29.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 189/5

1)

Spadá právní úprava obsažená v článku 57 Estatuto de los Trabajadores ve spojení s čl. 116 odst. 2 Texto Refundido de la Ley de Procedimiento Laboral, která spočívá v tom, že španělský stát platí přímo zaměstnancům v případě platební neschopnosti zaměstnavatele tak zvané „salarios de tramitación“ za dobu přesahující 60 (v současnosti 90) pracovních dnů od podání žaloby k příslušnému soudu, do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES (1) ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, konkrétně pod ustanovení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4, článků 3, 5 a 11 této směrnice?

2)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, byla by praxe, podle které španělský stát platí přímo zaměstnancům v případě platební neschopnosti zaměstnavatele tak zvané „salarios de tramitación“ za dobu přesahující 60 (v současnosti 90) pracovních dnů od podání žaloby, avšak pouze u propuštění, která soud prohlásil za neoprávněná, nikoli však u propuštění prohlášených za neplatná, v rozporu s článkem 20 Listiny základních práv Evropské unie (2) a v každém případě s obecnou zásadou rovnosti a zákazu diskriminace v unijním právu?

3)

Mohl by ve smyslu předchozí otázky takový soud, jako je předkládající soud, nepoužít právní úpravu, která umožňuje, aby španělský stát zaplatil přímo zaměstnancům v případě platební neschopnosti zaměstnavatele tak zvané „salarios de tramitación“ za dobu přesahující 60 (v současnosti 90) pracovních dnů od podání žaloby, avšak pouze u propuštění, která soud prohlásil za neoprávněná, nikoli však u propuštění prohlášených za neplatná, pokud mezi jedním a druhým v dané oblasti („salarios de tramitación“) neexistují objektivní rozdíly?