18.12.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 347/41

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Zemědělství v partnerských zemích Středomoří (včetně významu práce žen v zemědělství a úlohy družstev)“

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2010/C 347/06)

Zpravodaj: pan Pedro NARRO

Dne 26. února 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 svého Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Zemědělství v partnerských zemích Středomoří (včetně významu práce žen v zemědělství a úlohy družstev).

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 3. února 2010.

Na 460. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 17. a 18. února 2010 (jednání dne 18. února), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 156 hlasy pro a 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry

1.1   Zemědělství Středomoří je velmi heterogenní. Kromě rozdílů ve výrobních systémech existují také rozdíly v úrovni rozvoje, ve veřejné podpoře zemědělství či v ekonomických strukturách. Ve všech zemích oblasti Středomoří však má zemědělství zásadní roli pro venkovské oblasti a je hnacím motorem ekonomik těchto zemí.

1.2   Nezadržitelný proces liberalizace obchodu v oblasti zemědělství ovlivní jeho udržitelnost zemědělství ve Středomoří. Liberalizace sama o sobě nemá být cílem evropsko-středomořského partnerství, nýbrž nástrojem pro dosažení prioritního cíle hospodářského, sociálního a regionálního rozvoje na obou stranách Středozemního moře.

1.3   EHSV se vyslovuje pro přechodnou fázi, která zemědělství dotčených zemí umožní připravit se na nutné změny, aby se mohlo s jistotou postavit výzvám, které globalizace znamená pro ekonomiku, obchod a znalosti v odvětví zemědělství.

1.4   Z posouzení dopadu, které vypracovala Evropská komise o důsledcích zóny volného obchodu pro zemědělství ve Středomoří, jasně vyplývá, komu tento proces přináší největší ztráty. Jižní regiony Evropy, které se specializují na pěstování ovoce a zeleniny, nebudou moci konkurovat sousedům ve Středomoří, a naopak v zemích v jižní části Středomoří bude postupně upouštěno od kontinentální výroby (obilí, mléko, maso atd.). Během stávajícího postupu liberalizace je třeba chránit citlivé produkty.

1.5   Tato fáze transformace zemědělství Středomoří, která se vyznačuje potravinovou krizí a liberalizací, vyžaduje, aby veřejné orgány disponovaly rozhodnou a dlouhodobou strategií, která umožní zachování a další existenci zemědělské činnosti. Uvedená strategie se musí opírat o tři faktory: odbornou přípravu, technologie a výzkum, aby byl usnadněn přechod směrem k zemědělství, které klade důraz na kvalitu, přidanou hodnotu a lepší uvádění zboží na trh.

1.6   Veřejné politiky ve Středozemí se musí zaměřit na účinné zvládání následků liberalizace. Podle názoru EHSV jsou třeba krátkodobé a střednědobé politiky, jež by zavedly reálné kompenzace prostřednictvím dodatečné podpory pro výrobce EU z těch odvětví, která byla nejvíce postižena liberalizací obchodu. Je rovněž třeba zavést politiky pro diversifikaci aktivit ve venkovském prostředí a pro podporu zemědělců a jejich podniků, jež usnadní adaptaci na nový výrobní kontext.

1.7   Země Středomoří musí zavést do praxe vzdělávací politiky zaměřené na zemědělský sektor, aby podpořily kvalitní pracovní příležitosti, aby byla pracovní síla uzpůsobena potřebám nového výrobního modelu a v oblasti zaměstnanosti byly omezeny negativní účinky masivního opouštění venkova a migračních toků.

1.8   S cílem podpořit proces zemědělského rozvoje oblasti Středomoří považuje EHSV za prioritní posílit úlohu místních zemědělských organizací prostřednictvím rozvojových projektů zaměřených na posílení zastoupení zemědělců a jejich účasti v rozhodovacím procesu.

1.9   Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství ve Středomoří vyžaduje vytvoření dynamičtější strategie uvádění na trh. Pilířem nové strategie budou družstva a jiné formy organizace výrobců, které se budou muset stát nástrojem umožňujícím zemědělcům sjednotit nabídku a zlepšit jejich postavení na trzích. EHSV souhlasí s iniciativami usilujícími o zlepšení fungování potravinového řetězce a dělbu výnosů mezi všechny jeho články.

1.10   EHSV považuje za zásadní posílení úlohy žen a mládeže v zemědělských podnicích a ve venkovském prostředí. V zemích jižní části Středomoří se ženy významně podílí na činnosti v zemědělství, ačkoliv se ve většině případů jedná o neuznávanou a neplacenou práci, která je vykonávána za těžkých sociálních podmínek. Je zapotřebí nových strukturálních politik a pobídek, které by ohodnotily práci žen, umožnily jim vystoupit z neformální ekonomiky a podpořily sdružování jako nástroj rozvoje podnikatelského ducha, kterého je třeba také v odvětví zemědělství.

1.11   Jedním z rozhodujících faktorů rozvoje zemědělství ve Středomoří je řízení vodních zdrojů. Jedním z nejhorších dopadů změny klimatu v oblasti Středomoří bude úbytek vodních zdrojů s využitím v zemědělství. EHSV uznává, že je naléhavě nutné zavádět nové politiky kontroly a modernizace, které umožní nejen úsporu vody, ale také optimalizaci jejího využívání. Všechny tyto politiky se musí zakládat na používání nových technologií, s jejichž pomocí bude zavlažování sociálně, ekonomicky a environmentálně únosné.

1.12   Institucionální spolupráce má být doprovázena užší spoluprací mezi složkami občanské společnosti. Prioritně by měla EU podporovat regionální spolupráci a silnější zapojení zástupců občanské společnosti s cílem výměny zkušeností a vypracování konkrétních projektů, které zemědělským organizacím Středomoří pomohou šířit model multifunkčního zemědělství. V každém případě je třeba posílit zemědělskou kapitolu Unie pro Středomoří a pokročit na cestě směrem k založení Banky Středomoří.

2.   Úvod

2.1   Zahájení barcelonského procesu v roce 1995 bylo podnětem pro vztahy Evropské unie s jejími sousedy v oblasti Středozemního moře (1) a určilo hlavní směry pro vytvoření oblasti míru a hospodářské prosperity v tomto regionu. Patnáct let po barcelonském prohlášení však bylo dosaženo pouze mírného pokroku a na straně partnerů na jižní straně Středozemního moře panuje jisté zklamání.

2.2   Nedávná politická iniciativa Unie pro Středomoří z roku 2008, jejímiž protagonisty byla Francie a Německo, je důkazem toho, že po několika letech nečinnosti se otázka Středomoří opět dostává mezi priority agendy Společenství, což vede k obnovení debaty o strategickém odvětví pro 21. století, kterým je zemědělství.

2.3   EHSV se rozhodl vypracovat toto stanovisko z vlastní iniciativy s cílem přispět k nutné debatě o roli, jakou má zemědělství v oblasti Středomoří mít. Nacházíme se v klíčové době pro jeho rozvoj, která je charakterizována velkými celosvětovými výzvami.

2.4   Zemědělství v oblasti Středomoří je velmi rozsáhlé a není možné podrobně se zabývat každodenními problémy tohoto odvětví. Výbor chce provést strategickou reflexi o budoucnosti zemědělství v oblasti Středomoří, přičemž chce vycházet z dopadů, které by pro obě strany Středomoří mohla mít zóna volného obchodu se zemědělskými výrobky. Následky liberalizace nejsou zřetelné pouze v oblasti obchodu, ale také významně ovlivňují hospodářský, sociální a environmentální rozvoj země.

2.5   Země jižní strany Středomoří již tradičně důrazně kritizují EU za její nadměrný protekcionismus v oblasti zemědělství; ze strany EU bylo upozorněno na negativní dopad, který má pro mnoho evropských regionů dovoz určitých výrobků, zejména ovoce a zeleniny z Maroka, které je z důvodu svého zemědělského potenciálu a geografické a kulturní blízkosti Evropě jedním z tahounů zemědělství v oblasti Středomoří. Dalším silným zástupcem zemědělství ve Středomoří je Turecko, které je kandidátskou zemí EU a jehož odvětví zemědělství je nejdůležitější složkou ekonomiky a představuje enormní zemědělský potenciál jako zelená zásobárna Evropy. Rovněž Egypt se v posledních letech proměnil v zemi se zemědělským potenciálem, který je jedním z největších ve Středomoří.

2.6   Kromě této tradiční vize o zemědělských vztazích ve Středomoří je nutné prohloubit dlouhodobou strategickou vizi pro zemědělství v oblasti Středomoří, která by umožnila hledat synergie a usnadnila hospodářskou a sociální funkčnost odvětví zemědělství na obou stranách Středozemního moře.

2.7   Zkušenosti Evropské unie, která vsadila na kvalitní produkci, označování původu výrobku, modernizaci infrastruktury a odbornou přípravu, mají být příkladem a poukázat na některé užitečné směry v rámci řešení změn, jimiž prochází oblast jižního Středomoří. Nejen pozitivní zkušenosti jsou pro nás poučením. Nedostatečná soudržnost politik podpory zemědělství, chybějící dlouhodobé plánování a nevyváženost potravinového řetězce, která se vyznačuje roztříštěností nabídky, z níž profitují velcí dodavatelé, poukazují v Evropě bohužel na rizika, která je třeba zohlednit v rámci toho, co bychom mohli považovat za „velkou fázi transformace zemědělství v oblasti Středomoří““.

2.8   Zemědělství jižních států se vyznačuje silnou dualitou: na jedné straně nacházíme dynamické odvětví zaměřené na vývoz v rukou velkých obchodních subjektů, na druhé straně zemědělství zaměřené na místní trhy sestávající z drobných zemědělců a vyznačující se nedostatečnou ekonomickou organizací.

3.   Proces liberalizace obchodu

3.1   V souladu s plánem stanoveným při zahájení barcelonského procesu v roce 1995 je na zemědělské výrobky uplatňován preferenční režim. Postupná liberalizace obchodu se zemědělskými výrobky prostřednictvím vzájemného preferenčního režimu mezi smluvními stranami zohledňuje tradiční obchodní toky a příslušné zemědělské politiky (2). Od roku 1995 bylo hlavním cílem vytvoření zóny volného obchodu do roku 2010. Toto datum je nutno považovat za orientační a v žádném případě definitivní, země postupují směrem k zóně volného obchodu v podstatě rozdílně rychle.

3.2   Evropská unie uzavřela v posledních letech nové a ambiciózní zemědělské dohody s Izraelem, Jordánskem a Egyptem. Složitá a zdlouhavá vyjednávání s Marokem pokračují a navzdory nedostatku informací poskytovaných evropskými vyjednávači po nedávném ukončení jednání nasvědčuje vše tomu, že v průběhu roku 2010 bude dohoda podepsána. Z ostatních zemí byla zahájena další kola jednání pouze s Tuniskem a nedávno také s Alžírem.

Vyjednávání v oblasti zemědělství mezi EU a zeměmi Středomoří

3.3   Ochrana v Evropské unii je zajištěna prostřednictvím nejrůznějších nástrojů, které bývají kombinovány: kvóty, cla, časové plány, povolení k dovozu, dovozní ceny atd. Z toho lze vyvodit, že EU tradičně poskytuje svým zemědělcům podporu prostřednictvím celních opatření, neboť tradiční podpora vycházející ze SZP má v případě výroby v oblasti Středomoří pouze okrajový význam (3). Na okraji této celní ochrany, která je stále zanedbatelnější, jsou u zemědělských potravinových výrobků klíčovými faktory vzdálenost, náklady na výrobu a infrastruktury.

3.4   Evropská organizace COPA-COGECA, která sdružuje hlavní zemědělské organizace a družstva v EU, zdůraznila ve svém vyjádření týkajícím se dohod v oblasti Středomoří, že je nutné, aby EU dodržovala některé hlavní zásady vyjednávání. K těmto hlavním zásadám patří zachování pojmu citlivého výrobku a dovozní ceny u ovoce a zeleniny, posílení hraničních kontrol s cílem zamezit podvodům, spuštění účinného systému rostlinolékařské kontroly a dodržování sezónního charakteru výroby, za podpory společného řízení výrobních kalendářů a uvádění na trh (4).

3.5   Producenti z jižní části Středomoří se potýkají s obtížemi při uplatňování evropských hygienických pravidel. Požadavky uplatňované na zemědělské výrobky dovážené z této oblasti jsou nižší než požadavky kladené na produkty Společenství v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, sledovatelnosti a environmentálních předpisů. EHSV vyzývá EU, aby našim partnerům v oblasti Středomoří poskytla potřebnou technickou pomoc v obchodu, při přesunu technologií a podporu při vytváření systému sledovatelnosti a včasného varování.

3.6   EHSV poukázal opakovaně na význam sledovatelnosti a certifikátů kvality jako zásadního pilíře zemědělského modelu Společenství. Tento konsolidovaný systém EU umožňuje disponovat informacemi o určité potravině „od zemědělce až na stůl“ a zahrnuje možnost najít a sledovat stopu všemi fázemi výroby, zpracování a distribuce určité potraviny. Sledovatelnost by měla být prioritně projednána v rámci jednání v oblasti zemědělství se zeměmi Středomoří.

3.7   V současné době byla již zemědělská liberalizace dosažena v 90 % obchodních výměn, ačkoli ještě není úplná. EU je velkým dovozcem potravin na světové úrovni a nachází se v procesu otevření trhu, které v minulosti nemá obdoby. I přes značné otevření existuje i nadále řada citlivých výrobků, pro něž byly stanoveny zvláštní předpisy s cílem ochránit výrobce, kteří by mohli být velmi negativně zasaženi v důsledku výrazného nárůstu dovozu zemědělských výrobků, zejména ovoce a zeleniny.

3.8   Odvětví ovoce a zeleniny má v procesu liberalizace zásadní úlohu, neboť téměř polovina zemědělsko-potravinářského dovozu z třetích zemí z oblasti Středomoří do EU se týká tohoto odvětví. Mnoho regionů jižní Evropy se specializuje na pěstování ovoce a zeleniny a jejich regionální ekonomika závisí z velké části na této výrobě. Ve 20 regionech EU je více než polovina konečné zemědělské produkce zaměřena na ovoce a zeleninu. EU by měla dbát na uzavírání zemědělských dohod se zeměmi jižního Středomoří a chránit takové typy výroby, které se považují za „citlivé“ a na které by měly zmíněné dohody negativní dopad.

3.9   Posouzení dopadu liberalizace obchodu ve Středomoří, které nechala vypracovat Evropská komise (5), jasně ukazuje, jak by EU za částečné či úplné liberalizace zmnohonásobila svůj vývoz určitých evropských výrobků – obilí, mléčných výrobků a masa. Tato výroba by naopak silně poklesla v zemích, jako je Maroko, kde by se výroba mléka za období 14 let snížila o 55 %, masa o 22 % a obilí o 20 % (6). Nebezpečí monokulturního hospodářství by se mohlo projevit nedostatečným zásobováním a závislostí na dovozu.

3.10   EHSV se domnívá, že by měla být v rámci příslušných dohod o přidružení zavedena kritéria a doložky, jež by umožnily zjistit, jaký dopad má uvolnění obchodu na obě strany, a to zejména s cílem ověřit, zda je plněn konečný cíl zahraniční politiky Společenství: dosahování pokroku v oblastech respektování životního prostředí, pracovních práv a zejména hospodářského a sociálního vývoje místního obyvatelstva, a tedy nikoliv pouze velkých místních či zahraničních korporací. V tomto smyslu se jeví jako nezbytné podmínit otevření evropských trhů plněním minimálních standardů v pracovně právní a environmentální oblasti a v oblasti zdravotnictví, a to v zájmu bezpečnosti potravin a v zájmu evropských spotřebitelů, ale také za účelem zlepšení životních a pracovních podmínek v zemích jižního Středomoří.

3.11   EHSV má za to, že je zapotřebí zavést příslušné mechanismy a zlepšit ty stávající, aby tak bylo zajištěno plnění doložek akceptovaných oběma stranami v otázkách týkajících se liberalizace obchodu v rámci dohod o přidružení, a to z hlediska respektování stanovených objemů k proclení a plnění kvót.

Úloha veřejných orgánů v souvislosti s liberalizací

3.12   Jih Středomoří se v současné době potýká s několika významnými problémy, které se také vyskytly v EU. Jakou úlohu mají mít veřejné orgány v procesu liberalizace a deregulace trhů? V této oblasti nabídla EU a zejména rozvoj SZP překvapivé změny hlavních směrů, které by měly být příkladem pro jižní země Středomoří, aby se učily z chyb a dobrých výsledků svého evropského souseda, uplatňovaly střednědobé a dlouhodobé účinné a soudržné politiky veřejné správy, které by umožnily bezpečně bojovat s globalizací, která v některých případech vyvolává negativní narušení v odvětví zemědělství, se kterým v žádném případě nesmí být v rámci mezinárodních jednání nakládáno jako s jakýmkoliv ekonomickým odvětvím v závislosti na jeho příspěvku k HDP daného státu.

3.13   Až donedávna nebylo zemědělství prioritou politik třetích zemí v oblasti Středomoří, fondy spolupráce EU a mezinárodních subjektů byly zaměřeny na jiná odvětví (7), což vyústilo v krátkodobou vizi, která omezila zemědělský rozvoj těchto zemí. V posledních letech se mentalita politiků mění.

3.14   Potravinová krize roku 2008, nárůst cen základních surovin a strach spojený s procesem liberalizace vyburcoval z nečinnosti některé národní a regionální orgány, které začínají měnit své tradiční směřování, jež bylo založeno na multiplikaci výroby a na zemědělský vývoz.

3.15   Zemědělská strategie vlád oblasti Středomoří musí upřednostňovat zemědělství, které vyniká kvalitou, přidanou hodnotou a lepším procesem obchodování. Filozofie je jasná, dokonce ji sdílejí všichni aktéři v oblasti Středomoří, tvrdá realita je však důkazem toho, že chybějící finanční prostředky jsou obtížně překonatelnou překážkou.

3.16   Odborná příprava, technologická podpora a výzkum jsou základní složky, které musí obsahovat budoucí zemědělská politika prováděná v zemích v oblasti Středomoří. Sloučení těchto faktorů by mělo přispět ke zlepšení pozice zemědělství ve Středomoří a jeho životaschopnost s cílem garantovat zajištění potravin, bojovat proti chudobě a vylidňování venkova.

3.17   I přes zásadní prohlášení ve prospěch zemědělského výzkumu neprojevila řada zemí Středomoří potřebnou politickou vůli vytvořit vhodný legislativní rámec. Úsilí ve výzkumu musí být posíleno, aby byly zlepšeny pěstební metody a vytvořeny nové prostory na trhu prostřednictvím posunu v kvalitě. Dnes musí z důvodu demografického růstu jeden hektar uživit třikrát více osob než před 40 lety. Je třeba technologického pokroku pro zvýšení produktivity, biotechnologie může přispět zásadním způsobem ke zvýšení produktivity zemědělství a jeho větší šetrnosti vůči životnímu prostředí (8). V budoucnu musí výzkum posílit spolupráci mezi veřejnou a soukromou iniciativou a zlepšit koordinaci mezi subjekty, tak bude možné výzkum využít pro základní a skutečné potřeby zemědělství a zemědělců.

Nástroj pro řešení zemědělských výzev: zelený plán Maroka

3.18   Příkladnou změnu v mentalitě lze jasně konstatovat u zeleného plánu, který předložilo Maroko v dubnu 2008 a který předkládá zajímavou a novou zemědělskou strategii v Maghrebu. Cílem tohoto plánu je učinit v následujících 10 až 15 letech ze zemědělství prostřednictvím značných investic z veřejných prostředků (9) hlavní motor národního hospodářství a dosáhnout dvou cílů, jednak moderního zemědělství s vysokou přidanou hodnotou, jednak zvýšit příjem drobných zemědělců.

3.19   Marocká vláda navrhla za účelem dosažení těchto ambiciózních cílů vypracování plánů na regionální úrovni, které se budou týkat třech druhů projektů. První bude zaměřen na usnadnění přechodu obilného zemědělství směrem k pěstování plodin s vyšší přidanou hodnotou a menší závislostí na vodě. Na druhém místě má být zlepšen proces intenzifikace, který by zemědělcům umožnil využívání nových výrobních technik. Regionální plány přispějí také ke zpestření produkce a ohodnocení regionálních a místních výrobků.

Ztráty z důvodu liberalizace na obou stranách Středozemního moře

3.20   Negativní dopady liberalizace na regionální úrovni budou obzvláště tvrdé pro evropské regiony, které se specializují na pěstování ovoce a zeleniny. Ve všech případech se jedná o evropské regiony, které patří v EU k nejvíce zaostalým a znevýhodněným. Patří k nim například následující oblasti: Andalusie (Španělsko), Thesálie (Řecko), Kalábrie (Itálie) a severní Douro (Portugalsko). Posouzení dopadu, které si Evropská komise vyžádala v roce 2007 a které vypracovala firma CIHEAM (10), jasně uvádí, že „negativní dopady procesu nebudou rozděleny na celou Evropu, nýbrž se budou soustředit na specifické regiony, pro něž bude liberalizace skutečnou porážkou“.

3.21   Drobní zemědělci v zemích jižní části Středozemního moře budou přímo postiženi procesem otevírání hranic a budou muset upustit od výroby z důvodu neschopnosti konkurovat kontinentální výrobě na severní straně Středozemního moře. V tomto kontextu liberalizace je třeba vytvořit nástroje nutné k tomu, aby drobní zemědělci, kteří patří k nejzranitelnějším, mohli využívat nových dohod. Politiky zaměřené na podporu příjmů, organizace a modernizace zemědělství musí být prioritní.

3.22   Veřejné orgány se musí zasadit o zvrácení současného nebezpečného trendu, v němž se zatím jeví jako vítězové tohoto procesu velké podniky, nadnárodní podniky a investoři zahraničního kapitálu. Pozitivní dopady otevření trhu mají být rovnou a spravedlivou měrou rozloženy na celý výrobní řetězec.

Organizace výrobního odvětví s ohledem na nové obchodní struktury

3.23   Nerovnováha mezi různými operátory potravinového řetězce v EU způsobuje velké škody výrobnímu odvětví, jež nemůže odolávat dominantnímu postavení, kterého dosáhly velké dodavatelské sítě v Evropské unii. Riziko této potenciální koncentrace velkých podniků také může nastat během rozvoje zemědělství na druhém břehu Středozemního moře. Zemědělci mohou přijít o svou provázanost s vnitrostátním trhem a být vystaveni silným požadavkům velkých dodavatelských sítí.

3.24   Konkurenceschopnost zemědělského odvětví se nezakládá pouze na lepší výrobě s ohledem na ceny a kvalitu. Má-li mít koncepce konkurenceschopnosti skutečný obsah, je velmi důležitá marketingová strategie a uvádění na trh. Vzhledem k velké roztříštěnosti výrobního odvětví se musí posílení a rozvoj způsobů soustředění nabídky, k nimž patří sdružení výrobců, družstva atd., nutně stát pilířem nové strategie.

3.25   Sdružovat výrobce do družstevních hnutí není snadné. Na jižní straně Středozemního moře existuje i nadále řada překážek pro rozvoj zemědělských družstev, a to i přes to, že začínají vznikat právní předpisy zaměřené na vytvoření vhodných podmínek pro jejich rozvoj. K zásadním problémům, s nimiž se potýkají družstva v oblasti Středozemního moře, patří nedostatek personálu, který je schopen podnikového řízení družstva, nedostatek finančních zdrojů, nadměrná závislost na státní podpoře, strnulost právních předpisů a obtížná přístupnost na trhy. Úspěch družstevního hnutí je podmíněn překonáním uvedených problémů a přijetím nové filozofie založené na družstvech. Celá oblast Středozemního moře však musí mít jeden hlavní cíl, kterým je, aby zemědělci mohli pokračovat ve své zemědělské činnosti a nebyli nuceni opustit odvětví.

3.26   Prostřednictvím spolupráce a organizace si mohou zemědělci posílit svoji pozici a překonat obrovské znevýhodnění, kterým je jejich roztříštěnost. Úspěch marockého družstva na výrobu mléka COPAG, které vyrábí ročně 170 miliónů litrů a soustřeďuje 11 % vnitrostátní produkce, je vzorem, jenž by měl být příkladem pro další odvětví. Toto družstvo vytváří přidanou hodnotu, rozděluje podporu a zaručuje minimální cenu svým členům. V zemích jako je Libanon však jsou zakládána četná družstva pouze proto, že je to nezbytnou podmínkou pro přístup k rozvojovým programům spravovaným nevládními organizacemi, po ukončení finanční podpory se bohužel tato družstva rozpustí a zruší.

3.27   Na jižní straně Středozemního moře potřebuje rozvoj družstevních struktur a podpora sdružování rozhodnou podporu veřejné správy. Účast v družstvech musí být podporována, aby se stala užitečným a výnosným nástrojem pro zemědělce. Pouhé zakládání družstev není znamením úspěchu, musí být doprovázeno dynamikou a podnikatelským duchem za účelem konkurovat na globalizovaném trhu, upevňovat příjmy svých členů a zlepšovat kapacitu a umožňovat přístup k podnětům, službám a trhům.

4.   Sociální změny v zemědělství v oblasti Středozemního moře

4.1   Volný obchod v zemědělství musí růst a být v souladu se sociálním rozvojem a regionálními specifiky. Výbor se domnívá, že sociální náklady na integraci v rámci globálních obchodních toků by měly být podrobněji prozkoumány s cílem kvantifikovat dopad tohoto nezastavitelného procesu a připravit nejzranitelnější části společnosti na přizpůsobení se tomuto procesu. Ačkoli holé makroekonomické údaje poukazují na malý význam zemědělství v rámci obchodní výměny v zemích v oblasti Středozemního moře (7 % celkového vývozu a 9 % celkového dovozu), ve skutečnosti však je politická a sociální váha těchto výrobků daleko větší.

4.2   Sociální zranitelnost venkovských oblastí Středomoří je viditelná na chudobě, nezaměstnanosti, nedostatku infrastruktur, znehodnocení území a pokračujícím vylidňování venkova. Stejně jako ve státech EU způsobí přizpůsobení se globalizaci v zemích v oblasti Středozemního moře úbytek zemědělské produkce, vylidnění nejvíce znevýhodněných oblastí a silnější tlak na migrační toky.

4.3   Vnitrostátní a regionální orgány musí s cílem zmírnit negativní dopady liberalizace na venkov zavádět politiky pro rozvoj venkova, které zlepší konkurenceschopnost malých podniků a vytvoří skutečné alternativy pro zemědělce, kteří jsou nuceni opouštět svou profesi, a umožní zemědělským oblastem, aby mohly čelit přeměně odvětví zásadního pro jejich sociálně ekonomickou síť s jistými zárukami. Tento nebezpečný trend může být zvrácen pouze v případě, že se do zemědělství úspěšně zapojí ženy a mladí lidé.

Ženy a mladí lidé, faktory změny

4.4   Ženy a mladí lidé budou za několik let skutečnými tvůrci změny v zemědělství ve Středomoří. Středomořská strategie udržitelného rozvoje má za cíl rozvoj programů, které napomohou posílit roli žen v rozhodovacích procesech a přípravě nových vedoucích pracovníků v oblasti zemědělství a venkova, kteří mohou být na základě jejich schopnosti pro inovaci a přípravu faktorem změny.

4.5   Ženy jsou stále více zapojeny do zemědělství v oblasti Středozemního moře. Jejich role v zemědělství postupně roste a jejich potenciál je velký z důvodu značného růstu počtu obyvatel, environmentálních změn a migračních toků lidí v regionu směrem do městských center či do jiných blahobytnějších oblastí (11). Oficiální statistiky jsou nedostatečné a zachycují skutečný přínos žen pro zemědělství pouze okrajově.

4.6   Ve středomořské oblasti vznikly zajímavé iniciativy usilující o zlepšení situace žen ve venkovských oblastech. Prostředky programu MEDA umožnily v Maroku financovat družstva vyrábějící arganový olej zcela tvořená ženami, kterýžto vzor se rozšířil do ostatních oblastí Středozemí. V Libanonu přispělo založení národního střediska pro sledování venkovských žen NOWARA (12) v roce 2008 k rozvoji celé řady iniciativ na podporu rovnosti žen a mužů v zemědělském odvětví tím, že byly nalezeny programy a aktivity ke zlepšení přístupu žen k výrobním zdrojům.

4.7   Způsob zacházení s ženami pracujícími v zemědělství je v každé zemi velmi rozdílný. V Libanonu pracuje v zemědělství pouze 3,4 % žen, v Alžíru je situace podobná, zapojení žen do hospodářské činnosti je velmi omezené. V Egyptě naopak 50 % pracovní síly v zemědělství představují ženy, i když nesmí spravovat zemědělské statky, které zdědily, v Sýrii je situace ještě horší, tam jsou v praxi nuceny vzdát se z důvodu sociálních zvyklostí svých práv na půdu. Maroko se vyznačuje silným zapojením žen do prací v zemědělství, zhruba 60 %, a v Turecku dokonce 70 %. V těchto zemích ženy vykonávají především náročnou nemechanizovanou práci. Ženy jsou zodpovědné za sklizeň a skladování potravinových výrobků a významně se zapojují do setí, zavlažování, kontroly škůdců a hnojení.

4.8   Ženy, které pracují v jižním Středomoří v zemědělství, jsou vystaveny řadě znevýhodnění, které ovlivňují výkon jejich práce; patří k nim vysoká míra analfabetismu a nedostatek vzdělání, neplacená práce, omezený přístup k vlastnictví, nulová účast na rozhodovacím procesu, horší pracovní podmínky než muži, špatný přístup k úvěrům a samozřejmě náboženské a sociální faktory, které znemožňují ženám právo rozhodování. Dosud bohužel zbývá ujít dlouhou cestu, než bude dosaženo rovných příležitostí pro muže a ženy v zemědělství na venkově. K tomu je třeba, aby si vlády Středozemí stanovily tento úkol jako prioritu (13).

5.   Středomořské zemědělství a změna klimatu

5.1   Všechny vědecké studie, které byly vypracovány do dnešní doby, poukazují na to, že oblast Středozemního moře bude změnou klimatu nejvíce zasažena. Geografické a klimatické podmínky pro zemědělství provozované na tomto území činí zemědělství obzvláště zranitelnou činností vůči negativním dopadům změny klimatu, zejména pokud zohledníme demografický růst ve Středomoří a potřebu navýšit naši výrobu potravin, na kterou s důrazem poukázala FAO. Některé z dopadů mohou být:

—	vymizení pěstovaných druhů a ztráta biologické rozmanitosti

—	postup rozšiřování pouští a rozšiřování oblastí trpících suchem

—	výskyt nových chorob a nemocí

—	pokles výnosů a velké výkyvy v produkci

—	pokles vodních zdrojů.

5.2   Přizpůsobení se změně klimatu vyžaduje naléhavá opatření a užitečné nástroje, které umožní zlepšit řízení rizik v zemědělství, vývoj nových odolnějších odrůd, technické poradenství v každodenní práci zemědělce a v první řadě zpřístupnění výzkumu a nových technologií pro odvětví zemědělství.

Vztah mezi zemědělstvím a vodou

5.3   Nejvíce zasaženým prvkem bude při změně klimatu bezpochyby voda, která je zároveň rozhodujícím faktorem zemědělství v oblasti Středozemního moře. EHSV se již vyjádřil u jiných příležitostí na téma dopadu snížení vodních zdrojů v zemědělství (14) a pokračuje dále v upozorňování na nutnost, aby se veřejná politika věnovala udržitelnějšímu využití tohoto zdroje. Výzva spočívá v dalším vytváření bohatství formou zemědělské výroby, přidané hodnoty, zaměstnanosti atd., a to vše s menším množstvím vody k dispozici.

5.4   Plan BLEU (15) již oznámil nárůst poptávky po vodě na jihu a východě Středomoří o 25 % v roce 2025. Tento nárůst poptávky bude muset být řízen v souladu s nedostatkem vody a omezené disponibility tímto hodnotným zdrojem. EHSV se domnívá, že udržitelné řízení vodních zdrojů nemůže spočívat pouze ve snížení míry zavlažování, ale také v lepších politikách kontroly a modernizace.

5.5   V zemědělství Středomoří má zavlažování strategickou úlohu. Zemědělská plocha Egypta je zavlažována v celém svém rozsahu, Maroko chce rozšířit zavlažovanou plochu o 450 000 hektarů v roce 2025, Izrael má celosvětově největší technologickou kapacitu v řízení vodních zdrojů pro zemědělství a Tunisko bylo schopno zavést úspěšně program řízení vodních zdrojů pro zavlažování, který byl pozitivně hodnocen FAO a Světovou bankou.

5.6   Tuniská vláda se rozhodla upřednostnit spolupráci veřejného a soukromého sektoru pro provádění jejího strategického plánu. V rámci této strategie byly uzavřeny smlouvy o využívání vodních zdrojů s pobídkami pro zemědělce, programy na zlepšení zavlažované plochy s usnadněním přechodu na plodiny s vysokou přidanou hodnotou a nižší spotřebou vody, rozdělováním přidělených kvót na povodí či systémem zpoplatnění, což umožnilo návratnost nákladů. Španělský region Andalusie je příkladem modernizace zavlažování; jen za 30 let dosáhl snížení spotřeby vody o 50 % na hektar.

5.7   EHSV uznává naléhavost uplatňovat nové technologie, které umožní nejen úsporu vody, ale také optimalizaci jejího využívání. Při řízení vodních zdrojů je třeba využívat různé nástroje, k nimž patří systémy lokalizovaného zavlažování, čištění a odsolování vody, nové infrastruktury, odrůdy lépe geneticky uzpůsobené odolávat nedostatku vody, využívání nekonvenčních zdrojů vody atd.

---

(1)  V současné době je členy Unie pro Středomoří 27 členských států EU a následující země oblasti Středomoří: Alžírsko, Maroko, Tunisko, Turecko, Egypt, Izrael, Palestina, Sýrie, Libanon, Jordánsko, Chorvatsko, Albánie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Monako, Mauritánie a Libye jako pozorovatel).

(2)  Pravidelné konference ministrů obchodu z oblasti Středomoří mají za úkol poskytovat politické podněty týkající se obchodních aspektů procesu liberalizace. Poslední ministerská konference se konala v listopadu 2009 v budově EHSV v Bruselu.

(3)  Odvětví ovoce a zeleniny tvoří 16 % konečné zemědělské výroby v EU, výše podpor však nepřekračuje 4,5 % výdajů Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu.

(4)  Stanovisko EHSV Zdravotní bezpečnost dovážených zemědělských a potravinářských výrobků (Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 60).

(5)  Sustainability impact asessment, Eu-Med Ag Pol.

(6)  Tyto údaje jsou uvedeny ve studii Defining a trade strategy for Southern Mediterranean Countries. Antoine Bouet, Internacional food policy research institute, 2006.

(7)  Ze souboru fondů MEDA zaměřeného na partnerské země Středomoří bylo pouze 5 % určeno zemědělství a rozvoji venkova.

(8)  Stanovisko EHSV Evropská unie a řešení globální výzvy v otázce výživy (Úř. věst. C 100, 30.4.2009, s. 44).

(9)  V příštích deseti letech vynaloží Maroko prostřednictvím Agentury pro zemědělský rozvoj zhruba 150 milionů dirhamů na provádění opatření obsažených v zeleném plánu.

(10)  Posouzení dopadu liberalizace obchodu mezi EU a zeměmi Středomoří, EU-MED AGPOL, které vypracovala CIHEAM-IAM Montpellier.

(11)  Příspěvek žen k zemědělské výrobě je obzvláště důležitý v oblastech, které se vyznačují silnou migrací osob do městských oblastí.

(12)  Více na www.nowaralebanon.org.

(13)  Viz stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma Podpora podnikání žen v evropsko-středomořském regionu, CESE 1004/2007 z 12. června 2007. O tématu se hovořilo také na druhé ministerské konferenci o posílení úlohy žen ve společnosti, která se konala ve dnech 11. a 12. listopadu 2009 v Maroku.

(14)  Viz stanoviska EHSV Změna klimatu a zemědělství v Evropě (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 59), Problém nedostatku vody a sucha v Evropské unii (Úř. věst. C 224, 30.8.2008, s. 67).

(15)  Plan BLEU je střediskem pro spolupráci v oblasti životního prostředí a rozvoje ve Středomoří, které funguje v rámci programu OSN pro Středomoří (UNEP/MAP).

---