26.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/21

1)

Je omezení zpětné účinnosti neplatnosti zneužívající klauzule o minimálním úroku vložené do spotřebitelské smlouvy v souladu se zásadou nezávazné povahy zneužívajících klauzulí a s články 6 a 7 směrnice Rady 93/13/EHS (1) ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách?

2)

Je zachování účinků založených klauzulí o minimálním úroku vloženou do spotřebitelské smlouvy, která byla prohlášena za neplatnou z důvodu zneužívající povahy, v souladu s články 6 a 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách?

3)

Je omezení zpětné účinnosti neplatnosti zneužívající klauzule o minimálním úroku vložené do spotřebitelské smlouvy z důvodu zjištění rizika závažného narušení hospodářského veřejného pořádku a dobré víry v souladu s články 6 a 7 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách?

4)

Pokud bude odpověď na předchozí otázku kladná, má se při uplatňování individuálních nároků směřujících k prohlášení neplatnosti zneužívající klauzule vložené do spotřebitelské smlouvy mít za to, že je s články 6 a 7 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách slučitelné, aby bylo riziko vážného narušení hospodářského veřejného pořádku předpokládáno, nebo má být toto riziko posuzováno s přihlédnutím ke konkrétním hospodářským údajům, z nichž lze vyvodit, jaký makroekonomický dopad vznikne v případě, že bude neplatnosti zneužívající klauzule přiznána zpětná účinnost?

5)

Má se při uplatňování individuálních nároků směřujících k prohlášení neplatnosti zneužívající klauzule vložené do spotřebitelské smlouvy mít za to, že je s články 6 a 7 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách slučitelné, aby bylo riziko vážného narušení hospodářského veřejného pořádku posuzováno s přihlédnutím k hospodářským účinkům případného uplatnění individuálních nároků ze strany velkého množství spotřebitelů? Nebo má být toto riziko naopak posuzováno s přihlédnutím k hospodářským dopadům konkrétního individuálního nároku uplatněného spotřebitelem, který se projeví v oblasti hospodářství?

6)

Pokud bude odpověď na třetí otázku kladná, je s články 6 a 7 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách slučitelné, aby bylo při posuzování dobré víry obecně přezkoumáváno jednání blíže neurčeného prodávajícího nebo poskytovatele?

7)

Nebo je naopak s ohledem na výklad článku 6 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách nutné, aby byla tato dobrá víra přezkoumávána a posuzována v každém konkrétním případě zvlášť a s přihlédnutím ke konkrétnímu způsobu, jakým daný prodávající nebo poskytovatel postupoval při uzavírání smlouvy či vkládání zneužívající klauzule do smlouvy?