1

Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Aceites del Sur-Coosur SA, dříve Aceites del Sur SA (dále jen „společnost Aceites del Sur“) domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. září 2007, Koipe v. OHIM – Aceites del Sur (La Española) (T-363/04, Sb. rozh. s. II-3355, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Soud prvního stupně vyhověl žalobě podané proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne (věc R 1109/2000-4, dále jen „sporné rozhodnutí“), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Koipe Corporación SL (dále jen „společnost Koipe“) a Aceites del Sur.

2

Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) stanoví:

„Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

[…]

3

Článek 8 odst. 2 téhož nařízení stanoví:

„‚Staršími ochrannými známkami‘ se pro účely odstavce 1 rozumějí:

[…]“

4

Dne 23. dubna 1996 podal Aceites del Sur, španělský podnik vyrábějící rostlinné oleje, na základě nařízení č. 40/94 u OHIM přihlášku ochranné známky Společenství s cílem pro určité druhy výrobků, mezi něž patří „oleje a jedlé tuky“, získat zápis obrazové ochranné známky La Española vyobrazené níže:

5

Dne 23. listopadu 1998 byla přihláška ochranné známky zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 89/98.

6

Dne 23. února 1999 podal podnik Aceites Carbonell, nyní Koipe, proti zápisu uvedené ochranné známky námitky, přičemž se dovolával nebezpečí záměny ve smyslu zejména čl. 8 odst. 1 písm. b) mezi ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, a starší obrazovou ochrannou známkou, jejímž majitelem je společnost Koipe, a sice Carbonell (dále jen „ochranná známka Carbonell“), vyobrazenou níže:

7

Jako důkazy o existenci ochranné známky Carbonell společnost Koipe uplatnila šest zápisů této ochranné známky ve Španělsku, zápis Společenství „Carbonell“ č. 338681 (dále jen „zápis Společenství“), dva mezinárodní zápisy, jakož i vnitrostátní zápisy v Irsku, Dánsku, Švédsku a Spojeném království.

8

Námitkové oddělení OHIM mělo nicméně za to, že společnost Koipe prokázala existenci pouze tří španělských zápisů a zápisu Společenství pro „olivový olej“.

9

Rozhodnutím č. 2084/2000 ze dne 21. září 2000 námitkové oddělení OHIM námitky společnosti Koipe zamítlo. Námitkové oddělení mělo za to, že dotčená označení vyvolávají celkově odlišný vzhledový dojem, z fonetického hlediska zcela postrádají podobné prvky a že je pojmová spojitost související s povahou a zemědělským původem výrobků nízká, takže jakékoliv nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami je vyloučeno.

10

Dne 19. ledna 2001 podala společnost Koipe u OHIM proti zamítavému rozhodnutí námitkového oddělení odvolání. Dne čtvrtý odvolací senát OHIM toto odvolání zamítl, když přijal sporné rozhodnutí, které v podstatě potvrzuje, že vzhledový dojem vyvolávaný dotčenými označeními je celkově odlišný.

11

Obrazové prvky, tvořené hlavně vyobrazením osoby sedící v olivovém háji, mají podle sporného rozhodnutí především pouze nízkou rozlišovací způsobilost, pokud jde o olivový olej, což má za následek to, že je slovním prvkům „La Española“ a „Carbonell“ přiznán prvořadý význam. Pokud jde dále o srovnání těchto označení z fonetického a pojmového hlediska, čtvrtý odvolací senát konstatoval, že společnost Koipe nevyvrátila to, že se slovní prvky vůbec neshodují, ani nízkou pojmovou spojitost mezi kolidujícími označeními. Konečně, i když uznal, že se námitkové oddělení mělo vyjádřit k proslulosti starších ochranných známek, měl nicméně za to, že toto posouzení, jakož i přezkum dokumentace předložené před odvolacím senátem za účelem prokázání uvedené proslulosti, nejsou striktně nezbytné, neboť jeden z předpokladů pro posouzení nebezpečí záměny s ochrannou známkou s dobrým jménem nebo proslulou ochrannou známkou, a to existence podobnosti mezi označeními, není v každém případě splněn.

12

Dne 31. srpna 2004 podala společnost Koipe u Soudu žalobu domáhající se zrušení sporného rozhodnutí.

13

Společnost Koipe uplatňovala dva žalobní důvody směřující ke zrušení, vycházející jednak z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94, a jednak z porušení povinnosti OHIM přezkoumat důkazy týkající se dobrého jména starší ochranné známky.

14

Soud před tím, než rozhodl ve věci samé, na úvod v bodě 47 napadeného rozsudku uvedl, že mezi účastníky existuje spor ohledně zápisů, které musí být zohledněny za účelem posouzení existence práva na podání námitek dožadovaného společností Koipe. Tento spor se týkal zejména skutečnosti, že podle OHIM a společnosti Aceites del Sur bylo datum podání přihlášky ochranné známky Společenství pozdější než datum podání přihlášky ochranné známky, jejíž zápis byl požadován, a proto odvolací senát nemusel tento zápis zohlednit.

15

Soud nicméně rozhodl, že tato otázka není pro účely řešení sporu relevantní, když v bodě 48 napadeného rozsudku uvedl následující:

„[…] [Sporné] rozhodnutí je totiž hlavně založeno na neexistenci podobnosti mezi obrazovým prvkem ochranné známky Carbonell a obrazovým prvkem přihlášené ochranné známky. Obrazový prvek ochranné známky Carbonell je přitom totožný ve všech zápisech uplatňovaných [společností Koipe], jak v zápisech zohledněných odvolacím senátem, tak v zápisech, které vyloučil.“

16

Po této úvodní úvaze Soud přezkoumal první žalobní důvod, kterým společnost Koipe tvrdila, že OHIM ve sporném rozhodnutí nezohlednil skutečnost, že kolidující ochranné známky jsou celkově na první pohled podobné, a mohou tedy na trhu vyvolávat záměnu, ani skutečnost, že výrobek, který je předmětem přihlášky k zápisu, v projednávaném případě olivový olej, je totožný s výrobkem, na který se vztahuje starší ochranná známka.

17

Soud v tomto ohledu v bodech 75 až 78 napadeného rozsudku konstatoval, že se odvolací senát ve sporném rozhodnutí na podporu svého závěru o nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků kolidujících ochranných známek omezil na to, že uvedl, že dotčené vyobrazení sestávající hlavně z osoby sedící v olivovém háji, není v oblasti ochranných známek týkajících se olivového oleje neobvyklé. Podle Soudu však důvody, na základě kterých uvedený senát dospěl k závěru v tomto smyslu, uvedeny nebyly a odvolací senát neuvedl žádnou ochrannou známku, jinou než kolidující ochranné známky, obsahující obrazový prvek podobný obrazovému prvku používanému těmito posledně uvedenými ochrannými známkami.

18

Soud z toho v bodě 87 napadeného rozsudku vyvodil, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že obrazové prvky kolidujících ochranných známek mají nízkou rozlišovací způsobilost.

19

V bodech 88 a 89 napadeného rozsudku Soud rozhodl, že odvolací senát se nesprávně domníval, že srovnání slovního prvku kolidujících ochranných známek nabývá v projednávané věci vzhledem k nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků uvedených ochranných známek prvořadého významu.

20

Soud v bodě 91 napadeného rozsudku konstatoval, že obrazový prvek zaujímá mnohem významnější postavení, pokud jde o plochu, než slovní prvek.

21

Soud v tomto ohledu v bodech 92 a 93 napadeného rozsudku zejména uvedl, jak ostatně „[s]ám OHIM [tvrdil] v jiných námitkových řízeních“, že „slovní prvek ‚La Española‘ má pouze velmi nízkou rozlišovací způsobilost. Toto slovo je ve Španělsku užíváno běžně a je vnímáno jako popisující zeměpisný původ výrobků“.

22

Pokud jde o podobnost ochranných známek a nebezpečí záměny, v bodě 103 napadeného rozsudku bylo rozhodnuto následující:

„Soud se domnívá, že všechny prvky společné oběma dotčeným ochranným známkám vyvolávají velmi podobný celkový vzhledový dojem, neboť ochranná známka La Española velmi přesně přebírá podstatu vzkazu a vzhledový dojem šířený ochrannou známkou Carbonell: ženu oblečenou do typických šatů, sedící určitým způsobem v blízkosti olivové větve v olivovém háji, přičemž celek obsahuje téměř totožnou kompozici prostoru, barev, míst, kde jsou názvy napsány, a způsobu, jakým je tento nápis proveden.“

23

V bodech 104 a 105 napadeného rozsudku měl Soud za to, že tento podobný celkový dojem u spotřebitele nevyhnutelně vyvolá nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami a že toto nebezpečí záměny není sníženo existencí odlišného slovního prvku s ohledem na velmi nízkou rozlišovací způsobilost slovního prvku odkazujícího na zeměpisný původ výrobku.

24

Konečně Soud poté, co v bodě 107 napadeného rozsudku připomenul judikaturu Společenství, která definuje profil průměrného spotřebitele jako běžně informovaného, jakož i přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, jehož úroveň pozornosti se nicméně může lišit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb, v bodech 108 a 109 téhož rozsudku konstatoval, že olivový olej je ve Španělsku výrobkem běžné spotřeby a že za zvláštních okolností prodeje tohoto výrobku nabývá obrazový prvek kolidujících ochranných známek zvýšeného významu, což zvýší nebezpečí záměny mezi oběma kolidujícími ochrannými známkami.

25

Soud v důsledku toho v bodě 112 napadeného rozsudku rozhodl, že odvolací senát nesprávně dospěl k závěru, že je vyloučena jakákoliv možnost záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami. Podle Soudu všechna zjištění, která učinil, prokazují, že mezi uvedenými ochrannými známkami existuje skutečné nebezpečí záměny.

26

Soud tedy první žalobní důvod vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 přijal a aniž by bylo nutné zkoumat druhý žalobní důvod uplatňovaný společností Koipe na podporu této žaloby, jí vyhověl, přičemž sporné rozhodnutí změnil a dospěl k závěru, že námitky podané touto společností jsou opodstatněné.

27

Navrhovatelka svým kasačním opravným prostředkem navrhuje, aby Soudní dvůr:

28

Společnost Koipe navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut a aby byla navrhovatelce uložena náhrada nákladů řízení.

29

OHIM navrhuje, aby byl první důvod uplatňovaný na podporu kasačního opravného prostředku zamítnut, a pokud jde o druhý důvod kasačního opravného prostředku, ponechává jej na úvaze Soudního dvora.

30

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší navrhovatelka dva důvody. První důvod vychází z porušení čl. 8 odst. 1 a 2 písm. a), i) a ii) nařízení č. 40/94. Druhý důvod, který obsahuje dvě části, vychází z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

31

První důvod a první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zkoumat společně, neboť navrhovatelka v rámci nich rozvádí argumenty, které jsou zčásti podobné a zčásti doplňující.

32

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení v rozsahu, v němž měl v bodě 48 napadeného rozsudku za to, že jelikož jsou všechny obrazové prvky různých zápisů uplatňovaných společností Koipe totožné, je „irelevantní“ určovat mezi těmito zápisy, které splňují podmínku, že jejich předmětem jsou „starší ochranné známky“ ve smyslu uvedeného ustanovení pro účely výkonu práva na podání námitek.

33

Soud z tohoto důvodu v rozporu se zněním článku 8 nařízení č. 40/94 a zásadou přednosti zápisu upravující námitkové řízení v podstatě připustil, že pozdější ochrannou známku, kterou je v projednávaném případě zápis Společenství, lze namítat vůči přihlášce starší ochranné známky, v projednávaném případě ochranné známky, jejíž zápis byl požadován, pouze z důvodu, že obrazový prvek pozdější ochranné známky je totožný s obrazovým prvkem jiných starších ochranných známek téže osoby podávající námitky. Toto pochybení, kterého se Soud dopustil, mělo krom toho závažné důsledky pro ověření existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známky, zejména pokud jde o definici relevantního území a veřejnosti.

34

Společnost Koipe a OHIM tvrdí, že navrhovatelka se snaží znění bodů 47 a 48 napadeného rozsudku přiznat nepřiměřený význam a dosah, jelikož na rozdíl od toho, co tvrdí, Soud nikdy zápis Společenství nepovažoval za zápis zakládající dřívější právo pro účely výkonu práva na podání námitek a nepřiznal mu jakoukoli hodnotu v rámci přezkumu existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami. Soud ve skutečnosti v uvedeném rozsudku otázku existence nebezpečí záměny mezi těmito ochrannými známkami analyzoval vždy pouze na „španělském území“ a na „španělském trhu“.

35

První částí druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že Soud tím, že výslovně nevyloučil zápis Společenství ze skupiny ochranných známek namítaných společností Koipe, tento zápis neoprávněně zohlednil a v důsledku toho nesprávně určil relevantní veřejnost a území, když nebezpečí záměny posoudil ve vztahu k veřejnosti na území Společenství, a nikoliv ve vztahu k veřejnosti na španělském území.

36

Navrhovatelka v tomto ohledu zdůrazňuje, že ačkoliv Soud v napadeném rozsudku odkazuje na „španělský trh“ s olivovým olejem, byl takový odkaz učiněn nikoli v rámci posouzení nebezpečí záměny, ale v jiném kontextu a s mnohem omezenějším cílem, zejména s cílem posouzení „rozlišovací způsobilosti obrazových prvků“ kolidujících ochranných známek, která je pouze jedním z mnoha faktorů, které je třeba posoudit pro rozhodnutí o existenci nebezpečí záměny, a sice nebezpečí podobnosti ochranných známek.

37

Společnost Koipe a OHIM v podstatě namítají, že pokud Soud analyzoval rozlišovací způsobilost obrazových a slovních prvků kolidujících ochranných známek, učinil tak právě za účelem řešení otázky, zda ve Španělsku existuje mezi těmito ochrannými známkami nebezpečí záměny. Dodávají, že v rámci tohoto posouzení Soud jasně a správně omezil analýzu relevantní veřejnosti a území na tento členský stát.

38

Na úvod je třeba připomenout, že v souladu s čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 na základě námitek majitele starší ochranné známky se ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Takové nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou. Krom toho na základě odst. 2 písm. a) téhož článku 8 je třeba staršími ochrannými známkami rozumět ochranné známky Společenství, ochranné známky zapsané v členském státě nebo ochranné známky zapsané na základě mezinárodní přihlášky s dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky Společenství.

39

V projednávaném případě byly námitky společnosti Koipe vůči zápisu ochranné známky La Española založeny na několika vnitrostátních a mezinárodních zápisech, jakož i na zápisu Společenství s pozdějším datem podání přihlášky, než je datum přihlášky k zápisu podané společností Aceites del Sur.

40

Je přitom jistě pravda, že ze znění relevantních bodů napadeného rozsudku nevyplývá, že Soud výslovně vyloučil uvedený zápis Společenství z ochranných známek, které bylo nutné vzít v úvahu pro účely přezkumu opodstatněnosti námitek podaných společností Koipe.

41

I za předpokladu, že Soud tímto porušil čl. 8 odst. 1 a 2 nařízení č. 40/94, platnost napadeného rozsudku takovým nesprávným právním posouzením dotčena být nemůže.

42

Jednak je totiž třeba konstatovat, že v bodě 48 napadeného rozsudku Soud platně uznal, že společnost Koipe má právo vznést námitky proti zápisu ochranné známky La Española s odkazem na všechny zápisy uplatněné touto společností, které zahrnují několik ochranných známek se skutečně dřívějším datem podání přihlášky, než je datum podání přihlášky ochranné známky, jejíž zápis byl požadován. Nelze tedy tvrdit, že Soud tím, že zápis Společenství v rámci svého posouzení opodstatněnosti námitek společnosti Koipe výslovně nevyloučil, jej zohlednil, a tím tak, jak tvrdí navrhovatelka, stanovil zásadu, že lze pozdější ochrannou známku namítat vůči přihlášce ochranné známky, která byla podána dříve.

43

Kromě toho je třeba uvést, že pochybení, kterého se údajně dopustil Soud, nevyvolalo ani určující důsledky pro definici relevantního území a veřejnosti v rámci ověření existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.

44

Z bodů 53, 63, 77 až 80, 92 a 111 napadeného rozsudku tak jasně vyplývá, že Soud posoudil existenci uvedeného nebezpečí, když právě a neustále odkazoval na „španělské území“ a „španělský trh“, aniž by odkázal, jak navrhovatelka ostatně sama uznala na jednání, na jiné území nebo jinou veřejnost.

45

První důvod a první část druhého důvodu uplatňované na podporu kasačního opravného prostředku musejí být proto zamítnuty zčásti jako neopodstatněné a zčásti jako irelevantní.

46

Druhou částí svého druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé tvrdí, že navzdory skutečnosti, že v souladu s judikaturou Společenství musí být nebezpečí záměny posuzováno celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (viz zejména rozsudky ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C-251/95, Recueil, s. I-6191, bod 22, jakož i ze dne , Ruiz-Picasso a další v. OHIM, C-361/04 P, Sb. rozh. s. I-643, bod 18), Soud nezohlednil dva velmi důležité a relevantní faktory, a sice jednak dřívější dlouhotrvající koexistenci kolidujících ochranných známek na španělském trhu s olivovým olejem, a jednak jejich proslulost na tomto trhu. Soud tak řádně nezhodnotil prvek týkající se podobnosti uvedených ochranných známek.

47

Zadruhé má navrhovatelka za to, že Soud, aniž by postupoval podle pravidla „celkového posouzení“ a „celkového dojmu“ ve smyslu judikatury uvedené v předcházejícím bodě, „uplatnil analytickou metodu“, a přistoupil tak k odlišnému a postupnému přezkumu obrazových prvků a slovních prvků kolidujících ochranných známek, přičemž nesprávně přiznal rozhodující význam obrazovým prvkům a neprávem odmítl přiznat sebemenší význam jejich slovním prvkům.

48

Soud tím, že obrazovému prvku přiznal „dominantní“ význam ve vztahu ke všem ostatním prvkům tvořícím ochrannou známku La Española, a tím, že tak tyto ostatní prvky pro účely celkového dojmu, kterým tato ochranná známka působí, učinil zanedbatelnými, zkreslil skutkový stav a důkazy založené do spisu.

49

Zatřetí Soud podle navrhovatelky nezhodnotil správně prvek „veřejnost“, který je určující pro celkové posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, jelikož průměrnému španělskému spotřebiteli olivového oleje přisuzuje profil nepozorného a unáhleného spotřebitele, a nikoliv profil „průměrného běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele“, jak vyžaduje judikatura Společenství.

50

Společnost Koipe má naproti tomu za to, že Soud správně použil kritérium celkového posouzení, neboť v napadeném rozsudku správně přezkoumal existenci nebezpečí záměny, když zohlednil veškeré relevantní prvky projednávaného případu, včetně nikoli pokojné koexistence kolidujících ochranných známek na španělském trhu.

51

V souladu s judikaturou Společenství totiž všechny prvky tvořící ochrannou známku nemají tutéž hodnotu ani tentýž význam. V důsledku toho skutečnost, že Soud přiznal obrazovému prvku dominantní charakter, což mu umožnilo učinit závěr o existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, přičemž zohlednil také slovní prvek, neporušuje žádné ustanovení práva Společenství v oblasti ochranných známek, jelikož se žádným způsobem neodchýlil od právních kritérií a kritérií uvedených v judikatuře upravujících posouzení tohoto nebezpečí.

52

Pokud jde o úvahy týkající se údajně nesprávné kvalifikace španělského spotřebitele olivového oleje provedené Soudem, společnost Koipe má za to, že se jedná pouze o skutková tvrzení, jež jsou ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku nepřípustná.

53

OHIM zaprvé tvrdí, že skutečnost, že Soud nevzal v úvahu koexistenci označení na relevantním území a proslulost ochranné známky, jejíž zápis byl požadován, ve Španělsku, nemá žádný určující důsledek pro závěr, ke kterému tento soud dospěl, pokud jde o posouzení týkající se nebezpečí záměny.

54

Dále, pokud jde o metodu použitou Soudem za účelem ověření existence nebezpečí záměny, OHIM zdůrazňuje, že tento soud srovnal kolidující označení z vzhledového hlediska, přičemž s ohledem na nízký stupeň rozlišovací způsobilosti slovního označení „La Española“ vzal v úvahu pouze obrazové prvky a nezohlednil dopad, který mají slovní prvky na celkový dojem, kterým obě označení působí.

55

OHIM se však k opodstatněnosti takové metody nevyjadřuje, ale ponechává to na úvaze Soudního dvora, přičemž se omezuje na uvedení dvou možných řešení.

56

Jednak by uvedené posouzení Soudu mohlo být přijato pouze tehdy, pokud by Soudní dvůr připustil, že s ohledem na nevýznamný charakter ostatních prvků tvořících kolidující ochranné známky soud prvního stupně mohl právem provést srovnání označení představující tyto ochranné známky pouze na základě jejich obrazových prvků, a pokud by z důvodu prokázané podobnosti těchto označení nebylo nezbytné provést srovnání jejich názvů ze slovního a pojmového hlediska.

57

Kromě toho, pokud by Soudní dvůr naopak dospěl k závěru, že úvahy rozvinuté Soudem jsou nedostatečné pro odůvodnění jeho analýzy dotčených označení nebo pokud by odůvodnění, o která se Soud opírá, nebyla v souladu s právem, musel by být napadený rozsudek zrušen z důvodu porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a věc by musela být vrácena Soudu, aby provedl nové srovnání označení v souladu s výkladem Soudního dvora, tj. s přihlédnutím k označením jako celku.

58

Konečně, pokud jde o zpochybnění týkající se kvalifikace španělského spotřebitele olivového oleje, OHIM stejně jako navrhovatelka tvrdí, že veřejnost, kterou Soud zohlednil v napadeném rozsudku, má profil, který se blíží spíše nedbalému spotřebiteli než přiměřeně pozornému spotřebiteli.

59

Co se týče argumentů navrhovatelky týkajících se pochybení, kterých se dopustil Soud v rámci ověření existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, je třeba na úvod připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být existence takového nebezpečí záměny u veřejnosti posuzována celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek SABEL, bod 22, a rozsudek ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil, s. I-3819, bod 18; usnesení ze dne , Matratzen Concord v. OHIM, C-3/03 P, Recueil, s. I-3657, bod 28; rozsudek ze dne , Medion, C-120/04, Sb. rozh. s. I-8551, bod 27, a rozsudek ze dne , OHIM v. Shaker, C-334/05 P, Sb. rozh. s. I-4529, bod 34).

60

Rovněž podle ustálené judikatury musí být celkové posouzení nebezpečí záměny, co se týče vzhledové, sluchové nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům (viz výše uvedený rozsudek OHIM v. Shaker, bod 35 a citovaná judikatura).

61

Soudní dvůr zejména rozhodl, že v rámci přezkumu existence nebezpečí záměny nedochází při posouzení podobnosti mezi dvěma ochrannými známkami k tomu, že se zohlední pouze jedna složka kombinované ochranné známky a srovná se s jinou ochrannou známkou. Naopak je namístě provést srovnání, při kterém budou dotčené ochranné známky posuzovány každá ve svém celku (viz v tomto smyslu výše uvedené usnesení Matratzen Concord v. OHIM, bod 32, jakož i výše uvedené rozsudky Medion, bod 29, a OHIM v. Shaker, bod 41).

62

Soudní dvůr v tomto ohledu rovněž upřesnil, že podle ustálené judikatury v celkovém dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, může za určitých okolností převládat jedna nebo více jejích složek. Posoudit podobnost pouze na základě dominantního prvku je však možné pouze v případě, že všechny ostatní složky ochranné známky jsou zanedbatelné (výše uvedený rozsudek OHIM v. Shaker, body 41 a 42, a rozsudek ze dne 20. září 2007, Nestlé v. OHIM, C-193/06 P, body 42 a 43 a citovaná judikatura).

63

Druhou část druhého důvodu, který navrhovatelka uplatňuje na podporu svého kasačního opravného prostředku, je tudíž nutné zkoumat ve světle těchto zásad.

64

V tomto ohledu je třeba uvést, že Soud měl v bodech 88 až 90 napadeného rozsudku především za to, že odvolací senát nesprávně přiznal slovnímu prvku kolidujících ochranných známek prvořadý význam vzhledem k nízké rozlišovací způsobilosti obrazových prvků uvedených ochranných známek.

65

Naproti tomu Soud přiznal takový význam obrazovému prvku, když v bodě 91 napadeného rozsudku jasně uvedl, že tento prvek zaujímá mnohem významnější postavení, pokud jde o plochu, než slovní prvek, čímž tak slovnímu prvku přiznal ve vztahu k obrazovému prvku podpůrný charakter. Podle bodu 109 téhož rozsudku tedy uvedený obrazový prvek za zvláštních okolností prodeje dotčeného výrobku nabyl zvýšeného významu.

66

Soud tak obrazovému prvku kolidujících ochranných známek ve vztahu k ostatním prvkům tvořícím tyto ochranné známky, zejména slovnímu prvku, přiznal charakter dominantního prvku. To mu umožnilo právem založit svou analýzu na podobnosti označení a existenci nebezpečí záměny mezi ochrannými známkami La Española a Carbonell, přičemž vzhledovému srovnání uvedených označení přiznal zásadní charakter.

67

Na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, však takový přístup nevedl Soud k tomu, aby nijak nezohlednil dopad slovního prvku.

68

Soud tak poté, co v bodě 100 napadeného rozsudku provedl podrobnou srovnávací analýzu kolidujících ochranných známek z vzhledového hlediska, následně v bodech 103 a 104 téhož rozsudku konstatoval, že všechny prvky společné oběma ochranným známkám vyvolávají velmi podobný celkový vzhledový dojem, neboť ochranná známka La Española velmi přesně přebírá podstatu vzkazu a vzhledový dojem šířený ochrannou známkou Carbonell, přičemž tak u spotřebitele nevyhnutelně vyvolává nebezpečí záměny mezi těmito ochrannými známkami.

69

Konečně Soud v bodech 105 a 111 napadeného rozsudku upřesnil, že takové nebezpečí záměny není sníženo existencí odlišného slovního prvku s ohledem na velmi nízkou rozlišovací způsobilost slovního prvku ochranné známky, jejíž zápis byl požadován, jež odkazuje na zeměpisný původ výrobku.

70

Jinak řečeno, i když měl Soud za to, že obrazový prvek uvedených ochranných známek je ve vztahu k ostatním prvkům tvořícím tyto ochranné známky dominantním prvkem, neopomněl zohlednit slovní prvek. Soud prvního stupně mu naopak právě v rámci posouzení tohoto prvku přiznal v podstatě zanedbatelný charakter zejména z důvodu, že rozdíly mezi slovními prvky kolidujících ochranných známek neumožňují vyvrátit závěr, ke kterému dospěl po provedení srovnávacího přezkumu těchto ochranných známek z vzhledového hlediska.

71

Je tedy nutné konstatovat, že Soud v projednávaném případě na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, v rámci ověření existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami uplatnil správně pravidlo týkající se celkového posouzení, tak jak je definováno judikaturou Společenství připomenutou v bodech 59 až 62 tohoto rozsudku.

72

Nelze tudíž ani tvrdit, jak to činí navrhovatelka, že se Soud od uvedené judikatury odchýlil a zkreslil skutkový stav a důkazy založené do spisu.

73

Krom toho, pokud jde o argument navrhovatelky směřující ke zpochybnění kvalifikace španělského spotřebitele olivového oleje, kterou provedl Soud, je třeba jednak konstatovat, že analýza Soudu v tomto ohledu je v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora v dané oblasti.

74

Jak Soud správně připomenul v bodě 107 napadeného rozsudku, vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje určující úlohu při celkovém posouzení nebezpečí záměny (výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23, jakož i Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 25), a pro účely tohoto celkového posouzení se má za to, že průměrný spotřebitel je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, přičemž jeho úroveň pozornosti se však může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (výše uvedený rozsudek Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 26).

75

Ve světle takových zásad Soud zejména v bodech 108 a 109 napadeného rozsudku konstatoval, že olivový olej je ve Španělsku výrobkem běžné spotřeby, který se většinou nakupuje v supermarketech nebo v obchodech, ve kterých jsou výrobky vystaveny v regálech, a že spotřebitel se více řídí vzhledovým dojmem ochranné známky, kterou hledá.

76

Soud tedy z toho mohl v bodech 109 a 110 napadeného rozsudku právem vyvodit, že za těchto okolností obrazový prvek kolidujících ochranných známek nabude zvýšeného významu, což zvýší nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami, a že označení, jež je označují, jsou obtížněji rozpoznatelné, neboť jak měl Soudní dvůr ostatně možnost upřesnit (viz v tomto smyslu výše uvedené rozsudky OHIM v. Shaker, bod 35, jakož i Nestlé v. OHIM, bod 34 a citovaná judikatura), průměrný spotřebitel ochrannou známku vnímá běžně jako celek a nezabývá se jejími jednotlivými detaily.

77

Kromě toho, pokud jde o argument navrhovatelky týkající se konstatování Soudu ohledně úrovně pozornosti uvedeného spotřebitele, je třeba uvést, že se týká výlučně prvků skutkové povahy.

78

V tomto ohledu je nutné připomenout, že jedině Soud je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případů, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených Soudu, nepředstavuje tedy právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku (viz rozsudky ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM, C-456/01 P a C-457/01 P, Recueil, s. I-5089, body 41 a 56, jakož i ze dne , Develey v. OHIM, C-238/06 P, Sb. rozh. s. I-9375, bod 97).

79

Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě přitom žádné zkreslení prokázáno nebylo, ba ani navrhovatelkou tvrzeno, musí být tento argument považován za zjevně nepřípustný.

80

Co se týče konečně zpochybnění navrhovatelky, podle nichž Soud tím, že v napadeném rozsudku nezohlednil dřívější dlouhotrvající koexistenci kolidujících ochranných známek na španělském trhu s olivovým olejem a jejich proslulost na tomto trhu, řádně nezhodnotil prvek týkající se podobnosti mezi těmito ochrannými známkami, je třeba konstatovat, že tyto argumenty přijmout nelze.

81

V tomto ohledu třebaže Soud skutečně nezhodnotil relevanci těchto dvou prvků, tato okolnost v projednávaném případě neměla, jak uvedl generální advokát v bodě 31 svého stanoviska, žádný určující důsledek pro výsledek, ke kterému tento soud dospěl, pokud jde o posouzení týkající se nebezpečí záměny.

82

Jednak totiž, ačkoli nelze vyloučit, že koexistence dvou ochranných známek na určitém trhu může případně společně s jinými prvky přispět ke snížení nebezpečí záměny mezi těmito ochrannými známkami u relevantní veřejnosti, je ještě třeba, aby byly splněny určité podmínky. Jak uvedl generální advokát v bodech 28 a 29 svého stanoviska, neexistence nebezpečí záměny tak může být odvozena zejména z „pokojné“ povahy koexistence kolidujících ochranných známek na dotčeném trhu.

83

Ze spisu však vyplývá, že v projednávaném případě nebyla koexistence ochranných známek La Espanôla a Carbonell nijak „pokojná“, neboť otázka podobnosti mezi těmito ochrannými známkami byla předmětem dlouholetého sporu obou podniků před vnitrostátními soudy.

84

Kromě toho, co se týče argumentu vycházejícího z proslulosti, je třeba úvodem upřesnit, že k posouzení, zda podobnost mezi výrobky označenými dvěma ochrannými známkami postačuje ke vzniku nebezpečí záměny, je třeba zohlednit dobré jméno starší ochranné známky, v projednávaném případě ochranné známky Carbonell (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 29. září 1998, Canon, C-39/97, Recueil, s. I-5507, bod 24). V projednávaném případě navrhovatelka tedy nemůže namítat proslulost ochranné známky La Española na španělském trhu s olivovým olejem, jak to ostatně neúspěšně učinila v řízení v prvním stupni, za účelem tvrzení, že nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje, neboť je nesporné, že tato ochranná známka je pozdější než ochranná známka Carbonell. Mimoto, pokud jde o dobré jméno posledně uvedené ochranné známky, navrhovatelka se jasně nevyjádřila k tomu, jakým způsobem by Soud, pokud by posoudil tento prvek, mohl ochranné známce La Espanôla přiznat zvýšenou rozlišovací způsobilost, a vyloučit tak existenci nebezpečí záměny mezi uvedenými ochrannými známkami.

85

Za těchto podmínek je třeba tyto argumenty odmítnout jako irelevantní.

86

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že žádný z obou důvodů uplatňovaných navrhovatelkou na podporu jejího kasačního opravného prostředku nemůže obstát, a tento kasační opravný prostředek musí být tedy zamítnut.

87

OHIM ve svých písemných vyjádřeních, mimo své vyjádření k důvodům kasačního opravného prostředku, rozvíjí úvahy týkající se některých námitek nepřípustnosti, které Soud zamítl, a žádá Soudní dvůr, aby se v tomto ohledu vyjádřil s ohledem na skutečnost, že takové otázky mají vliv na obhajobu tohoto orgánu v různých věcech projednávaných před Soudním dvorem.

88

OHIM zejména tvrdí, že Soud porušil čl. 63 odst. 3 nařízení č. 40/94 v rozsahu, v němž mu toto ustanovení neumožňuje vydat, jak učinil v napadeném rozsudku, rozhodnutí vedoucí k opačnému výsledku, než byl výsledek stanovený v napadeném rozhodnutí odvolacího senátu.

89

Krom toho měl Soud podle OHIM prohlásit písemnosti předložené v řízení v prvním stupni za nepřípustné, protože měly být v souladu s článkem 74 nařízení č. 40/94 předloženy před odvolacím senátem.

90

Za okolností projednávané věci měl OHIM za účelem zpochybnění závěru, ke kterému dospěl Soud, buď podat kasační opravný prostředek proti napadenému rozsudku, nebo v rozsahu, v němž takové argumenty v kasačním opravném prostředku uplatněny nebyly, měl podat vzájemný kasační opravný prostředek.

91

I když OHIM proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek nepodal, je nicméně třeba ověřit, zda jeho zpochybnění mohou být považována za vzájemný kasační opravný prostředek.

92

V tomto ohledu je třeba připomenout, že aby mohl být určitý argument kvalifikován jako vzájemný kasační opravný prostředek, vyžaduje čl. 117 odst. 2 jednacího řádu, aby účastník řízení, který jej uplatňuje, požadoval úplné nebo částečné zrušení napadeného rozsudku z důvodu, který nebyl v kasačním opravném prostředku uplatněn. Ke zjištění, zda je tomu tak v projednávaném případě, je třeba posoudit znění, cíl a kontext části dotčené kasační odpovědí OHIM (rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C-413/06 P, Sb. rozh. s. I-4951, bod 186).

93

V projednávaném případě je přitom nesporné, že jednak OHIM ve své kasační odpovědi nepoužívá výraz „vzájemný kasační opravný prostředek“, ale uvádí své argumenty spíše jako závěrečné úvahy, kterými v podstatě žádá Soudní dvůr o objasnění, pokud jde o výklad ustanovení nařízení č. 40/94. Kromě toho Soudní dvůr nežádá o zrušení napadeného rozsudku.

94

Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že uvedené úvahy nepředstavují vzájemný kasační opravný prostředek, a není tedy namístě, aby Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl.

95

Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost Koipe náhradu nákladů řízení požadovala a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení společnosti Koipe. Jelikož OHIM nepožadoval, aby navrhovatelce byla uložena náhrada nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: