20.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/20

—

zrušit napadený rozsudek (1) a rozhodnutí (2) v rozsahu, v jakém popírá, že sporné opatření má odškodňovací a kompenzační povahu a naopak jej považuje za nezákonnou státní podporu neslučitelnou se společným trhem; nebo

—

zrušit napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém popírá, že příkaz k navrácení obsažený v rozhodnutí je v rozporu se zásadou oprávněné důvěry a v důsledku toho zrušit rozhodnutí, které Italské republice ukládá neprodleně navrátit podporu a úroky; a

—

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

—

porušení článků 107 a 108 SFEU, rozporné odůvodnění a zjevná chyba spočívající ve zkreslení poskytnutých důkazů v tom, že rozsudek vykládá sporné opatření jako státní podporu, a nikoliv jako kompenzační opatření ve prospěch navrhovatelky. Tribunál se dopustil nesprávného výkladu v tom, že striktně vykládal vnitrostátní právní předpisy a judikaturu dovolávanou navrhovatelkou v prvním stupni, které ukazují, že sporné opatření nepředstavuje státní podporu, ale zachovalo si odškodňovací účel stanovený italským zákonodárcem v roce 1962 a uznaný Komisí a Tribunálem,

—

porušení čl. 14 odst. 1 nařízení ES č. 659/1999 (3), jakož i zásady kontradiktornosti, nedostatečného odůvodnění v tom, že Tribunál rozhodl, že příkaz k navrácení obsažený v rozhodnutí není v rozporu se zásadou oprávněné důvěry. Rozsudek Tribunálu je nesprávný a není dostatečně odůvodněný v tom, že popírá, že dlouhá odmlka ze strany Komise pokud jde o vysvětlení poskytnutá italskými orgány v roce 1991 o skutečnosti, že první prodloužení sazby Terni si zachovává původní odškodňovací účel, představuje okolnost takové povahy, která u navrhovatelky vedla ke vzniku oprávněné důvěry o tom, že prodloužení sazby Terni, mezi nimi sporné opatření, nepředstavují státní podporu.