30.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 284/109

(1)

Dne 13. května 2015 Evropská komise (dále jen „Komise“) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz některých plochých válcovaných výrobků s orientovanou strukturou vyrobených z křemíkové elektrotechnické oceli (dále též „EPOS“) pocházejících z Čínské lidové republiky (dále též „ČLR“), Japonska, Korejské republiky (dále též „Korea“), Ruské federace (dále též „Rusko“) a Spojených států amerických (dále též „USA“) (společně dále jen „dotčené země“) na základě nařízení (EU) č. 2015/763 (dále též „prozatímní nařízení“) (2).

(2)

Řízení bylo zahájeno dne 14. srpna 2014 na základě podnětu, který podal dne 30. června 2014 Evropský ocelářský svaz (dále „Eurofer“ nebo „žadatel“) jménem výrobců představujících více než 25 % všech výrobců EPOS v Unii.

(3)

Jak je uvedeno v 15. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2013 do 30. června 2014 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2011 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(4)

Po poskytnutí nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě bylo prozatímní antidumpingové clo uloženo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), předložilo několik zúčastněných stran k těmto prozatímním zjištěním písemné připomínky. Účastníkům řízení, kteří o to požádali, byla poskytnuta možnost slyšení. S vyvážejícími výrobci z Japonska JFE Steel Corporation a Nippon Steel & Sumitoma Metal Corporation slyšení u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních se uskutečnila.

(5)

Jak stanoví 27., 224. a 239. bod odůvodnění prozatímního nařízení, Komise pokračovala ve vyhledávání a ověřování všech informací, jež považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění. Po uložení prozatímních opatření bylo provedeno pět dodatečných inspekcí v prostorách následujících uživatelů v Evropské unii:

(6)

Navíc byly provedeny tři inspekce v prostorách těchto výrobců Unie:

(7)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě Komise zamýšlí uložit konečná antidumpingová opatření. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, během níž mohly k těmto poskytnutým informacím vznést námitky. Se sdružením uživatelů se uskutečnilo slyšení u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(8)

Komise zvážila písemné a ústní připomínky zúčastněných stran a v případě potřeby zjištění náležitě upravila.

(9)

Jak stanoví 16. bod odůvodnění prozatímního nařízení, dotčeným výrobkem jsou ploché válcované výrobky s orientovanou strukturou vyrobené z křemíkové elektrotechnické oceli o tloušťce větší než 0,16 mm pocházející z ČLR, Japonska, Koreje, Ruska a USA, v současnosti kódů KN ex 7225 11 00 a ex 7226 11 00 (dále jen „dotčený výrobek“).

(10)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že dotčený výrobek definovaný v 16. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a obdobný výrobek nejsou obdobné, jak se uvádí v 22. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, jelikož nemají stejné fyzické a chemické vlastnosti a stejné užití. Tři vyvážející výrobci, jedno sdružení uživatelů a dva individuální uživatelé tvrdili, že z oblasti působnosti šetření by měly být vyloučeny typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou a/nebo typy se zjemněnými doménami, neboť tyto typy v Unii buď nejsou vyráběny v dostatečném množství nebo tam nejsou vyráběny vůbec. Jeden z těchto vyvážejících výrobců upřesnil, že by mělo jít o typy dotčeného výrobku s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg a s magnetickou polarizací vyšší než 1,88 T. Další vyvážející výrobce požadoval vyloučení typů s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,95 W/kg vzhledem k malému konkurenčnímu překrývání s výrobky, které nabízí výrobní odvětví Unie. Další vyvážející výrobce namítal, že by měly být vyloučeny typy dotčeného výrobku s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg při 1,7 T/50 Hz a permeabilitou (indukcí) nejméně 1,88 T, jakož i typy s maximální ztrátou v jádře nejvýše 1,05 W/kg při 1,7 T/50 Hz a permeabilitou (indukcí) nejméně 1,91 T. Jeden uživatel dále namítal, že by měly být vyloučeny typy dotčeného výrobku s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,80 W/kg při 1,7 T/50 Hz, jakož i typy s nízkou úrovní hluku s faktorem B800 nejméně 1,9 T. Někteří rovněž namítali, že typy výrobku s nejnižšími ztrátami v jádře mají podstatně odlišné vlastnosti a koncová užití, a tudíž nejsou kupovány stejnými odběrateli a nekonkurují jiným typům dotčeného výrobku. Další uživatel zase namítal, že by měly být provedeny dvě samostatné analýzy újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie. A nakonec další uživatel požádal o zrušení prozatímních opatření, a pokud by to nebylo možné, aby byly z definice výrobku vyloučeny alespoň typy s vyšší permeabilitou (tj. typy s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg).

(11)

Po poskytnutí konečných informací několik zúčastněných stran zopakovalo stejnou žádost. Jeden uživatel namítal, že skutečnost, že Komise stanovila odlišné minimální dovozní ceny pro tři různé kategorie EPOS, ukázala, že je nanejvýše důležité posuzovat jednotlivé kategorie zvlášť, a je proto důvodem pro udělení výjimky.

(12)

Komise měla za to, že dotčeným výrobkem jsou, bez ohledu na ztrátu v jádře nebo úroveň hluku, ploché válcované výrobky z legované ocelí s orientovanou strukturou, která výrobku umožňuje vést magnetické pole, ať již u konvenčních výrobků či výrobků s vyšší permeabilitou. Orientovaná struktura zrna zužuje technické a fyzikální vlastnosti oceli na jedinečný výrobek s mimořádně orientovanou strukturou. Definice výrobku tedy zahrnuje dostatečně přesně definovaný výrobek. Bylo rovněž zjištěno, že všechny typy dotčeného výrobku mají společné chemické složení a jediné hlavní využití, tj. ve výrobě transformátorů. Navíc různé typy dotčeného výrobku jsou do určité míry zaměnitelné.

(13)

Pokud jde o tvrzení, že by existoval důvod k udělení výjimky vzhledem k nedostatečné výrobě některých konkrétních typů dotčeného výrobku výrobci Unie, je třeba předně připomenout, že základní nařízení nevyžaduje, aby všechny typy dotčeného výrobku vyráběla příslušné výrobní odvětví Unie v komerčním měřítku. Navíc v období šetření výrobní odvětví Unie vyrábělo několik druhů výrobků s vyšší permeabilitou. Jak se uvádí níže ve 131. bodě odůvodnění, ověření rovněž prokázalo, že výrobci Unie investují do výroby typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou, což jim umožní zvýšit výrobu EPOS s vyšší permeabilitou. Navíc, jak je uvedeno ve 12. bodě odůvodnění, definice výrobku, která je předmětem šetření, se řídí technickými vlastnostmi EPOS. Požadovaná výjimka by mohla snížit úroveň ochrany vůči dalšímu dumpingu působícímu újmu, pokud jde o typy s vyšší permeabilitou, a tudíž ovlivnit jejich stávající objemy produkce ve výrobní odvětví Unie. Za těchto okolností není skutečnost, že některé typy výrobků EPOS s vyšší permeabilitou nejsou výrobním odvětvím Unie vyráběny, dostatečným důvodem k jejich vyloučení z definice výrobku.

(14)

Pokud jde o tvrzení, že rozdělení do tří různých kategorií EPOS (viz 11. bod odůvodnění) prokázalo, že výjimka je oprávněná, je třeba připomenout, že šetření se týká dotčeného výrobku, jak je definován výše v 9. bodě odůvodnění, a proto byla provedena jedna komplexní analýza újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie. Skutečnost, že Komise uznala rozdíly v kvalitě mezi různými typy výrobku a že tyto rozdíly v kvalitě byly zohledněny v rozhodnutí o formě opatření v rámci analýzy zájmu Unie, jak je vysvětleno níže ve 172. bodě odůvodnění, nemůže být důvodem pro změnu rozsahu opatření.

(15)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise odmítla žádosti o vyloučení těchto typů výrobků z definice výrobku. Komise však rozdíly v kvalitě zohlednila, i pokud jde o formu opatření (viz 172. bod odůvodnění).

(16)

Jeden ruský vyvážející výrobce namítal, že jejich vyvážené typy dotčeného produktu „první jakosti“ (s vyšší rovinností a menším počtem svařovaných spojů) na jedné straně a jejich vyvážené typy „druhé“ a „třetí jakosti“ (s četnými vadami, řadou svarů a nedostatečnou rovinností) na straně druhé nejsou, podle praxe v ruském průmyslu, v žádném případě zaměnitelné (oběma směry) a představují rozdílné výrobky. A proto tvrdili, že materiál „druhé“ a „třetí jakosti“ by měl být z definice výrobku vyloučen.

(17)

Po poskytnutí konečných informací zmíněný ruský vyvážející výrobce svůj požadavek zopakoval a tvrdil, že tyto vyvážené typy „druhé“ a „třetí“ jakosti lze v odvětví výroby transformátorů používat pouze pro určité omezené účely, pokud jsou dále zpracovávány v ocelářských servisních střediscích, a měly by být proto vyloučeny.

(18)

Pokud jde o kvalitu, současný popis a kód KN dotčeného výrobku opravdu potenciálně zahrnují širokou škálu typů. Nicméně výroba výrobku nižší kvality, a to jak v případě výrobců v Unii, tak v případě vyvážejících výrobců, tkví ve výrobním procesu a méně kvalitní typy se vyrábí z téhož základního materiálu a na témže výrobním zařízení. Zmíněné vyvážené typy tzv. „druhé“ a „třetí“ jakosti jsou rovněž prodávány pro použití v odvětví transformátorů a zcela vyhovují definici dotčeného výrobku. Skutečnost, že je potřebné další zpracování, není neobvyklá a neměla by být důvodem pro vyloučení určitého typu výrobku. Komise proto tuto žádost odmítla.

(19)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěla Komise k závěru, že dotčený výrobek vyráběný a prodávaný v dotčených zemích a dotčený výrobek vyráběný a prodávaný výrobním odvětvím Unie jsou obdobné ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení. Body odůvodnění 16 až 21 prozatímního nařízení se proto potvrzují.

(20)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky k obecné metodice Komise použité pro výpočet dumpingu, potvrzují se tímto 33. až 45. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(21)

Po poskytnutí prozatímních informací podotkl jediný vyvážející výrobce, že od běžné hodnoty měly být odečteny poplatky za vnitrozemskou přepravu a manipulační poplatky. Navíc měly být mírně upraveny náklady na přechod na výrobu dělených svitků namísto celých svitků. V souladu s obecnou metodikou, jak je popsána v 56. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byla tato námitka přijata a výpočty byly odpovídajícím způsobem upraveny. Zjištění uvedená ve 46. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokud jde o uvedeného vyvážejícího výrobce, se proto mění.

(22)

Zmíněný vyvážející výrobce uvedl, že se svými obchodními společnostmi a svými společnostmi ve spojení v Unii tvoří jediný hospodářský subjekt, a proto neměly být prováděny žádné úpravy podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení za účelem určení vývozní ceny.

(23)

Je nesporné, že uvedený vyvážející výrobce a dovozci ve spojení náleží ke stejné skupině společností. Proto se má za to, že mezi nimi existuje sdružení. Za takových okolností musí Komise vývozní cenu vypočítat podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Námitka byla proto odmítnuta a 50. až 54. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(24)

Vyvážející výrobce rovněž požadoval úpravu o rozdíly v obchodních úrovních podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení s tím, že domácí prodeje prováděli obchodníci ve spojení konečným uživatelům, zatímco vývozní prodeje byly de facto vypočteny jako cena distributorům, protože Komise odečetla prodejní, správní a režijní náklady a zisková rozpětí obchodníků ve spojení v Unii podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(25)

Skutečnost, že vývozní cena byla vypočtena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, neznamená, že se změnila úroveň obchodu, při které byla určena vývozní cena. Základem pro zjištění vývozní ceny zůstává cena účtovaná konečným uživatelům. Úprava o rozdíly v obchodních úrovních není v tomto případě odůvodněná, jelikož vyvážející výrobce prodával na stejné obchodní úrovni jak na domácím trhu, tak na trhu Unie. V každém případě nepředložil vyvážející výrobce důkaz, že by měl údajný rozdíl v obchodních úrovních vliv na srovnatelnost ceny, jak dokazují trvalé a zřejmé rozdíly v činnostech a cenách prodávajícího pro různé obchodní úrovně na domácím trhu vyvážející země. Vyvážející výrobce však naproti tomu pouze tvrdil, že by úprava měla být stejná jako úprava provedená podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení při výpočtu vývozní ceny. Tento požadavek byl proto odmítnut.

(26)

V důsledku úprav běžné hodnoty podle výše uvedeného 21. bodu odůvodnění se konečná dumpingová rozpětí pro Koreu mění takto:

(27)

K použití Korejské republiky jako srovnatelné země nebyly obdrženy žádné další připomínky. Komise potvrzuje zjištění uvedená v 65. až 71. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(28)

Běžná hodnota pro dva vyvážející výrobce v ČLR byla určena na základě ceny nebo početně zjištěné běžné hodnoty ve srovnatelné zemi, tj. v Koreji, v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(29)

Běžná hodnota čínských společností byla změněna v souladu s úpravou běžné hodnoty určené pro Koreu, jak je vysvětleno výše ve 21. bodě odůvodnění.

(30)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky ohledně vývozní ceny, 73. a 74. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(31)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny, potvrzuje se platnost 75. až 78. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(32)

Na základě jejich odpovědí na dotazník Komise v 80. bodě odůvodnění prozatímního nařízení stanovila, že oba spolupracující vyvážející výrobci jsou ve spojení prostřednictvím společného vlastnictví. Pro obě společnosti tak bylo na základě váženého průměru jejich jednotlivých dumpingových rozpětí prozatímně stanoveno jediné dumpingové rozpětí.

(33)

Oba spolupracující čínští vyvážející výrobci (Baosteel a WISCO) rozporovali rozhodnutí Komise zacházet s nimi jako se společnostmi ve spojení, které proto mají jedno vážené průměrné dumpingové clo. Namítali, že si konkurují jak na domácím trhu, tak na vývozních trzích.

(34)

Komise opakuje, že tito dva spolupracující vyvážející výrobci jsou ve spojení prostřednictvím společného státního vlastnictví. Vzhledem k okolnostem tohoto případu by však měly tyto společnosti po uložení opatření malý zájem na koordinaci svých vývozních činností s ohledem na skutečnost, že, jak je podrobně uvedeno níže ve 175. a 176. bodě odůvodnění, opatření tvoří variabilní celní sazba vycházející ze stejné minimální dovozní ceny pro všechny vyvážející výrobce. Proto měla Komise v konečné fázi za to, že není nutné rozhodovat o tom, zda by s oběma společnostmi mělo být zacházeno jako s jediným subjektem podle čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Pro účely stávajícího šetření byla měla být proto stanovena dvě samostatná dumpingová rozpětí.

(35)

Po poskytnutí konečných informací žadatel namítal, že dvě individuální celní sazby pro oba čínské vyvážející výrobce by mohly vést ke koordinovaným vývozním činnostem, když ceny klesnou pod minimální dovozní cenu. Tvrdili, že by měla být zavedena jediná celní sazba pro oba. Jak je však uvedeno výše, vzhledem ke zvláštním okolnostem tohoto případu má Komise informace o tom, že mezinárodní ceny ve střednědobém až dlouhodobém výhledu pravděpodobně zůstanou nad úrovní minimální dovozní ceny. Riziko koordinace mezi oběma vyvážejícími výrobci tedy považuje za nevýznamné a má za to, že možnost prozatímního přezkumu v případě změny okolností je přiměřenější způsob řešení tohoto rizika. Tento požadavek byl proto odmítnut.

(36)

Úroveň spolupráce byla vysoká, neboť dovoz od obou spolupracujících vyvážejících výrobců představoval 100 % celkového vývozu z ČLR do Unie v průběhu období šetření. Na tomto základě se Komise rozhodla stanovit dumpingové rozpětí pro celou zemi na úrovni spolupracující společnosti, jejíž dumpingové rozpětí je nejvyšší.

(37)

Na základě tohoto se konečná dumpingová rozpětí pro Čínskou lidovou republiku mění takto:

(38)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se stanovení běžné hodnoty, jak je popsáno v 84. a 85. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(39)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se stanovení vývozní ceny, jak je popsáno v 86. až 88. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(40)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny, potvrzuje se platnost 89. až 92. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(41)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se dumpingových rozpětí, potvrzuje se 93. až 95. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(42)

Veškerou výrobu dotčeného výrobku v Rusku tvoří konvenční typy EPOS a na trhu Unie byly prodávány jak v prvotřídní, tak jiné než prvotřídní jakosti. Ruský vyvážející výrobce tvrdil, že s ohledem na skutečnost, že třídy v jiné než prvotřídní kvalitě byly vyváženy na trh Unie v nižších cenách než třídy v prvotřídní kvalitě, by měla být provedena úprava běžné hodnoty.

(43)

Komise možnost úprav běžné hodnoty pro třídy v jiné než prvotřídní kvalitě zvažovala. Je třeba zdůraznit že, jak požadoval vyvážející výrobce, v prozatímní fázi bylo provedeno rozlišení mezi třídami v prvotřídní a jiné než prvotřídní kvalitě, přičemž byly odděleny ceny a náklady každé třídy, aby bylo zajištěno spravedlivé srovnání. Toto rozlišení za účelem zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bude zachováno.

(44)

Úprava běžné hodnoty samotné spočívající ve snížení výrobních nákladů tříd v jiné než prvotřídní kvalitě však není odůvodněná. Taková úprava by znamenala, že by značná část nákladů dotčenému výrobku nebyla připsaná, i když v souvislosti s tímto výrobkem vznikly. Běžná hodnota pro všechny typy výrobků byla vypočtena na základě skutečných údajů, které předložil vyvážející výrobce a které byly ověřeny na místě. Komise ověřila rozdělení nákladů a neexistují žádné důvody pro umělé rozdělení těchto nákladů nebo pro jiné úpravy. Jakékoli rozdíly v cenách mezi různými typy výrobků se nutně zohledňují, jelikož běžná hodnota je určována podle typu výrobku. Toto tvrzení by proto mělo být odmítnuto.

(45)

Zmíněná společnost tvrdila, že rozdíly v dumpingových rozpětích mezi třídami v prvotřídní kvalitě a třídami v jiné než prvotřídní kvalitě tento závěr dokazují. Je však celkem běžné, že různé skupiny typů výrobků mají různá dumpingová rozpětí. Rozdíl v dumpingovém rozpětí nemůže odůvodnit úpravu běžné hodnoty. Toto tvrzení by proto mělo být také odmítnuto.

(46)

Výrobní odvětví Unie tvrdilo, že Komise pochybila tím, že neprovedla úpravu výrobních nákladů ruských výrobců podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení. Dále namítlo, že i kdyby Komise dospěla k závěru, že ruští výrobci účtují obdobné ceny v rámci skupiny ve srovnání s cenami v případě externího prodeje, je otázkou, zda transakční ceny v rámci skupiny přiměřeně zohledňují veškeré náklady související s dotyčným výrobkem. Komise tyto ceny porovnala s cenami určenými pro třetí strany a na základě tohoto stanovila, že nákupní ceny surovin u obou ruských výrobců ve spojení byly v období šetření na úrovni tržních cen, a vyjadřovaly proto běžné pořizovací náklady. Navíc se šetřením neodhalilo nic, co by naznačovalo, že by při stanovování cen nebyly zohledněny náklady v plné výši. Žádné úpravy tudíž nebyly považovány za nutné.

(47)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se běžné hodnoty, 98. a 99. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(48)

Ruský vyvážející výrobce tvrdil, že vývoz materiálu třetího stupně by měl být z výpočtu dumpingu vyloučen. Jelikož však je materiál třetího stupně rovněž dotčeným výrobkem, není pro vyloučení těchto produktů žádný důvod. Toto tvrzení by proto mělo být odmítnuto.

(49)

Uvedený ruský výrobce tvrdil, že úpravy za účelem zohlednění zisku a prodejních, režijních a správních nákladů dovozce ve spojení (Novex) nejsou odůvodněné, a uvedl, že nesouhlasí s tím, jak Komise v tomto ohledu vykládá čl. 2 odst. 8 a 9 základního nařízení.

(50)

Zmíněný ruský vyvážející výrobce namítal, že úprava za účelem zohlednění prodejních, režijních a správních nákladů a zisku podle čl. 2 odst. 9 je odůvodněná pouze tehdy, pokud prodejní podmínky vyžadují dodání výrobku se zaplacenými cly. Na druhé straně, když jsou výrobky prodávány bez uhrazeného cla, použije se čl. 2 odst. 8, což znamená, že není odečet prodejních, režijních a správních nákladů a zisku odůvodněný. Uvedený vyvážející výrobce dále tvrdil, že Novex vystupoval jako „vyvážející větev“ skupiny NLMK, Novex nevykonává žádné funkce při dovozu a nevznikají mu náklady, které „obvykle nese dovozce“.

(51)

Jak je však vysvětleno v prozatímním nařízení a v rozporu s uvedenými tvrzeními, se šetřením zjistilo, že společnost Novex vykonávala v průběhu období šetření stejné dovozní funkce pro všechen prodej dotčeného výrobku. Společnost Novex ve skutečnosti takové funkce vykonávala pro mnohem širší okruh výrobků z oceli, než jen pro dotčený výrobek. Odlišné podmínky Incoterms (DDP, DAP nebo CIF) nemění skutečnost, že společnost Novex fungovala pro všechny transakce jako dovozce ve spojení na trh Unie. Nebyl poskytnut žádný důkaz, který by toto zjištění mohl zneplatnit. Potvrzuje se tudíž, že je třeba provést úpravy za účelem zohlednění prodejních, režijních a správních nákladů a zisku v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(52)

Po poskytnutí konečných informací zopakoval ruský vyvážející výrobce své tvrzení, že úprava podle čl. 2 odst. 9 není u prodejů provedených na základě podmínky DDU/DAP odůvodněná. Nebyly však předloženy žádné nové důkazy, které by toto tvrzení podpořily. Komise trvá na svém stanovisku, že veškerý prodej by měl být upraven v souladu s čl. 2 odst. 9, protože, jak je vysvětleno v prozatímním nařízení, společnost Novex fungovala jako dovozce pro všechny transakce a ceny ruských vyvážejících výrobců pro společnost Novex nebyly vzhledem ke vztahu mezi nimi spolehlivé.

(53)

Jelikož s ohledem na vývozní cenu nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzuje se 100. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(54)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se srovnání, potvrzuje se 101. a 102. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(55)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se dumpingových rozpětí, potvrzuje se 103. až 105. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(56)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se běžné hodnoty ve Spojených státech amerických, zjištění ve 107. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(57)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se stanovení vývozní ceny, jak je popsáno v 108. až 111. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(58)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky týkající se srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny, potvrzuje se platnost 112. a 113. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(59)

Nebyly vzneseny žádné připomínky k prozatímním zjištěním Komise, pokud jde o vyvážejícího výrobce. Dumpingová rozpětí stanovená ve 114. až 116. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se proto potvrzují.

(60)

Na základě výše uvedeného jsou konečná dumpingová rozpětí, vyjádřená jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, následující:

(61)

Jelikož k definici výrobního odvětví Unie a k výrobě v Unii nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzují se závěry učiněné v 117. a 118. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Jeden japonský vyvážející výrobce namítl, že používání rozpětí pro údaje o spotřebě v Unii není namístě, jelikož údaje o spotřebě v Unii by v zásadě neměly být udržovány v tajnosti.

(63)

Jak je uvedeno ve 134. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byl dovoz dotčeného výrobku z Japonska do Nizozemska v posuzovaném období vykázán pod důvěrným kódem KN. Za účelem ochrany důvěrnosti údajů poskytnutých zúčastněnými stranami byla použita rozpětí. Pokud by byly namísto rozpětí údajů o spotřebě v Unii poskytnuty přesné údaje, umožnilo by to jednomu japonskému vyvážejícímu výrobci přesně vypočítat dovozy od druhého japonského vyvážejícího výrobce. Navíc rozpětí, která byla použita v prozatímním nařízení, poskytla stranám důležité informace. Indexy rozpětí spotřeby Unie také umožňují řádné pochopení trendů ve spotřebě Unie.

(64)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se spotřeby v Unii, jsou potvrzeny závěry uvedené ve 119. až 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(65)

Dva vyvážející výrobci tvrdili, že souhrnné posouzení dovozu z jejich příslušných zemí ve srovnání s dovozem z ostatních dotčených zemí bylo neodůvodněné – jeden z japonských vyvážejících výrobců namítal, že vyváží pouze vysoce kvalitní typy dotčeného výrobku a jelikož jeho vývoz klesl, nevyvíjejí na trhu Unie žádný tlak na cenu. Americký vyvážející výrobce namítal, že se dovoz z USA v průběhu posuzovaného období snížil o 400 % a že vždy stanovoval ceny na mnohem vyšších úrovních než jiní výrobci. Jeden uživatel také namítal, že vedle skutečnosti, že jeden konkrétní vyvážející dovozce prodává typy dotčeného výrobku, které výrobci Unie ani jiní výrobci z dotčených zemí neprodávají, není takové souhrnné posouzení vhodné z důvodu poklesu dovozu a rozdílům v cenové politice.

(66)

Jak je stanoveno ve 132. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, bylo uznáno, že v průběhu posuzovaného období došlo k poklesu dovozu z Japonska a USA. Tento dovoz však rovněž přispěl k tlaku na cenu u dotčeného výrobku na trhu Unie. Bylo zjištěno, že dovoz z Japonska a USA je dumpingový a jejich výrobky zcela zřejmě přímo konkurují výrobkům Unie a výrobkům od jiných vyvážejících výrobců. Všechny typy dotčeného výrobku, včetně typů prodávaných japonskými a americkými vyvážejícími výrobci, jsou prodávány k využití při výrobě jader transformátorů a jsou prodávány stejné poměrně omezené skupině odběratelů. Komise proto odmítla žádosti o oddělené posouzení.

(67)

Po poskytnutí konečných informací americký vyvážející výrobce zopakoval svou žádost o oddělené posouzení a tvrdil, že jeho typy dotčeného výrobku nekonkurují výrobkům výrobního odvětví Unie, jelikož jsou na trhu Unie prodávány pouze v důsledku toho, že mají vyšší kvalitu ve srovnání s těmito typy výrobků výrobního odvětví Unie.

(68)

Kromě argumentů vznesených výše v 66. bodě odůvodnění týkajících se dovozu z USA obecně by mělo být zmíněno, že souhrnné posouzení se provádí pro celé země a všechny typy dotčených výrobků a nikoli pro jednotlivé společnosti a pouze s ohledem na některé typy dotčeného výrobku. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(69)

Komise dospěla k závěru, že jsou splněna všechna kritéria stanovená v čl. 3 odst. 4 a dovoz z dotčených zemí byl proto pro účely stanovení újmy posouzen souhrnně. Závěry uvedené ve 125. až 132. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se tedy potvrzují.

(70)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se závěry uvedené ve 133. až 136. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(71)

S ohledem na to, že nebyly vzneseny žádné připomínky, závěry uvedené ve 137. až 148. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(72)

Jeden korejský vyvážející výrobce tvrdil, že hlavní ukazatele újmy jsou zkreslené, neboť dostatečně nezohledňují vyvíjející se sortiment, což vede k ztenčování dotčeného výrobku a obdobného výrobku v průběhu posuzovaného období. Tento vyvážející výrobce namítal, že pro získání přesné představy by měly být od výrobního odvětví Unie požadovány údaje, které by vyjadřovaly výrobu v délce, buď podle skutečnosti nebo vypočtením vyrobených délek na základě příslušného sortimentu.

(73)

Komise měla za to, že daný vyvážející výrobce neposkytl údaje, které by prokazovaly, že by přístup vycházející z délky nějak změnil jakýkoli z faktorů újmy. Tonáž je navíc standardní mírou, která se používá pro dotčený výrobek a obdobný výrobek v souvislosti s jeho výrobou, zprostředkováním a prodejem. Údaje Eurostatu o dotčeném výrobku a obdobném výrobku jsou rovněž vyjádřeny v tunách. Analýza tonáže byla proto považována za přesnou metodu a argument této zúčastněné strany se odmítá.

(74)

Na základě výše uvedeného dospěla Komise k závěru, že pomocí jejích ukazatelů újmy byl získán věrný orientační obrázek.

(75)

Stejná zúčastněná strana a jeden uživatel namítali, že některá zjištění Komise v prozatímním nařízení byla ve vzájemném rozporu. Jak uvádí 220. a 222. bod odůvodnění prozatímního nařízení, Komise na jedné straně vysvětlila, že výrobní odvětví Unie přesouvá svou výrobu obdobného výrobku z konvenčních typů na typy s vyšší permeabilitou. Na druhou stranu, jak je uvedeno v tabulce ve 150. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, se během posuzovaného období zvýšila výrobní kapacita (ze 486 600 tun na 492 650 tun). Podle těchto zúčastněných stran je obecně známo, že větší zaměření na tenčí výrobky (s vyšší permeabilitou) automaticky vede ke snížení výrobní kapacity.

(76)

Komise tyto argumenty odmítla. Za prvé bylo zvýšení kapacity zejména důsledkem zvýšení kapacity jednoho z výrobců Unie během posuzovaného období. Tento výrobce Unie v současné době vyrábí pouze konvenční typy dotčeného výrobku. Navíc se 222. bod odůvodnění prozatímního nařízení týká zejména k budoucnosti, nikoli výhradně k posuzovanému období. Toto prohlášení je dále potvrzeno zmínkou ve 196. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, kde je uvedeno, že „výrobci v Unii budou přecházet na sortiment s nižší ztrátou v jádře.“

(77)

Na základě výše uvedeného se potvrzují závěry uvedené ve 150. až 154. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(78)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, závěry uvedené ve 155. až 158. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(79)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky týkající se vývoje dalších ukazatelů újmy pokrývající posuzované období, jsou potvrzeny závěry ve 159. až 174. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(80)

V souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení bylo níže uvedeného závěru ohledně újmy dosaženo na základě ověřených údajů za období šetření. Sběr a ověřování údajů za období po skončení období šetření byly na druhé straně provedeny v rámci analýzy zájmu Unie (viz rovněž 110. a 111. bod odůvodnění). Tabulka uvedená ve 170. bodě odůvodnění prozatímního nařízení ukázala rekordně vysoké ztráty a záporné peněžní toky počínaje rokem 2012. Níže uvedený závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla během období šetření způsobena újma, je proto potvrzen.

(81)

Dokonce i kdyby byly pro některé faktory újmy zohledněny údaje po období šetření, zejména malé zisky dosažené v období leden – květen 2015, nemělo by to vliv na zjištění, že průmysl Unie trpí újmou.

(82)

Na základě výše uvedeného, a protože nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrzuje Komise závěry učiněné v 175. až 179. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. že výrobnímu odvětví Unie byla během období šetření způsobena podstatná újma ve smyslu č. 3 odst. 5 základního nařízení.

(83)

Několik stran tvrdilo, že dovoz z dotčených zemí nemohl způsobit újmu, již utrpělo výrobní odvětví Unie, hlavně vzhledem k tomu, že nedochází k cenovému podbízení. Navíc bylo namítáno, že výrobci Unie sami v mnoha případech iniciovali a prováděli snižování cen, jak na trhu Unie, tak na jiných velkých trzích. Jeden japonský vyvážející výrobce dodal, že nedochází k významnému nárůstu dumpingového dovozu a že dovoz nijak výrazně nesnižuje ani nestlačuje ceny. Tento vývoz tedy nemohl způsobit výrobnímu odvětví Unie příslušnou újmu, neboť nemohl na trhu Unie nastolit žádný tlak na cenu. Po poskytnutí konečných informací jeden japonský vyvážející výrobce namítl, že prohlášení Komise, že tento dovoz do významné míry stlačuje ceny na trhu Unie, není dostačující pro stanovení, že dovoz způsobil pokles cen. Zjištění, že dochází k poklesu cen, pouze odráží celosvětový trend, který neznamená, že pokles ceny na trhu Unie způsobuje dovoz.

(84)

Rovněž bylo namítáno, že Komise musí kvantifikovat skutečnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem a újmu způsobenou jinými známými faktory a že úroveň cla nesmí být vyšší, než co je nutné k odstranění újmy způsobené výhradně dumpingovým dovozem. Po poskytnutí konečných informací byly tyto připomínky zopakovány.

(85)

Tvrzení, že dovoz z dotčených zemí nemohl způsobit újmu, již utrpělo výrobní odvětví Unie, skutečnosti zjištěné šetřením nepodporovaly. Jak je nastíněno ve 137. až 164. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokles průměrné jednotkové ceny dumpingového dovozu činil během období šetření přibližně 30 %. V důsledku toho tento dovoz výrazně stlačoval ceny na trhu Unie a dokonce nutil výrobce v Unii snižovat prodejní ceny hluboko pod úroveň jejich nákladů, aby je sladili s úrovní cen dovozu z dotčených zemí. Navíc byl jasně určen časový souběh mezi dumpingovým dovozem za průběžně klesající ceny na jedné straně a na straně druhé ztrátou objemu prodeje výrobního odvětví Unie a poklesem cen vedoucím ke ztrátovosti, jak se uvádí ve 181. až 183. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(86)

Tvrzení, že snížení cen pouze odráží celosvětový trend, se odmítá z následujících důvodů. Za prvé, na rozdíl od některých komodit pro dotčený výrobek neexistuje jedna celosvětová tržní cena. Za druhé, zjištění o dumpingu odhalila různá dumpingová rozpětí, což ukazuje, že se úrovně cen na různých trzích liší. Za třetí, šetřením se zjistilo, že se úrovně cen a odhadovaná zvýšení cen v různých regionech světa (za rok 2014 až do prvního čtvrtletí 2015) nepohybují stejným tempem. Za čtvrté, i když existují náznaky, že během období šetření došlo v několika regionech světa k poklesu cen, tento pokles se v jednotlivých oblastech liší, přičemž prudce poklesly zejména ceny na trhu Unie, který je otevřeným trhem, jak se uvádí níže v 85. bodě odůvodnění.

(87)

Ačkoli nedocházelo k podbízení, což bylo uznáno v prozatímním nařízení, výrobci Unie nemohli stanovovat své ceny na úroveň převyšující jejich náklady, což vedlo v posuzovaném období k vysokým ztrátám. Absence podbízení, které je pouze jedním z vícero faktorů, jež je třeba při analýze újmy zohledňovat, tedy neznamená, že dumpingový dovoz nemohl působit újmu. Ceny výrobního odvětví Unie byly výsledkem výrazného tlaku na ceny způsobeného levným dumpingovým dovozem. Bez tohoto silného tlaku na ceny by výrobní odvětví Unie nemělo žádný důvod snižovat své ceny na tak nízkou úroveň. Vzhledem k tomuto intenzivnímu cenovému tlaku, jemuž byly vystaveny jejich prodejní ceny, neměli výrobci v Unii jinou možnost, než prodávat pod úrovní nákladů, aby si uchránili svůj podíl na trhu a udrželi hospodárnou úroveň výroby. Tyto argumenty se proto odmítají. Navíc pokud jde o argument, že Komise musí kvantifikovat skutečnou újmu způsobenou dumpingovým dovozem a újmu způsobenou jinými známými faktory, se Komise domnívá, že nebylo zjištěno, jak již je stanoveno ve 201. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že by všechny ostatní faktory narušovaly příčinnou souvislost mezi újmou a dumpingovým dovozem, a to ani při zohlednění jejich případného společného účinku.

(88)

Pokud jde o ceny a stanovování cen během posuzovaného období, jeden čínský vyvážející výrobce namítal, že snižování cen na počátku období šetření iniciovalo výrobní odvětví Unie. Jeden uživatel rovněž namítal, že intenzivní cenová konkurence je spíše přímým výsledkem situace Unie, kdy se vyvážející výrobci snaží zachovat nebo zvyšovat objemy s ohledem na klesající poptávku.

(89)

Jak se uvádí ve 158. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tato tvrzení se odmítají. Za prvé, neexistují žádné důkazy, že by toto snižování cen bylo iniciováno výrobním odvětvím Unie. Za druhé, z ekonomického hlediska by nedávalo smysl, aby výrobní odvětví Unie začalo prodávat výrobky s vysokými ztrátami, aniž by k tomu bylo nuceno. A v neposlední řadě se připomíná, že existuje zřejmý časový souběh mezi úrovní dumpingového dovozu za stále klesající ceny a ztrátou objemu prodeje a poklesem cen výrobního odvětví Unie, což přináší výrobcům Unie vyšší ztráty.

(90)

Jeden čínský vyvážející výrobce dále tvrdil, že je obtížné pochopit, jak mohou vyšší ceny, které účtují vyvážející výrobci, způsobovat pokles cen. Jeden japonský výrobce namítal, že Komise neprokázala žádnou souvislost mezi poklesem cen v Unii a dovozem dotčeného výrobku z dotčených zemí. Jeden uživatel zpochybnil platnost hlavních argumentů Komise, jelikož nezohledňovaly absenci cenového podbízení. Ve stejné souvislosti jeden uživatel poznamenal, že schopnost výrobce ustát dlouhodobý cenový boj závisí vedle velikosti, síly a strategie skupiny, ke které náleží, na celé řadě faktorů, jako např. efektivita, vstupní náklady a kvalita výrobků.

(91)

Argumenty zúčastněných stran se odmítají z následujících důvodů. Vedle připomínek uvedených v 87. bodě odůvodnění agresivní cenové strategie, především na trhu Unie, mohou déle vydržet vyvážející výrobci než výrobci Unie, a to z následujícího důvodu: podíl vyvážejících výrobců na jejich domácích trzích je mnohem vyšší než podíl výrobců v Unii na trhu v Unii. Trh Unie je také otevřeným trhem, zatímco na domácí trhy vyvážejících výrobců z dotčených zemí nemohou další konkurenti, včetně výrobců v Unii, snadno proniknout. Z důvodu nadměrné kapacity na světovém trhu v důsledku prudkého nárůstu obchodování v letech 2003–2010, v daném období začal agresivní stanovování cen mezi konkurujícími si výrobci Unie a vyvážejícími výrobci. V této souvislosti Komise zaznamenala, že všichni vyvážející výrobci mimo jednoho vykázali vyšší výrobní kapacitu, než byla skutečná výroba v období šetření. A v neposlední řadě, pokud jde o souvislost mezi poklesem cen v Unii a dovozem dotyčného výrobku, existuje přímá souvislost, pokud jde o snižování cen, ačkoli ne ve stejné míře, jako pokud jde o objem.

(92)

Ze všech výše uvedených důvodů se Komise domnívá, že, jak je uvedeno již ve 145. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, újmu dokládá zejména omezení, jež pocítili výrobci Unie v důsledku intenzivního cenového tlaku na jejich prodejní ceny. Tento tlak je nutil k prodeji pod úrovní nákladů, aby uhájili svůj tržní podíl na trhu Unie, což jim umožnilo zachovat udržitelnou úroveň výroby.

(93)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se vlivu dumpingového dovozu, potvrzují se závěry uvedené ve 181. až 183. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(94)

Jedna zúčastněná strana tvrdila, že v rozporu se závěry dosaženými ve 185. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, mělo výrobní odvětví Unie během posuzovaného období podprůměrné výsledky, a to zejména v důsledku klesající poptávky po konvenčních typech dotčeného výrobku na trhu Unie. Další zúčastněná strana tvrdila, že pokles spotřeby Unie ve výši přibližně 11 % je rozhodujícím prvkem, proč výrobnímu odvětví Unie nebyla způsobena újma kvůli dovozu vyvážejících výrobců. Tato zúčastněná strana namítá, že trend výkonnosti výrobního odvětví Unie, pokud jde o objem prodeje, přesně kopíruje pokles spotřeby Unie, a je proto nejdůležitějším prvkem pro újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(95)

Jak je uznáno ve 121. a 156. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, opravdu došlo k podobnému vývoji ve spotřebě Unie a ve výkonnosti výrobního odvětví Unie, pokud jde o objem prodeje, a to i přesto, že pokles objemu prodeje výrobního odvětví Unie mírně přesáhl pokles spotřeby. Jak je však uvedeno výše, rozhodujícím činitelem pro stanovení újmy je, že výrobci Unie byly nuceny prodávat pod úrovní nákladů. Tvrzení příslušné zúčastněné strany v tomto ohledu by proto měla být odmítnuta. Dále Komise zastává názor, že hospodářská krize způsobila pokles poptávky v Unii, jak je uznáno ve 184. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, avšak není hlavní příčinou újmy. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že ačkoli byla spotřeba v Unie v roce 2012 přibližně stejná jako v roce 2010, spotřeba v Unii mezi roky 2011 a 2012 klesla. V roce 2010 nicméně výrobní odvětví Unie dosáhlo zisku ve výši 14 %, zatímco v roce 2012 zaznamenalo ztrátu téměř 10 %. I pokud by přispěla hospodářská krize ke vzniku újmy, nebylo možné učinit závěr, že by to narušilo příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(96)

Potvrzují se proto závěry, k nimž se dospělo ve 184. a 185. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(97)

Čínský vyvážející výrobce tvrdil, že mimo dumpingový dovoz existují mnohé další faktory, které vysvětlují problémy výrobců Unie, jako např. vysoké ceny surovin, obchodování s povolenkami na CO2 a, co je možná nejdůležitější, hospodářská nejistota a prudce se snižující úroveň spotřeby, zejména v jižní Evropě.

(98)

Výrobci v Unii mohou být v relativní nevýhodě, pokud by se mnohé další faktory (včetně vysokých cen surovin, atd.) porovnaly s vyvážejícími výrobci, například v Rusku, Číně a USA.

(99)

Tyto argumenty však dostatečně nevysvětlují, proč bylo výrobní odvětví Unie ještě v roce 2010 a v předcházejících letech schopné vytvářet zisky ve výši přibližně 14 %, jelikož toto možné relativní znevýhodnění v oblasti nákladů nebylo v roce 2010 a v předcházejících letech jiné.

(100)

Toto tvrzení se proto odmítá.

(101)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky týkající se dovozu z třetích zemí, potvrzují se závěry uvedené ve 189. a 190. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(102)

Dva vyvážející výrobci namítali, že údaje týkající se vývozu výrobců Unie dokazují jejich agresivní cenovou politiku, neboť tyto ceny jsou značně nižší než vážený průměr prodejních cen Unie na trhu Unie a dokonce nedosahují úrovně jejich nákladů. Další vyvážející výrobce namítal, že by Komise měla oddělit a odlišit poškozující účinek hospodářské krize a chabou vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie. Další uživatel namítal, že závěr Komise, že vývozní výkonnost dosahovala vysoké úrovně a pro újmu způsobenou výrobnímu odvětví Unie nebyla rozhodující, není podpořen údaji, protože prodej na vývoz se snížil o 22,7 %, zatímco za posuzované období se domácí prodej snížil o 11 %.

(103)

Tato tvrzení byla odmítnuta z níže uvedených důvodů. Na nižší jednotkovou prodejní vývozní cenu, kterou účtovali výrobci Unie, ve srovnání s cenou na trhu Unie, by se mělo nahlížet s ohledem na skutečnost, že zahrnuje velký podíl EPOS horší kvality, které jsou převážně vyváženy a prodávány se slevou. Dále již bylo uznáno ve 193. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že vývozní výkonnost přispěla k újmě, avšak neruší příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(104)

Jelikož ke vlivu vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie nebyly předloženy žádné další připomínky, jsou potvrzeny závěry učiněné ve 191. až 193. bodě odůvodnění.

(105)

Další zúčastněná strana uvedla, že výrobní odvětví Unie vykazuje obrovský přebytek kapacit a že snížení objemů výroby ze strany výrobců Unie je třeba přičítat hlavně poklesu úrovně spotřeby v rámci Unie a značnému omezení objemů vývozu ze strany výrobců Unie, zejména mezi roky 2012 a 2013.

(106)

Toto tvrzení bylo odmítnuto, jelikož údajný přebytek kapacit je spíše důsledkem dumpingového dovozu než příčinou újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, jak je uvedeno ve 194. až 197. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(107)

Jelikož k výše uvedenému nebyla předložena žádná další připomínka, potvrzují se závěry učiněné ve 194. až 197. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(108)

Jelikož k výše uvedenému nebyla předložena žádná připomínka, potvrzují se závěry učiněné ve 198. a 199. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(109)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky týkající se příčinné souvislosti, potvrzují se závěry uvedené ve 200. až 202. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(110)

K informacím, které se týkají období po skončení období šetření se podle čl. 6 odst. 1 základního nařízení, se zpravidla nepřihlíží. V souvislosti s určením, zda existuje zájem Unie, jak předpokládá čl. 21 odst. 1 základního nařízení, lze však informace týkající se období následujícího po období šetření za těmito účely zohlednit (3).

(111)

Připomínky týkající se nutnosti zohlednit důležitý vývoj následující po období šetření byly obdrženy jak od uživatelů, tak od vyvážejících výrobců. Většina připomínek a tvrzení obdržených po uložení prozatímních opatření se týkala následujícího vývoje po období šetření. Typ dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou je na trhu Unie stále větší nedostatek, zejména s ohledem na vstoupení v platnost stupně 1 nařízení o ekodesignu (jak je uvedeno již ve 233. bodě odůvodnění prozatímního nařízení), ale také rovněž proto, že výrobci Unie údajně nejsou schopni zásobovat trh těmito typy výrobků s vyšší permeabilitou v požadované kvalitě. Navíc se ceny dotčeného výrobku a obdobného výrobku po období šetření značně zvýšily. Strany rovněž namítaly, že Komise podcenila dopad prozatímních opatření na odvětví výroby transformátorů, zejména tím, že podhodnotila podíl dotčeného výrobku na celkových výrobních nákladech uživatelů. V neposlední řadě bylo namítáno, že výrobci Unie začali opět dosahovat zisku, takže žádnou ochranu už nebudou potřebovat.

(112)

Tento údajný vývoj po období šetření zejména, pokud by byla potvrzena, kombinace změny v právním rámci, prudkého nárůstu cen a nedostatku některých druhů výrobku na trhu, je vzhledem ke zvláštním okolnostem případu pro posouzení zájmu Unie při uložení vhodných opatření důležitý. Komise proto výjimečně rozhodla, že bude tento vývoj po období šetření za období mezi červencem 2014 a květnem 2015 dále šetřit. Jak je uvedeno výše v 5. bodě odůvodnění a s ohledem na tvrzení uvedená ve 27., 224. a 239. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly shromážděny další informace týkající se vývoje po období šetření a po uložení prozatímních opatření se uskutečnily návštěvy u mnoha uživatelů a výrobců v Unii.

(113)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že uložení opatření nebylo nutné, jelikož ziskovost výrobního odvětví Unie po období šetření dosáhla vzhledem k podstatně vyšším cenám vysokých úrovní a že se trh upravil sám. V důsledku toho výrobnímu odvětví Unie údajně již po období šetření žádná újma způsobena nebyla.

(114)

Jak je uvedeno výše v 5. bodě odůvodnění, pro prověření těchto tvrzení bylo provedeno osm dalších ověření na místě. Během tohoto ověřování bylo zjištěno, že ziskovost každého jednotlivého výrobce Unie se liší, ale v průměru utrpěli za období od července do prosince 2014 výrobci Unie ztráty ve výši – 16,6 % a v období leden až květen 2015 se vrátili k zisku ve výši 1,1 %. Proto byl vysloven závěr, že zotavení výrobního odvětví Unie po období šetření bylo pouze mírné. Tyto procentuální údaje jsou vážené průměrné údaje o ziskovosti před zdaněním všech výrobců Unie, jak ukazují jejich příslušné výkazy zisků a ztrát za období od ledna do května 2015, vyjádřené jako procento ve vztahu k jejich prodejům v Unii zákazníkům, kteří nejsou ve spojení.

(115)

Po poskytnutí konečných informací tvrdilo jedno sdružení uživatelů, že výrobcům Unie již není působena újma s ohledem na to, že vyrábějí plným tempem a že se jim jen stěží daří uspokojovat poptávku. Jeden z uživatelů uvedl podobnou připomínku, konkrétně že díky stále rostoucím cenám se dá očekávat ziskové rozpětí přes 5 % již v průběhu jara 2015.

(116)

V souladu s čl. 6 odst. 1 základního nařízení bylo však závěru ohledně újmy dosaženo na základě ověřených údajů za období po skončení období šetření. Na druhé straně byl v rámci analýzy zájmů Unie proveden sběr a ověřování údajů v období šetření. Tabulka ve 170. bodě odůvodnění prozatímního nařízení ukázala rekordně vysoké ztráty a záporné peněžní toky počínaje rokem 2012.

I když zohledníme údaje po období šetření, je výrobnímu odvětví Unie stále působena újma. Nízké zisky během období leden až květen 2015 nemohou nahradit čtyři po sobě jdoucí roky vysokých ztrát. Navíc analýza újmy vychází z řady faktorů, přičemž ziskovost je pouze jedním z nich.

(117)

Závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla během období šetření působena újma, je proto potvrzen. Jelikož k zájmu výrobního odvětví Unie nebyly vzneseny žádné další připomínky, vyvozuje se závěr, že uložení antidumpingových cel by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie, neboť by výrobnímu odvětví Unie umožnilo zotavit se z účinků zjištěného dumpingu působícího újmu.

(118)

Jelikož k zájmu dovozců a obchodníků, kteří nejsou ve spojení, nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrzuje se 208. až 212. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(119)

Jak je podrobně uvedeno v 5. a 6. bodě odůvodnění, o vývoji po období šetření byly získány doplňující informace od uživatelů a uskutečnila se návštěva pěti významných uživatelů, kteří po uložení prozatímních opatření poskytli mnohé informace.

(120)

Jedna zúčastněná strana namítala, že představuje velmi vysoký podíl unijního odvětví výroby transformátorů, přičemž sestává z malých, středně velkých i velkých podniků vyrábějících ve většině členských států Unie. Tato zúčastněná strana namítala, že v dané oblasti působí mnoho malých a středně velkých podniků, na něž budou mít tato opatření nejtvrdší dopad. V této souvislosti tvrdilo sdružení zastupující italské společnosti působící v odvětví transformátorů, že 60 % veškerého obratu v Itálii vytvářejí italské malé a střední podniky působící v odvětví transformátorů.

(121)

Tvrzení, že v dané oblasti působí mnoho malých a středně velkých podniků, na něž budou mít tato opatření nejtvrdší dopad, nebylo možné vzhledem k nedostatku důkazů systematicky posoudit. Vzhledem k informacím získaným od zmíněných pěti ověřených uživatelů, z nichž jeden je MSP, se však toto tvrzení zdá být hodnověrné.

(122)

Po uložení prozatímních opatření několik uživatelů uvedlo, že dostupnost typů s vyšší permeabilitou je v Unii omezená a že se situace po období šetření zhoršila. Tvrdili, že tato omezená dostupnost je způsobena rostoucí nerovnováhou mezi stranou nabídky a rostoucí poptávkou uživatelů po těchto zvláštních typech dotčeného výrobku. V této souvislosti dále namítali, že kapacita výrobního odvětví je nedostatečná k tomu, aby uspokojila rostoucí poptávku na trhu Unie, a že kromě vyvážejících výrobců nejsou k dispozici žádné další alternativní zdroje. Navíc měli za to, že i přes strategické rozhodnutí výrobců Unie začít vyrábět proporcionálně více typů s vyšší permeabilitou než konvenčních typů dotčeného výrobku, takováto změna zabere vzhledem k nutnosti získat a dále prohloubit nezbytné technické odborné znalosti určitý čas. Někteří uživatelé navíc tvrdili, že jakákoli antidumpingová opatření přijatá vůči dovozu z dotčených zemí by měla vzhledem k mezeře mezi výrobní kapacitou a úrovní technické způsobilosti výrobců Unie další nepříznivý dopad na dostupnost typů s vyšší permeabilitou v Unii. V této souvislosti výrobní odvětví Unie namítalo, že po něm nelze z žádného právního hlediska požadovat, aby uspokojovalo celou poptávku Unie po konkrétních typech výrobku.

(123)

Údaje z doby po období šetření ukázaly, že výrobci Unie zatím stále nejsou schopni uspokojit celou poptávku po všech typech EPOS s vyšší permeabilitou, a to zejména typů výrobku s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg. Navíc u těchto typů byly zaznamenány deficity ve výrobě a prodlení v dodávkách, a to i přes dříve dohodnuté dodací podmínky, zejména po období šetření. Jeden korejský vyvážející výrobce, který během období šetření vyvážel hlavně typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou, svůj vývoz do Unie po období šetření zastavil. Důvody tohoto kroku nejsou známy. Za čtvrté se očekává, že poptávka po nejkvalitnějších typech dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou dále poroste vzhledem k provádění prvního stupně nařízení o ekodesignu, který vstoupil v platnost v červenci 2015, jak uvádí 140. bod odůvodnění a dále.

(124)

Pokud jde o otázku technických odborných znalostí a kvality, několik uživatelů uvedlo, že i v případech, kdy výrobní odvětví Unie vyrábělo EPOS s požadovanou maximální zaručenou nejnižší ztrátou v jádře, má výrobek s podobnou ztrátou v jádře nakupovaný od vyvážejících výrobců celkově vyšší kvalitu, pokud jde o maximální ztráty v jádře a úroveň hluku.

(125)

Důkazy předložené uživateli týkající se doby po období šetření poukázaly na záležitosti spojené s kvalitou, se kterými se setkali, a to hlavně u výrobců Unie. Tito uživatelé byli schopni svá tvrzení doložit důkazy na základě vnitropodnikových statistik a technických zkoušek.

(126)

Po poskytnutí konečných informací jeden uživatel namítal, že nedostatek typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou je přímým důsledkem relokovaných investic výrobci Unie. Tento uživatel tvrdil, že je čistou spekulací, zda odvětví vyrábějící EPOS v EU bude investovat do výroby EPOS vysoké kvality či nikoli. Další uživatel tvrdil, že není pravděpodobné, že by výrobci EU nyní dosáhli takové kvality a kapacity, aby z krátkodobého či střednědobého hlediska uspokojili potřeby uživatelů EU.

(127)

Po poskytnutí konečných informací jeden uživatel namítal, že otázka nedostatečné nabídky – na rozdíl od stávajícího řízení – byla jedním z hlavních důvodů pro nezavedení opatření v posouzení zájmu Unie v případě polyesterových střižových vláken, protože výrobní odvětví Unie nedokázalo vynaložit potřebnou snahu, aby uspokojilo poptávku Unie (4).

(128)

Případ polyesterových střižových vláken a stávající případ nelze srovnávat ze dvou důvodů. Na rozdíl od tohoto řízení byl podnět v případě polyesterových střižových vláken stažen. Analýza zájmu Unie byla tudíž odlišná. Pokud je podnět stažen, čl. 9 odst. 1 stanoví, že řízení může být zastaveno s výjimkou případu, kdy to není v zájmu Unie. Ve stávajícím případě se použije čl. 21 odst. 1, který stanoví, že opatření, […], nesmějí být uplatněna, pokud orgány na základě všech předložených informací dospějí jednoznačně k názoru, že jejich uplatnění není v zájmu Unie.

(129)

Další rozdíl v případě polyesterových střižových vláken byl, že v případě polyesterových střižových vláken se výrobci Unie přeorientovávali z dotčeného výrobku (5) na jiné výrobky (nikoli dotčený výrobek). V tomto případě naopak se výrobci Unie snaží deficit dohnat tím, že vyrábí více a více typů výrobků s vyšší permeabilitou.

(130)

Komise nedokáže předvídat, zda výrobci EU dosáhnou takové kvality a kapacity, aby v dohledné době uspokojili potřeby uživatelů EU, zejména pokud jde o dostupnost některých typů EPOS s vyšší permeabilitou. Podporovat průmyslovou politiku však není cílem antidumpingového šetření. Jeho cílem je pouze návrat k podmínkám spravedlivé hospodářské soutěže mezi Unií a vyvážejícími výrobci.

(131)

Ověření nicméně ukázala, že výrobci Unie investují do výroby typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou, a to ačkoli je to v důsledku obtížné hospodářské situace výrobců Unie po celé posuzované období problematické. Jeden výrobce předložil důkaz o tom, že v srpnu 2015 uvedl do provozu novou výrobní linku pro výrobky EPOS ve vysoké kvalitě.

(132)

S ohledem na výše uvedené se konstatuje závěr, že dostupnost typů s vyšší permeabilitou v Unii byla během období šetření omezená a že po období šetření se ještě zhoršila situace s ohledem na rostoucí poptávku v důsledku toho, že vstoupil v platnost stupeň 1 nařízení o ekodesignu.

(133)

Jeden vyvážející výrobce namítal, že ceny dotčeného výrobku se po skončení období šetření zvýšily v rozsahu 50 až 70 % ve srovnání s průměrnými prodejními cenami dotčeného výrobku i během posuzovaného období. Další vyvážející výrobce tvrdil, že na základě veřejných indexů ceny mezi březnem 2014 a březnem 2015 vzrostly přibližně o 30 %. Podobné připomínky byly obdrženy od mnoha uživatelů. Jeden uživatel například tvrdil, že při srovnání cen za druhé pololetí 2014 a první pololetí 2015 s cenami během posuzovaného období se ceny zvýšily přibližně okolo 8 a 25 %. Další uživatel například namítal, že ve srovnání s červnem 2014 byly ceny za duben 2015 o více než 45 % vyšší u typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou a o více než 25 % u konvenčních typů. Tento uživatel rovněž namítal, že tento cenový trend je trvalý a bude pokračovat v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém výhledu. Mnozí uživatelé rovněž tvrdili, že veškeré tyto cenové nárůsty nakonec povedou k uzavírání závodů, ztrátě pracovních míst v rámci Unie a přemístění některých provozů mimo Unii.

(134)

Na druhé straně jedna zúčastněná strana tvrdila, že tento nárůst cen po skončení období šetření stále nepřesáhl úroveň cen z let 2010 a 2011, ačkoli připouští zvyšování cen po skončení období šetření.

(135)

Šetřením se zjistilo, že k údajnému nárůstu cen po skončení období šetření skutečně došlo. Za prvé, na základě údajů od výrobců Unie vzrostly ceny obdobného výrobku za období červenec až prosinec 2014 průměrně o 3 % a za období leden až květen 2015 průměrně o 14 % při srovnání i se skutečnými průměrnými cenami v období šetření. Navíc na základě dostupných údajů od spolupracujících uživatelů byl za období po šetření až do května 2015 zaznamenán nárůst cen dotčeného výrobku o přibližně 30 %, a u některých typů výrobku ještě vyšší.

(136)

Bylo zjištěno, že ceny se začaly zvyšovat v prvním pololetí 2014 a během prvního pololetí 2015 stále rostly. Tento cenový růst byl zaznamenán jak u typu dotčeného a obdobného výrobku s vyšší permeabilitou, tak u jejich konvenčního typu. Navíc na základě namátkových kontrol některých smluv uzavřených mezi uživateli a výrobci na druhé pololetí roku 2015 se očekává, že se ceny u těchto objednávek budou pohybovat o 22 % až 53,5 % výše než během období šetření.

(137)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se konstatuje závěr, že v období po šetření (do května 2015) byl zaznamenán nárůst cen jak u typu dotčeného a obdobného výrobku s vyšší permeabilitou, tak u jejich konvenčního typu. Navíc se očekává, jak je vysvětleno výše ve 133. bodě odůvodnění, že v druhém pololetí se ceny budou dále zvyšovat.

(138)

Jak je uvedeno ve 228. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, EPOS jako vstupní materiál představuje na základě údajů a cenových úrovní v období šetření přibližně 6 až 13 % celkových nákladů na údržbu transformátoru. Jeden vyvážející výrobce a několik uživatelů tyto procentuální údaje zpochybnili s tím, že se zdají být značně podhodnocené, a to i pro období šetření, kdy byly ceny EPOS podstatně nižší než v době po období šetření. Navíc všichni uživatelé namítali, že se ceny začaly po skončení období šetření výrazně zvyšovat. Procentuální údaj 6–13 % vycházel z údajů poskytnutých spolupracujícími uživateli a který byl následně ověřen, a je proto v prozatímním nařízení uvedeni správně. Ačkoli přesné procento nákladů na EPOS závisí na typu transformátoru, Komise nicméně uznává, že zvýšení ceny EPOS po skončení období šetření má logicky za následek nárůst nákladů na výrobu transformátoru, což bude mít vliv na konkurenční postavení výrobců transformátorů v Unii. Tentýž trend zvyšování cen počínaje druhým pololetím roku 2014 dále za výrobky EPOS, např. na trzích ČLR, Indie a Severní Ameriky, má nicméně vliv rovněž na konkurenceschopnost výrobců mimo Unii.

(139)

Komise přijímá tvrzení, že uložení opatření by vedlo k dalšímu zvyšování cen EPOS na úkor uživatelů. Komise také dospěla k závěru, že s ohledem na značné zvyšování cen, ke kterému došlo po skončení období šetření, by uložení opatření ještě nepříznivěji ovlivnilo konkurenceschopnost uživatelského odvětví, pokud by opatření byla uložena ve formě valorického (ad valorem) cla.

(140)

Jak je uvedeno ve 233. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, počínaje 1. červencem 2015 je použitelný stupeň 1 nařízení o ekodesignu, jenž obsahuje nové požadavky na ekodesign, pokud jde o malé, střední a velké výkonové transformátory, s cílem zvýšit jejich energetickou účinnost.

(141)

Po poskytnutí prozatímních informací uvedlo několik uživatelů následující připomínky. Za prvé, provádění stupně 1 vede k vyšší poptávce po typech EPOS s vyšší permeabilitou v rámci Unie, zejména po typech EPOS s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg. Za druhé, trend poptávky po typech s vyšší permeabilitou s nejnižšími ztrátami v jádře je s největší pravděpodobností nezvratný, jelikož stupeň 2 (s ještě striktnějšími požadavky od roku 2021) přinese další poptávku po typech s vyšší permeabilitou. Za třetí, ostatní země ve světě (např. ČLR, Indie, atd.) rovněž zavádějí obdobné požadavky na energetickou účinnost, což vede k vyšší poptávce po typech EPOS s vyšší permeabilitou na celosvětové úrovni. Za čtvrté, i když je pravda, že stupně 1 lze do jisté míry dosáhnout i za použití konvenčních typů EPOS, přineslo by to další náklady v neprospěch uživatelů, neboť musí být navržen jiný, objemnější transformátor vyžadující podstatně více vstupů po technické i materiální stránce, jakož i po stránce pracovních sil. V některých případech by specifikace výrobku pro daný transformátor využití konvenčních typů EPOS neumožnila vůbec.

(142)

Komise měla za to, že je velmi pravděpodobné, že tato rostoucí poptávka, nejen v rámci Unie ale celosvětově, bude mít další negativní dopad na dostupnost typů s vyšší permeabilitou, zejména s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg, což s vysokou pravděpodobností povede k dalšímu zvyšování cen. Jak je vyjádřeno v právně závazných normách pro výrobky, je proto ve veřejném zájmu Evropské unie zajistit pro výrobu a prodej transformátorů v Unii dostatečnou nabídku typů s vyšší permeabilitou bez ohledu na jejich původ.

(143)

S ohledem na výše uvedené lze konstatovat závěr, že opatření by vedla ke značnému dalšímu nárůstu dovozních cen ještě vyššímu, než by zaznamenán v době po období šetření.

(144)

Konstatuje se závěr, že konečná opatření by výrobcům Unie umožnila vrátit se k udržitelným úrovním zisku. Pokud by nebyla uložena žádná opatření, nebylo by jisté, zda by výrobní odvětví Unie bylo schopné provést nezbytné investice do dalšího rozvoje typů obdobného výrobku s vyšší permeabilitou, po kterých je jak poptávka ze strany uživatelů, tak které jsou potřebné proto, aby transformátory vyhovovaly požadavkům na ekodesign.

(145)

Pokud jde o zájem uživatelů, mělo by uložení opatření na navrhované úrovni negativní dopad na ceny transformátorů a zaměstnanost v uživatelském odvětví, ale tento účinek nelze za tržních podmínek, jaké panovaly v období šetření, považovat za nepřiměřený.

(146)

Proto na základě posouzení veškerých různých zájmů jako celek, je možné konstatovat závěr, že neexistují žádné přesvědčivé důvody proti uložení konečného antidumpingového cla vůči dovozu dotčeného výrobku s původem v pěti dotčených zemích.

(147)

Po poskytnutí konečných informací několik zúčastněných stran poznamenalo, že Komise poukázala mimo jiné na stabilní a významný růst cen všech typů během období po období šetření a že se výrobci Unie vrátili v období leden až květen 2015 k ziskovosti ve výši 1,1 %. Proto bylo namítáno, že uložení cla je proti zájmu Unie. Další uživatel namítal, že vzhledem ke zvýšení cen je velká část výrobců transformátorů v EU, zejména MSP, v současné době ve ztrátě, přičemž odvětví EU vyrábějící EPOS bez problémů vytváří zisky.

(148)

Pokud jde o ziskovost výrobců Unie, odkazuje se na 116. bod odůvodnění. Jak je podrobně uvedeno níže ve 149. a 169. bodě odůvodnění, značný růst cen vedl Komisi mimo jiné ke změně formy opatření, aby byly vyváženy zájmy všech stran. Rovněž, jak již bylo uvedeno výše, Komise připomíná, že újma je hodnocena na základě ověřených údajů za období šetření, přičemž údaje za dobu po období šetření byly použity pouze v rámci analýzy zájmu Unie.

(149)

S ohledem na vývoj po období šetření a pro omezení jakéhokoli případného vážného dopadu na uživatele, kteří jsou podstatně závislí na dodávce dotčeného výrobku, zejména vysoce kvalitních typů s vyšší permeabilitou, má Komise za to, že je v souladu se zájmem Unie změnit formu opatření a neukládat valorické (ad valorem) clo, ale namísto toho variabilní celní sazbu. Pokud by bylo vedle zvyšování cen po období šetření uloženo ještě clo ve formě valorického (ad valorem) cla, by byli uživatelé nepřiměřeně poškozeni, což by mělo s ohledem na zvýšenou poptávku a nedostatek některých typů na trhu (zejména typů s vyšší permeabilitou) negativní dopad na jejich konkurenceschopnost vůči jejich konkurentům mimo Unii. Navíc by byl uložením opatření ve formě valorického (ad valorem) cla s ohledem na zvýšenou poptávku zejména po typech výrobku s vyšší permeabilitou ohrožen cíl stanovený v nařízení o ekodesignu zajistit dostatečnou nabídku typů výrobku s vyšší permeabilitou.

(150)

Po poskytnutí prozatímních a konečných informací výrobní odvětví Unie zpochybnilo hodnotu cílového zisku použitou k určení úrovně pro odstranění újmy, jak jej popisuje 245. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Tato strana opětovně namítla, že přiměřenou tržní úrovní zisku založenou na čistém ziskovém rozpětí před zdaněním by bylo ziskové rozpětí před zdaněním ve výši 14 %, kterého výrobní odvětví Unie dosáhlo v roce 2010.

(151)

Jak je vysvětleno ve 243. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ziskové rozpětí použité pro určení úrovně pro odstranění újmy odpovídá ziskovému rozpětí, jehož dosažení by výrobní odvětví Unie mohlo přiměřeně očekávat za běžných konkurenčních podmínek při neexistenci dumpingového dovozu. Šlo o procentuální údaj použitý při předcházejícím šetření, když byly prodeje výrobního odvětví Unie ziskové. Jak je uvedeno ve 242. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, průměrný zisk, jenž byl dosažen v roce 2010, byl považován za mimořádně vysoký s ohledem na ztráty vzniklé od roku 2011 a prudce rostoucí ceny EPOS na světovém trhu dokonce i v roce 2010. Proto se považuje za přiměřené stanovit cílové ziskové rozpětí na úrovni 5 %.

(152)

Jeden japonský vyvážející výrobce požadoval slyšení u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních. Tato strana zpochybnila to, že Komise použila pro výpočet újmy čl. 2 odst. 9, a uvedla, že čl. 2 odst. 9 patří mezi dumpingová ustanovení základního nařízení a nelze jej použít analogicky pro výpočet újmy. Tato zúčastněná strana rovněž namítala, že náklady na zpracování vzniklé v důsledku dělení celého svitku, jež provádí jedna strana ve spojení na trhu Unie, by neměly být odečteny a že použité náklady po dovozu byly podhodnocené. Po poskytnutí konečných informací byla tato připomínka zopakována. Jeden korejský vyvážející výrobce měl podobný požadavek, když namítal, že cena ve volném oběhu by měla vycházet z ceny skutečně účtované jeho dovozci ve spojení v Unii prvním nezávislým zákazníkům v Unii.

(153)

Účelem výpočtu rozpětí újmy je určit, zda by uplatnění nižší sazby cla na vývozní cenu dumpingového dovozu, než je sazba založená na dumpingovém rozpětí, postačovalo k odstranění újmy působené dumpingovým dovozem. Toto posouzení by mělo vycházet z vývozní ceny s dodáním na hranice Unie, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie. Analogicky k přístupu používanému pro výpočty týkající se dumpingového rozpětí se v případě vývozních prodejů prostřednictvím vývozců ve spojení vypočte vývozní cena na základě ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému zákazníkovi s náležitou úpravou podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Jelikož je vývozní cena při výpočtu rozpětí újmy nepostradatelným prvkem a jelikož je tento článek jediným článkem v základním nařízení, který poskytuje vodítko k výpočtu vývozní ceny, je analogické použití tohoto článku odůvodněné. Ustanovení čl. 2 odst. 9 rovněž poskytuje základ pro odečtení nákladů na zpracování, jelikož je nutné provést úpravy o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem. Komise proto měla za to, že použitý postup byl správný, a tato tvrzení odmítla.

(154)

Další japonský vyvážející výrobce tvrdil, že uvedené prozatímní informace neumožňují vyjádřit se k reálnosti a relevanci zjištění Komise ohledně újmy. Dne 27. května 2015 požadoval v této souvislosti japonský vyvážející výrobce objasnění týkající se některých neuvedených informací a jejich sdělení. Rovněž namítal, že odpověď Komise ze dne 4. června 2015 se žádostí řádně nezabývala a společnosti neumožnila, aby se vyjádřila ohledně správnosti a relevance zjištění o újmě. Po poskytnutí konečných informací tento japonský vyvážející výrobce tyto argumenty zopakoval a tvrdil, že úředník pro slyšení doporučil poskytnutí dalších informací. Za druhé, tato společnost tvrdila, že v případě jejího vývozu vyvážených výrobků ve formě celého, nepřistřiženého svitku, u kterých vývozní ceny představovaly hodnotu celého svitku s přistřiženými okraji, úpravy jejích vývozních cen o fyzické rozdíly za účelem výpočtu rozpětí újmy plně nezohledňovaly tržní hodnotu přistřižených svitků (ve srovnání s nepřistřiženými svitky), a proto nejsou v souladu s platnými pravidly a příslušnou judikaturou. Jeden korejský vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že byla porušena jeho práva na obhajobu, jelikož v prozatímních informacích nebylo poskytnuto dostatečné vysvětlení týkající se srovnání různých typů výrobku.

(155)

Pokud jde nejprve o žádost o sdělení dalších informací, Komise se domnívá, že jí nemůže v plném rozsahu vyhovět, neboť je povinna chránit důvěrné údaje ostatních zúčastněných stran, v tomto případě výrobců Unie. Jelikož neexistují žádné jiné prostředky, jak chránit důvěrnost a zároveň stranám poskytnout smysluplné informace, Komise považuje rozpětí, jak byla použita v prozatímních informacích, za odpovídající. Byly zde tedy poskytnuty veškeré potřebné informace, přičemž bylo vyváženo právo na smysluplné informace na straně jedné a ochrana důvěrnosti na straně druhé.

(156)

Pokud jde o konkrétní připomínky japonského vyvážejícího výrobce po poskytnutí konečných informací, záznam ze slyšení u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních spíše poukazuje na odlišné názory japonského vyvážejícího výrobce a útvarů Komise, což jej vedlo k vyslovení doporučení pokračovat v diskuzi. Úředník pro slyšení v obchodních řízeních rovněž navrhoval, jako alternativu k poskytnutí důvěrných údajů, ověřit výpočty Komise. Dne 30. července 2015 se konalo další setkání s japonským vyvážejícím výrobcem, jehož cílem bylo objasnit a poskytnout některé doplňující informace. Navíc byly tomuto japonskému vyvážejícímu výrobci sděleny doplňující informace (jako např. cílová cena určitého typu výrobku, celkové hodnoty a objemy prodeje v Unii) v rámci poskytnutí konečných informací. V neposlední řadě úředník pro slyšení rovněž ověřil výpočty újmy a neshledal žádné nesrovnalosti či chyby. Úředník pro slyšení v obchodních řízeních toto sdělil japonskému vyvážejícímu výrobci.

(157)

Co se týče druhých úprav pro stříhání, bylo by možné provést přiměřenou úpravu na základě úpravy hmotnosti (celé nepřistřižené svitky oproti celým svitkům s přistřiženými okraji). Po uložení prozatímních antidumpingových opatření byla však úroveň této úpravy opravena, neboť procentuální údaje použité v prozatímní fázi pro úpravu hmotnosti nebyly zcela přesné. Procentuální údaje o ztrátě výnosu, které byly použity pro provedení úpravy, vycházely z důkazů shromážděných během šetření na místě u uvedeného japonského vyvážejícího výrobce. Po poskytnutí konečných informací tento japonský vyvážející výrobce své připomínky zopakoval.

(158)

Komise měla za to, že tato opravená úprava přesně vyjadřovala rozdíl v tržní hodnotě mezi přistřiženými svitky a nepřistřiženými svitky. Výpočet předložený japonským vyvážejícím výrobcem nebyl považován za přesný, neboť při výpočtu rozdílu mezi průměrnými cenami přistřižených a nepřistřižených svitků nebyla zohledněna čistá hmotnost přistřižených výrobků.

(159)

Tentýž japonský vyvážející výrobce rovněž tvrdil, že prozatímní informace obsahují chyby. V prozatímních informacích byly skutečně zjištěny některé drobné chyby ve výpočtech, které byly opraveny. V důsledku těchto oprav a opravy vysvětlené v předchozím bodě odůvodnění bylo rozpětí újmy pro tuto japonskou společnost pozměněno na 39,0 %. Jak je uvedeno výše, výpočty přezkoumal úředník pro slyšení v obchodních řízeních.

(160)

Ruský vyvážející výrobce namítal, že hodnoty výrobních nákladů výrobního odvětví Unie, které byly použity pro výpočty prodeje pod cenou, byly u některých typů výrobku při srovnání s téměř totožnými typy výrobku nereálně vysoké. Po poskytnutí konečných informací byl zopakován tento argument, v němž bylo namítáno, že se Komise údajně dopustila nesrovnalostí ve výpočtech cenového podbízení a prodeje pod cenou, a poukázáno na výrazně odlišné výrobní náklady pro dva obdobné typy dotčeného výrobku.

(161)

Komise však zjistila, že údaje o výrobních nákladech výrobního odvětví Unie byly přesné. Oba obdobné typy, o nichž se zmiňoval ruský vyvážející výrobce, byly analyzovány a porovnány s výrobními náklady jiných typů. Jakýkoli rozdíl v hodnotách výrobních nákladů některých typů výrobku při srovnání s téměř totožnými typy výrobku lze vysvětlit různorodou skladbou výrobců Unie, kteří tyto typy vyrábějí.

(162)

Navíc ruský vyvážející ruský vyvážející výrobce tvrdil, že výpočty dumpingu a újmy nejsou dostatečně symetrické, pokud jde o zacházení s třídami v jiné než prvotřídní kvalitě. Toto tvrzení poukazovalo na skutečnost, že, jak je uvedeno ve 147. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ruský dotčený výrobek tzv. „druhé a třetí“ jakosti nebyl porovnán s výrobky Unie tzv. „druhé a třetí“ jakosti.

(163)

Komise se domnívala, že skutečnost, že pro účely spravedlivého srovnání typů výrobku nebyly třídy v jiné než prvotřídní kvalitě srovnávány s výrobky výrobního odvětví Unie, neměla vliv ani na přesnost dumpingových výpočtů ani na přesnost výpočtů újmy. Pro zajištění spravedlivého srovnání byly naopak v druhém případě srovnávány pouze obdobné typy výrobku. Tento požadavek byl proto odmítnut.

(164)

Čínští vyvážející výrobci tvrdili, že výpočty prodeje pod cenou obsažené v prozatímních informacích byly chybné, zejména protože údajně vycházely z průměrných cen Unie, které byly uvedeny v prozatímním nařízení.

(165)

Tato námitka byla odmítnuta. Čínský vyvážející výrobce vyráběl a prodával v Unii pouze některé typy výrobku, které byly poté pro účely výpočtů prodeje pod cenou porovnány se stejnými typy výrobku, které vyráběli a prodávali výrobci Unie. V těchto výpočtech nebyly použity žádné průměrné ceny Unie.

(166)

Vzhledem k tomu, že nebyly podány žádné další připomínky ohledně úrovně pro odstranění újmy, a kromě změny rozpětí újmy pro jednoho japonského výrobce z 34,2 % na 39 %, jak je stanoveno ve 159. bodě odůvodnění, byly potvrzeny závěry dosažené ve 241. až 246. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(167)

Se zřetelem ke konečným závěrům, které byly vyvozeny ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie, by za účelem zabránění vzniku další újmy výrobnímu odvětví Unie v důsledku dumpingového dovozu měla uložit antidumpingová opatření.

(168)

Antidumpingová opatření mohou mít různé podoby. I když má Komise při volbě podoby opatření širokou pravomoc, zůstává účelem odstranění účinků dumpingu působícího újmu. V souladu s pravidlem nižšího cla bylo stanoveno valorické (ad valorem) clo v rozmezí 21,5 % až 39 % takto:

(169)

Jak je stanoveno výše ve 149. bodě odůvodnění, je vhodné změnit podobu opatření. Na základě zvláštních skutečností případu má Komise za to, že nejvhodnější podobu opatření bude v tomto případě variabilní clo ve formě cla na základě minimální dovozní ceny. Na jedné straně by tato minimální dovozní cena umožnila výrobcům Unie zotavit se z účinku dumpingu působícího újmu. Tato cena by působila jako záchranná síť, která by jim umožnila vrátit se k udržitelné ziskovosti a dala jim podnět k nezbytným investicím za účelem výroby proporcionálně více typů obdobného výrobku s vyšší permeabilitou. Na druhé straně by měla tato minimální dovozní cena zabránit jakémukoli nepříznivému účinku nepřiměřeného zvyšování cen po skončení období šetření, které by mohlo mít značný nepříznivý dopad na činnost uživatelů. Rovněž by uklidnila obavy uživatelů, kteří se obávají nedostatku dotčeného výrobku, zejména jeho typů s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg, které nutně potřebují ke splnění cílů v oblasti účinnosti v rámci stupně 1 nařízení o ekodesignu. Obecněji by se tím zabránilo vážným narušením dodávky na trh Unie.

(170)

Pokud je dovoz prováděn za cenu CIF s dodáním na hranice Unie rovnající se stanovené minimální dovozní ceně nebo vyšší, neplatí se žádné clo. Pokud je dovoz prováděn za cenu nižší, než je minimální dovozní cena, mělo by se konečné clo rovnat rozdílu mezi příslušnou minimální dovozní cenou a čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením. Za žádných okolností by výše cla neměla být vyšší, než sazby valorického (ad valorem) cla stanovené ve 168. bodě odůvodnění a v článku 1 tohoto nařízení.

(171)

Pokud je tedy dovoz prováděn za cenu nižší, než je minimální dovozní cena, byl by splatný buď rozdíl mezi příslušnou minimální dovozní cenou a čistou cenou s dodáním na hranice Unie před proclením, anebo sazby valorického (ad valorem) cla, jak jsou podrobně uvedeny v posledním sloupci tabulky ve 168. bodě odůvodnění, podle toho která z těchto částek je nižší.

(172)

Jak je uvedeno podrobně výše v 19. bodě odůvodnění, šetření se týkalo dotčeného výrobku, jak je definován v 9. bodě odůvodnění, a proto byla provedena jedna komplexní analýza újmy, příčinné souvislosti a zájmu Unie. Zároveň při rozhodování o formě opatření Komise zohlednila rozdíly v kvalitě takto. Pro účely účinného použití minimální dovozní ceny a na základě informací shromážděných během šetření Komise rozhodla o zavedení tří různých kategorií dotčeného výrobku, které se liší na základě maximální ztráty v jádře. Pro každou z těchto tří kategorií byla vypočtena samostatná minimální dovozní cena. Jedná se o tyto tři kategorie:

(173)

Typy s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,90 W/kg jsou nejkvalitnějším pododdílem typů dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou. Typy s maximální ztrátou v jádře vyšší než 0,90 W/kg až do 1,05 W/kg včetně nejsou vysoce kvalitní, ale jde stále o typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou, které jsou převážně vyráběny do ztráty v jádře nejvýše 1,05 W/kg. Patří mezi ně rovněž některé konvenční typy dotčeného výrobku v lepší kvalitě. Typy s maximální ztrátou v jádře vyšší než 1,05 W/kg jsou hlavně konvenční typy dotčeného výrobku. Ztráta v jádře by měla být měřena ve wattech na kilogram při frekvenci 50 Hz a magnetické indukci 1,7 tesla.

(174)

Aby bylo možno použít toto pravidlo, musela být stanovena cena nezpůsobující újmu, neboli minimální dovozní cena nezpůsobující újmu. Za účelem výpočtu ceny nezpůsobující újmu byla zohledněna jak zjištěná dumpingová rozpětí, tak výše cla nutná k odstranění újmy působené výrobnímu odvětví Unie, jak stanoví prozatímní nařízení.

(175)

Minimální dovozní ceny se rovnají váženému průměru:

(176)

Na základě této metodiky se minimální dovozní ceny stanoví na následujících úrovních:

(177)

Po poskytnutí konečných informací zúčastněné strany vyjádřily následující připomínky.

(178)

Za druhé, sdružení uživatelů namítalo, že návrh minimální dovozní ceny způsobuje narušení trhu tím, že odděluje úrovně cen v Unii od cen ve světě. Toto sdružení uživatelů tvrdilo, že Komise zmrazila ceny u všech typů EPOS na úrovni značně vyšší, než jsou průměrné úrovně cen, které Komise vypočetla pro období šetření, s připočtením úrovní cla stanovených v prozatímním nařízení. Toto sdružení neshledalo žádnou oprávněnou potřebu pro uložení opatření. Sdružení rovněž namítalo, že minimální dovozní ceny jsou příliš vysoké, a by měly být proto upraveny každoročním snížením o 5 %.

(179)

Za druhé, korejský vyvážející výrobce rovněž uvítal návrh na zavedení minimální dovozní ceny, která byla považována za vhodnější než valorické (ad valorem) clo. Tento vyvážející výrobce nicméně tvrdil, že Komise by měla přezkoumat svou metodiku a uložit pro každého vyvážejícího výrobce minimální dovozní ceny, které nejsou stanoveny výše, než co je nutné pro odstranění dumpingu působícího újmu ze strany (korejského) vyvážejícího výrobce.

(180)

Za třetí, další uživatel namítal, že navrhované minimální dovozní ceny jsou příliš vysoké a v každém případě vyšší než dovozní ceny během období šetření s připočtením sazeb valorického (ad valorem) cla uvedených v poskytnutých konečných informacích, a to alespoň pro dvě z dotčených zemí (Koreu a Rusko). Navíc tento uživatel namítal, že by Komise neměla jako základ pro výpočet úrovně nezpůsobující újmu akceptovat všechny výrobní náklady, ale pouze náklady, které by nesl efektivní a konkurenceschopný výrobce EPOS.

(181)

Za čtvrté, další uživatel uvedl, že oceňuje volbu cla na základě minimální dovozní ceny namísto valorického (ad valorem) cla. Požádal však Komisi, aby zvážila zavedení jedné či dvou úrovní minimální dovozní ceny. V případě dvou úrovní by mělo být oddělení logicky na přibližném hraničním bodě mezi konvenčními EPOS a typy s vyšší permeabilitou.

(182)

Za páté, výrobní odvětví Unie podporuje systém minimální dovozní ceny na základě tří kategorií výrobků. Vzneslo však námitku proti metodice použité k výpočtu těchto minimálních dovozních cen, neboť výsledkem metody váženého průměru použité Komisí je, že navrhované minimální dovozní ceny jsou nižší než úplná úroveň pro odstranění újmy a jako takové stanovené na příliš nízké úrovni. Výrobní odvětví Unie rovněž tvrdilo, že stávající navrhované minimální dovozní ceny jsou v současné době velmi hluboko pod aktuálními cenami na trhu v EU a třetích zemích. Komise by proto měla své výpočty minimální dovozní ceny přezkoumat a založit je zcela na úrovních pro odstranění újmy v případě všech vyvážejících výrobců připočtením přiměřeného zisku (pro každý typ dotčeného výrobku, který spadá k příslušnému výrobku). Navíc výrobní odvětví Unie zopakovalo svou připomínku, že by Komise měla použít cílový zisk ve výši 14 %, což byl zisk z roku 2010.

(183)

Za šesté, americký vyvážející výrobce vyjádřil vážné pochybnosti týkající se užitečnosti a adekvátnosti návrhu Komise na zavedení minimálních dovozních cen s ohledem na skutečnost, že tržní ceny příslušného výrobku jsou v současné době mnohem vyšší než navrhované minimální dovozní ceny.

(184)

Za sedmé – další uživatel uvedl, že jako kompromisní řešení pro uspokojení protichůdných požadavků odvětví výroby EPOS a odvětví výroby transformátorů podporuje spíše uložení minimální dovozní ceny na celý sortiment výrobků. Tento uživatel však uvedl, že minimální dovozní ceny jsou příliš vysoké (zejména pro druhou a třetí kategorii při srovnání s prodejními cenami v období šetření, ke kterým bylo připočteno valorické (ad valorem) clo) a odvětví výroby transformátorů v Unii kvůli němu hrozí reálné riziko, že bude muset, než výrobní odvětví Unie dokáže naplnit jeho potřeby, platit clo.

(185)

Za osmé – ruský vyvážející výrobce uvítal návrh Komise přijmout variabilní antidumpingové clo ve formě minimální dovozní ceny namísto valorického (ad valorem) cla. Tento vyvážející výrobce však namítal, že v současné době navrhovaná metodika výpočtu tří různých minimálních dovozních cen (pouze na základě různých rozpětí maximální ztráty v jádře) bez rozlišování jednotlivých vyvážejících výrobců nebo jednotlivých zemí původu, porušuje čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Tento vyvážející výrobce proto tvrdil, že touto metodou se neukládá antidumpingové clo v „odpovídající výši“ a znevýhodňuje se dovoz z Ruska. Obdobně ruský vyvážející výrobce požadoval, aby Komise vytvořila pro účely výpočtu minimální dovozní ceny čtvrtou kategorii výrobku, která by měla obsahovat výhradně podřadné typy dotčeného výrobku nebo typy s nižší kvalitou a s fyzickými vlastnostmi srovnatelnými s vyváženými typy „druhé“ a „třetí“ jakosti. Ruský vyvážející výrobce namítal, že v důsledku minimálních vývozních cen, založených výhradně na maximální ztrátě v jádře, by se tento ruský výrobce, a nakonec i Rusko jako jediný zdroj dodávek vyvážených typů „druhé“ a „třetí“ jakosti, ocitli v podstatně odlišném postavení, než jsou ostatní dotčené vyvážející země.

(186)

Komise všechny připomínky podrobně analyzovala, níže vysvětlí metodiku použitou s ohledem na tyto připomínky a dospěla k následujícím závěrům.

(187)

Metodika, kterou Komise použila pro výpočet zmíněných tří minimálních dovozních cen, byla následující. Jako v každém jiném antidumpingovém šetření Komise shromáždila údaje za období šetření, které byly ověřeny, aby stanovila běžné hodnoty pro jednotlivé typy výrobku a cílové ceny, které nebudou působit výrobnímu odvětví Unie újmu, rovněž podle typu výrobku. Cílové ceny pro výrobní odvětví Unie zahrnovaly výrobní náklady, ke kterým byl připočten přiměřený zisk. Na základě těchto údajů byla použita metodika, jak ji stanoví 169. a následující body odůvodnění. Úrovně minimálních dovozních cen proto přímo vycházejí z ověřených údajů za období šetření. Navíc bylo zohledněno pravidlo nižšího cla. Tam, kde valorické (ad valorem) clo vycházelo z dumpingového rozpětí, byly pro výpočet minimální dovozní ceny použity běžné hodnoty, ke kterým byly připočteny náklady na dopravu, aby se dospělo k ceně CIF s dodáním na hranice Unie. Tam, kde valorické (ad valorem) clo vycházelo z úrovně pro odstranění újmy, se použila cílová cena, která nebude působit výrobnímu odvětví Unie újmu. Minimální dovozní ceny byly pak vypočteny jako vážený průměr použitých běžných hodnot a cílových cen nepůsobících újmu. Vážený faktor byl určen na základě podílu objemu dovozu do Unie od společností, u nichž valorické (ad valorem) clo vychází z dumpingových rozpětí, a podílu objemu dovozu od společností, u nichž je valorické (ad valorem) clo založeno na úrovni pro odstranění újmy. Každá minimální dovozní cena je váženým průměrem cen (běžné hodnoty a cílových cen) různých typů výrobků v rámci každé ze tří kategorií výrobku.

(188)

Tyto tři minimální dovozní ceny pro zmíněné tři kategorie výrobku se použijí pro všechny vyvážející výrobce a pro všechny dotčené země, pokud se cena CIF s dodáním na hranice Unie rovná nebo je vyšší než minimální dovozní cena (v tomto případě není splatné žádné clo). Je-li splatné clo, tzn. když jsou vývozní ceny nižší než minimální prodejní cena, příslušnou sazbou cla bude rozdíl mezi příslušnou minimální dovozní cenou a čistou cenu s dodáním na hranice Unie před proclením nebo sazbou valorického (ad valorem) cla, podle toho, která částka je nižší. Pro každého vyvážejícího výrobce platí odpovídajícím způsobem individuální sazby cla. Za žádných okolností nesmí být výše cla vyšší než sazby valorického (ad valorem) cla, které jsou specifické pro každého jednotlivého vyvážejícího výrobce z každé dotčené země. Alternativním scénářem, jak navrhovalo několik zúčastněných stran, by bylo zavedení různých minimálních dovozních cen pro každého vyvážejícího výrobce. To by však znamenalo nejméně 21 různých minimálních dovozních cen (tzn. tři minimální dovozní ceny pro zmíněné tři různé kategorie krát sedm spolupracujících vyvážejících výrobců), v důsledku čehož by bylo provádění opatření pro celní úřady velmi složité, ne-li nemožné.

(189)

Minimální dovozní ceny byly následně porovnány s prodejními cenami během doby po období šetření na trhu Unie. Údaje o těchto cenách byly získány od uživatelů a od výrobního odvětví Unie během šetření po sdělení prozatímních informací, jak se uvádí v 5. a 6. bodě odůvodnění. Tímto šetřením se zjistilo, že celkově navrhované minimální dovozní ceny pro uvedené tři kategorie výrobků, a zejména minimální prodejní cena pro třídy vysoké kvality, nedosahují prodejních cen po šetření, v kterémžto případě se neplatí žádné clo. Jak je uvedeno ve 182. a 183. bodě odůvodnění, bylo toto zjištění potvrzeno prohlášeními výrobců Unie, několika uživatelů a amerického vyvážejícího výrobce.

(190)

S ohledem na výše uvedené Komise odmítla veškerá tvrzení týkající se použité metodiky a úrovně minimálních dovozních cen.

(191)

Pokud jde o tvrzení, že Komise zmrazuje ceny, Komise připomíná, že stanovila tři minimální dovozní ceny pro tři různé kategorie výrobků, aby byly odstraněny účinky dumpingu způsobujícího újmu a uživatelé byli chráněni před případným nepříznivým účinkem nepřiměřeného zvyšování cen po skončení období šetření, jak je uvedeno výše ve 169. bodě odůvodnění. Komise nezpůsobuje narušení trhu u tržních cen v Unii, které obecně přesahují navrhované minimální dovozní ceny, jak je vysvětleno ve 189. bodě odůvodnění. Minimální dovozní ceny navíc nejsou spodními hranicemi cen, takže vyvážející výrobci mohou, pokud chtějí, stále prodávat za ceny pod úrovní minimálních dovozních cen. Proto si vyvážející výrobci a výrobci Unie mohou stále vzájemně konkurovat vzájemným odlišením svých cen bez ohledu na stanovené minimální dovozní ceny.

(192)

Co se týče tvrzení, že (jedna nebo) dvě minimální dovozní ceny by byly vhodnější než tři navrhované minimální dovozní ceny, Komise poukázala na objektivní cenový rozdíl (přibližně 170 eur na tunu, viz 176. bod odůvodnění) u první a druhé kategorie výrobku, přičemž obě tvoří typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou. Pokud by existovaly pouze 2 minimální dovozní ceny s rozdělením na konvenční typy dotčeného výrobku a typy s vyšší permeabilitou, cena první kategorie výrobku (tzn. typy výrobku s maximální ztrátou v jádře nejvýše 0,9 W/kg) v zásadě splynula s cenou druhé kategorie výrobku, která převážně obsahuje rovněž typy dotčeného výrobku s vyšší permeabilitou, i když s vyšší maximální ztrátou v jádře. Pokud by byla použita taková metodika, došlo by k proporcionálnímu podhodnocení minimální dovozní ceny typů výrobku s vyšší permeabilitou v nejvyšší kvalitě. Pokud jde o tvrzení, že pro jednotlivé vyvážející výrobce neplatí individuální sazby cla, odkazuje se na 187. bod odůvodnění výše, který popisuje metodiku, na jejímž základě se použijí individuální sazby cla v případě, kdy je splatné valorické (ad valorem) clo.

(193)

Pokud jde o tvrzení, že Komise by neměla jako základ pro výpočet úrovně nepůsobící újmu akceptovat všechny výrobní náklady, ale pouze náklady, které nese efektivní a konkurenceschopný výrobce, připomíná se, že výpočet vycházel z ověřených údajů. Navíc, jelikož toto tvrzení nebylo zdůvodněno a nebyla poskytnuta žádná alternativní metodika pro takovou úpravu výrobních nákladů, Komise jej odmítla.

(194)

Návrh na každoroční snižování minimální dovozní ceny o 5 % by nebyl v souladu s cílem odstranit dumping působící újmu. Navíc nebyl poskytnut žádný důkaz, který by takové každoroční snížení o 5 % zdůvodnil.

(195)

Pokud jde o požadavek vytvořit čtvrtou kategorii výrobků, obsahující výhradně podřadné typy dotčeného výrobku nebo typy s nižší kvalitou, měla Komise za to, že pro použití takového dalšího rozdělení není k dispozici žádná jasná referenční hodnota. Minimální dovozní ceny rovněž vycházejí ze souboru různých typů výrobku, například bez ohledu na to, zda jsou celé nebo dělené, a také bez ohledu na to, zda jsou podřadné kvality či nikoli. Zavedené tři kategorie výrobku vycházejí z maximální ztráty v jádře, která je objektivním nediskriminačním kritériem.

(196)

Dva uživatelé rovněž požadovali omezení délky trvání opatření na dobu kratší než pět let, přičemž tvrdili, že záchranná síť na déle než 2–3 roky není nutná, aby byl odvětví výroby EPOS v EU dán dostatečný podnět k investování do výroby EPOS vyšší třídy.

(197)

Tito uživatelé ale nedoložili své tvrzení, že relativně krátká doba 2–3 let by postačovala k investování a k dosažení alespoň určité návratnosti investic. Jak je stanoveno v čl. 11 odst. 2 základního nařízení, konečné antidumpingové clo pozbývá platnosti pět let od uložení.

(198)

V případě změny okolností na trhu stanoví nařízení několik možností. Pokud je změna trvalá, čl. 11 odst. 3 základního nařízení stanoví, že lze požadovat přezkum nutnosti zachování opatření za předpokladu, že od uložení konečného opatření uplynul alespoň jeden rok. Pokud je změna dočasná, mohou být v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení opatření pozastavena, pokud se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení obnovila újma. Komise operativně posoudí podstatu jakékoli řádně odůvodněné žádosti učiněné podle jednoho z těchto dvou ustanovení tak, aby byla zachována přiměřená úroveň ochrany proti dumpingu způsobujícímu újmu.

(199)

A konečně žádost ruského vyvážejícího výrobce, že minimální dovozní cena by neměla vycházet výhradně ze ztráty v jádře, nebyla akceptována z následujícího důvodu. Maximální ztráta v jádře je objektivním kritériem pro vzájemné odlišení různých typů dotčeného výrobku, zatímco rozlišování mezi typy dotčeného výrobku první a druhé jakosti je velmi subjektivním hodnocením, což by komplikovalo případné sledování provádění opatření. Navíc minimální dovozní cena rozlišuje mezi individuálními vyvážejícími výrobci a dotčenými zeměmi, jak je podrobně vysvětleno výše ve 187. bodě odůvodnění.

(200)

Sazby antidumpingových opatření pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti, odrážejí. Tato opatření jsou použitelná výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat opatření platná pro „všechny ostatní společnosti“. Nemělo by se na ně vztahovat žádné z uvedených individuálních antidumpingových opatření.

(201)

Pokud společnost změní název svého subjektu nebo založí nový výrobní či obchodní subjekt, může požádat o uplatnění těchto individuálních antidumpingových opatření. Taková žádost musí být zaslána Komisi (6). Žádost musí obsahovat veškeré příslušné informace, včetně informací o změně v činnostech společnosti spojených s výrobou, o domácím prodeji a prodeji na vývoz např. v souvislosti se změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Komise v odůvodněných případech aktualizuje seznam společností, na něž se vztahují individuální antidumpingová opatření.

(202)

Aby se co nejvíce omezilo riziko obcházení, má se za to, že je v tomto případě nutné přijmout zvláštní opatření za účelem zajištění řádného uplatňování antidumpingových opatření. Tato opatření jsou následující: povinnost předložit celním orgánům členských států platnou obchodní fakturu a platné osvědčení o vlastnostech materiálu, které splňují požadavky stanovené v článcích tohoto nařízení. Na dovoz, při němž není předložena taková faktura a osvědčení o vlastnostech materiálu, se použije příslušná sazba valorického cla pro všechny ostatní společnosti, aniž by se přihlíželo k minimálním dovozním cenám.

(203)

Pokud by v důsledku uložení opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení došlo ke změně obchodních tahů, může být zahájeno šetření zaměřené proti obcházení a za předpokladu splnění příslušných podmínek může být uloženo valorické (ad valorem) clo.

(204)

Dále kvůli co nejlepší ochraně proti případné absorpci účinků opatření, zvláště mezi společnostmi ve spojení, Komise bezodkladně zahájí přezkum podle čl. 12 odst. 1 základního nařízení a může zavést evidenci dovozu v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení, bude-li mít důkaz o takovém jednání.

(205)

Prozatímní clo ve formě valorického (ad valorem) cla pohybujícího se v rozmezí od 21,6 % do 35,9 % na dovoz dotčeného výrobku, které bylo platné v období od 13. května 2015 do 13. listopadu 2015, se nevybírá. Komise byla toho názoru, že za zvláštních okolností tohoto případu by výběr prozatímního cla, které mělo jinou formu než konečné clo, nebyl v souladu se zájmem Unie s ohledem na to, že se ceny během tohoto období pohybovaly obecně nad úrovní stanovených minimálních dovozních cen.

(206)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlelo doporučit uložení konečných antidumpingových cel. Byla jim rovněž poskytnuta lhůta, v níž mohly vznést vůči poskytnutým informacím námitku. Připomínky předložené jinými stranami byly řádně zváženy, ale nebyly takové povahy, aby si vyžádaly změnu závěrů.

(207)

Ruský a korejský vyvážející výrobce nabídl cenové závazky v souladu s čl. 8 odst. 1 základního nařízení. Korejský vyvážející výrobce následně svou nabídku závazku stáhl.

(208)

Ruský vyvážející výrobce vyváží dva typy EPOS (prvotřídní a jiné než prvotřídní typy, přičemž druhý typ vykazuje např. povrchové vady), které oba spadají do nejnižší úrovně sortimentu (výrobky s maximální ztrátou v jádře vyšší než 1,05 W/kg). V rámci této kategorie výrobku požádal kromě minimálních dovozních cen stanovených pro potřeby cla o dvě další minimální dovozní ceny umožňující rozlišení mezi těmito dvěma typy dotčeného výrobku, které vyváží do Unie. Tento ruský vyvážející výrobce má v Unii řadu společností ve spojení, ačkoli dosud prodával dotčený výrobek výhradně prostřednictvím svého obchodníka ve spojení ve Švýcarsku.

(209)

Komise tuto nabídku posoudila s ohledem na formu opatření, tzn. minimální dovozní ceny, které byly stanoveny pro tři kategorie typů výrobku, platné pro všechny vyvážející výrobce ze všech dotčených zemí, jak je stanoveno výše ve 175. a 176. bodě odůvodnění. Nabídka závazku se od tohoto přístupu podstatně liší a vyžadovala by zvláštní individuální opatření.

(210)

Rozlišení mezi výrobky prvotřídní a jiné než prvotřídní jakosti se zdá být pro účely provádění opatření vysoce subjektivní, jelikož se navrhuje rozlišovat tyto dva typy výrobku s odkazem na ruskou normu. Komise měla za to, že tím se závazek stává neproveditelný o to více, že tato norma by byla nad rámec rozlišování mezi typy výrobku na základě ztráty v jádře.

(211)

Navíc vzhledem k množství typů výrobku (jeho úplný sortiment dotčeného výrobku), které v Unii prodává, jakož i ke struktuře jeho společnosti by pro útvary Komise bylo obtížné tuto nabídku sledovat, zejména s ohledem na formu opatření, tzn. celkové minimální dovozní ceny, které byly zavedeny pro tři kategorie typů výrobku, namísto běžnějších valorických (ad valorem) cel. A nakonec v tomto konkrétním případě byl celkový zájem Unie a dopad na uživatele již zohledněn v celkových minimálních dovozních cenách, jak je podrobně popsáno ve 149. a 169. bodě odůvodnění. To je dalším důvodem pro odmítnutí nabízeného cenového závazku.

(212)

Na základě výše uvedeného a z důvodů celkové politiky Komise nabídku závazku ruského vyvážejícího výrobce odmítla.

(213)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení,