—

pokud nejsou splněny podmínky použitíratione temporis nebo ratione materiae směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, potom taková situace spadá do působnosti vnitrostátního práva, s podmínkou dodržování pravidel Smlouva a aniž by tím byly dotčeny další akty sekundárního práva;

—

směrnice 2004/35 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje příslušnému orgánu jednajícímu v rámci této směrnice předpokládat existenci příčinné souvislosti, včetně případu znečištění způsobeného rozptýlením, mezi provozovateli a zjištěným znečištěním, a to z důvodu, že se znečistěná oblast nachází v blízkosti jejich zařízení. Podle zásady „znečišťovatel platí“ však tento orgán musí mít, aby mohl vycházet z takového předpokladu příčinné souvislosti, hodnověrné indicie, které mohou jeho předpoklad podpořit, jako například to, že zjištěné znečištění se nachází v blízkosti zařízení provozovatele, a to, že se nalezené znečišťující látky shodují se složkami, které uvedený provozovatel používá v rámci svých činností;

—

článek 3 odst. 1, čl. 4 odst. 5 a čl. 11 odst. 2 směrnice 2004/35 je třeba vykládat v tom smyslu, že, pokud se příslušný orgán rozhodne uložit provozovatelům, jejichž činnosti spadají do přílohy III této směrnice, opatření k nápravě škod na životním prostředí, potom uvedený orgán není povinen prokázat pochybení ani nedbalost ani úmysl provozovatelů, jejichž činnosti jsou považovány za činnosti způsobující škody na životním prostředí. Naproti tomu je úkolem tohoto orgánu jednak nejprve vyhledat původ zjištěného znečistění, jelikož uvedený orgán má v tomto ohledu prostor pro uvážení, pokud jde o postupy, prostředky, které mají být použity, a délku takového vyhledávání. Jednak tento orgán je povinen prokázat podle vnitrostátních pravidel upravujících dokazování příčinnou souvislost mezi činnostmi provozovatelů, kterých se týkají nápravná opatření, a tímto znečištěním;

—

jelikož povinnost provést nápravu vzniká provozovatelům pouze z důvodu jejich podílu na znečištění nebo nebezpečí znečištění, musí příslušný orgán v zásadě prokázat úroveň podílu každého z těchto provozovatelů na znečištění, které chce napravit a zohlednit jejich příslušný podíl ve výpočtu nákladů akcí na nápravu, které tento orgán vyúčtuje uvedeným provozovatelům, aniž by tím byl dotčen článek 9 směrnice 2004/35.

—

příslušný orgán je oprávněn podstatným způsobem změnit opatření k nápravě škod na životním prostředí, o kterých se rozhodlo po kontradiktorním řízení vedeném ve spolupráci s dotyčnými provozovateli, a která již byla provedena nebo s jejichž prováděním se začalo. Pro přijetí takového rozhodnutí však:

—

za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, směrnice 2004/35 nebrání vnitrostátní právní úpravě, která příslušnému orgánu umožňuje podmínit výkon práva provozovatelů, kterých se týkají opatření k nápravě škod na životním prostředí, používat své pozemky, tím, že uskuteční práce vyžadované těmito opatřeními, a to i kdyby uvedené pozemky nebyly těmito opatřeními dotčeny z důvodu, že už byly zlepšeny dříve nebo nikdy nebyly znečištěny. Takové opatření však musí být odůvodněno cílem zabránit zhoršení stavu životního prostředí tam, kde jsou provedena uvedená opatření, nebo, podle zásady obezřetnosti, cílem zabránit vzniku nebo opětovnému vzniku dalších škod na životním prostředí na uvedených pozemcích provozovatelů, sousedících s mořským pobřežím, které je předmětem uvedených nápravných opatření.