1)

Pojmem „bydliště spotřebitele“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1215/2012 (1) ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přepracovaného znění účinného od 10. ledna 2015, se rozumí bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby anebo ke dni vzniku závazkového vztahu mezi spotřebitelem a jeho smluvním partnerem (tedy např. ke dni uzavření smlouvy), tj. zda půjde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) citovaného nařízení i v případě, kdy spotřebitel má již ke dni podání žaloby bydliště na území jiného členského státu, než je stát ve kterém smluvní partner spotřebitele provozuje profesionální nebo podnikatelskou činnost?

2)

Může být spotřebitel s bydlištěm v jiném členském státu podle článku 7 nařízení č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přepracovaného znění účinného od 10. ledna 2015, žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (bez ohledu na článek 18 odst. 2 a článek 26 odst. 2 tohoto nařízení) z důvodu, že smluvní partner spotřebitele neprovozuje profesionální či podnikatelskou činnost ve státě, ve kterém se nachází bydliště spotřebitele ke dni podání žaloby?