–

za litevskou vládu: V. Kazlauskaitė-Švenčionienė, jako zmocněnkyně,

–

za Radu Evropské unie: R. Liudvinavičiūtė, S. Santoro a O. Segnana, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: M. Björkland, A. Demeneix a J. Jokubauskaitė, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká zaprvé výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků (Úř. věst. 2011, L 176, s. 24) a čísel 2401 a 2403 kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. 1987, L 256, s. 1; Zvl. vyd. 02/02, s. 382) ve znění nařízení Rady (ES) č. 254/2000 ze dne 31. ledna 2000 (Úř. věst. 2000, L 28, s. 16; Zvl. vyd. 02/09, s. 357) ve znění vyplývajícím z prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/1925 ze dne 12. října 2017 (Úř. věst. 2017, L 282, s. 1) (dále jen „KN“), jakož i zadruhé platnosti čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64 a KN z hlediska čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a obecné zásady právní jistoty.

2

Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti společnosti „Tabako lapai“ UAB, založené podle litevského práva, a proti jejímu řediteli A. K. ohledně trestných činů v oblasti spotřebních daní.

3

V bodech 2, 3, 8 a 9 odůvodnění směrnice 2011/64 je uvedeno:

[…]

4

Článek 1 směrnice 2011/64, nadepsaný „Předmět“, stanoví:

„Tato směrnice stanoví obecné zásady harmonizace, struktury a sazeb spotřební daně, kterou členské státy uvalují na tabákové výrobky.“

5

Článek 2 odst. 1 směrnice 2011/64 stanoví:

„Pro účely této směrnice se za tabákové výrobky považují:

[…]

6

Článek 5 odst. 1 směrnice 2011/64 stanoví:

Pro účely této směrnice se za tabák ke kouření považují:

7

Část druhá KN, nadepsaná „Celní sazebník“, obsahuje třídu IV, nadepsanou „Výrobky potravinářského průmyslu; nápoje, lihoviny a ocet; tabák a vyrobené tabákové náhražky“, v níž se nachází mimo jiné kapitola 24, nadepsaná „Tabák a vyrobené tabákové náhražky“. Tato kapitola obsahuje následující čísla, položky a podpoložky:

8

Vysvětlivky ke kombinované nomenklatuře Evropské unie (Úř. věst. 2015, C 76, s. 1), ve znění pozdějších předpisů (Úř. věst. 2016, C 121, s. 4) (dále jen „vysvětlivky ke KN“), týkající se kapitoly 24 KN, stanoví pro podpoložky 24031910 a 24031990, že „[t]abák ke kouření je tabák, který byl nařezán nebo jinak rozdělen, zkroucen nebo slisován do bloků, který se může kouřit bez dalšího průmyslového zpracování“.

9

Příloha A kapitoly 24 vysvětlivek ke KN, nadepsaná „Zkouška tabáku a tabákových výrobků kouřením“, stanoví v části nazvané „účel“ následující:

„Účelem zkoušky kouřením je stanovit harmonizovanou metodu pro rozlišení tabákových výrobků (tabáku připraveného ke kouření bez dalšího zpracování) čísla 2403 od nezpracovaného tabáku čísla 2401. Za účelem rozlišení tabákových výrobků čísla 2403 a nezpracovaného tabáku čísla 2401 se provede zkouška kouřením […]“

10

Příloha A kapitoly 24 vysvětlivek ke KN v části týkající se „přípravy vzorku“ stanoví:

„Vzorek se důkladně promíchá a v případě potřeby se kvartací rozdělí na menší vzorky. Pokud je vzorek suchý (obsah vody je nižší než 8 % hmotnostních), měl by být kondicionován (teplota 22 ± 1 °C a relativní vlhkost 60 ± 3 %) po dobu minimálně 48 hodin.

Vzorek nesmí být žádným způsobem řezán, lámán, drcen, mlet nebo jinak dělen.“

11

Článek 1992 Lietuvos Respublikos baudžiamasis kodeksas (litevský trestní zákoník) ze dne 26. září 2000 (Žin., 2000, č. 89-2741), ve znění pozdějších předpisů, nadepsaný „Nelegální držení výrobků podléhajících spotřební dani“, v odstavci 1 stanoví:

„Kdo v rozporu s předepsaným postupem nabude, drží, přepravuje, odesílá, používá nebo prodává výrobky podléhající spotřební dani v hodnotě vyšší než 150 [minimálních životních úrovní], avšak nepřesahující 400 [minimálních životních úrovní], bude potrestán peněžitým trestem nebo trestem odnětí svobody až na čtyři roky.“

12

Článek 202 odst. 1 litevského trestního zákoníku, nadepsaný „Protiprávní výkon hospodářské, obchodní, finanční nebo profesní činnosti“, stanoví:

„Kdo v rámci podnikatelské činnosti nebo ve velkém rozsahu vykonává hospodářskou, obchodní, finanční nebo profesní činnost, aniž má licenci (povolení) požadované pro tuto činnost nebo je vykonává jakýmkoli jiným nezákonným způsobem, bude potrestán trestem obecně prospěšných prací nebo peněžitým trestem nebo trestem omezujícím svobodu či trestem odnětí svobody až na čtyři roky.“

13

Článek 2 odst. 1 Lietuvos Respublikos akcizų įstatymas Nr. IX-569 (litevský zákon o spotřebních daních č. IX-569) ze dne 30. října 2001 (Žin., 2001, č. 98-3482), ve znění pozdějších předpisů, uvádí mezi výrobky podléhajícími spotřební dani tabákové výrobky.

14

Podle článku 3 bodu 9 litevského zákona o spotřebních daních zahrnuje pojem „tabákové výrobky“ cigarety, doutníky, doutníčky a tabák ke kouření. Kromě toho článek 3 bod 27 odst. 1 uvedeného zákona stanoví, že „tabákem ke kouření“ se rozumí tabák, který byl trhán, nařezán nebo jinak rozdělen, slisován do bloků (kostek), a který je vhodný ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování.

15

Článek 3 bod 38 litevského zákona o spotřebních daních stanoví:

„V tomto zákoně a jeho přílohách jsou kódy výrobků uvedeny podle znění KN pro aktuální rok, které je obsaženo v příslušné směrnici Rady, kterou se stanoví zdanění dotyčných výrobků.“

16

Článek 2 bod 20 Lietuvos Respublikos tabako, tabako gaminių ir su jais susijusių gaminių kontrolės įstatymas Nr. I‑1143 (litevský zákon o kontrole tabáku, tabákových a souvisejících výrobků č. I‑1143) ze dne 20. prosince 1995 (Žin., 1996, č. 11–281) ve znění pozdějších předpisů stanoví, že pojem „nezpracovaný tabák“ zahrnuje tabákové listy a další části tabáku, celé, nebo jinak nezpracované, s výjimkou těch, které jsou považovány za tabákové výrobky podle litevského zákona o spotřební dani.

17

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci trestního řízení proti společnosti Tabako lapai, jakož i A. K., kteří jsou trestně stíháni za to, že bez licence vyráběli a skladovali velké množství tabákových výrobků podléhajících spotřební dani.

18

Tabako lapai provozovala dovoz a vývoz tabákových surovin. Prováděla částečné zpracování dovezeného tabáku, které spočívalo v podstatě v jeho rozdrcení, rozdělení, navlhčení, částečném nebo úplném odstranění stonků a zabalení do plastových sáčků po 20 kilogramech. Tabák však nebyl nařezán. Tento částečně zpracovaný tabák byl následně vyvezen do jiných členských států Evropské unie.

19

Celní laboratoř měla ověřit, zda takto zpracovaný tabák představoval ve skutečnosti nezpracovaný tabák, který z tohoto důvodu nespadá do kategorie výrobků podléhajících spotřební dani. Za tímto účelem provedl odborník v laboratoři zkoušku kouřením, na jejímž základě dospěl k závěru, že tabák nacházející se ve skladu společnosti Tabako lapai odpovídá popisu tabákových výrobků, a konkrétně popisu tabáku ke kouření. K tomuto závěru dospěl tento odborník tak, že nařezal vzorek dotčeného tabáku na jednotlivé části, vložil jej do cigaretové trubičky a vykouřil jej. Po provedení několika jednoduchých přípravných úkonů spočívajících v ručním nařezání vzorku nebo v jeho rozdělení mohl prokázat, že tento tabák je vhodný ke kouření.

20

Rozsudkem ze dne 28. března 2024 uznal Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy) společnost Tabako lapai a A. K. vinnými ze spáchání trestných činů uvedených v čl. 1992 odst. 1 a čl. 202 odst. 1 litevského trestního zákoníku a nařídil likvidaci společnosti a uložil A. K. peněžitý trest. Tabako lapai a A. K. podali proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy), který je předkládajícím soudem.

21

Předkládající soud uvádí, že operace spočívající v ručním rozřezání vzorku tabáku pro účely zkoušky kouřením nepředstavuje „další průmyslové zpracování“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64 a judikatury Soudního dvora, takže tabák dotčený ve věci v původním řízení by mohl spadat pro účely uplatnění spotřební daně pod pojem „tabák ke kouření“. Má však za to, že jelikož touto operací byla v rozporu s podmínkami zkoušky kouřením stanovenými ve vysvětlivkách ke KN narušena integrita vzorku, mohl by být tentýž tabák považován pro účely uplatnění cla za tabák, který není vhodný ke kouření bez „dalšího průmyslového zpracování“, a měl by být zařazen do čísla 2401 KN jako „nezpracovaný tabák“.

22

Předkládající soud je toho názoru, že unijní normotvůrce se sice rozhodl nestanovit přímou souvislost mezi právní úpravou spotřebních daní a celními právními předpisy, pokud jde o definici výrobků, avšak existují důvodné pochybnosti o tom, zda je odůvodněné, že je s týmž tabákem zacházeno podle těchto dvou právních úprav rozdílně, a to jak z hlediska možnosti jeho kouření bez „dalšího průmyslového zpracování“, tak z hlediska jeho kvalifikace jako „tabák ke kouření“.

23

Předkládající soud si klade otázku, zda pouhá skutečnost, že ve směrnici 2011/64 chybí přímý odkaz na vysvětlivky ke KN, postačuje v této souvislosti k tomu, aby bylo odůvodněno, že se tyto vysvětlivky nepoužijí na definici „tabákových výrobků“ ve smyslu této směrnice. Uvedený soud se rovněž táže, zda unijní právní úprava, podle které je tabák určený ke kouření popsán a definován pro účely uplatnění cel a pro účely spotřebních daní stejným způsobem, ale může s ním být zacházeno odlišně v závislosti na metodě použité pro zkoušku kouřením stanovenou ve vysvětlivkách ke KN, splňuje požadavky obecné zásady právní jistoty. Především se táže, zda tato právní úprava umožňuje dotčeným osobám rozumně předvídat, že jejich nakládání s výrobky podléhajícími spotřební dani může založit jejich trestní nebo rovnocennou odpovědnost.

24

Za těchto podmínek se Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

25

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda je nutno při výkladu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64 vycházet z čísel sazebníku KN a vysvětlivek ke KN.

26

Podle judikatury Soudního dvora je předmětem směrnice 2011/64, jak vyplývá z jejího článku 1, stanovení obecných zásad harmonizace struktury a sazeb spotřební daně, kterou členské státy uvalují na tabákové výrobky. Tato směrnice je tedy součástí daňových právních předpisů Unie, které se týkají tabákových výrobků a mají podle bodu 2 odůvodnění uvedené směrnice za cíl zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysoký stupeň ochrany lidského zdraví (rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 17).

27

Kromě toho z bodu 3 odůvodnění směrnice 2011/64 vyplývá, že jejím účelem je zajistit, aby daně v členských státech ovlivňující spotřebu výrobků z odvětví tabákových výrobků nenarušovaly podmínky hospodářské soutěže a neomezovaly jejich volný pohyb v Unii. Konkrétně pak z bodu 8 odůvodnění této směrnice v podstatě vyplývá, že s výrobky, které jsou v mnoha ohledech podobné výrobkům podléhajícím této směrnici, by mělo být zacházeno stejně jako s posledně uvedenými výrobky, zatímco v bodě 9 odůvodnění této směrnice se uvádí, že harmonizace struktury spotřebních daní musí mít za následek takový stav, kdy hospodářská soutěž různých kategorií tabákových výrobků náležejících k téže skupině nebude narušována důsledky zdaňování, a následně otevření vnitrostátních trhů členských států (rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 18).

28

Je třeba rovněž připomenout, že pro účely výkladu směrnice 2011/64 nelze pojem „tabák ke kouření“ vykládat s ohledem na cíle této směrnice restriktivně (rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 24).

29

Pokud jde o pojem „průmyslové zpracování“ použitý v čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011//64, obecně se jím označuje zpracování surovin na hmotné zboží prováděné standardizovaným postupem a obvykle ve velkém měřítku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 30).

30

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že snadné postupy, jejichž účelem je učinit z nehotového výrobku z tabáku takový, jaký je možné kouřit, jako je například postup spočívající v pouhém vložení tabákového smotku do cigaretové dutinky, nejsou „průmyslovým zpracováním“ (viz rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 31 a citovaná judikatura).

31

Za těchto podmínek musí být tabákové výrobky, které jsou připravené ke kouření nebo mohou být neprůmyslovým způsobem snadno připraveny ke kouření, považovány za vhodné ke kouření bez dalšího „průmyslového zpracování“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64 (rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 32).

32

Je na předkládajícím soudu, aby posoudil, zda takový tabákový výrobek, jako je výrobek dotčený ve věci v původním řízení, toto kritérium splňuje a lze jej tedy kvalifikovat jako „tabák ke kouření“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64.

33

Na toto posouzení nemůže mít vliv skutečnost, že na rozdíl od směrnice 2011/64 vyžadují vysvětlivky ke KN za účelem určení, zda daný výrobek spadá do kategorie „nezpracovaný tabák“ nebo „tabák ke kouření“, zkoušku kouřením, že ke splnění podmínek této zkoušky nesmí být vzorek žádným způsobem řezán, lámán, drcen, mlet nebo jinak dělen a v projednávané věci osoba, která provedla zkoušku kouřením, vzorek tabáku, o který se jedná ve věci v původním řízení, před jeho testováním ručně nařezala.

34

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že funkce a účel sazebních položek KN se liší od funkce a účelu ustanovení směrnice 2011/64.

35

KN byla totiž zavedena nařízením č. 2658/87 pro účely jak společného celního sazebníku, tak statistiky zahraničního obchodu Unie. Pokud jde o směrnici 2011/64, jejím cílem je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysokou úroveň ochrany lidského zdraví. Právě tento cíl, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 28 výše, brání zejména restriktivnímu výkladu pojmu „tabák ke kouření“ ve smyslu této směrnice. Uvedená směrnice a KN tedy představují dva odlišné právní rámce, které mohou být předmětem rozdílných výkladů.

36

V případě rozdílu mezi klasifikací podle směrnice 2011/64 a klasifikací vyplývající z KN a vysvětlivek ke KN nemůže být zařazení výrobků do kategorie tabáku ke kouření ve smyslu směrnice 2011/64 zpochybněno vysvětlivkami ke KN. Tyto vysvětlivky totiž nemohou mít vliv na definici tabáku ke kouření ve smyslu směrnice 2011/64. V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od jiných směrnic týkajících se některých výrobků podléhajících spotřební dani, jako je směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 40), neodkazuje směrnice 2011/64 na kódy KN za účelem definice tabákových výrobků, které spadají do její působnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. dubna 2019, Skonis ir kvapas, C‑638/17, EU:C:2019:316, body 45 a 46).

37

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64 musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely kvalifikace výrobku jako „tabák ke kouření“ ve smyslu tohoto ustanovení není namístě vycházet z čísel sazebníku KN a vysvětlivek ke KN.

38

Vzhledem k odpovědi na první otázku není třeba odpovídat na druhou otázku.

39

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 2011/64, prováděcí nařízení 2017/1925 a vysvětlivky ke KN, které popisují a definují stejnými výrazy kategorii „tabák ke kouření“ pro účely cel a spotřebních daní, ale zacházejí s týmž výrobkem pro účely zařazení do této kategorie odlišně v závislosti na metodě použité pro zkoušku kouřením stanovenou ve vysvětlivkách ke KN, jsou platné z hlediska obecné zásady právní jistoty a zásady legality trestných činů a trestů zakotvené mimo jiné v čl. 49 odst. 1 Listiny, jelikož ustanovení směrnice 2011/64 v podstatě představují referenční právní úpravu pro vymezení předmětu protiprávních jednání stanovených vnitrostátními právními předpisy.

40

Je třeba poznamenat, že předkládající soud položil třetí otázku s výhradou, že první otázka bude zodpovězena záporně. V tomto ohledu z odpovědi na uvedenou otázku vyplývá, jak plyne z bodů 26 až 32 výše, že s výhradou ověření předkládajícím soudem je takový výrobek, jako je výrobek dotčený ve věci v původním řízení, výrobkem podléhajícím spotřební dani jakožto „tabák ke kouření“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64. Tak je tomu i v případě, že tento výrobek nelze kvalifikovat jako „tabák ke kouření“ ve smyslu prováděcího nařízení 2017/1925 a vysvětlivek ke KN, jelikož nesplňuje podmínky zkoušky kouřením popsané v těchto vysvětlivkách.

41

Za těchto podmínek se předkládající soud táže, zda je tato rozdílná kvalifikace jednoho a téhož výrobku v souladu se zásadou právní jistoty a zásadou legality trestných činů a trestů.

42

Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že zásada právní jistoty zejména vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a její účinky byly předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. ledna 2026, Keladis I a Keladis II, C‑72/24 a C‑73/24, EU:C:2026:51, bod 163 a citovaná judikatura).

43

Kromě toho čl. 49 odst. 1 první věta Listiny požaduje, aby zákon jasně definoval protiprávní jednání a tresty, které za ně lze uložit, přičemž tato podmínka je splněna, pokud má jednotlivec možnost se ze znění příslušného ustanovení – a v případě potřeby z výkladu, který k němu podaly soudy – dozvědět, z jakého jednání a opomenutí mu vzniká trestní odpovědnost [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2021, Ministère public (Extrateritoriální sankce),C‑906/19, EU:C:2021:715, bod 46 a citovaná judikatura].

44

Okolnost, že právní úprava odkazuje na obecné pojmy, které musí být postupně vyjasněny, nebrání v zásadě tomu, aby bylo možné mít za to, že tato právní úprava stanoví jasná a přesná pravidla umožňující jednotlivcům předvídat, jaká konání a opomenutí mohou být předmětem sankcí trestní povahy. V tomto ohledu je důležité zjistit, zda zdání nejednoznačnosti nebo vágnosti těchto pojmů může být rozptýleno použitím běžných metod výkladu práva (viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další, C‑623/22, EU:C:2024:639, bod 44 a citovaná judikatura).

45

Soudní dvůr také zdůraznil, že požadovaná úroveň „předvídatelnosti“ do značné míry závisí na obsahu textu, o nějž se jedná, oblasti, kterou pokrývá, a na množství a postavení osob, jimž je určen. Předvídatelnost zákona nebrání tomu, aby si dotyčná osoba musela obstarat odbornou radu pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro výdělečně činné osoby, které jsou zvyklé na to, že musí při výkonu povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze od nich proto očekávat, že zvlášť pečlivě vyhodnotí rizika spojená s výkonem takové činnosti (viz rozsudek ze dne 29. července 2024, Belgian Association of Tax Lawyers a další, C‑623/22, EU:C:2024:639, bod 45 a citovaná judikatura).

46

V projednávané věci, jak vyplývá z bodů 34 až 36 výše, metody výkladu unijního práva umožňovaly dotyčným osobám předvídat, že takový výrobek, jako je výrobek dotčený ve věci v původním řízení, může být zařazen do kategorie „tabák ke kouření“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64, ačkoli není kvalifikován jako „tabák ke kouření“ ve smyslu prováděcího nařízení 2017/1925 a vysvětlivek ke KN. Zaprvé totiž z teleologického výkladu těchto dvou právních rámců, které nejsou trestněprávní povahy, vyplývalo, že mají odlišné cíle. KN má splňovat požadavky jak společného celního sazebníku, tak statistik zahraničního obchodu Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. prosince 2013, HARK, C‑450/12, EU:C:2013:824, bod 10). Naopak cílem směrnice 2011/64 je zajistit řádné fungování vnitřního trhu a zároveň vysoký stupeň ochrany lidského zdraví (rozsudek ze dne 6. dubna 2017, Eko-Tabak, C‑638/15, EU:C:2017:277, bod 17). Zadruhé z důvodu, že směrnice 2011/64 neodkazuje na kódy KN pro účely definice tabákových výrobků, které spadají do působnosti této směrnice, neumožňuje doslovný výklad konstatovat, že prováděcí nařízení 2017/1925 a vysvětlivky ke KN jsou určující pro zařazení výrobků do kategorie „tabák ke kouření“ ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/64.

47

Tento závěr byl potvrzen rozsudkem ze dne 11. dubna 2019, Skonis ir kvapas (C‑638/17, EU:C:2019:316, body 45 a 46), z něhož vyplývá, že vysvětlivky ke KN nemohou mít žádný vliv na definici doutníků nebo doutníčků ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2011/64.

48

S ohledem na judikaturu citovanou v bodech 44 a 45 výše nelze konstatovat, že rozdílná definice „tabáku ke kouření“ ve směrnici 2011/64 a v KN nesplňuje požadavky obecné zásady právní jistoty a zásady legality trestných činů a trestů zakotvené v čl. 49 odst. 1 Listiny.

49

Unijní normotvůrce tedy tyto zásady neporušil, když přijal dvě právní úpravy v různých oblastech sledujících odlišné cíle, na jejichž základě může být jeden a tentýž výrobek zařazen do různých kategorií v závislosti na tom, která právní úprava se na něj použije.

50

Z výše uvedeného vyplývá, že posouzení hledisek, na nichž spočívá třetí otázka, neodhalilo žádnou skutečnost, kterou by mohla být dotčena platnost směrnice 2011/64, prováděcího nařízení 2017/1925 a vysvětlivek ke KN z hlediska obecné zásady právní jistoty a zásady legality trestných činů a trestů zakotvené v čl. 49 odst. 1 Listiny.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření před Tribunálem než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát zasedající v kolegiu o pěti soudcích)

rozhodl takto: