1

Svým kasačním opravným prostředkem se Amazon.com Inc., Amazon Services Europe Sàrl, Amazon EU Sàrl a Amazon Europe Core Sàrl (dále jen společně „Amazon“) domáhají zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 14. října 2021, Amazon.com a další v. Komise (T‑19/21, dále jen napadené usnesení, EU:T:2021:730), jímž Tribunál odmítl jako nepřípustnou jejich žalobu znějící na částečné zrušení rozhodnutí Komise C(2020) 7692 final ze dne 10. listopadu 2020 o zahájení řízení podle článku 102 SFEU ve věci AT.40703 – Amazon –Buy Box (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Body 17 a 32 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) znějí:

[…]

3

Článek 11 odst. 6 tohoto nařízení stanoví:

„Zahájením řízení ze strany Komise za účelem přijetí rozhodnutí podle kapitoly III ztrácejí orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost používat články [101 a 102 SFEU]. Pokud orgán pro hospodářskou soutěž členského státu již v nějakém případě jedná, Komise zahájí řízení teprve po konzultaci s tímto vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž.“

4

Bod 10 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81), ve znění nařízení Komise (ES) č. 622/2008 ze dne 30. června 2008 (Úř. věst. 2008, L 171, s. 3) (dále jen „nařízení č. 773/2004“), stanoví:

„Za účelem zachování práv podniků na obranu by měla Komise dotčeným stranám poskytnout právo být slyšeny před tím, než přijme rozhodnutí.“

5

Článek 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004 stanoví:

„Komise může kdykoli rozhodnout o zahájení řízení s cílem přijmout rozhodnutí podle hlavy III nařízení [č. 1/2003]; toto rozhodnutí však musí být vydáno nejpozději v den vydání předběžného posouzení podle čl. 9 odst. 1 uvedeného nařízení, prohlášení o námitkách nebo žádosti, aby strany vyjádřily zájem vstoupit do jednání o narovnání nebo přede dnem zveřejnění sdělení podle čl. 27 odst. 4 uvedeného nařízení podle toho, k čemu dojde nejdříve.“

6

Skutečnosti předcházející sporu byly uvedeny v bodech 1 až 5 napadeného usnesení následovně:

7

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. ledna 2021 podala Amazon žalobu znějící na částečné zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje Itálii z působnosti šetření a právních důsledků čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.

8

Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 29. března 2021 vznesla Komise námitku nepřípustnost této žaloby a zejména tvrdila, že sporné rozhodnutí nepředstavuje napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU, jelikož nevyvolávalo závazné právní účinky, jimiž by mohly být dotčeny zájmy Amazon tím, že podstatným způsobem mění její právní postavení. Amazon podala vyjádření k této námitce nepřípustnosti dne 14. května 2021.

9

Napadeným usnesením Tribunál odmítl žalobu Amazon jako nepřípustnou z důvodu, že sporné rozhodnutí vyvolává pouze účinky vlastní procesnímu aktu a tedy se nedotýká, mimo její procesní situace, právního postavení Amazon.

10

Kromě toho Tribunál v souladu s čl. 144 odst. 3 svého jednacího řádu rozhodl, že není důvodné rozhodnout o návrzích na vstup vedlejšího účastníka do řízení, včetně návrhu podaného Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a tržních pravidel, Itálie) (dále jen „AGCM“).

11

Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 21. prosince 2021 podala Amazon projednávaný kasační opravný prostředek.

12

Podáním došlým dne 13. dubna 2022 požádal AGCM na základě čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, jakož i článků 129 a 130 jednacího řádu Soudního dvora, aby mu bylo povoleno vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise.

13

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 14. července 2022, Amazon.com a další v. Komise (C‑815/21 P, nezveřejněné, EU:C:2022:596), posledně uvedený předseda této žádosti vyhověl. Vzhledem k tomu, že uvedená žádost byla podána po uplynutí lhůty uvedené v článku 130 tohoto jednacího řádu, ale před rozhodnutím o zahájení ústní části řízení, bylo AGCM v souladu s čl. 129 odst. 4 uvedeného jednacího řádu povoleno vstoupit do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhových žádání Komise a předložit vyjádření na jednání, pokud by se toto jednání konalo.

14

Svým kasačním opravným prostředkem Amazon navrhuje, aby Soudní dvůr:

15

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

16

Na podporu svého kasačního opravného prostředku Amazon vznáší jediný důvod rozdělený do tří částí, z nichž první vychází z porušení článku 263 SFEU Tribunálem, druhá z nesprávného výkladu čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 a třetí z toho, že odůvodnění Tribunálu vychází z nesprávných a irelevantních podpůrných závěrů.

17

V rámci druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba zkoumat na prvním místě, Amazon tvrdí, že Tribunál v napadeném usnesení nesprávně vyložil čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.

18

V bodech 28 až 50 napadeného usnesení podle ní Tribunál poskytl paradoxní výklad tohoto ustanovení, když na jedné straně v bodě 41 tohoto usnesení uvedl, že cílem uvedeného ustanovení je zabránit stíhání podniků souběžně orgány pro hospodářskou soutěž členských států a Komisí, přičemž na druhé straně uznal, že Komise může tuto ochranu na základě svého volného uvážení odmítnout.

19

Tento nesprávný výklad podle ní vyplývá ze záměny pojmů „zeměpisný trh“, „zeměpisný rozsah“ a „zeměpisný rozsah řízení“ v bodech 26 až 28 napadeného usnesení. Amazon v tomto ohledu tvrdí, že sporné rozhodnutí nevymezilo žádný „zeměpisný trh“, ale omezilo se na vyloučení Itálie z územní působnosti šetření Komise s jediným cílem obejít povinnosti vyplývající z čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.

20

Amazon konečně tvrdí, že Tribunál v bodě 28 napadeného usnesení podmiňuje ochranu přiznanou čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 diskreční pravomocí Komise. V zásadě přitom v žádné oblasti unijního práva nemůže správa na základě diskreční volby zrušit právem přiznanou ochranu.

21

Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.

22

Pokud jde o výklad čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, je třeba zdůraznit, že Tribunál v bodě 23 napadeného usnesení uvedl, že akt, na jehož základě Komise zahájí řízení podle článku 102 SFEU, v zásadě vyvolává pouze účinky vlastní procesnímu úkonu a nedotýká se, mimo jejich procesní situace, právního postavení žalobkyň. V bodě 38 tohoto usnesení měl tudíž za to, že rozhodnutí vyloučit Itálii v projednávané věci z rozsahu řízení zahájeného Komisí v návaznosti na přijetí sporného rozhodnutí má pouze účinky vlastní procesnímu aktu a nedotýká se, mimo její procesní situace, právního postavení Amazon.

23

V bodě 39 uvedeného usnesení dodal, že tvrzení Amazon, podle kterých sporné rozhodnutí, přestože má procesní povahu, vyvolává právní a závazné účinky, jelikož vyloučení italského území z jeho působnosti ji údajně zbavilo ochrany před souběžnými řízeními podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, tento závěr nezpochybňují.

24

Tribunál tak poté, co v bodě 41 napadeného usnesení zdůraznil, že ztráta příslušnosti orgánů pro hospodářskou soutěž členských států vyplývající z posledně uvedeného ustanovení umožňuje zabránit stíhání podniků souběžně těmito orgány a Komisí, v bodech 45 až 48 tohoto usnesení rozhodl, že tato ochrana s sebou nenese nárok ve prospěch podniku na to, aby se věcí zabývala v plném rozsahu Komise. Proto měl Tribunál v bodě 49 uvedeného usnesení za to, že Amazon nemůže důvodně tvrdit, že byla zpochybněnou částí sporného rozhodnutí zbavena ochrany stanovené v čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, jelikož tento ochranný účinek neznamená, že by Komise byla povinna zahájit řízení, aby zbavila orgány členských států pro hospodářskou soutěž jejich příslušnosti k použití článků 101 a 102 SFEU.

25

Na rozdíl od toho, co tvrdí Amazon, takový výklad čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 není stižen pochybením.

26

Podle čl. 11 odst. 6 první věty nařízení č. 1/2003 totiž orgány pro hospodářskou soutěž členských států ztrácejí příslušnost používat články 101 a 102 SFEU, zahájí-li Komise řízení za účelem přijetí jednoho z rozhodnutí, na něž se vztahují ustanovení kapitoly III tohoto nařízení, jejichž cílem je konstatovat jednání porušující články 101 a 102 SFEU, uložit dotčeným podnikům povinnost ukončit uvedená jednání, nařídit předběžná opatření v návaznosti na zjištění prima facie takových porušujících jednání, prohlásit závazky přijaté podniky za závazné nebo konstatovat nepoužitelnost článků 101 a 102 SFEU.

27

Z toho vyplývá, že pokud Komise na základě čl. 11 odst. 6 první věty nařízení č. 1/2003 zahájí řízení proti jednomu nebo několika podnikům z důvodu údajného porušení článků 101 nebo 102 SFEU, ztrácejí orgány pro hospodářskou soutěž členských států příslušnost stíhat tytéž podniky za tatáž údajně protisoutěžní jednání, ke kterým došlo na tomtéž jednom nebo několika výrobkových a zeměpisných trzích během téhož jednoho nebo několika období (rozsudek ze dne 25. února 2021, Slovak Telekom, C‑857/19, EU:C:2021:139, bod 30).

28

Taková ztráta příslušnosti je odůvodněna skutečností, že orgány pro hospodářskou soutěž členských států jsou oprávněny uplatňovat unijní pravidla hospodářské soutěže souběžně s Komisí, takže jak vyplývá z bodu 17 odůvodnění nařízení č. 1/2003, cílem tohoto nařízení je zejména zajistit soudržné uplatňování unijních pravidel hospodářské soutěže a zajistit optimální řízení sítě veřejných orgánů pověřených prováděním těchto pravidel. Mimoto vzhledem k tomu, že souběžné použití uvedených pravidel nemůže být provedeno na úkor podniků, skutečnost, že orgány pro hospodářskou soutěž členských států ztrácejí svou příslušnost, rovněž umožňuje zabránit stíhání podniků souběžně ze strany těchto orgánů a Komise (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Slovak Telekom, C‑857/19, EU:C:2021:139, bod 32 a citovaná judikatura).

29

V tomto ohledu je třeba připomenout, že účinkem rozhodnutí o zahájení řízení ve smyslu čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004 není zbavit adresáty tohoto rozhodnutí jejich procesních práv. Toto řízení bylo naopak koncipováno právě tak, aby umožnilo dotyčným podnikům sdělit jejich stanovisko a poskytnout Komisi co nejúplnější informace před přijetím rozhodnutí, které se dotýká jejich zájmů. Jeho cílem je tedy vytvořit ve prospěch těchto podniků procesní záruky, a jak vyplývá z bodu 32 odůvodnění nařízení č. 1/2003 a bodu 10 odůvodnění nařízení č. 773/2004, zakotvit právo podniků být Komisí slyšeny (usnesení ze dne 29. ledna 2020, Silgan Closures a Silgan Holdings v. Komise, C‑418/19 P, nezveřejněné, EU:C:2020:43, bod 48).

30

Argumentace předložená Amazon na podporu této části jediného důvodu kasačního opravného prostředku, podle které čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 poskytuje podnikům ochranu proti souběžným řízením ze strany orgánů pro hospodářskou soutěž členských států a Komise, tedy ochranu, které jí tento orgán zbavil tím, že protiprávně vyloučil Itálii z územní působnosti šetření zahájeného sporným rozhodnutím, tedy vychází ze zjevně nesprávného výkladu tohoto ustanovení.

31

Ochrana zavedená čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 se totiž uplatní pouze v případě souběžného stíhání ze strany orgánů pro hospodářskou soutěž členských států a Komise, které se týká týchž podniků za tatáž údajně protisoutěžní jednání, k nimž došlo na tomtéž jednom nebo několika výrobkových a zeměpisných trzích během téhož jednoho nebo několika období.

32

Jak Komise správně tvrdí ve své kasační odpovědi, tato ochrana závisí na působnosti rozhodnutí o zahájení řízení podle článku 101 SFEU nebo článku 102 SFEU.

33

Podniky se proto nemohou dovolávat uvedené ochrany, pokud Komise nezahájila řízení nebo nezahájila řízení pro dané území.

34

Vzhledem k tomu, že územní působnost řízení zahájeného v souladu se sporným rozhodnutím nezahrnovala Itálii, nemohla se v projednávané věci uplatnit ochrana před souběžnými řízeními podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.

35

Kromě toho, jak Tribunál uvedl v bodě 45 napadeného usnesení, aniž se dopustil pochybení, tato ochrana před souběžným stíháním s sebou nenese nárok ve prospěch podniku na to, aby se věcí v plném rozsahu zabývala Komise.

36

Tvrdit totiž, jako to učinila Amazon, že rozhodnutí Komise o zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle ustanovení kapitoly III nařízení č. 1/2003 by se nutně mělo vztahovat na celý EHP, by mohlo zbavit tento orgán širokého prostoru pro uvážení, který má při přijímání takového rozhodnutí v souladu s čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004.

37

Z výše uvedených důvodů vyplývá, že se Tribunál nedopustil žádného pochybení při výkladu čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003. Argumentace Amazon je proto, podle které údajně zaměnil pojmy „zeměpisný trh“, „zeměpisný rozsah“ a „zeměpisný rozsah řízení“, irelevantní.

38

Druhá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná

39

Amazon tvrdí, že Tribunál porušil čl. 263 první a čtvrtý pododstavec SFEU tím, že nesprávně dospěl k závěru, že žaloba na neplatnost je nepřípustná z důvodu, že sporné rozhodnutí vůči Amazon nevyvolává právní účinky.

40

Účinky a právní povaha sporného rozhodnutí podle ní měly být posouzeny ve světle jeho funkce. Amazon vytýká Tribunálu, že se omezil na rozhodnutí, že v souladu s judikaturou akt o zahájení řízení podle článku 102 SFEU vyvolává obecně pouze účinky vlastní procesnímu úkonu a nedotýká se, mimo jejich procesní situace, právního postavení podniků, kterým je určeno, aniž provedl konkrétní analýzu tohoto rozhodnutí.

41

Amazon tvrdí, že kdyby Tribunál provedl meritorní analýzu uvedeného rozhodnutí, konstatoval by, že se toto rozhodnutí neomezuje na zahájení řízení, ale má samostatný právní účinek tím, že ji protiprávně zbavuje ochrany proti jakémukoli souběžnému řízení vedenému dvěma orgány pro hospodářskou soutěž proti témuž podniku na základě čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.

42

Komise zpochybňuje argumentaci Amazon, přičemž má primárně za to, že první část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je nepřípustná, jelikož nejsou upřesněny kritizované části napadeného usnesení, a podpůrně, že je tato část neopodstatněná.

43

Pokud jde o přípustnost této části, stačí konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, Amazon dostatečně přesně identifikovala kritizované části napadeného usnesení, k nimž se vztahují její argumenty. Z kasačního opravného prostředku totiž zjevně vyplývá, že Amazon vytýká Tribunálu, že rozhodl, že sporné rozhodnutí je aktem o zahájení řízení podle článku 102 SFEU, který vyvolává pouze účinky vlastní procesnímu aktu a neovlivňuje, mimo rámec jejich procesního postavení, právní postavení podniků, jimž je určeno, aniž provedl konkrétní analýzu tohoto rozhodnutí.

44

Z toho vyplývá, že první část jediného důvodu kasačního opravného prostředku je přípustná.

45

Pokud jde o věc samou, v bodech 27 a 28 kasačního opravného prostředku Amazon je výslovně uvedeno, že posledně uvedená tvrdí, že Tribunál v projednávané věci porušil článek 263 SFEU tím, že se omezil na formální popis sporného rozhodnutí, aniž provedl analýzu věci samé, která by umožnila konstatovat, že se toto rozhodnutí neomezilo na zahájení řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle ustanovení kapitoly III nařízení č. 1/2003 v souladu s čl. 2 odst. 1 nařízení č. 773/2004, ale vyvolalo odlišný právní účinek, jelikož ukončilo ochranu na základě čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003.

46

Tato argumentace je založena na předpokladu, podle kterého je Amazon oprávněna dovolávat se ochrany stanovené tímto ustanovením. Z přezkumu druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku přitom vyplývá, že takový předpoklad je nesprávný.

47

První část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, která zcela spočívá na tomto nesprávném předpokladu, musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.

48

Ve třetí části svého jediného důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodům 32 až 50 napadeného usnesení, Amazon tvrdí, že toto usnesení je založeno na „nesprávných a irelevantních podpůrných závěrech“. Nejprve podle ní Tribunál ve svém odůvodnění nesprávně odkázal na argumenty Amazon vycházející z toho, že jí hrozilo, že bude nucena se hájit před dvěma různými orgány pro hospodářskou soutěž, jelikož Tribunál nezohlednil zásah do práv Amazon. Dále je podle ní prozatímní povaha sporného rozhodnutí pro účely projednávané žaloby irelevantní. Konečně je podle ní nesprávné stavět žalobu na roveň žádosti Komise o zahájení řízení na italském trhu.

49

Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

50

V tomto ohledu je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že první dvě části jediného důvodu kasačního opravného prostředku byly zamítnuty, závěr Tribunálu, podle něhož byla žaloba Amazon nepřípustná, nemůže být zpochybněn třetí částí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, kterou se Amazon omezuje na zpochybnění „podpůrných závěrů“ Tribunálu v tom smyslu, že jsou nesprávné a irelevantní, takže třetí část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku musí být odmítnuta jako irelevantní.

51

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba jediný důvod kasačního opravného prostředku zamítnout ve všech jeho částech, a tudíž zamítnout kasační opravný prostředek v plném rozsahu.

52

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Článek 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, stanoví, že účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, se uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, jenž měl ve věci úspěch, požadoval.

53

Vzhledem k tomu, že Komise požadovala, aby byla Amazon uložena náhrada nákladů řízení, a kasační opravný prostředek posledně uvedené musí být zamítnut, je důvodné uložit Amazon náhradu nákladů řízení.

54

Podle čl. 140 odst. 3 jednacího řádu, který se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, může Soudní dvůr rozhodnout, že vlastní náklady řízení nesou i jiní vedlejší účastníci, než jsou účastníci uvedení v čl. 140 odst. 1 a 2 jednacího řádu. V projednávané věci je třeba rozhodnout, že AGCM ponese vlastní náklady řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto: