespoň poukazuje na to, že dopady na životní prostředí mohou negativním způsobem působit i na makroekonomiku. Pozoruhodně to dokládá Sternova zpráva o přezkumu z roku 2006 o hospodářských důsledcích změny klimatu a souhrnná zpráva předložená v roce 2010 ke studii TEEB Ekonomie ekosystémů a biologické rozmanitosti.

4.4.8

7. program EAP by měl být doplněn o opatření stanovující pobídky k dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí. Účinným prostředkem motivace k dodržování právních předpisů je zejména propojení přidělování finančních prostředků EU členským státům a soukromým právním subjektům s předložením dokladu o dodržování příslušných environmentálních právních předpisů. EHSV si rovněž velmi přeje, aby bylo hospodářství prostřednictvím strategií spolupráce a informování o příkladech osvědčených postupů motivováno k zapojení se do zlepšování stavu životního prostředí.

4.4.9

Předpokladem účinného prosazování ochrany životního prostředí je také aktivní úloha občanské společnosti, jež umožní občanům aktivně se podílet na dohledu. Nástroje, které to umožňují, byly do evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí zavedeny zejména na základě Aarhuské úmluvy, např. přístup k informacím v oblasti životního prostředí, účast organizací občanské společnosti na rozhodování v oblasti životního prostředí a přístup k soudům. Návrh 7. programu EAP tyto nástroje zmiňuje, nevěnuje se však úloze občanské společnosti při provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí či dalším návrhům. Téměř všechny pozitivní vývoje pro přírodu a životní prostředí požadovala občanská společnost. EHSV se domnívá, že organizace občanské společnosti jsou klíčovým aktérem pro provádění 7. programu EAP. Jejich úloha by v 7. programu EAP měla být v rámci dodatečného prioritního cíle zřetelně zdůrazněna a posílena. Katalog opatření by měl být doplněn o požadavek na podporu zapojení organizované občanské společnosti (např. partnerství Místní agendy 21 či podobná fóra), vytváření partnerství jakož i silnější zapojení organizované občanské společnosti do environmentálních rad či rad pro udržitelnost.

4.5.1

Opatření na podporu investic pro politiku v oblasti životního prostředí a klimatu a začlenění ekologických nákladů do tvorby cen jsou zásadní pro zajištění přechodu na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje. Proto je třeba uvítat, že Komise stanovila ve svém návrhu 7. programu EAP tuto tematiku jako jeden z prioritních cílů. Avšak i zde jsou cíle stanovené pro rok 2020 (odstavec 82 písm. a) a b)) velmi nejasné a neposkytují možnost měřitelné kontroly.

4.5.2

Opakovaně se vágně hovoří o ukončení dotací, které škodí životnímu prostředí, jako již např. ve strategii pro udržitelný rozvoj z roku 2006, jež slibovala zveřejnění příslušného seznamu. Politika EU v oblasti životního prostředí je vystavena riziku ztráty důvěryhodnosti, pokud opakovaně ohlášené činnosti nejsou následovně prováděny. Totéž platí i pro mnohokrát propagovanou zásadu internalizace vnějších nákladů nebo pro přesun zdanění z práce na zdanění životního prostředí jakožto omezeného zdroje.