—

nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 ve znění prováděcího nařízení (EU) č. 2022/581 ze dne 8. dubna 2022 (Úř. věst. 2022, L 110, s. 3) v rozsahu, v němž pod číslem 908 doplnil jméno žalobce na seznam osob, kterým je uložena sankce;

—

rozhodnutí Rady č. 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 ve znění rozhodnutí Rady (SZBP) č. 2022/582 ze dne 8. dubna 2022 (Úř. věst. 2022, L 110, s. 55) v rozsahu, v němž pod číslem 908 doplnil žalobce na seznam osob, kterým byla uložena sankce;

—

nařízení Rady (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 ve znění nařízení (EU) č. 2022/330 ze dne 25. února 2022 (Úř. věst. 2022, L 51, s. 1) jelikož umožňuje uložit sankce „přední[m] podnikatelů[m] nebo právnický[m] osob[ám], subjektů[m] či orgánů[m], které jsou zapojeny do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“ v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

rozhodnutí Rady č. 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 ve znění nařízení Rady (SZBP) č. 2022/329 ze dne 25. února 2022 (Úř. věst. 2022, L 50, s. 1), jelikož jeho nové znění umožňuje uložit sankce „předním podnikatelům, kteří jsou zapojeni do hospodářských odvětví, která poskytují značné zdroje příjmů vládě Ruské federace“ v rozsahu, v němž se týká žalobce;

—

akty o ponechání jména na seznamu a zejména prováděcí nařízení (EU) č. 2022/1529 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 1) a rozhodnutí Rady (SZBP) č. 2022/1530 ze dne 14. září 2022 (Úř. věst. 2022, L 239, s. 149) v rozsahu, v němž se týkají žalobce;

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z nesprávného právního posouzení, kterè tvoří tři části. Podle žalobce nesplňuje žádný z důkazů Rady požadavky judikatury soudů Evropské unie v oblasti standardu a kvality důkazů. Má za to, že odůvodnění Rady prokázalo jen na základě kategorického tvrzení, že je přední osobou. Žalobce tvrdí, že přestože Rada byla informována o tom, že žalobce již nezastává vysoké řídící funkce, byl ponechán na seznamu osob, kterým byla uložena sankce.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z neexistence odůvodnění. Žalobce tvrdí, že Rada nepředložila žádný individuální, specifický a konkrétní důvod, který by umožňoval kvalifikovat žalobce jako „přední osobu“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci. Žalobce tvrdí, že existuje velký počet indicií, že Rada se opřela o obvinění z nepotismu, což není dovoleno v právních předpisech, podle nichž byla žalobci uložena sankce.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející ze vzájemné námitky protiprávnosti kritéria „přední podnikatelé“, který tvoří tři části: neexistence dostatečné souvislosti mezi kritériem a sledovaným cílem, porušení základních zásad Unie a zejména zásady rovnosti a zákazu diskriminace a konečně porušení zásady právní jistoty.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z neexistence důkazů o postavení žalobce jakožto předního podnikatele v rámci přezkumu v plném rozsahu rozhodnutí Rady v oblasti individuálních sankcí.