Středa 24. září 2008
P6_TC2-COD(2005)0238

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 24. září 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/ …/ES o státní přístavní inspekci (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Směrnice Rady 95/21/ES ze dne 19. června 1995 o státní přístavní inspekci (4) byla několikrát podstatně změněna. Jelikož má být uvedená směrnice znovu změněna, měla by být z důvodu přehlednosti přepracována.

(2)	Společenství je vážně znepokojeno nehodami v námořní dopravě a znečišťováním moří a pobřeží členských států.

(3)	Společenství je rovněž znepokojeno životními a pracovními podmínkami na lodích.

(4)	Bezpečnost, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodi mohou být účinně zlepšeny výrazným snížením výskytu nevyhovujících lodí ve vodách Společenství, čehož se dosáhne důsledným uplatňováním úmluv, mezinárodních předpisů a rezolucí.

(5)	Členské státy by se za tímto účelem měly snažit provést kroky nezbytné k ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce z roku 2006 o práci na moři, která v předpisu 5. 2. 1 obsahuje ustanovení týkající se povinností státu v souvislosti s přístavy.

(6)

Členské státy by měly přijmout nezbytná opatření pro přizpůsobení jejich vnitrostátního práva ustanovením o omezení odpovědnosti souhrnného znění Úmluvy o omezení odpovědnosti v oblasti námořních pohledávek z roku 1976 přijaté Mezinárodní námořní organizací ve znění protokolu z roku 1996 (úmluva z roku 1996). Na základě rozsudku Soudního dvora Evropských společenství ve věci C-188/07 (5) se jeví, že náhrada škody vzniklé v souvislosti s odpady je třetím stranám vyplácena podle zásady „znečišťovatel platí“, která je uvedena ve směrnici Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (6) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (7), což i v situaci, kdy chybí plné pojistné krytí, zakládá nárok na úhradu veškerých vzniklých škod v rozsahu překračujícím rámec vnitrostátních právních předpisů o dodržování dohod.

(7)

Odpovědnost za sledování souladu lodí s mezinárodními normami, pokud jde o bezpečnost, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodi, spočívá v prvé řadě na státu vlajky. Stát vlajky, který se v případě potřeby opírá o uznané organizace, ručí v plném rozsahu za úplnost a účinnost inspekcí a prohlídek provedených za účelem vydání příslušných osvědčení. Odpovědnost za udržování stavu lodi a jejího vybavení po prohlídce za účelem potvrzení souladu s požadavky mezinárodních úmluv vztahujícími se na loď nese lodní společnost. Řada států vlajky však nezavádí a neuplatňuje mezinárodní normy dostatečně. Sledování souladu s mezinárodními normami, pokud jde o bezpečnost, zabránění znečištění a životní a pracovní podmínky na lodi, jako druhý způsob boje proti nevyhovující lodní dopravě, by mělo být napříště prováděno rovněž státem přístavu, přičemž se uznává, že inspekce v rámci státní přístavní inspekce se nepovažuje za prohlídku a příslušné inspekční formuláře nejsou osvědčeními o způsobilosti k plavbě.

(8)	Jednotný přístup k účinnému uplatňování těchto mezinárodních norem členskými státy na lodích plujících v jejich výsostných vodách a užívajících jejich přístavy zabrání narušování hospodářské soutěže.

(9)	Odvětví námořní dopravy je vystaveno teroristickým činům. Opatření týkající se bezpečnosti dopravy by měla být účinně prováděna a členské státy by měly prostřednictvím bezpečnostních kontrol důkladně sledovat dodržování předpisů týkajících se bezpečnosti.

(10)	Mělo by být využito zkušeností získaných během uplatňování Pařížského memoranda o porozumění o státní přístavní inspekci, podepsaného v Paříži dne 26. ledna 1982 (dále jen „Pařížské memorandum“).

(11)

Evropská agentura pro námořní bezpečnost zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27 června 2002 (8) by měla poskytovat nezbytnou podporu při zajištění jednotného a účinného provádění systému státní přístavní inspekce. Evropská agentura pro námořní bezpečnost by měla přispívat zejména k rozvoji a zavedení inspekční databáze zřízené v souladu s touto směrnicí a k harmonizovanému systému Společenství pro odborné vzdělávání a hodnocení způsobilosti inspektorů státní přístavní inspekce členskými státy.

(12)

Cílem účinného systému státní přístavní inspekce by mělo být zajištění pravidelné inspekce všech lodí, které vplouvají do některého přístavu v Evropské unii. Inspekce by se měly zaměřit na nevyhovující lodě, zatímco vyhovující lodě, tedy lodě, jejichž inspekční záznamy jsou uspokojivé nebo jež plují pod vlajkou státu, který vyhovuje podmínkám dobrovolného auditu členských států Mezinárodní námořní organizace (IMO), by inspekcím tak často podrobovány být neměly. Tato nová opatření týkající se inspekcí by měla být začleněna do systému státní přístavní inspekce Společenství, jakmile budou definovány jeho jednotlivé aspekty, a na základě systému sdílení inspekcí, v němž každý stát přispívá přiměřeně k dosažení cíle Společenství, jímž je komplexní systém inspekcí. Členské státy by měly dále, s přihlédnutím k objemu a povaze lodní dopravy v jednotlivých přístavech, přijmout a udržovat potřebný počet pracovníků, včetně kvalifikovaných inspektorů.

(13)

Systém inspekcí stanovený touto směrnicí zohledňuje práci vykonanou v rámci Pařížského memoranda. Vzhledem k tomu, že veškeré změny vyplývající z Pařížského memoranda by dříve, než budou použitelné v rámci EU, měly být odsouhlaseny na úrovni Společenství, měla by být zavedena a udržována úzká koordinace mezi Společenstvím a Pařížským memorandem, a to za účelem dosažení co největšího souladu.

(14)

Komise by měla řídit a aktualizovat inspekční databázi v úzké spolupráci s Pařížským memorandem. Inspekční databáze by měla zahrnovat inspekční údaje členských států a všech států, které jsou stranami Pařížského memoranda. Do doby, než bude systém pro výměnu námořních informací Společenství, SafeSeaNet, plně provozuschopný a bude umožňovat automatické zaznamenávání údajů týkajících se vplutí lodí do přístavů do inspekční databáze, měly by členské státy poskytovat Komisi informace nezbytné k zajištění řádného sledování uplatňování směrnice, zejména pokud jde o pohyb lodí. Na základě inspekčních údajů poskytnutých členskými státy by měla Komise získávat z inspekční databáze údaje o rizikovém profilu lodí, o lodích, u nichž se má provést inspekce, o pohybu lodí a stanovit inspekční závazky pro každý členský stát. Inspekční databáze by rovněž měla umožňovat spolupráci s jinými databázemi Společenství týkajícími se námořní bezpečnosti.

(15)	Členské státy by měly usilovat o přezkoumávání způsobů, jakým se vyhotovují bílé/šedé/černé listiny států vlajky v rámci Pařížského memoranda, aby tak zajistily jejich spravedlivost, zejména pokud jde o způsob, jakým přistupují ke státům vlajky s malými flotilami.

(16)	Pravidla a postupy státní přístavní inspekce, včetně kritérií pro zadržování lodí, by měly být v zájmu zajištění stálé účinnosti ve všech přístavech sjednoceny, což by rovněž velmi významně snížilo záměrné využívání některých přístavů určení za účelem obcházení sítě řádných inspekcí.

(17)

Pravidelné a dodatečné inspekce by měly zahrnovat kontrolu předem určených oblastí u každé lodi, které se budou lišit podle typu lodi, typu inspekce a zjištění předchozích státních přístavních inspekcí. Inspekční databáze by měly obsahovat prvky napomáhající identifikovat rizikové oblasti, které mají být předmětem inspekce.

(18)	Některé kategorie lodí představují po dosažení určitého stáří závažné riziko nehod nebo znečištění, a měly by proto být podrobeny rozšířené inspekci. Podrobnosti takových rozšířených inspekcí by měly být upřesněny.

(19)	Podle systému inspekcí stanoveného touto směrnicí závisí interval pravidelných inspekcí lodí na jejich rizikovém profilu, který je určen na základě určitých obecných a historických parametrů. U lodí s vysokým rizikem by tento interval neměl překročit šest měsíců. ▐

(20)

Některé lodě představují z důvodu svého špatného stavu, ▐ vlajky a své minulosti zjevné riziko pro námořní bezpečnost a mořské prostředí. Proto by jim měl být odepřen přístup do přístavů a kotvišť Společenství, není-li možno prokázat, že mohou být ve vodách Společenství provozovány bezpečně. Měly by být vypracovány pokyny stanovující postupy, které by se při vydávání zákazu přístupu a při jeho následném odvolávání měly uplatňovat. V zájmu transparentnosti by měl být zveřejňován seznam lodí, kterým byl přístup do přístavů a kotvišť Společenství odepřen.

(21)

S cílem snížit zatížení některých správních orgánů a společností v důsledku opakovaných inspekcí, se při stanovení rizikového profilu lodi, intervalů mezi inspekcemi a splnění inspekčního závazku každého členského státu by se měly zohlednit prohlídky podle směrnice Rady 1999/35/ES ze dne 29. dubna 1999 o systému povinných prohlídek pro bezpečné provozování liniové dopravy loděmi typu ro-ro a vysokorychlostními osobními plavidly (9) prováděné u lodí typu ro-ro a vysokorychlostních osobních plavidel hostitelským státem, který není státem vlajky plavidla, a které zahrnují nejméně všechny body rozšířené inspekce. S cílem zvýšit úroveň bezpečnosti nezbytnou pro provozování dopravy loděmi typu ro-ro a vysokorychlostními osobními plavidly do přístavů a z přístavů členských státům by navíc Komise měla přezkoumat, zda je vhodné navrhnout v budoucnu změnu směrnice 1999/35/ES.

(22)	Je nutno napravit nedodržování ustanovení příslušných úmluv. Lodě, které se mají podrobit nápravným opatřením, by měly být zadrženy do doby odstranění zaznamenaných nedostatků, pokud tyto nedostatky zjevně ohrožují bezpečnost, zdraví nebo životní prostředí.

(23)	Musí být zaručeno právo na odvolání proti rozhodnutím o zadržení vydaným příslušnými orgány, aby bylo zabráněno neopodstatněným rozhodnutím, která by mohla způsobit nepřiměřená zadržení a zpoždění.

(24)

U orgánů a inspektorů zapojených do činnosti státní přístavní inspekce by nemělo docházet ke střetu zájmů, ať již v souvislosti s přístavem, v němž je inspekce prováděna, nebo s loděmi podrobovanými inspekci či s jinými souvisejícími zájmy. Inspektoři by měli mít odpovídající kvalifikaci a měli by projít náležitou odbornou přípravou s cílem udržet a zlepšit schopnosti pro provádění inspekcí. Členské státy by měly spolupracovat při rozvoji a prosazování harmonizovaného systému Společenství pro odborné vzdělávání a hodnocení způsobilosti inspektorů.

(25)	Lodivodům a přístavním orgánům nebo subjektům by mělo být umožněno poskytovat užitečné informace o zjevných nedostatcích zjištěných na lodích.

(26)	Měly by být prošetřeny stížnosti týkající se životních a pracovních podmínek na palubě, které podaly osoby s oprávněným zájmem . Osoba předkládající stížnost by měla být informována o následném postupu ve věci této stížnosti.

(27)	Spolupráce příslušných orgánů členských států a jiných orgánů nebo subjektů je nezbytná k zajištění účinných následných kroků týkajících se lodí, u kterých byly zjištěny nedostatky a kterým bylo povoleno pokračovat v plavbě, a k zajištění výměny informací o lodích v přístavech.

(28)	Inspekční databáze je důležitou součástí státní přístavní inspekce, a proto by členské státy měly zajistit, aby byla aktualizována podle požadavků Společenství.

(29)

Zveřejňování informací o lodích a jejich provozovatelích či společnostech, které nesplňují mezinárodní normy pro bezpečnost, zdraví a ochranu mořského životního prostředí, může být účinným prostředkem, který odradí zasilatele od využívání těchto lodí, a zároveň pobídkou jejich majitelů k provedení nápravných opatření. S ohledem na informace, které mají být zveřejněny, by Komise v zájmu předcházení zbytečnému zdvojování měla navázat úzkou spolupráci se státy Pařížského memoranda a měla by zohlednit všechny zveřejňované informace. Členské státy by měly poskytovat příslušné informace pouze jednou.

(30)	Veškeré náklady na inspekce lodí vedoucí k jejich zadržení a náklady vzniklé zrušením odepření přístupu by měl nést majitel nebo provozovatel lodi.

(31)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijímána v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (10).

(32)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změnám této směrnice v návaznosti na související změny úmluv, mezinárodních předpisů a rezolucí a k přijetí prováděcích pravidel k článkům 7 a 9. Jelikož uvedená opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES.

(33)

Jelikož cílů této směrnice, totiž snížení nevyhovující námořní dopravy ve výsostných vodách členských států prostřednictvím zdokonalení systému inspekcí Společenství pro námořní lodě a rozvoje prostředků pro uskutečnění preventivních opatření v oblasti znečišťování moří, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodů jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(34)	Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by měla být omezena na ta ustanovení, která představují v porovnání se směrnicí 95/21/ES podstatnou změnu. Povinnost provést ustanovení, jež nebyla změněna, vyplývá z uvedené směrnice.

(35)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy XV ve vnitrostátním právu.

(36)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (11) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(37)	S cílem zamezit nepřiměřené administrativní zátěži pro vnitrozemské členské státy by pravidlo de minimis mělo umožnit těmto členským státům odchýlit se od ustanovení této směrnice, což znamená, že tyto členské státy, pokud splňují určitá kritéria, nejsou povinny provádět tuto směrnici.

(38)

V zájmu zohlednění toho, že francouzské zámořské departementy patří do jiné zeměpisné oblasti, jsou z velké částí stranami jiných regionálních memorand o státní přístavní inspekci než je Pařížské memorandum a jejich dopravní toky s kontinentální Evropou jsou velmi omezené, měl by mít dotčený členský stát možnost vyloučit tyto přístavy ze systému státní přístavní inspekce používaného v rámci Společenství.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je pomoci snížit zásadním způsobem nevyhovující námořní dopravu ve výsostných vodách členských států:

a)	zvýšením dodržování mezinárodních právních předpisů a příslušných právních předpisů Společenství o námořní bezpečnosti, ochraně mořského životního prostředí a životních a pracovních podmínkách na lodích plujících pod vlajkami všech států;

b)	zavedením společných kritérií pro inspekce lodí státem přístavu a sjednocením postupů pro inspekce a zadržování, v návaznosti na odborné znalosti a zkušenosti získané v rámci Pařížského memoranda.

c)

zavedením režimu státní přístavní inspekce v rámci Společenství na základě inspekcí prováděných v rámci Společenství a oblasti Pařížského memoranda, jehož účelem je provádět inspekce všech lodí v intervalu v závislosti na jejich rizikovém profilu, přičemž lodě představující vyšší riziko se podrobí častějším a důkladnějším inspekcím.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)

„úmluvami“ následující úmluvy spolu s protokoly a změnami těchto úmluv a souvisejících předpisů závazné povahy, v aktualizovaném znění: a) Mezinárodní úmluva o nákladové značce z roku 1966 (LL 66); b) Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (SOLAS 74); c) Mezinárodní úmluva o zabránění znečištění z lodí z roku 1973, pozměněná protokolem z roku 1978 k této úmluvě (MARPOL 73/78); d) Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků z roku 1978 (STCW 78); e) mluva o mezinárodních pravidlech pro zabránění srážkám na moři z roku 1972 (COLREG 72); f) Mezinárodní úmluva o vyměřování lodí z roku 1969 (ITC 69); g) Úmluva o minimálních normách pro obchodní lodě z roku 1976 (MOP č. 147); h) Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním ropnými látkami z roku 1992 (CLC 92).

2)	„Pařížským memorandem“ Pařížské memorandum o porozumění o státní přístavní inspekci podepsané v Paříži dne 26. ledna 1982, v aktualizovaném znění.

3)	„rámcem a postupy pro dobrovolný systém auditu členského státu IMO“ Usnesení A.974(24) shromáždění IMO.

4)	„oblastí Pařížského memoranda“ zeměpisná oblast, ve které státy, které jsou stranami Pařížského memoranda, vykonávají inspekce v rámci Pařížského memoranda.

5)	„přístavem“ oblast pozemní a vodní plochy sestávající ze zařízení a technologií, které umožňují především příjem lodí, jejich nakládání a vykládání, uskladnění zboží, příjem a dodání tohoto zboží a naloďování a vyloďování cestujících.

6)	„lodí“ každé námořní plavidlo, na které se vztahuje jedna nebo více úmluv a které pluje pod jinou vlajkou než pod vlajkou státu přístavu.

7)	„součinností mezi lodí a přístavem“ součinnost, kdy je loď přímo a bezprostředně dotčena činnostmi, jež zahrnují pohyb osob nebo zboží nebo poskytování přístavních služeb na loď nebo z lodi.

8)	„kotvící lodí“ loď v přístavu nebo v jiné oblasti spadající do jurisdikce přístavu, avšak nikoliv loď v úvazišti, která vykonává součinnost s přístavem.

9)	„inspektorem“ zaměstnanec veřejného sektoru nebo jiná osoba řádně oprávněná příslušným orgánem členského státu k provádění inspekcí v rámci státní přístavní inspekce a odpovědná tomuto příslušnému orgánu.

10)	„příslušným orgánem“ orgán námořní správy odpovědný za státní přístavní inspekci v souladu s touto směrnicí.

11)	„orgánem příslušným pro bezpečnost námořní dopravy“ orgán příslušný pro bezpečnost námořní dopravy, jak je definován v bodě 7 článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 725/2004 ze dne 31. března 2004 o zvýšení bezpečnosti lodí a přístavních zařízení (12). ▐

12)	„počáteční inspekcí“ návštěva inspektora na palubě lodě za účelem kontroly dodržování příslušný úmluv a předpisů a zahrnující přinejmenším kontroly požadované podle čl. 13 odst.1.

13)	„podrobnou inspekcí“ inspekce, kdy loď, její vybavení a posádka jako celek nebo případně její části jsou za okolností vymezených v čl. 13 odst. 3 podrobeny důkladnému šetření zahrnujícímu konstrukci lodě, vybavení, obsazení posádkou, životní a pracovní podmínky a soulad s postupy pro provoz lodi.

14)	„rozšířenou inspekcí“ inspekce, jejíž rozsah zahrnuje přinejmenším položky uvedené v příloze VII. Rozšířená inspekce může zahrnovat podrobnou inspekci, jsou-li k tomu zjevné důvody v souladu s čl. 13 odst. 3.

15)	„stížností“ jakákoli informace či zpráva předložená jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou, která má oprávněný zájem na bezpečnosti lodě, včetně zájmu týkajícího se bezpečnosti či zdravotních rizik posádky, životních a pracovních podmínek a zabránění znečištění.

16)	„zadržením“ formální zákaz lodi vyplout na moře z důvodu zjištěných závad, které jednotlivě nebo společně činí loď nezpůsobilou k plavbě na moři.

17)	„příkazem k odepření přístupu“ rozhodnutí určené veliteli lodě, společnosti odpovědné za loď a státu vlajky, pod kterou loď pluje, v němž se oznamuje, že lodi bude odepřen přístup do všech přístavů a kotvišť Společenství.

18)	„zastavením provozu“ formální zákaz lodi pokračovat v plavbě na základě zjištěných závad, které by jednotlivě nebo společně mohly znamenat ohrožení dalšího provozu.

19)

„společností“ vlastník lodi nebo jakákoli jiná organizace nebo osoba, jako je správce nebo nájemce v nájmu typu „bareboat charter“, který od vlastníka lodi převzal odpovědnost za její provoz a který při převzetí této odpovědnosti souhlasil převzít veškeré povinnosti uložené Mezinárodním předpisem pro bezpečné řízení lodí a pro zabránění znečištění („předpis ISM“).

20)	„uznanou organizací“ klasifikační společnost či jiný soukromý subjekt, které jménem správního orgánu státu vlajky plní povinnosti uložené právními předpisy.

21)	„zákonným osvědčením“ osvědčení vydané státem vlajky nebo jeho jménem v souladu s úmluvami.

22)	„osvědčením o klasifikaci“ dokument, který potvrzuje soulad s kapitolou II-1částí A-1, pravidlem 3-1 úmluvy SOLAS 74.

23)	„inspekční databází“ informační systém přispívající k provádění režimu státní přístavní inspekce v rámci Společenství a zahrnující údaje týkající se inspekcí provedených v oblasti Pařížského memoranda.

24)	„úmluvou z roku 1996“ souhrnné znění Úmluvy o omezení odpovědnosti v oblasti námořních pohledávek z roku 1976 přijaté Mezinárodní námořní organizací ve znění protokolu z roku 1996.

Článek 3

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na každou loď a její posádku vplouvající do přístavu či kotviště členského státu za účelem součinnosti mezi lodí a přístavem.

▐

Francie může rozhodnout, že přístavy, na které se vztahuje tento odstavec, nezahrnují přístavy nacházející se v zámořských departementech uvedených v čl. 299 odst. 2 Smlouvy.

Pro účely této směrnice se za inspekci považuje i postup, kdy členský stát provede inspekci lodě ve svých výsostných vodách , ale mimo přístav.

Tímto článkem nejsou dotčena práva členského státu zasáhnout podle příslušných mezinárodních úmluv.

Členské státy, které nemají námořní přístavy, ▐ se mohou za určitých podmínek od uplatňování této směrnice odchýlit. Opatření pro provádění uvedeného odchylného postupu přijme Komise v souladu s regulativním postupem s kontrolou uvedeným v čl. 31 odst. 3.

▐

2.   V případě lodí o hrubé prostornosti méně než 500 tun použijí členské státy příslušná ustanovení odpovídající úmluvy a v oblastech, na něž se úmluva nevztahuje, přijmou nezbytná opatření, aby dané lodě zjevně neohrožovaly bezpečnost, zdraví nebo životní prostředí. Při použití tohoto odstavce se členské státy řídí přílohou 1 Pařížského memoranda.

3.   Při inspekci lodi plující pod vlajkou státu, který není smluvní stranou úmluvy, zajistí členské státy, aby nakládání s touto lodí a její posádkou nebylo příznivější než nakládání s lodí plující pod vlajkou státu, který je smluvní stranou úmluvy.

4.   Rybářská plavidla, válečné lodě, pomocná námořní válečná plavidla, dřevěné lodě jednoduché konstrukce, státní lodě používané k neobchodním účelům a rekreační plavidla používaná k neobchodním účelům jsou vyňaty z oblasti působnosti této směrnice.

Článek 4

Inspekční pravomoc

1.   Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření v souladu s mezinárodním právem, aby byly oprávněny provádět podle této směrnice inspekce na palubách cizích lodí.

2.   Členské státy udržují vhodné příslušné orgány , jimž i prostřednictvím náboru přidělí potřebný počet pracovníků, zejména kvalifikovaných inspektorů, pro inspekce lodí, a přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby tito inspektoři vykonávali své úkoly tak, jak stanoví tato směrnice, a zejména, že jsou k dispozici pro provádění inspekcí vyžadovaných na základě této směrnice.

Článek 5

Členské státy přijmou nezbytná opatření pro přizpůsobení svého vnitrostátního práva ustanovením úmluvy z roku 1996 o omezení odpovědnosti.

Zásada, podle níž je náhrada škody vzniklé v souvislosti s odpady vyplácena třetím stranám podle zásady „znečišťovatel platí“, která je uvedena ve směrnici 75/442/EHS a ve směrnici 2004/35/ES, zakládá nárok na úhradu veškerých vzniklých škod, a to i v situaci, kdy chybí plné pojistné krytí, a v rozsahu překračujícím rámec vnitrostátních právních předpisů o dodržování dohod.

Členské státy mohou zachovat stávající opatření nebo zavést přísnější opatření, než která stanovuje tento článek.

Článek 6

Systém inspekcí a každoroční inspekční závazek

1.   Členské státy provádějí inspekce v souladu se systémem pro výběr uvedeným v článku 12 a s ustanoveními přílohy I.

2.   za účelem splnění svého ročního inspekčního závazku provede každý členský stát:

a)	inspekci všech lodí s prioritou I, uvedených v čl. 12 písm. a), které vplouvají do jeho přístavů či kotvišť, a

b)

ročně celkový počet inspekcí všech lodí s prioritou I a II uvedených v čl. 12 písm. a) a b), který bude odpovídat přinejmenším jeho podílu na celkovém počtu inspekcí, které se mají každoročně vykonat v rámci Společenství a v oblasti Pařížského memoranda. Podíl inspekcí každého členského státu se zakládá na počtu jednotlivých lodí vplouvajících do přístavů či kotvišť dotyčného členského státu v poměru k celkovému počtu jednotlivých lodí vplouvajících do přístavů či kotvišť jednotlivých států v rámci Společenství a oblasti Pařížského memoranda.

3.   Za účelem výpočtu výše uvedeného podílu celkového počtu inspekcí, které se mají každoročně vykonat v rámci Společenství a oblasti Pařížského memoranda podle odstavce 2, se nezapočítávají kotvící lodě, pokud dotčený členský stát nestanoví jinak.

Článek 7

Dodržování inspekčního systému Společenství

V souladu s článkem 5 každý členský stát:

a)	provede inspekci všech lodí s prioritou I, uvedených v čl. 12 písm. a) vplouvajících do jeho přístavů a kotvišť a

b)	provede každoročně takový počet inspekcí lodí s prioritou I a prioritou II, uvedených v čl. 12 písm. a) a b), jenž bude celkově odpovídat alespoň jeho ročnímu inspekčnímu závazku .

▐

Článek 8

Okolnosti, za kterých není inspekce určitých lodí vykonána

1.   Členský stát se může rozhodnout pro odklad inspekce u lodí s prioritou I za těchto okolností:

i)	pokud lze inspekci provést při příštím vplutí lodi do přístavu, který se nachází v tomtéž členském státě, za předpokladu, že loď mezitím nevpluje do jiného přístavu či kotviště ve Společenství nebo v oblasti Pařížského memoranda a délka odkladu nepřesáhne 15 dnů, nebo

ii)	lze-li inspekci provést v jiném přístavu v rámci Společenství nebo oblasti Pařížského memoranda během 15 dní, do kterého loď směřuje, za předpokladu, že stát ve kterém se takový přístav určení nachází, ▐ souhlasil s vykonáním inspekce.

Pokud bude inspekce odložena , ale nikoli provedena v souladu s body i ) a ii), a nebude o ní učiněn záznam v inspekční databázi, započítá se jako neprovedená inspekce u členského státu, který rozhodl o odkladu inspekce.

2.    Za následujících výjimečných okolností se inspekce, která není z provozních důvodů u lodí s prioritou I vykonána, nezapočítává jako nevykonaná inspekce , a to za předpokladu, že důvod pro nevykonání inspekce je zaznamenán v inspekční databázi a že by podle uvážení příslušného orgánu provedení inspekce vedlo k ohrožení bezpečnosti inspektorů, lodě, její posádky, přístavu, nebo mořského životního prostředí.

▐

3.   Jestliže není provedena inspekce na kotvící lodi, nezapočítává se tato inspekce jako promeškaná, pokud v případě použití bodu ii) je důvod neprovedení inspekce zaznamenán do inspekční databáze a :

i)	e loď podrobena inspekci v jiném přístavu v rámci Společenství nebo v oblasti Pařížského memoranda v souladu s Přílohou II do 15 dnů, nebo ▐

ii)	podle uvážení příslušného orgánu by provedení inspekce vedlo k ohrožení bezpečnosti inspektorů, lodě, její posádky, přístavu, nebo mořského životního prostředí ▐.

4.   Opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním a která se týkají prováděcích pravidel k tomuto článku, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 31 odst. 3.

Článek 9

Hlášení o vplutí lodě

1.   Provozovatel, zástupce či velitel lodě, která má podstoupit rozšířenou inspekci podle čl. 14 a která směřuje do přístavu či kotviště členského státu, ohlásí vplutí v souladu s ustanoveními přílohy III v prvním přístavu či kotvišti, do nějž vpluje .

2.   Po přijetí hlášení podle odstavce 1 tohoto článku a článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (13),, postoupí příslušný přístavní orgán tuto informaci příslušnému orgánu a také příslušným orgánům v přístavech či kotvištích Společenství, kterých loď postupně dosáhne .

3.   Pro účely jakéhokoli sdělení podle tohoto článku se použijí prostředky elektronické komunikace. Jiné prostředky se použijí pouze tehdy, pokud elektronické prostředky nejsou dostupné

4.   Postupy a formáty, které členské státy zavedou k provedení přílohy III, musí být v souladu ▐ se směrnicí 2002/59/ES ▐.

Článek 10

Rizikový profil lodě

1.   Veškerým lodím, které vplouvají do přístavu či kotviště v členském státě, se v inspekční databázi přiřadí rizikový profil lodě, který určuje příslušnou prioritu pro jejich inspekci, interval inspekcí a jejich rozsah.

2.   Rizikový profil lodě se určuje spojením těchto obecných rizikových parametrů a rizikových parametrů vyplývajících z minulosti lodě:

a)	obecné parametry Obecné parametry vyplývají z typu, stáří, vlajky, uznaných zúčastněných organizací a výkonnosti společnosti podle části I.1 přílohy I a podle přílohy II.

b)	parametry vyplývající z minulosti lodě Parametry vyplývající z minulosti lodě vyplývají z počtu nedostatků a zadržení během daného období podle části I.2 přílohy I a podle přílohy II.

3.    Komise přijme regulatorním postupem s kontrolou podle čl. 31 odst. 3 prováděcí pravidla k tomuto článku, která zejména stanoví :,

—	hodnoty přiřazené ke každému rizikovému parametru,

—	kombinaci rizikových parametrů odpovídajících jednotlivým úrovním rizikového profilu lodě,

—	podmínky pro provádění kritérií státu vlajky uvedené v písm. c) bodu iii) části I.1 přílohy I, jež se týkají prokázání souladu s příslušnými nástroji.

▐

Článek 11

Četnost inspekcí

║ Lodě vplouvající do přístavů či kotvišť Společenství podléhají těmto pravidelným nebo dodatečným inspekcím:

a)	Lodě podléhají pravidelným inspekcím v předem určených intervalech podle jejich rizikového profilu v souladu s částí I přílohy I. Interval mezi pravidelnými inspekcemi lodí s vysokým rizikovým profilem nepřekročí šest měsíců .

b)

Lodě podléhají dodatečným inspekcím bez ohledu na dobu, která uplynula od jejich poslední pravidelné inspekce, za těchto podmínek: — příslušný orgán zajistí, aby byla provedena inspekce lodí, na které se vztahují významné faktory uvedené v části II 2A přílohy I; — inspekce se může provést u lodí, na které se vztahují neočekávané faktory uvedené v části II 2B přílohy I. Rozhodnutí o provedení takové dodatečné inspekce záleží na odborném posouzení příslušného orgánu.

Článek 12

Výběr lodí k inspekci

Příslušný orgán zajistí, aby byly lodě vybírány k inspekci na základě jejich rizikového profilu, jak je uveden v části I přílohy I, a v případě výskytu významných nebo neočekávaných faktorů podle části II 2A a 2B přílohy I.

Za účelem inspekce lodí příslušný orgán:

a)	vybere podle systému pro výběr uvedeného v části II bodu 3A přílohy I lodě, u kterých se má provést povinná inspekce, označované jako lodě s „prioritou I“,

b)	může vybrat podle části II 3B přílohy I lodě, které mohou podléhat inspekci, označované jako lodě s „prioritou II“

Článek 13

Počáteční a podrobná inspekce

Členské státy zajistí, aby lodě vybrané k inspekci podle článku 12 byly podrobeny počáteční nebo podrobné inspekci takto:

1.

Příslušný orgán při každé prvotní inspekci lodě zajistí, aby inspektor alespoň: a) zkontroloval osvědčení a související doklady uvedené v příloze IV, u nichž se požaduje, aby byly k dispozici na palubě v souladu s právními předpisy Společenství v oblasti námořní bezpečnosti a úmluvami týkajícími se bezpečnosti a ochrany; b) případně ověřil, zda došlo k nápravě závažných nedostatků zjištěných při předcházející inspekci provedené členským státem nebo signatářským státem Pařížského memoranda; c) se přesvědčil o celkovém stavu a hygieny lodě, a strojovny a ubytovacích prostor.

2.	Pokud byly po inspekci uvedené v odstavci 1 zaznamenány v inspekční databázi nedostatky, které je třeba odstranit v dalším přístavu určení, příslušný orgán tohoto dalšího přístavu může rozhodnout o tom, že nebude ověřovat skutečnosti uvedené v odst. 1 písm. a) a c).

3.	Podrobná inspekce, včetně další kontroly dodržování požadavků lodního provozu, se provede tehdy, existují-li po inspekci uvedené v odstavci 1 zřejmé důvody k přesvědčení, že stav lodě nebo jejího vybavení nebo posádky podstatným způsobem nevyhovují příslušným požadavkům některé z úmluv.

„Zřejmé důvody“ existují, zjistí-li inspektor skutečnosti, které podle jeho odborného posouzení odůvodňují podrobnou inspekci lodě, jejího vybavení nebo posádky.

Příklady „zřejmých důvodů“ jsou uvedeny v příloze V.

Článek 14

Rozšířené inspekce

1.   Následující kategorie lodí podléhají rozšířené inspekci podle části II bodu 3A a 3B přílohy I:

—	lodě s vysokým rizikovým profilem,

—	osobní lodě, ropné tankery, tankery pro přepravu plynu nebo chemické tankery nebo lodě přepravující volně ložený náklad, které jsou starší dvanácti let,

—	lodě s vysokým rizikovým profilem nebo osobní lodě, ropné tankery, tankery pro přepravu plynu nebo chemické tankery nebo lodě přepravující volně ložený náklad, které jsou starší dvanácti let, představující významné nebo neočekávané faktory,

—	lodě, u kterých se má vykonat opětovná inspekce v návaznosti na rozhodnutí o odepření přístupu podle článku 16.

2.    Provozovatel nebo velitel lodě zajistí, že v provozním plánu je vymezen dostatečný čas na vykonání rozšířené inspekce.

Aniž jsou dotčena kontrolní opatření vyžadovaná z bezpečnostních důvodů, loď zůstane v přístavu až do dokončení inspekce.

3.     Příslušný orgán po přijetí předběžného oznámení od lodi, která se má podrobit pravidelné rozšířené inspekci, tuto loď vyrozumí, pokud rozšířená inspekce nebude vykonána.

4.    Rozsah rozšířené inspekce, včetně rizikových oblastí, na něž se má vztahovat, je uveden v příloze VII. Komise přijme postupem podle čl. 31 odst. 2 prováděcí opatření k příloze VII.

Článek 15

Pokyny a postupy týkající se bezpečnosti a ochrany

1.   Členské státy zajistí, aby jejich inspektoři dodržovali postupy a pokyny stanovené v příloze VI.

2.   Pokud jde o bezpečnostní kontroly, členské státy použijí příslušné postupy stanovené v příloze VI této směrnice na všechny lodě uvedené v čl. 3 odst. 1, 2 a 3 nařízení (ES) č. 725/2004, při vplutí do jejich přístavů, pokud neplují pod vlajkou státu přístavní inspekce.

3.   Ustanovení článku 14 této směrnice o rozšířených inspekcích se použijí na lodě typu ro-ro a vysokorychlostní osobních lodě uvedené v čl. 2 písm. a) a b) směrnice 1999/35/ES.

Pokud byla vykonána kontrola lodě podle článků 6 a 8 směrnice 1999/35/ES státem, který není státem vlajky lodi, taková zvláštní kontrola se zaznamená jako podrobná nebo případně rozšířená inspekce do inspekční databáze a zohlední se pro účely článků 10, 11 a 12 této směrnice a pro započtení splněného inspekčního závazku každého členského státu, pokud se vztahují na všechny body uvedené v příloze VII.

Ustanovení této směrnice týkající se nápravy nedostatků, zadržení, odepření přístupu, následných opatření po inspekci, zadržení a odmítnutí přístupu se podle potřeby použijí, aniž je tím dotčen zákaz provozu lodí typu ro-ro nebo vysokorychlostních osobních lodí, o kterém bylo rozhodnuto podle článku 10 směrnice 1999/35/ES.

4.   V případě potřeby může Komise postupem podle čl. 31 odst. 2 přijmout pravidla nezbytná pro zajištění harmonizovaného provádění odstavců 1 a 2 tohoto článku.

Článek 16

Opatření k odepření přístupu některým lodím

1.   Členský stát zajistí, aby byl lodi splňující kritéria uvedená v tomto odstavci odepřen přístup do jeho přístavů a kotvišť, s výjimkou situací uvedených v čl. 21 odst. 6, jestliže se jedná o loď :

—	která pluje pod vlajkou státu, který je uveden na Komisí každoročně zveřejněné černé či šedé listině přijaté v souladu s Pařížským memorandem na základě informací zanesených do inspekční databáze a ▐

—	která byla zadržena nebo jí byl během předchozích 36 měsíců v přístavu členského státu nebo signatářského státu Pařížského memoranda více než dvakrát vydán zákaz provozu podle směrnice 1999/35/ES.

Pro účely tohoto odstavce vstupují seznamy vymezené v Pařížském memorandu v platnost každoročně 1. července.

Příkaz k odepření přístupu lze zrušit pouze po uplynutí lhůty tří měsíců od okamžiku vystavení příkazu a po splnění podmínek stanovených v odstavcích 4 až 10 přílohy VIII .

Pokud je lodi přístup odepřen podruhé, je toto období prodlouženo na dvanáct měsíců. Jakékoli další následné zadržení v přístavu Společenství bude mít za následek, že této lodi bude trvale odepřen přístup do všech přístavů či kotvišť uvnitř Společenství.

▐

2.   Pro účely tohoto článku členské státy dodržují postupy stanovené v příloze VIII.

Článek 17

Zpráva o inspekci určená veliteli lodě

Po skončení inspekce, podrobné inspekce nebo rozšířené inspekce vypracuje inspektor zprávu podle přílohy IX. Velitel lodě obdrží kopii této zprávy o inspekci.

Článek 18

Stížnosti

Veškeré stížnosti jsou předmětem rychlého počátečního posouzení příslušným orgánem. Posouzení umožní určit, zda je stížnost odůvodněná, konkrétní a zjevně opodstatněná.

Pokud tomu tak je, příslušný orgán stížnost odpovídajícím způsobem vyřídí. Příslušný orgán zejména zajistí, aby velitel lodi a její vlastník, jakož i všechny osoby, kterých se stížnost přímo týká, včetně stěžovatele, měli možnost vyjádřit své připomínky.

Považuje-li příslušný orgán stížnost za zjevně neopodstatněnou, informuje stěžovatele o svém rozhodnutí a důvodech tohoto rozhodnutí.

Totožnost stěžovatele nesmí být veliteli lodě nebo majiteli dotyčné lodi vyzrazena. Inspektor zajistí při všech rozhovorech se členy posádky důvěrnost.

O stížnostech, které nebyly zjevně neopodstatněné, a o následných opatřeních, informují členské státy správní orgány státu vlajky, případně zašlou kopii Mezinárodní organizaci práce.

Článek 19

Náprava a zadržení

1.   Příslušný orgán se přesvědčí, že každá závada potvrzená nebo zjištěná inspekcí je nebo bude odstraněna v souladu s úmluvami.

2.   V případě závad, které zjevně ohrožují bezpečnost, zdraví nebo životní prostředí, zajistí příslušný orgán státu přístavu, kde je prováděna inspekce lodi, zadržení lodi nebo zastavení provozu, během nějž se závady objevily. Příkaz k zadržení nebo k zastavení provozu nelze odvolat, dokud není odstraněno ohrožení nebo dokud tento orgán nestanoví, že loď může za určitých podmínek opustit přístav nebo že její plavba může pokračovat bez ohrožení bezpečnosti a zdraví cestujících nebo posádky, bez nebezpečí pro ostatní lodě, nebo aniž by dotyčná loď představovala nepřiměřené ohrožení mořského životního prostředí.

3.   Při provádění odborného posouzení, zda má být loď zadržena, uplatňuje inspektor kritéria stanovená v příloze X.

4.   Pokud se v tomto ohledu při inspekci zjistí, že loď není vybavena fungujícím záznamníkem cestovních údajů o plavbě, je-li použití záznamníku podle směrnice 2002/59/ES povinné, příslušný orgán zajistí, aby byla loď zadržena.

Není-li takovou závadu možné odstranit bezprostředně v přístavu zadržení, může příslušný orgán lodi povolit, aby pokračovala v plavbě do opravárenské loděnice, která se nachází co nejblíže k přístavu zadržení, v níž mohou být závady bezprostředně odstraněny, nebo požadovat odstranění závad ve lhůtě nejvýše 30 dnů v pokynech podle Pařížského memoranda. Pro tento účel se použijí postupy uvedené v článku 21.

5.   Za výjimečných okolností, kdy je celkový stav lodě zjevně nevyhovující, může příslušný orgán pozastavit inspekci lodě, dokud odpovědné osoby nepřijmou nezbytná opatření, která zajistí, aby loď vyhovovala příslušným požadavkům úmluv.

6.   Dojde-li k zadržení, uvědomí příslušný orgán neprodleně správu státu vlajky, nebo, není-li to možné, konzula nebo v případě jeho nepřítomnosti nejbližšího diplomatického zástupce státu písemně o všech okolnostech, za kterých byl zásah považován za nezbytný, včetně zprávy o inspekci. Dále jsou případně informováni rovněž určení lodní inspektoři nebo uznané organizace příslušné pro vydávání lodních osvědčení o klasifikaci nebo zákonných osvědčení podle úmluv.

7.   Touto směrnicí nejsou dotčeny další požadavky úmluv, pokud jde o postupy ohlašování a podávání zpráv týkající se státní přístavní inspekce.

8.   Při výkonu státní přístavní inspekce podle této směrnice se vyvine veškeré možné úsilí, aby nedocházelo k nepřiměřenému zadržování nebo zpoždění lodi. Je-li loď nepřiměřeně zadržována nebo zpožděna, má majitel nebo provozovatel právo na náhradu veškeré způsobené ztráty nebo škody. Důkazní břemeno ve všech případech údajného nepřiměřeného zadržování nebo zpoždění je na majiteli nebo provozovateli lodě.

9.   Aby se zmírnilo zablokování přístavu, může příslušný orgán povolit, je-li to bezpečné, přesun zadržené lodi do jiné části přístavu. Riziko zablokování přístavu se nicméně nezohledňuje při rozhodování o tom, zda má loď být zadržena či naopak ze zadržení uvolněna.

Příslušný orgán informuje přístavní orgány nebo subjekty o vydání příkazu k zadržení při nejbližší příležitosti.

Přístavní orgány nebo subjekty spolupracují s příslušným orgánem s cílem usnadnit umístění zadržovaných lodí.

Článek 20

Právo na odvolání

1.   Majitel nebo provozovatel lodi nebo jeho zástupce v členském státě má právo odvolat se proti zadržení nebo proti odepření přístupu, o nichž rozhodl příslušný orgán. Odvolání nemá na zadržení nebo odepření přístupu odkladný účinek.

2.   K tomu účelu členské státy zavedou a udržují vhodné postupy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a spolupracují zejména s cílem zajistit přiměřené lhůty pro vyřízení odvolání .

3.   Příslušné orgány řádně informují velitele lodě o právu na odvolání podle odstavce 1 a o praktických opatřeních, která s tímto právem souvisejí .

4.   Pokud je v důsledku odvolání nebo žádostí předložených majitelem či provozovatelem lodi nebo zástupcem některého z nich příkaz k zadržení či k odepření přístupu zrušen či změněn:

a)	členské státy zajistí, aby byla neprodleně odpovídajícím způsobem provedena změna v inspekční databázi,

b)	členský stát, v němž byl vydán příkaz k zadržení či k odepření přístupu, zajistí, aby byly do 24 hodin od takového rozhodnutí informace zveřejněné v souladu s článkem 26 opraveny.

Článek 21

Postup následující po inspekci a zadržení

1.   Pokud závady uvedené v čl. 19 odst. 2 nelze odstranit v přístavu, v němž byla inspekce provedena, může příslušný orgán daného členského státu povolit dané lodi pokračovat přímo do opravárenské loděnice nejbližší přístavu zadržení, v níž lze provést následná opatření, podle rozhodnutí velitele lodě a příslušných orgánů za předpokladu, že jsou dodrženy podmínky stanovené příslušným orgánem státu vlajky a schválené členským státem. Tyto podmínky zajišťují, že loď může pokračovat v cestě, aniž by ohrozila bezpečnost a zdraví cestujících nebo posádky, aniž by ohrozila ostatní lodě nebo aniž by představovala nepřiměřené ohrožení mořského životního prostředí.

2.   Pokud k rozhodnutí poslat loď do opravárenské loděnice dojde pro nesoulad s rezolucí IMO A. 744(18) o pokynech o zlepšeném programu inspekcí během kontrol lodí přepravující volně ložený náklad a ropných tankerů, a to buď pokud jde o lodní dokumenty nebo o nedostatky a závady v konstrukci lodě, příslušný orgán může požadovat, aby byla v přístavu zadržení provedena nezbytná měření tloušťky obšívky, než je lodi povolena plavba.

3.   Za okolností uvedených v odstavci 1 oznámí příslušný orgán členského státu v přístavu inspekce všechny podmínky plavby příslušnému orgánu státu, v němž se nachází opravárenská loděnice, a dále osobám uvedeným v čl. 19 odst. 6 a podle potřeby každému jinému dotčenému orgánu.

Příslušný orgán členského státu, který obdrží toto oznámení, informuje oznamující orgán o přijatých opatřeních.

4.   Členské státy přijmou opatření, aby byl přístup do veškerých přístavů či kotvišť v rámci Společenství odepřen lodím uvedeným v odstavci 1, které pokračují v plavbě po moři:

a)	aniž vyhovují podmínkám určeným v přístavu inspekce příslušným orgánem kteréhokoliv členského státu, nebo

b)	které odmítnou vyhovět použitelným požadavkům úmluv tím, že nesměřují do stanovené opravárenské loděnice.

Takové odepření zůstane zachováno, dokud majitel nebo provozovatel lodě příslušnému orgánu členského státu, v němž byla loď označena jako závadná, neprokáže, že loď plně vyhovuje všem použitelným požadavkům úmluv.

5.   Za okolností uvedených v odst. 4 písm. a) je příslušný orgán členského státu, v němž byly zjištěny závady, povinen neprodleně varovat příslušné orgány všech ostatních členských států.

Za okolností uvedených v odst. 4 písm. b) je příslušný orgán členského státu, v němž se nachází opravárenská loděnice, povinen neprodleně varovat příslušné orgány všech ostatních členských států.

Před odepřením přístupu může členský stát žádat o konzultace se správou vlajky dané lodi.

6.   Odchylně od ustanovení odstavce 4 může příslušný orgán daného přístavního státu povolit přístup do určitého přístavu či kotviště v případě působení vyšší moci nebo z důvodu vyšších bezpečnostních zájmů, v zájmu snížení nebezpečí znečišťování, či v zájmu nápravy závad za předpokladu, že majitel, provozovatel nebo velitel lodě učinil dostatečná opatření k zajištění bezpečného vstupu lodi a tato opatření uspokojují příslušný orgán daného členského státu.

Článek 22

Odbornost inspektorů

1.   Inspekce provádějí pouze inspektoři, kteří splňují kvalifikační kritéria uvedená v příloze XI a které příslušný orgán oprávnil k provádění státní přístavní inspekce.

2.   Nemá-li příslušný orgán státu přístavu k dispozici požadovanou odbornost, může být inspektorovi daného příslušného orgánu nápomocna jakákoli osoba s požadovanou odborností.

3.   Příslušný orgán, inspektoři provádějící státní přístavní inspekci a osoby, které jsou jim nápomocny, nesmějí mít žádný obchodní zájem ani v přístavu, v němž je inspekce prováděna, ani na lodi podrobované inspekci, ani nesmějí být zaměstnáni nevládní organizací, která vydává zákonná osvědčení a osvědčení o klasifikaci nebo která provádí šetření nezbytná pro vydání těchto osvědčení lodím, ani nesmějí vykonávat činnost jejím jménem.

4.   Každý inspektor se prokazuje osobním dokladem v podobě průkazu vydaného příslušným orgánem v souladu se směrnicí Komise 96/40/ES ze dne 25. června 1996 o vytvoření jednotného vzoru pro průkazy inspektorů státní přístavní inspekce (14).

5.   Členské státy zajistí, aby před udělením oprávnění k provádění inspekcí byla prověřena způsobilost inspektorů a jejich soulad s minimálními kritérií uvedenými v příloze XII a aby byla tato způsobilost posléze pravidelně prověřována v souladu se systémem odborného vzdělávání uvedeného v odstavci 7.

6.   Členské státy zajistí, aby byli inspektoři náležitě odborně připraveni, pokud jde o změny systému státní přístavní inspekce, jenž je uplatňován ve Společenství, jak stanoví tato směrnice a změny úmluv.

7.   Komise ve spolupráci s členskými státy vypracuje a prosazuje harmonizovaný systém Společenství pro odborné vzdělávání a hodnocení způsobilosti inspektorů státní přístavní inspekce členskými státy.

Článek 23

Zprávy lodivodů a přístavních orgánů

1.   Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby jejich lodivodi doprovázející lodě do přístavů nebo z přístavů nebo působící na lodích připlouvajících do přístavu nebo při tranzitu v členském státě neprodleně informovali příslušné orgány státu přístavu nebo případně pobřežního státu, kdykoliv se při výkonu svých běžných povinností dozvědí o zjevných nesrovnalostech, které mohou být na újmu bezpečné plavbě lodě nebo které mohou představovat ohrožení mořského životního prostředí.

2.   Pokud se přístavní orgány nebo subjekty při výkonu svých běžných povinností dozvědí, že na lodi v jejich přístavu se vyskytly zjevné nesrovnalosti, které mohou být na újmu bezpečnosti lodě nebo které představují nepřiměřené ohrožení mořského životního prostředí, informují neprodleně příslušný orgán nebo subjekt dotyčného státu přístavu.

3.   Členské státy vyžadují, aby lodivodi a přístavní orgány nebo subjekty podali zprávu přinejmenším o těchto informacích, a to pokud možno v elektronické podobě:

—	informace o lodi (název, identifikační číslo IMO, volací znak a vlajka)

—	informace o plavbě (poslední přístav, ve kterém loď zastavila, přístav určení)

—	popis zjevných nesrovnalostí zjištěných na lodi

4.   Členské státy zajistí, aby byla učiněna náležitá následná opatření, pokud jde o zjevné nesrovnalosti oznámené lodivody, přístavními orgány nebo subjekty, a provedou podrobný záznam o provedených opatřeních.

5.   Komise může přijmout v souladu s regulativním postupem podle čl. 31 odst. 2 prováděcí opatření k tomuto článku, včetně harmonizace elektronického formátu a postupů pro podávání zpráv o zjevných nesrovnalostech lodivody, přístavními orgány nebo subjekty a o následných opatřeních přijatých členskými státy.

Článek 24

Inspekční databáze

1.   Komise zřídí, udržuje a aktualizuje inspekční databázi, vycházející z odborných znalostí a zkušeností v rámci Pařížského memoranda.

Inspekční databáze obsahuje veškeré informace nezbytné pro zavedení systému inspekcí zřízeného podle této směrnice a zahrnuje funkce uvedené v příloze XII.

2.     Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, aby byly informace o skutečném čase připlutí a odplutí všech lodí vplouvajících do jejich přístavů zaneseny do inspekční databáze prostřednictvím vnitrostátních systémů pro správu námořních informací, jež jsou uvedeny v čl. 25 odst. 4 směrnice 2002/59/ES, a to do jedné hodiny od doby připlutí a do tří hodin od doby odplutí dané lodi.

3.   Členské státy zajistí, aby informace týkající se inspekcí prováděných v souladu s touto směrnicí byly zaneseny do inspekční databáze co nejdříve po vypracování zprávy o inspekci nebo zrušení zadržení.

Členské státy zajistí, aby informace zanesené do výše uvedené inspekční databáze byly do 72 hodin schváleny pro účely zveřejnění.

4.   Na základě inspekčních údajů poskytnutých členskými státy může Komise získat z inspekční databáze veškeré příslušné údaje týkající se provádění této směrnice, zejména údaje o rizikovém profilu lodi, o lodích, u nichž má být provedena inspekce, o pohybu lodí a o inspekčních závazcích jednotlivých členských států.

Státy mají přístup ke všem informacím zaznamenaným do inspekční databáze, které se týkají provádění inspekčních postupů podle této směrnice.

Třetím státům a státům Pařížského memoranda se poskytne přístup ke všem údajům, které zaznamenaly do inspekčních databáze, a k údajům o lodích plujících pod jejich vlajkou.

Článek 25

Výměna informací a spolupráce

Každý členský stát zajistí, aby přístavní orgány nebo subjekty a další příslušné orgány nebo subjekty poskytly příslušnému orgánu odpovědnému za státní přístavní inspekci následující druhy informací, které mají k dispozici:

—	informace oznámené v souladu s článkem 9 a přílohou III;

—	informace o lodích, které neoznámily informace požadované touto směrnicí, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES ze dne 27. listopadu 2000 o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu (15), směrnicí 2002/59/ES a případně i nařízením (ES) č. 725/2004;

—	informace o lodích, které vypluly na moře, aniž splňují článek 7 nebo 10 směrnice 2000/59/ES;

—	informace o lodích, jimž byl odepřen vstup či které byly z důvodu bezpečnosti vykázány z přístavu;

—	informace o zjevných nesrovnalostech v souladu s článkem 23.

Článek 26

Zveřejnění informací

Komise na základě odborných znalostí a zkušeností v rámci Pařížského memoranda zpřístupní na veřejných internetových stránkách informace o inspekcích, zadrženích a odepřeních přístupu v souladu s přílohou XIII.

Článek 27

Zveřejňování seznamu společností s nízkou a velmi nízkou výkonností

Komise vypracuje a zveřejní na veřejných internetových stránkách informace o společnostech, jejichž výkonnost s ohledem na stanovení rizikového profilu lodě podle části I přílohy I byla po dobu tří měsíců nebo déle pokládána za nízkou. Komise přijme regulativním postupem podle čl. 30 odst. 2 prováděcí pravidla k tomuto článku, kterými stanoví zejména způsoby zveřejňování.

Komise přijme regulativním postupem podle čl. 31 odst. 2 prováděcí pravidla k tomuto článku, přičemž zajistí, že se zohlední velikost loďstva využívaného společnostmi, a stanoví zejména způsoby zveřejňování.

Článek 28

Náhrada nákladů

1.   Pokud inspekce podle článků 13 a 14 potvrdí nebo zjistí nedostatky ve vztahu k požadavkům úmluvy a opodstatňující zadržení lodě, hradí všechny náklady běžného účetního období týkající se inspekce majitel lodě nebo provozovatel nebo jeho zástupce ve státu přístavu.

2.   Všechny náklady související s inspekcemi provedenými příslušnými orgány členského státu podle článku 16 a čl. 21odst. 4 hradí majitel nebo provozovatel lodě.

3.   V případě zadržení lodě nese všechny náklady související se zadržením v přístavu majitel nebo provozovatel lodě.

4.   Zadržení nesmí být zrušeno, dokud nebyly náklady zcela uhrazeny nebo dokud nebyla poskytnuta dostatečná záruka úhrady těchto nákladů.

Článek 29

Údaje nezbytné ke sledování provádění

Členské státy poskytují Komisi informace uvedené v příloze XIV ve lhůtách stanovených v uvedené příloze.

Článek 30

Sledování souladu a výkonnosti členských států

Aby se zajistilo účinné provádění této směrnice a sledování celkového fungování systému státní přístavní inspekce Společenství v souladu s čl. 2 písm. b) bodem i) nařízení (ES) č. 1406/2002, Komise shromažďuje veškeré nezbytné informace a provádí návštěvy členských států.

Článek 31

Postup projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS), zřízený článkem 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 ze dne 5. listopadu 2002 (16).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 32

Postup při provádění změn

Komise:

a)	upraví přílohy, s výjimkou přílohy I, za účelem zohlednění změn v právních předpisech Společenství o námořní bezpečnosti, které vstoupily v platnost, a v úmluvách, mezinárodních předpisech a rezolucích příslušných mezinárodních organizací a změn v Pařížském memorandu,;

b)	změní definice odkazující na úmluvy, mezinárodní předpisy a rezoluce a právní předpisy Společenství, které jsou významné pro účely této směrnice.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 31 odst. 3.

Změny mezinárodních právních nástrojů uvedených v článku 2 mohou být vyjmuty z oblasti působnosti této směrnice na základě článku 5 nařízení (ES) č. 2099/2002.

Článek 33

Prováděcí pravidla

Při stanovení prováděcích pravidel, na které odkazují čl. 8 odst. 4, čl. 10 odst. 3, čl. 14 odst. 3, čl. 15 odst. 4, čl. 23 odst. 5 a článek 27, postupy podle čl. 31 odst. 2 a 3 věnuje Komise zvláštní pozornost tomu, aby tato pravidla zohlednila odborné znalosti a zkušenosti získané v rámci systému inspekcí Společenství a Pařížského memoranda.

Článek 34

Sankce

Členské státy stanoví systém sankcí za porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění uplatňování těchto sankcí. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 35

Přezkum

Komise přezkoumá uplatňování této směrnice , a to zejména s ohledem na jednotné uplatňování inspekčního systému Společenství, nejpozději do 18 měsíců po… (17). Přezkum zahrne mimo jiné i splnění celkového inspekčního závazku Společenství stanoveného v článku 6, počet inspektorů státní přístavní inspekce v každém členském státě, počet provedených inspekcí, a dodržování ročního inspekčního závazku jednotlivými členskými státy a provádění článků 7 a 8.

Závěry tohoto přezkumu sdělí Komise Evropskému parlamentu a Radě a na jeho základě rozhodne, zda je nutné navrhnout změnu této směrnice nebo další právní předpisy v této oblasti.

Článek 36

Provádění a oznamování

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články … a body … příloh … [články nebo jejich částmi a body příloh, které zaznamenaly oproti znění dřívější směrnice obsahové změny], a to nejpozději do 18 měsíců od data stanoveného v článku 38. Neprodleně předloží Komisi znění uvedených předpisů a srovnávací tabulku mezi nimi a touto směrnicí.

2.   Tyto předpisy přijaté členskými státy obsahují odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Obsahují rovněž prohlášení, že odkazy na směrnice zrušené touto směrnicí ve stávajících právních a správních předpisech se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

3.   Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů přijatých v oblasti působnosti této směrnice.

4.   Dále Komise pravidelně informuje Evropský parlament a Radu o pokroku při provádění této směrnice v členských státech.

Článek 37

Zrušení

Směrnice 95/21/ES, ve znění směrnic uvedených v části A přílohy XV, se zrušuje s účinností ode dne… (18), aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy XV ve vnitrostátním právu.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XVI.

Článek 38

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po dni vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články … a body … příloh … [články nebo jejich části a body příloh, které nebyly změněny v porovnání s předchozí směrnicí] se použijí od… (19).

Článek 39

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 318, 23. 12. 2006, s. 195.

(2)  Úř. věst. C 229, 22. 9. 2006, s. 38.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007(Úř. věst. C 74 E, 20. 3. 2008, s. 584), společný postoj Rady ze dne 6. června 2008 (Úř. věst. C 198 E, 5. 8. 2008, s. 1) a postoj Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008.

(4)  Úř. věst. L 157, 7. 7. 1995, s. 1. ║.

(5)   Rozsudek ze dne 24. června 2008 (Commune de Mesquer) — dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí.

(6)   Úř. věst. L 194, 25. 7. 1975, s. 39.

(7)   Úř. věst. L 143, 30. 4. 2004, s. 56.

(8)  Úř. věst. L 208, 5. 8. 2002, s. 1. ║.

(9)  Úř. věst. L 138, 1. 6. 1999, s. 1. ║.

(10)  Úř. věst. L 184, 17. 7. 1999, s. 23. ║.

(11)  Úř. věst. C 321, 31. 12. 2003, s. 1.

(12)  Úř. věst. L 129, 29. 4. 2004, s. 6.

(13)  Úř. věst. L 208, 5. 8. 2002, s. 10.

(14)  Úř. věst. L 196, 7. 8. 1996, s. 8.

(15)  Úř. věst. L 332, 28. 12. 2000, s. 81. ║.

(16)  Úř. věst. L 324, 29. 11. 2002, s. 1. ║.

(17)  Datum uvedené v čl. 36 odst.1.

(18)  Datum vstupu této směrnice v platnost.

(19)   Datum vstupu této směrnice v platnost.