20.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/24

—

zrušit rozhodnutí Tribunálu;

—

zrušit rozhodnutí EEA, kterým byla nabídka účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) vyhodnocena jako neúspěšná a smlouva byla přidělena úspěšnému uchazeči;

—

uložit EEA náhradu nákladů řízení navrhovatelky, které vznikly v souvislosti se žalobou ve věci T-331/06 a tímto kasačním opravným prostředkem, i kdyby byl tento kasační opravný prostředek zamítnut.

1)

Navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně vyložil nebo nepoužil článek 97 finančního nařízení (1) a článek 138 prováděcích pravidel, protože oznámení dílčích kritérií před podáváním nabídek je zásadní pro to, aby uchazeči mohli předložit nejlepší nabídky. Tribunál nesprávně odmítl argument navrhovatelky týkající se směšování kritérií pro výběr a přidělení zakázky z důvodu, že byl uplatněn opožděně. Tvrdí, že i kdyby byl přístup Tribunálu správný, Tribunál se dopustil nesprávného výkladu obsahu zadávací dokumentace při zkoumání, zda použití jednotlivých životopisů ve fázi zadávání zakázky bylo v rozporu se zadávací dokumentací.

2)

Navrhovatelka dále tvrdí, že skutečnost, že hodnotící zpráva je formulována způsobem, který nijak neprokazuje, jak hodnotící výbor dospěl ke svým závěrům, nelze přičítat navrhovatelce. Jestliže EEA nepoužila další vážení dílčích kritérií, mělo dojít přímo ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění, vzhledem k tomu, že skutečnost, že „není zřejmé“, jaký druh kritérií byl použit, je součástí povinnosti uvést odůvodnění.

3)

Pokud jde o politiku ochrany životního prostředí, uvádí, že Tribunál pochybil, když konstatoval, že obecně formulované kritérium přidělení zakázky je splněno pouhým předložením osvědčení, jež je pouze jedním ze způsobů předložení důkazu. Tribunál rovněž pochybil, když nevzal v úvahu skutečnost, že politika ochrany životního prostředí může být zkoumána pouze ve výběrové fázi řízení.

4)

Tribunál nekonstatoval, že EEA porušila čl. 100 odst. 2 finančního nařízení a čl. 149 odst. 2 prováděcích pravidel tím, že neposkytla úplnou hodnotící zprávu uchazečům, který o ní požádali z důvodu, aby mohli posoudit důvody odmítnutí jejich nabídek.

5)

Dále je odůvodnění Tribunálu, vedle toho, že je nesprávné, nejen v rozporu s obecnou a existující povinností uvést odůvodnění, ale rovněž s Lisabonskou smlouvou, která poskytuje Listině základních práv EU, konkrétně článku 41, stejnou právní sílu jako smlouvám.

6)

Navrhovatelka konečně tvrdí, že napadený rozsudek nejen dostatečně neodůvodňuje zamítnutí jednotlivých žalobních důvodů, jež se týkají zjevně nesprávného posouzení, ale dokonce se jimi nezabývá jednotlivě.