19.11.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 279/17

—

s ohledem na sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013 – Posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit (KOM(2007)0099),

—

s ohledem na usnesení Rady o strategii spotřebitelské politiky EU (2007–2013) přijaté na jejím zasedání konaném ve dnech 30.–31. května 2007,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 27. září 2007 o povinnostech přeshraničních poskytovatelů služeb (1),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 6. září 2007 o zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis  (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 4. září 2007 o přezkumu jednotného trhu: odstraňovat překážky a neúčinnost pomocí lepšího provádění a vymáhání (3),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 21. června 2007 o důvěře spotřebitelů v digitální prostředí (4),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Jednotný trh pro Evropu ve 21. století (KOM(2007)0724),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů doprovázející sdělení o jednotném trhu pro Evropu ve 21. století – Služby obecného zájmu, včetně sociálních služeb obecného zájmu: nový evropský závazek (KOM(2007)0725),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Příležitosti, přístup a solidarita: nová vize sociální Evropy v 21. století (KOM(2007)0726),

—

s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný Iniciativy v oblasti maloobchodních finančních služeb (SEK(2007)1520), doprovázející sdělení Komise o jednotném trhu pro Evropu ve 21. století,

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a stanoviska Hospodářského a měnového výboru, Výboru pro právní záležitosti a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (A6-0155/2008),

1.

vítá sdělení Komise o strategii spotřebitelské politiky EU a rovněž oceňuje snahu Komise o začlenění spotřebitelské kultury založené na vyšší úrovni informovanosti spotřebitelů, která je základem lepšího provádění a uplatňování stávajícího právního rámce;

2.

zastává názor, že horizontální přístup ke spotřebitelské politice je nezbytný a že je třeba zohledňovat zájmy spotřebitelů ve všech příslušných oblastech politiky, aby bylo zajištěno, že všichni spotřebitelé v EU se budou těšit vysoké úrovni ochrany; vítá proto důraz, který Komise klade na potřebu zajistit, aby vnitřní trh lépe reagoval na očekávání a obavy občanů; zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele a dotvoření vnitřního trhu nejsou protichůdné cíle, ale naopak cíle jdoucí ruku v ruce; připomíná v této souvislosti Komisi, že spotřebitelská politika by měla být přítomna ve všech oblastech politiky již ve stejné fázi jako posouzení dopadu;

3.

domnívá se, že potřebné ochrany spotřebitele může být prostřednictvím právních předpisů dosaženo pouze tehdy, pokud tyto předpisy budou kvalitnější, jednodušší a budou připravovány se zapojením všech příslušných generálních ředitelství Komise – Zdraví a ochrana spotřebitele; Spravedlnost, svoboda a bezpečnost; Vnitřní trh a služby; Hospodářská soutěž;

4.

zdůrazňuje skutečnost, že přezkum spotřebitelského acquis by měl vést k vytvoření soudržnějšího právního rámce pro práva spotřebitelů; připomíná, že upřednostňuje přijetí smíšeného přístupu, tj. horizontálního nástroje, který je zaměřen především na zajištění soudržnosti stávajících právních předpisů a umožňuje odstranit mezery pomocí slučování průřezových aspektů společných všem směrnicím s důslednou právní úpravou; domnívá se, že specifické otázky by měly být nadále zvažovány samostatně v sektorových směrnicích; dlouho zavedené zásady spotřebitelských práv by měly být uplatňovány i v digitálním světě; naléhavě žádá, aby v rámci přezkumu acquis bylo v digitálním světě učiněno více kroků k zajištění ochrany spotřebitele, včetně ochrany soukromí a bezpečnosti, aniž by to však znamenalo další a bezdůvodnou zátěž pro průmysl;

5.

lituje, že ochrana spotřebitele neklade dostatečný důraz na smluvní právo, a vyzývá Komisi, aby čerpala z výsledků dosažených v rámci projektu smluvního práva a případně upravila jejich zaměření;

6.

protože k největším překážkám rozvoje vnitřního trhu v oblasti maloobchodu patří nejistoty týkající se spotřebitelských smluv, podporuje Komisi v jejím úsilí o zavedení standardních smluv a podmínek pro smlouvy uzavírané on-line, které by měly stejnou platnost ve všech členských státech EU;

7.

zdůrazňuje důležitou úlohu, kterou mají spotřebitelské organizace při zlepšování spotřebitelské kultury; domnívá se, že silné nezávislé spotřebitelské organizace jsou základem účinné spotřebitelské politiky; vyzývá proto Komisi a členské státy k zajištění odpovídajících finančních prostředků pro tyto organizace; doporučuje Komisi, aby při koncipování legislativních návrhů týkajících se ochrany spotřebitele zvýšila kontakt s nevládními spotřebitelskými organizacemi, které mají dobré předpoklady k identifikaci skutečných potřeb spotřebitelů;

8.

vítá návrh na jmenování styčného úředníka pro spotřebitele v rámci Komise; naléhavě žádá, aby každé příslušné generální ředitelství zveřejňovalo výroční zprávy o tom, jak je spotřebitelská politika začleňována do oblasti jejich působnosti;

9.

zastává názor, že systém intenzivní ochrany spotřebitele, účinný v celé Evropě, přinese prospěch jak spotřebitelům, tak konkurenceschopným výrobcům a prodejcům; zdůrazňuje skutečnost, že tímto způsobem se vytvoří pobídky pro podniky, aby vyráběly a prodávaly trvanlivější zboží, díky čemuž bude růst udržitelnější; zdůrazňuje skutečnost, že účinná a kvalitnější ochrana spotřebitele je nezbytným předpokladem dosažení lepšího fungování vnitřního trhu;

10.

požaduje přijetí opatření, jimiž se zajistí, že 27 vnitrostátních drobných trhů v EU bude přetvořeno na největší maloobchodní trh na světě; zastává názor, že v tomto ohledu je třeba, aby se občané cítili stejně bezpečně při nakupování přes internet jako v místním obchodě a aby malé a střední podniky mohly spoléhat na stejná jednoduchá pravidla v rámci celého vnitřního trhu; žádá Komisi, aby zvážila způsoby zlepšení ochrany malých a středních podniků, zejména prostřednictvím tzv. Small Business Act (zákona o malém a středním podnikání);

11.

zdůrazňuje, že dotvoření vnitřního trhu se musí stát prioritou; je si vědom pozitivní úlohy, kterou sehrálo euro jednak snížením nákladů na bankovní operace a tím, že spotřebitelé mají možnost snadněji porovnávat ceny v přeshraničním styku, jednak zvýšením potenciálu vnitřního trhu pro maloobchod; vybízí nové členské státy, aby pokračovaly v reformách, a byly tak schopné přijmout euro, jakmile splní maastrichtská kritéria, a aby tak plně využily pozitivního dopadu jednotné měny na vnitřní trh; vyzývá k odstranění všech zbývajících překážek a omezení, aby byla zajištěna důvěra spotřebitelů při nakupování a uzavírání smluv v přeshraničním režimu, a to zejména pokud jde o služby, přičemž je však třeba zohlednit nutnost zvláštního přístupu s ohledem na jazykovou a kulturní bariéru a na preference spotřebitelů;

12.

zdůrazňuje, že evropské normy spotřebitelské politiky a iniciativy v oblasti samoregulace by měly sloužit jako měřítko pro celosvětové normy a osvědčené postupy, a vítá skutečnost, že Evropa v této oblasti udává prostřednictvím svých neformálních vlivů směr vývoje celosvětově;

13.

vybízí Komisi, aby sdílením nejlepších postupů dozoru nad trhem mezi členskými státy pokračovala v důrazné podpoře práv spotřebitele s ohledem na bezpečnost výrobků tím, že zajistí integritu označení CE a zlepší dozor nad trhem na všech příslušných vnitrostátních úrovních využíváním systému RAPEX (systém včasného varování pro nepotravinářské spotřebitelské výrobky); vybízí Komisi ke spolupráci s členskými státy s cílem zajistit, aby stávající právní předpisy byly členskými státy řádně prováděny a plně prosazeny, včetně posouzení možnosti přezkumu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (5) („směrnice o obecné bezpečnosti výrobků“); připomíná, že označení CE může být nesprávně vykládáno jako obecné označení testování třetí strany nebo označení původu, ale také připomíná, že Komise byla požádána (6), aby předložila hloubkovou analýzu v oblasti spotřebitelských bezpečnostních značení a aby v případě potřeby následně vypracovala legislativní návrhy;

14.

vítá úsilí Komise o posílení spolupráce v oblasti bezpečnosti výrobků na mezinárodní úrovni, zejména s úřady Číny, Spojených států amerických a Japonska; konstatuje, že trvalý dialog a sdílení informací o bezpečnosti výrobků je v zájmu všech stran a je zásadní pro budování důvěry spotřebitelů; naléhavě žádá Komisi, aby o této otázce podávala Parlamentu v pravidelných intervalech zprávy;

15.

zastává názor, že zpravidla lze od spotřebitelů očekávat, že budou před koupí jednat racionálně, ale ne že si v případě problémů budou plně vědomi svých práv; proto požaduje, aby větší zaměření na skutečné spotřebitelské chování při zohlednění zvláštních potřeb zranitelných skupin, jako jsou děti a starší osoby a osoby s určitým postižením; připomíná nově přijatou rozpočtovou položku navrhovanou Parlamentem pro pilotní projekt, jehož cílem je mimo jiné vytvoření databáze spotřebitelů a provádění průzkumů a dotazování i srovnávání dosažených výsledků v členských státech; vítá snahu Komise vypracovat přehled dosažených výsledků („policy scoreboard“) spotřebitelské politiky, který povede k lepšímu pochopení mimo jiné cenových struktur a chování a spokojenosti spotřebitelů;

16.

zdůrazňuje, že veškerá harmonizační opatření musí být pečlivě zaměřena na skutečné problémy, kterým spotřebitelé na vnitřním trhu čelí; domnívá se, že v oblastech, kde je harmonizace skutečně potřebná, by měla být provedena uceleně, aby nevznikaly rozdíly v ochraně spotřebitele v rámci EU a aby pro podniky nebylo obtížné ji zohlednit při přeshraničním uvádění na trh; poukazuje na to, že současná situace představuje překážku pro malé a střední podniky, které se snaží obchodovat v rámci celé Evropy, a že je matoucí pro spotřebitele;

17.

je toho názoru, že je třeba se zvláště zaměřit na to, aby měli spotřebitelé k dispozici zkušenosti a nástroje nutné ke zvýšení jejich důvěry v digitální prostředí; poukazuje na to, že osobní údaje se stávají obchodním zbožím i součástí obchodních metod, např. zaměřování reklamy na základě chování uživatelů; zastává proto názor, že předpisy o ochraně údajů a soukromí by měly být začleněny do každé spotřebitelské strategie; zdůrazňuje skutečnost, že údaje lze použít v kterékoli dané chvíli kdekoli na světě; zdůrazňuje, že je nezbytně nutné, aby zákonodárci ve spolupráci s průmyslem a spotřebitelskými organizacemi vypracovali celosvětové normy pro ochranu údajů;

18.

zdůrazňuje významnou roli, kterou hrají nové a stále více využívané prodejní kanály, jako je např. elektronické obchodování, při posilování hospodářské soutěže na vnitřním trhu, a tudíž i spotřebitelské kapacity; je toho názoru, že zejména finanční, bankovní a pojišťovací trhy jsou otevřeny elektronickému obchodování a naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby zajistily výhodnější podmínky pro rozvoj přeshraničního elektronického nakupování; žádá Komisi, aby provedla studii o různých mechanismech řešení sporů mezi spotřebiteli a podniky, využívaných v členských státech, s cílem zjistit a podpořit užívání těch účinných; podporuje vytvoření zdravého základu ochrany spotřebitele, která je nezbytná zejména v oblasti finančních služeb;

19.

vítá využití sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj jakožto nástroje lepšího analytického a empirického porozumění chování spotřebitele;

20.

zastává názor, že ochrana spotřebitele by měla být nedílnou součástí plánování a projektování výrobků a služeb ze strany podniků a že zkoumání změn na trhu má zásadní význam;

21.

požaduje přijetí opatření ke zlepšení dialogu mezi spotřebitelskými organizacemi a průmyslem na úrovni EU, aby byly všechny zúčastněné strany zapojeny do hodnotového řetězce; zastává názor, že dobrý dialog, včetně sdílení osvědčených postupů, by mohl omezit problémy na vnitřním trhu; podporuje iniciativy, které mají povzbudit účast subjektů spotřebitelské politiky na konzultacích a přípravě politik; vítá snahy zaměřené na posílení ochrany spotřebitele a informovanosti spotřebitelů v novějších členských státech; zdůrazňuje význam trvalé podpory spotřebitelských organizací v EU, zejména v novějších členských státech;

22.

zdůrazňuje skutečnost, že rozvoji spotřebitelské kultury napomáhá systematické vzdělávání spotřebitelů v oblasti spotřebitelských práv a jejich prosazování; z tohoto důvodu by EU a členské státy měly více investovat do informování spotřebitelů a do vzdělávacích kampaní zaměřujících správná sdělení na správné segmenty spotřebitelů; zdůrazňuje, že vzdělávání spotřebitelů musí tvořit součást celoživotního vzdělávání, a doporučuje používání nových technologií (zejména Internetu) jako prostředku informování spotřebitelů;

23.

je toho názoru, že při přípravě spotřebitelské politiky by měl být větší důraz kladen na zvláštní potřeby zranitelných skupin, jako jsou děti, starší osoby a osoby s určitým postižením, a že by měl být zohledněn i demografický vývoj;

24.

zdůrazňuje, že při definování ukazatelů a zpracovávání statistik je nutné brát v úvahu jak hledisko pohlaví, tak i věku a etnického původu, aby bylo možné pojmenovat specifické problematické oblasti, s nimiž se setkávají různé skupiny spotřebitelů;

25.

připomíná své usnesení o povinnostech poskytovatelů přeshraničních služeb; očekává, že Komise přijme v souvislosti s touto otázkou pracovní program; žádá Komisi, aby blíže vysvětlila své případné záměry k přijetí dalších pobídek v této oblasti;

26.

zdůrazňuje význam podpory přeshraničních transakcí s cílem posílit svobodnou volbu a úlohu politiky hospodářské soutěže a vzdělávacích akcí zaměřených na odpovědnou spotřebu při zajišťování toho, aby spotřebitelé měli tu nejlepší možnost výběru, pokud jde o cenu, kvalitu a pestrost nabídky, a to zejména pokud jde o základní zboží a služby, jako jsou potraviny, bydlení, vzdělávání, zdravotní péče, energetika, doprava a telekomunikace; zdůrazňuje, že pro podporu hospodářské soutěže je nutná větší liberalizace zejména trhu služeb, díky níž se spotřebitelům nabízí nižší ceny; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly inovace v odvětví finančních služeb s cílem nabídnout spotřebitelům lepší výběr;

27.

zdůrazňuje, že vedle přiměřených a účinných opatření na ochranu spotřebitelů je nutné zajistit dobrou komunikaci o tomto tématu, aby bylo spotřebitelům jasnější, jak mohou prosazovat svá práva podle právních předpisů vnitřního trhu a ostatních právních předpisů, ze kterých mohou mít prospěch;

28.

domnívá se, že zvláštní pozornost je zapotřebí věnovat zajištění ochrany spotřebitele a možnosti volby při dovršení vnitřního trhu finančních služeb; upozorňuje na to, že finanční, bankovní a pojišťovací produkty jsou velmi složité povahy a že pokud mají být občané podněcováni k jejich většímu využívání – zejména s ohledem na budoucí penzijní připojištění občanů –, měly by závazné politiky zaměřené na podporu informovanosti spotřebitele a poskytování poradenství spotřebitelům zajistit, aby získali přehled o všech dostupných variantách; zároveň zdůrazňuje, že ochrana spotřebitele nemůže být záminkou pro ochranářskou politiku; zdůrazňuje, že plně integrovaný trh maloobchodních finančních služeb musí být řízen tržními silami;

29.

domnívá se, že z hlediska finančních trhů je klíčovou otázkou provedení a plné uplatňování všech právních předpisů EU ve vnitrostátním právu a jejich harmonizace ve všech členských státech; doporučuje, aby bylo před podáváním návrhů dalších předpisů posíleno jednotné důsledné prosazování stávajících právních předpisů; s ohledem na nové právní předpisy naléhá na Komisi, aby dbala na zásady kvalitnější regulace, a zabránila tak další neodůvodněné zátěži pro spotřebitele a průmysl;

30.

vítá skutečnost, že se strategie zaměřuje na lepší vymahatelnost a nápravu, které jsou důležité činitele při tvorbě důvěry spotřebitele; zastává názor, že tvorba důvěry spotřebitele je nejdůležitějším činitelem dovršení vnitřního trhu spotřebního zboží a služeb; podporuje další snahy v této záležitosti;

31.

zastává názor, že spory mezi spotřebiteli a hospodářskými subjekty by měly být urovnávány zejména mimosoudně, neboť řešení dosažená mimosoudní cestou nápravy mohou být rychlejší a dosažená za podstatně nižších nákladů; to si žádá posílit Evropská spotřebitelská střediska a SOLVIT a vyčlenit větší finanční zdroje na jejich sítě; připomíná, že členské státy mohou vyžadovat, aby strana, která hodlá podat žalobu, nejprve provedla konzultace a dala tak žalované straně příležitost ukončit napadené porušování povinností;

32.

připomíná, že systémy alternativního řešení sporů jsou ze své podstaty alternativou k tradičním právním mechanismům; motivace k využití alternativního řešení sporů tedy závisí na existenci právně závazných alternativ, které umožňují účinné, snadno dosažitelné a nediskriminační odškodnění spotřebitele;

33.

připomíná, že rozvoj elektronického obchodování vyžaduje, aby byl v celé EU harmonizován mechanismus alternativního řešení sporů, který vyhovuje požadavkům doporučení Komise 98/257/ES ze dne 30. března 1998 o zásadách pro orgány příslušné pro mimosoudní urovnávání spotřebitelských sporů (7) a doporučení Komise 2001/310/ES ze dne 4. dubna 2001 o zásadách, jež se týkají mimosoudních orgánů (8); je také třeba se více věnovat řešení sporů on-line, k čemuž Parlament vyzývá nejméně od roku 1999;

34.

připomíná, že zabezpečení účinného prosazování práv vyplývajících z právních předpisů Společenství je především povinností členských států; ty nesou odpovědnost za přizpůsobení svého vnitrostátního procesního práva tak, aby byla tato práva rychle vymahatelná, což bude ku prospěchu spotřebitelů a hospodářských subjektů; Společenství především nemá pravomoc stanovovat pravidla vnitrostátního procesního práva a kromě toho článek 5 Smlouvy o ES požaduje, aby činnost Společenství nepřekračovala rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů této Smlouvy; následně musí být podle tohoto článku co nejvíce zohledněny charakteristické vlastnosti vnitrostátních právních systémů tím, že se členským státům ponechá volnost volby mezi rozdílnými možnostmi se stejným účinkem;

35.

žádá Komisi, aby zvážila přínos zřízení zvláštního evropského veřejného ochránce práv spotřebitele pro přeshraniční případy; konstatuje, že řada členských států má veřejné ochránce práv spotřebitelů vněkolika odvětvích, kteří spotřebitelům pomáhají jednat shospodářskými subjekty; je přesvědčen, že tento přístup by Komise mohla zkoumat podle jednotlivých zemí;

36.

konstatuje, že v některých členských státech, nikoli však ve všech, již existují prvky zvláštního systému kolektivního domáhání se práv spotřebitelů, například společné žaloby, skupinové žaloby, zástupné žaloby, zkušební soudní případy a postupy proti zneužívání postavení; poukazuje na skutečnost, že v důsledku toho se mohou spotřebitelé v tomto ohledu v přeshraničních sporech setkávat s různými právními předpisy;

37.

připomíná, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (9) již sleduje ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů; zdůrazňuje, že tato směrnice mimo jiné dává spotřebitelským organizacím právo zahájit řízení na základě žaloby na zdržení se jednání; žádá Komisi, aby Parlamentu a Radě předložila zprávu, která hodnotí, do jaké míry a proč uvedená směrnice přinesla či nepřinesla očekávaná zlepšení v oblasti ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů;

38.

domnívá se, že před zahájením jakýchkoli úvah o právních předpisech na úrovni EU by mělo být provedeno důkladné šetření případných stávajících problémů a očekávaných přínosů pro spotřebitele;

39.

domnívá se, že v řadě členských států existují ústavní omezení, která je třeba vzít v úvahu při přípravě evropského modelu odškodnění spotřebitelů; dále se domnívá, že je třeba plně dodržet článek 6 Evropské úmluvy o lidských právech; vyzývá Komisi, aby Parlamentu a Radě předložila zprávu o tom, jak v tomto ohledu dosáhnout nutné vyváženosti mezi právy spotřebitelů, spotřebitelských organizací a hospodářských subjektů;

40.

vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila otázku odškodnění spotřebitele v členských státech a vzala přitom v úvahu, že by jakékoli nové návrhy Komise v této oblasti měly být založeny na důkladném posouzení případných stávajících problémů a předpokládaných přínosů pro spotřebitele, a že pokud jde o přeshraniční řízení a případné systémy kolektivního odškodnění, tyto systémy by měly být podrobně přezkoumány s ohledem na zkušenosti ve světě, a to se zvláštním ohledem na extrémy a nedostatky modelu používaného ve Spojených státech, a s jasným cílem se zabývat otázkou příslušného právního základu pro podobný nástroj na úrovni EU; žádá tedy Komisi, aby případně předložila koherentní řešení na evropské úrovni, které bude umožňovat všem spotřebitelům přístup k mechanismům kolektivního odškodnění určenému k urovnávání přeshraničních stížností;

41.

žádá Komisi, aby konzultovala s Parlamentem a členskými státy ohledně hodnocení těchto studií;

42.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.