1)

Musí být články 8 a 52 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 7 písm. f) směrnice 95/46/ES (1) o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, tedy čl. 5 odst. 2 zákona č. 677/2001 a článek 6 rozhodnutí ANSPDCP č. 52/2012 (Autoritatea Națională de Supraveghere a Prelucrării Datelor cu Caracter Personal) (Národní úřad pro dohled nad zpracováváním osobních údajů), která stanoví možnost použití kamerového monitorovacího systému, bez souhlasu subjektu údajů, pro zajištění bezpečnosti a ochrany osob, majetku a hodnot a za účelem uskutečnění oprávněných zájmů?

2)

Musí být články 8 a 52 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že omezení práv a svobod prostřednictvím kamerového dohledu dodržuje zásadu proporcionality, splňuje požadavek nezbytnosti a odpovídá účelům veřejného zájmu nebo potřebě chránit práva a svobody druhých, pokud provozovatel může k ochraně předmětného oprávněného zájmu přijmout jiná opatření?

3)

Musí být čl. 7 písm. f) směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů vykládán v tom smyslu, že „oprávněný zájem“ správce musí být prokázaný, existující a trvající v době zpracování?

4)

Musí být čl. 6 odst. 1 písm. e) směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů vykládán v tom smyslu, že zpracování (kamerový dohled) je nadměrné nebo nevhodné, pokud provozovatel může k ochraně předmětného oprávněného zájmu přijmout jiná opatření?