20.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 317/14

1)

Je nutno zemí, v níž se nachází provozovna, u které je zaměstnanec zaměstnán ve smyslu čl. 6 odst. 2 písm. b) Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, předložené k podpisu v Římě dne 19. června 1980 (1), rozumět zemi, v níž se nachází provozovna zaměstnavatele, u které je zaměstnanec podle pracovní smlouvy zaměstnán, nebo zemi, v níž se nachází pobočka zaměstnavatele, u níž zaměstnanec skutečně vykonává práci, i když obvykle svou práci nevykonává v jediné zemi?

2)

Je místo, kde je zaměstnanec, který svou práci obvykle nevykonává v jediné zemi, povinen se ohlásit a kde obdrží pokyny k výkonu své činnosti, nutno považovat za místo skutečného výkonu práce ve smyslu první otázky?

3)

Musí provozovna zaměstnavatele, u níž zaměstnanec ve smyslu první otázky skutečně vykonává práci, splňovat určité formální požadavky, jako je samostatná právní subjektivita, nebo k tomu postačuje existence faktické provozovny?

4)

Lze provozovnu jiné společnosti, s níž společnost, která je zaměstnavatelem, udržuje vztahy, považovat za provozovnu ve smyslu třetí otázky, i když na tuto jinou společnost nebyla přenesena řídící pravomoc?