—

za Trespa International BV S. D’Hoinem, A. Jansenem a K. Van den Boschem, advocaten,

—

za Nova Haven- en Vervoerbedrijf NV J. Stevensem a B. Delbaerem, advocaten,

—

za belgickou vládu L. Van den Broeck a C. Pochet, jako zmocněnkyněmi,

—

za Komisi Evropských společenství S. Schønbergem a H. van Vlietem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 1a, 291 a 297 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3) ve znění nařízení Komise (ES) č. 89/97 ze dne (Úř. věst. L 17, s. 28; Zvl. vyd. 02/08, s. 185, dále jen „prováděcí nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Trespa International BV (dále jen „Trespa“) na straně jedné a Nova Haven- en Vervoerbedrijf NV (dále jen „Nova“) ve věci žádosti podané společností Trespa směřující k náhradě škody a vynaložených správních nákladů vzniklých pochybením, kterého se údajně dopustila Nova.

3

Podle článku 5 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex“):

„1.   Za podmínek stanovených v čl. 64 odst. 2 a s výhradou předpisů přijatých na základě čl. 243 odst. 2 písm. b) se může každá osoba nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy.

2.   Toto zastoupení může být:

Členský stát může na svém území omezit právo činit celní prohlášení:

tím, že zástupce musí být celním zástupcem, který provozuje své povolání na celním území daného členského státu.

[…]

4.   Zástupce musí prohlásit, že jedná na účet zastoupené osoby, blíže vymezit, zda se jedná o zastoupení přímé či nepřímé, a být zmocněn jednat jako zástupce.

Osoba, která neprohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, nebo prohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aniž je zmocněna, se považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet.

5.   Celní orgány mohou požadovat od každé osoby, která prohlašuje, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aby prokázala své zmocnění jednat jako zástupce.“

4

Článek 21 odst. 1 celního kodexu zní následovně:

„Zvýhodněné sazební zacházení, jež se vztahuje na některé zboží z důvodů jeho povahy nebo zvláštního použití, se řídí podmínkami stanovenými postupem projednávání ve výboru. Je-li k tomuto účelu vyžadováno povolení, postupuje se podle článků 86 a 87.“

5

Článek 29 odst. 1 tohoto kodexu stanoví:

„1.   Celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství, případně upravená podle článků 32 a 33, jestliže:

[…]

[…]“

6

Podle článku 86 celního kodexu:

„Aniž jsou dotčeny dodatečné zvláštní podmínky upravující určitý režim, uděluje se povolení podle článku 85 nebo čl. 100 odst. 1 pouze:

7

Článek 1a prováděcího nařízení stanoví:

„Pro účely článků 16 až 34 a 291 až 308 se země Hospodářské unie Beneluxu považují za jediný členský stát.“

8

Ustanovení prováděcího nařízení, která jsou rozhodná pro věc v původním řízení, a sice články 291 až 304, jsou uvedena v části II, nazvané „Celně schválené určení“, hlavě I, nazvané „Propuštění do volného oběhu“, kapitole 2, nazvané „Poskytnutí zvýhodněného sazebního zacházení určitému zboží na základě jeho zvláštního použití“, oddílu 1, nazvaném „Zboží jiné než jateční koně“ tohoto nařízení.

9

Článek 291 prováděcího nařízení stanoví:

„1.   K poskytnutí zvýhodněného sazebního zacházení zboží propouštěnému do volného oběhu na základě jeho zvláštního použití musí být osobě, která zboží dováží nebo nechává dovážet za účelem propuštění do volného oběhu, vydáno písemné povolení.

2.   Povolení vydávají na základě písemné žádosti zúčastněné osoby celní orgány členského státu, v němž je zboží navrženo v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu.

3.   […]

Zúčastněná osoba musí celním orgánům uspokojivě umožnit sledovat zboží v průběhu zpracování v podniku nebo jeho provozovnách.“

10

Článek 293 tohoto nařízení zní následovně:

„Držitel povolení je povinen:

11

Podle čl. 295 odst. 1 uvedeného nařízení:

„Má se za to, že zboží dosáhlo daného zvláštního použití:

[…]

[…]“

12

Článek 297 odst. 1 prováděcího nařízení stanoví:

„Je-li zboží převedeno uvnitř Společenství, musí být jeho nabyvatel držitelem povolení vydaného podle článku 291.“

13

Článek 298 odst. 4 a 5 tohoto nařízení stanoví:

„4.   Ihned po obdržení zboží zapíše příjemce zboží do svého účetnictví ve smyslu čl. 293 písm. b) a přiloží k němu prvopis, čtvrtou kopii pak neprodleně předloží příslušnému celnímu úřadu členského státu určení za podmínek, které tento úřad stanoví, a sdělí mu datum příchodu zboží. Jestliže zboží přebývá, chybí, bylo zaměněno nebo došlo k jiným nesrovnalostem, uvědomí o tom neprodleně zmíněný celní úřad. Dále zašle pátou kopii odesílateli.

5.   Okamžikem uvedeným v odstavci 4 přecházejí povinnosti podle této kapitoly z odesílatele na příjemce. Do tohoto okamžiku tyto povinnosti přísluší odesílateli.“

14

Podle článku 300 uvedeného nařízení:

„Každé převedení zboží uvnitř členského státu musí být oznámeno celním orgánům. Celní orgány stanoví formu, lhůtu a ostatní podmínky pro toto oznámení. Oznámení musí obsahovat datum převedení zboží.

Tímto dnem přecházejí na přebírajícího povinnosti vyplývající z tohoto oddílu, pokud jde o převedené zboží.“

15

Podle článku 302 tohoto nařízení:

„1.   Použití zboží k jinému určení, než které bylo předepsáno pro poskytnutí zvýhodněného sazebního zacházení podle článku 291, povolí celní orgány pouze tehdy, jestliže držitel povolení celním orgánům prokáže, že zboží nemohlo dosáhnout předepsaného zvláštního použití z důvodů, které souvisejí s jeho osobou nebo se zbožím samotným.

[…]

3.   Podmínkou povolení změny určení podle odstavců 1 a 2 je, že držitel povolení zaplatí částku dovozního cla stanovenou podle článku 208 [celního] kodexu.“

16

Od 1. ledna 1995 dováží Trespa ze Spojených států do Nizozemska kraftový papír ke zpracování na stavební materiály. Trespa nakupuje toto zboží u americké společnosti Westvaco podle prodejních podmínek zvaných „s dodáním clo neplaceno“ („delivered duty unpaid“). Podle těchto podmínek nese prodejce náklady za skladování a Trespa může odebrat zboží v dotyčných skladech podle své potřeby.

17

Do května 1997 byl kraftový papír dodáván společnosti Moerdijk Marine Services v Moerdijk (Nizozemsko), kde byl poté skladován. V květnu 1997 evropská část společnosti Westvaco, Westvaco Europe NV, sdělila společnosti Trespa, že má v plánu přemístit svůj sklad z Moerdijk do Antverp (Belgie) a využívat služeb společnosti Nova pro odbavení, skladování a prodej.

18

Souběžně s přemístěním skladu Westvaco Europe NV do Antverp požádala Trespa Komisi Evropských společenství, aby umístila kraftový papír do režimu s podmíněným osvobozením od cla, aby nemusela platit dovozní clo. Tato žádost vycházela ze skutečnosti, že Evropská unie nevyrábí dostatečné množství kraftového papíru, aby splnila potřeby společnosti Trespa.

19

Dne 27. června 1997 přijala Rada Evropské unie nařízení (ES) č. 1291/97, kterým se mění nařízení (ES) č. 2505/96 o otevření a správě autonomních celních kvót Společenství pro některé zemědělské produkty a průmyslové výrobky a o změně nařízení (ES) č. 3059/95 o otevření a správě celních kvót Společenství pro některé zemědělské produkty a průmyslové výrobky (první série 1996) (Úř. věst. L 176, s. 17), podle kterého se na objem kvóty 8000 tun kraftového papíru kódu KN 48044191 a 7000 tun kraftového papíru kódu KN 4804519010 uplatní clo ve výši 0 %.

20

Podle nařízení č. 1291/97 se tyto dvě kvóty vztahovaly pouze na dovoz kraftového papíru určeného pro zvláštní použití, zejména papíru určeného k výrobě určitých výrobků.

21

Mezi červencem 1997 a lednem 1998 Nova celně odbavila zboží společnosti Trespa v rámci povolení k bezcelnímu dovozu bez námitky celních orgánů v Antverpách. V lednu 1998 provedly uvedené orgány externí účetní kontrolu celních dokladů a sdělily společnosti Nova, že uvedené celní kvóty nejsou bezpodmínečné, ale jsou spojeny s podmínkou, že dovezené zboží musí dosáhnout zvláštního použití, pro které je nezbytné povolení.

22

Poté, co Trespa obdržela od společnosti Nova tuto informaci, podala dne 26. ledna 1998 u nizozemských celních orgánů žádost o povolení pro zvláštní použití, aby mohla dovážet kraftový papír ze Spojených států osvobozený od dovozního cla za účelem výroby desek Trespa. Dne jí nizozemské celní orgány udělily toto povolení s oznámením, že je účinné od .

23

Nova podala žádost o podobné povolení u belgických celních orgánů a povolení pro zvláštní použití jí bylo uděleno dne 17. února 1998 pro zboží kódu KN 4804419910. Nova podala dále dodatečnou žádost a toto povolení jí bylo rozšířeno s účinkem ke dni na kódy KN 4804419110 a KN 4804519010.

24

Dne 2. prosince 1999 zaslaly belgické celní orgány společnosti Nova výměr na dodatečný výběr dovozního cla a daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) na zboží dovezené na účet společnosti Trespa. Poté, co Nova upozornila Trespa na existenci tohoto dokumentu a požádala ji o uhrazení částek, které měla zaplatit, zaplatila Nova sama přibližně 508400 eur za clo a DPH.

25

Trespa krom toho požádala nizozemské celní orgány, aby provedly správní přezkum za účelem prokázání toho, že od 1. ledna 1998 bylo dovezené zboží použito v souladu s jeho určením, které bylo stanoveno v popisu příslušných položek sazebníku.

26

S výjimkou malého množství dovezeného zboží mohla Trespa prokázat, že toto zboží bylo skutečně použito v souladu s jeho stanoveným zvláštním určením, takže belgické celní orgány vrátily společnosti Nova mezi 30. listopadem 2000 a  téměř celou výši cla zaplaceného touto společností, a to přibližně 507200 eur.

27

Již dne 18. ledna 2000 však Nova vystavila fakturu na společnost Trespa na částku ve výši cla a DPH, které zaplatila. Dne podala Nova žalobu u rechtbank van koophandel te Antwerpen (obchodní soud v Antverpách) směřující k určení toho, že Trespa je povinna jí uhradit částku ve výši přibližně 203100 eur, navýšenou o úroky z prodlení a paušální náhradu škody ve výši 10 % částky uvedené faktury na správní náklady. V důsledku pozdějších plateb, které Nova obdržela od belgických celních orgánů, změnila Nova tento návrh, avšak nevzala jej zcela zpět. Trespa podala vzájemnou žalobu směřující k náhradě škody a správních nákladů, které jí údajně vznikly.

28

Rechtbank van koophandel te Antwerpen rozhodl dne 26. listopadu 2004. Tento soud rozhodl, že nebylo prokázáno, že se Nova dopustila pochybení, které vedlo k dodatečnému výběru cla provedenému belgickými celními orgány, a že nebylo rovněž prokázáno, že Nova sama musela být držitelem povolení pro zvláštní použití. Společnostem Trespa a Nova bylo nakonec uloženo, aby si navzájem uhradily určité částky. Trespa podala dne proti tomuto rozsudku odvolání.

29

Podle společnosti Trespa může být dodatečný výběr cla pouze důsledkem pochybení společnosti Nova, která měla být v okamžiku deklarace zboží u belgické celní a daňové správy držitelem povolení pro zvláštní použití, které však neměla. Podle názoru společnosti Nova měl být držitelem takového povolení pouze objednatel, tedy Trespa.

30

Za těchto podmínek hof van beroep te Antwerpen rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

31

Komise má pochybnosti týkající se přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Uvádí, že spor v původním řízení se týká soukromoprávního vztahu mezi účastníky řízení v původním řízení, který je upraven belgickým občanským zákoníkem, a že význam otázek pro vyřešení tohoto sporu není zjevný. I když Komise připouští, že tyto otázky by mohly mít určitý význam v rámci sporu v původním řízení, není přesvědčena, že odpověď, kterou je třeba dát na uvedené otázky, postačuje k vyřešení tohoto sporu.

32

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy stanovené článkem 234 ES je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak i relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru (viz zejména rozsudky ze dne 22. listopadu 2005, Mangold, C-144/04, Sb. rozh. s. I-9981, bod 34; ze dne , Confederación Española de Empresarios de Estaciones de Servicio, C-217/05, Sb. rozh. s. I-11987, bod 16, a ze dne , Lucchini, C-119/05, Sb. rozh. s. I-6199, bod 43).

33

Z toho vyplývá, že se na otázky týkající se výkladu práva Společenství položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance (viz rozsudky ze dne 15. května 2003, Salzmann, C-300/01, Recueil, s. I-4899, bod 31, jakož i ze dne , Cipolla a další, C-94/04 a C-202/04, Sb. rozh. s. I-11421, bod 25). Tato domněnka relevance může být vyvrácena jen ve výjimečných případech, pokud je zjevné, že žádaný výklad práva Společenství nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo jestliže se jedná o hypotetický problém nebo pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne , Pupino, C-105/03, Sb. rozh. s. I-5285, bod 30, a ze dne , Dell’Orto, C-467/05, Sb. rozh. s. I-5557, bod 40).

34

V projednávaném případě umožní výklad celních právních předpisů Společenství zjistit, zda celní zástupce musí být za okolností, které nastaly ve věci v původním řízení, držitelem povolení pro zvláštní použití. Ze spisu vyplývá, že tato informace je nezbytná pro rozhodnutí, zda se Nova dopustila pochybení ve svém vztahu se společností Trespa, a pro zjištění, kdo musí nést náklady vzniklé z důvodu dotčeného dodatečného výběru cla. Nejedná se tedy ani o hypotetický problém, ani o otázku, která nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení.

35

Je sice třeba připustit, že předkládací rozhodnutí s jistotou neuvádí, zda celní zástupce, tedy Nova, provedl celní prohlášení na vlastní účet, nebo na účet společnosti Trespa. První a třetí předběžná otázka způsobují v tomto ohledu nejistotu, přičemž protichůdné argumenty předložené účastníky řízení v původním řízení v jejich písemných a ústních vyjádřeních k ní dále přispívají.

36

Je třeba připomenout, že v rámci řízení podle článku 234 ES nemůže Soudní dvůr rozhodnout spor týkající se skutkového stavu. Rozhodování o takovém sporu, jakož i ostatně jakékoliv posouzení dotčeného skutkového stavu spadá do pravomoci vnitrostátního soudu (viz rozsudek ze dne 11. září 2008, CEPSA, C-279/06, Sb. rozh. s. I-6681, bod 30 a citovaná judikatura).

37

V projednávaném případě však Soudní dvůr disponuje dostatečnými poznatky, aby provedl výklad dotyčných pravidel Společenství a poskytl užitečné odpovědi s tím, že případně rozliší různé situace.

38

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tedy přípustná.

39

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 291 odst. 1 prováděcího nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „osob[a], která zboží dováží nebo nechává dovážet“, který je v tomto článku uveden, zahrnuje kromě dovozce, pro kterého je zboží určeno, i celního zástupce, který učiní celní prohlášení.

40

Úvodem je nutno konstatovat, že ani celní kodex, ani prováděcí nařízení nedefinují ve svém textu pojem „celní zástupce“. Článek 5 celního kodexu zmiňuje „celního zástupce“ jako zástupce u celních orgánů.

41

Uvedený článek 5 krom toho stanoví, že se každá osoba může nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy. Uvedené zastoupení může být přímé nebo nepřímé v závislosti na tom, zda zástupce jedná jménem jiné osoby a na její účet, nebo jedná vlastním jménem na účet jiné osoby.

42

Jak již bylo uvedeno v bodě 35 tohoto rozsudku, Soudní dvůr nemůže určit, v jakém postavení učinila Nova, jednající jako celní zástupce, celní prohlášení dotčená v původním řízení. Přísluší vnitrostátnímu soudu, aby objasnil tuto skutkovou okolnost.

43

Za předpokladu, že Nova jednala jako zástupce ve smyslu článku 5 celního kodexu, je pravděpodobné, že učinila uvedená prohlášení na účet společnosti Trespa v nepřímém zastoupení vzhledem k tomu, že podle vysvětlení, která Soudnímu dvoru předložila Nova a belgická vláda, neupravuje belgická právní úprava v oblasti cel přímé zastoupení.

44

Není však rovněž vyloučeno, že Nova neprohlásila, že jedná na účet společnosti Trespa nebo že nebyla zmocněna jednat jako zástupce. Z článku 5 odst. 4 druhého pododstavce celního kodexu vyplývá, že v takovém případě se osoba, která učinila celní prohlášení, považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet. Tuto osobu je tedy třeba považovat za dovozce, a nikoli za zástupce.

45

Krom toho je třeba určit, zda v obou těchto případech musí být takový celní zástupce, jako je Nova, držitelem písemného povolení ve smyslu článku 291 prováděcího nařízení.

46

I když je pravda, že kapitola 2 hlavy 1 části II prováděcího nařízení, která upravuje poskytnutí zvýhodněného sazebního zacházení určitému zboží na základě jeho zvláštního použití, nedefinuje pojem „osoba, která zboží dováží nebo nechává dovážet“, nic to nemění na tom, že uvedená právní úprava ukládá držiteli uvedeného povolení určité povinnosti, které umožňují určit, kdo je osoba uvedená v čl. 291 odst. 1 tohoto nařízení.

47

Článek 291 odst. 3 druhý pododstavec prováděcího nařízení tak upřesňuje, že zúčastněná osoba musí celním orgánům uspokojivě umožnit sledovat zboží v průběhu zpracování v podniku nebo jeho provozovnách. Z článku 293 tohoto nařízení rovněž vyplývá, že držitel povolení je povinen dosáhnout u zboží předepsaného zvláštního použití, vést účetnictví, které umožní celním orgánům provádět kontroly, které považují za potřebné, a tyto účetní knihy uchovávat.

48

Tyto povinnosti ukazují, jak správně uvádí Komise, že osoba, která zboží dováží nebo nechává dovážet za účelem propuštění do volného oběhu, tj. osoba, která musí být držitelem povolení uvedeného v článku 291 prováděcího nařízení, je tou osobou, které je zboží určeno a která zamýšlí dosáhnout u zboží předepsaného zvláštního použití. Pouze tato osoba může dodržet povinnosti stanovené v článcích 291 a 293 tohoto nařízení.

49

Skutečnost, že čl. 291 odst. 1 prováděcího nařízení používá alternativně výrazy „osoba, která zboží dováží“ a „[osoba, která zboží] nechává dovážet“, znamená, že je přípustné dovážet zboží, které má zvláštní použití, tím způsobem, že se nechá tato osoba zastoupit u celních orgánů v souladu s článkem 5 celního kodexu.

50

Z toho vyplývá, že zástupce, který činí celní prohlášení na účet jiné osoby, není osobou, která je uvedena v čl. 291 odst. 1 prováděcího nařízení, a nemusí tedy být držitelem povolení ve smyslu tohoto článku.

51

Pouze v případě uvedeném v bodě 44 tohoto rozsudku, a sice pokud celní zástupce neprohlásí, že jedná jménem a na účet jiné osoby, nebo prohlásí, že jedná jménem a na účet jiné osoby, aniž by byl k tomu zmocněn, je sám tento zástupce považován za dovozce, a v důsledku toho musí být držitelem písemného povolení, má-li se na dovezené zboží vztahovat zvýhodněné sazební zacházení.

52

V tomto ohledu je třeba připomenout, že z článků 21 a 86 celního kodexu vyplývá, že povolení je uděleno pouze osobám, které skýtají potřebné záruky k řádnému provádění operací. Je-li však povolení uděleno, ale jeho držitel nemůže později prokázat, že u zboží dosáhl předepsaného zvláštního použití, je podle článku 302 prováděcího nařízení povinen zaplatit částku dovozního cla stanovenou podle celního kodexu.

53

Argument belgické vlády, podle kterého celní zástupce musí disponovat rovněž povolením pro zvláštní použití, pokud skladuje ve vlastních skladech zboží na účet svého mandanta za účelem zajištění celní kontroly, musí být odmítnut. Z článků 291 až 304 prováděcího nařízení totiž nevyplývá, že zboží se zvláštním použitím musí zůstat neustále pod celní kontrolou. Toto zboží je naopak propuštěno do volného oběhu a celním orgánům musí být umožněno provádět kontroly, buď v provozovnách podniku dovozce v průběhu zpracování uvedeného zboží, nebo na základě účetnictví dovozce, aby a posteriori ověřily skutečné využití dotčeného zboží s předepsaným zvláštním použitím.

54

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 291 odst. 1 prováděcího nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „osob[a], která zboží dováží nebo nechává dovážet“, který je v tomto článku uveden, zahrnuje osobu, které je zboží určeno a která zamýšlí dosáhnout u zboží předepsaného zvláštního použití, bez ohledu na skutečnost, zda sama učiní celní prohlášení, nebo se nechá za tímto účelem zastoupit podle článku 5 celního kodexu. Uvedený pojem se netýká zástupce této osoby u celních orgánů, nehledě k případům, v nichž se uvedená osoba považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet podle čl. 5 odst. 4 druhého pododstavce uvedeného kodexu, a musí být tedy považována za dovozce.

55

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení ve spojení s článkem 1a tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se jedná o převedení zboží uvnitř Společenství, je-li zboží dovezeno do Belgie a poté přepraveno do Nizozemska. Předkládající soud si krom toho přeje zjistit, zda v takovém případě musí být osoba uvedená v článku 291 prováděcího nařízení držitelem povolení uvedeného v tomto článku.

56

Je třeba bez dalšího konstatovat, že články 291 a 297 prováděcího nařízení upravují odlišné operace. První z těchto článků upravuje dovoz zboží, na které se vztahuje zvýhodněné sazební zacházení na základě jeho zvláštního použití, zatímco druhý se vztahuje na převedení tohoto zboží uvnitř Společenství, které se uskuteční po dovozu tohoto zboží, avšak před tím, než zboží dosáhne předepsaného zvláštního určení.

57

Z toho vyplývá, že není nezbytné, aby Soudní dvůr odůvodnil odpověď na druhou část druhé otázky, jelikož jedná-li se o dovoz, odpověď vyplývá již z bodu 54 tohoto rozsudku. Naproti tomu v případě, kdy se jedná o převedení, je osoba, která musí být držitelem povolení, tedy nabyvatel, uvedena v čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení.

58

Článek 297 prováděcího nařízení stanoví, že je-li zboží převedeno uvnitř Společenství, musí být jeho nabyvatel držitelem povolení vydaného podle článku 291 tohoto nařízení. Článek 1a uvedeného nařízení stanoví, že pro účely zejména článků 291 až 308 tohoto nařízení se země Hospodářské unie Beneluxu považují za jediný členský stát.

59

Trespa ve svých vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru tvrdí, že se jedná o převedení ve smyslu článku 297 prováděcího nařízení pokaždé, když se uskuteční převod držby dovezeného zboží.

60

Komise má naproti tomu za to, že o převedení se jedná pouze v případě převodu vlastnictví dotyčného zboží.

61

Nova tvrdí, že se nejedná o převedení uvnitř Společenství vzhledem ke skutečnosti, že Belgické království a Nizozemské království musí být považovány za jediný členský stát ve smyslu článku 1a prováděcího nařízení.

62

Posledně uvedené tvrzení nelze přijmout. Z judikatury Soudního dvora týkající se výkladu ustanovení, které předcházelo článku 297 prováděcího nařízení, avšak které používalo stejné výrazy, totiž vyplývá, že převedení zboží uvnitř Společenství se týká jak převedení, které se uskuteční z jednoho členského státu do druhého, tak převedení, které se uskuteční uvnitř stejného členského státu (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. července 1989, Chimica del Friuli a další, 248/88, 254/88 až 258/88, 309/88 a 316/88, Recueil, s. 2837, výrok). Článek 1a prováděcího nařízení tedy není pro definici pojmu „převedení“ rozhodný.

63

Co se týče otázky, zda se pojem „převedení“ uvedený v čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení týká převodu vlastnictví zboží nebo převodu držby tohoto zboží, odpověď nevyplývá jasně ze znění uvedeného nařízení ani ze znění celního kodexu. Tento pojem je uveden společně s „dalším prodejem“ a „použitím“ v čl. 29 odst. 1 písm. c) celního kodexu a je zmíněn jako alternativa k „předání majiteli“ v čl. 295 odst. 1 bodě 2) písm. c) a d) prováděcího nařízení.

64

Krom toho srovnání různých jazykových znění prováděcího nařízení rovněž neprokazuje, že si zákonodárce přál uvést přesně, zda se jedná o převod vlastnictví, nebo převod držby zboží. Uvedený pojem je tak zde vyjádřen například slovy „cesión“ ve španělštině, „Übertragung“ v němčině, „transfer“ v angličtině, „cessione“ v italštině a „overdracht“ v nizozemštině.

65

V každém případě otázka, zda se jedná o převod vlastnictví, nebo o převod držby, není určující pro rozhodnutí, zda se jedná o převedení uvnitř Společenství ve smyslu čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení. Z cíle tohoto nařízení naproti tomu vyplývá, že významný je převod na nabyvatele povinností týkajících se zboží, které je předmětem převedení. K tomu musí být nabyvatel držitelem povolení vydaného podle článku 291 uvedeného nařízení.

66

Článek 298 odst. 4 a 5 a článek 300 druhý pododstavec prováděcího nařízení tak stanoví, že okamžikem převedení zboží přecházejí povinnosti, které vyplývají z článků 291 až 304 prováděcího nařízení, z odesílatele na nabyvatele a že posledně uvedený je povinen zapsat převedené zboží do svého účetnictví.

67

Z toho vyplývá, že převedení zboží ve smyslu čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení se může uskutečnit pouze mezi osobami, které jsou držiteli povolení pro zvláštní použití, tedy mezi osobami, které zamýšlí nebo zamýšlely dosáhnout u zboží, které je předmětem převedení, předepsaného zvláštního použití.

68

V takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, tedy pokud jsou celní formality provedeny v Belgii a zboží je poté přepraveno do Nizozemska, nelze mít za to, že se převedení zboží uvnitř Společenství podle čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení uskutečnilo, pokud oprávněná osoba jedná na účet konečného dovozce, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Pouhá skutečnost, že zboží bylo dovezeno a procleno v Belgii a poté přepraveno do Nizozemska, není rozhodná pro účely prokázání existence převedení ve smyslu tohoto ustanovení.

69

Z výše uvedeného vyplývá, že na druhou otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že se nejedná o převedení zboží uvnitř Společenství, je-li zboží dovezeno do Belgie a poté přepraveno do Nizozemska, pokud oprávněná osoba jedná na účet konečného dovozce, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu. Pouhá skutečnost, že zboží bylo dovezeno a procleno v Belgii a poté přepraveno do Nizozemska, není rozhodná pro účely prokázání existence převedení ve smyslu tohoto ustanovení. V případě převedení musí být nabyvatel držitelem povolení vydaného podle článku 291 uvedeného nařízení.

70

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení musí být vykládán v tomu smyslu, že pojem „nabyvatel“, který je v něm uveden, zahrnuje celního zástupce, který provede celní formality na účet dovozce.

71

Jak správně uvedli účastníci řízení v původním řízení, belgická vláda a Komise, odpověď na tuto otázku musí být negativní.

72

Nabyvatelem je totiž osoba, která nabude od odesílatele převedené právo nebo majetek. Pojem „nabyvatel“ ve smyslu čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení tak zahrnuje osobu, která nabude od odesílatele zboží propouštěné do volného oběhu, kterému je poskytnuto zvýhodněné sazební zacházení na základě jeho zvláštního použití, avšak které ještě nedosáhlo tohoto použití v okamžiku převedení.

73

Takový celní zástupce, jako je celní zástupce dotčený ve věci v původním řízení, který celně odbaví zboží nepocházející ze Společenství na účet dovozce, je přitom zástupcem dovozce u celních orgánů podle článku 5 celního kodexu, zatímco dovozce je osobou, která nechává dovážet zboží za účelem propuštění do volného oběhu podle článku 291 prováděcího nařízení.

74

Z výše uvedeného vyplývá, že na třetí otázku je třeba odpovědět tak, že čl. 297 odst. 1 prováděcího nařízení musí být vykládán v tomu smyslu, že pojem „nabyvatel“, který je v něm uveden, nezahrnuje celního zástupce, který provádí celní formality na účet dovozce.

75

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: