—

promlčení lhůty pro zahájení řízení: žalobkyně se domnívá, že napadené rozhodnutí bylo přijato po uplynutí promlčecí doby čtyř let stanovené článkem 3 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství. I kdyby se mimoto případně prokázalo, že došlo k přerušení této promlčecí lhůty, její délka každopádně překročila dvojnásobek promlčecí doby, aniž bylo přijato jakékoli rozhodnutí podle čl. 3 odst. 1 čtvrtého pododstavce uvedeného nařízení. Jelikož došlo k promlčení předmětného práva, je třeba napadené rozhodnutí považovat za nezákonné a nevykonatelné;

—

porušení zásady právní jistoty: žalobkyně se domnívá, že skutečnost, že Komise od okamžiku, kdy došlo k namítaným nesrovnalostem, do okamžiku přijetí konečného rozhodnutí nechala uplynout více než dvacet let, představuje porušení zásady právní jistoty. Podle této základní zásady právního řádu Evropské unie má každý právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány Unie řešeny v přiměřené lhůtě;

—

porušení práva na obhajobu: žalobkyně se domnívá, že došlo k porušení jejího práva na obhajobu, neboť skutečnost, že od okamžiku, kdy došlo k namítaným nesrovnalostem, do okamžiku přijetí konečného rozhodnutí uplynulo více než dvacet let, jí znemožnila vyjádřit se včas, tedy v době, kdy ještě disponovala dokumenty, jimiž by bylo možné odůvodnit výdaje, na něž podle Komise nelze poskytnout příspěvek.